Zde - 2. lékařská fakulta - Univerzita Karlova
Zde - 2. lékařská fakulta - Univerzita Karlova Zde - 2. lékařská fakulta - Univerzita Karlova
P-08. VALPROOVÁ KYSELINA INDUKUJE DIFERENCIACI SPECIFICKY U AML1/ETO POZITIVNÍAKUTNÍ MYELOIDNÍ LEUKÉMIEZápotocký M, Starková J., Mejstříková E., Trka J.Klinika dětské hematologie a onkologie, 2. LF UK a FN MotolŠkolitel: prof. MUDr. Jan Trka, Ph.D.Úvod: Akutní myeloidní leukémie (AML) je heterogenní skupina maligních onemocněnícharakterizovaná blokem diferenciace myeloidních progenitorů, proliferační výhodou a ztrátouschopnosti apoptózy. Léčba AML se v průběhu posledních dekád vylepšila, přesto i nyní lze vyléčitpouze část pacientů kombinací toxických cytostatik. V leukemogenezi u t(8;21) se předpokládá, žerepresorový komplex asociovaný s AML1/ETO chimérickým proteinem, který váže deacetylázy histonů(HDAC) a způsobuje interferenci s expresí AML1 cílových genů a blok v myeloidní diferenciaci. Byloobjeveno, že valproová kyselina (VPA) působí jako inhibitor HDAC.Cíl: Hlavním cílem práce bylo charakterizovat diferenciační efekt VPA na AML1/ETO pozitivníleukemické buňky a určit změny v expresi RUNX1 cílových genů.Materiál a metody: Kasumi-1 (M2 AML1/ETO pozitivní), Kasumi-6 (M2 AML1/ETO negativní), MV4-11 (MLL/AF4 pozitivní) a K562 buňky byly léčeny VPA a 12-0-tetra-decanoylforbol-13-acetátem (TPA)a vyšetřeny průtokovou cytometrií a qRT-PCR. AML1/ETO pozitivní a negativní primární pacientskéblasty ze dne diagnózy byly ovlivněny VPA a TPA k potvrzení in vitro zjištění.Výsledky: VPA indukovala apoptózu u AML1/ETO pozitivních a MLL/AF4 pozitivních buněk. Změny vimunofenotypu prokazující diferenciaci byly pozorovány pouze u RUNX1-MTG8 pozitivních buněk(pokles exprese CD33/34/117 a nárust CD11a/11b). Ukázalo se, že diferencované buňky jsou takéAnnexinV pozitivní, tudíž jsme dále zkoumali vztah mezi diferenciací a buněčnou smrtí. Apoptóza bylazablokována kaspázovým inhibitorem a i přesto zůstala diferenciace nezměněna. TPA bylo použito kvyloučení neschopnosti AML1/ETO negativní linie diferencovat a zjistili jsme, že tato linie podstoupímonocytární diferenciaci po léčbě TPA. Pomocí kvantifikace mRNA jsme prokázali, že léčba VPAzvýšila expresi genů PU.1, IGFBP7, BPI a C/EBPα pouze u AML1/ETO pozitivní linie a nikoliv uostatních testovaných linií. U všech pacientských vzorků z kostní dřeně byla indukována apoptóza bezohledu na genotyp, ale změny v imunofenotypu ve smyslu diferenciace se ukázaly být specificképouze pro blasty s AML1/ETO fúzním genem.Závěr: Poskytli jsme validní důkaz diferenciace specifické pro AML1/ETO pozitivní buňkydoprovázené vzestupem exprese původně umlčených genů. Naše zjištění týkající se diferenciacenásledované apoptózou vneslo nový pohled na mechanismus účinku starého léku. Naše datapodporují hypotézu, že AML1/ETO pozitivní pacienti by mohli mít z léčby VPA největší benefit.40
P-09. MODEL PLICNÍ HYPERTENZE INDUKOVANÉ REVERZIBILNÍM TLAKOVÝM PŘETÍŽENÍMLEVÉ SRDEČNÍ KOMORY U POTKANA.Chovanec M. 1, 2 , Herget J. 11 Ústav fyziologie, 2.LFUK v Praze; 2 Kardiologické oddělení, Nemocnice na Homolce, PrahaŠkolitel: prof. MUDr. Jan Herget DrSc.Úvod: Plicní hypertenze představuje zdravotní komplikaci, jejíž mortalita a morbidita je vysoká.Cíl: Vyšetřovali jsme model plicní hypertenze vyvolané levostranným srdečním selháním indukovanýmintravaskulární obstrukcí ascendentní aorty polyethylénovou kanylou cestou pravé karotidy ulaboratorního potkana.Materiál a metody: Kanyla obturující ascendentí aortu byla zavedena po dobu 1 týdne (skupina 1wk,n=7), po dobu 3 týdnů (skupina 3wks, n=6) a po dobu 3 týdnů s následným 3 týdenním zotavovacímobdobím (skupina 3+3wks, n=8).V experimentu A, jsme měřili hmotnost srdce (poměr RV/BW a RV/LV+S).V experimentu B, jsme měřili střední krevní tlak v plicnici u živých zvířat (PAP). Tato část experimentubyla doplněna o normoxické kontroly (skupina N, n=8) a zvířata vystavena normobarické hypoxii (FiO2- 10%) po dobu 3 týdnů (skupina H, n=8).Výsledky: V experimentu A, jsme v skupinách 1wk a 3+3wks v porovnání s kontrolami nezjistili rozdílyv srdečních hmotnostech. V skupině 3wks byl poměr RV/BW (54,8.10-5±3,2.10-5 vs. 47,4.10-5±1,6.10-6;p
- Page 1: ABSTRAKTA 2013PŘEDNÁŠKY01. SYNCH
- Page 5 and 6: 05. AKTIVACE TH17 DRÁHY U PACIENT
- Page 7: 07. POLYMORFISMUS GENU PRO CONNEXIN
- Page 10 and 11: 10. IMPACT OF ISCHEMIC INJURY ON TH
- Page 12 and 13: 12. DYNAMIKA A VÝVOJ PRELEUKEMICK
- Page 14 and 15: 14. L-ASPARAGINÁZA OVLIVŇUJE BIOE
- Page 16 and 17: 16. CÉVNÍ PROTÉZY POKRYTÉ AUTOL
- Page 18 and 19: 18. PROTEINURIE U DĚTÍ PO TRANSPL
- Page 20 and 21: 20. SOMATOGNOSTICKÉ FUNKCE A PROST
- Page 22 and 23: 22. KLINICKÝ VÝZNAM STANOVENÍ RE
- Page 24 and 25: 24. DYNAMIKA PROTINÁDOROVÉ IMUNIT
- Page 26 and 27: P-02. ADOPTIVNÍ TRANSFER TUMOR SPE
- Page 28 and 29: P-04. INFANTILNÍ HEMANGIOM - PDL L
- Page 30 and 31: P-06. ÚLOHA BMH PROTEINŮ V REGULA
- Page 34 and 35: P-10. GONIOVÝ ÚHEL V IDENTIFIKACI
- Page 36 and 37: P-12. LOKALIZAČNÍ VÝZNAM IKTÁLN
- Page 38 and 39: P-14. DIAGNOSTICKÝ A PROGNOSTICKÝ
- Page 40 and 41: P-16. ROLE GENU WT1 A JEHO IZOFOREM
- Page 42 and 43: P-18. SENSORY VASOPRESSIN AND OXYTO
- Page 44 and 45: P-20. ANALÝZA PORUCH ACIDOBÁZICK
- Page 46 and 47: P-22. ROLE PŘIROZENÉ IMUNITY V PA
- Page 48 and 49: P-24. CHIRURGICKÁ SÍŤKA FUNKCION
- Page 50 and 51: P-26. POROVNÁNÍ PŮSOBENÍ TAKROL
- Page 52 and 53: P-28. EFEKT MUTACE FV LEIDEN A FII
- Page 54 and 55: P-30. ADENO-ASOCIOVANÝ VIRUS JAKO
- Page 56 and 57: P-32. VLIV POHYBOVÉ TERAPIE NA END
- Page 58 and 59: P-34. MORPHOMETRIC ANALYSIS AND DTI
- Page 60 and 61: P-36. TWO-PHOTON PROCESSOR AND SENE
- Page 62 and 63: P-38. CARDIAC SUBMILISIVERT VOLUME
- Page 64 and 65: P-40. CLOSTRIDIUM DIFFICILE: MOLEKU
- Page 66 and 67: P-42. ANALÝZA KINETICKÉHO PROFILU
- Page 68 and 69: P-44. HLADINOVÉ KOAXIÁLNÍ ZVLÁK
- Page 70 and 71: P-46. VYŠŠÍ BMI A NIŽŠÍ HDL U
- Page 72 and 73: P-48. VZTAH BRÁNICE A KRČNÍ PÁT
- Page 74 and 75: P-50. IMPLANTACE KARDIOVERTERŮ-DEF
- Page 76 and 77: P-52. VLIV DELECE GENŮ PIM3 A SHAN
- Page 78 and 79: P-54. POUŽITÍ ADENOVIRUS-SPECIFIC
- Page 80 and 81: P-56. EXPRESSION OF CARBOANHYDRASE
P-08. VALPROOVÁ KYSELINA INDUKUJE DIFERENCIACI SPECIFICKY U AML1/ETO POZITIVNÍAKUTNÍ MYELOIDNÍ LEUKÉMIEZápotocký M, Starková J., Mejstříková E., Trka J.Klinika dětské hematologie a onkologie, <strong>2.</strong> LF UK a FN MotolŠkolitel: prof. MUDr. Jan Trka, Ph.D.Úvod: Akutní myeloidní leukémie (AML) je heterogenní skupina maligních onemocněnícharakterizovaná blokem diferenciace myeloidních progenitorů, proliferační výhodou a ztrátouschopnosti apoptózy. Léčba AML se v průběhu posledních dekád vylepšila, přesto i nyní lze vyléčitpouze část pacientů kombinací toxických cytostatik. V leukemogenezi u t(8;21) se předpokládá, žerepresorový komplex asociovaný s AML1/ETO chimérickým proteinem, který váže deacetylázy histonů(HDAC) a způsobuje interferenci s expresí AML1 cílových genů a blok v myeloidní diferenciaci. Byloobjeveno, že valproová kyselina (VPA) působí jako inhibitor HDAC.Cíl: Hlavním cílem práce bylo charakterizovat diferenciační efekt VPA na AML1/ETO pozitivníleukemické buňky a určit změny v expresi RUNX1 cílových genů.Materiál a metody: Kasumi-1 (M2 AML1/ETO pozitivní), Kasumi-6 (M2 AML1/ETO negativní), MV4-11 (MLL/AF4 pozitivní) a K562 buňky byly léčeny VPA a 12-0-tetra-decanoylforbol-13-acetátem (TPA)a vyšetřeny průtokovou cytometrií a qRT-PCR. AML1/ETO pozitivní a negativní primární pacientskéblasty ze dne diagnózy byly ovlivněny VPA a TPA k potvrzení in vitro zjištění.Výsledky: VPA indukovala apoptózu u AML1/ETO pozitivních a MLL/AF4 pozitivních buněk. Změny vimunofenotypu prokazující diferenciaci byly pozorovány pouze u RUNX1-MTG8 pozitivních buněk(pokles exprese CD33/34/117 a nárust CD11a/11b). Ukázalo se, že diferencované buňky jsou takéAnnexinV pozitivní, tudíž jsme dále zkoumali vztah mezi diferenciací a buněčnou smrtí. Apoptóza bylazablokována kaspázovým inhibitorem a i přesto zůstala diferenciace nezměněna. TPA bylo použito kvyloučení neschopnosti AML1/ETO negativní linie diferencovat a zjistili jsme, že tato linie podstoupímonocytární diferenciaci po léčbě TPA. Pomocí kvantifikace mRNA jsme prokázali, že léčba VPAzvýšila expresi genů PU.1, IGFBP7, BPI a C/EBPα pouze u AML1/ETO pozitivní linie a nikoliv uostatních testovaných linií. U všech pacientských vzorků z kostní dřeně byla indukována apoptóza bezohledu na genotyp, ale změny v imunofenotypu ve smyslu diferenciace se ukázaly být specificképouze pro blasty s AML1/ETO fúzním genem.Závěr: Poskytli jsme validní důkaz diferenciace specifické pro AML1/ETO pozitivní buňkydoprovázené vzestupem exprese původně umlčených genů. Naše zjištění týkající se diferenciacenásledované apoptózou vneslo nový pohled na mechanismus účinku starého léku. Naše datapodporují hypotézu, že AML1/ETO pozitivní pacienti by mohli mít z léčby VPA největší benefit.40
Change language