Zde - 2. lékařská fakulta - Univerzita Karlova

07. POLYMORFISMUS GENU PRO CONNEXIN 37 (C1019T) JAKO MODULÁTOR ZMĚNKREVNÍHO TLAKU U PACIENTEK S DIABETES MELLITUS 1. TYPUPiťhová P. 1 , Piťha J. 2 , Hubáček J. 2 , Kvapil M 11 Interní klinika UK 2. LF a FN v Motole; 2 Laboratoř pro výzkum aterosklerózy IKEMŠkolitel: prof.MUDr.Milan Kvapil, CSc,MBAÚvod: Diabetes mellitus patří mezi nejničivější kardiovaskulární rizikové faktory. Citlivost pacientůpostižených touto nemocí k cévnímu poškození je však výrazně rozdílná. Jedním z důvodů je jistěgenetická determinace.Cíl: V našich předchozích průřezových analýzách jsme zjistili, že gen pro connexin 37 by mohl býtmodulátorem vlivu glykémie na cévní systém v ženské populaci s poruchou látkové výměny glycidů ato především u pacientek s diabetes mellitus 1. typu. V současné práci jsme se zaměřili na vlivconnexinu 37 na vývoj rizikových faktorů v longitudinální studii.Materiál a metody: Byla analyzována data 133 pacientek s diabetes mellitus 1. typu, které nebylyfarmakologicky léčeny antihypertenzivy a byly dle standardního protokolu opakovaně vyšetřeny v2letém intervalu z hlediska přítomnosti tradičních i nově sledovaných kardiovaskulárních rizikovýchfaktorů. U všech byla provedena genetická analýza polymorfismu genu pro connexin 37 (C1019T).Hodnotili jsme možný vliv variant tohoto genu na změnu sledovaných kardiovaskulárních rizikovýchfaktorů v daném období: tělesné váhy, centrální obezity, krevního tlaku, lipidových parametrů aznámek preklinické aterosklerózy vyjádřené jako tloušťka intimy-medie karotických tepen měřenéultrazvukem a poměrů systolických tlaků kotník/paže. Krevní tlak byl měřen v pozici vleže (po10minutách klidu)na P paži, 3 hodnoty, jako výsledek brán průměr z těchto 3 hodnot.Výsledky: Ve sledovaném období došlo k významně většímu vzestupu systolického krevního tlaku unositelek genotypu CC (n=56) a genotypu CT (n= 63) v porovnání s nositelkami TT genotypu (n=14).Změny diastolického tlaku se mezi oběma skupinami významně nelišily. Všechny skupiny se nelišilyani ve věku, době trvání diabetu, ani ukazatelích metabolické kompenzace a lipidovéhospektra.Současně se skupiny nelišily ani ve změnách ostatních sledovaných rizikových faktorů včetněznámek preklinické aterosklerózy. Výsledky viz Tab.1 (hodnoty TK v mmHg).TK systol (mmHg) TK systol. za 2 roky (mmHg) rozdíl (mmHg) pCC genotyp 120,75 ± 73,75 127,44 ± 14,41 6,68CT genotyp 118,22 ± 11,31 124,11 ± 74,24 5,89< 0,05 protiTT< 0,05 protiTTTT genotyp 119, 14 ± 12,89 121,50 ± 13,32 2,36 xZávěr: Dle našich dat je gen pro connexin 37 významným modulujícím faktorem změny systolickéhokrevního tlaku u pacientek s diabetes mellitus 1. typu již v poměrně krátkém časovém období 2 let.Tyto nálezy je nutné potvrdit v dlouhodobějším sledování většího počtu pacientek.15