Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

VA ÚSTAVU A ARCHIVU AV ČRRok 1952 vedl ke vzniku ČSAV a k zániku mnoha vědeckýchinstitucí. Na místo staroslavných učených společností,jimiž byla KČSN, ČAVU, ale i Československánárodní rada badatelská nebo Masarykova akademiepráce, nastoupila nová akademie, a to jako síť ústavůa sbor členů. Jak se zacházelo se slavnou minulostí,zacházelo se i s cennými archiváliemi; zedníci je vyhazovalijako nepotřebný balast ze skříní… Situaci zachránilposlední ředitel kanceláře Blahoslav Šeplavý, a písemnostise tak dostaly do nově zřízeného ArchivuČSAV, do jehož čela se postavil tehdy téměř sedmdesátiletýVáclav Vojtíšek. Velkým úspěchem bylo získáníprovizorních prostor v Colloredo-Mansfeldském paláci,kde archiv setrval až do svého stěhování v roce 1992,a detašovaného pracoviště s depozitářem na zámkuBečváry, jenž se po roce 1989 vracel v rámci restitucí.Stát v čele akademického archivu neznamenalo nijakvysoký kariérní vrchol. Na archivy se pohlíželo jakona odkladiště méně schopných, úsloví o „přeložení doarchivu“ se stalo téměř okřídleným. Představa zaprášenýchbalíků papíru, které zajímají jen podivné učence,se snadno vžila i s ohledem na technický stav a vybaveníarchivů. Málokdo si uvědomoval, že vedle prachovkya fyzické kondice na přenášení těžkých břemenpotřebuje archivář i velkou odbornou erudici, jež muumožní materiály všeho druhu dešifrovat a utřídit.Předsudek o podivném povolání archiváře a o archivujako instituci měl ovšem svoji výhodu: nesl s seboui statut jakéhosi „koncového pracoviště“ v oblasti společenskýchvěd a přiváděl do archivů osobnosti, kterémusely opustit významnější místa. V akademickémarchivu, respektive v jeho oddělení pro soupis a studiumrukopisů, se tak ocitl např. klasický filolog Bohumil Ryba,právní historik a husitolog Jiří Kejř, právní historik MiroslavBoháček, literární vědec Václav Černý, jihlavský archivářFrantišek Hoffmann nebo bývalý archivář SÚA JiříPražák. Právě oni se zasloužili o věhlas kodikologickéhopracoviště. S postupem doby, po normalizačníchčistkách, se rukopisec stal i ze Zdeňka Šolleho, odborníkana 19. století a dějiny dělnictva, archivářem se stal i bývalývedoucí pracovník úřadu prezidia ČSAV MiroslavŠmidák. V knihovně zasedl bývalý gymnaziální učitelVladimír Kaifer, jemuž v 80. letech sekundoval rusistaOldřich Leška. Jinými slovy – dobrá společnost s výbornoutvůrčí atmosférou. Ačkoli se někteří pracovníci v archivuocitli ne úplně dobrovolně, svou odbornost zasvětiliprávě tomuto pracovišti, jež je za poněkud dehonestujícíchpodmínek přijalo a se kterým často spojili zbývajícíodbornou kariéru. Zmíněná rukopisná komise se stalavrcholným orgánem celého vědního oboru – kodikologie.Vlastní archiv se stal ceněným pracovištěm v oblastiarchivnictví, jeho teorie i praxe, vydával i svůj časopis.Další výhodou „koncového pracoviště“ byla kontinuitavedení. Když Václav Vojtíšek ve svých 86 letech odešelz místa ředitele, předal žezlo právnímu historikoviVáclavu Vaněčkovi. Na chodu pracoviště se nic nezměniloa ochranná křídla tohoto velmože vědy se rozprostíralanad archivem až do jeho smrti v roce 1985.Po něm nastoupil na místo ředitele Luboš Nový, kterýbyl „odložen“ z tehdejšího Ústavu československýcha světových dějin ČSAV. I tehdy měl archiv štěstí. Ředitelovykroky směřovaly k vytvoření centra pro dějiny vědya techniky, kladl důraz na vědecké výstupy archivářůi na jejich další vzdělávání.První, čemu se archiv musel bránit po listopadu 1989,byly snahy uložit opět do archivu pracovníky, kteří museliodejít z pracovišť, protože se výrazně kompromitovalis komunistickým režimem. Archiv se ubránil, protožev tomto okamžiku by již podobná praxe na stávajícípracovníky rozhodně nepůsobila jako obohacující moment.V krátkém období po listopadu 1989, kdy zastávalředitelskou funkci Zdeněk Šolle, se archiv chystalna stěhování a postupně přejímal archiválie rušenýchústavů. Významnou agendu tvořila i problematika rehabilitacía majetkových restitucí.V roce 1992 se archiv usídlil v Praze 8 –VZámcích,kde strávil v podstatě šťastných deset let. Když v čelestanul Antonín Kostlán, obrátil opět pozornost na dějiny29 abFOTO: ARCHIV MÚA AV ČRTitulní listz r. 1786Pojednání(Abhandlungen),které vydávalaKrálovskáčeská společnostnauk.