Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie vÄd ÄR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie vÄd ÄR Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie vÄd ÄR
v ý r o č íJUBILEUM MASARYKOMasarykův ústav a Archiv AV ČR si připomíná 60. výročí založení polovinysvého současného pracoviště. Usnesením ze 3. listopadu 1952 byl zřízen a k 1. lednu 1953zahájil činnost Archiv ČSAV – předchůdce Archivu AV ČR – coby veřejná institucezačleněná do soustavy československého archivnictví. Roku 1956 se staltzv. archivem zvláštním, roku 1974 archivem tzv. zvláštního významu.K jeho hlavním úkolům patřilo a nadále patří shromažďování a zpracovávání materiálůz činnosti ústavů a organizačních složek ČSAV, respektive AV ČR, činnosti vědeckýchspolečností a spolků a osobních fondů našich význačných vědců. Jubileu archivui jeho současným aktivitám se věnovalo shromáždění, jež se konalo 25. října 2012v přátelském a pohostinném prostředí Lannovy vily v pražské Bubenči.Shromážděníu příležitosti60. výročízaloženíArchivu AV ČRzahájil ředitelMasarykovaústavu a ArchivuAV ČRLuboš Velek.Ponoříme-li se do historie archivu, zjistíme, že kořenypracoviště sahají mnohem dále, stejně jako dějinycelé akademie. Fundament archivu tvoří fondy starýchučených společností, jež měly rovněž své archiváře,protože si uvědomovaly význam písemností, které produkovaly.Není náhodou, že archiválie bývaly vedle finančníhotovosti v drahých kovech součástí pokladů.Historické dokumenty potvrzovaly stará práva i význampůvodce. Archiv je tedy jistým druhem pokladu Akademievěd, protože dokládá, odkud moderní česká i německávědecká obec na našem území vyšla a kam seubírala.Počátky archivu Královské české společnosti naukjsou spojeny se jménem profesora astronomie AntonínaStrnada, pozdějšího sekretáře KČSN. Ten byl roku 1790také tvůrcem prvního soupisu archiválií. Ve vedení archivuse v dalších staletích střídaly velké osobnosti; o nápravujeho tristního stavu po bouřích v roce 1848 se staralinapř. Jan Erazim Vocel nebo Pavel Josef Šafařík. V polovině19. století se archivu ujal historik Josef Kalousek,autor díla Děje Královské české společnosti nauk (1885),pro které využil písemnosti společnosti, jež sám uspořádal.Posledním archivářem KČSN byl Václav Vojtíšek,nejslavnější ředitel Archivu hl. města Prahy a poslézei první ředitel Archivu ČSAV.Česká akademie věd a umění císaře Františka Josefasice nezřídila funkci archiváře, o své písemnosti sevšak starala. Dohledem nad spisovnou byl pověřen generálnísekretář akademie a vrchní dozor měl dokoncevykonávat sám její předseda. I zde potkáme v archivuna konci života této slavné instituce již zmiňovanéhoVáclava Vojtíška.ab28FOTO: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETIN
VA ÚSTAVU A ARCHIVU AV ČRRok 1952 vedl ke vzniku ČSAV a k zániku mnoha vědeckýchinstitucí. Na místo staroslavných učených společností,jimiž byla KČSN, ČAVU, ale i Československánárodní rada badatelská nebo Masarykova akademiepráce, nastoupila nová akademie, a to jako síť ústavůa sbor členů. Jak se zacházelo se slavnou minulostí,zacházelo se i s cennými archiváliemi; zedníci je vyhazovalijako nepotřebný balast ze skříní… Situaci zachránilposlední ředitel kanceláře Blahoslav Šeplavý, a písemnostise tak dostaly do nově zřízeného ArchivuČSAV, do jehož čela se postavil tehdy téměř sedmdesátiletýVáclav Vojtíšek. Velkým úspěchem bylo získáníprovizorních prostor v Colloredo-Mansfeldském paláci,kde archiv setrval až do svého stěhování v roce 1992,a detašovaného pracoviště s depozitářem na zámkuBečváry, jenž se po roce 1989 vracel v rámci restitucí.Stát v čele akademického archivu neznamenalo nijakvysoký kariérní vrchol. Na archivy se pohlíželo jakona odkladiště méně schopných, úsloví o „přeložení doarchivu“ se stalo téměř okřídleným. Představa zaprášenýchbalíků papíru, které zajímají jen podivné učence,se snadno vžila i s ohledem na technický stav a vybaveníarchivů. Málokdo si uvědomoval, že vedle prachovkya fyzické kondice na přenášení těžkých břemenpotřebuje archivář i velkou odbornou erudici, jež muumožní materiály všeho druhu dešifrovat a utřídit.Předsudek o podivném povolání archiváře a o archivujako instituci měl ovšem svoji výhodu: nesl s seboui statut jakéhosi „koncového pracoviště“ v oblasti společenskýchvěd a přiváděl do archivů osobnosti, kterémusely opustit významnější místa. V akademickémarchivu, respektive v jeho oddělení pro soupis a studiumrukopisů, se tak ocitl např. klasický filolog Bohumil Ryba,právní historik a husitolog Jiří Kejř, právní historik MiroslavBoháček, literární vědec Václav Černý, jihlavský archivářFrantišek Hoffmann nebo bývalý archivář SÚA JiříPražák. Právě oni se zasloužili o věhlas kodikologickéhopracoviště. S postupem doby, po normalizačníchčistkách, se rukopisec stal i ze Zdeňka Šolleho, odborníkana 19. století a dějiny dělnictva, archivářem se stal i bývalývedoucí pracovník úřadu prezidia ČSAV MiroslavŠmidák. V knihovně zasedl bývalý gymnaziální učitelVladimír Kaifer, jemuž v 80. letech sekundoval rusistaOldřich Leška. Jinými slovy – dobrá společnost s výbornoutvůrčí atmosférou. Ačkoli se někteří pracovníci v archivuocitli ne úplně dobrovolně, svou odbornost zasvětiliprávě tomuto pracovišti, jež je za poněkud dehonestujícíchpodmínek přijalo a se kterým často spojili zbývajícíodbornou kariéru. Zmíněná rukopisná komise se stalavrcholným orgánem celého vědního oboru – kodikologie.Vlastní archiv se stal ceněným pracovištěm v oblastiarchivnictví, jeho teorie i praxe, vydával i svůj časopis.Další výhodou „koncového pracoviště“ byla kontinuitavedení. Když Václav Vojtíšek ve svých 86 letech odešelz místa ředitele, předal žezlo právnímu historikoviVáclavu Vaněčkovi. Na chodu pracoviště se nic nezměniloa ochranná křídla tohoto velmože vědy se rozprostíralanad archivem až do jeho smrti v roce 1985.Po něm nastoupil na místo ředitele Luboš Nový, kterýbyl „odložen“ z tehdejšího Ústavu československýcha světových dějin ČSAV. I tehdy měl archiv štěstí. Ředitelovykroky směřovaly k vytvoření centra pro dějiny vědya techniky, kladl důraz na vědecké výstupy archivářůi na jejich další vzdělávání.První, čemu se archiv musel bránit po listopadu 1989,byly snahy uložit opět do archivu pracovníky, kteří museliodejít z pracovišť, protože se výrazně kompromitovalis komunistickým režimem. Archiv se ubránil, protožev tomto okamžiku by již podobná praxe na stávajícípracovníky rozhodně nepůsobila jako obohacující moment.V krátkém období po listopadu 1989, kdy zastávalředitelskou funkci Zdeněk Šolle, se archiv chystalna stěhování a postupně přejímal archiválie rušenýchústavů. Významnou agendu tvořila i problematika rehabilitacía majetkových restitucí.V roce 1992 se archiv usídlil v Praze 8 –VZámcích,kde strávil v podstatě šťastných deset let. Když v čelestanul Antonín Kostlán, obrátil opět pozornost na dějiny29 abFOTO: ARCHIV MÚA AV ČRTitulní listz r. 1786Pojednání(Abhandlungen),které vydávalaKrálovskáčeská společnostnauk.
- Page 1 and 2: akademickýbulletin12AKADEMIE VĚD
- Page 3 and 4: o b s a h 1 2 / 2 0 1 2Obálka„Pa
- Page 5 and 6: ÚSTAVŮ AKADEMIE VĚD ČR,CH VÝZK
- Page 7 and 8: z a k a d e m i c k é r a d yInfor
- Page 9 and 10: SAV), jež koordinovala tři odděl
- Page 11 and 12: FOTO: LUDĚK SVOBODA, AKADEMICKÝ B
- Page 13 and 14: OBĚ FOTA: STANISLAVA KYSELOVÁ, AK
- Page 15 and 16: Miniaturní tlakováCuBe celapro m
- Page 17 and 18: a světové vědyaktéři vědy a v
- Page 19 and 20: Emeritní profesorka Univerzity Kar
- Page 21 and 22: ŠUMAVA• Obce si neuvědomují,
- Page 23 and 24: o b s a h r o č n í k u 2 0 1 2AU
- Page 25 and 26: Míšková AlenaBertold Bretholz21,
- Page 27 and 28: o b s a h r o č n í k u 2 0 1 2V
- Page 29 and 30: o b s a h r o č n í k u 2 0 1 2F
- Page 31 and 32: p ř e d s t a v u j e m ep r o j e
- Page 33 and 34: Avšak i přes tyto rozdíly a pře
- Page 35 and 36: Uctění 17. listopaduLužanská sl
- Page 37: Medaile JANA EVANGELISTY PURKYNĚFO
- Page 41 and 42: Botanik, fyziologa význačnýorgan
- Page 43 and 44: v z d ě l á v á n íFOTO: LUDĚK
- Page 45 and 46: Francouz mohl chtít Angličany tro
- Page 47 and 48: k n i h yFORMÁTY ELEKTRONICKÝCH K
- Page 49 and 50: Píšu o všem,na co jsem si vzpomn
- Page 51 and 52: VŠECHNA FOTA: STANISLAVA KYSELOVÁ
v ý r o č íJUBILEUM MASARYKOMasarykův ústav a Archiv AV ČR si připomíná 60. výročí založení polovinysvého současného pracoviště. Usnesením ze 3. listopadu 1952 byl zřízen a k 1. lednu 1953zahájil činnost Archiv ČSAV – předchůdce Archivu AV ČR – coby veřejná institucezačleněná do soustavy československého archivnictví. Roku 1956 se staltzv. archivem zvláštním, roku 1974 archivem tzv. zvláštního významu.K jeho hlavním úkolům patřilo a nadále patří shromažďování a zpracovávání materiálůz činnosti ústavů a organizačních složek ČSAV, respektive AV ČR, činnosti vědeckýchspolečností a spolků a osobních fondů našich význačných vědců. Jubileu archivui jeho současným aktivitám se věnovalo shromáždění, jež se konalo 25. října 2012v přátelském a pohostinném prostředí Lannovy vily v pražské Bubenči.Shromážděníu příležitosti60. výročízaloženíArchivu AV ČRzahájil ředitelMasarykovaústavu a ArchivuAV ČRLuboš Velek.Ponoříme-li se do historie archivu, zjistíme, že kořenypracoviště sahají mnohem dále, stejně jako dějinycelé akademie. Fundament archivu tvoří fondy starýchučených společností, jež měly rovněž své archiváře,protože si uvědomovaly význam písemností, které produkovaly.Není náhodou, že archiválie bývaly vedle finančníhotovosti v drahých kovech součástí pokladů.Historické dokumenty potvrzovaly stará práva i význampůvodce. Archiv je tedy jistým druhem pokladu <strong>Akademie</strong>věd, protože dokládá, odkud moderní česká i německávědecká obec na našem území vyšla a kam seubírala.Počátky archivu Královské české společnosti naukjsou spojeny se jménem profesora astronomie AntonínaStrnada, pozdějšího sekretáře KČSN. Ten byl roku 1790také tvůrcem prvního soupisu archiválií. Ve vedení archivuse v dalších staletích střídaly velké osobnosti; o nápravujeho tristního stavu po bouřích v roce 1848 se staralinapř. Jan Erazim Vocel nebo Pavel Josef Šafařík. V polovině19. století se archivu ujal historik Josef Kalousek,autor díla Děje Královské české společnosti nauk (1885),pro které využil písemnosti společnosti, jež sám uspořádal.Posledním archivářem KČSN byl Václav Vojtíšek,nejslavnější ředitel Archivu hl. města Prahy a poslézei první ředitel Archivu ČSAV.Česká akademie věd a umění císaře Františka Josefasice nezřídila funkci archiváře, o své písemnosti sevšak starala. Dohledem nad spisovnou byl pověřen generálnísekretář akademie a vrchní dozor měl dokoncevykonávat sám její předseda. I zde potkáme v archivuna konci života této slavné instituce již zmiňovanéhoVáclava Vojtíška.ab28FOTO: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETIN
Change language