P-5<strong>2.</strong> VLIV DELECE GENŮ PIM3 A SHANK3 NA ROZVOJ HEPATITIDY U PACIENTŮ SESYNDROMEM PHELAN-MCDERMIDDrábová J. 1 , Pourová R. 1 , Hedvičáková P. 1 , Slámová Z. 1 , Simandlová M. 1 , Vejvalková Š. 1 , MalíkováM. 1 , Kotalová R. 2 , Novotná D. 1 , Havlovicová M. 1 , Sedláček Z. 11 Ústav biologie a lékařské genetiky <strong>2.</strong> LF UK a FN Motol; 2 Pediatrická klinika UK <strong>2.</strong> LF a FN MotolŠkolitel: Prof. Ing. <strong>Zde</strong>něk Sedláček, DrScÚvod: Mikrodeleční syndrom 22q13.3 (syndrom Phelan-McDermid, PMDS) je charakterizovánporuchou vývoje řeči, hypotonií, psychomotorickou retardací a autismem. PMDS může být způsobenprostou delecí terminální oblasti dlouhých ramen chromozomu 22, formací ring chromozomu činebalancovanou translokací. Aberace vždy zahrnují gen SHANK3. Dva publikovaní pacienti v dětstvíprodělali autoimunitní hepatitidu (AIH) vyžadující transplantaci. Příčinou AIH může být jak delecesamotného SHANK3, jehož produkt se podílí na autoimunitní odpovědi, tak delece genu PIM3, který jetéž zasažen u většiny pacientů s PMDS. Protoonkogen PIM3 kóduje serin/threonin kinázu ovlivňujícíproliferaci jaterních buněk. Na krysím modelu byla popsána ochranná role genu PIM3 proti jaternímuselhání.Cíl: U 4 pacientů s PMDS jsme se rozhodli metodou array CGH (aCGH) upřesnit rozsah delece scílem určit, zda je kromě genu SHANK3 zasažen i gen PIM3, a pomoci tak k objasnění možné roletěchto dvou genů při rozvoji AIH.Materiál a metody: K ověření rozsahu aberace byli vybráni 4 pacienti s PMDS dříve vyšetřenimetodou MPLA, kde použitý kit nepokrývá přímo gen PIM3. Analýza byla provedena metodou aCGHna celogenomových čipech s pokrytím 60 tis. nebo 180 tis. sond na genom (CytoChip, BlueGnome).Vyšetření bylo provedeno u čtyřleté dívky s ring chromozomem 22, u desetiletého chlapce, který jakojediný z celé kohorty trpí AIH, a u dvou dospělých žen s PMDS (30 a 57 let).Výsledky: U pacientky s ring chromozomem 22 odhalila aCGH kromě 7,6 Mb dlouhé delece 22q13.3zasahující i gen PIM3 čtyři intersticiální duplikace dlouhých ramen chromozomu 2<strong>2.</strong> Jedná se tedy ointrachromozomovou komplexní přestavbu s minimálně 10 zlomovými místy. U chlapce s AIH bylrozsah delece stanoven na 1,9 Mb a zasahuje jak SHANK3, tak i PIM3. Obě dospělé pacientky majídelece v rozsahu 4,2 a 6,7 Mb, obsahující také SHANK3 i PIM3.Závěr: U pacientky s ring chromozomem 22 jsme upřesnili rozsah delece a nově jsme detekovali dalšíčtyři aberace na chromozomu 2<strong>2.</strong> U dvou dospělých pacientek, které v dětství neprodělaly AIH, jsmeupřesnili rozsah delece, která v obou případech zasahuje oba možné kandidátní geny SHANK3 iPIM3. Případy dospělých s PMDS jsou v literatuře vzácné, stejně jako pacienti s AIH. Vzhledem ktomu, že hepatitida u našeho pacienta i pacientů v literatuře je autoimunitní povahy, nelze vyloučitpřispění defektů obou těchto genů. Nezdá se však, že by delece genu PIM3 riziko AIH významnězvyšovala.Podpora projektu: Podpořeno projektem koncepčního rozvoje výzkumné organizace 0006420384
P-53. INFEKCE BKV U DĚTÍ PO TRANSPLANTACI LEDVINYŠimánková N. 1 , Dušek J. 1 , Vondrák K. 1 , Zieg J. 1 , Hubáček P. 2 , Chadomová M. 3 , Škapa P. 3 , SeemanT. 11 Pediatrická klinika UK <strong>2.</strong>LF a FNM; 2 Ústav lékařské mikrobiologie UK <strong>2.</strong>LF a FNM; 3 Ústav patologie amolekulární mediciny UK <strong>2.</strong>LF a FNMŠkolitel: prof.MUDr.Tomáš Seeman PhDÚvod: Infekce BK virem (BKV) je rizikovým faktorem pro selhání štěpu u dospělých i dětskýchpacientů. Je nejčastějším virovým onemocněním prokázaným v biopsiích štěpu. Představuje vážnýproblém spojovaný s přeimunosuprimováním, snahou o jeho řešení je minimalizace imunosuprese nanezbytně nutnou míru. Incidence BKV virurie u dětí po transplantaci ledviny se udává mezi 33-50 %,výskyt BKV viremie 5-16 %, prevalence biopticky prokázané BKV nefropatie mezi 5-6 %. Údaje oincidenci BK virů u dětských pacientů po Tx ledviny v ČR nejsou známa.Cíl: Zjistit prevalenci infekce BKV u dětí po transplantaci ledvinyMateriál a metody: Soubor pacientů: 32 dětí v současné péči FNM po Tx ledvinyVěk: 5 – 18 let ( 12,38 )Doba po transplantaci ledviny : 0,5 – 11 let ( 4,28)vyšetřování vzorků krve a moči na PCR BKVvyšetřování vzorků moči na decoy cells (marker přítomnosti BKV v uroepitelových buňkách),biopsie štěpu u dětí s persistující pozitivitou PCR BKV a klinickým podezřením na BKV nefropatiisledování dynamiky PCR BKV u pozitivních pacientů léčených snížením imunosupreseVýsledky: Zjistili jsme PCR BKV pozitivitu v krvi u 10 dětí (31,3 %), PCR BKV pozitivitu v moči u 12dětí (37,5 %), pozitivitu decoy cells u 10 dětí (33,3%).Pozitivita PCR BKV pouze v moči byla zjištěna u 6 dětí (18,7%) , izolovaná pozitivita decoy cells u 1dítěte (3,3%).Pozitivní průkaz BKV nefropatie (PVAN) v biopsii štěpu byl prokázán u 1 pacienta (3,3 %) ze 3bioptovaných.Vymizení pozitivity BKV v krvi po dobu 1 roku sledování bylo u 8 z 10 pacientů (80% ).Závěr: Pozitivita BKV virurie nebo virémie byla prokázána u 50% dětí po transplantaci ledviny. Vpoměru k tomuto vysokému výskytu BKV v moči nebo séru je prevalence biopticky prokázané BKVnefropatie nízká. Pravidelné sledování BKV u dětí po transplantaci ledviny vede ke zlepšení vedeníimunosuprese s vymizením pozitivity PCR v krvi u většiny dětí.Podpora projektu: Podpořeno projektem (Ministerstva zdravotnictví) koncepčního rozvojevýzkumné organizace 00064203 (FN Motol)85