Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

v ě d a a v ý z k u mUČENÁ SPOLEČNOSTNA ŠUMAVĚV době vyhrocené situace na Šumavě, kdy se začalo kácet v I. zóně Národního parkua ke stromům se přivazovali aktivisté, se novináři opakovaně dotazovali členůUčené společnosti, co si o celé situaci myslí. Padla dokonce i poznámka, že jde o téma,k němuž by se Učená společnost ČR coby nezávislé společenství význačných vědcůměla vyjádřit. Museli jsme však odpovídat, že o této problematice víme velmi málo.OBĚ FOTA: JIŘINA JEDINÁKOVÁ, ARCHIV UČENÉ SPOLEČNOSTIPři výpravědo Rokytské slatijsme jezerona památkupojmenovalijako „Učené“.Doyen výpravyMojmír PetráňČleny Učené společnosti jsou však naštěstí i odbornícina slovo vzatí, mj. Jan Květ, který se ujal organizaceexkurze některých členů US na Šumavu s cílemzískat nezávislý pohled na problémy krásnéhoNárodního parku/Chráněné krajinné oblasti (NP/CHKO)Šumava. Ukázalo se, že mnozí pracovníci Správy Národníhoparku Šumava jsou jeho bývalí studenti a doktorandi,a tak se nám dostalo nejen povolení ke vstupu,ale navíc i nevšední péče. Exkurze s odborným výklademvedla ve dnech 5. až 7. října 2012 do nejchráněnějších,zejména rašeliništních lokalit, které nejsou běžněpřístupné – výšinné Rokytecké slati, součásti největšíhokomplexu šumavských rašelinišť, Modravských slatía též do údolního Soumarského rašeliniště. Měli jsmeštěstí – kromě posledního dne bylo počasí nádherné,i pracovníci parku říkali, že v této roční době je naŠumavě takové počasí velmi vzácné.Poučili jsme se o hydrologii a botanice rašelinišť, tétozásobárny vody, o jejich vývoji a ochraně. Vychutnalijsme též krásu vrchovišť, zejména Rokytecké slatěs pohledem na malý a velký Roklan, rozdílnost mnohamechorostů rašeliníků, barvitost vlochyně, klikvy bahennía kyhanky sivolisté či tmavomodrá až černá jezírka.Jedno z jezírek jsme pojmenovali „Učené“ na památkunaší návštěvy – obáváme se však, že jméno nažádnou mapu zaneseno nebude.Pracovníci parku revitalizují v minulosti necitlivě odvodňovanáa nyní vysychající rašeliniště. Děje se takvětšinou za pomoci dobrovolníků, zejména studentů.Činnost vyžaduje nadšení všech zúčastněných a totonadšení se při výkladech vynikajících průvodkyň IvyBufkové, Evy Zelenkové a Zuzany Maškové přenesloi na nás. Revitalizace je náročný proces mj. i proto, žese do oblasti rašelinišť musí veškerý materiál nosit, a toi do vzdálených lokalit. Vjezd aut nebo dokonce těžkétechniky je zakázán; možný by ani nebyl, protože by setěžší stroje utopily.Ze vzdálenějších míst je na části Národního parkuskutečně smutný pohled. Jsou zde poměrně rozsáhléoblasti mrtvých stromů jako důsledek kůrovcové kalamitya řádění orkánu Kiryll (2007). Když se ale přijdeblíž, je zřejmé, že na velkých plochách tyto postiženéoblasti žijí, rostou zde nové stromy – většinou ještě nízké,ovšem zjevně zdravé. Jsou však i místa, kde se lessamovolně neobnovuje. Cílená obnova lesa v ekologickyžádoucím druhovém složení zde má jistě opodstatnění.Při podrobnějším pohledu se zdá, že názory odborníkůz Českých Budějovic – nechte les, ať si poradí– jsou v podstatě správné.Projeli jsme mnohé šumavské obce a viděli některénecitlivé zásahy developerů. Naše průvodkyně byly alevelmi objektivní a upozornily i na potřeby obcí a na ekologickýi ekonomický zřetel. Byli jsme výtečně komplexněpoučeni o složitosti rozhodování v oblasti tak krásnéa citlivé, jako je Šumava. Oceňujeme též elegantní přeskokyčlenů a členek Učené společnosti, jimiž překonávaliobtížný terén, a děkujeme průvodkyním – pracovnicímSprávy NP/CHKO Šumava. Největší poděkovánípatří Janu Květovi za úžasný zážitek, který nám připravil.Hony, díky!■ab20HELENA ILLNEROVÁ a VÁCLAV PAČES,Učená společnost České republiky