Zde - 2. lékařská fakulta - Univerzita Karlova

POSTERYP-01. VLIV DELECE α-SYNTROFINU NA OBJEMOVÉ ZMĚNY ASTROCYTŮ V PRŮBĚHUPATOLOGICKÝCH PODMÍNEK IN SITUTurečková J. 1,2 , Mikešová M. 1 , Anděrová M. 11 Oddělení buněčné neurofyzilogie, Ústav experimentální medicíny, AV ČR Praha; 2 2. lékařská fakultaUK PrahaŠkolitel: Ing. Miroslava Anděrová, CSc.Úvod: Mozkový edém doprovází řadu onemocnění a úrazů mozku a bývá nejčastější příčinou úmrtípacientů. Na tvorbě mozkového edému se zásadně podílí astrocyty, jejichž základní funkcí zapatologických podmínek je vychytávání nadbytečných iontů a neuropřenašečů z extracelulárníhoprostoru. Zvýšená koncentrace osmoticky aktivních iontů a neuropřenašečů uvnitř astrocytů jedoprovázena vtokem vody přes specifické kanály – aquaporiny (AQP), což vede ke zvětšováníbuněčného objemu. Hlavním aquaporinem CNS je AQP4, který je exprimován především vependymových buňkách a astrocytech. Za ukotvení AQPů v buněčných membránách zodpovídá tzv.proteinový membránový komplex spojený s dystrofinem (angl. dystrophin-associated protein complex;DAP), jehož součástí je vždy jeden z rodiny tzv. syntrofinů. Tkáňová specifita komplexu je závislá natypu syntrofinu, přičemž za expresi AQP4 na perivaskulárních membránách astrocytů je zodpovědnýα-syntrofin. Z tohoto důvodu lze pomocí delece genu pro α-syntrofin specificky studovat funkci AQP4lokalizovaných pouze na membránách astrocytů, které jsou v kontaktu s krevním řečištěm v mozku.Cíl: Cílem práce je s pomocí metody konfokální 3D morfometrie popsat vliv delece α-syntrofinu naobjemové změny kortikálních astrocytů za patologických podmínek modelovaných in situ.Materiál a metody: Byly zkříženy dva druhy transgenních myší: 1) s delecí genu pro α-syntrofin a 2) sfluorescenčně označenými astrocyty. U kříženců byly s pomocí metody konfokální 3D morfometriekvantifikovány změny objemu kortikálních astrocytů v průběhu aplikace roztoků modelujících hypo-,hyper-osmotický stres, deprivaci kyslíkem a glukózou (angl. oxygen-glucose deprivation, OGD) a zazvýšené extracelulární koncentrace K+.Výsledky: Bylo zjištěno, že delece genu pro α-syntrofin ovlivňuje jak časový průběh objemovýchzměn astrocytů za patologických podmínek, tak i schopnost astrocytů regulovat svůj objem. V průběhuhypoosmotického stresu, OGD nebo za zvýšené koncentrace K+ docházelo k menšímu nárůstuobjemu u astrocytů s absencí α-syntrofinu. Kromě toho se ukázalo, že v průběhu reperfuse následujícípo hyperosmotickém stresu dochází u astrocytů s absencí α-syntrofinu k rychlejšímu návratu kpůvodnímu objemu.Závěr: Tato práce přispívá k popsání mechanismů vedoucích k objemovým změnám astrocytů zapatologických podmínek. Pochopení těchto mechanismů může dopomoci k rozvoji novýchprofylaktických a terapeutických metod při léčbě mozkového edému, který je komplikujícím faktoremřady neurologických onemocnění.33