Zde - 2. lékařská fakulta - Univerzita Karlova

P-62. PERICENTRICKÁ INVERZE NA CHROMOZOMU 6 U MATKY JAKO PŘÍČINA VZNIKUDUPLIKACE 6p25.3-pter A DELECE 6q25.3-qter U SYNA S VROZENÝMI VADAMISlámová Z., Vlčková M., Drábová J., Novotná D., Sedláček Z.Ústav biologie a lékařské genetiky 2.LF UK a FN MotolŠkolitel: Prof. Ing. Zdeněk Sedláček, DrScÚvod: K pericentrické inverzi dochází vlivem porušení chromozomu dvěma zlomy (po jednom zlomuna krátkém i dlouhém raménku), přičemž centromeru zahrnující segment mezi nimi je invertován aznovu vložen do původního chromozomu. U svých nositelů inverze zpravidla nezpůsobuje abnormálnífenotyp, ale představuje riziko tvorby abnormálních gamet následkem rekombinace v oblastiinvertovaného úseku, a tím i riziko poruch reprodukce či narození postižených potomků.Cíl: Cílem práce bylo zjistit cytogenetickými a molekulárně-cytogenetickými metodami příčinupsychomotorické retardace, epilepsie, vrozených vývojových vad centrální nervové soustavy astigmatizace u dvouletého chlapce.Materiál a metody: U probanda bylo provedeno vyšetření metodou array CGH s využitím DNAizolované z periferní krve. U probanda i jeho rodičů bylo provedeno karyotypování na kultivovanýchlymfocytech z periferní krve. Všechny nálezy byly následně ověřeny metodou FISH.Výsledky: Celogenomové vyšetření array CGH odhalilo u probanda terminální deleci dlouhých ramenchromozomu 6 v oblasti 6q25.3-qter v rozsahu 11,3 Mb a současně terminální duplikaci krátkýchramen v oblasti 6p25.3-pter v rozsahu 92 kb. Dále byla nalezena intersticiální duplikace v oblasti22q11.2 v rozsahu 3,1 Mb. Vyšetření rodičů prokázalo balancovanou inverzi na chromozomu 6 voblasti p25.3q25.3 a duplikaci 22q11.2 v karyotypu matky. Karyotyp otce byl normální.Závěr: Z výsledků vyšetření je zřejmé, že v průběhu oogeneze u matky došlo ke crossing-overu vinverzních smyčkách, následkem čehož vznikl nebalancovaný rekombinantní chromozom 6 u syna.Abnormální fenotyp probanda, zahrnující těžkou psychomotorickou retardaci, hypotonii, anomáliekončetin, mikrocefalii, vývojové vady CNS a stigmatizaci, je ve shodě s dříve zjištěnými klinickýminálezy u pacientů s terminální delecí 6q. Malá terminální duplikace 6p je klinicky nevýznamná, protožezasahuje variabilní oblast bez genů. U pacientů s duplikací 22q11.2 bývá popisováno vývojovéopoždění, hypotonie a neprospívání. Současně ale bývá tato aberace někdy zděděná odnepostiženého rodiče. Není vyloučeno, že se tato duplikace spolupodílí na patologickém utvářenífenotypu probanda.Podpora projektu: Podpořeno projektem koncepčního rozvoje výzkumné organizace 00064203.94