Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

Francouz mohl chtít Angličany trochu poškádlit. Indiciíbyl Gouldovi Teilhardův dopis, v němž se o jednom z nálezůzmiňuje ještě před jeho učiněním; zprvu žert seovšem vymkl z rukou a začal si žít vlastním životem…Zbožná přání nejsou ani ve vědě bez šance, pokudexistuje společenská poptávka po výsledku, ostatně našeRukopisy hovoří… Avšak právě příběh nejslavnějšíhopodvrhu v paleoarcheologii je ukázkovým důkazem,že pravda ve vědě je neporazitelná. Řečeno s fyzikemFréderikem Joliotem-Curie: „Věda neustále opravujesama sebe.“Materiál předevšímPřed 150 lety – 20. prosince 1862 – v Londýně umíráv zapomenutí Robert Knox (*1791), svého času jedenz nejznámějších lékařů Británie. Pocházel z Edinburghu,kde také po studiích medicíny a tříletém pobytu v JižníAfrice začal působit jako konzervátor v muzeu srovnávacíanatomie a patologie při edinburské chirurgickékoleji. Zároveň si otevřel vlastní anatomickou školu.Přednášel podnětně i vtipně, a tak jeho theatrum anatomicumnavštěvovalo, samosebou za patřičné vstupné,až 500 diváků, a to nejen mediků, ale i z řad veřejnosti.Vedle toho vědecky pracoval a přispěl předevšímk poznání struktury a fyziologie oka.Získat mrtvé tělo, ať už pro výukovou pitvu nebo protrénink (před vynálezem narkózy museli chirurgovéoperovat co nejrychleji, aby pacient zbytečně dlouhonetrpěl) nebylo snadné. V Británii té doby umožňovalyzákony pitvat těla popravených zločinců. Porotci a soudcivšak rozhodovali čím dál mírněji a král častěji udílelmilost, takže se počet exekucí povážlivě ztenčoval(v letech 1805–1820 v průměru 77 ročně). Doktor R.Knox však nikdy netrpěl nedostatkem pitevního materiálu.Samozřejmě kupoval těla od vykradačů hrobů,což koneckonců dělali skoro všichni anatomové, navícměl ale štěstí, že jeho dodavatelé byli seriózní a na pravidelnostjejich dodávek se dalo spolehnout. Koncemroku 1828 ovšem vyšlo najevo, že nevylupují hroby, nýbržlidi rovnou vraždí. Dokonce si na to vypracovališetrnou metodu, aby těla nepoškodili: oběť napřed zpilido němoty a potom opatrně udusili polštářem. O život připravilinejméně 16 lidí; jejich prodejní cena in memoriamčinila sedm liber a víc – podle kvality materiálu. Posledníz takto získaných těl našla policie u Knoxe. Ten sesice zapřísahal, že o původu mrtvol nemá tušení, alenikdo mu nevěřil. Rozzuřený dav mu vytloukl dům, novinyvláčely jeho jméno bahnem, tiskly jeho karikatury,lid o něm skládal morytáty. Kolegové ho odstavili odvšech funkcí na koleji.Po marných snahách znovu se uchytit odešel R. Knoxroku 1842 do Londýna (manželka mu krátce předtímzemřela, svých pět dětí nechal u synovce). Živil se překladyanatomických textů z francouzštiny (v mládí rokstudoval v Paříži) a psaním do lékařských časopisů. Vydalněkolik odborných knih (The Edinburgh Dissector,The Races od Man, A Manual of Human Anatomy),ovšem největšího úspěchu dosáhl příručkou o rybolovu.V roce 1856 získal místo patologa v jedné z londýnskýchnemocnic, kde působil až do své smrti.Jedním z důsledků Knoxova skandálu bylo přijetí tzv.anatomického zákona v roce 1832, který navzdory protestůmveřejnosti poskytl medicíně možnost využívat kestudijním účelům „nikým nevyžádaná“ těla ve špitálechzemřelých bezdomovců bez jakýchkoli příbuzných. ■FRANTIŠEK HOUDEKZDROJ: BORGQUEEN, WIKIMEDIA COMMONSVědci zkoumajíexempláře lebekvčetně lebkyEoanthropa(1915).Zleva:F. O. Barlow,G. E. Smith,Ch. Dawson,A. S. Woodward;přední řada:A. S. Underwood,A. Keith,W. P. Pycrafta Sir R. Lankester.Slovanský ústav AV ČR spolu se Slovanskou knihovnou Národní knihovny ČRa Masarykovým ústavem a Archivem AV ČRpřipravily výstavu věnovanou 90. výročí narození významného slavisty Františka V. Mareše.Výstava František Václav Mareš (1922–1994) – Příběh českého a rakouského slavisty,jež byla zahájena 14. listopadu 2012, je přístupná ve výstavních prostorách Slovanské knihovny NK ČRv pražském Klementinu do 4. ledna 2013.35 ab