stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy - Scena.cz

Hudební rozhledy1/2004Měsíčník pro hudební kulturuVydává: Společnost Hudební rozhledy,člen AHUV, za finanční podpory MK ČR,Nadace ČHF, Nadace B. Martinů, NadaceLeoše JanáčkaŠéfredaktor: Jan ŠmolíkRedakční rada: Jiří Hlaváč, LubomírBrabec, Petr Janda, Ilja Šmíd, IvanŠtraus, Stanislav TesařRedaktorka: Hana JarolímkováExterní spolupráce: Jitka SlavíkováTajemnice redakce: Marcela ŠlechtováVýtvarné řešení obálky: Jiří FilipAdresa redakce: Radlická 99,150 00 Praha 5tel.: 251 552 425 (šéfredaktor)251 550 208, 251 554 088(redaktoři),251 554 089 (sekretariát)fax: 251 554 088e-mail: rozhledy@volny.czhttp://hudebnirozhledy.scena.czNevyžádané rukopisy se nevracejí.Distribuci a předplatné v Českérepublice provádí v zastoupenívydavatele firma SEND Předplatné,P.O.Box 141, 140 21 Praha 4,tel.: 267 211 301–303, fax: 267 211 305,SMS: 605 202 115,e-mail: send@send.cz, www.send.czDistribuce a předplatnéve Slovenské republice:Magnet-Press Slovakia, s. r. o.,Teslova 12, P. O. Box 169, 830 00Bratislava 3, tel./fax:004212/44 45 45 59, 44 45 06 97– předplatné004212/44 45 46 28 – administrativa004212/44 45 06 93 – inzercee-mail: magnet@press.skObjednávky do zahraničí vyřizujeredakce a MEDIASERVIS, s.r.o.,administrace vývozu tisku,Sazečská 12, 225 62 Praha 10,tel.: 271 199 255,fax: 271 199 902.Časopis Hudební rozhledy propotřeby zrakově postižených zajišťujeprostřed nic tvím internetového serveru:www.braillnet.cz Sjednocená organizacenevidomých a slabozrakých ČR,tel.: 266 038 714Tisk: Dvořák & syn, DobříšSazba: Studio DOMINO, BerounCena: 30 KčOdevzdáno do sazby: 7. 12. 2003Evidenční číslo MK ČR E1244ISSN 0018-6996Z obsahuČeská hudba 2004 ............................................................2Pražské zastavení Renée Flemingové ..............................3Dny soudobé hudby ..........................................................5Závěr žižkovského podzimu ..............................................7Finále festivalu studentských orchestrů...........................8Concertino Praga 2003 .....................................................9Běžný abonentní koncert se Zdeňkem Mácalem .............9Česká filharmonie s Miroslavem Vilímcem.................... 10Koncert Pavla Šporcla jako show ................................... 10SKO a premiéra Zdeňka Lukáše..................................... 11Rozhlas slavil výročí hudbou .......................................... 13Premiéra Smyčcového kvartetu Otomara Kvěcha ......... 14Jitka Hosprová a Adam Skoumal v Sukově síni............ 15Severočeská filharmonie Teplice jubilující ..................... 18Pěvecká soutěž A. Dvořáka v Karlových Varech .......... 20Talichův Beroun vstoupil do třetího desetiletí............... 21Dny mladých interpretů v Brně .....................................23Muzikálový podzim..........................................................26Fauste, Fauste .................................................................28Liberecký Maškarní ples .................................................28Orfeus a Euridika v Mnichově........................................35Lucern 2003 ...................................................................36Berliner Festwochen .......................................................38Konzervatismus nebo návrat k ideálu umění?...............42Nekonvenční žižkovský violoncellista Jiří Hošek...........44Co si přečtete v příštím čísle?Festival Bohuslava Martinů -Třídení – Friedemann Riehle s PKFa sólisty – Béatrice et Bénédictv SOP – Výlety pana Broučkav ND – Boitův Mefistofeles v Brně –Schönberg a Kandinskij v New YorkuNa titulní straně Renée FlemingováFoto Decca/Andrew Eccles1

ČESKÁ HUDBA 2004– téma víc než na rokHovoříme s koordinátorkou programu Lenkou DohnalovouRoky končící čtyřkou soustřeďujímnohá jubilea českých hudebních umělců.V minulých desetiletích se odtud inspirovalzrod Roku české hudby. Letosse na významná data a význam hudbynezapomnělo, ale celý rozsáhlý projektmá nejen jiný název – Česká hudba 2004,ale i jinou koncepci. V čem ta koncepcespočívá?Během roku 2001 zvažovalo Ministerstvokultury, zda má oficiálně, nejen politicky, alei finančně podpořit tzv. „rok české hudby“v roce 2004. V roce 2002 si nejprve vyžádalomonitoring situace, tj. zjištění, nakolik hudebníorganizace samy reagují na fakt jubileí,a to u nás i v zahraničí a když se ukázalo,že přece jen pragmatický zájem o politickoua zejména finanční podporu je, přistoupilok přípravě koncepce. Působila i skutečnost,že v roce 2004, shodou okolností 1. 5., kdymáme vstoupit do Evropské unie, oslavujecelý hudební svět výročí úmrtí A. Dvořáka(1904), což se jevilo jako kultivovaný nástrojpropagace naší země.Koncem roku 2002 bylo zřízeno Informačně-koordinačnícentrum v Divadelním ústavujako nástroj souborné informatiky, ale taképroducent propagační kampaně a přípravykoncepce celého programu. Byla jsem oslovena,zda bych se ujala funkce tzv. koordinátorky.V srpnu 2002 se MK ČR rozhodlo prorozsáhlý program s finanční dotací s ambicióznímnázvem „Česká hudba 2004, nedílnásoučást evropské kultury“, ale jak víme, poténásledovaly záplavy, a tím se celá situace, kterávyžadovala rozhodnost, zdržela. Nicméně,koncepce byla v přípravě a jejím smyslem bylopodpořit finančně a propagačně všechny typyčeských hudebních organizací, které připravízajímavý mimořádný projekt o české hudbě,a to nejen v žánru tzv. vážném (koncertnímči inscenačním), ale také publikační projekty,výstavy apod. Rozhodně neměl být programprago– nebo brno-centrický, orientovanýpouze na Dvořáka a Janáčka a na hudbuprofesionální. Koordinačně-informační centrumbylo zřízeno počátkem r. 2003 i proto,aby byla možnost v rámci přípravné skupinynavázat kontakt s důležitými hudebními organizacemia zapřemýšlet společně nejen o časovékoordinaci některých projektů, ale takéo dramaturgické nabídce. Schvalovací řízenícelkové koncepce a navržené finanční částkybylo dlouhé. Čekali jsme na výsledek v podstatědo konce srpna roku 2003 (s příslibemcelkové částky 105 miliónů), což nám teprveumožnilo dotvořit konkrétní představu o rozsahuúkolu i našeho centra. Dostali jsme setím samozřejmě do neuvěřitelného časovéhotlaku, už i proto, že informace ze speciálníchgrantových řízení se k nám dostaly v definitivnípodobě až koncem listopadu.Odlišnost od let předchozích je v tom, že jeto celé o kvalitě komunikace. Nelze už nikomunic nařídit, něco vyžadovat. Je to po roce 1989poprvé, kdy jsme jako lidé, pracující v hudebníoblasti, nuceni „zvnějšku“ k větší spoluprácia domluvě po fázi, kdy se každý učil obstátsám za sebe.Může koordinátor ovlivňovat dramaturgii?Vliv na dramaturgii se odehrával skutečněpouze v tom, nakolik jsme byli schopni sedomluvit. V komunikaci s regionální operoumi už od roku 2002 vypomáhala např. OlgaJanáčková, s orchestry Ilja Šmíd apod.Co se týče finančního zajištění akcí, MK ČRuplatnilo model grantového řízení s komisemitotožnými v běžných grantových programech.My jsme posloužili jako propagátor tohoto speciálníhořízení tak, aby se o něm dovědělo conejvíce subjektů, což se také stalo.Kromě grantového řízení má MK ČRk dispozici nástroj účelové dotace pro svéorganizace (ND, ČF, ČMH). Informačně-koordinačnícentrum získalo dotaci pro propagačníkampaň a produkci, či koprodukci vybranýchakcí (např. zahajovací koncert 7. 1. 2004s Českou filharmonií, plánovaný závěr 16. 1.v ND Brno s Martinů Řeckými pašijemi vespolupráci s Covent Garden). Součástí je takédotace pro kalendárium a CD Antologii českéhudby, protože, jak všichni víme, je potřeba.V čem je přínos a v čem jsou úskalíletošní koncepce České hudby 2004?Přínos letošní koncepce je v tom, že sesnažíme poprvé po roce 1989 v nových podmínkáchuspořádat celorepublikovou oborovouakci, která má vysloveně otevřený síťovýcharakter rovnocenných partnerů, a v tom jei úskalí. Úskalím je i to, že právě permanentnínejistota ohledně peněz vytváří velké nárokyjak na producenty samotných projektů, takna nás jako ty, kteří mají informovat o všechtěch akcích, které se přihlásily buď do grantovýchřízení nebo tzv. „o logo“, tj. do společnépropagace. Máme jich zaznamenáno asi 700a samozřejmě se stane, že bude mnoho průběžnýchzměn.Kdyby Váš hudbymilovný kolega ze zahraničíchtěl během roku desetkrát na dvadny navštívit naši republiku, jaké akcea jaké termíny byste mu vybrala, aby mělsmysluplný obraz o celém projektu.Výběr bude v každém případě výběr, půvabtěchto programů je v jejich celkové rozmanitostia invenci. Právě srovnání projektůukazuje, jak někteří reagují konjunkturálněpovrchně a jiní se opravdu zamyslí. Ukazuje,jak je důležitá funkce dramaturga, který máprostor přemýšlet, vyhledat a inspirovat. Neníto vždy jen o penězích a reklamě.Když se tedy vrátím k průběhu roku, takna začátku je to určitě MHF Janáčkovo Brno,který začíná 21. 1. Její pastorkyní a přinášíkomplet Janáčkových oper. Vrchol Dvořákovskýchoslav spadá, jak jsem řekla, na 1. a 2. 5.,kdy se v Praze odehraje v jednom dni řadakoncertů „Pocty A. Dvořákovi“. Mnoho českéhudby se odehraje v průběhu Pražského jara,jehož jedním ze záměrů bylo uvést kompletDvořákových symfonií v interpretaci zahraničníchdirigentů, ale v programu je třeba takéZelenkovo Sub olea pacis. Divadlo Archapřipravilo na červen sérii představení PoctaE. F. Burianovi. V Brně se tradičně v druhépolovině května odehrává Expozice nové hudby,tentokrát doprovozená invenčním multimediálnímprojektem Domu umění v Brně Com-Position, oba projekty zařazují nadstandardněčeskou soudobou hudbu. Když zůstaneme naMoravě, tak nápaditou dramaturgii, prezentovanoumladými českými interprety, má festivalConcetus Moraviae (červen), tentokrátjako součást projektu České sny (který vyvezetuto nabídku také do zahraničí). V červenci sev Praze konají tradiční Letní slavnosti staréhudby (s podtitulem Čechy a Evropa), v srpnua září se v barokní Olomouci odehraje festivalčeské barokní hudby ve scénické a poloscénicképodobě Baroko 2004. V září, jak víme,je MHF festival Moravský podzim, tentokrátzaměřený na Janáčka a Dvořáka (hned 22. 9.s koncertem Vídeňských filharmoniků a dirigentemHarnoncourtem) a MHF Pražskýpodzim s účastí 6 zahraničních orchestrůs českou hudbou. Závěr programu Česká hudba2004 by měl patřit převzatému představeníŘeckých pašijí Bohuslava Martinů z CoventGarden, kde budou mít 1. 10. svou derniéru.Řecké pašije uzavřou celý projekt v ND Brněv polovině ledna 2005.Kontakt: IKC Divadelní ústav, Celetná 17,110 00 Praha 1PhDr. Lenka Dohnalová, tel.: 224 809 195www.czechmusic.org, info@czechmusic.orgred2

FESTIVALY, KONCERTYPražské zastaveníRENÉE FLEMINGOVÉMediální obraz americké sopranistkyRenée Flemingové vzrušil Prahuv první půli listopadu 2003 jinak, nežjiné. Plakáty nabízely měkce stínovanýčernobílý portrét vymykající se okolí,koncertní vystoupení ve Smetanově sínibylo zdvojeno a motiv návštěvy ušlechtilý– ve prospěch Nadace Vize 97. Kdo nepochopil,mohl přemýšlet nad programem.Znovu nad fotografií a pojetím brožury(se zasvěceným výkladem Bohuslava Vítka),nově nad repertoárem. Ačkoli propagacedosahovala nejvyšší nápadnostii nápaditosti, obsah se ničím nepodbízel.Naopak. Provokativně cílil do neotřelostia kvality.Úvodní Mozartovo Exsultate jubilate,jako neokázalý, ale jásavý pozdrav Praze,představilo od prvního tónu postupněvšechny přednosti pěvkyně: příkladnétechnické posazení a ovládání hlasu, lehkostběhů a koloratur včetně vzornéhotrylku, stylové frázování a bezchybnoudechovou techniku. Přesnost intonace,promyšlené dynamické propracování,cit pro ovlivnění temp významem slova smysl pro stavbu celku působily taksamozřejmě, že vyvstávají až při srovnánís jinými interpretacemi. Výsledek mělstudiovou dokonalost. Příkladnou jistotu.Vnějškově ovšem nebyl strhující.Tato pozoruhodná navštívenka se opakovalav každém dalším vstupu, nabývalanových odstínů a prohlubovala naznačenéprotipóly senzace a kvality. Straussovskýpříležitostný diptych Morgen a Cäcilie sestal jak spočinutím v oddanosti lásce,tak výšlehem lásky. Přinesl jak meditativnízastavení tónů, tak vzrušenounaléhavost a dlouze, předlouze drženézávěrečné forte, v němž ale stále ještězůstávala krása.Opomíjený zpěv Ó marno to je z DvořákovyRusalky může zařadit do koncertníhoprogramu pouze pěvkyně, která roli znáa do hloubi duše prožívá. Jen ta ví, žezde je největší drama a zlom i nádhernáPůvabná Renée FlemingováFoto Petr Horník3

FESTIVALY, KONCERTYdvořákovská kantiléna. Renée Flemingová,Rusalka v Seattlu, Houstonu, SanDiegu, San Francisku, v Metropolitníopeře v New Yorku a v Opeře Bastillev Paříži, otevřela i sedmnáct škrtanýchtaktů a v závěru neváhala zpívat dalšíneslýchanou variantu. Nástrahy českévýslovnosti zanikaly v orchestrálnímzvuku (hluku), ale ryze vokální stavbabyla úchvatná.Následoval-li po přestávce zpěv I wantmagic z Previnovy opery Tramvaj do staniceTouha, šlo o nesourodost jen zdánlivou.Také s touto rolí pěvkyně bezvýhradněsplynula – byla komponována pro ni– a také zde šlo o niterné vyslovení touhyzaujmout muže a spočinout v lásce.Citový prožitek a promyšlení jemností sedotkly nedostižnosti v ariettě z Puccinihoaktovky Gianni Schicchi. Tak ladné, neobyčejnéa přitom přirozené klenutí zpěvnílinky nelze slyšet ani ze studiového záznamutéže pěvkyně. Závěrečné babbo pietà,pietà! bylo mistrovskou ukázkou fantazie,zhmotněné svrchovaným ovládáním pěveckétechniky i vkusu.Oficiální program uzavřela árie z Catalanihoopery La Wally, kterou Americeobjevila Ema Destinnová. Rovněž RenéeFlemingová ozřejmila, jak hluboko hledápodstatu díla: zdůraznila vrstvení splývavýchploch, zmnožování křehkýchodstínů napětí a uvolnění, opojenía zklamání, odevzdání a naděje. Vkladsrdce a až zázračná lehkost a délkatónů zpívaných bez námahy v jakékolipoloze také zde dosáhly odzbrojujícípřesvědčivosti.Přídavky z Adriany Lecouvreurové, z Rusalky(zejména druhá sloka a závěr árieo měsíčku) a národní píseň Ach synku, synkudotvořily klenbu lyrického holdu geniuloci a krásného zpěvu i bez bel canta. Kdočekal oslnivý příval velkého operního hlasu,mohl se cítit neuspokojen. Kdo pozorněposlouchal a srovnával, musel být více nežpřekvapen, že pod příkrovem celosvětovéreklamy se může skrývat nejvyšší profesionalitavytříbeného a ušlechtilého umění. Žeještě žije mnohostrannost pěveckých kvalit.Že jsme mohli zažít Renée Flemingovou navrcholu její dráhy – v Čechách již potřetí.Doprovod (často přehlušivý a nepřesný)obstarali dirigent Christian Benda– z velmi slavného rodu – a Symfonickýorchestr hl. města Prahy FOK.JAN KRÁLÍKTři otázky pro RENÉE FLEMINGOVOU4Renée Flemingová se vymykáz Olympu současné extratřídy operníchhvězd v mnoha ohledech. Již barvouhlasu – temnějšího, sametovéhosopránu, připomínajícího vzácné daryRosy Ponselleové, Zinky Milanovovéa Renaty Tebaldiové. Rodiče, samiučitelé zpěvu, nic nezanedbali. K muzikalitěa citovosti tak získala klasickéuniversitní vzdělání (dva řádnédoktoráty), široký kulturní obzor, přemýšlivost,životní nadhled a pokoru.Díky Fullbrightově nadaci studovalav Evropě u Elizabeth Schwarzkopfovéa Arleen Augerové a poznala dohloubky svět Mozartův, Straussůva Massenetův. Povědomí o předcíchz Čech (pradědeček Bureš odešel doUSA v roce 1904) ji vede k zájmuo českou tvorbu. Inteligence a píle jíumožňují naplnit jakkoli náročnouinterpretační představu. Vyzařováníosobnosti pak dodává každému jejímuvýkonu niternou přesvědčivost.Zatímco na počátku kariéry zpívalaaž deset nových rolí za sezonu, dnessi vybírá a zůstává vzácná i v Paříži,Vídni, Miláně, Londýně, Mnichově čiBerlíně a Petrohradu. Neváhala odřícidalší Bayreuth a Metropolitníopeře nevěnuje víc než dvě role ročně.Zasadila se o světové premiéryFloydovy Susanny, Coriglianiho DuchůVersailles, Susových Les Liaisonsdangereuses a Previnovy Tramvajedo stanice Touha. A přesto zůstáváposelkyní bel canta – zejména Bellinihoa Donizettiho. Gramofonový trh jioslavuje díky početné řadě recitálůs dirigenty Soltim, Mackerrasem, Levinem,Eschenbachem, Barenboimema Summersem, i v operních kompletechAlciny, Così fan tutte, Dona Giovanniho,Armidy, Rosmondy, Thaïs,Herodias, Manon, Rusalky… Při osobnímsetkání okouzluje svým půvabema šarmem. Tisk je nadšen vkusemjejího oblékání, zdrženlivostí chováníi smyslem pro reklamu (její jménonese čokoládový desert i květina).Váš pěvecký i osobní projev se nepodobážádnému současnému trendu.Je to záměr?Pokud chci zpívat známou věc, poslouchámtolik nahrávek, kolik je možné. A užvím, že mne nejvíce zaujme interpretacez doby kolem poloviny dvacátého století,například pěvkyně jako Ponselleová, Novotná,Sillsová. Na této zkušenosti stavímsvůj vlastní výklad. Dokud si nejsem jista,že mohu přinést něco skutečně svého,nevystupuji.S Violettou jste váhala pro Metropolitníoperu pět let. V květnu 2003jste pak v New Yorku zaznamenalavelkou scénu s Josephem Callejoua dirigentem Patrickem Summersem.Ve vaší interpretaci je tolik objevnéhoa přitom přirozeného, jako v žádnéjiné.To mne těší. Jsem ráda, že jsem Violettěvěnovala více času. Zpívalo ji tolikbáječných umělkyň, že nalézt samu sebeznamenalo mimořádně dlouhé hledání.Osobní premiéru jsem zpívala v Houstonua v Met jsem měla vynikajícího Alfréda:pamatujte si jméno Rolando Villazon.Tak nádherný hlas jsem předtím nikdyneslyšela.Rusalku jste zpívala v pěti americkýchměstech, v Praze pro gramofonovounahrávku a v Paříži i prozáznam na DVD. Árie Rusalky vámkdysi otevírala dveře jako talismanv soutěžích a při předzpívání. Chystáteještě další české role?Právě jsme o tom jednali s ředitelstvímMetropolitní opery. Možná, že to bude Jenůfka,kterou jsem už na jevišti zpívala,to je pro mne překrásná role, a uvažovalijsme také o Mařence z Prodané nevěsty.Ale myslím i na Káťu Kabanovou. Rádabych si sen o téhle roli splnila. A naopakbych někdy ráda do Prahy přivezla Tramvajdo stanice Touha.jvk

FESTIVALY, KONCERTYDNY SOUDOBÉ HUDBYNa zahajovacím koncertu Dnů soudobéhudby měl posluchač možnostpodivovat se hned dvakrát. Nejprve proto,že se organizátorům vůbec podařilocelou akci uskutečnit, byť v poněkudredukované podobě, ale za ekonomickyvelmi nepříz nivých podmínek a zcela bezpodpory státní dotace. V závěru pak nadtím, jak znamenitou úroveň koncert měl,jak podnětná to byla prezentace našichskladatelů v posledních letech. Šel jeden(ale spíše nejeden) hlas, že takto zajímavývečer novinek se podaří jen zřídka.Zaznělo celkem sedm skladeb, z nichžčtyři byly premiéry. Hned v úvodu nasadilJiří Laburda pomyslnou laťku velmivysoko. Jeho 4. sonáta pro varhany „Pentecosté“(Letnice) je inspirována tvorboumalíře Jaroslava Šerých a je mu takévěnována. Varhaník Aleš Bárta přívětivýmzpůsobem rozehrál její barevnosti oduševnělost.Jiří Feld věnoval Nocturno (pro flétnu,housle, violu a violoncello z roku 2002)památce svého přítele, světového flétnistyJeana-Pierra Rampala. Ve vyzrálémdíle autor celkem logicky ve středníčásti připomíná a rekapituluje myšlenkyze své flétnové sonáty i z koncertu, tedyze skladeb, které Rampal pojal do svéhorepertoáru. Kvartet však zdaleka neníjen mozaikou vzpomínek. Jde o svébytnépůsobivé dílo, které nehlučně, ale o topřesvědčivěji vybízí k zamyšlení o hodnotáchpřátelství, umění.Olga Ježková, současná předsedkyněSpolečnosti skladatelů, dala svému prvnímusmyčcovému kvartetu přídomek„Modrý“. A skutečně barevnost a hravostjsou základními znaky díla, které přessvoji technickou náročnost plyne a znísamozřejmě a poslouchá se dobře.Homini sumus, non dei – Jsme lidé, nebohové – nazval své dílo pro mezzosop-rán, flétnu a harfu skladatel Josef Marek.Tři stručné latinské sentence ponaučení,rozvinul do tří působivých a příjemněkontrastních vět. Skladba byla přijatavelmi příznivě a představovala jednoz překvapení Dnů soudobé hudby.Vít Micka nazval svoji fantazii pro sólovéhousle „Vzpomínání na dona José“.Ze zcela osobitého úhlu přistoupil k materiálu,který známe z Bizetovy Carmen(i když v náznacích pochopitelně cituje)a vytvořil poměrně rozsáhlé soudržnédílo. Rozehrál v něm svoji spontánnímuzikálnost naplno, takže posluchač simožná ani neuvědomuje, jak po čertechtěžké to „Vzpomínání“ je. Na skladatelsképřehlídce přicházejí oddaní koncertníumělci zkrátka. Zde si však neodpustímvýjimku. Perfektní výkon Ondřeje Lébranení možno opominout.Eda Driga svůj stručný dechový kvintet„Vánoční“ psal na objednávku a přitvorbě neváhal sáhnout ke zdrojům neoklasicismui lidové hudebnosti, jeho hudbazní jednou spontánně, jednou polehtárafinovaností, dobře se poslouchá.O Capricciu Pavla Trojana pro žestěa varhany jsem už před zazněním zaslechl,že tahle skladba na tomhle večeruasi neměla být. Do Sálu Martinů vtrhlbriskně svět muzikálu a po provedeníjsem opět slyšel, že tahle skladba navečeru neměla být „hlavně ta poslednívěta, ta má melodii docela vlezlou“, praviljeden důstojný přítel – a pěkně miji přezpíval. „Nebo hned v té první větě– tam je to podobně“ – řekl druhý a takékousek předzpíval. Co si může skladatelTrojan více přát, než že po koncertě jehokolegové zpívají jeho muziku.Benewitzovo kvarteto vystoupilo na úvodním koncertě Dnů soudobé hudby 4. listopadu v SáleMartinů, kde předneslo 1. smyčcový kvartet „Modrý“ Olgy Ježkové. Zleva Jiří Němeček, ŠtěpánJežek, Štěpán Doležal a Jiří PinkasFoto archívSdružení pro soudobou hudbu Přítomnostuvedlo na svém večeru (12. 11.) šestskladeb vesměs premiér.Koncert zahájila skladba Ivo BláhyHádes pro kontrafagot a klavír. Atmosférapodsvětí v ní zřejmě byla, ale svoutrudnomyslností nepůsobila drtivě, spíšeúnavně.Josef Rut ve svém Duu pro flétnua klarinet tentokrát kupodivu vystačil bezvýraznějšího nápadu a jeho hudba prostě5

FESTIVALY, KONCERTYZávěr žižkovského podzimuZávěrečný koncert 7. ročníku hudebníhofestivalu Nekonvenční žižkovskýpodzim, rozprostírajícího se mezi daty17. září a 17. listopadu, se uskutečnilprávě v den a na počest Státního svátkuv bývalém divadelním sále nynějšíhoArcotel – hotelu Teatrino v Praze 3na Žižkově. Program vyplnila čtveřiceZávěrečný koncert festivalu Nekonvenční žižkovský podzim se nesl v duchu uměleckých vystoupenírodiny Mráčků a rodiny Hošků.Jan Mráček se synem JanemJiří Hošek s dcerou DominikouFoto Martin HavelíkFoto Martin Havelíkznámých a posluchačsky vděčných děl,dobře ladících s charakterem slavnostníhovečera.Ve svižném tempu i atmosféře, taktypické a povaze díla vlastní, pěkně odeznělasnad nejznámější skladba W. A.Mozarta Malá noční hudba. Vystřídal jiKoncert d moll pro dvoje housle a smyčceJ. S. Bacha, podobně korektní a navíc muzikantskybodrý. Sólové party přednesliotec a syn, Jan Mráček starší a mladší.Jejich projevy se celkově velmi dobře pojilyrytmicky, intonačně i výrazově. Vůbecnevadilo (paradoxně právě naopak!), kdyžchlapci ještě školou povinnému nešťastnounáhodou vypadl smyčec z ruky – pohotověse dokázal včlenit do proudu hudbya publikum to vřele ocenilo.Po přestávce následoval opět dvojkoncerts orchestrem, opět v provedenídvou generací. Koncert pro dvě violoncellaa orchestr G. F. Händela zazněl v podáníJiřího Hoška a jeho dcery DominikyHoškové. Podíl obou byl v nutné mířevyvážený, korespondující technicky i výrazem,zároveň však zdravě individuální,za relativně výraznější účasti J. Hoška.Technicky obtížné finesy byly intonačnězdařilé. O přirozeně smířlivé vyzněníslavnostního večera se postarala vhodnězvolená Simple Symphony pro smyčcový orchestrjednoho z klasiků hudby 20. stoletíBenjamina Brittena. Její provedení provázelakorektnost a spontaneita, symbiózacharakteristická pro celý večer.Je na místě připomenout, že Nekonvenčnížižkovský podzim, jehož zakladatelem,uměleckým garantem a neúnavnýmprotagonistou je Jiří Hošek, je v našichpodmínkách v podstatě zázrakem svéhodruhu. V době, kdy tuctových hudebních„festivalů“ je jako máku, tím více ocenímejeho nesporné hodnoty, které jdou rukuv ruce s vynalézavostí. Žižkovský podzimdovede jít napříč různými styly, žánrya etniky, v jeho rámci zaznívá celá řadapremiér i nezaslouženě zapomenutýchskladeb, a to v mnohdy atraktivníchi běžně nepřístupných lokalitách. Vevzácné spojitosti s historií města navícpoznáváme mnohé výjimečné osobnostiminulosti i přítomnosti.JULIUS HŮLEK7

FESTIVALY, KONCERTY8. ročník „hradního“ festivalu Strunypodzimu finišoval v listopadu poslednímikoncerty – před závěrečným prosincovýmhappeningem si tak během měsíce mohliposluchači vyslechnout tak rozdílné programyjako Ivu Bittovou se Škampovýmkvartetem (2. 11. v Míčovně), alžírskéhozpěváka a hráče na dilrubu Mad SherKhana (13. 11. tamtéž) či italskoargentinskouetnickojazzovou dvojici Biondini--Girotto (27. 11. opět Míčovna).Vrcholem listopadové série byl alebezpochyby koncert nejočekávanější– 16. 11. hostila zcela vyprodaná Jízdárna– akusticky velice dobré ale jinakdost nehostinné prostředí pro koncertyvětšího typu – Jiřího Pavlicu s jehosoubory Hradišťanem a Talantem,s jihoafrickým hostem Dizu Plaatjiesema Pražskou komorní filharmonií v programuKdo se vejde do houslí. Pavlica hotak nazval, aby dokumentoval své veliceširoké pojetí etnické hudby, které zahrnulov jednom večeru jak jeho písně na básněJana Skácela tak spolupráci s jihoafrickýmmultiinstrumentalistou Plaatjiesema se symfonickým orchestrem typu PKF,který je složen z mladých lidí a není ještě„unaven“ z běžného koncertního provozu.„Chce to jen trochu tolerance a chuti hledat!“vysvětluje své pojetí Pavlica. PKFse přidala až po přestávce, do té dobyPavlica s Hradišťanem a Talantem uvádělukázky ze svých předchozích alb a předpřestávkou se k němu připojil i Dizu Plaatjiess africkým folklorem a nezbytnoudávkou temperamentu. PKF po předehřez Rossiniho Italky z Alžíru, kdy se orchestrpo dlouhé době představil bez dirigenta,spojila své síly s ostatními v Pavlicovědruhé verzi písně Aleluja. V ní a pakv závěrečném Epilogu se mohli někteříhráči PKF– hlavně žestě – pochlubit ažnečekaně jazzovým feelingem. Předtímse ještě Pavlica s Plaatjiesem vrátilike společnému albu Mys dobré nadějea k některým novinkám, které Pavlicanapsal speciálně pro tento večer. Nadšenépublikum nechtělo v závěru pustitúčinkující z podia a tak přidali další písně– dojemná byla Ukolébavka, kterou napsalPavlica pro své děti i děti Plaatjiese.Koncert měl výbornou atmosféru a ne-8Pavlicův koncertvrcholem Strun podzimuShodou okolností právě na Mezinárodníden studentstva a zároveň na den výročílistopadových událostí z roku 1989, v němžměli hlavní slovo rovněž studenti, připadlzávěrečný – v pořadí festivalových vystoupeníjiž 106. koncert letos jubilejního, X.Mezinárodního festivalu studentskýchorchestrů. Protože šlo vlastně o koncertytři (v 17.00, v 18.30 a ještě v 19:30), kdecelkem vystoupilo šest velkých orchestrůse čtyřmi sty hudebníky, publikum se veDvořákově síni střídalo – a i já jsem slyšelvlastně jen programy dva. V prvém z nichhrál Mezinárodní orchestr mladýchhudebníků YMISO pod řízením IgoraCorettiho VIII. Symfonii h moll FranzeSchuberta a Symfonický orchestr ZUŠv Praze 5 Na Popelce v čele s LadislavemCiglerem Symfonii č. 9 e moll „ZNového světa“ Antonína Dvořáka. Oba tyúkoly byly pro mladé interprety obtížné,a na jejich výkonu se sluší ocenit spíš houževnatost,pevnou vůli a chuť do práce, nežmimořádně „hotový“ výsledek. O tom, žeovšem i amatérský orchestr může přijíts výkonem víc než pozoruhodné úrovně,přesvědčili ale hned poté Mladí brněnštísymfonikové ZUŠ Města Brna (ponichž Dvořákovu Polednici přednesl ještěKlapka Symphony Orchestra s dirigentemJanem Svejkovským): zahráli totižsymfonický obraz Modesta Petroviče MusorgskéhoNoc na Lysé hoře se strhujícímnapětím, v účinném zvukovém vybaveníi s hráčskou jistotou. Nemohu zamlčet,zapomeňme zmínit vynikající zpěvačkuAlici Holubovou, která opět nadchlajako při všech Pavlicových koncertecha nahrávkách. Doufejme, že byl zvukovězdokumentován a že se ho dočkáme naněkterém z příštích Pavlicových alb.Z dalších koncertů vyzvedněme výkonitalskoargentinského dua – akordeonistyLuciana Biondiniho a saxofonisty (soprána baryton + Panova flétna) JavieraEdgarda Girotta. Oba jsou vynikajícímiinterprety argentinského tanga ve vlastníchúpravách a jejich program El Cacerolarose skvělými improvizačními pasážemibyl objevem festivalu. Nezklamal ani alžírskýzpěvák a hráč na dilrubu (indický typhouslí) Khan, který pojal svůj koncert, přiněmž ho doprovázelo trio spoluhráčů najiné indické a arabské nástroje jako poctuamerické rockové legendě Jimi Hendrixovia hrál a zpíval převážně úpravy jeho skladeb.Housle dilruba svým zvukem připomínajítrochu sitar a nejsou zas tak daleko odkytarového zvuku. Trochu za očekávánímzůstal tentokrát koncert Ivy Bittové seŠkampovým kvartetem, který trpělnevyjasněnou dramaturgií a kde v podáníárie z Mozartova Dona Giovanniho i Bittovátrochu přecenila své možnosti.VLADIMÍR ŘÍHAFINÁLE FESTIVALUSTUDENTSKÝCH ORCHESTRŮže ve všech třech případech o konečnémvýsledku při nejmenším spolurozhodovalpodíl dirigentův: Igorovi Corettimuani Ladislavu Ciglerovi se nepodařiloto, co s brněnskými instrumentalistydokázal Tomáš Krejčí. To jen potvrzujestarou zkušenost, že výkon velkých kolektivníchtěles – i amatérských – většinoustojí i padá s mírou muzikantské kapacitymuže s taktovkou... Křivdil bych ovšemoběma předtím zmíněným souborům,kdybych jim upřel dobrou vůli a poctivousnahu; jen musím konstatovat, že jako silnějšía zajímavější umělecká osobnost sev tomto případě uvedl muž, stojící v čelebrněnského souboru.Ondřej Kukal opět na pódiuFoto archív

FESTIVALY, KONCERTYZávěr patřil jako obvykle Českémustudentskému orchestru, který pod vedenímMarka Ivanoviče (Kabeláč: Mystériumčasu), Jakuba Hrůšy (Martinů:Koncert pro hoboj a malý orchestr H 353s Vladimírem Borovkou) a OndřejeKukala (Beethovenův Egmont) předvedlčást ze svého úspěšného programu,Concertino Praga 2003Šťastná sedmička – sedmý a posledníletošní koncert z cyklu Hudba podPetřínem v „Salóně Zdenky Podhajské“– byla přisouzena čtveřici laureátů ConcertinaPraga 2003, které bylo tentokrátve znamení klavíru, houslí a violoncella.Mezinárodní porota ve složení PeterToperzer, Ivan Ženatý a Daniel Veis zaČeskou republiku, Helena Bondarenkoz Německa, Steen Fredriksen z Dánska,Sven-Ake Landstrőm ze Švédskaa Desmond Wright ze Švýcarska posoudilasoutěžní nahrávky 26 kandidátů,z toho 9 klavíristů, 6 houslistů a 11 violoncellistůze 13 zemí: Bulharsko, Českárepublika, Chorvatsko, Kanada, Lotyšsko,Německo, Polsko, Rakousko, Rusko, Slovensko,Slovinsko, Srbsko/Černá horaa Ukrajina.Vezmeme-li v úvahu otevřenéhranice, bezpočet lákavýcha vehementně propagovanýchmezinárodních soutěží a stáleklesající věkovou hranicimladých virtuózů, nelze sedivit, že Concertino Pragav posledních letech nezaznamenávájiž tak ohromujícípočet účastníků, jako tomubylo dříve. Vzpomínám, ženahrávek bývalo i přes stoa porota musela zasedat celýtýden od rána do večera, abymohla všechny snímky zodpovědněposoudit.Nicméně umělecká úroveňmladičkých účastníků nejenže neklesá, ale naopak sezdá, že stále pomalu stoupá.Jejich výkony je možnosrovnávat s vyspělými studentyakademií a vysokýchškol a tak se Concertino můžestále směle měřit s prestižnímisvětovými soutěžemi. Jistěna tom má značnou zásluhukterý připravoval v létě pro prestižnífestival studentských orchestrů v BerlíněYoung. Euro. Classic. Velký festivalovýstudentský orchestr pak celé defilépdo vedením Jakuba Hrůši uzavřelSlovanským tancem č. 8 g moll AntonínaDvořáka.pzi věková hranice 16 let, která se podílína jedinečnosti této soutěže.V Salóně Zdenky Podhajské se pochopitelněsešli jen čeští laureáti, ti zahraničnípřijedou obhajovat svá vítězstvíaž v červnu. Koncert zahájil III. větouz violoncellové sonáty č. 3 BohuslavaMartinů vítěz letošního národního kola,šestnáctiletý Petr Mašlaň, nadějný žákprof. Jana Vychytila. Nositelka čestnéhouznání, šestnáctiletá klavíristka z ČeskýchBudějovic Lucie Valčová ze třídyprof. Marie Šimkové Kotrčové, se ujala sectí muzikantsky velmi náročné ChopinovyPolonaise-Fantasie op. 16. Vítězka národníhokola a držitelka II. ceny mezinárodnísoutěže, čtrnáctiletá houslistka z PrahyMarkéta Janoušková, žačka prof. DanyVlachové, provedla suverénně známouRavelovu Koncertní rapsodiiTzigane. Koncert uzavřelapatnáctiletá držitelka prvníceny národní i mezinárodnísoutěže Marie Al-Ashabováz Mostu, žačka prof. Věry Vlkové.S obdivuhodnou zralostízahrála dvě části z nádhernéhoJanáčkova cyklu V mlhácha Prokofjevovo Ďábelské pokušeníop. 23. Samozřejměnemohu nezdůraznit vzácněcitlivou klavírní spolupráciprof. Martiny Hájkové. Vtipnýmprůvodcem večera bylJiří Vejvoda.Měli jsme všichni z těchkrásných a nadaných dětínesmírnou radost a pevněvěříme, že je v budoucnuuslyšíme i na větších pódiích,než je intimní prostředíSalónu Zdenky Podhajské.MÍLA SMETÁČKOVÁAbsolutní vítězka, Marie Al-AshabováFoto archívBěžný abonentníkoncert se ZdeňkemMácalemPrvní listopadová dvojice abonentníchkoncertů České filharmonie (6. a 7. 11.)patřila do cyklů EF, které, bohužel, nebývajízdaleka tak navštěvované jako např.cykly AB. Snad je to proto, že posluchačivěří v lepší kvalitu v řadách, označenýchpísmeny zpočátku abecedy. To je všakmyšlenka zcela mylná, neboť jednotlivécykly se v kvalitě programů nijak nelišía dirigenty i sólisty jsou obsazovány zcelarovnoměrně. Také repertoár uvedenýchdvou večerů tvořila díla umělecky hodnotnáa navíc ti, kteří přišli, si je mohlivychutnat ve vskutku skvělém provedení,na němž se vedle vynikající hry Českýchfilharmoniků výrazně podepsal i nezaměnitelnýrukopis jejich nového šéfdirigenta,Zdeňka Mácala.Beethovenovu Symfonii č. 6 F dur„Pastorální“ i Suitu ze Straussovy operyRůžový kavalír dirigoval Mácal suverénnězpaměti a s takovou přesvědčivostí svékoncepce, až si člověk myslel, že to anijinak nemůže být. Z Beethovena, v němžse jednotlivá témata vlnila mezi nástrojovýmiskupinami jako nepřerušovanýhudební proud, sálala radost a lehkost,ale i obrovské vnitřní napětí, kterépostupně vygradovalo až v mohutnouapoteózu grandiózního finále. Straussse svými místy až sarkasticky zpracovanýmivalčíkovými rytmy zase okouzlovalv Mácalově pojetí úžasnou barevností,mnohotvárným proměnlivým výrazemi perfektními sóly hobojisty IvanaSéquardta a koncertního mistra MiroslavaVilímce. Ten se ve skvělé forměpředvedl rovněž i při nádherné sólovévýměně s první violistkou, BarbarouHolickou v symfonické básni VítězslavaNováka V Tatrách. Hluboce procítěnéa do všech detailů a sebemenších výrazovýchfines promyšlené provedenítéto skladby s dokonale vedenými hlasypolyfonického přediva v její střední částina mě zapůsobilo téměř jako zjevení.Opravdu velká škoda, že Dvořákova síňtentokrát zůstala poloprázdná, protožekoncert patřil určitě k tomu nejlepšímu,co jsme v dosud v letošní sezoně mohlina našich pódiích slyšet.HANA JAROLÍMKOVÁ9

FESTIVALY, KONCERTYČeská filharmonies MIROSLAVEM VILÍMCEMZačátek druhého koncertu cyklů C/DČeské filharmonie (30. a 31. 10.) bylpoctou významnému jubilantovi z řadčeských současných skladatelů ViktoruKalabisovi (1923). Pod taktovkou VladimíraVálka zazněla jeho Symfonie č. 3,op. 33 z roku 1971. Hutná tektonika díla,bohatá instrumentace a neklidná výrazovákřivka vhodně připomenuly nejen svíravounáladu počátku tzv. normalizace,ale především výraznou osobnost českéi evropské hudební tvorby.V programové dramaturgii obligátníkoncertantní dílo před přestávkou tentokrátreprezentoval Koncert č. 3 h mollpro housle a orchestr, op. 61 C. Saint--Saënse. Jde o čistě romantické dílose vším všudy – melodikou, pestrýmisymfonickými barvami a ústrojným propojenímsólového partu s orchestrem.K takovým skladbám, které reprezentujískutečné hodnoty, je dobré se vracet. Partusólových houslí se ujal koncertní mistrČF Miroslav Vilímec. Podal naprostospolehlivý výkon – intonačně perfektní,rytmicky koordinovaný, výrazově osobitýa přitom umělecky vzácně skromný. Nikterakse neprosazoval – vše plně podřídilslužbě dílu. Všudypřítomný part houslípřitom v orchestrálním plénu akustickynezanikal.Závěrečná, publikem toužebně očekávanáSymfonie č. 4 f moll, op. 36P. I. Čajkovského naplnila představyposluchačů, aniž by výrazněji vybočilaz celkového rámce interpretační úrovněvečera. Celkové provedení bylo dobré,bylo pamatováno i na místa citověakcentovaná. Přitom dirigent VladimírVálek se omezil na jednoduchá, ba základnígesta sledující hlavně rytmickýchod. Zřejmě zde přineslo žádoucí výsledekpečlivé nastudování, jinak by bylo ažpřekvapivé, jakých výrazových výsledkůorchestr dosahoval.JULIUS HŮLEKKoncertní mistr České filharmonie, MiroslavVilímec, tentokrát v roli sólisty. Foto archív10Koncert PAVLA ŠPORCLA jako showPavel Šporcl vystoupil ve Smetanově síni se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu podvedením jeho šéfdirigenta Vladimíra Válka.Foto Jiří SkupienTak nějak by se dalo stručně charakterizovatlistopadové vystoupení Pavla Šporclave Smetanově síni Obecního domu(9. 11.). Je obecně známo, že P. Šporcl jemediálně velmi frekventovaným interpretemz oblasti tzv. vážné hudby a takovýchopravdu zatím moc není. Budí pozornost(pro mnohé především) nekonformní vizážía oblečením. On sám nejlépe ví, žeto mu může zaručit nanejvýš popularitu,ale s umělecky plnohodnotným uznánímto už bude mnohem, mnohem obtížnější.Ve Šporclově případě se přímo ideálnědaly dohromady garance vysokého uměnís vnější atraktivitou. Plně to platí i v případěinterpretova vystoupení v Obecnímdomě, jež zároveň zahájilo jeho akci širšíhodosahu – TURNÉ 2003.P. Šporcl také sahá k nápadům dramaturgickyneotřelým a pohotově (a budižřečeno i účinně) je uplatňuje v praxi. Podobnětentokrát. Na programu byla „jen“dvě koncertantní díla s přestávkou upro-

FESTIVALY, KONCERTYstřed – Koncert a moll, op. 53 pro houslea orchestr A. Dvořáka a Koncert D dur,op. 35 P. I. Čajkovského. SpoluúčinkovalSymfonický orchestr Českého rozhlasuv čele s Vladimírem Válkem.Posluchače i diváka – na první pohleda hlavně poslech – rozhodně zaujme Šporclůvnaprosto zřejmý mladistvý elán. Tenale jde ruku v ruce s neomylnou technikoua zřejmě právě proto je tak přesvědčivýa vnímatelsky strhující. Mluvíme-lio přesvědčivosti Šporclova projevu, pakneodmyslitelný je rovněž výrazový profiljeho hry, obrovské soustředění a zaujetí.Šporcl je přesvědčivý v celkovém uchopenía koncepci díla a schopnosti jej právětakto podat. Myslím, že je tu mimo jinéznát i pedagogický vklad prof. VáclavaSnítila ze studií na konzervatoři a AMU.Obě předvedená koncertantní díla mělasvůj akcent – Dvořák vyzněl efektně, alevkusně, tedy s vyloučením samoúčelnosti,Čajkovskij byl citově bohatější, zahloubanější.Orchestr sólistovi poskytl solidníPKF s Tomášem HanusemPražská komorní filharmoniepřipravila (2. 12.) do cyklu komorních orchestrůpořádaného v Rudolfinu Českoufilharmonií stylově homogenní programz české hudby XX. století: z díla BohuslavaMartinů a Petra Ebena a Svatopulka Havelky– dvou autorů, kteří také bezesporupatří a budou jednou provždy patřit, každýpo svém, k nejvýznamnějším domácímtvůrčím osobnostem. Eben revidoval a dotvořilpartituru Concertina pastorale z roku1963, psanou původně pro menší obsazenía amatérské užití. V orchestrální podoběse sóly flétny, hoboje a klarinetu získalahudba na obsahové závažnosti, aniž byvšak ztratila cokoli ze svého přístupnéhoneoklasického ustrojení a líbezné prostoty.Zaznívá v ní i citát středověké písně.Taneční symfonieta pro komorní orchestrSvatopluka Havelky z roku 2001 jez jiného rodu, i když oba autory spojujekřesťanské zázemí a přestože i Havelkovakompozice usiluje o co nejvyšší sdělnost.Nezapřou se v ní však jeho expresivnějšía tvarově volnější východiska i témbrovéinstrumentační postupy. Zároveň je toovšem partitura patřící do nynějšího projasněníhudební řeči Svatopluka Havelky,k němuž patří jeho vlastní quasiarchaickémelodicko-harmonické vyjádření pozitivníchapelů, pocitů a hodnot. Tanečnízázemí, ovšem bohužel bez patrnějšíhodirigentova zaujetí.Uprostřed večera došlo ke křtu Šporclovanejnovějšího CD se stejným obsahemjako popisovaný koncert, jenže v podoběživých nahrávek s odlišnou interpretačníspoluúčastí. U obou spoluúčinkoval orchestrČeské filharmonie, u Dvořáka dirigovalVladimir Ashkenazy, u Čajkovského JiříBělohlávek. Mezi kmotry byl i prezidentVáclav Klaus. Přesvědčivost Šporclovyhry i její pestrý zvukově-barevný profilmohly u někoho vést k oprávněné otázceo původu jeho nástroje. Je jím model cremonskéhomistra Antonia Stradivarihoz roku 1725 zvaný „Leonardo Da Vinci“,jejž ze své sbírky zapůjčil rovněž přítomnýprof. Dietmar H. Machold z USA .Pavel Šporcl, jakkoli je obdivována chválen, zdaleka ještě neuzavřel svůjinterpretační vývoj. Opravňuje k očekáváníještě hlubšího prožitku a tími opravdovosti.JULIUS HŮLEKsymfonieta má v jednolitém proudu čtyřičásti a jasně daný biblický program a děj– podobenství o pošetilých a moudrýchpannách. Pokud by byla partitura podkladempro taneční ztvárnění, dávala by jistěšanci k rozvinutí zajímavé choreografie.V koncertní podobě však její časový rozvrhpůsobí trochu předimenzovaně.Dirigent Tomáš Hanus pro Ebenůvi Havelkův hudební svět prokázal velképochopení a PKF poskytla obvyklounadprůměrnou míru kultivovanosti, muzikalitya pečlivé pozornosti. Hanus vesvém projevu zvláštním způsobem spojujezranitelnou měkkost s technicky i vnitřněrozhodnou vážností již hotové uměleckéautority. Jeho gesto je pěkné a zřetelné.Kytici Bohuslava Martinů pojal v druhépolovině večera jadrně, v plném zvukui tempu, s neproblematickým lyrismemprobleskujícím na každém vhodnémmístě. Orchestru i Pražskému filharmonickémusboru lze odpustit maličkézaváhání. Celkový dojem byl příznivý,dílo zaznělo k potěše a radosti. Z výkonusólistů vyčníval stále velice znělýprojev Richarda Nováka i zdravý témbrtenoristy Aleše Brisceina, ale SimonaProcházková a Lenka Šmídová užnadchly o něco méně.PETR VEBERSKO a premiéraZdeňka LukášeListopadový mimořádný koncert Sukovakomorního orchestru (18. 11.) bylv mnoha ohledech opravdu pozoruhodný– programovou dramaturgií, interpretacía hlavně svým posláním. Byl totiž věnovánvýznamnému životnímu jubileu známéhočeského skladatele Zdeňka Lukáše(1928).Úvodem zazněla Sonáta českéhobarokního mistra z Kroměříže PavlaJosefa Vejvanovského pro pětici žesťovýchnástrojů a smyčce (interpreti použili název„XVI. Sonata A 10“). Žesťových partů sevynikajícím způsobem zhostili členovéŽesťového souboru Pražských symfoniků– krásnou melodičností vyvěrajícípřímo z díla, příkladně čistou intonacía samozřejmě rytmickým souladem. Naplnose Sukův komorní orchestr projevilv následujícím Braniborském koncertuč. 3 G dur (BWV 1048) J. S. Bacha.Čistě smyčcový (takto jediný z šesticeBraniborských koncertů) třívětý celek,poněkud „filozoficky“ zahloubaný, alemísty též průzračný, vyzněl přesvědčivě,se spontánní muzikalitou.Trojici skladeb před přestávkou završilasvětová premiéra díla letošníhojubilanta a zároveň dedikanta koncertu,pětasedmdesátníka Zdeňka Lukáše. Kompozicevěru zvláštní a osobitá – Koncertpro housle, klavír a smyčcový orchestro dvou větách nadepsaný „Té alle cinque“je zajímavý už svou motivací. Koncertvznikl v atmosféře radosti z uzdravení.„Žádná hlubší uvažování, ale potěšeníz této skutečnosti …,“ vysvětluje autorokolnosti vzniku díla zvláštního nejenformálním půdorysem, ale hlavně stavboua náladou poukazující nejen na radostné,ale i komplikované stránky života. Rozhodněby zasloužilo hlubší analýzy. Bylopatrné, že Sukovci věnovali nastudováníi premiérovému uvedení maximálnípozornost, včetně podílu obou sólistů,bratrů Martina (housle) a Štěpána(klavír) Kosových.Oba sourozenci ostatně zazářili popřestávce (těsně po křtu CD „Felix MendelssohnBertholdy“) ve třetí větě Koncertupro housle, klavír a smyčcový orchestrd moll Felixe Mendelssohna Bartholdyho,kde se převažující pozornosti po zásluzetěšil brilantní klavír Štěpána Kosa. Ob-11

FESTIVALY, KONCERTYZdeněk Lukáš se sólisty svého nového díla, Martinem a Štěpánem Kosovými. Foto Jiří SkupienUčitel a žákči spíše Suk kontra Ježek?Mimořádný koncert abonentní řady2003/2004 orchestru Virtuosi di Pragasliboval nevšední umělecký zážitek. Nevšedníprogramem pramenícím z žán rovédvojdomosti a nevšední co do očekávanéhovýkonu účinkujících. Vedle povědoméhovysokého standardu komorního orchestruvystoupili v programu famózní klavíristaIgor Ardašev a zejména houslistka SilvieHessová, která se vedle vystupovánís komorními soubory (Filharmonickékvarteto a smyčcové trio) prosazuje domai na zahraničních koncertních pódiích jakosólistka. Poněkud dráždivou výzvou nejenklasickému publiku, ale i tradičnímu obecenstvu„Virtuózů“ bylo rozpolcení programuna běžný repertoár a na hostující,řekněme nevážný hudební žánr z odkazugeniálního českého hudebníka JaroslavaJežka. Interprety druhé poloviny koncertubyly dva ansámbly – Dobrý večer Quinteta pozoruhodné instrumentální tělesojménem Causa Bibendi.Očekávání dobrého večera naplniloprovedení hned první skladby programu– klasické Sukovy smyčcové Serenády Esdur op. 6. Lze konstatovat, že orchestrovládá základní český repertoár nejenjako povinné penzum, ale i jako příležitostk potvrzení velice dobrých kvalitvšech smyčcových sekcí a zároveň i jakopříležitost nejen k profesionální, ale i obyčejnémuzikantské seberealizaci. Střídavýprogram pokračoval po úvodním ušlechtilémprovedení komorní fází. SukovaPíseň lásky a něžná část V roztouženíz jeho cyklu Jaro zazněla v Ardaševověprovedení jako jakési takřka chopinovskéLarghetto, jako konkrétní vyznání – zdejistě patřilo Mistru Sukovi. Silvie Hessovádoprovázená Ardaševem pojala Sukovýchzřídka provozovaných čtvero skladebop. 17 poněkud civilněji, než slýchávámev tradičně předávaném úzu. Namísto secesníbaladické unylosti vdechla adagiůmzdravý zvuk mistrovských houslí promlouvajícísoučasností. Její appassionato byloodrazem citového života bez teatrálníchgest a romantizujícího mámení, jak napovídalorozšířené vibrato připomínajícíchvějivý třepot motýlích křídel. Rovněžmelancholická věta s přídomkem triste,které jistě není z rodu světově proslulýchstejnojmenných kusů, nemohla vyznít lépenež nesentimentálně vyložená část osobitěvyřešené koncepce provedení. Celkovémunonpietnímu pojetí opusu odpovídalai virtuózně uchopená závěrečná Burleska,v níž Hessová jakoby připomněla svédosavadní paganiniovské snímky.Programové návody k toleranci hudby„ježatého“ Ježka byly zdá se zcela na místě.dobná, o to více tvořivá byla jeho účastv Lukášově dvojkoncertu. Houslista MartinKos plně potvrdil své kvality veliceschopného, technicky zdatného a stylověmnohostranného interpreta, jenž je zcelapráv postu koncertního mistra, kterýv kolektivu zastává. (Považme, že běhemvečera jako sólista účinkoval ve třechkoncertantních skladbách!)Závěr koncertu patřil Mozartově efektnía náladově podmanivé Koncertantní symfoniipro housle, violu a orchestr Es dur(KV 364). Sólisticky se tu vynikajícímzpůsobem projevil violista Karel Untermüller– technikou i decentním, vkusnýefekt však neskrývajícím výrazem. Sukůvkomorní orchestr v předvečer 30. jubileasvé činnosti potvrdil své kvality technické,zvukově-barevné i výrazové, které majíosobitý, nezaměnitelný charakter.JULIUS HŮLEKNikoli proto, že zkušený vokální ansámblDobrý Večer Quintet nebyl jakoby ve svékůži, či ve svém tradičním prostředí, nikoliproto že Causa Bibendi neochvějně a profesionálněnaplnila svůj vyvolený programzřetelně zábavného soundu, nýbrž nejspíšeproto, že se klasicky posluchačská náladanáhle změnila v kontaktní prostředí, vekterém dozajista není „rudolfinský“ člověkdoma. Myslím, že to potvrdilo i závěrečnéobecné (ne)zpívání populární „ježkárny“Život je jen náhoda, které mělo uzavřítpomyslný kruh mystéria.RAFAEL BROMSilvie Hessová a Igor ArdaševFoto Zdeněk Chrapek12

FESTIVALY, KONCERTYRozhlas slavil výročí hudbouPřed osmdesáti lety bylo v tehdejšímČeskoslovensku zahájeno rozhlasové vysílání.Výročí média významu tak zásadníhosi ovšem zaslouží důstojnou oslavu.Bylo jen dobře, že se o ni 29. listopadupostaralo hudební těleso, které zmíněnouinstituci tak přesvědčivě reprezentuje– Symfonický orchestr Českého rozhlasu.V běhu historie to ovšem vždy takjednoznačné nebylo: i když jsou rozhlasáciprávem pyšni na skutečnost, že už třiroky po zahájení vysílání (1. října 1926)vznikl zárodek dnešního orchestru, cestak jeho dnešní neoddiskutovatelné kvalitěnebyla přímočará. Byla, pravda, lemovánaspoluprací s osobnostmi kalibru OtakaraJeremiáše, Karla Ančerla a Aloise Klímy,ale žádný z dosavadních šéfdirigentůnevyvedl rozhlasové těleso ze čtyř dobřeizolovaných stěn nahrávacího studia předzraky veřejnosti tak energicky, jako právěsoučasný šéf Vladimír Válek: teprve jehosystematická a v mnoha ohledech pionýrskyprůkopnická práce, započatá nástupemdo funkce šéfa v roce 1985, přineslakvality, které se zřetelně odrazily na zájmuširoké veřejnosti o abonentní i mimořádnékoncerty rozhlasových symfoniků.Markantněji ovšem potvrzuje toto pochvalnézjištění zejména vysoká návštěvnostpředplatitelské řady v Rudolfinu.Oslavný večer, přímo přenášený i Českoutelevizí (zatím co rozhlas sám pořídilz koncertu záznam), měl v tomto ohleduráz události spíše společenské, ozdobenépřítomností celebrit politického života(byli tu např. ombudsman Otakar Motejli předseda ODS Mirek Topolánek), nežliumělecké. Vladimír Válek u dirigentskéhopultu totiž nepředstavil nic, co bychomz jiných jeho programů neznali. Talichovasvita z opery Leoše Janáčka Příhody liškyBystroušky bývá většinou interpretovánajako výraz atmosféry lesa, uložený doorchestrálních partií operní partitury.Válek se – v souladu se svým muzikantskýmnaturelem – tomuto pojetí vzdálilsměrem ke zdůraznění zvukové a dynamickéenergie Janáčkovy hudby; bylo topojetí rozhodně zajímavé, i když poněkudoslabilo chvějivou, impresionisticky náznakovoulyriku. Pozoruhodný byl výkonJana Simona v podání sólového partuLisztova Koncertu A dur pro klavír a orchestr:imponoval jak suverénní technickouvýbavou (skvěle, bezchybně zahranéoktávy, perlivá prstová technika, rozumnámíra pedalizace a také kulatě zaoblenýtón), tak vědomým úsilím podtrhnoutvíc ryze hudební hodnoty, nežli efektníbrilanci Lisztova díla.Ve druhé polovině večera řídil Válekještě Sedmou symfonii d moll AntonínaDvořáka. Díky přesnému výkonu orchestruvyzněla Válkova známá koncepcetéto skladby v plném lesku jako dokladskladatelovy umělecké zralosti.Velice sympatickým znakem oslavnéhokoncertu byla jeho neokázalost: generálníředitel Českého rozhlasu Václav Kasíkse v úvodním projevu spokojil s několikakrátkými větami, a komentátor Jiří Vejvodazprostředkovával televizním divákůmjednotlivá díla rovněž s věcnou stručností.Hudba dominovala.PETAR ZAPLETALRozhlas slavil osmdesátiny – a jak jinak než se svým symfonickým orchestrem. Foto Zdeněk ChrapekVĚRA BINAROVÁ hrálaŠestákovy Sokratovské meditaceSymfonický orchestr Českého rozhlasumá vskutku věrné publikum: když se protijeho plánovanému třetímu abonentnímukoncertu 11. listopadu postavil snadnejpřitažlivější program této sezóny,totiž večer slavné Renée Flemingové,praskala sice ve švech Smetanova síň,ale zcela zaplněna byla i síň Dvořákova,kde šéf rozhlasových symfoniků VladimírVálek řídil program z děl Ludwiga vanBeethovena (předehra Leonora III.), ZdeňkaŠestáka (Koncert pro violu a orchestr„Sokratovské meditace“) a JohannesaBrahmse (III. symfonie F dur). Programtedy nenabízel žádnou vyslovenou atrakci,pokud za ni běžný abonent nepokládáskladbu soudobého autora. Jeden z našichskladatelských nestorů napsal dílo, v němžneusiluje o líbivost: je to úvaha, spjatás odkazem filosofa prof. Jana Patočky13

FESTIVALY, KONCERTY– tedy se zamyšlením nad problémy lidskésvobody, nad krutou mocí totalitníchrežimů a nad inspirací, pramenící z tvůrčíhozaujetí. Sólový nástroj je v Šestákověkompozici nositelem dramatických střetůi melodické zpěvnosti: violový part je napsánskvěle, a lví podíl na jeho přesvědčivémvyznění měla mladá sólistka VěraBinarová, jejíž výborný výkon překvapilnejen posluchače, ale i samotného autora.Víc než na virtuózní lesk myslel zřejměŠesták na krásu zvuku a na „výpovědnísílu“ lyrických partií. Binarová vložila doŘíká se: tres faciunt collegium (tři tvoříspolek) – když se k tomu přidá čtvrtýje to kvartet. Ať chceme či nechcemečtyřhlas je základem evropské hudby a vesvé podstatě zastupuje kostru celistvéhokorpusu hudebního díla. Napsat smyčcovýkvartet však není pro tvůrce snadná záležitost,protože oproštěná jednoduchost vesvé klasické obnaženosti zvýrazní všechnynedostatky: poklesky v kompoziční metoděi nesrovnalosti ve stavbě formy. Jeproto výraznou zásluhou Českého spolkupro komorní hudbu, že věnuje rovněž vesvé dramaturgii pozornost soudobým autorůma rozšiřuje repertoárový okruh, nanějž si postupně zvyká obecenstvo.Takovým počinem byla z poslednídoby premiéra Smyčcového kvartetu č. 7Otomara Kvěcha a to zejména proto, žedílo bylo dokončeno v roce 2003. Kvěchaznáme jako zkušeného autora, který zasáhlsnad do všech oblastí kompoziční práce– ať jsou to symfonie, varhanní sonáty,vokální a komorní tvorba. Přesto tentoskladatel vždy překvapí, především jasněformulovanou představou, kterou pakzřetelně realizuje ve své kompozici. Tatoupřímnost a dala by se říci otevřenost,působí velmi přesvědčivě na posluchače,kteří oceňují přímý dialog a odvahusměle vyslovit své myšlenky. Nová Kvěchovaskladba, kterou s velkým zaujetímpředneslo 12. listopadu ve Dvořákověsíni pražského Rudolfina Heroldovokvarteto, je v klasické čtyřvěté formě.První věta v sonátové formě je oslavnýmchvalozpěvem na hudbu, druhá je jakýmsizábavným kvízem, v němž zkušení poslou-14svého výkonu především krásný nástrojovýzvuk, bezpečnou intonaci a neselhávajícítechnickou jistotu, a to všechnodokázala spojit s výrazovým napětím, ježv každém taktu přinášelo posluchačůmkus autorova poselství. Orchestr odvedlstandardně kvalitní výkon jak v provedeníBeethovenovy předehry, tak v Brahmsověsymfonii, která byla díky Válkovu temperamentuvybavena zvukovou barvitostí(2. věta), líbeznou kantilénou (3. část)i uvolněnou lehkostí (Finále).PETAR ZAPLETALPremiéra Smyčcovéhokvartetu OTOMARA KVĚCHAchači mohou poznat citáty mistrovskýchskladeb minulých epoch (je chvályhodné,že Kvěch neopomenul svého prvního učiteleskladby Jana Zdeňka Bartoše), jimžvévodí Mozartova Jupiterská symfonie,třetí část má podtitul Elegie a dokládáúžasnou zpěvnost svého autora. Čtvrtávěta pak nezapře svého tvůrce – varhaníka,odkojeného na fugách a ricercarech,protože předkládá umnou kontrapunktickoufakturu. Zhruba dvacetiminutováhudební plocha nabízí čtyři kontrastnípolohy, přesto v nich cítíme vnitřní provázanost,která všechny rozmanité valéryspojuje do jasně vysloveného celku.Heroldovo kvarteto, které vzniklopřed pěti lety, si do svého názvu vetklojméno významného představitele českéhointerpretačního umění, komorního hráčeJiřího Herolda. Je potěšující, že mladý ansámblje duchovním dědicem osobnosti,která už svou autoritou klade laťku značněvysoko. Nadaní hudebníci – Petr Zdvihal– 1. housle, Jan Valta – 2. housle, KarelUntermüller– viola a David Havelík– violoncello – se však mohou pochlubitčistou intonací, perfektní rytmickousouhrou, dokonalou hráčskou technikoua schopností globálně přemýšlet nad tektonickoustrukturou díla. Patrné to bylo napříkladv druhé větě Novákova Smyčcovéhokvartetu č. 2 D dur, opus 35, která přessložitou konfliktnost a ostře vykreslenéhrany tematické práce nepostrádala takélyrickou měkkost i smysl pro vygradováníširoce rozklenuté formy. Zdravé muzikantstvíse pak projevilo v druhé části večera,kdy příznivci Českého spolku pro komorníhudbu mohli vychutnat Smyčcový kvartetAs dur, opus 105 Antonína Dvořáka. Naplnilov míře vrchovaté atmosféru pohodya radosti ze skladatelova návratu do vlasti,což je pro toto dílo z poloviny devadesátýchlet 19. století typické.IVAN RUMLHeroldovo kvarteto, které ve Dvořákově síni Rudolfina poprvé uvedlo Smyčcový kvartet č. 7Otomara Kvěcha.Foto Petr Horník

Recitál ADAMA SKOUMALAJsou koncerty a koncerty. Ne každýkoncert je tak mimořádným svátkemhudby, jako se jím stal recitál AdamaSkoumala v rámci cyklu Světová klavírnítvorba, pořádaného koncertnímjednatelstvím FOK. Koncert se konal8. listopadu v příjemně naplněné Dvořákověsíni. Skoumalova hra vyniká vedlebrilantní techniky i hlubokým citovýmnábojem a smyslem pro stylové odlišenínejen jednotlivých skladatelských slohů,ale i jemných fines v rámci díla jedinéhoautora. To vše je navíc pod kontroloubystrého intelektu.Pianista koncert otevřel Ricercaremc moll z Hudební obětiny (BWV 1078)Johanna Sebastiana Bacha. Provedení zaujalona jedné straně úhozovou jemnostía celkovou křehkostí, na druhé straně plasticitoujednotlivých hlasů. Skoumal se takéneostýchal v přiměřené míře pedalizovat.Ukázka z Bachova veledíla vyzněla jakoživé poselství lidem naší doby, na honyvzdálené často bezkrevným produkcímrádoby autentické interpretace. Zcelajiný svět se posluchačům otevřel SonátouF dur, Hob. 23 Josepha Haydna. Svět zdánlivěroztomile křehký s perlivými pasážemia rozloženými akordy. Svou úhozovou kulturoua vysloveně poetickým tónem všakinterpret jasně dával na srozuměnou, žei Haydnova hudba je plná krás, které jetřeba ctít a hluboce si jich vážit.Následoval Vídeňský masopust(Faschingsschwank aus Wien) op. 26Roberta Schumanna. To je podle méhonázoru neprávem málo hrané dílo– nádherný schumannovský cyklus,poznamenaný duchem Vídně a vídeňskéhovalčíku. Již s úvodním obrovitýmrondem s citací Marseillaisy jako kdybychomprožili celou masopustní noc ažke smutku rozednívání. Následují tříkrátké, typicky schumannovské věty,kterým korunu nasazuje divoké Finale.Při poslechu této skladby mi připadalo, žeSkoumal je rozený schumannovský interpret.(Tohoto dojmu jsem ostatně nabyluž před několika lety při poslechu jehoschumannovského CD.) Jeho Schumannje divoký i ukázněný, poetický i prudký,je prostě nádherný.V druhé části večera jsme vyslechli dvěskladby Alexandra Skrjabina, jeho slavnou,lyricky laděnou Etudu cis moll op. 2FESTIVALY, KONCERTYč. 1 a jeho charakteristickou, i když ještěve své podstatě novoromantickou Sonátuč. 3 fis moll op. 23. Novoromantickoudramatičnost všech čtyř vět nepříliš rozlehlésonáty umělec vystihl beze zbytku.Závěrečné Presto con fuoco ohněm téměřsršelo. Závěrečným číslem oficiálníhoprogramu koncertu byla Skoumalovavlastní skladba Variace na lidovou píseňz roku 1998. Tématem je mu lidový nápěvmoravský, který je ve 13 variacích zpracovánv neoromantickém duchu. Technickénároky na interpreta jsou ovšem takové,jaké odpovídají autorovu obrovskému pianistickémuumění. Proto pochybuji, žese brzy najdou další pianisté, kteří budouchtít tuto skladbu studovat.Nadšené (plným právem nadšené!) publikumsi vytleskalo celkem čtyři přídavky,z nichž dva poslední byly také Skoumalovyvlastní skladby. To mi umožňuje zamysletse alespoň trochu nad touto zajímavoustránkou umělcovy osobnosti. Skoumalpravidelně zařazuje do svých recitálů vlastnískladby. Jakoby tím chtěl následovatvelké pianisty přelomu 19. a 20. století.Domnívám se, že v dnešní postmodernídobě, kdy už nejsme tak tyransky svazovánirůznými hlasateli nejrůznějších –ismů,je na takové navazování příhodná chvíle.A bylo by dobře, kdyby i jiní interpretinásledovali jeho příkladu. Samozřejměne každý interpret je natolik skladatelskynadaný a vzdělaný jako Adam Skoumal.Jeho skladby jsou jak myšlenkově, taki profesionálně na výši. Sám se přiznává,že jeho světem je svět pozdního romantismu,svět Rachmaninova a Skrjabina.Což v dnešní době bez jednotného styluopět není ani nápadné, ani zarážející.Skoumalovy skladby fungují velmi dobřei posluchačsky. Je pravda, že počínajerenesancí se evropské myšlení ubíralojakoby směrovaně a i v umění se hovořiloo pokroku a moderně. To však nemusí– zvláště dnes – platit obecně. Ani právěRachmaninov nebyl ve své době vzoremmodernisty. Totéž konečně platí pro pozdnídílo J. S. Bacha i řadu dalších. Přesto jetato hudba stále – dokonce si troufám říci,že v rostoucí míře – posluchačsky účinná.Stejně tak jsou posluchačsky účinné i novoromantickéskladby Adama Skoumala.Protože jsou samy o sobě dobré. ZejménaExotický tanec, který zazněl jako přídavek,mi připadá formálně vyvážený a invenčnězdařilý. O šíři Skoumalova záběru svědčíi to, že si pro svůj recitál napsal programovýtext, čtivý a zajímavý, sám.PETR POKORNÝJitka Hosprová a Adam Skoumalv Sukově síniStálé publikum klasické pražskékoncertní síně jistě neudivuje, že číslokoncertu, celých 2170, který se konal26. listopadu tohoto roku, je pro mladšígeneraci neuvěřitelně vysoké. A právě tentopodvečer jistě patřil k těm vydařeným.Protagonisté večera se shodli v nosnéma zajímavém programu z nejlepších komorníchkusů světového repertoáru. Prvnískladba je nesporným hitem zajímavé a pozoruhodnégeneze. Historie příběhu SchubertovySonáty a moll začala v roce 1823,kdy vídeňský houslař a kytarář JohannGeorg Staufen představil veřejnosti novýnástroj, který nazval Giuttare d´amour.Ke kompozici sonáty a moll dal Schubertovipodnět nejspíše Vincenz Schuster a dílobylo dokončeno a premiérováno na jařeroku 1824. Předností nástroje nazvaného„arpeggione“ byl mocný tón, možnostsoučasného zaznění tří tonů, prováděníchromatických běhů v čisté intonaci a jehozvláštností byla schopnost provedeníšestihlasého arpeggia. Tato vlastnost dalataké jméno Schubertově sonátě. Arpeggioa zároveň hra kytarových akordů nebylyproveditelné na žádném jiném známémnástroji – nový nástroj dokázal oprotikytaře také provádět melodii v tónechdelších časových hodnot. Sonátu a mollv Deutschově katalogu zapsanou podčíslem 821 mají na repertoáru většinouvioloncellisté – (nástroj „arpeggione“ je jižnavždy jen muzejním exponátem), častovšak bývá hrána také na violu. Je sympatické,že si Jitka Hosprová připravila pro15

FESTIVALY, KONCERTYsvůj recitál v Sukově síni právě toto dílo.Již úvodní tóny daly poznat, že poctivé studiumpřineslo své plody. Hráčská jistota seopírala o výtečně znějící nástroj ze sbírekMuzea české hudby pyšnící se skutečněnefalšovaným charakteristickým, jakobyzávojem zastřeným tónem. Populárníopus byl vystřídán hudbou francouzskéhotvůrce Daria Milhauda, jehož Čtyřiportréty op. 238 jsou asi tak málo časténa repertoáru violistů, jako Schubertovaskvělá sonáta. Dvacáté století ocenilomnoho předchozí dobou nevšímanéhoa pro violu píše i více skladatelů. Milhaudůvpříznačný esprit se promítl i do jehořekněme programně cítěných radostnýchkusů a Hosprová si toho byla velmi dobřevědoma. Vrcholným opusem jejího recitálubyla ovšem Sonáta C dur op. 147 DmitrijeŠostakoviče. Nástup dokonale prožitéhoa pochopeného náročného díla připraviljiž klavírista Adam Skoumal provedenímpopulární klavírní Sonáty č. 14 cismoll op. 27 č. 2 Ludwiga van Beethovena.Skoumal, který Hosprovou znamenitě doprovázelv ostatních skladbách, patří mimochodemk největším talentům mladéhočeského klavírního umění. Jeho provedeníotevřelo niternou citovou sféru samotnémúzické podstaty lidské osobnosti, kterázůstává po věky neměnná a připravilo takpřijetí mimořádně osudové výpovědi Šostakovičovy.Jitka Hosprová nejen že zvládlapotřebné technické a výrazové prostředkyzápisu – včetně snové scény con sordino– ale přesvědčila publikum zralostí názorua uměním tlumočení obsahu díla.RAFAEL BROMFrancie, Švýcarska, Itálie, Rakouska,Německa a Irska. Ve všech kategoriíchzvítězila domácí tělesa – Ještěd, Collegiumcantatium, Pueri gaudentes,Pražští pěvci a Vox Iuvenalis.Sobota byla ve znamení festivalovýchvystoupení šesti nesoutěžních sborů. I tytovýkony však proběhly za účasti členůporoty, kteří je následně analyzovalia konzultovali své závěry s účinkujícími.Večer byly slavnostně vyhlášeny výsledkysoutěže a účastníci převzali diplomya další ceny.Zakladateli a uměleckému řediteliPraga Cantat Miroslavu Košlerovijsem položil několik otázek.Letos se poprvé představil festivalpod názvem Praga Cantat. Proč došlok této změně?Na rozdíl od Pražských dnů sborovéhozpěvu není nutné nový název Praga Cantatpřekládat. Navíc je toto pojmenovánívýstižné a stručnější. Přesto jsme alespoňprozatím původní jméno festivalu tak docelaneopustili, protože ho užíváme jakopodtitul celé akce.Jak hodnotíte tento ročník ve srovnánís předchozími?Podobně jako v předchozích letech sepodařilo i sedmnáctému ročníku festivalukoncentrovat do Prahy přes třicet tělesz celé Evropy. Povedlo se tak obhájit vysokouúroveň Praga Cantat, což dokládánejen velký počet účastníků, ale i kvalitavítězných sborů. Rozdíl oproti minulémuročníku je v tom, že letos všechny vítěznésoubory pocházejí od nás.Relaxace před koncertem? Jitka Hosprová a Adam SkoumalVe dnech 30. října až 2. listopadu hostilaPraha sedmnáctý ročník Pražských dnůsborového zpěvu s novým názvem PragaCantat. Zahájení festivalu proběhlo jižtradičně v Brožíkově sálu Staroměstskéradnice, kde se setkali sbormistřia organizátoři s představiteli hlavníhoměsta. V pátek dopoledne následovalúvodní koncert ve Státní opeře Praha,na kterém vystoupil sbor Bambini diFoto Zdeněk ChrapekPRAGA CANTAT po sedmnáctéPraga pod vedením Blanky a BohumilaKulínských.Vlastní soutěž probíhala v pátekodpoledne a večer v Národním doměna Vinohradech. Zúčastněné sbory bylyrozděleny do pěti kategorií – ženské,mužské, smíšené, vyspělé smíšené sborya folklorní soubory. Celkem ohodnotilymezinárodní poroty 24 soutěžních vystoupeníúčastníků z České republiky,Kromě ředitele Praga Cantat jstetéž uměleckým šéfem Pražskéhosmíšeného sboru. Jak jste zahájili letošníkoncertní sezonu a co chystátev nejbližší době?Počátkem října jsme natočili nové CDz děl Tučapského, Ebena, Lukáše a Dvořáka.Koncem listopadu se uskuteční našejiž třetí koncertní turné po Japonsku.Potěšující je, že japonská strana přijalas nadšením náš dramaturgický záměrprezentovat soudobou českou sborovoutvorbu, která je již několik sezon páteřínašich koncertních vystoupení domai v zahraničí.Děkuji za rozhovor a přeji mnohoúspěchů.Připravil JIŘÍ PETRDLÍK16

FESTIVALY, KONCERTYKoncert k 30. výročí úmrtí Otto Alberta Tichého(*14. 8. 1890 † 21. 10. 1973)Otto Albert TichýV sobotu 15. 11. se konal 9. podvečerhudby O. A. Tichého. Sál Martinů byldo posledního místa zaplněn předevšímtěmi, kdo se s touto mimořádnou,nicméně širší veřejnosti málo známouosobností znali. Na programu zaznělyhned dvě skladatelovy premiéry: 2. klavírnísonáta v podání Roberta Kapraa kantáta Svatý Vít, provedená pražskýmipěvci pod vedením Stanislava Mistraza varhanního doprovodu strahovskéhoregenschoriho Vladimíra Roubala.Piccolo Coro a Piccola Orchestra v čeles Markem Valáškem a opět Vl. Roubalempřednesli skladbu, vydanou v r. 1947Confirma hoc, Deus. Dvě závěrečná dílaHaec dies a Deus tu conversus – obojíz r. 1966 provedli znovu pražští pěvci,tentokrát doplněni skvělými improvizacemidnes již legendárního varhaníkaJaroslava Vodrážky. Koncert krásný,pro mnohé z nás doslova objevný.Co mne však především přimělo napsattyto řádky, byla nevelká brožuravzpomínek žáků a přátel prof. O. A.Tichého, vydaná péčí skladatelovy dceryTerezy Sumové. Je doplněna neokázalým,ale tím působivějším životopisem tohotovzácného a všestranného hudebníka, dokonaleovládajícího řadu nástrojů, skladatele,spisovatele, překladatele, pedagogaa znalce gregoriánského chorálu, kterývýrazně ovlivnil umělecký vývoj desítekstudentů nejenom na pražské konzervatoři,ale i na hudebních učilištích ve Franciia ve Švýcarsku, kde působil před válkoucelkem 16 let.Těžko se do vymezeného prostoruvejde alespoň nástin dramatickýchživotních peripetií tohoto žáka VítězslavaNováka, blízkého spolupracovníkaJosefa Floriana a jeho okruhu veStaré Říši na Moravě, studenta ScholyCantorum Vincenta d’Indyho v Paříži,varhaníka několika pařížských kostelů,ředitele kůru u Notre Dame v Lausanne,profesora tamního dominikánskéhogymnázia a Akademie sv. Cecilie. Bylvšude uznáván a ctěn, u nás ovšempo návratu v roce 36, ač jmenovándómským kapelníkem v katedrále sv.Víta v Praze, byl jako „cizinec“ nevítána dlouho přezírán. Ani v rodinném ži-Koncert profesorůPražské konzervatořeVe čtvrtek 20. listopadu se v překrásnémprostředí Komorního sálu konzervatořev Pálffyovském paláci v Prazeuskutečnil koncert ze skladeb pedagogůPražské konzervatoře. Na programu byladíla Věroslava Neumanna – Pět dramatickýchsekvencí pro violoncello a klavír,Nářek opuštěné Ariadny pro ženský sbora cappella téhož autora, dále Reminiscenzaper viola sola Afrodity Katmeridu,Cantabile a Capriccio pro housle a klavírPavla Trojana, výběr z písňového cykluVějíř Boženy Němcové Oldřicha Semeráka,VI. klavírní sonáta Milana Jíry a Drempelspro čtyřruční klavír Michala Macourka.Koncert, na němž se interpretačně podílelisami autoři (Milan Jíra a MichalMacourek), jejich kolegové – profesořiinstrumentálních oborů (klavíristé LuděkŠabaka a Daniela Foltýnová), čistudenti nebo nedávní absolventi konzervatoře(cellista Petr Nouzovský,votě, který spojil s dcerou významnéhofrancouzského spisovatele Léona BloyeVeronikou, nebyl ušetřen krutých bolestía tragických ztrát. Přes všechna protivenstvíosudu – jak vzpomínky půvabnéhomodrého sborníčku jednoznačnědokládají – zůstal však O. A. Tichý jasnýma přívětivým, hluboce a neochvějněvěřícím člověkem, který vzbuzoval nejenomrespekt, ale i lásku a úctu svéhookolí. Švýcarský spisovatel a zanícenýčechofil Marcel Bornand napsal ve svéknize „Prague, sa gloire et son martyr“o svém učiteli O. A. Tichém, za nímž doPrahy jezdil, tato slova: „…Učím se u nějkompozici a skromnosti…“Životní pouť O. A. Tichého skončilav jeho 83 letech na stupních hrobu biskupaAntonína Podlahy v chrámu Sv. Víta,kde nedaleko svého kůru po mši jakoobvykle při odchodu poklekl…MÍLA SMETÁČKOVÁviolista Jiří Kabát, houslista LuděkRůžička, klavíristka Eliška Bastlováa zpěvačka Ivana Veberová) byl dramaturgickyvelmi zajímavý a zřetelnědokumentoval, že pedagogové – skladatelépůsobící na Pražské konzervatořitvoří posluchačsky velmi komunikativnísoudobou hudbu. Vrcholem večera bylbezesporu Nářek opuštěné Ariadny proženský sbor a cappella ve znamenitémprovedení Foersterova komorníhosdružení řízeného nadějným sbormistremLukášem Vasilkem. Oceněnízaslouží všechny interpretační výkonyi prezentované skladby. Je jen velkáškoda, že o takovýchto koncertech velmihodnotné a oslovující soudobé hudbyprakticky nikdo neví v širší hudebníveřejnosti či sdělovacích prostředcích– větší a profesionální prezentace bybyla rozhodně namístě. Snad příště…EDUARD DOUŠA17

FESTIVALY, KONCERTY18Přehlídka koncertního uměníFIŠER – KALABIS – HANUŠV úterý 18. listopadu proběhl v SáleMartinů Lichtenštejnského paláce2. přehlídkový koncert, jehož programbyl sestaven ze zlatého fondu českéhudby a v němž spolu s komornímorchestrem BERG, řízeným PeteremVrábelem vystoupili sólisté cembalistkaZuzana Růžičková, harfenistka HanaMillerová-Jouzová, varhaník PavelČerný a tympanista Michael Kroutil.Na tomto místě je nutno ocenit chvályhodnýpočin našich interpretů, kteří nevsadilina osvědčené repertoárové kusy,ale věnovali svoji studijní kapacitu českésoudobé hudbě. Koncert zahájila skladbavelmi úspěšného českého autora LubošeFišera, který mezi námi již bohužel není.Jeho dílo Per Galileo Galilei je typický,přímočarý a oproštěný Fišer s údernýmia výraznými kontrastními motivy, jak hoznáme z většiny jeho skladeb, snadnorozpoznatelnými od tvorby jiných autorů.Průzračná partitura je ovšem prointerprety záležitostí choulostivou a orchestrBerg s Peterem Vrábelem se s nívyrovnal velmi čestně. Skladba je zjevnoupoctou italskému fyzikovi, astronomovia jeho dramatickému životu. Působivýsmírný záběr převzal Fišer ze své 3.klavírní sonáty.Tři věty Koncertu pro cembalo a smyčcovýorchestr Viktora Kalabise op. 42 představilykoncertantní cembalo vskutkumistrovsky a zvukově plasticky a to jakpo stránce technické a virtuózní tak postránce barevnosti tohoto nástroje i komornětraktovaného smyčcového ansámblu.Prof. Zuzana Růžičková provedlaoslnivé cembalové kaskády a girlandys naprostou suverenitou a rytmickoupregnancí. Po spíše bachovsky laděnévětě první a lyrické větě druhé končiltento zajímavý opus místy až mysterióznívětou závěrečnou. Kromě znamenitědisponované sólistky nelze v této částiprogramu přehlédnout mimořádnou úlohukoncertního mistra orchestru BERG,Aleše Ulricha a jeho sólové vstupy.Drobné distonace v unisonech smyčcůzejména ve vysoké poloze nemohli jinakvelmi sympatický výkon narušit.Přehlídkový koncert zakončila Koncertantnísymfonie pro varhany, harfu, tympánya smyčce op. 31 Jana Hanuše. Robustnídramatické dílo, typicky hanušovskéhohutného orchestrálního zvuku bylo prokomorně disponovaný Sál Martinů přecejen velkým soustem. Přesto jak znamenitěUmělecké i partnerské souznění: Zuzana Růžičková a Viktor KalabisSeveročeská filharmonieTeplice jubilujícíLetošní rok představuje v uměleckéčinnosti Severočeské filharmonieTeplice výjimečný mezník vyjádřenýsymbiózou dvou jubileí – 165. výročízaložení prvního symfonického tělesapřipravení sólisté Pavel Černý, HanaMillerová-Jouzová a Michael Kroutiltak i orchestr BERG zprostředkovalinávštěvníkům koncertu silný uměleckýzážitek. Je zásluhou sólistů i dirigentaVrábela, že se dařilo vyrovnat zvukovouhladinu dynamicky rozdílných nástrojůk potřebné čitelnosti Hanušovy partitury,která nachystala interpretům i řadu rytmickýchzáludností. Lze jen potvrdit slovaPetra Šefla, který koncert zahajoval a kterýuvítal iniciativu Sdružení výkonnýchumělců, kteří se přihlásili k nespornýmhodnotám české soudobé hudby.JIŘÍ TEMLFoto Jiří Skupienv Teplicích a 55. výročí poválečnéhoobnovení působnosti orchestru.Jak jinak lze připomenout tak významnávýročí hudebního tělesa než slavnostnímkoncertem. Dne 20. listopadu bylo

FESTIVALY, KONCERTYCharles Olivieri Munroe a „jeho“ orchestrhlediště koncertního sálu Domu kulturyv Teplicích beznadějně obsazeno, v publikuzasedli čestní hosté z řad zástupcůstátních institucí, představitelé sponzorůa další příznivci špičkového hudebníhoumění.Retrospektivní ráz slavnostního koncertubyl podtržen pozváním dirigentů,v jejichž jménech je spojována nedávnáminulost orchestru – Jan O. Štván –s následným hostováním v současnosti– Tomáš Koutník. U příležitosti tohotokoncertu byla nastudována premiérakantáty Černí čápi a bílé labutě teplickéhoskladatele Václava Bůžka,vzhledem k onemocnění sólisty všakbylo nutno zvolit náhradní řešení. Uvedenítří Slovanských tanců (č. 1 C dur,č. 10 e moll a č. 15 C dur) a předehryKarneval Antonína Dvořáka spolu seSmetanovou Vltavou v první poloviněkoncertu, kdy se u dirigentského pultuSČF střídali J. Štván a T. Koutník, nicneubralo na slavnostní náladě, či právěnaopak. Melodické kouzlo a komplexněstrhující hudební proud skladeb přispělyk vytvoření přátelsky spontánní atmosféryvečera.Druhá část koncertu byla věnovánasólistům, kteří jsou často zváni ke spoluprácise SČF. Zde se za orchestrálníhodoprovodu představili krátkým vystoupenímve smyslu symbolické zdraviceorchestru následující umělci: kytaristaLubomír Brabec (J. Rodrigo, Conciertode Aranjuez, 2. věta), flétnistaJiří Stivín (J. S. Bach, PreludiumFoto archíva Badinerie ze Suity h moll BWV 1067),klavírista a zde rovněž dirigent MilanSvoboda (J. Lennon – P. McCartney,písně) a houslista Pavel Šporcl (P. deSarasate, Cikánské melodie pro housleop. 20). S výjimkou L. Brabce účinkujícídoplnili program efektem svéhotradičního „koncertního“ oblečení. Jezcela bezpředmětné rozebírat jednotlivévýkony, neboť měly jednotného jmenovatele– vynikající interpretační úroveňzcela v duchu věhlasu uvedených sólistů,kteří, vyprovokováni aplausem publika,obohatili svá vystoupení o přídavky.Vlastní závěr nemohl být výraznější.Zvony a děla ve Slavnostní předehře1812 Petra Iljiče Čajkovského sice znělyze záznamu, ale v každém případě znamenalapředehra skutečné vyvrcholení.Pod taktovkou šéfdirigenta Ch. Olivieri--Munroa podala Severočeská filharmonie(zde rozšířená o hostující hráčena dechové nástroje) skvělý výkon, kterýbyl ostatně typický pro celý večer. Výkoninterpretačně přesný a zřetelný, přitommuzikantsky spontánní. Velký závěrečnýohlas publika se stal nesporně rovněžpoděkováním ze strany posluchačůa přáním úspěšného vykročení do budoucna.U příležitosti uvedených výročí a slavnostníhokoncertu vydala SČF obsahověi výtvarně velmi pěkně řešený katalog,detailně informující o historii i současnostitělesa a celkového teplickéhohudebně-orchestrálního dění.LENKA PŘIBYLOVÁSTŘÍPNÍK PETARAZAPLETALALítý zápas mezi ochrannýmiautorskými organizacemi nastraně jedné a zprostředkovatelitelevizních pořadů v restauracícha hotelech na straně druhénebere konce. Ti první vycházejíze skálopevného přesvědčení, žeza jednoho každého hosta, kterýsi třeba přišel dát kafe nebo jednopivo a přitom náhodou bezděčnězahlédl pár sekvencí televizí vysílanéhofilmu, mají provozovateléplatit příslušná procenta. Ty tamjsou časy, kdy poplatky vymáhaljen Ochranný svaz autorský: tenje chtěl i od majitelů linkovýchautobusů, vybavených rozhlasovýmipřijímači. Dnes poplatky zaprovoz přístrojů v restauracícha hotelech (za každý, byť třebajen jednolůžkový pokoj!) požadujíi Intergram a Dilia. Ovšem jinýkraj, jiný mrav: tak například veFinsku se za takový „poslech“ či„pohled“ platí, zatímco návštěvnícirakouských pohostinskýchzařízení poslouchají a dívají se zadarmo.Těžko říci, jak spor skončí.Selský rozum by ovšem asi poradilshodnout se na nějakém přijatelnémkompromisu. Jenže: když senedovedou dohodnout politici, jakmají k dohodě dojít restauratéři,hoteliéři a ochranitelé autorskýchzájmů?Jako by naše tisková médiatrpěla nedostatkem zajímavýchtémat, rozvinula letos na podzimpolemiku o „osudovém provinění“Ladislava Chudíka alias primářeSovy. Jeho smrtelný hřích spočíváv tom, že natočil reklamuna kloubní preparát PROENZI.Dohadují se o tom lékaři JiříŠavlík a Jan Hnízdil s generálnímředitelem společnosti Biopol GNMichalem Motejlem i publicisté.Ani mně není zrovna milé, žeskvělý herec posloužil farmaceutickélobby a že právě tu „jeho“reklamu musí Česká televizezařazovat ausgerechnet před každýmdílem seriálu z nemocnice– ale zatracovat ho za to? Možnáale mají odpůrci pravdu: stěží si19

FESTIVALY, KONCERTYdovedu představit, že by se mi líbilo,kdyby třeba paní profesorkaRůžičková líčila za podobnýchokolností neocenitelné přednostipianina značky XY nebo kdybyJosef Suk vykreslil televiznímdivákům jedinečný zvuk houslíod jiné nástrojařské firmy…K výtkám, adresovaným hnedprvním dílům „nemocničního“ seriálu,patřila i kritická poznámka,že kvalita příjmu zvuku je – podvaceti letech! – podstatně horšínež ta, jaké dosáhl štáb JaroslavaDudka. Kritika je oprávněná:v prvních chvílích jsem se vylekal,že mě začal opouštět sluch.Ale to jen Josef Abrhám šumloval,a nedbalá zvukařova práce to ještěvýrazně znásobila; i dialogůmostatních protagonistů značněubrala na srozumitelnosti. To byse dobrému zvukaři vskutku státnemělo. Kdyby takové výrobkyodevzdávali pánové FrantišekBurda, Václav Zamazal či JiříZobač, stěží by české hudebnínahrávky sbíraly ceny po světě– a určitě by se špatně prodávaly.Jenže České televizi je to teď možnájedno: v případě nastavovanékaše seriálu Nemocnice patrněvsadila jen na dobrou pověstlegendární první série, v nížovšem režisér Dudek blahé pamětidokázal „uhlídat“ nejen pečlivouvýslovnost herců, ale i profesionálněspolehlivou práci zvukařů,zatímco jeho „nástupce“ HynekBočan si malé srozumitelnostidialogů nějak nepovšiml. Takžejsem vlastně rád: sluch mámzřejmě zatím v pořádku.Četba českých deníků vyvolává působivýdojem, jako by se na českéhudební scéně (myslím ovšem tu„vážnou“!) téměř nic nedělo, takženedostatek senzací v České filharmoniiči v opeře Národního divadlaje třeba nahrazovat senzacemiodjinud. A tak je „kulturní přílohaSPECIÁL“ věnována takřka celározhovorům se skupinami LU-CIE a MŇÁGA A ŽĎORP. Nicproti nim, obě poslouchám rád.Přesto bych uvítal, kdyby se stejnépozornosti dostávalo i těm z druhéhobřehu: rozhovor s řediteliČeské filharmonie (prof. VáclavPěvecká soutěž A. Dvořákav Karlových VarechPorotě 38. ročníku Mezinárodní pěveckésoutěže A. Dvořáka předsedaliPeter Dvorský a Gabriela Beňačkováa vedle zástupců domácích (JaroslavaJanská, Jiří Kotouč, René Tuček, JiříŠtrunc) v ní usedly osobnosti ze zemíblízkých (slovenská sopranistka MagdalénaBlahušiaková, intendant z ErfurtuGuy Montavon, vídeňský profesor FranzLukasovsky) i vzdálených (prezidentjaponské Společnosti profesorů zpěvua hlasové techniky Akihiko Mori, finskámezzosopranistka Pia-Gunn Anckar).Hlavní ceny (v kategoriích Píseň, Juniora Opera) si odneslo 17 interpretů,k tomu připočtěme přes 26 zvláštníchCenu absolutní vítězce soutěže, Alle Perchikové,předává primátor města Karlovy Vary,Mgr. Zdeněk Roubínek. Foto archívocenění (skoro se mi to jeví jako inflaceocenění.)Kategorii žen vládly velké, většinoutechnicky perfektně zvládnuté a zjevně jižzkušené hlasy z bývalého Sovětského svazu,vůbec nejvíc mě však okouzlila vítězkakategorie Junior Inessa Maševskaja sezvonivým hlasem: její vroucná Liu v třetímkole i Rusalčina árie o měsíčku nakoncertě laureátů v karlovarském Městskémdivadle mi až vehnaly slzy do očí.Z českých škol „zabodovala“ předevšímpražská konzervatoř, nejvíce mladičkáTereza Chyňavová: krásný tmavý hlas,uvolněné, přirozené, výrazové, zpívání.Lívia Vénosová ve třetím kole s milýmvnitřním prožitkem, jakobyv transu zazpívalaMařenku. V mužskékategorii byl oceněnklidný, nenápadnýprojev Jiřího Hájka(z HAMU).Mezi juniory porotuzaujal Jan Martiník,kterého také přizvalak hostování Státníopera Praha. Trochuo výběru pochybuji:v árii Kecala i v písníchpředvedl příjemný,rovný hlas, kultivovanézpívání, ale zatím je tonevyspělé, výrazově bezbarvé,celkově neohrabané– na velké jevištěmá podle mě ještě čas.To Japonec Ki-HyunPark, vládnoucí omamnýmtemným basem, dodetailu vypracoval áriio pomluvě z Lazebníkasevillského: pohrál sis každou frází, s každýmtónem. Doslova siárii vychutnával, v tvářimu hrál každý nerv, tuvýmluvně zdvihl obočí,tu se ušklíbl. Jsem zvědavá,na jaké roli se dohodne s Národnímdivadlem, jehož cenu získal.LENKA ŠALDOVÁ20

FESTIVALY, KONCERTYTALICHŮV BEROUNvstoupil do třetího desetiletíMalý hudební festival s názvem TalichůvBeroun, jehož pořádání se ujaloměsto, kde významný český dirigentVáclav Talich strávil závěr svého života,skončil v polovině listopadu. Hudebnísvátky s finanční podporoufirmy Českomoravskýkámen, kterýse stal jejich hlavnímsponzorem, se za dobusvého trvání začlenilydo života města. O jednotlivékoncerty jestále dostatečný zájemveřejnosti, takže bývajídopředu vyprodány.Účinkující hudebnícipřitom návštěvníky nikdynezklamali, protoževšechny realizovanépořady se vyznačují velicepěknou uměleckouúrovní. Zpráva o Talichově Berounu v letošnímroce dokonce překročila hranicenašeho státu, když o něm své posluchačeinformovalo vysílání BBC v Londýně.Téměř symbolicky patřilo zahájení letošníhoročníku Talichovu komornímuorchestru, který v podzimních měsícíchletošního roku, kdy si veřejnost připomínala120. výročí Talichova narození,uspořádal řadu koncertů v místech, kdetento proslulý dirigent žil nebo působil.Komorní orchestr, jehož výkony snesouta nejpřísnější měřítka, uvedl vedle hudbyčistě orchestrální také Koncert G dur W.A. Mozarta. Jeho sólistou byl Jan Talich,který skladby pořadu nastudoval a přivystoupení také řídil. Závěrečný večerpak v Berouně vyplnila rovněž hostujícíKomorní filharmonie Pardubice podtaktovkou Jiřího Maláta. Podobně jakoTalichův komorní orchestr, také Pardubičtípřizpůsobili hraný repertoár posluchačskyméně zkušeným návštěvníkům,když do druhé poloviny programu zařadilii méně náročné skladby.Vedle dvou zmíněných orchestrálníchtěles vystoupilo v Berouně několik komorníchsouborů, z nichž každý upoutal nějakouposluchačsky přitažlivou zvláštností.Pražské kytarové kvarteto, které odborníciřadí mezi přední obdobná světovásdružení, připravilo průřez hudbou čtyřstoletí. Jako při všech svých vystoupeníchtak i v Berouně hrálovedle původních děldvě zajímavé úpravyklasických skladeborchestrálních: výběrz baletní hudby Romeoa Julie Sergeje Prokofjevaa Noci ve španělskýchzahradách Manuela deFally. Zajímavě vyznělazvukomalebná skladbapro čtyři kytary LeoBrauwera s názvemKubánská krajinas deštěm a své vystoupenísoubor zakončilzávěrečnou větou suityŠtěpána Raka nazvanou Finale.Z klasických komorních souborů se naTalichově Berounu podílelo také klavírníArtemis trio, které již svým názvem naznačujejeho dámské obsazení. Jeho členkyjsou přitom vyhledávanými sólistkami.Přes své poměrně krátké trvání se soubormůže pochlubit řadou velkých, dokoncemezinárodních úspěchů. Spolupracovals řadou především našich orchestrůa v roce 2001 získal cenu Českého spolkupro komorní hudbu. Na berounském festivaluse představil skladbami Josefa Sukaa Bohuslava Martinů a svůj pořad uzavřeloblíbenými Dumkami Antonína Dvořáka.Dvořákovou skladbou, a to Smyčcovýmkvartetem F dur „Americkým“ uzavřelsvé vystoupení v Berouně také soubor,který si dal název Penguin kvartet. Takétoto komorní sdružení se kromě velké pílemůže pochlubit skutečnými uměleckýmivýsledky. Zúčastnilo se několika mistrovskýchkurzů a získalo řadu soutěžníchúspěchů, např. vítězství a zvláštní cenuza nejlepší interpretaci Beethovenovadíla z mezinárodní soutěže BeethovenůvHradec. Ke cti mu slouží účast v prestižnímklání v kanadském městě Banffu čiRiedlbauch) nebo orchestru FOK(Mgr. Petr Polívka) nebo třebase šéfdirigentem rozhlasovýchsymfoniků (Vladimír Válek) čičlánek o problémech vydávánívážné hudby na nových zvukovýcha obrazových nosičích by mnohéz nás zajímal přinejmenším stejně,jako úvahy o tom, jak dnes žijechudák Michal Dvořák, kteréhojeho kolegové z Lucie tak nešetrněvyštvali. (Žádný strach: má co jíst,na dlažbě není a dokonce pořádkomponuje).Záslužně otevřel koncem říjnaJaromír Slomek otázku, co seasi tak do 1. května 2004, kdyvzpomeneme stého výročí Dvořákovaúmrtí, stane s domemv Žitné ulici, ve kterém skladatelstrávil sedmadvacet let a kde sepřed sto lety jeho životní dráhauzavřela. Ten dům je totiž skorona spadnutí. Co na to památkářia ministerstvo kultury?V České televizi před časem nahradilikritický klub KATOVNApořadem SÍTO. Tím byli šikovněvyšachováni zlobilové typu JanaRejžka nebo Vladimíra Justa,které nahradili umírněnějšíúčastníci debat, vedených krotceMartinem C. Putnou. Jenže čertvystrčil kopýtka i růžky jinde: dopořadu přišel 9. listopadu k debatěo současném českém muzikálunebojácný Pavel Klusák, a Putnapozval i jednoho z autorů nedávnopremiérovaného muzikáluEXCALIBUR, dramatika a publicistu,libretistu Excaliburu KarlaSteigerwalda. Už z povahy věciplyne, že setkání autora se silnoukritickou osobností muselo docelazákonitě vést ke konfliktu. KdyžSteigerwald (který se zřejmě cítilzahnán do kouta, ač jemu samémuúčastníci debaty téměř nic nevytkli)mínil, že možná vůbec nemělbýt do pořadu pozván, Klusák hobez okolků gestem a slovy „Takjděte!“ od debatního stolu prostěvyhnal. Moc slušné to zrovna nebylo,a Klusák se posléze posluchačůmomluvil, ale svůj smysltakové gesto přece mělo: kritici tupřece vždycky budou od toho, abyna arterfaktech nalézali a vytýkalinegativa, a autoři se vždycky21

FESTIVALY, KONCERTY– někdy oprávněně, jindy méně– budou bránit. Dávat je všechnystůj co stůj dohromady není zrovnamoudré. Incident měl ovšemi pointu: M. Putna Steigerwaldapubliku „udal“, řka, že sice od stoluodešel, ale stejně další debatěode dveří přihlíží… O důkaz víc,že původní sestava v KATOVNĚměla víc šancí na úspěch: Putnanejenže celou dramatickou situacijen pasivně pozoroval a jakomoderátor ji prostě nezvládl, alenavíc ještě vyhozeného autorajaksi denuncoval…Pár dnů předtím nám Českátelevize dala na srozuměnou,že nehodlá trpět slovenštinu nasvých obrazovkách. Uvedla totižslovenský film Quartétto, což jesamo o sobě ne-li záslužné, tedyalespoň užitečné – ne tolik prokvalitu díla, ale prostě proto, žetak slovenské umění dostalo v Čecháchaspoň minimum prostoru,když už se nemůžeme (opravdu nemůžeme?)vrátit k bohulibé praxipravidelného uvádění slovenskýchinscenací. Pobuřující je ovšem, žeČT prezentovala film v – českémznění! I když ponecháme stranoumizernou kvalitu dabingu, těžkolze souhlasit s tím, že ČT, která sitak plačtivě stěžuje na nedostatekfinancí a na potřebu zvýšit koncesionářsképoplatky, už takto (dokonceveřejně!) demonstruje svounevíru v intelektuální kapacituvlastních posluchačů, a investujeslušné peníze do zbytečné práce.Opravdu jsou bossové ČT tak skálopevněpřesvědčeni, že dialogůmv originále by v Čechách nikdonerozuměl? Bezděky tak ovšempřispívají k tomu, aby za nějakýčas už skutečně nikdo v Čecháchnevěděl, co znamenají slovenskáslova „čučorietky“ nebo „ťava“…Zdá se, že počítačový velemagnátBill Gates se chystá porazit konkurenciuž ne jen zdokonalovánímoperačního systému WINDOWS,ale i hudbou. Od letošního rokutotiž jeho Microsoft vstoupí natrh s nabídkou legální možnostistahování hudebních nahrávekz internetu na svém portáluMSN. Uvidíme, jak v té soutěžiobstojí firmy Apple Computerumístění ve finále mezinárodní soutěžekvartet v Ženevě a tak by bylo možnove vyjmenovávání úspěchů pokračovat.Vedle zmíněného díla A. Dvořáka uvedlosdružení v Berouně ještě Smyčcový kvartetC dur Františka X. Richtera a ranýkvartet B dur Josefa Suka.Festival poskytl příležitost také mladénastupující umělecké generaci, kdyžna jednom z večerů mohli účinkovatdva začínající instrumentalisté. Byla toKateřina Váchová, která patří k našimnejúspěšnějším klarinetistkám a kteráv loňské Mezinárodní soutěži Pražskéhojara 2002 získala 1. cenu a titul laureáta.Toto ocenění přidala k celé řaděnejrůznějších domácích i zahraničníchúspěchů. S klavíristkou Irenou Černouuvedly Sonatinu Bohuslava Martinů, DebussyhoRapsodii pro klarinet a Sonatinupro klarinet a klavír osobitého anglickéhokomponisty Malcolma Arnolda. Spolus K. Váchovou se na večeru podílel mladýhouslový virtuos Roman Patočka, kterýse letos v Mezinárodní soutěži Pražskéhojara umístil jako druhý, když první cenanebyla udělena. Také on však získal četnáprestižní domácí i zahraniční oceněníjiž předtím a může se chlubit mnohaúspěšnými koncertními vystoupeními nadomácích i zahraničních podiích, kde hráls orchestry i náročné houslové koncerty.Na festivalu v Berouně provedli s klavíristkouSilvií Ježkovou Sonátu D durSergeje Prokofjeva, Čapkovského Valse– Scherzo a Brilantní polonézu č. 1 D durHenrika Wieniawského.Talichův Beroun je pořádán pod záštitousira Charlese Mackerrase, nejslavnějšíhoTalichova žáka a dirigenta světovéhovýznamu.Velice pěkně zpracovanou a obsažnouprogramovou brožuru kde je každý z koncertůuveden některou z dochovanýchTalichových sentencí, připravil známýhudební kritik a publicista Miloš Pokoras dalšími spolupracovníky. Dcera vzpomínanéhoumělce Vida Dejmalová přispělak festivalu úvodním slovem.JAROSLAV FIALAZpívá Českýfilharmonickýsbor BrnoKoncerty Státní filharmonie Brnouskutečněné ve dnech 13. a 14. 11. podtaktovkou Petra Altrichtera v Janáčkovědivadle v rámci malého symfonickéhocyklu, se svému zařazení vymykaly,neboť malého na nich nebylo nic: aniautoři (César Franck – Psyché, Petr Fiala– premiéra oratoria Regina coeli, RichardWagner – předehra k opeře Tannhäuser),ani interpreti: Státní filharmonie Brno,sopranistka Zdena Kloubová a předevšímČeský filharmonický sborBrno, který neopouštěl podium po celýkoncert. Náročné byly jeho jímavé vstupyve Franckovi, kdy se musel po nekonečnýchminutách mlčení doslova snášetz hvězdných výšek, neobyčejně náročnébylo oratorium Petra Fialy Regina coelipro sólový soprán, smíšený sbor a orchestr.Přirozeně, Petr Fiala jako zakladatel,umělecký šéf a dirigent ČFS ví, co si sesvým sborem může dovolit a tak ho nijaknešetřil a využil všeho, čeho se dalo: odmohutnosti celého aparátu přes náročnásóla s doprovodem jen několika nástrojů,nebo jen celesty, přes sbory a cappella,trubky znějící ze sálu, až po neobyčejněnápaditý a působivý konec, kdy sbor doúplného ztišení opakuje větu – volně přeloženo– Bože, učiň nás lepšími, a k tomupostupně zhasínají světla, až se sál ponořído tmy ……VĚRA LEJSKOVÁZ činnostiKlubu moravských skladatelůDva koncerty, které se uskutečnilyv říjnu a listopadu byly především veznamení jubilantů: Bohuslava Sedláčka,autora, který celý svůj umělecký životzasvětil brněnskému rozhlasu, kde bylhudebním režisérem, redaktorem, dramaturgema to i populárního rozhlasovéhoOrchestru Studio Brno. Jako autor jev povědomí veřejnosti hlavně svou písňovoua sborovou tvorbou, proto i na koncertujemu věnovaném – 14. 10. – zaznělyv premiéře a ve skvělém provedení Vox22

FESTIVALY, KONCERTYIuvenalis za řízení Jana Ocetka skladatelovyTři ženské sbory na slova FrantiškaHalase „Ladění“, a čtyři smíšené sbory natexty Jar. Seiferta „Jaro sbohem“. Z jehokomorní tvorby pak zazněla Sonáta prohousle a klavír, v neméně přesvědčivémpodání Bohumila Smejkala a RenatyArdaševové. Na tomtéž koncertu bylovzpomenuto nedožitých 65. narozeninArneho Linky, uvedením jeho Zapomenutéhonocturna op. 13 č. 5 a Sonatinypro klavír op. 1 ve velmi zainteresovanémpodání pianisty Karla Košárka.4. listopadu pak byly připomenuty 85.narozeniny nestora moravských skladatelů,Lubomíra Koželuhy. Z jubilantova dílajsme slyšeli Píseň večera, komponovanoupro Magdu Kloboučkovou a Muzikucameralis a jimi také interpretovanou:Dny mladých interpretů, pořádanékaždoročně v Brně Klubem moravskýchskladatelů a dávající příležitost mnohdyještě posluchačům konzervatoře a vysokéškoly, prověřených však již výraznýmisoutěžními úspěchy, se opět ukázalyjako maximálně úspěšné. Škoda, že sejim nedostává patřičného pochopenía finanční podpory z MK ČR, proto seletos musely – z obvyklých čtyř koncertů– omezit na koncerty dva (25. a 27. 11.).Pěvkyně Martina Králíková, která užmá na svém kontě řadu koncertních vystoupeníi hostování v Janáčkově opeřev Brně a v divadle J. K. Tyla v Plzni,rozezněla svůj příjemný soprán v áriiRosini z opery Lazebník sevillský, ve výběruz Janáčkovy Moravské lidové poeziev písních, ze současných autorů pak (cožje podmínkou vystoupení) v cyklu CtiradaKohoutka „Zrození člověka“ – u klavírují byl spolehlivým partnerem JanKrál. Mladé komorní duo posluchačůbrněnské konzervatoře, Markéta Vrbková– violoncello a Terezie Fialová– klavír zvládlo velmi úspěšně náročnýprogram: Beethovenovu Sonátu F dur provioloncello a klavír, a pro stejné obsazeníSonátu č. 2 Bohuslava Martinů; podmínkusoučasné tvorby splnily uvedenímvtipné skladby Petra Fialy, Allegrettoburlesco. Výkony vymykající se posluchačůmkonzervatoře zazněly na dalšímkoncertu: flétnistka Iveta Kundrátová,čerstvá absolutní vítězka soutěže konzervatořív Ostravě, mající za sebou skvěléMagda Kloboučková-Crháková zpěv,Marta Špačková – flétna, Jiří Chlebníček-- hoboj, Rudolf Mrazík – violoncelloa Eva Chlebníčková – klavír; jímavá ukolébavkanezapře velký vliv Leoše Janáčka.Reminiscenci pro housle a harfu přednesliJiří Jahoda a Alžběta Horská, a technickynáročné Trio pro housle, violoncelloa klavír zaznělo v podání Jiřího Jahody,Josefa Klíče a Evy Horákové. Ze všechKoželuhových skladeb zněla v podtextuurčitá melancholie, ostatně autor sámv textu říká, že – „skladby byly ovlivněnyvnějšími podněty, které v době kompozičnípráce prožíval“. Kromě těchto autorůzazněly na uvedených koncertech ještěskladby Mojmíra Bártka, Pavla Blatného,Jiřího Matyse a Jarmily Mazourové.VĚRA LEJSKOVÁDny mladých interpretů v Brněumístění v mezinárodní soutěži ConcertinoPraga 2001 a stipendistka Nadacečeského hudebního fondu, se představilajak ve skladbách pro sólovou flétnu (G.P. Telemann: Fantazie č. 10, a Jiří Matys:Variační monology), tak předevšímve skvěle vystavěné, technicky i hudebněprecizně zvládnuté Sonátě pro flétnua klavír B. Martinů, v níž jí byla rovnocennoupartnerkou Inna Aslamasová,stejně jako i v Sicilienne et Burlesquepro flétnu a klavír A. Caselly. PianistaLadislav Doležel, laureát četných prestižníchsoutěží a právě získavší stipendiumfirmy Yamaha, který den předtímexceloval v Lisztově koncertu Es dur proklavír a orchestr, nijak nešetřil své síly,a prokázal, že je neobyčejně fundovántechnicky, hudebně i pamětně: s velkoumuzikálností, rasancí i elegancí předneslzávěrem svého vystoupení LisztovuTranscendentální etudu „Divoký lov“,což nejsme zvyklí slýchat od posluchačůkonzervatoře. Také mu to vyvolalo bouřisympatií publika a přinutilo k přídavku– L. Janáček: V mlhách. Stejně úspěšněovšem s patřičným pochopením stylovýchodlišností se uvedl i v předchozíchskladbách svého půlrecitálu, v BeethovenověSonátě C dur op. 2 č. 3, a „V děníčasu“ Františka Fialy. Minifestival DMItak koná záslužnou činnost; představujemladé talenty široké veřejnosti, a promnohé z nich se stává odrazovým můstkemna jejich další umělecké cestě.VĚRA LEJSKOVÁa Napster, které s touto službouzačaly podstatně dříve. Trh skýtávelké možnosti: Apple, kterýúčtuje 99 centů za každou staženoupísničku, „prodal“ tímtozpůsobem od dubna loňskéhoroku celkem sedmnáct milionůnahrávek.Ještě zajímavější je čerstvázpráva o „comebacku“ klasickýchgramofonů a vinylovýchdlouhohrajících desek. I u násuž dvě firmy tyto přístroje znovuvyrábějí; odborníci tvrdí, žekvalita záznamu a reprodukce jeschopna konkurovat kompaktnímdiskům, čímž – je-li tomu opravdutak – cédéčka ztrácejí svou hlavnípřednost. Možná ale, že příčinounávratu k Edisonovu původnímuobjevu není ani tak dokonalostreprodukce zvuku, jako spíšesnaha vrátit se na trh s něčím,co by významněji oslabilo právěono levné a jednoduché stahováníz internetu. Může tu být aleještě jeden nezanedbatelný důvod:maličko praskající přenoshudby či slova z elpíčka působíjaksi lidštěji, nežli sterilní, neosobníčistota zvuku z cédéček.Nedávno jsem se tu zmínil o televiznímpořadu, který se pokusilpředstavit dlouholetý idolfanoušků a fanynek MichaelaJacksona v poněkud jiném nežjen oslavném nasvícení. Netrvaloani půl roku – a Jackson je znovuobviněn ze zneužívání dětí.Poprvé se mu před deseti letypovedlo vyhnout se žalobě pomocímimosoudního vyrovnání;to už tentokrát zřejmě nepůjde,a Jackson patrně skutečně stanepřed soudem. Policisté mu poté,co 21. listopadu přiletěl vlastnímletadlem z Las Vegas do SantaBarbary a zaplatil kauci ve výšitři miliony dolarů, vzali otiskyprstů a vyfotografovali jeho povadloutvář; bude-li při procesu9. ledna odsouzen, vyjde z vězenípatrně až po osmi letech v roce2012. To už mu bude třiapadesátlet a obnovit jeho hvězdnou slávubude jistě víc než obtížné…Jackson ale obvinění popírá:„…pravda tento maraton u souduvyhraje!“, prohlásil zpěvák.23

ZADÁNO PROV Ochranném svazu autorskémprvní rok prof. Ivana Kurze, předsedy dozorčí radyNa počátku roku 2003 nastoupil do čelné funkce OSA poprvé od „sametové revoluce“významný představitel tzv. vážné hudby, skladatel Ivan Kurz. Navázal tak na tradici,která byla OSA ku cti už od dob jeho vzniku a stal se předsedou dozorčí rady. Současnouproblematiku Ochranného svazu autorského zachytil rámcově v rozhovoru, kterýjsme přinesli v letních měsících minulého roku (č. 8, str. 26, 27). Už tam upozornil,že řada snah pracovníků OSA je dlouhodobého charakteru, některé zůstávají otevřenéa akcent aktuálnosti se přesouvá v souvislostech vnitrostátních i mezinárodních. Předzávěrem roku jsme předsedu dozorčí rady požádali, aby zhodnotil uplynulé období a ontak učinil jednak písemným materiálem a jednak doplňujícím rozhovorem. Z obéhovzniklo následující „malé bilancování“.Kterými směry se ubíraly hlavnícesty OSA v roce 2003?Hlavní hlediska činnosti OSA jsou,jak už jsme předznamenali, dlouhodobáa víceméně trvalá:a) hledisko ekonomické – pochopitelněvždy prioritní oblast činnosti OSA, aletéž jakékoliv jiné OOA. V ekonomickéoblasti leží základní smysl existenceautorských ochranných organizací.b) hledisko autorsko-právní – Spoluprácese zahraničními i tuzemskými ochrannýmiorganizacemi, spolupráce při formulováníprávních norem, formulacesmluv a licencí ve vztahu s partnery,bdělý postoj k vývoji autorského práva.c) hledisko společensko-kulturní – podporaprovozování děl českých autorů,podpora nekomerčních žánrů, podporaaktivit vedoucích k rozvoji české hudebníkultury, úhrnem řečeno, aktivityvedoucí k budování společenské prestižeOSA.d) hledisko sociální – pomoc sociálněslabým autorům hudebních dělsdruženým v OSA, pomoc hudebnímpodnikatelům postiženým přírodnímikatastrofami (povodně) apod.Ekonomické řízení OSA směřujek tomu, aby objem a struktura inkasa zasvěřená práva byl srovnatelný s objemema strukturou inkasa ochranných organizacív okolních zemích, zejména v kandidátskýchzemích EU, potažmo zemíchčlenských. Jde nám o to, aby sociálnípostavení členů i zastupovaných bylo obdobnéjako v sousedních státech. Hodněpráce v tomto smyslu je třeba vykonatzejména na trhu televizním a v oblastiTaké tohle je problém zřejmědlouhodobějšího charakteru. Užpřed zhruba dvěma roky přeceprobíhaly demonstrační akce typu„Tichá hospoda“, kdy se v restauračníchzařízeních vypínaly rozhlasovépřijímače a televizní obrazovky.Návštěvníci i širší veřejnost se pakdozvídali, že je to reakce na „neoprávněnépožadavky“ OSA. Tehdymne i naše čtenáře zarazilo, kdyžjsme se dozvěděli, že se jedná zhrubao pětikorunovou částku za dena že je to běžný postup ochrannýchorganizací vyspělých zemí. Nyní seopravdu uvažuje o změně?Opravdu ano a navíc změna by sepochopitelně týkala nejenom autorůčeských, ale i zahraničních, což by vedlok autorskoprávním problémům právě vevztahu k zahraničním partnerským autorskýmorganizacím. Je zřejmé, že reprodukovanáhudba je podnikateli užívána kezlepšení jejich obchodního prostředí (tj. kezvýšení zisku), či přímo k dosažení zisku(např. diskotéky). Je proto pouze logické,že je toto užití autorským zákonem zpoplatněno.Toto zpoplatnění je také běžnév naprosté většině civilizovaných zemí.V době vstupu České republiky do Evropskéunie by přijetí iniciovaných změnautorského zákona znamenalo výraznoubrzdu v rámci procesu sjednocování legislativyčlenských zemí. Podle dostupnýchstatistik vycházejících ze srovnání se zeměmiEU, ale i se zeměmi kandidátskými(např. Maďarsko, Polsko Slovensko), byúroveň autorských odměn v ČR měla vevšech oblastech užití zřetelně stoupat– nikoliv klesat. Je smutné pomyšlenína skutečnost, že vítězství „hospodskélobby“ nad vlastníky autorských práv jev našem státě v současné době bohuželmožné. Ústavněprávní výbor SenátuČR se novelou autorského zákona vážnězabývá, Poslanecká sněmovna též!OSA se pochopitelně brání, avšak jednánípředsedkyně představenstva OSAJUDr. A. Wünschové-Pujmanové se členyústavněprávního výboru Senátu vyznívázatím, bohužel, v tom smyslu, že orienveřejnéhoprovozování. V této oblasti jesituace poměrně přehledná.Podstatně složitější je oblast autorsko-právní...V této kategorii je zvláště živá nešťastnáposlanecká iniciativa, která má véstke změně současného autorského zákonaa to v tom smyslu, aby se autorské právonevztahovalo na veřejné šíření-reprodukcinahraných zvukových nosičů. Jedná seo hudbu z přehrávačů či hudbu přenášenourozhlasovými či televizními přijímačive veřejných prostorách. Tato změna ježivena zejména lobby asociace restauracía hotelů. Řekněme si předem, že současnýautorský zákon je právní normou nastandardní evropské úrovni, a že jehonovela ve výše zmíněném smyslu byvrhla ochranu autorského práva v ČRhluboko zpět.Takhle si někteří lobbisté představují tichouhospodu.Kresba Pavel Hartl24

ZADÁNO PROStačí přece jenom „bůra“ denně!Kresba Pavel Hartlstředilo zejména na problematiku výkonupráva na odměnu pro autory v oblastinenahraných nosičů zvukových a zvukověobrazových záznamů a na přípravu vzájemnýchsmluv pro tuto oblast.Hledisko společensko-kulturní považujiza nesmírně důležité. Jak již bylo řečeno,základní prioritou OSA je oblast ekonomická.Ale bylo by chybou, kdyby veškeráčinnost OSA byla redukována pouze naoblast ekonomiky. OSA sdružuje zhruba4 800 tuzemských uměleckých osobností.Jsou to lidé, kteří se hudbou profesionálnězabývají, mají ji rádi a tvůrčímzpůsobem hudební oblast ovlivňují svojíautorskou činností. Dá se říci, že majívýrazný vliv na bohatství i tvářnost českéhudební kultury. Na úrovni i společenskéatmosféře hudebního dění mají osobnízájem. Jejich vzájemná solidarita je doklademvýše řečeného. Autoři zastupovaníOSA velkoryse přispívají prostřednictvímHudební nadace OSA na nekomerční hudebnížánry, leží jim na srdci bohatostspektra české hudební kultury, jsou sivědomi, že umělecké hodnoty nejsouv přímé závislosti na finanční úspěšnosti.OSA chce být též jistým garantemumělecké hodnoty, usiluje o získání společensképrestiže. V tomto smyslu bylo jižmnohé vykonáno – např. prostřednictvímnadace OSA byly v průběhu roku 2003na realizaci nejrůznějších nekomerčníchprojektů rozděleny 3 000 000 Kč, nazmírnění škod způsobených povodněmiautoři zastupovaní OSA věnovali více1 000 000 Kč.Sociální oblast je v každém časeaktuální. Lidský život je ve svých proměnáchvrtkavý, přináší etapy úspěchu,ale i neúspěchu, existenční zajištěnostii nouze. Tyto skutečnosti se potenciálnětýkají každého člověka, především všakstarších kolegů. Rozhodnutí OSA o poskytovánísociálních dávek autorům-členůmOSA, jejichž příjmy nedosahují životníhominima, je výmluvným svědectvím o lidskévzájemnosti, ale i o dalším rozměrupůsobnosti OSA. Taktéž finanční pomochudebním podnikatelům a institucím postiženýmpřírodními katastrofami spadádo této oblasti. Svědčí to o upřímné snazeOSA zaujímat místo skutečně moderníautorské organizace, která není zacílenatace legislativců v autorském právu nenína patřičně vysoké úrovni a tím vznikái nebezpečně nepřiměřený prostor proovlivňování často demagogickými argumentyze strany restauratérů a hoteliérů,kteří by nejraději neplatili nic.Do oblasti autorsko-právní spadá téžspolupráce s partnerskými autorskýmiorganizacemi. Povšechně konstatuji, žepostavení OSA z hlediska mezinárodníhoje po právní stránce velmi dobré. Ovšemnízké právní povědomí naší společnostistaví OSA v tuzemsku neustále dokonfliktních situací. Z tohoto důvodu jenezbytné, aby partnerské autorské organizacev ČR (např. DILIA, INTERGRAM)a OSA vzájemně úzce spolupracovaly.V tomto smyslu je velmi významné, žedošlo ke společnému jednání mezi OSAa DILIA za účelem posílení vzájemnékoordinace a spolupráce. V prosinciloňského roku se též uskutečnilo prvníspolečné zasedání Dozorčí rady OSAa Správní rady DILIA. Jednání se souvýhradněk výkonu svěřených autorskýchpráv, ale která je též garantem určitýchživotních a sociálních jistot.Ještě než Vás požádám o slovona závěr, chtěl bych opakovaně podtrhnoutjednu skutečnost. Už jsmeo ní hovořili a zřejmě bude nutné sek ní podrobněji vrátit znova, i kdyžv dnešním rozhovoru není samostatnoukapitolou, je však latentněobsažena ve všech vašich odpovědích.Jedná se o právní vědomí veřejnostia o mediální obraz Ochrannéhosvazu autorského, často formovanýa deformovaný právě mediálnímikamuflážemi mocných lobby…Je v negativním slova smyslu pozoruhodné,jak málo naše společnost (včetněhudební veřejnosti) ví o ochranné autorskéorganizaci, která byla založenajiž v roce 1919, a která provází nášhudební život takřka 85 let. U jejíhozaložení stáli tak velcí autoři jako bylinapř. Leoš Janáček, Josef Bohuslav Foerster,Karel Hašler, R. A. Dvorský aj.OSA v současnosti zastupuje cca 4 800českých hudebních skladatelů, textařů,nakladatelů a dědiců autorských práv. Nazákladě recipročních smluv o vzájemnémzastupování a ochraně autorských právs více než 100 zahraničními organizacemiOSA dále zastupuje statisíce zahraničníchhudebních skladatelů, textařů,nakladatelů a dědiců. Pro zastupovanéje činnost OSA prakticky jedinou možností,jak získat za vykonanou tvůrčípráci finanční odměnu, tedy prostředkyk existenci. Obdobně jako stát vybírádaně, aby mohl realizovat státní rozpočet,platit státní správu, státní organizace,školství, kulturu apod., vybíráOSA autorské poplatky od uživatelůsvého repertoáru – tedy od podnikatelův kultuře – z těchto peněz pak vyplácízastupované. Tyto prostředky jsou jejichjedinou odměnou za vykonanou autorskoupráci. Vedle této své hlavní činnostiOSA věnuje nemalé částky pro potřebynekomerčních žánrů, kulturního životaspolečnosti, včetně oblasti sociální. Vzdortomu všemu je v očích řady neinformovanýchlidí stále pouze oním zlým bernímúřadem, který ožebračuje kulturymilovnýlid. Opak je pravdou: Podpora kulturníchhodnot v nejširším slova smyslu patřík činnosti OSA neodmyslitelně po celoudobu jejího trvání.Zaznamenal JAN ŠMOLÍK25

HORIZONTMuzikálový podzim26Soukromé produkcePrázdninová stagiona Bídníků Claude--Michela Schönberga (ve Vinohradském divadle)v roce 1992 odstartovala mohutnouvlnu pražského soukromého muzikálovépodnikání. Letos v září se Bídníci vrátili,čímž je po delší době v Praze k vidění velkáprodukce světoznámého muzikálu – díla,které zas jednou vneslo do místních poměrů(kde se záhy objevovaly hlavně domácíopusy) patřičně vysoká měřítka. Licence,a tedy i ruce inscenátorů, byly tentokrátevolnější. Tím překvapivější je, že jevištnípodoba názorově odkazuje daleko do minulosti:Mihail Tchernaev obestavěl jevištěrealisticky vyvedenými domečky a v klíčovéscéně nechal na jeviště dokonce spustitobjemnou barikádu. Popisný je i režisérPetr Novotný, co hůř: „herecký“ projevmnohých vzbuzuje podezření, že hlavněpovrchně aranžoval. Nicméně i tak máinscenace mnoho silných míst, kde jaksimimoděk vítězí emotivní gesto.Podobu herectví u takovýchto produkcípředurčuje už praxe vybírat předevšímJiří Korn v roli Thenardiera v Bídnících.z pop-zpěváků (logická potud, že zvyšujeatraktivitu). Pražské muzikálové dění jeod počátku těsně provázáno s médii,z muzikálu vede cesta do zábavnýchtelevizních pořadů a naopak, věnují mulogicky pozornost společenské i kulturnístránky v tisku (nejen bulvárním).Produkce stojí na stálicích showbyznysua vytvářejí se hvězdy nové (Lucii Bílou„zrodili“ právě Bídníci, Daniela HůlkuDracula). Ani v Bídnících nechybějí populárnízpěváci: Helena Vondráčková,Daniel Hůlka, Pavel Vítek, LeonaMachálková či Jiří Korn. K Valjeanovise dostali Jan Ježek a David Uličníkasi mimo jiné proto, že tato role přesahujemožnosti známých tváří – a dodejme:Ježkův vnitřně bohatý Valjean je jednímz trumfů inscenace a o Uličníkoviještě uslyšíme (byť na Valjeana je přílišmladý). Kapitola sama pro sebe je promě neutuchající popularita Karla Gottači Heleny Vondráčkové (při vší úctěk nim) a především masivní (a až neomalený)návrat představitelů pop-musicosmdesátých let. Největšího úspěchuFoto archívdosáhly muzikály Karla Svobody, vlastníprodukce mají Janek Ledecký a MichalDavid. I ty Bídníky nyní produkuje agenturaGott – Janeček.Herecké mantinely Kamila Střihavky,Viléma Čoka a dalších se podle měsnad nejvíce podepsaly na nejnovějšímopusu – muzikálu Excalibur MichalaPavlíčka (hudba), Karla Steigerwalda (scénář),Vlastimila Třešňáka a Jana SaharyHedla (textaři). Na díle, které se účelnýmzacházením s hudebními styly vymyká zestředního proudu (vládnoucímu muzikáluu nás) a které počítá s vícevrstevnatýmrozehráním obrazů (podpořeno texty,které nejsou prázdnými či rádoby hlubokomyslnýmirýmovánkami). Pěveckémanýry a sebestředné pózování zpěvákůpříliš zastřely, co je na díle pozoruhodné(vyjímám Lucii Bílou, která v roliGinervy smysl slov a situace řadí nadpěveckou exhibici), od prvoplánovéhohraní nepomohl ani režisér VladimírMorávek, tentokráte výtvarně střízlivýa celkově méně nápadný (což vlastněnakonec bylo na škodu).Třetí podzimní premiéru spoluprodukovalMichal David, do Rebelů navíc při-(o)psal něco hudby, především Hymnučeských udavačů. Autor Poupat a přepisRenčova filmu týkajícího se událostíroku 1968 – hezké spojení. Odhlédnutood takovýchto kontextů, nutno uznat,že Rebelové dostali v Divadle Broadway(jednom z prostorů přímo vzniklýchpro muzikálové podnikání) podobushow v nejlepším slova smyslu, předevšímdíky scénografii Daniela Dvořáka(systém plošin a promítacích ploch)a všem, kteří se podíleli na filmovýchdotáčkách. Předloha si vyžádala trochujinou obsazovací taktiku: pro desítkumaturantů se našly neokoukané tváře.Na premiéře všichni mladí (v čele seZdenkou Trvalcovou) báječně tančilia zpívali (prostoru pro hraní jim pásmopísniček příliš nedává) – ovšem myslímsi, že Rebelové z nich hvězdy neudělají:chybí jim totiž interpretační osobitost,všichni víceméně napodobují původníinterprety písniček (eventuálně svéfilmové předobrazy).

HORIZONTKamil Střihavka jako král Artuš v muzikálu Excalibur.Muzikál v repertoárovýchdivadlechZačátkem září se v Brně uskutečnildalší ročník operetní a muzikálové přehlídkyDefilé. A při té příležitosti kulatýstůl na téma muzikál v činoherních divadlech(kde se narazilo i na mnohé z toho,co dále píši). Jestliže u nás jsou soukroméprodukce polistopadovým dítětem, v repertoárovýchdivadlech se muzikál hrajepřes půl století, leckde systematicky.Po roce 1989 činoherní divadla častouvádějí tento divácky atraktivní žánrz ekonomických důvodů, odtud i sázkana osvědčené tituly a fakt, že se úspěšnétituly šíří republikou. Málokdo u nás systematickysleduje zahraniční muzikálovouscénu a málokdo podporuje vznik domácítvorby – výjimkou je Městské divadloBrno (s dvorními skladateli Z. Mertoua P. Ulrychem a se značnými zahraničnímikontakty), specificky se profiluje téžplzeňský zpěvoherní soubor.Na Defilé plzeňští sehráli Crazy for you,Antonínem Procházkou brilantně vystavěnouinscenaci (přesně načasované gagy,cit pro vtip i vážnou scénu).Právě Procházkovy úpravy„filmů pro pamětníky“ (Holkanebo kluk, Hledám děvče naboogie-woogie) dříve tvořilyto nejlepší v produkci místníhosouboru. Roman Meluzínpřešel od ztřeštěných komediík tzv. činoherním muzikálům– dílům se značným podílemmluveného slova, většinou sesilným příběhem a výraznýmicharaktery. Problém jeho inscenacívidím v tom, že nenínatolik múzickým režisérem,aby dal představení spád, abyna díle vyhmátl to podstatné,směřoval ke zřetelnémusdělení. Také mu asi chybídramaturg – to byl problémŠakalích let, v nichž se nekonečněrozehrávaly činohernípasáže, to je ale také problémpodzimní premiéry Pokrevníchbratrů v režii RadkaBalaše, v níž se situace občastaké zacyklí. Balaš ukázalvětší cit pro temporytmus,skládá inscenaci z náladověvýrazně odlišených ploch(puberťácké blbnutí Mickeyhoa Edwarda je tak na můjFoto archívvkus až příliš odvázané a závěrečnáscéna zase až příliš patetická,zato Stáně Topinkové-Fořtové skvělevyšla postava Paní Johnstonové: obyčejnážena, kterou někdy přepadne lítost, aledokáže se i báječně pobavit nad problémydospívajících synů).Oba zmíněné tituly u nás teď „letí“,na Defilé byla k vidění Šakalí léta uherskohradišťská(v režii Radka Balaše),od června vlastní verzi hrají na Kladně.S radostí lze konstatovat, že v oblastníchdivadlech je mnoho šikovných mladýchlidí plných energie a chuti dělat muzikál.Ovšem činoherní muzikály vyžadují nejeninterprety disponované pěvecky a pohybově,oni také musí strhnout svou osobností.A to se tady zas tolik nedaří. U Šakalíchlet se k tomu přidává neúprosné srovnánís filmem (s Dejdarem či Abrhámem),takže např. kladenský Jan Krafka sicezvládne vedle zpěvu ještě hrát na saxofon,trubku a kytaru, přesto mu chybí pro Bejbyhopříslušné charisma.Liberecké Divadlo F. X. Šaldy se v Malovánona skle pokusilo využít výhodyvícesouborového divadla a spojit síly činoherců,operních zpěváků a tanečníků.V tomto případě to vedlo k rušivémurozlomení inscenace na pasáže, v nichžje jasné, odkud kdo vzešel, ale zatím nedostiprozkoumaný princip může přinést,myslím si, leccos dobrého.Ideální je, když se vybírá titul prokonkrétní soubor(y), ale nejen pro jeho(jejich) technické možnosti, ale právěi pro konkrétní osobnosti s jejich životnímitématy. Taková setkání herců s rolíbyla základem úspěchu karlínského Hudebníhodivadla za ředitele Ladislava Županiče(Brzobohatého Zorba, MolavcovéDolly, dvojice Županič – Soukup v Klecibláznů a další). Županič zároveň dočeského prostředí přicházel s muzikály,které podle něj mají co říct k dnešku.Takovéto uvažování o titulech bohuželu nás není vůbec běžné. Zpěvohra brněnskéhoND, například, v minulých letechmechanicky přebírala tituly úspěšnév Karlíně a inscenovala je spíše operetně,jako jakousi podívanou, v níž absolutnězaniklo poselství, pro které je v Karlíněinscenovali. Do jisté míry je to problémi (na Defilé reprízovaného) Divotvornéhohrnce, byť ono setkání s rolí se tu povedlohostujícímu (!) Eriku Pardusovi, kterýsi s grácií pohrává s Čochtanem.První karlínskou premiérou po odvoláníŽupaniče byla West Side Story– dochází tu k zásadnímu přehodnoceníprogramu: charakter díla logicky vedlk hledání v podstatě kompletního obsazení(včetně company) mimo stávajícísoubor a ke hraní v blocích (Karlín setak přibližuje k soukromým produkcím).A inscenace mě nepřesvědčila o jasnépředstavě inscenátorů, proč tento muzikálprávě teď tady a proč právě s těmitolidmi. Snad jen proto, že jde prostě o populární,a tedy snad prodejný titul.Douška na závěrLumír Olšovský, který byl donedávnajednou z karlínských hvězd (mj.Jerry – Dafné v Někdo to rád horké,Niko v Zorbovi) v kině Kotva čas odčasu hraje svůj muzikálek Knihovna.Z mnoha hledisek neumělého pokusu sicením pro upřímnou, bezelstnou touhuříct, že svět může být i jednoduše krásný(autora láká kýč a naivně se mu brání),předvést prosté setkání obyčejných lidí,kteří jen tak udělají dobrý skutek. Říctto záměrně neefektně, prostě, jak se todnes moc nenosí.LENKA ŠALDOVÁ27

DIVADLOTak fistulí pokřikoval Mefisto na nebohéhoFausta v představeních starých loutkářůza zvuku plechového hromu a přiefektním feuerwerku. Vzpomněl jsem sina to při českobudějovické premiéře Gounodovyopery zdánlivě nepřípadně – operaje to vznešená a inscenace rozhodněne lacině pouťová, na hony vzdálenápoetice loutkářského morytátu. Onu asociacispíše vyvolaly mocenské hry kolemdivadla, jejichž první obětí se stal koncemlistopadu jeho ředitel Jan Mrzena, kterýrezignoval po několikaměsíčním tlakučeskobudějovické radnice. Naposledyradní řediteli svým usnesením č. 1008/2003 z 22. 10. (dva dny před premiérouFausta) uložili „předložit radě města do31. 12. 2003 návrh na úsporu finančníchprostředků za podmínky zachování uměleckéúrovně Jihočeského divadla“. Úkolna úrovni onoho loutkářského dryáčnic-28Fauste, Fauste…Andrej Izugrafov v roli Mefistofela Foto archívtví a mefistofelsky lstivý, neboť reálněneřešitelný.Že je divadlo už teď evidentně podfinancované,jako prakticky všechna českáa moravská s operním provozem, znovudoložila i premiéra Fausta. Bez plánovanýchhostů, na které nebylo, zůstalaGounodova partitura evidentně nad sílymalého souboru. Bohdan Petrović natitulního hrdinu hlasově prostě nestačilzejména ve vysokých polohách, což řešilsilou za cenu nehezkých tónů a ztrátynosné kantilény. Ani Miroslava Veselánení ideální Markétkou, také její hlas jeve vypjatých partiích nejistý. PodobněKateřina Chromčáková jde na Siebelaspíše silou a kalhotkovou roli trochupřehrává. Andrej Izugrafov je pěveckyna vzestupu, role Mefistofela mu však typověnesedí. Patrně nejpřesnější postavunakonec stvořil Svatopluk Sem, kterýValentina pěkně zazpíval i uhrál.Početně malý a pro velkou romantickouoperu nepříliš výkonný českobudějovickýsbor inscenátoři raději přizvučovalia playbackem dokonce řešili celý závěropery, což vyznění díla samozřejmě notněpoškodilo. Petr Chromčák sice z orchestruvykřesal pěkná romantická místa, mápro tento hudební styl cit, nedokázal všakzabránit nepřesnostem. To vše násobenonepřívětivou akustikou sálu Metropol.Věru těžko je zdejší opeře, a to jí ještěčeskobudějovičtí radní hodlají předepsatodtučňovací kůru, ovšem takovou, aby, užtak hubená, nezhubla ještě víc. Nemámpro to rozumné vysvětlení. A chápu také„blblou“ náladu, kterou jsem z jevištěvycítil. Divadlo je křehký organismus.Přitom samotný záměr inscenace zřejměnebyl marný a je čitelný alespoň ze základníchjevištních kontur. Hraje se tu podpůvodním a v zahraničí platným názvemFaust, tedy bez u nás přidávané Markétky,a režisér Miloslav Veselý se zřetelněinspiroval v barvitých muzikálových produkcích.Proč ne, pro tento titul jistě dobrámožnost, jenže to by potřebovalo peníze…Nemohlo se šetřit alespoň na kostýmech,barvitých a významově odlišených. Mefistovystupuje jako barokní španělský švihák,Faustův tmavý plášť zdobí bílé magicképruhy, Markétka je oblečena do prostýchromantizujících šatů. Vše na muzikálověprázdné šikmě, modelované předevšímbarevnými světly, ve Valpuržině noci paktéž polonahými těly tanečníků bohuželv nepříliš nápadité choreografii.V inscenaci se prostě proťaly dobréúmysly s horšími či špatnými možnostmije uskutečnit. Měli bychom se ptát, nakolikse výsledek dal odhadnout a nakoliktedy jde na vrub spíše než těm na jevištia v orchestru těm ve vedení souboru. Zasoučasné situace divadla je to však otázkapo mém soudu nepřípadná.JOSEF HERMANCharles Gounod: Faust, libreto Jules Barbiera Michel Carré, překlad Eva Bezděková,hudební nastudování Petr Chromčák, režieMiloslav Veselý, scéna a kostýmy VeronikaMárová, sbormistr Martin Peschík, choreografieLibuše Králová. Premiéra v DK Metropol24. 10. 2003.Liberecký MAŠKARNÍ PLESaneb útok na emoceLiberecký orchestr nehrává v poslednídobě zrovna nejlépe (technicky), obzvláštěpod taktovkou Martina Doubravského.Nejinak tomu bylo při premiéře VerdihoMaškarního plesu. Doubravský slyší Verdihočasto v hodně pomalých tempech (jakostatně ukázal již v Nabuccovi), Maškarníples především lyricky – a v kontrastu k tomupak některé pasáže výrazně groteskně.Orchestrálnímu zvuku schází větší plasticita,zato sladěny jsou ansámbly a sbory.Liberecká inscenace je pozoruhodnájevištně (do čehož nutno zahrnout pěveckýprojev). V úvodní scéně pánský sbor,oblečený převážně ve fracích, na hlavě cylindry,postává na forbíně – u Riccardovy„ložnice“. Hrabě je zachumlán pod peřinouna lůžku, které vykukuje zpod světléopony, na niž je promítnuta renesanční(divadelní) architektura. Když se cípylátky zvednou, může vstoupit věštkyněUlrika – a látka evokuje plachtu komedi-

DIVADLOMichael Renier jako RiccardoFoto archívantského vozu. A konečně: když je látkastržena, obnaží se konstrukce, na níž držela:dva jakési kovové telegrafní dráty(na jednom visí oprátka). A náhle celezpřístupněné, nezastavěné, potemněléjeviště zakončené kruhovým prospektem(na něž jsou promítnuty mraky a decentněse rýsující zasněžené vrcholky hor) jenehostinným popravištěm.Prostě jednoduchá, moderní (přitomnikterak provokativní) scénografie s velkoumetaforickou silou a poetickým kouzlem:budí dojem něčeho mile starodávného,ale ne zaprášeného. Kostýmy pánůjsou elegantní, dámy oblékly opulentní,ale nikterak zdobné šaty s hlubokým dekoltema rukavičkami (stejně jako frakypánů odkazují někam ke konci 19. století).Světlo málokdy rozzáří celé jeviště, spíšese plíží, bodově osvětluje a kreslí stíny.Režisér Zdeněk Kaloč s výtvarnicíJanou Zbořilovou neskrývají, žejde o divadelní realitu, k čemuž patříi viditelné proměny jeviště: technikovépřinesou tu křeslo pro Riccarda, tu koše,za které se může při Ameliině rozhovorus Ulrikou schovat, tu vůz, na kterémzpod deky vykukuje smrtka (a patřičnědokresluje chmurnou náladupopraviště), tu pannuv Ameliiných šatech, kekteré směřuje Renato (vidaji patrně v duchu) část svéárie – monologu. Nápadněse dává najevo: teď se připravtena situaci, pro jejížodehrání je potřeba právětěchto předmětů. Má tovýznamný psychologickýdopad: divák má pocit, žepřihlíží něčemu, co se tvořípro něj a před jeho očima.Jednotlivé situace Kaločvykládá jasně a přehledně:hutně a přesně vyjadřuje,kdo jsou, co prožívajía jaký vztah mají lidé, nakteré se právě díváme.Celá inscenace je věcná, dodetailu, pohyb od pohybuvystavěná. Renato vztekleotočí křeslo a napruženě,napjatě, s hlavou strnulevztyčenou sedí zády keklečící Amelii. Posloucháprosby – a na konci jejíárie se na křesle choulízhroucený člověk… Právě Renatův prvnívýstup po odhalení Ameliiny „zrady“a jejich společná scéna patřila na premiéřek vrcholům inscenace: AnatolijOrel dokáže vyzpívat všechen vztek,hořkost – a náhle se v něm něco zlomía z jeho hlasu zní odzbrojující zoufalství.A Dagmar Žaludková, tak krásnáZ inscenace...Amélie v dlouhém šatu s odkrytými ramenya dlouhou, širokou sukní, zpívá takuvolněně, niterně a přesně ví, co – dalšípůsobivá postava zpěvačky, kterou předněkolika lety liberecké divadlo objevilo.Nyní přišlo s objevem dalším: Ulriku velmiklidně zpívá nedávná absolventka konzervatořeKateřina Jalovcová rovným,temným, barevným hlasem, při čemž bezzaváhání přechází z piana do forte.Jestliže racionálně vystavěné situacena premiéře nikde nepůsobily mechanicky,pak proto, že všichni interpretidokázali postavy vnitřně rozžít – a žeKaloč vychází z naturelu toho kteréhozpěváka. Oscar Michiyo Keiko je takklaun s nabíleným obličejem, operetnídiblík (Keiko koloratury sice vystřihnea ve středních polohách její hlas jiskří,leč až mě vystrašilo, jak zní ve výškáchopotřebovaně). Usměvavému, pohodovémuMichaelu Renierovi – Riccardovi(s gustem se předvádějícímu u Ulriky)odpouštím, že byl občas pod tónem a někdyse honil s dirigentem, i to, že častějineubere na síle hlasu. To pro ono srdce,pro onu koncentrovanou energii, která jez jeho projevu cítit.Suma sumárum: v liberecké inscenacise propojuje precizní myšlenka s intenzivníemocí.LENKA ŠALDOVÁDivadlo F. X. Šaldy Liberec – Giuseppe Verdi:Maškarní ples. Dirigent Martin Doubravský,režie Zdeněk Kaloč, scéna a kostýmy Jana Zbořilová,sbormistr Martin Veselý, pohybová spolupráceEva Gabajová. Premiéra 21. 11. 2003.Foto archív29

DIVADLOTřikrátBurza mladých zpěvákůKateřina JalovcováFoto Josef HermanVELKÁ SOUTĚŽHUDEBNÍCH ROZHLEDŮMilí čtenáři,doufáme, že jste přežili vánoce v klidu, míru a ve zdraví a dokonce v soutěživékondici, abyste se s chutí pustili do lednového úkolu. Prosincové otázky bylypro vás zřejmě snadné, všechny zaslané odpovědi byly totiž správné. Na otázkuKde a ve kterém roce se připravuje nejbližší provedení Křenkovy opery ŽivotOrestův jste všichni určili město Bonn a rok 2005 a rovněž druhá otázka– Který významný český dirigent působil v letech 1908 až 1912 v Lublani– vás nijak nezaskočila. Všichni jste správně napsali jméno Václava Talicha.Tentokrát poputují ceny na šest adres:1. Jitka Vězdová, Brno a Jaromír Kubíček, Praha2. Otto Tobiáš, Jeseník a Mgr. Ervín Morcinek, Šenov u Ostravy3. Dr. Taťana Scherksová, Hradec Králové a dr. Jiří Jirák, PlzeňVšem moc gratulujeme a zde je další kvíz vašich znalostí:Uveďte jména autorů hudby a libreta opery Tramvaj do stanice Touha.Na vaše odpovědi se budeme těšit do 16. ledna 2004 na adrese Hudebnírozhledy, Radlická 99, 150 00 Praha 5 nebo na e-mailové adreserozhledy@volny.czBurzu mladých zpěváků, tedy předzpívánímladých adeptů operního, operetníhoi muzikálového pěvectví před odbornýmauditoriem, letos pořadatelé z Jednotyhudebního divadla obohatili o dva prvky.Jednak mladí pěvci mohli, a velmirádi tak činili, své výkony konzultovats odborníky, jednak několika z nejlepšíchúčastníků připravila prostřednictvímAgentury Havlák tři koncertní vystoupení.V Městském divadle v Jablonci (6. 10.)za klavírního doprovodu Šárky Knížetovévystoupili též zástupci muzikálové částiBurzy Lucie Černíková a Patrik Kedzierski,hlavní tíhu programu však na všechtřech koncertech dobře unesli KateřinaJalovcová, Eva Štruplová a Vojtěch Šafaříks repertoárem, v němž převažovalyčeské a italské árie. V Městském divadlev Ústí nad Labem (2. 11.) je doprovodilorchestr řízený Norbertem Baxou, v DivadleOskara Nedbala v Táboře trojiciposílil tenorista David Rakoncaj a naklavír doprovodil Adolf Melichar. Všechnyvečery uváděla Radmila Hrdinováa krátkým vzpomínkovým vystoupenímobohatili emeritní pěvci Národního divadlaLibuše Domanínská, Karel Petra Lubomír Havlák.Eva Štruplová je ze všech zmíněnýchdivadelně nejzkušenější, a to jak z prkenJihočeského divadla v Českých Budějovicích,tak Divadla F. X. Šaldy v Liberci,zjevně jí nejvíc svědčí verdiovský repertoára perlivá árie Adély z Netopýra. V Libercisi odbyla první divadelní premiéruv nastudování Maškarního plesu téžKateřina Jalovcová, která vládne pozoruhodněmodelovaným, altově tmavýmmezzosopránem, s nímž dokáže uvážlivěpracovat jak technicky, tak s citem propředevším emocionální sdělení zpívaného.Uvážlivým basbarytonistou je též VojtěchŠafařík, jehož hlas má příjemnoubarvu, pěvec s ním velmi dobře zacházítechnicky a jeho projev je nadmíru kultivovaný.Tenorista David Rakoncajz technického i interpretačního hlediskanedošel ještě tak daleko, nicméně zvládáuž v mladém věku i árii z Dalibora. ProtožeDalibor je dnes nedostatkovým zbožím,rovnou dodávám pro případné zájemce,že nastudování této role pro divadlo bypěvci ještě mohlo hodně ublížit. Všechnyodborné informace o účastnících Burzyse mohou zájemci dozvědět na internetovéstránce Jednoty hudebního divadla(www.divadlo.cz/jhd).JOSEF HERMAN30

Za prof. Lubomírem Kosteckým(5. 6. 1922 Ostrava – 14. 11. 2003 Praha)Houslista, známý především jakosekundista Smetanova kvarteta,zemřel náhle v důsledku úrazu vevěku 81 a půl roku. Pocházel z Ostravy,kde získal 1937-- 41 základyv hudbě zejména u slavného sbormistraMoravských učitelů JanaŠoupala. 1941-- 46 studoval hruna housle na Konzervatoři v Prazeu prof. Josefa Micky a pod jehovedením pokračoval na Hudebnífakultě AMU od začátku její existenceroku 1946. Po nuceném odchoduprof. Micky (1948) dokončilstudia pod vedením prof. FrantiškaDaniela. Absolvoval roku 1951 houslovým koncertem Petra IljičeČajkovského s Českou filharmonií. Od 1942 hrál ve všech konzervatorníchstudentských sestavách, jež připravovaly vznik Smetanovakvarteta, nějaký čas dokonce na violu. A když se Smetanovokvarteto na podzim 1945 ustavilo a začalo veřejně vystupovat,byl Lubomír Kostecký jeho sekundistou. Vytrval v něm pocelých 43 let působnosti až do roku 1988, kdy soubor skončilsvou činnost. Jinak se na veřejnosti umělecky prezentoval jenv prvních desetiletích. Zdaleka nejintensivněji se uplatňoval veSmetanově kvartetu, které vedle vůdčí osobnosti violoncellistyAntonína Kohouta rovněž výrazně profiloval. Podílel se na vznikua utvrzení jeho zvláštností: vzorné souhry a tvorby repertoáruz vrcholných kvartetů českých mistrů, světových velikánů a nejzralejšíchděl českých současníků, na studiu a hře zpaměti i naindividuálním invenčním přístupu ke každému dílu. Rovnocenněse podílel na obrovských světových úspěších Smetanova kvarteta.Spolu s jeho ostatními členy přišel roku 1967 učit na Hudebnífakultu AMU: nejdřív uspořádali kurs interpretace Janáčka,Martinů a dalších, od 1968 byl odborným asistentem, od 1975docentem a až po sametové revoluci od začátku 90. let profesorem.Řadu let vedl oddělení komorní hry; v tomto rámci předávalsvé zkušenosti zejména nově zakládaným mladým smyčcovýmkvartetům. A v tomto smyslu učil na Hudební fakultě externěaž do roku 1997. Byl činný i organizačně: spolu s japonskýmipartnery založil mezinárodní festival Mladá Praha, jehožbyl od 90. let presidentem. Lubomír Kostecký zůstává v paměti,srdcích milovníků hudby i v dějinách české a světové hudbyosobností velkou a živou svými výkony na nahrávkách Smetanovakvarteta, v jeho filmech i televizních programech. smHudba v PrazeSALCBURSKÝ FESTIVAL zvolilpro první zahraniční zveřejněníprogramu na rok 2004 Prahu.Jeho prezentace se v českémetropoli konala vůbec poprvé.V Rudolfinu při té příležitosti(1. 12.) pozvaným hostůmzpívala mezzosopranistkaDagmar Pecková. Plánováníprogramů Salcburského festivalusměřuje už nyní k roku2006, který bude 250. výročímnarození Wolfganga AmadeaMozarta.FRANCOUZSKO-ČESKOU HUDEB-NÍ AKADEMII, která se konala v červenciv Telči už podeváté, završil(2. 12.) koncert profesorů a studentů.Desetidenní mistrovské kurzy bylyurčeny pro studenty konzervatoří a vysokýchhudebních škol z celé Evropy.Přijelo jich v létě 55. Akademii dosudpořádalo město Telč a Francouzskýinstitut v Praze. Pořadatelem jubilejníhodesátého ročníku bude nověvzniklá obecně prospěšná společnostČesko-francouzská akademieTelč. V jejím čele stojí senátor a bývalýtelčský starosta Václav Jehlička.INTERPRETAČNÍ SOUTĚŽ NadaceBohuslava Martinů vyhrály(30. 11.) v Praze v oboruhousle Marie Fuxová a DanielaOerterová. Studentkyhudební fakulty AMU ze třídyIvana Štrause se dělí o prvnícenu. Mezi violoncellistyjsou na prvním místě SlovákTeodor Brcko, absolvent bratislavskéVŠMU a vysoké hudebníškoly v Bernu, a TomášJamník, studující ve specializovanéhudební třídě na GymnáziuJana Nerudy v Praze.Soutěže se zúčastnily tři desítkymladých hráčů z Českaa ze Slovenska.SKLADATELSKÉ SDRUŽENÍ PŘÍ-TOMNOST pořádalo 3. 12. v SáleMartinů v Lichtenštejnském paláciv Praze mimořádný předvánočníkoncert. Před naplněným sálemvystoupili žáci pražských ZUŠ a Hudebníhogymnázia v Praze, a mj. i vítězovéletošní celostátní soutěže vehře na dechové nástroje v Uničově.Koncert dokumentoval, že současnáčeská hudba dobře komunikujes hudebním mládím, což je zjištěnívíce než potěšitelné. Na koncertězazněly skladby Jana Nováka, IvanaKurze, Eduarda Douši, Josefa Páleníčka,Petra Ebena, Věroslava Neumanna,Jindřicha Felda, Václava Trojanaa dalších osobností současnéčeské hudby. Ukazuje se, že nastoupenácesta pravidelné komunikacesoučasné hudby s mladými interpretya posluchači je jedním z klíčovýchmomentů, jak tuto hudbu prezentovatširší veřejnosti. Reakce publikataké jasně dokumentovala, že oslovujesoučasná hudba, jež staví nasrozumitelné hudební dikci.FRANCOUZSKÝ INSTITUT připravil(30. 11.) mnohahodinový hudební program,který přilákal do Rudolfina stovkyposluchačů. Netradičně koncipovanáakce jim umožňovala nejen návštěvudvou koncertů staré hudby, odpoledníhoa večerního, ale v době mezinimi také volné procházení prostoramia naslouchání další hudbě. Hlavnímihosty projektu byly francouzskésoubory Doulce Mémoire a Diabolusin Musica, specializované na interpretacitvorby 15. a 16. století.ZPRÁVY Z DOMOVACHORUS DISCANTUS, ženský sborz Rakouska, se stal (29. 11.) laureátem13. ročníku mezinárodního sborovéhofestivalu adventní a vánoční hudby.Zvítězil v kategorii malých sborůa jeho sbormistryně Anke Höing si navícodvezla cenu za nejlepší dirigentskývýkon. Přehlídky a její soutěže sezúčastnilo 52 souborů z 18 zemí. Vítězemkategorie velkých sborů bylo estonskéženské pěvecké těleso ArgentumVox z Pärnu. Cenu Petra Ebenaza interpretaci duchovní tvorby tohotoskladatele získal ženský sbor Stordcon Spirito z Norska a dětský pěveckýsbor Zvoneček z Prahy.EVA URBANOVÁ měla (6. 12.)koncert v Kongresovém centru.Zpívala operní árie i vánočnímelodie. Z koncertu mávzniknout CD, které vyjde koncemroku 2004. S Urbanovouse představili i tři mladí sólisté– tenorista Ladislav Elgr, basistaZdeněk Plech a houslistaJakub Sedláček, spoluúčinkovaldětský pěvecký sborBambini di Praga. V Torontu,kde v roce 2003 získala prestižníuměleckou cenu za roliKostelničky v tamní inscenaciJanáčkovy opery Její pastorkyňa,ztvárňuje nyní titulníúlohu v Pucciniho Turandot.Během roku bude pak mimojiné hostovat v newyorské Metropolitníopeře ve DvořákověRusalce a v Mascagniho opeřeSedlák kavalír.6. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL KON-CERTNÍHO MELODRAMU zahrnul(19. 10.–30. 11.) sedm programův Pálffyho paláci, Lichtenštejnskémpaláci a Muzeu A. Dvořáka. Uskutečnilse večer židovské tvorby (Ulmann,Bloch, Pakandl, Schonová, Pokorný,Ledeč), koncert vítězů mezinárodnísoutěže Z. Fibicha v interpretacimelodramů, večery francouzskéa německé tvorby, večer z nové tvorby(Zahradník, Clar, Mazourová, Hlaváč,Marek), večer brněnských umělců(Blatný, Dušek, Fiala, Růžička, Neumann,Spilka, Blažek, Mrkos, Matys)a program „Z muzejního archivu“.KONCERT OPUS IMPERFECTUM,sestavený ze skladeb, ve kterých jeuplatněn princip konceptu, se konal(5. 12.) v Klementinu v rámci doprovodnéhoprogramu výroční konferenceČSHV. Uskutečnila se světovápremiéra cyklu Kniha principů Zbyň-31

ZPRÁVY Z DOMOVAČeskou filharmonii dirigoval ve Dvořákově síni 13. a 14. listopadu nestor dirigentskéhoumění, jednadevadesátiletý Jean Fournet, který si pro své vystoupenívybral výhradně svoji specialitu – díla francouzských skladatelů: RavelůvNáhrobek Couperinův, Debussyho Předehru k Faunovu odpoledni, orchestrálníúpravu Ravelových pěti dětských skladeb Má matka husa, RousselovuSymfonii č. 4 A dur, op. 53 a Ravelovo Bolero. Foto Zdeněk Chrapekka Vostřáka a kompozice Kóan, LabyrinthusVlastislava Matouška. Účinkovalaformace 108 Hz.JIŘÍ STIVÍN uctil (21. 11.) už podvanáctékoncertem v Rudolfinujako každoročně patronku hudebníků,svatou Cecílii. Pro svatocecilsképrogramy sestavuje Stivín volnémuzikantské sdružení CollegiumQuodlibet. Během večera zní skladbystarých mistrů i hravé improvizačníhudební bloky využívající melodieznámých autorů. Collegium Quodlibetse poprvé sešlo 22. listopadu1981. Z příležitostné akce “spřízněnýchduší” kolem Stivína se pozdějistalo proměnlivé, ale systematickyvystupující těleso s žánrově nezařaditelnýmiprogramy.ZPĚVÁCKÝ SPOLEK HLAHOL uvedlpři svém podzimním koncertě(20. 11.) ve velkém sále PražskéhoHlaholu Cherubiniho Rekviem. Spoluse sborem Pražský Hlahol účinkovalArt-Orchestr Praha řízený R. Z.Novákem.PRAŽSKÁ KOMORNÍ FILHARMO-NIE s B. Kulínským doprovodila(20. 11.) v Rudolfinu čtyři houslisty– V. Hudečka, I. Ženatého, G. Demeterovoua studenta Jakuba Sedláčka.Charitativní koncert se jmenovaljako v předchozích letech Duha času– nad staletími, nad generacemi.GUTTA MUSICAE zahájila (1. 11.)v Galerii Miro třetí ročník Strahovskýchkoncertů. V programu nazvanémZpívejme zvučným hlasem, nyníi každým časem zazněly středověkéchorály a vícehlasé skladby, písněz Michnovy Svatoroční muziky a Missaa 4 voci od H. I. Bibera.GRATULAČNÍ KONCERT k 75.narozeninám Luboše Sluky seuskutečnil (19. 11.) v žižkovskémAtriu. Zazněla při němi světová premiéra Tria pro flétnu,violoncello a klavír a dálejeho Pastorále, cyklus písní Zpívánodětem a Violoncellová sonáta.Účinkovali sopranistka LucieMlynářová, flétnista Jan Ostrý,violoncellista Tomáš Strašila klavírista Luděk Šabaka.ČESKÁ KOMORNÍ FILHARMONIEuvedla při svých Hudebních čtvrtcíchv hotelu Crown Plaza (20. 11.)při druhém koncertu cyklu programSoučasníci Ludwiga van Beethovena(Beethoven, Mozart, Dušek,Haydn). Spoluúčinkovala houslistkaZuzana Kožinová, dirigoval VojtěchSpurný.Hudba v ČecháchPODBLANICKÝ HUDEBNÍ POD-ZIM, přehlídku se dvěma desítkamikoncertů v kraji J. D. Zelenky, uzavřel(28. 11.) koncert v Neveklově.Vystoupila Jihočeská komorní filharmonies šéfdirigentem StanislavemVavřínkem (Zelenka, Haydn,Schubert). Pořadatelem festivalu jeSdružení profesionálních a dobrovolnýchkulturních pracovníků a 18měst a obcí Středočeského kraje,kde se jednotlivé programy konají.Příští ročník bude dvacátý.MARTA BALEJOVÁ zpívala (20. 11.)v Hradci Králové v rámci cyklu Meziproudy v sále Filharmonie šansonyEdith Piaf.MARTIN TURNOVSKÝ dirigoval FilharmoniiHradec Králové (27. 11.)v jejím sále (Debussy, Bruckner).Sólistou programu byl klavírista VáclavMácha. Před koncertem se uskutečnilav komorním sále Filharmoniebeseda o programu s Lukášem Hurníkem.* Koncert s názvem Výlet doBelgie (C. Franck, M. De Jong, A.De Boeck, P. Benoit) uvedl s tímtoorchestrem (4. 11.) belgický dirigentHerman Engels a hobojista Piet vanBockstal.Hudba na Moravěa ve SlezskuBONI PUERI, český chlapecký pěveckýsbor, zazpíval (9. 12.) v Doměkultury v Šumperku. Vánočníkoncert byl součástí cyklu Šumperskáklasika.KATEDRA MUZIKOLOGIE Filozofickéfakulty Univerzity Palackého uspořádala(24.– 25. 11.) konferenci na témaHudba v Olomouci – Historie a současnostII. Konala se „in honorem RobertSmetana“ a připomněla Smetanujako budovatele olomoucké muzikologie.Věnovala se rovněž české kramářsképísni, hudební kultuře v Olomoucia hudebněhistorickým tématům spojenýms Olomouckem. Příspěvky mělimj. J. Vysloužil, R. Pečman, M. K. Černý,Ľ. Chalupka, L. Zenkl, J. Vičar, J.Kuba, J. Fiala, J. Sehnal, J. Trojan,P. Klapil, M. Kuna, A. Burešová, K.Steinmetz a J. Traxler.ARS BRUNENSIS CHORUS, smíšenýbrněnský sbor, uspořádal (5.11.) koncert nazvaný Legenda z dýmubramborové nati. Jeho dramaturgiiinspirovala lidová poezie, hudbaa podzim. Vedle stejnojmenné skladbyB. Martinů zazněly během večerarovněž kompozice Amálie Křepelkovéna básně Jana Skácela a také lidovépísně v podání znojemské Cimbálovémuziky Antonína Stehlíka s primášemJiřím Ludvíkem.SYMFONICKÝ KONCERT brněnskékonzervatoře 26. 11., konanýv netradičním koncertním prostředídvorany VUT, se nesl ve znameníEs dur. Představili se na něm jakosólisté tři posluchači pátých ročníků.Martin Konečný se uvedl koncertenEs dur pro tenorový pozouna orchestr G. Ch. Wagenseila, AntonínKolář efektním koncertem Es durpro lesní roh a orchestr R. Strausse,absolutní vrchol večera pak představovalpianista Ladislav Doležel přednesemLizstova koncertu Es dur proklavír a orchestr. Symfonický orchestrposluchačů konzervatoře řídilprof. Aleš Podařil. Prostředí akustickyne zcela vyhovující, ale schopnépojmout neobvykle velký počet návštěvníkůbylo povoleno také proto,že v druhé polovině večera se symfonickýorchestr spojil se skupinou Jablkoň,a dvoranu tak do posledníhoCEMBALISTKA ZUZANA RŮŽIČKOVÁ se stala nositelkou tituluRytíř umění a literatury. Uděluje ho francouzské ministerstvokultury významným umělcům z celého světa, jejichž díloproniklo do francouzského kulturního povědomí. Řádem ji dekoroval(11. 12.) velvyslanec Joël De Zorzi. Titul smějí od téhoždne používat také tři čeští výtvarníci Adolf Born, Karel Demela Zdeněk Sýkora. * Z českých umělců byli řádem poctěninapříklad režisérka Věra Chytilová, skladatel Petr Eben, teoretičkafotografie Anna Fárová, spisovatel Bohumil Hrabal čipěvkyně Eva Urbanová a Magdalena Kožená.32

ZPRÁVY Z DOMOVAmísta zaplnili příznivci jak vážné hudby,tak „svého“ žánru.DivadloSTUDENTSKÝ MUZIKÁL „ALENA“ZŠ a Gymnázia J. Gutha-Jarkovského,pražské konzervatoře a Vyšší odbornéherecké školy se dočkal (19.11.) premiéry ve filmové podobě.Hudba je dílem Pavla Trojana ml.RůznéČESKÁ TELEVIZE uvedla(12. 12.) dokument o pianistoviIvanu Moravcovi. Scénář,kamera i režie byly dílem JanaMudry, který natočil také portrétZdeňka Mácala, vysílanýo týden dříve. Klavírista vzdorovalpřemlouvání televizníchpracovníků řadu let, ale nakonecsvolil. “Hodně umělců usilujeo to, co nejvíce se zviditelňovatv médiích. Jeden z nejvýznamnějšíchžijících českýchumělců je pravý opak.Našim atakům se sveřepě bránilsnad deset let,” řekl producentTomáš Šimerda. Hodinovýfilm přibližuje Moravce jakoskromného interpreta usilujícíhoo dokonalost, známého vícv USA než v Čechách. Vysvětlujei jeho nekompromisní nárokyna ladiče a mechaniky.la. Klade si za cíl prezentovat domácímupubliku jak významná, tak méněznámá, avšak velmi atraktivní hudebnídíla v interpretaci předních špičkovýchsvětových i domácích umělců.Zvláštností tohoto festivalu je, že každýmrokem zavítá za posluchači dorůzných koutů naší země. Koncertydruhého ročníku festivalu se uskutečnilyv Karlových Varech, Praze,Olomouci a Poličce a v jeho rámcivystoupili umělci z Itálie – GiovanniFerrauto (dirigent), Benedetto Munzone(violoncello), Fabio a SandroGemmiti (klavírní duo), z Francie– Peter Hommage (housle) a AnneJomin (klavír), z Anglie – Robert Secret(dirigent) a čeští umělci EditaRandová (mezzosoprán), RadoslavKvapil (klavír), Karlovarský symfonickýorchestr a Komorní filharmoniePardubice. Vedle děl českýchskladatelů A. Dvořáka, B. Smetanya J. Suka zazněla v koncertních sálechdíla G. Rossiniho, L. Boccheriniho,F. Mendelssohnna-Bartholdyho,F. Schuberta, W. A. Mozarta,J. B. Weckerlina, G. Bizeta, F. Liszta,L. Beethovena, R. Strausse a C.Francka. Letošní třetí ročník festivaluse uskuteční v obvyklém podzimnímtermínu jako předcházející ročníkya opět pod záštitou ministra kulturyPavla Dostála.POCTU VÁCLAVU HAVLOVI, záznamslavnostního večera, který se konal(30. 1.) v pražském Národním divadle,si mohou lidé pustit také domana přehrávačích DVD a videokazet.Na trh se oba typy nosičů dostalyjako součást charitativní akce– účinkující věnují honorář z prodejeve prospěch Nadace Dagmara Václava Havlových Vize 97. Získanéprostředky budou určeny na projektPražská křižovatka. Nahrávka jetéměř totožná s pořadem vysílanýmtelevizí Prima. Na DVD je však navícněkolik materiálů, které se nedostalydo televizní podoby, dále dokumentVáclava Mattlacha o Václavu Havlovi,„film o filmu“ a také záznam HavlovyAudience z Národního divadla. Lednovýslavnostní večer se uskutečnilu příležitosti odchodu Havla z funkceprezidenta. Projektu se zúčastnilimimo jiné Václav Hudeček, MagdalenaKožená, Marta Kubišová, Jiří Suchý,Karel Gott, Bára Basiková, HelenaVondráčková, Ivan Král, Pražskývýběr, Daniel Hůlka a řada herců.ROK 2004 je díky očekávanémuvstupu ČR do Evropské unie význačnýmletopočtem. Program Ministerstvakultury Česká hudba2004 – nedílná součást evropskékultury bude v té souvislosti prezentovatčeskou hudbu doma i v zahraničí.Pro českou odbornou i laickouKONZERVATOŘ A LADIČSKÁ ŠKO-LA JANA DEYLA, jíž loňská letní povodeňzničila učební prostory naMalé Straně a internát pro studentyv Karlíně, získala 100. 000 Kč. Darpřivezli na benefiční koncert (28. 11.)žáci a učitelé hamburského gymnáziaSüderelbe, kteří část z těchto penězušetřili za studijní cestu do Prahypřekaženou právě záplavami. Školapro zrakově postiženou mládež použijefinance hlavně při postupné obnověvybavení školy učebními pomůckami.Během koncertu se vybralodalších 10. 000 Kč a německácestovní kancelář Agaria podpořilaškolu ještě 50. 000 Kč. Tytopeníze použije konzervatoř na krátkýstudijní pobyt žáků v Anglii.DRUHÝ ROČNÍK MEZINÁROD-NÍHO HUDEBNÍHO FESTIVALU„TÓNY NAD MĚSTY“ se uskutečnilv říjnu a listopadu loňského roku podzáštitou ministra kultury Pavla Dostá-VZPOMÍNKY CHARLOTTY MARTINŮ, kniha Můj život s Bohuslavem Martinů, vyšly po čtvrtstoletí v novém překladua poprvé v necenzurované podobě. Charlotte Martinů (1894 až 1978) se v memoárech nezabývá hudebním děnímsvé doby. Okolí si všímala očima někdejší švadleny, která si nejvíce vychutnávala společné procházky s manželema snění o vlastním domku se zahrádkou. Vdova po skladateli diktovala vzpomínky v polovině šedesátých let své přítelkyniAnně Marii Wurmové. Stanovila si autocenzuru – nezmiňuje se o politickém dění v Československu po roce1948, ani o kritickém postoji Martinů ke komunistickému režimu. V prvním vydání vzpomínek v roce 1971 se navícobjevila řada cenzurních zásahů, které se dotkly zmínek o církvi, českých exulantech a dalších “nepohodlných”osobách či událostech. Ve druhém vydání v roce 1978 byly zásahy ještě radikálnější. Foto Zdeněk Chrapek33

ZPRÁVY Z DOMOVAveřejnost se tak rok 2004 stane obdobímoslav mnoha českých hudebníchskladatelů, interpretů a předevšímhudby jako takové. V zahraničípak bude program Česká hudba2004 přirozeným nástrojem reprezentaceČeské republiky. ProgramČeská hudba 2004, jehož patronyjsou Gabriela Beňačková, Petr Eben,Charles Mackerras, Jiří Stivín, JosefSuk a Miloš Štědroň, zahrnuje na300 koncertů a dalších akcí po celérepublice. Slavnostním zahájenímbude (7. 1.) koncert České filharmoniev pražském Rudolfinu.SPOLEČNOST VÍTĚZSLAVA NOVÁ-KA na svých internetových stránkáchwww. vitezslavnovak. cz zpřístupnilainformace o svém poslání a dosavadníčinnosti, nejnovější verzi tabulkyživota a díla skladatele a přehleddosavadní známé korespondence V.Nováka. Stránky budou dále rozšiřoványa aktualizovány a mj. doplňoványo další výsledky práce badatelskéhotýmu zabývajícího se zpracovánímjeho korespondence.34KONCERTY ETNICKÉ HUDBYA JAZZU opět zpestřily hudebníprojekty listopadové Prahy. AghartaJazz Festival skončil v Praze v LucernaMusic Baru 9. 11. koncertemkamerunského zpěváka, baskytaristyRicharda Bony a jeho pětičlennékapely a 18. 11. amerického kytaristyMike Sterna a jeho Bandu. FestivalJazz Meets World měl na programu11. 11. koncert izraelskoarabskésestavy Sheva v sále Abatonu v Libni.Festival jazzového piana tvořilytři koncerty o listopadových nedělícha ten poslední 23. 11. zakončilovystoupení švýcarské legendy,skladatele a big band leadera GeorgaGruntze. Americký soubor BallingThe Jack saxofonisty Matt Darriauaz okruhu newyorské Knitting Factoryhrál ve Švandově divadle 4. 11.Sérii koncertů Pražská InternationalBluenight pořádaná Joe‘s Garagezakončily v listopadu koncertyamerického černošského bluesmana,kytaristy Chrise ThomaseKinga známého z filmu bratří CoenůBratříčku, kde jsi (19. 11 v Akropolisu)a britské legendy bluesrockovékapely Colosseum 23. 11. v LucernaMusic Baru i se zpěvákem ChrisFarlowem. Orchestr Bobana Markoviče,známý z filmů Emira Kusturicy,hrál opět v Praze 12. 11. v Roxy. Nezapomeňmeani na koncert Etnofest,který v sále Lucerny 11. 11. pořádalovydavatelství Lotos a v němž vedleJiřího Pavlicy a jeho souborů Hradišťana Talant hráli i Ida Kelarová s RomanemRatem, Zuzana Lapčíkováa další mj. i 200 bubeníků! (vla)6. ROČNÍK SWINGOVÉHO FESTI-VALU opět třikrát vyprodal vinohradskýNárodní dům ve dnech 5.–7. 11.a mezi největšími hvězdami festivalubyl i v Praze již známý australskýmultiinstrumentalista James Morrison(trombon, trubka) se svou kapelou,dále soubory a jednotlivci zeSlovenska, Německa a Nizozemskaa domácí – z nich vedle Linha Singers,Jiřího Suchého a Dana Bártyuveďme Big Band Felixe Slováčkaa Radio Big Band Václava Kozla. Zazpívali letošní jubilant Karel Hála. Tenvystoupil i na vlastním koncertě 26.11. v divadle U hasičů, kde představilnové CD Dívka toulavá natočenéu Multisoniku.(vla)HOLANDSKÝ SOUBOR SOUDO-BÉ HUDBY VOLHARDING vystoupilna jediném koncertě v pražské Arše5. 11. a za doprovodu promítanýchanimovaných i dokumentárních filmůuvedl skladby mj. Louise Andriessena,Martijna Paddinga i našeho MichalaNejtka. Spoluúčinkoval Agonorchestra.(vla)ČESKÝ HOUSLAŘ JAN B. ŠPI-DLEN získal v 11. ročníku Trienalev říjnu v italské Cremoněpět cen jako nejúspěšnějšíúčastník vůbec. V kategoriíhouslí (soutěžilo se ještě ve violách,violoncellech a kontrabasech)obdržely jeho housle1. i 2. cenu, dále mu byla udělenacena za nejlepší prácia za nejlepší zvuk. Od Polskéhosvazu houslařů získal i cenuza nejlépe znějící housle. Mezinárodnísoutěž v Cremoněje nejrenomovanější houslařskásoutěž vůbec a mezi houslařisoutěžilo 21 zemí se 160houslemi.(vla)DVĚ HUDEBNÍ PUBLIKACE bylypředstaveny vydavateli během listopadu.Pražské nakladatelství Torstzahájilo vydávání edice Světem lidovéhudby a world music. Jako prvnívyšla kniha muzikanta a publicistyJiřího Plocka Hudba středovýchodníEvropy, která čtivou a přehlednouformou přibližuje folklor od Moravyaž po Zakarpatskou Ukrajinu. Druhouknihu napsal rockový publicis-ta a knihovník Jaroslav Císař a vydalji v Oftisu v Ústí nad Orlicí. Pod názvemBlues o spolykaných slovechse věnuje osobnosti bluesového zpěváka,televizního moderátora a politikaMichala Prokopa a jeho kapeleFramus Five.(vla)Hudební nakladatelstvíEDITIO BÄREN REI TERPRAHA, spol. s r. o.FESTIVAL ALTERNATIVA 2003 sekonal ve dnech 27. 11. až 6. 12.v Praze a ve svém 11. ročníku obsahovalširoké spektrum vystoupení alternativníchkapel, promítání filmů,výstavy i taneční performace. Běhemfestivalu oslavila 25 let existenceskupina Jablkoň koncertem SymfonickýJablkoň. Na něm 30. 11. vevyprodané Arše s kapelou účinkovalorchestr Moravských symfoniků řízenýAlešem Podařilem a jako hosté vystoupilihouslista Jaroslav Svěcený,trumpetista Michal Gera, tubista FilipSpálený a písničkářka Radúza, kterázazpívala poprvé bez akordeonu pouzes orchestrem. Koncert, na kterémzazněly jak starší písně Michala Němcea dalších členů Jablkoně tak i novějšískladby v jiných aranžmá, byl natočen(podobně jako koncert v roce1995) a vyjde i na CD. (vla)KONZERVATOŘ JAROSLAVAJEŽKA oslavila 26. 11. 45 letčinnosti setkáním a koncertemv současném sídle školy v Bráníku.Ještě předtím na setkánís novináři v Redutě zdůraznilředitel Karel Vraný, že vedleběžného šestiletého studia vetřech odděleních (instrumentální,skladatelské a muzikálové),které je postaveno naúrovni běžných státních konzervatoří,je možno studovati pomaturitní specializovanouVyšší odbornou školu. Ta spolus konzervatoří sídlí ve stejnébudově. Studium na ní je alejen tříleté a musí se za něj platit5tisíc Kč. Lze na ní studovattvorbu textu a scénáře a od letošníhoroku nově i jazz, kterýbyl doposud jen součástí ostatníchoddělení.(vla)si Vám dovoluje nabídnoutnovinkuHUDBAPIARISTICKÝCHKLÁŠTERŮeditor Tomáš HanzlíkH 7905, ISMN: M-2601-0230-9rozsah: 96 stran, cena: 340 KčPředkládaná notová edice moravských chrámových skladeb 17. a 18. stoletíumožňuje nahlédnout do bohatého a dosud neprobádaného hudebního odkazupiaristického řádu, který od svých počátků v Římě roku 1631 přinášel na naše územíodlesky tehdejšího hudebního dění. Dobové zprávy a seznamy hudebnin dokládajísamostatnou kompoziční činnost přibližně čtyřiceti členů řádu, do naší doby sevšak zachovaly skladby pouhých třinácti z nich. Editio Bärenreiter Praha přichází sesborníkem obsahujícím práce Jana Vojtěcha Pelikána, Jana Kopeckého, KristiánaSchuberta, Jan Offnera, Jana Hausnera, Jana Kolence a Jana Františka Flodera.Spartaci provedl, k vydání připravil a předmluvou opatřil Tomáš Hanzlík. K partiturámje možno vypůjčit orchestrální a sborové hlasy.Na Vaše objednávky se těšíme na adrese: Editio Bärenreiter Praha, spol. s r. o.Zákaznické centrum: Pražská 179, 267 12 Loděnice u Berounatel.: 311 672 903, 603 179 265, fax: 311 672 795e-mail: zcentrum@ebpraha.cz, www.noty-kni hy.cz, www.editio-baerenreiter.cz

ZE ZAHRANIČÍZtracená dálniceLost Highway (Ztracená dálnice) jeoznačována za filmovou hádanku. Novédílo skladatelky Olgy Neuwirth a spisovatelkyElfriede Jelinek, mělo premiéru31. 10. 2003 v rámci festivalu Štýrskýpodzim ve Štýrském Hradci. Podkladembyl filmový scénář Davida Lynchea Barryho Gifforda, režii měl JoachimSchlömer, dirigoval Johannes Kalitzke.Libretistka Elfriede Jelinek ke vznikudíla řekla: „K hádance »ztracené silnice«mohu říci jen málo, protože je to skutečněhádanka a má jí také zůstat. Měla zvláštnívznik: ze symbolického obsahu filmujsme extrahovali čisté vědomí, jež je pakznovu symbolizováno v jiné rovině; jetransportováno – nebo lépe řečeno transponováno– do podoby operní. Je to tedydvojí porušení něčeho, co už samo o soběbylo vícekrát porušeno a proměněno.Sama už se v této hře symbolů nevyznám.Pro libreto jsem nevolila reálný námět,nýbrž realitu vědomí dvou umělců, scénáristya režiséra Davida Lynche a jehospolupracovníka Barryho Gifforda, tedyzreálnění reality v realitě. V okamžiku,kdy se objeví něco reálného, je to okamžitězpochybněno pomocí filmu, jenž jeviditelným procesem času, a hudby, jež jejejím slyšitelným procesem. Běžný filmsugeruje reálné prožitky osob, a ty jsoudivákem jako reálné chápány. Náš film jezvláštní v tom, že tato reálná očekávánístále znovu rozbíjí; v okamžiku, kdy jenějaký reálný zážitek »zapnut«, tedyvržen projekcí na plátno, je jako takovýokamžitě opět »vypnut«, zbaven reality.V Lost Highway nevystupují charaktery,nýbrž abstrakce, modely. Viditelné jevyse spojují s tím, co se odehrává jen v psychicea psychické se materializuje jako určitáosoba. Celý film se možná odehrávápouze ve vědomí jeho protagonistů a mydiváci jsme jejich mozkem.“David Lynch vytvořil ve svém filmunapínavou cestu do světa žádostí a vášnímezi erotikou a chladem, násilím a vinou,šílenstvím a skutečností, tak jecharakterizován impuls, který odpovídáhudebně divadelní fantazii skladatelkyOlgy Neuwirth. Zvukový svět její hudbyje označován jako dekonstrukce našichběžných akustických zkušeností. Jestližeje Lost Highway kritikou našeho vizuálníhovnímání, ptá se Olga Neuwirthstejným způsobem po skutečnosti našehovnímání auditivního: Co je vlastně ještěvůbec pravda?Roku 1968 ve Štýrském Hradci narozenáskladatelka Olga Neuwirth je považovánaza přední osobnost hudební avantgardynaší doby, od počátku fascinovalai provokovala svým nekompromisnímpojetím zvuku. Divák, jenž zná Lynchůvfilm, je sice podle kritiků ve výhodě, nicméněvrcholný zážitek je zajištěn mimojiné tím, že Olga Neuwirth nepodlehlapokušení přenést existenciálně chmurnouatmosféru Lynchova filmu také do svéhudby. Její hudba je „rytmicky určitá,naplněná energií, konstruovaná z drob-Uprostřed Olga Neuwirth Foto archívných, často na minimalistickou práciupomínajících strukturních prvků.“VLASTA REITTEREROVÁORFEUS A EURYDIKAv MnichověV Bavorské státní opeře v Mnichovědobře vědí, že operní repertoár by mělzahrnovat díla všech vývojových etap opery,a proto věnují patřičnou pozornost nejenromantické opeře, v níž je bezesporudramaturgické těžiště repertoáru všechoperních scén, ale i operám barokním,klasicistním i současným. Vzdělanýmnichovský divák, včetně množství těch,kteří za kvalitní operou do Mnichova jezdíz celého světa, pak přijímá s vděčnostítuto repertoárovou šíři, je zde většinouvyprodáno včetně množství míst k stání.Připomeňme, s jakou péčí jsou zde např.inscenovány a diváky navštěvovány Händelovyopery.První, z celkového počtu sedmi (!)premiér letošní sezony, byl Gluckův Orfeusa Eurydika (poprvé 20. 10. 2003,recenzováno představení 7. 11. 2003.).Tato opera se na jevištích uvádí v několikarozličných verzích. V Mnichově sáhlipři realizaci již desáté inscenace tohotoGluckova díla k redakci Hectora Berlioze(také s ohledem na Berliozovo výročí)a udělali dobře, neboť tato úprava je nesmírněživotná a jevištně působivá. Navícje jediná, která počítá s obsazením Orfeamezzosopranistkou (první Gluckova verzebyla psána pro altistu – kastráta, druhá,pařížská, pro tenoristu). V Mnichově majík dispozici pro tuto roli jednu z nejlepšíchpěvkyň tohoto oboru na světě – bulharskoumezzosopranistku Vesselinu Kasarovou,inteligentní pěvkyni dokonalétechniky, schopnou zvládnout roli výbornětaké po stylové stránce. Na jejím projevubylo patrné i dokonale promyšlené užitídynamiky, zpívala lahodně, ani jednou zacelý večer se neuchýlila k forzírování. Přesto,nebo právě proto, její hlas dokonaleobsáhl obrovský prostor mnichovskéhoNárodního divadla, pro tento typ opersnad až příliš velký. Chválu zaslouží i jejípromyšlený herecký projev.Podobně si vedly i její kolegyně RosemaryJoshua (Eurydika) a DeborahYork (Amor), což je jistě i výsledkemnanejvýš stylového nastudování operybritským dirigentem Ivorem Boltonem,který se systematicky starým operámvěnuje a rozumí jim. Oporu měl i v pečlivěpřipraveném a výborně zpívajícími hrajícím sboru Bavorské státní opery(sbormistr Eduard Asimont) i dokonalehrajícím orchestru.35

ZE ZAHRANIČÍRežie Nigela Loweryho a AmiraHosseinpoura se snažila podívat se naznámý mytologický příběh s patřičnýmdílem ironické nadsázky, což se odraziloi ve výpravě s množstvím naivistickýchprvků. Orfeus je hudebníkem – hráčemv orchestru, i sbor v prvním dějství představuječleny orchestru i s jednotlivýminástroji a pohybově stylizovanou hrou.V podsvětí – pekle, vidíme kuchařeu kotlů s dušičkami, poklidné elysium jecharakterizováno idylou plyšových zvířat.Orfeus po všech známých dějovýchperipetiích vyvede Eurydiku z podsvětí.Manželé jsou konečně opět spolu. Poskončení opery přidali inscenátoři ještěbalet z původní Gluckovy verze. Na jevištije obrovská televizní obrazovka a zestárlíOrfeus a Eurydika každý zvlášť v křeslesledují v televizi svůj příběh v podání členůbaletu. Manželé prožili spolu (nebovedle sebe?) svůj život a jako většina měšťáků,večer co večer trávili konzumnímsledováním televizního programu. Inui takto někdy končí velká láska!Nová inscenace Orfea a Eurydiky budev této sezoně uvedena celkem desetkrát,další bloky představení jsou naplánoványna únor a červenec 2004.ZBYNĚK BRABECLucern 2003Do švýcarského Lucernu směřujímilovníci hudby dokonce třikrát doroka. Jejich cílem je mezinárodníhudební festival, který se dnes projednoduchost jmenuje pouze LucerneFestival a který se řadí k nejstaršímakcím svého druhu v Evropě a na světěvůbec. Letos se ve dnech 14. srpna až20. září uskutečnil už po pětašedesáté.Lépe řečeno – uskutečnila se letní částLucerne Festivalu, protože už několik lettady nemají festival jeden, ale hned tři– nejstarší a nejdelší ´Sommer´ (Léto),podzimní ´Piano´ a jarní ´Ostern´ (Velikonoce).Letošní šesté ´Piano´ přineslomezi 18. až 23. listopadem 6 klavírníchrecitálů, na kterých vystoupili např.Heléne Grimaude, Murray Perahia,Elisso Virsaladze, Katia & MarielleLabéque, Alexander Lonquich, RaduLupu, Konstantin Ščerbakov a AlfrédBrendel – tedy samá slavná jména, s repertoáremod Bacha, Mozarta a Beethovenapřes romantiky až např. k Prokofjevoviči Bernsteinovi.Za pětašedesát let své existence prošel„hlavní“ festival mnohými změnami– od počátků s Arturem Toscaninimroku 1938 ve Wagnerově Tribschen přesléta s Herbertem von Karajanem až podalší dirigentskou legendu, spjatou dnesuž několik let s lucernským festivalem– Claudia Abbada. Lucern je skutečněmístem, kde se setkávají a (lákalo byprohlásit i utvářejí) tradice evropské,nebo možná světové orchestrální hry.Hlavní složku festivalu totiž představujípředevším symfonické koncerty, na kterýchletos nechyběl snad žádný ze světověproslulých orchestrů: Pittsburgh s MarissemJansonsem, ConcertgebouwAmsterodam s Riccardem Chaillym,Birmingham a Sakari Oramo, Filharmoniez Hamburku, Budapešťskýfestivalový orchestr s Ivánem Fischerem,Izraelská filharmonie a ZubinMehta, Stuttgart, Mnichov s JamesemLevinem, Akademie Sv. Martina,Vídeňští filharmonikové s PierremBoulezem, curyšská Tonhalle s DavidemZinmanem, Chicago s DanielemBarenboimem. Většina z nich měla nalucernském festivalu několik vystoupení.A velkou chloubou festivalu byl po desetiletech znovu založený Festivalovýorchestr, se kterým pracoval ClaudioAbbado. Jádro mladého tělesa tvořilihráči berlínského Mahlerova komorníhoorchestru (ten tu měl i samostatnýkoncert za řízení Daniela Hardinga),které Abbado rozšířil směrem k přednímpultům o nejlepší hudebníky, s nimiž užsám pracoval: tak zasedli v Lucernskémfestivalovém orchestru např. členové Hagenovakvarteta, cellistka Natalia Gutmannebo klarinetistka Sabine Meyer s celýmsvým souborem. Koncertním mistrem bylKolja Blacher, bývalý houslista AbbadovýchBerlínských filharmoniků. Členovéorchestru se sjeli do Lucernu 6. srpna, 7.měli první zkoušku a 14. srpna už zahajovalicelý festival slavnostním koncertem,jehož program Wotanovo loučení a Kouzloohně z Wagnerovy Valkýry, DebussyhoMoře a Utrpení svatého Sebastiána se tusetkal s obrovským úspěchem. Kombinacemladých a zkušených hudebníků seskvěle osvědčila. Průběžně se pak členovéorchestru představili i v různých komorníchprogramech.Vedle vlastního festivalového orchestrua residenčních orchestrů – což byla téměřvšechna hostující tělesa, protože jejich pobytv Lucernu zahrnoval vesměs několikvystoupení, měl festival i své residenčnískladatele – letos to byla Isabel Mundrya Heiner Goebbels – a jako „hvězdy festivalu“zde působili dirigent Ingo Metzmachera cellista Thomas Demenga. Za dalšíhvězdné sólisty jmenujme alespoň MagdalenuKoženou… Residenční skladateléjsou v průběhu festivalu prezentovánizhruba na pěti koncertech. Z Goebbelsovadíla se zde objevilo například hudební divadloČerné na bílém a Surrogate Cities,které ve švýcarské premiéře uvedl SimonRattle s Berlínskými filharmoniky.Od Isabel Mundry zazněl např. klavírníkoncert s Chicagským symfonickým orchestrema s Danielem Barenboimemjako sólistou a dirigentem.Dramaturgie festivalu je kromě tohouž řadu let postavena na tematickémzaměření jednotlivých ročníků. Letošnítéma „Já“(Ich) se prolínalo předevšímv koncertních cyklech s názvy „Poutník“,„Zrcadlo“, „Hranice“ a „Portrét“, v jejichžrámci zazněla díla jako Straussův DonJuan či Život hrdiny, Beethovenovy čiMahlerovy symfonie atd. ´Čtvrtou´ G durhráli Vídeňští za řízení Pierra Boulezea sám Claudio Abbado provedl se svýmFestivalovým orchestrem Mahlerovu 2.symfonii ´Vzkříšení´. Mahler svými symfonickýmivizemi velmi dobře korespondovals letošním tematickým zaměřenímlucernského festivalu – s tématem „Já“– to znamená Já člověk, Já tvůrce, hrdinai oběť, se svými myšlenkami a reflexíokolního světa.Téma „Já“ se programem vinulo jakočervená nit: k vrcholům v tomto ohledupatřilo mj. Requiem za mladého básníkaBernda Aloise Zimmermanna, nebo mimořádnéprovedení zřídka uváděného (a téměřnikdy ne kompletně) SchumannovaManfreda (ztvárnil ho rakouský herecKlaus Maria Brandauer) za řízení HeinzeHolligera. Tematické cykly začaly36

ZE ZAHRANIČÍClaudio Abbado řídíDruhou symfonii Gustava MahleraFoto archívpříchodem dnešního intendanta festivaluMichaela Haefligera do Lucernu roku1999. „Mýty“, „Metamorfózy“ a „Stvoření“byl první třídílný cyklus, druhý probíhányní – loni to bylo „Pokušení“, letos„Já“ a příští rok „Svoboda“. Dramaturgie„Pokušení“ se zabývala vším, co k člověkupřichází zvenčí; „Já“ znamenalo zcelauvnitř sebe a sám; u tématu „Svoboda“se festival zaměří na díla, vyzařující smyslz nitra ven – osvobození a nastoupenísvobodné cesty.Ne každé uváděné dílo však nutně musímít něco společného s tématem festivalu– téma víceméně drží pět festivalovýchtýdnů pohromadě: k přibližně osmdesátikoncertům totiž přistupují ještě úvody kekoncertům, besedy, dětský koutek, letostaké proběhla „Preview Akademy“, (jakásipředpremiéra nové lucernské festivalovéAkademie, která se bude konat příštírok pod vedením Pierra Bouleze), a takbychom došli zhruba ke stovce akcí.Festival už řadu let soustavně pečujeo malé a mladé posluchače i interprety,kterým jsou určeny mj. koncerty v řadě„Debut“ a ceny, které festival spolu s CreditSuisse propůjčuje mladým umělcům.Národní cenu švýcarských vysokých hudebníchškol letos obdržel polský pianistaPavel Mazurkiewicz, který studujev Bernu a měl sólový recitál právě v řadě„Debut“.Stranou pozornosti dramaturgie festivalu(a festivalového publika) nezůstáváani soudobá hudba. Patří jí nejen koncertyz děl residenčních skladatelů, ale celá řadas názvem „Moderne“, a prolíná se i dodalších programových cyklů. Na koncertěChicagského symfonického orchestrus dirigentem Danielem Barenboimemzazněly mimo jiné Schönbergovy Orchestrálnívariace – a lidé poslouchali víc nežpozorně. Není to ovšem dílo z Schönbergovanejortodoxnějšího období dodekafoniea v programu bylo navíc vyváženoWagnerovou předehrou k Tannhäuserovia Straussovým Životem hrdiny. Chicagskésymfoniky provází skvělá pověst – v mnohémzcela zaslouženě, ale samotnou mnepřekvapilo hned dvojí: orchestr hrajes kontrabasy vlevo na vyvýšeném praktikáblu,mezi bicí jsou „zamíchané“ harfya dřeva – a barva zvuku tohoto tělesa jeponěkud ostřejší, zvláště ve smyčcích, nežje náš středoevropský ideál. Obdivuhodnéje však dynamické rozpětí orchestru a jehomaximální nasazení.Ale zpět k soudobé hudbě na festivalu.Příští rok zahájí v Lucernu opět Lucernskýfestivalový orchestr s Claudiem Abbadema poprvé sem jako residenční těleso přijedeClevelandský orchestr se svým šéfdirigentem,kterým je Franz Welser-Möst. S tímtoorchestrem a s Carnegie Hall má lucernskýfestival partnerství a ve spoluprácis firmou Roche v Basileji už zadal SiruHarrisonovi Birdwistle z Anglie zakázkuna skladbu právě pro Clevelandský orchestra jeho dirigenta. Dílo bude poprvé provedenov Lucernu a pak v Carnegie Hall.Ovšem mezitím se milovníci hudbysjedou do Lucernu ještě na „Velikonoce“.Na tomto dvanáctiletém festivalu je vedlesymfonických koncertů v popředí i duchovníhudba. Vystoupí tu i Rozhlasovýsymfonický orchestr Bavorského rozhlasu,který dřív jezdil do Lucernu velmičasto, ještě s Rafaelem Kubelíkem jakošéfdirigentem – nyní přijede s novýmšéfem, Marissem Jansonsem.Ptáte se, jak je možné toto vše zorganizovata finančně zvládnout? Ptala jsemse také – tiskové mluvčí lucernských festivalůpaní Reginy Wohlfahrt.„Finanční situace našeho festivalu jev Evropě dosti ojedinělá. Máme celkovýrozpočet přibližně 22 milionů švýcarskýchfranků, určený pro všechny tři festivaly.Pro letní je to osmnáct milionů švýcarskýchfranků. Subvence činí asi 2,6 procenta;většinu zaplatí návštěvníci prostřednictvímnákupu vstupenek – přes padesát procentrozpočtu. Členové kruhu Přátel festivalupřispívají asi pěti procenty, a dále mámepřibližně šedesát sponzorů, kteří dávají asi35 procent rozpočtu.“Zájem Švýcarů o věci veřejné – kulturua hudbu nevyjímaje – je skutečněenormní. Dokládají to i další čísla: lucernskýfestival a jeho 84 koncertů letosv průběhu 38 dnů trvání navštívilo 80tisíc 500 lidí. A pak, že o klasickou hudbunení zájem…Připravila JANA VAŠATOVÁJanáček v ŽenevěNedaleko jezera, na mírném návrší,uzavírá severozápadní část náměstíNeuve monumentální průčelí ženevskéhoVelkého divadla, po Curychu druhénejvýznamnější scény Švýcarské konfederace.Na této operní scéně byla KáťaKabanová uvedena poprvé v roce 1975ve skoro kompletní české režii. S tvůrčímtýmem Krombholc, Kašlík, Svoboda,Skalický se prezentovali pěvci Kniplová,Žídek, Zahradníček, Berman, Hampela v titulní roli známá Elizabeth Sönderström.O třináct let později nastudovaloperu Christian Thielemann. Z našichsólistů se uplatnili Eva Randová a ŠtefanMargita.Současné provedení je po sedmdesátipěti letech od premiéry upravené verze37

ZE ZAHRANIČÍZleva Dagmar Pecková, Peter Hoare, Jiří Bělohlávek, Cheryl Barker a Peter Straka Foto Pavel Horníkv Novém německém divadle v Praze uváděnov koprodukci s Welšskou národníoperou v Cardiffu. Angličtí inscenátořise navzdory současným moderním trendůmsnažili Janáčkovo dílo předvéstrežijně, ale hlavně scénicky v silnémklasicky realistickém a někdy až přílišpopisném akcentu. Režisérka KatieMitchell mnohdy pitoreskním a zbytečnědetailním líčením života na malémruském městě nechtěně oslabovala silnýdramatický náboj díla. Uvedl bych napříkladscénu Varvary a Kudrjáše, kteří sepo vykoupání v řece trochu komickýmzpůsobem převlékají na forbíně z plavekdo šatů. V závěru opery přinášejí mužiutonulou Káťu až naturalisticky zkrvavenou.Výtvarník Vicki Mortimer postavilna velikém jevišti další malou scénu, nakteré se hraje vlastní divadlo. Opět sivyhrál s detaily. Azbukou psané noviny,bouřka, déšť, březový háj, do nejmenšíchpodrobností provedené dekorace a rekvizity,vše dokonale připraveno jako pronatáčení historického filmu. Možná byvše bylo působivější na velké ploše, alemalý osvětlený detail ve velkém tmavémprostoru jeviště působí velmi vzdáleně.Nosným a výrazným prvkem se stalo precizníhudební nastudování Jiřího Bělohlávka,který s příkladným nasazenímřídil kvalitní Orchestre de la Suisse38Romande. Tento orchestr je zároveňsymfonickým tělesem sídlícím jen několikdesítek metrů od divadla v krásnéVictoria Hall, jehož šéfem není nikdojiný, nežli slavný Pinchas Steinberg.Zpívalo se na rozdíl od německých zemív češtině, a tak bylo zajímavé sledovatjak se jednotliví aktéři s úskalími našehojazyka vyrovnali. Sólový ansámbl byl ažna výjimky vybrán šťastně a zpěvákůmvydatně pomáhala ojedinělá akustikasálu. Ten byl totiž po požáru v padesátýchletech včetně jeviště přestavěn dlenejmodernějších akustických měřítek.Strop tvoří obrovská výtvarně řešenádeska šikmo stoupající od jeviště vzhůrusměrem do sálu. Trochu se zde možnáprojevil bayreuthský fenomén zeslabeníintenzity zvuku orchestru ve prospěchzpěváků nebo to bylo přátelské gestopana dirigenta vůči pěvcům.Do titulní role byla obsazena půvabnáaustralská sopranistka Cheryl Barker,jejíž hlas je poněkud užší, ale bez technickýchproblémů a její český akcent byltéměř dokonalý. Výrazově rozporuplnou,nešťastnou Káťu předvedla velmi sugestivně.Představitelku Varvary, DagmarPeckovou, jsem nemohl ani poznat. Jejíultramoderní vzhled a účes zmizely podparukou z dlouhých vlnitých vlasů a klasickýmkostýmem. Také svůj přirozenýtemperament musela hodně krotit. Pěveckyse s rolí vypořádala výtečně. Kabanichanení rozsahem velká role, ale velmitěžká. Vybrat ideální představitelku neníjednoduché a Francouzka Nadine Denizemusí do této postavy ještě dorůst. Mápro to všechny předpoklady. Znamenitěsi vedli všichni „tři tenoři“ v čele s PeteremStrakou. Ten snad nemůže Borisezpívat špatně v žádném případě, neboťje to jeho nejfrekventovanější role. Jense mi někdy zdálo, že do toho zbytečněmoc „tlačí“. Nebo to byl zkreslený dojemz báječné akustiky. Kudrjáš KanaďanaGordona Gietze byl výraznější nežliTichon anglického představitele PeteraHoara. Bernard Deletre jako kupecDikoj by mohl být jadrnější a sonornější.Rovněž nejvyšší polohy mu nevyšly vždynejlépe. Zbylé menší role byly obsazenypřekvapivě dobrými zpěváky. Myslím, žecelkově vyznělo dílo přesvědčivě, publikumhlavně ocenilo hudební provedenía volání „brava“ nebylo ojedinělé.PAVEL HORNÍKBerliner FestwochenKdyž jsem po několika urgencíchdostala v červenci z kanceláře BerlinerFestwochen pouze program závěrečnéhotýdne s Mariinským divadlem z Petrohradua letáčkem: DIE RUSSEN KOMMEN,vyvedlo mě to trochu z míry. V srpnu mikonečně poslali stručný seznam 56 akcífestivalu, který začínal 17. září a končil 2.listopadu: datum, místo konání, autor, někdyjen jména interpretů a název pořadu.Pro mne, neznalou soudobého německéhoa ruského hudebního dění to byla pouháiritující směsice jmen. Zvolila jsem cestunejmenšího rizika, oželela melancholickoupoezii našich „dušiček“ a vsadila naposlední týden s Mariinskými. Udělalajsem dobře.25. října jsem se tak stala svědkemzajímavé německé premiéry opery holandskéhoskladatele Louise Andriessena

ZE ZAHRANIČÍna libreto Hal Hartleye Inanna v provedeníholandského souboru ZT Hollandia(anglicky a sumersky). Na velmi střídmé,avšak zcela dostačující scéně se odehrávápříběh Inanny, asyrské bohyně lásky,plodnosti a války, (představované pěveckyi herecky výtečnou Cristinou Zavalloni),která ve své nenasytnosti touží poznati záhady podsvětí, kde vládne její sestraEreskigal. Přes veškerá varování sestoupído říše smrti, čímž poruší rovnováhusvěta. Problém vyřeší a rovnováhu opětnastolí jejich otec Enki, který v režiiPaula Koeka strávil téměř dvouhodinovouoperu ponořen do skleněné nádrže s vodou.Víceméně minimalistické partituryse suverénně zhostilo sedm hudebníků– hráčka na elektronické housle, basklarinetista,saxofonové kvarteto a hráčna různé elektronické nástroje. Bylo todobré představení, které sice nenadchlo,ale rozhodně nenudilo.Horší to bylo 31. října s Inori, „Modlitbami(Anbetungen) pro orchestr a dvatanečníky“ Karlheinze Stockhausena. Nizozemskýrozhlasový komorní orchestrz Hilversumu pod vedením Petera EötvöseStockhausena nezvládl, hrál nepřesněa nejistě. Ani osobní účast autora, kterýse ujal zvukové režie, ani obřadní, avšakzcela statická a stereotypní gesta oboutanečníků nepomohla k úspěchu představení,na které jsem se obzvlášť těšila.Dokonalým odškodněním za matnépředchozí dojmy byla ŠostakovičovaZ inscenace Šostakovičovy Lady Macbeth McenskéhoújezduFoto archívLady Mackbeth ve skvostném provedeníorchestru, sboru a sólistů Mariinskéhodivadla pod precizním vedením ValerijeGergijeva. Na rozdíl od chmurné a veskrzešedivé Lady Mackbeth Mariinských,o níž jsem zklamaně psala přede dvěmalety ze Salcburku, odehrávala se inscenaceIriny Molostové spíše v rovině satirynež tragédie. Na plně prosvětlené scéněse snadno pohybovala jednoduchá, ale důmyslnákonstrukce z vodorovných prken,která, postavena v různých úhlech, splňovalavšechny požadavky děje – vrata, zdi,budovy, ohrady i mříže. V roli Katerinyjsem slyšela skvělou a půvabnou IrinuLoskutovou, výborného GennadijeBezzubenkova jako otce Izmajlova,Jurije Alexejeva jako jeho syna a výtečnéhoOlega Balaschova jako Sergeje.V živé přirozeně plynoucí režii bylototo představení skutečným požitkem,po němž publikum uspořádalo souborui jeho dirigentovi upřímné ovace.Hned následující večer se však v témžekrásném prostoru Německé opery nejenomtleskalo, ale i hlasitě bučelo. Orchestrse sbory opět pod taktovkou ValerijeGergijeva uspořádal totiž koncert, jehožprvní polovinu jsem spolu s velkou částípublika strávila jen stěží: obří ánsámbl,posílen ještě Berlínským policejnímorchestrem uvedl s plnou vážnostíProkofjevovu Kantátu k XX. výročí Velkéříjnové revoluce (z r. 1936/37) a to v celémznění s doslovným německým překlademvšech leninsko-stalinských výzev,provolání, projevů a přísah, které autorve své skladbě použil. Nepatrný náznakironie se objevil jen v kratičkém výstupudobře namaskované postavy Lenina. Poddojmem těchto absurdních textů bylo jenstěží možno posoudit kvalitu Prokofjevovypartitury… Po přestávce však bylouž vše zase zapomenuto a odpuštěno:po nádherně zahrané 4. symfonii c mollop. 43 z let 1935/36 Dmitrije Šostakovičeodměnilo publikum orchestr i dirigentaneutuchajícím potleskem.Předposledním představením Mariinskýchbyl Ohnivý anděl op. 37 SergejeProkofjeva z let 1919–23 (rev. 1926/27),poprvé scénicky uvedený v Benátkáchv r. 1955, v Rusku až po roce 1983.Pohádkový děj s faustovskou tématikoustatečného rytíře Ruprechta, nevinné,ďáblem obluzené dívky Renaty a proměnlivépostavy anděla-Mefistofela byl uvedenpodle inscenace Davida Freemana. Odsamého počátku doslova elektrizujícíhudba vrcholí v orchestru i na scéněv pátém dějství režijně skvěle zvládnutýmorgiastickým výjevem jeptišek s dominujícípostavou inkvisitora, zápasícího vevěčně nerovném boji se zlem. JevgenijNikitin jako rytíř Ruprecht, Olga Sergejevajako líbezná Renata, MefistofelesKonstantina Plushnikova a GennadijK působivým přestavením Mariinského divadlav čele s Valerijem Gergijevem patřila i Prokofjevovaopera Ohnivý anděl. Foto archívBezzubenkov jako Faust strhli svýmivýkony k upřímnému nadšení, které seovšem vždy znovu stupňovalo při každémobjevení se Valerije Gergijeva. ZávěrečnéhoEvžena Oněgina jsem už nestihla,nepochybuji však, že přinesl vděčnémuberlínskému publiku stejně krásné zážitky,jako předchozí představení tohotoslavného souboru.P. S. Na Berliner Festwochen si lzeobjednat kromě jednotlivých vstupeneki tzv. festivalový pas za 40 €, který opravňujedržitele hodinu před začátkem šestifestivalových akcí volnou vstupenku. Vyplatilose to. Nestalo se mi, že bych bylaodešla od pokladny s prázdnou a místabyla vždy prvotřídní.MÍLA SMETÁČKOVÁ39

ZPRÁVY ZE ZAHRANIČÍFestivalyZMĚNA VE VEDENÍ FESTIVALUV BREGENZI. Od prosince 2003převzal umělecké vedení festivaluv rakouské Bregenzi proslulý anglickýrežisér David Pountney. Nastoupilpo Alfredu Wopmanovi, který festivalvedl dvacet let. Ze stávajících inscenacína scéně na břehu jezera zůstaneletošní úspěšná inscenace WestSide Story, kterou dosud shlédlo na205 tisíc diváků. Těžištěm dramaturgienastupujícího intendanta semá stát v dohledné době dílo KurtaWeilla, kterým je Pountney fascinován,neboť „polarizuje mezi radikálníma populárním stylem“. Festival2004 budou otevírat jednoaktovkyProtagonista a Královský palác,v divadle Na obilném trhu (Kornmarkttheater)bude uvedena operetaČachr. V koncertní části festivalubude provedena hudba k baletuSedm smrtelných hříchů a Berlínskérekviem, připravuje se také baletKouzelná noc.(VRe)DivadloNOVÁ OPERNÍ BUDOVA V DÁN-SKU ponese název „Opera-Kodaň“.Slavnostní otevření nové budovy jeplánováno na 1. 10. 2004, sezonamá být zahájena na jaře 2005. Rozpočetna stavbu, umístěnou v blízkostikodaňského královského paláce,jsou 2 miliardy dánských korun(308 milionů dolarů). Projekt financujeznámý dánský filantrop, 90letýobchodník Maersk McKinney Moller,který podpořil již řadu projektů,mj. rekonstrukce kodaňského opevněníze 17. století, historických lodíad. Jeho majetek odhadl vloni časopisForbes na 2 miliardy dolarů. Mollerchtěl, aby budova byla pojmenovánapo všeobecně oblíbené dánskékrálovně Margaretě. Výbor, v němžkromě Mollera jsou dále dánskýpředseda vlády Anders Fogh Rasmussena kodaňský starosta JenKramer Mikkelsen, nicméně rozhodl,aby název byl „Operaen-Kobenhavn“(Opera-Kodaň), a Mikkelsenuvedl, že tento název „přispěje k tomu,aby se Kodaň stala v celémsvětě slavná“. Uvedl i analogii názvuOpery v Sydney, kterou projektovaldánský architekt Joern Utzon.Kodaňskou operu, která je součástíKrálovského divadla z roku 1770,projektoval jiný slavný dánský architekt,Henning Larsen.LONDÝNSKÁ COVENT GARDENa Wales Millenium Centre v Cardiffudostanou po 10 milionech liberod jihoafrického multimilionářeDonalda Gordona. Ten tímto darem,jedním z nejvyšších pro oblastumění, chce mj. oslavit skutečnost,že mu bylo uděleno britské občanství.Chce rovněž přispět k obnoveníhistorických vztahů mezi Anglií, Walesema Jižní Afrikou a po zamýšlenémbrzkém odchodu ze světa businessu(po 47 letech) věnovat veškerésvé síly opeře. Gordon, majitelobchodního centra Lakeside v Essexua Gateshead Metro Centre, uvedldále, že dar bude použit na upevněníkontaktů mezi londýnskou Královskouoperou a cardiffským MilleniumCentre s právě budovanoukoncertní síní. Královská opera CoventGarden hodlá polovinu z darudát na financování svých novýchprodukcí. Jediný, koho svým daremnepotěšil, je prý jeho úhlavnírival v oblasti obchodních řetězců,John Ritblat, který podporuje Tategallery, Royal Ballet School a Britskouknihovnu, jíž věnoval jeden milionliber, za což byla jedna místnostpojmenována po něm. Gordon odmítlspekulace, že iniciativou k jehodaru byla právě rivalita s Ritblatem:„Mé motivy byly zcela jiné. Ale jestliRitblat nyní dá 20 milionů uměleckýminstitucím, bude to skvělé,“ prohlásils úsměvem.SAN DIEGO OPERA dostala odJoan Kroc, vdovy po zakladateliřetězce McDonald, na základěposlední vůle známého filantropa,který zemřel 12. 10., deset milionůdolarů. Suma je určena pro nadaciKroc Production Fund, kterábyla založena v roce 1997 s cílempodporovat operní provoz. Z vděčnostiza tento dar, nejvyšší v historiitéto opery, bude 40. sezona opery2005 věnována její památce. V listopaduvěnovala paní Kroc 200 milionůdolarů Americkému národnímuveřejnému rozhlasu. Rozhlas má jejídar využít na rozšíření programů klasickéhudby.NETRADIČNÍ FORMU REKLAMYzvolila Florida Grand Opera. Při propagacinové inscenace La traviatyvyužila filmu Pretty Women z roku1990 a faktu, že v něm milionář RichardGere vezme Julii Roberts napředstavení Traviaty do San FranciscoOpery. Využitím sekvencí, jak jeoperou dosud nedotčená prostitutka(Julia Roberts) hluboce Verdiho hudboudojata, chtěla Floridská operazískat pro svá představení zejménamladé posluchače. Výsledek kampaněse podle ředitele marketingu JustinaMosse již dostavil: všech sedmpředstavení bylo zcela vyprodáno(celkem více nez 16. 000 míst).WASHINGTONSKÁ OPERA najalav listopadu 2003 reklamní agenturuWhite and Baldacci, aby renovovalajejí image v kampani, která budestát 1 milion dolarů. Cílem kampaněje získat nové mladé diváky od 18 do35 let. Marketing zabírá kolem 7%z celkového ročního rozpočtu operyve výši 40 milionů.LA SCALA má nového generálníhoředitele Maura Meliho. Sedm let stálv čele Teatro Lirico v Cagliari, kdese mu podařilo zvýšit počet abonentůz 1000 lidí na 11. 000 (!) a nastolitvelmi atraktivní repertoár. VedeníScaly doufá, že Meli nejen oživí stávajícíoperní repertoár, ale také budediplomatickým prostředníkem mezihudebním ředitelem Riccardem Mutima intendantem Carlem Fontanou,kteří vedou neustálé ostré diskuseo koncepci La Scaly.FIDELIO má být novou produkcík oslavě 10. výročí demokracie v JižníAfrice. Opera má být uvedena navězeňském dvoře v Robben Island,kde byl vězněn Nelson Mandela. Inscenaciuvede Opera v Kapskémměstě 27. 3. v koprodukci s Norskouoperou. Dirigovat má šéfdirigentopery v Oslo Olaf Henzold, režiimá Angelo Gobbato, v titulní rolise představí Elizabeth Connell. Slavnostnípředstavení, které má navštívitNelson Mandela, bude simultánněpromítáno na obří plátno v centruKapského města.ŘEDITEL VÍDEŇSKÉ STÁTNÍ OPE-RY IOAN HOLENDER prodloužil jižpočtvrté svůj kontrakt, a to do roku2010, kdy oslaví 75. narozeniny.VŮBEC PRVNÍ ARABSKÁ OPERAS NÁZVEM AVICENNA byla premiérována12. 10. v Qataru. Napsal jinizozemský skladatel Michiel Borstlapna libreto Ahmeda al-Dorsari,které zpracovává životní příběh IbnSina (latinsky Avicenna), vědce narozenéhov Buchaře v roce 980, jehožencykopedické práce byly vysoceoceňovány v arabském i evropskémsvětě.OsobnostiJOSÉ CARRERAS oslaví třicet let jevištníkariéry, a to galakoncertem veVídeňské státní opeře 27. 2. Výtěžekz koncertu je určen pro CarrerasovuNadaci pro boj proti leukémii.ALBRECHT PUHLMANN, současnýintendant Hannoverské státní opery,se stane ředitelem Stuttgartskéopery od roku 2006. Vystřídá KlauseZeheleina, který se má stát prezidentemBavorské divadelní akademiev Mnichově. V Zeheleinově éřese Stuttgartská opera stala jednouz nejpopulárnějších operních společnostív Německu a v uplynulýchpěti letech získala čtyřikrát cenu časopisuOpernwelt jako Opera roku.Ministr kultury Baden-Würtemberskanavrhl jako jediného kandidátana Zeheleinovo místo právě AlbrechtaPuhlmanna, kterého ale řada kritikůodsuzuje za prezentaci sexu a násilína scéně. Konkrétně byla kritizovánajeho režie Maškarního plesu,kdy je inscenace uvedena scénous mužským sborem sedícím na toaletníchmísách, nebo Traviaty, v nížje Violetta pornohvězdou a emigrujedo Brazílie. Tisíce diváků v důsledkutěchto představení zrušilo svá předplatné.Puhlmann ovšem o správnostisvých koncepcí nepochybuje:„Opera je více než jen krásná hudba“,prohlásil.MIKIS THEODORAKIS, řecký skladatel,který je mnohem více známýve světě než ve své vlasti zejménadíky hudbě k filmu Řek Zorba, způsobilmezinárodní skandál poté, coprohlásil 4. 11. na tiskové konferenciu příležitosti propagace své novéknihy „Where Can I Find My Soul?“,že „Židé jsou kořenem všeho zla“.Theodorakis to řekl, když srovnávalŽidy a Řeky, dva historické národyve východním Středomoří: „Jsmedva národy bez bratrů na celémsvětě, ale Židé jsou fanatiky…“ dodal.Tisková konference byla vysílánaživě televizí. Přítomni byli i vládníministři obou zemí, ale žádný z nichna Theodorakisovo prohlášení nereagoval,i když vládní tiskový mluvčíChristos Protopapas později prohlásil,že řecká vláda nesdílí Theodorakisůvnázor. Ústřední židovská radav Řecku vydala prohlášení, v němžodsoudila skladatele za „nacistickéslogany“ a „šíření intolerance a rasismu“.Byla vydána i řada dalšíchoficiálních protestů, mj. od americ-40

ZPRÁVY ZE ZAHRANIČÍkého velvyslance v Řecku ThomaseMillera. Theodorakis poté v denícíchJerusalem Post a Kathimeriniprohlásil, že „vždycky stál na straněslabých, těch, kteří bojují protibezpráví“ a že jeho kritika byla namířenaproti „agresivní politice“ izraelskéhopremiéra Ariela Sharonaa jistých amerických Židů. Zdůraznilsvou podporu Izraele v 70. letech,dále kompozici svého písňovéhocyklu Mathausen a rozhodněodmítl označení za antisemitu.RůznéHUDEBNÍ NAKLADATELSTVÍ BOO-SEY & HAWKES oznámilo, že přijalonabídku 44. 3 milionů liber na odkoupenísoukromou kapitálovou firmouHgCapital. Boosey hledá kupceod roku 2001, kdy utrpěla obrovskéfinanční ztráty. Oddělení hudebníchnástrojů bylo prodáno v únoru 2003skupině Rutland Fund ManagementGroup za 33,2 miliony liber. Nakladatelstvízůstalo ale i nadále pro kupceatraktivní, neboť vlastní práva na dílatak často prováděných autorů jakojsou Strauss, Stravinskij, Prokofjev,Rachmaninov, Copland, Brittena Bernstein. HgCapital prohlásil,že nakladatelství zůstane nadálenezávislé, co se týče celé řady soudobýchskladatelů, kteří jsou v péčiBoosey (John Adams, Steve Reich,Elliott Carter, Henryk Górecki, SofiaGubajdulina, Magnus Lindberg ad.).Mezi zájemci o Boosey bylo i EMI,které ale v březnu 2003 svou nabídkustáhlo.OTAZNÍKY NAD NOVÝM RUSKÝMORCHESTREM. Poté, co houslistaa dirigent Vladimir Spivakov muselopustit Ruský národní orchestr (nažádost ansámblu, který mu odmítlobnovit kontrakt), přesvědčil ruskéhoministra kultury, aby mu věnoval2 miliony dolarů na založení vlastníhoorchestru, který nazval Ruský národnífilharmonický orchestr. Proti tomuse pochopitelně RNO bouřil, takženázev nového tělesa byl změnen naNárodní filharmonický orchestr Ruska.Do nového orchestru záhy přešlacelá řada hráčů z RNO, zlákánapříslibem vyšších platů, stejně jakodalších 64 hráčů ze špičkovýchmoskevských a petrohradských těles.Michail Pletněv, který RNO založilv roce 1990 a v roce 2002 sesem zase vrátil jako hudební ředitel,je nicméně s úrovní RNO plně spokojen:„Každý orchestr musí čas odčasu projít obnovujícím procesem.Ztratili jsme pouze 5 hráčů, kteréjsme si chtěli udržet. Ostatní věděli,že bychom je stejně propustili. Orchestrhraje dnes ještě lépe nežkdykoliv dříve. Noví hráči jsou mladía plni nadšení.“ Jiný problém vyvstals hostováním RNO v nedávnootevřeném Moskevském domě hudby,kde měl mít RNO celou abonentnířadu v 2003/04. Poté, co byl prezidentemDomu jmenován Spivakov,přišel RNO už o dva koncerty a podmínkypro zbývajících pět koncertůjsou nyní pro RNO velmi nevyhovující.Umělecky zatím RNO nicméněvítězí. Spolu s Newyorskými filharmonikybude RNO účastníkemv operním projektu Carmen na festivaluv Seville v září 2004, LincolnCenter mu nabídl místo rezidenčníhotělesa v březnu 2006 a labelPentaTone Classics podepsals RNO kontrakt na pět let. Naopakdebut Spivakovova nového orchestruse setkal v tisku s velmi kritickýmirecenzemi.NOVÝMI MENTORY PROJEKTUNA PODPORU MLADÝCH UMĚL-CŮ byli jmenováni britský režisér PeterHall, britský výtvarník David Hockneya americká pěvkyně Jessye Norman.Každý z mentorů navrhne v lednu2004 v New Yorku své kandidáty,z nichž vybere anonymní rada ty, kteříobdrží stipendium ve výši 25. 000dolarů. Projekt, podporován firmouRolex, byl založen v roce 2002.ASTANA, NOVÉ HLAVNÍ MĚSTO KA-ZACHSTÁNU, bude mít nové filmovéa koncertní centrum. Šest slavnýcharchitektů z Francie, Itálie, Rakouska,Německa a Malty předložilosvé projekty, zvítězil Ital ManfrediNicoletti. Centrum bude mít 3 koncertníhaly, které nabídnou 3. 000míst. Rozpočet na stavbu je 40 milionůdolarů.MAGNUS LINDBERG získal jednuz nejvýše dotovaných cen v klasickéhudbě, tzv. Wihuri Sibelius Prize(100. 000 €). Cenu uděluje helsinskánadace Jenny a Antti WihuriFoundation a je určena „prominentnímskladatelům, kteří se stalimezinárodně proslulí“. Lindberg je14. nositelem této ceny od roku jejíhozaložení (1953). Dašími byli mj.Paul Hindemith, Dmitrij Šostakovič,Igor Stravinskij, Benjamin Britten,Olivier Messiaen, Krzysztof Pendereckia naposledy György Ligetti(2000).BYL MOZART NĚMCEM? Německátelevizní stanice ZDF pobouřila Rakušanysvým pořadem, věnovaným velkýmosobnostem Německa, neboťmezi ně zařadila i Mozarta. Rakouskývelvyslanec v Německu ChristianProsl ostře v tisku protestoval: „Samozřejmě,že Mozart je Rakušan.Je to případ zavádějícího nacionalismu.“Mluvčí televizního projektuThomas Hargerdorn se bránil tím,že v dnešní době německy mluvícíobyvatelé žijící ve volné konfederacimají tendenci se identifikovat s Němci:„Neustále měnící se hranice námzpůsobují mnoho problémů. Britové,kteří žijí na ostrově, to mají mnohemsnazší.“ Program ZDF totiž vycházelz podobné série televize BBC s názvemVelcí Britové.KOUZLO HUDBY je název projektupro děti, který v roce 1996 zahájilRuský národní orchestr. „Zatímcojiné orchestry pořádají pro děti speciálnírodinné programy, Ruský národníorchestr jako jediný vytvořilprogram pro handikapované děti,“řekla Alevtina Bassunova, koordinátorkaprojektu. S orchestrem spolupracuje5 sirotčinců a dvě speciálníškoly pro fyzicky a mentálně postiženéděti. „Učitelé si všimli, že poslechklasické hudby má na děti zklidňujícíúčinky“, řekla další koordinátorkaJelena Udachina. „Stávají se vnímavějšía aktivněji reagují na vnější podněty.Je to zároveň i dobrá zkušenostpro orchestrální hráče, kteří setak učí hudební terapii.“ Za posledních7 let projekt pomohl více než600 dětem. Hudebníci hrají dětemjejich oblíbené skladby jako Karnevalzvířat Camille Saint-Saënse neboČajkovského Louskáčka a po koncertechdětem ukazují nástroje a jakse na ně hraje. Děti své dojmy z hudbyvyjadřují výtvarně a jejich kresbyjsou každoročně v prosinci vyhodnocoványveřejně v soutěži, kdy jeporotou koncertní publikum. Cenydostávají děti na novoročním bále.Během roku navštěvují děti rovněži kulturní domy, včetně Glinkova muzeanebo Tretjakovovy galerie spojenéopět s koncerty orchestrálníchhráčů. Tuto sezonu plánuje orchestri spolupráci s Nadací Nastěnka,moskevskou charitativní organizacípro děti postižené rakovinou. Orchestr,založený v roce 1990 klavíristoua dirigentem Michailem Pletněvem,je prvním ruským privátnímtělesem.Česká hudba v zahraničíDUE BOEMI DI PRAGA vystoupili22. 10. v městě Fürstenfeld (Rakousko)na koncertě nazvaném „40let Due Boemi di Praga“. Koncert pořádalKulturní referát města Fürstenfelda rozhlasová stanice ORF-Graz,která koncert nahrávala, včetně interviews basklarinetistou JosefemHorákem. Na programu byly skladbyA. Dvořáka (Klid lesa – basklarinetováverze Ant. Kohout), L. Janáčka(Dunaj), J. Pauera (Arie a Rondo),M. Štědroně (Aušvicate hikker baroa v jeho reliazaci Hajducké tancez 18. století), Floriana Wieflera (4malé kusy, věnované Due Boemi),J. S. Bacha (Adagio s variačním hlasem)a V. Belliniho (Concertino –v basklarinetové verzi od M. Štědroně).* V Biberachu uvedli Due Boemi28. 10. koncert ve znamení českésoudobé hudby. Zaznělo Cantoa Due Boemi (J. F. Fischer), Variacez podzimu (J. Bárta), Dvě úvahy proDue Boemi (J. Tausinger), Romance(J. Pauer) a Divertissement pourMarc Chagall (J. Smutný) pro basklarineta čtyři příčné flétny. Hrála německáflétnistka Cornelia Bauer, kteráprovedla i Ariettu Š. Luckého proaltovou flétnu a klavír. Celý koncertzahájila Elegie Belgičana Dirka Brosséa ukončila Fantasie na japonskélidové motivy od Roh Ogury. * V italskémAsti uvedl soubor 15. 11. v programu„Hudba 5 století“ skladby V.Belliniho, L. van Beethovena, JanaNováka (Scherzi pastorali) a LubošeFišera (Amoroso, spoluúčinkoval německýhouslista Klaus Pfalzer) ad.sla41

STUDIE, KOMENTÁŘEKonzervatismusnebo návrat k ideálu umění?„Kam oko dohlédne, čirý konzervatismus“,děsí se avantgardnější částrakouských kulturních kruhů. VídeňskáVolksoper servírovala letos menu předevšímpro milovníky operety, ředitel divadlav Josefově zvěstoval krédo svéhodramaturgického plánu v podobě „radostize života“, Salcburský festival se usmířils Vídeňskými filharmoniky. Tak a podobněje charakterizována momentálnísituace vídeňské (rakouské) divadelní(a hudební) kultury.Že se atmosféra vskutku zklidnila,konstatují všichni. „Pryč jsou časy, kdyGérard Mortier šokoval parket v Salcburkuexperimenty a kdy Claus Peymann reagovalvýběrem repertoáru Burgtheatru i jehorežijním výkladem na aktuální politiku.“Zklidnění bouřlivé hladiny je přičítánona vrub především působení státního sekretářepro umění Franze Moraka. Svoulinii naznačil již v zahajovací řeči filmovéhofestivalu Diagonale roku 2000, kdyřekl: „Umělci mají konečně začít pracovata přestat s demonstracemi.“Většina intendantů rakouských divadelse podle všeho tímto kodexem řídí.Nový ředitel Burgtheatru Klaus Bachlerprý nehodlá být „klaunem pro přestávkyv politických kusech“, ředitel VolksoperRudolf Berger nevstoupí nikam, kde se„bude předčítat nějaký pamflet“. Jedenz nejsilnějších kritických hlasů vycházíz pera spisovatelky Marlene Streeruwitz:„Divadla přijímají dokonce krácení subvencíbez boje. Místo aby hájili umění, obhajujíintendanti jen své vlastní pozice.“ Objevujíse dokonce činy „pokání“. Rudolf Bergerstáhl z repertoáru skandalizovanou inscenaciHraběnky Marici, kterou vyprodukovaljeho předchůdce Dominique Mentha,Salcburský festival se veřejně omluvilza umělecký omyl letošního Únosu zeserailu. K hlasu Marlene Streeruwitz sepřipojují také režisér Peter Schneeberger,spisovatel Robert Menasse a další,kteří se pokoušejí o analýzu uplynulýchpadesáti let:Zdá se, že nástupem Franze Morakado funkce státního sekretáře pro uměnív únoru 2000 skončila třicetiletá kulturnípolitika sociální demokracie. Morak jeoznačován za prototyp konzervativníhokulturního politika, prosazujícího ideálměšťanské spotřební společnosti, jak jizastává Rakouská lidová strana (ÖVP).V rukou této strany byla kulturní politikaRakouska v letech 1945–70, v jejímprogramu stála „péče o rakouskéhoducha a velké tradice minulosti“. V tédobě byla znovu otevřena Státní opera,Lidová opera (Volksoper) pozdviženana vyšší hodnotovou úroveň. Zemskýhejtman Salcburku žádal roku 1951 bojkotBergova Vojcka, literatura nabízela předevšímchválu drobných radostí a odpůrcinařízeného pohodlí byli trestáni (aktivistaGünter Brust se před uvězněním uchránilútěkem do Berlína). Ministr kulturyHeinrich Drimmel, jenž byl ve funkci1954–64, formuloval své stanoviskotakto: „Rakouský lid má přirozený cit proto, co je správné a čisté.“ V důsledcíchto znamenalo lidové vyprávěnky PeteraRosseggera místo Brechta, Beethovenovuapoteózu člověka místo Mahlerovýchrozpolcených symfonií.Franz Morak a ministryně ElisabethGehrer samozřejmě nemohou křísit Drimmelovukulturní politiku, už proto ne, že„není zcela jasné, co vůbec dnes znamenápojem měšťanstvo a měšťanská kultura“.Jaký je tedy Morakův kulturní koncept?„Morakovu kulturně politickému smýšlení sepodařilo dát politický smysl krojované kultuře.“Tím je mimo jiné míněno uvolněníznačné částky pro aktivity korutanskéhohejtmana Jörga Haidera. Franz Morak– herec a bývalá hvězda „austrorocku“– navenek zachovává status quo, radikálněvšak narušuje dané struktury, ministryněGehrer se omezuje na jmenování ředitelůmuzeí a výsledkem je nikoli měšťanskáideologie, nýbrž zákon chaosu.Jsou však také slyšet hlasy, jež podobnéjednotlivé příklady pro charakterizacihodnot rakouské kultury (a politiky)nepovažují za průkazné. Například hlasfilozofa Konrada Paula Liessmanna: „OdSalcburského festivalu se sice očekává, žebude chápán jako reprezentace státu, že byvšak festival představoval nejvyšší stupeňrakouského uměleckého niveau, to netvrdíani prezidentka festivalu Helga Rabl-Stadler.Franz Morak je označován za konzervativníhopolitika. Pojem »konzervativní«však znamená »ochraňující«. Dnes se alehlavně hovoří o změnách, flexibilitě, mobilizaci,likvidaci a rozbíječství. To je ovšempravý opak konzervatismu. Prožíváme všakvzrůstající merkantilizaci kultury. Kulturnípolitika spočívá v tom, že je kultura ekonomizovánaa tím je umění zbaveno v konzervativnímsmyslu právě toho, proč je měšťanstvokdysi tak milovalo: umění přestalo býtchrámem múz. Právě koncertní spolky neboopera byly v 19. století oněmi místy, kamobchod neměl přístup. Komercializace vedek povrchnosti, konzumovatelnosti umění.To však není specifický koncept ÖVP, tentokoncept už se stal dávno nadstranickým– stačí vzpomenout na Theodora Adornaa jeho varování. Avantgarda není a nebudepotlačena, jenom zestárla. Nehovořil bycho konzervativní době, ale o době, kdy se– symbolicky řečeno – závity požadavkůna umění pootáčejí zpátky. Už nevěříme,že by umění mohlo něco změnit, že by snadbylo institutem morálky nebo že bychom přioperních představeních zažili extázi. A toje nám ovšem líto.“Ze zahraničních materiálů připravilaVLASTA REITTEREROVÁ42

Hovoříme s JIŘÍM TOMÁŠKEMo Společnosti koncertních umělců, Zlatém fondu a …Od roku 1999 se už pátým rokem v podzimních měsících prezentujeSpolečnost koncertních umělců, člen AHUV, před poučenou pražskou veřejnostísvými koncerty. Charakteristický je pro ně jednotný záměr a vysokémistrovství. Těch pět roků se zhruba kryje s údobím, kdy vykonává funkcipředsedy Společnosti koncertních umělců houslista a pedagog, profesorJiří Tomášek. Jeho umělecká osobnost je dostatečně známa a tedy jen vestručnosti připomeneme, že je významný sólista, komorní hráč, pedagoga organizátor hudebního života. Jeho domovskou institucí jako pedagoga jepražská HAMU, ale kantorské aktivity jsou podstatně širší. Vyučuje sólovoui komorní hru a přednáší též dějiny a literaturu houslí a violy. Jeho domácíi zahraniční aktivity jsou natolik bohaté, že jsme poměrně těžko hledaliv listopadu termín na rozhovor, jehož tři základní témata byla: Intergram,Společnost koncertních umělců a její podzimní koncerty. Hovořili jsme podrobněi na přeskáčku a po rozhovoru jsem se pokusil témata a odpovědičtenářům utřídit následovně:Intergram je ochranná organizace výkonnýchumělců, která hájí jejich zájmya právně ekonomické nároky předevšímpři samostatném uměleckém výkonu,ale také při pořizování a užívání kopiítěchto výkonů. Jsou tu zastoupeni nejenkoncertní umělci, ale i řada dalších oborů,například velmi podstatná je účastherců a pěvců. Společnost koncertníchumělců, člen AHUV, je zakládajícímčlenem Intergramu a jako taková másvá práva, nároky i odměny. Ty odměnytvoří podstatnou část prostředků nanaše koncerty. V posledních dvou letechdokonce část výhradní, protože na našeakce nedostáváme žádný příspěvek z Ministerstvakultury. Rád bych v této souvislostiupozornil na houževnatě zakořeněný(i když stále opravovaný) omyl. ČlenemIntergramu je naše Společnost koncertníchumělců a nikoli celá AHUV – Asociacehudebních umělců a vědců. Ostatníspolečnosti AHUV (například houslaři,Hudební rozhledy, krajská centra atd.) sena výhodách nemohou podílet, nic nedostávají.Omyl většinou ožívá v situacích,kdy se jedná na jiných fórech o příspěvekpro ty ostatní společnosti.Naše tři podzimní koncerty už myslímza těch pět roků přesvědčily o své oprávněnostia úrovni. K tomu se ještě dostanu.Problémem zůstává kupodivu název.Tři koncerty, rozložené od října do prosince,jenom těžko můžeme chápat jakopřehlídku, i když ten termín používáme,letos s podtitulem „Ze zlatého fondu českéhudby“. Víme, že tu chybí časová soustředěnosta tím možnost porovnávání. Zestejných důvodů by bylo chybné používatdnes tak oblíbené označení „festival“. Zevšeho nejspíše je to malý třídílný cyklus,jakási koncertní trilogie. Možná však, žese v budoucnu rozhodneme pro nějakýzcela jednoduchý model typu: „Společnostkoncertních umělců uvádí…“Přehlídkové koncerty mají důraznýdramaturgický záměr. Naši koncertníumělci hrají díla českých skladatelů,v převážné většině moderních nebo žijícícha provedli v těchto souvislostechřadu premiér. Na českých koncertníchpódiích často a ze sporných důvodů českátvorba nemá takové zastoupení, jaké byjí pro její kvalitu patřilo. Jde tedy z našístrany o určitý druh služby i umělecko--dramaturgického dialogu. Připomenujen, že jsme za těch pět roků uvedli přestři desítky skladeb našich autorů! Dalšímzáměrem našich koncertů je, aby na nichvystupovali jak renomovaní umělci, takslibní představitelé nastupující generace– včetně komorních souborů. Je to příležitosti nabídnuté měřítko.Dokážeme ovšem také dramaturgickypružně reagovat. Po 11. září 2001 jsmeurychleně připravili koncert z tvorby B.Martinů, K. B. Jiráka a A. Dvořáka,který demonstroval lidskou i uměleckouvzájemnost.Společnost koncertních umělců těmito„přehlídkovými“ koncerty předkládá jakýsivýstup na veřejnosti, interně – pro svéčleny – jsou pobídkou, příležitostí, odměnou.Navenek se „Společnost“ ještě mj.prezentuje jako podpůrce činnosti v regionech(např. Haydnovy slavnosti v Lukavici)a několika dalšími aktivitami typuspíše poradenského, ale neméně důležitáje její činnost, zaměřená do vlastních řada k vlastním problémům koncertníchumělců. Její členové se zabývají otázkamilegislativy, vzdělávání, odměňování,celkovou problematikou hudebního života– až zase naopak konkrétními návrhy naSenior prix, které uděluje nadace Životumělce významným interpretům (ale takéhercům, operním pěvcům, představitelůmpopu apod.).A na závěr snad jen pokus o stručnoucharakteristiku letošních tří koncertů „Zezlatého fondu české hudby“. Myslím, žeto byla poctivá umělecká služba moderníčeské hudbě, která se v překrvenémkoncertním životě svou koncentrovanostíodlišila od tzv. globální dramaturgie, sekterou se jinak můžeme setkat všude.Připravil JAN ŠMOLÍK43

Nekonvenční žižkovskývioloncellistaJIŘÍ HOŠEKVioloncellista Jiří Hošek je nejen neúnavným organizátorem, dramaturgema uměleckým garantem Nekonvenčního žižkovského podzimu, sólistou, pedagogemAMU, hráčem na mnohé další nástroje, autorem scénické hudby, rozevlátoua nenapodobitelnou osobností zasahující do rozličných hudebních sfér a žánrů,ale také objevitelem a průkopníkem pozapomenuté literatury pro svůj nástroj.Prosazení odkazu violoncellisty Davida Poppera (1843-1913) si vzal doslova zasvůj životní úkol. Natočil na několik CD už řadu jeho skladeb, vedle cellovýchkoncertů například kompozici Im Walde, dua, kvartet, Requiem a některé přídavky– a další nahrávky ještě chystá. Realizoval mimo jiné pro ten účel i svouvlastní orchestraci Popperova 3. a 4. violoncellového koncertu. Posledně zmíněnédílo, podle jeho slov ďábelsky těžké, natočil ve světové premiéře. O Popperoviinicioval počátkem 90. let rovněž dokumentární pořad, který nedávno Českátelevize po deseti letech znovu reprízovala. „Jsem za to velice vděčný, vzbudiloto velký ohlas,“ říká. Jiří Hošek má ve své diskografii také koncerty BohuslavaMartinů, hudbu Josepha Haydna, dueta Antonína Krafta pořízená s dcerouDominikou a jako raritu desku se smutečními melodiemi nazvanou Largo maestoso,na níž hraje na cello i na varhany. Nebyl by to – mimochodem – anion, aby tehdy, v roce 2001, nepokřtil toto CD v krematoriu 4. 4. ve 4 odpolednea nespojil ten akt s prezentací Pohřebního ústavu hlavního města Prahy připříležitosti 90. výročí jeho založení.ní se na době, ale zcela tak, aby to diváknepoznal. Technologie nesouvisí s ničímjiným, je to kamufláž – jako když kouzel-Na podzim nyní odešel v 91 letechvioloncellista Miloš Sádlo. Jak naněj jako na svého profesora z AMUvzpomínáte? Byl vidět, stejně jakoPravoslav Sádlo-Páv, váš učitel z konzervatoře,ve zmíněném popperovskémdokumentu.Milošek byl osobností, které jsme se všichniklaněli. Uvědomovali jsme si napříkladjím zprostředkovaný kontakt s legendárnímCasalsem, u něhož studoval. Přinesl jehopojetí hry do české violoncellové školy. Premiérovalzde také řadu děl, hrál napříkladosobně s Šostakovičem. Všechny tyto věciv jeho hlavě, autenticky zdokumentovanéa předávané dál, to byla také velká část jehoosobnosti. Ale především byl pozoruhodnýjeho systém violoncellové techniky.V čem spočívá?Každý kantor má samozřejmě určitéhráčské postupy, prstoklady a podobně.Jak známo, Miloš Sádlo hrál původně nahousle. A proto třeba já i moji žáci mámeruku sklopenou shora, zatímco klasické cellistickéhraní je s rukou přesně do pravéhoúhlu. I tvoření vibrata měl jiné – takhle,a ne takhle (ukazuje). Toto vibrato jez praktického hlediska daleko uvolněnějšía je zvládnutelnější z fyzikálního principu,že prst je proti struně. Je tak lepší kontaktse strunou a snazší hledání intonace.A potom – on měl úžasný smysl vymýšletvěci – smykové i prstokladové, na které seběžným postupem prostě nedá přijít. Tobyla „pravda zjevená“, kterou jsme přijaliza svou.Jak byste jeho návody popsal?Vychází to z úplně jiných než hudebníchprincipů – například výměna smyku: Neměníkdělá pohyby a divák nemá tušení proč.To jsou úžasné finesy, které on měl. Takénás nutil všechny tóny důsledně vibrovat.Dneska je nová teorie, že se nejprve nevibrujea až pak později se tón rozvibrovává.Asi jako když zpívá Lucie Bílá (napodobujea přehání).Vy nejste moc uctivý k hvězdám.Ne. Vezměte si třeba Mishu Maiského.Hraje sám sebe. Kde se mu to líbí, tamto rozvibruje, tam si udělá korunu… Je topodle mého exhibicionismus.Kdy jste vlastně poznal MilošeSádla?Když jsem přišel studovat na AMU, tobylo kolem roku 1976. Studium u něj byloúžasné. Ovládal komorní i operní muziku,doprovázel nás na klavír, učili jsme se i tak,že jsme hráli spolu – proti sobě. To je mimochodemintenzivní vizuální dojem, kterývelmi pomáhá. A nutil nás k samostatnosti.Další mou vzpomínkou je, že on i ze sebemenšíchnepříliš podstatných přehrávek,seminářů a čehokoli podobného dokázaludělat velkou, monstrózní záležitost. Alekdyž někdo hrál blbě, tak mu to klidně dostexpresivně řekl.44

Jaký byl interpret?Slyšet ho hrát veřejně byl zážitek.Pamatuji, jak jednou v Rytířském sálehrál Bachovu Sonátu g moll a pak jel dotelevize do Hudby z respiria, a tam to hrálještě jednou v přímém přenosu. To byloještě v osmdesátých letech. Poslední rokyuž ale na cello vůbec nesáhl. Jen v roce2002 jsem mu cello na žižkovském festivalupůjčil, udělali jsme tehdy ještě nějakéspolečné fotky. Ale společenský život si doposlední chvíle neodpustil. Každou nedělichodil do kavárny. Dokud mohl, chodil všude,i když se musel nechat vozit taxíkem.S hraním skončil, když viděl, že už na tofyzicky nemá. Totéž Josef Chuchro – takéuseknul svou kariéru. Podle mého až přílišpředčasně. Ale nehrál už tak, jak by hrátchtěl. To řeší každý.Miloš Sádlo byl Žižkovák jako vy?Nejprve žil v Bělehradské ulici a až pakse odstěhoval na Parukářku. Na hodinudomů jsem šel k němu ale snad jen asi jednou.Cellovou třídu číslo 12 jsme měli tehdyv Rudolfinu. I tady v Lichtenštejnskémpaláci chodil na semináře, ale studenti,kteří ho už osobně nezažili, ani pořádněnetušili, kdo to vlastně byl. Legenda nebudemezi námi věčně, to jsem věděl už nakonci 90. let. A tak jsem tehdy uspořádalpři Nekonvenčním žižkovském podzimusetkání violoncellistů. Byli tam tehdy hráčiod osmi do 88 let.Máte jistě mnoho dalších vzpomínek.Která vás napadne nejdřív?Jedna hezká, osobní. Natočil jsem počátkemdevadesátých let Popperovy koncerty.Při křtu desky se sešel Miloš Sádlo v Prazes violoncellistou Bernardem Michelinem.Dlouho se neviděli, naposledy někdy předválkou. Tehdy byla ve Vídni violoncellovásoutěž. První byl Navarra, Milošek druhý,Michelin třetí. Michelin byl kmotrem méhoCD. Setkali se spolu a byl to velmi dojemnýmoment.Jaký byl profesor Sádlo v tak vysokémvěku?Neuvěřitelný. Těch obrovských vědomostí,co měl v hlavě srovnaných. Mělsice problémy se srdcem, ale žádnousklerózu!Neplánujete mu „poctu“ na příštímNekonvenčním žižkovském podzimu?Určitě nějakou vzpomínku uděláme,jen ještě přesně nevím co. Jeho život, tonebylo jen sólové violoncello. Byly to i různéúpravy, klavírní trio… Byl renesančníosobností, mimo jiné propagátorem Bartóka.S Josefem Chuchrem se sice třebaúplně ve všem neshodli, ale pluralita bylahezká. A studenti AMU mu ani nepřišli napohřeb… Mám od Miloše velkou relikvii.Když jsem hrál Kraftův Koncert op. 4,přišel a věnoval mi jeho originální dobovévydání z 18. století na ručním papíru, a tovčetně orchestrálních hlasů.Musel mít asi všelijaké zajímavéstaré tisky, že?Ano, svůj notový archiv dal ale doantikvariátu. Dověděl jsem se o tom jennáhodou. Ještě jsem stačil pochytat párnot, které nemáme jinak šanci dnes někdedostat. Třeba mám skladbu od WilhelmaPoppera, Davidova bratra… Mám ty notyz odkazu Waltera Poppera, který byl žákemKarla Pravoslava Sádla.Jak to mimochodem vlastně bylos příjmením Sádlo?Na konzervatoři jsem chodil k PravoslavuSádlovi. Byl synem K. P. Sádla. Hodně semi věnoval. Slávek vystudoval práva, a abyse to odlišilo, přijal ještě po matce uměleckéjméno Páv. Pravoslav Sádlo-Páv, doktorpráv. Hrál také sólově, ale hodně se věnovalpedagogice. Velmi hloubal a bádal, říkalo semu v legraci Cimrman českých violoncellistů.Vědecky rozpracoval myšlenku svéhootce a dovedl ji až ad absurdum – zpracovalkartotéku většiny studijních cellových skladeb.Body, čísla, vzdálenosti… nad každounotou byla poznámka: tlak, místo, sklon,vzdálenost od kobylky. Tedy kde na smyčci,jakým prstem, jak daleko od kobylky se tanota hraje. Věděl přesně, že u jiného nástrojese to liší o tolik a tolik. Slávek byl velmivědecký, ale byl to muzikant. Polyhistor.Renesanční osobnost. Hrál divadlo v esperantu.Dirigoval také Symfonický orchestrčeskoslovenských železničářů. S nimi jsemsi poprvé zahrál Dvořáka.A Miloš Sádlo?Vlastním jménem Zátvrzský. Přijalz vděčnosti jméno po svém učiteli K. P.Sádlovi. Oba „synové“ – legitimní a „přijatý“– byli ale každý úplně jiný. Myslím, žese neměli nijak zvlášť rádi.To musela být vlastně docela kurióznísituace. Tři, respektive potom dvaSádlové na české hudební scéně.Když Slávek také koncertoval? Docelaano. – Zemřel 24. listopadu 2000, bylo mupětasedmdesát. Když jsem nahrál CD seSlukovou a Řídkého hudbou, věnoval jsemnahrávku jeho památce. Souvztažnost jei v tom, že vydavatelství K. P. Sádla kdysivydávalo Řídkého skladby.S K. P. Sádlem jste se osobně nesetkal?Ne. Přišel jsem na konzervatoř o něcopozději. Ale byl jsem na jeho pohřbu. To sipamatuju.Váš otec byl kontrabasista, hrávalijste spolu?Už tu také není. Desky, kterou jsem muvěnoval, se však dožil. Peníze na to daltaké Okresní úřad v Rokycanech, těsněpřed svým zánikem. Byla to Dueta op. 1Antonína Krafta, to bylo dílo mého táty.Spartovával pak Mikuláše Krafta, dosudto není hotové.Věnoval jste se koncertně i v nahrávacímstudiu odkazu rodiny Popperů.Jak je přibližujete?Studenti dnes hrají etudy Davida Popperaa pár přídavků a tím jejich povědomíkončí. Ale byl to velký cellista. PřítelBrahmse, kterého premiéroval. Koncertovali tady v Praze… Hrál v Rudolfinu Haydnaa své Requiem pro tři cella – s Wihanema Bergrem. Setkal se tu s Antonem Rubinštejnem.To vše nikdo dnes neví.Jaká byla jeho orientace? Jaký bylhudebník?Popper prosazoval Berlioze, Wagnera.Těžce nesl, že už mu nestačí síly, když nastupovalanová generace. Fascinuje mě takézpráva o tom, jak byl na koncertě Casalsev Budapešti. Popperova technika spočívá napevné pozici ruky a na výměně poloh celourukou. Casals přišel s využitím přehmatů,natahování z polohy do polohy. Popper jehohru obdivoval jako úžasnou. Ale nedotklo seto jeho srdce, jak vzpomínal. Já jsem instrumentovalPopperův 3. a 4. violoncellový koncert.Čtvrtý koncert ani sám Popper nehrál,pokládal ho za nehratelný. Janáček, kdyžPoppera slyšel hrát, prohlásil: Je to vynikajícívirtuos, ale skladatelem rozhodně není.Letos bylo dvojí popperovské výročí.Připomněl jste ho řádně při žižkovskémfestivalu?Samozřejmě. Byla vzpomínka spojenás koncertem – na Novém židovském hřbitověv Praze, kde jsem inicioval vytvoření náhrobkuna hrobě Popperových rodičů. Přijeli Popperův pravnuk Egmont Bergman sesvým synem, Popperovým prapravnukemDavidem Bergmanem.Nekonvenční žižkovský podzim jevždy plný výročí, zajímavých souvislostí,neobvyklých míst… Kam váš festivalsměřuje pro další roky?Chci pokračovat v díle, které už si našlosvou popularitu, ale to by bylo na další rozhovor.Vždyť každý ročník má na dvacetkoncertů…Připravil PETR VEBER45

OD FIRMYK FIRMĚ! V rámci koncertu řady FOK– Světová klavírní tvorba, kdese v Sukově síni Rudolfina posluchačům8. 11. představil klavíristaAdam Skoumal, pořádalafirma ARCODIVA i křest interpretovanového CD – PIANO46CONCERTOS – Rachmaninoff,Bach/Busoni. Koncertu i křtu sevedle majitele vydavatelské firmy,Jiřího Štilce zúčastnili i dvavýznamní hosté, prof. Peter Toperczer,rektor AMU a Mgr. PetrPolívka, ředitel Symfonického orchestruhl. města Prahy FOK.! Tereziánský sál Břevnovskéhokláštera se stal 21. 11. místemkoncertu houslistky Gabrie-! V příjemném prostoru elegantního sálu Boccaccio v hotelu Bohemiase 1. 12. konalo setkání novinářů s mezzosopranistkou DagmarPeckovou, která se tu stala protagonistkou několika významných akcí.Nejprve převzala z rukou ředitelky firmy SUPRAPHON Jany GondovéZlatou desku za pět tisíc prodaných CD s nahrávkou Dvořákovýchpísní, na níž ji před třemi lety doprovodil mezinárodně uznávanýpianista Irwin Cage. Jedná se o její šesté album (a první s ryzečeským programem), díky jehož úspěchu budou mít oba umělci v tomtoroce po Evropě i šestnáct koncertů. Dále Dagmar Pecková, kterádo Prahy přijela pouze na jediný den z portugalského Lisabonu, pokřtilanové CD, vydané opět firmou SUPRAPHON a nazvané BESTARIAS. Album obsahuje výběr toho nejlepšího, co umělkyně v letech1994 až 2001 natočila pro tuto firmu z operního oboru: Mozarta (Figarovasvatba, Clemenza di Tido, Don Giovanni), Rossiniho (Lazebníksevillský), Mascagniho (Cavalleria rusticana), Donizettiho (Favoritka),Čajkovského (Panna orleánská), Berlioze (Faustovo prokletí)a Bizeta (Carmen). Nu a do třetice byla mezzosopranistka moderátorkouvečera, Marií Retkovou, představena jako host slavnostníhovečera v Sukově síni (rovněž 1. 12.), kde zástupci Salcburského festivaluv čele se svou presidentkou Helgou Rabl-Stadler společně s jednímze svých hlavních sponzorů, pojišťovnou UNIQUA Group Austria,představili svůj festivalový program na letošní rok. Za klavírníhodoprovodu Vojtěcha Spurného zde Dagmar Pecková zazpívala áriiSexta „Deh per questo“ ze 2. jednání Mozartovy opery La clemenzadi Tito a cyklus Dvořákových Cigánských melodií op. 55. Na fotografiiZdeňka Chrapka zleva Dagmar Pecková, ředitelka vydavatelstvíSupraphon Jana Gondová, presidentka Salcburského festivalu HelgaRabl-Stadler a předseda představenstva a generální ředitel UNIQUApojišťovny, a. s. Marek Venuta.ly Demeterové a klavíristy NorbertaHellera, kteří si pro svévystoupení připravili dvě Mozartovyhouslové sonáty, Es durK 302 a e moll K 304, ze svéhonově vydaného CD. Nahrávku,která se zároveň za přítomnostiTaťány Medvecké a velvyslanceJaponska v ČR Koichi Takahasihov rámci koncertu i slavnostněpokřtila, vydala firma GZ DIGI-TAL MEDIA A. S.! Německá firma MUSIKADO--AULOS vydala k 75. narozeninámdirigenta Martina Turnovskéhoreedici dvou CD s převážněčeskou hudbou: na prvním dirigujeMartin Turnovský Bamberskésymfoniky, kteří zde hrají Symfoniič. 5 F dur op. 76 AntonínaDvořáka, symfonické básně ZdeňkaFibicha Toman a lesní pannaop. 49 a Bouře op. 46. Druhé CD– opět s Bamberskými symfonikya sólistou Pierrem W. Feitemobsahuje díla Františka VincenceKramáře (Koncert pro hoboj a orchestrF dur op. 52), Johanna NepomukaHummela (Adagio a variacepro hoboj a orchestr) a BohuslavaMartinů (Koncert pro hoboja orchestr, H. 353).! Nový kompaktní disk u firmyARCODIVA vychází rovněž klavíristoviMartinu Kasíkovi a Wihanovukvartetu. Jsou na něm nahrányklavírní kvintety RobertaSchumanna (Kvintet Es dur, op.44) a Antonína Dvořáka (KvintetA dur, op. 81).! Legendární pěvkyně, sopranistkaJarmila Novotná (1907–1994), dlouholetá sólistka Metropolitníopery v New Yorku,ale též hollywoodská Star, patřík uměleckým osobnostem, kterécelý svůj život vrchovatě naplnilyuměním. Krásný, lehký, třpytivýsoprán, mimořádné hereckéschopnosti a oslnivý jevištní zjev– to byly hlavní přednosti, kterétuto pěvkyni předurčily k závratnésvětové kariéře. V roce 1928zazářila jako Gilda ve veronskéaréně, v letech 1933–1939 bylasólistkou Státní opery Praha veVídni. Po americkém debutu v roce1939 v San Francisku následovaloroku 1940 angažmá v Metropolitníopeře, kde byla sólistkouaž do roku 1956. Po 2. světové válcese vracela do Evropy, zpívalav Salcburku, Vídni, Paříži a předrokem 1948 též v Praze. DVD,které vydává firma SUPRA-PHON, obsahuje dva filmové dokumentyo jejím životě a uměleckékariéře, digitálně remasterovanounahrávku lidových písní zadoprovodu Jana Masaryka a stejnětak technicky ošetřený výběrsvětových operních árií z let čtyřicátých.Zvukové ukázky jsou doplněnybohatým obrazovým materiálemz archivu umělkyně.! Pod značkou RCA REDSEAL (BMG ARIOLA) vycházínová série v kategorii budgetpod názvem Complete Collections.Najdeme v ní kompletní nahrávkyBeethovenových pěti klavírníchkoncertů v podání EmanuelaAxe, amerického klavíristypolského původu, který již několikrátvystupoval i v Praze. Nahrávkyklavírních koncertů s Axemrealizoval dirigent André Prévins Royal Philharmonic Orchestra.Komplet 3 CD ještě doplňuje nahrávkaBeethovenovy Chorálnífantazie, kterou s Axem realizovalZubin Mehta a Newyorští filharmonikové.! Šestice symfonií BohuslavaMartinů sice postupně zdomácnělau většiny orchestrů na celémsvětě, kompletních nahrávek všakexistuje pouze několik. Po více nežpětadvaceti letech od doby, kdys Českou filharmonií realizovalpro firmu SUPRAPHON kompletnínahrávku Václav Neumann,se tohoto úkolu nyní ujal Jiří Bělohlávek.První CD realizovanéhoprojektu, který bude dokončenv příštích dvou letech, obsahujesymfonii č. 3 a č. 4 a za podporyNadace Bohuslava Martinů vycházíjiž v těchto dnech.! Mezi novými cédéčky firmySUPRAPHON je rovněž nahrávkakompletní písňové tvorbyVítězslavy Kaprálové (1915–1940), která ve světové premiéřevychází díky znalci skladatelčinadíla, americkému klavíristovi TimothymuCheekovi. Za jeho doprovodupísně nastudovala sólistkaopery Národního divadlav Praze Dana Burešová a CD vycházíza finanční podpory SpolečnostiVítězslavy Kaprálové v Torontua hudební fakulty univerzityv Michiganu.

! Společenské setkání u příležitosti tiskové konference k vánočnímu koncertu a křtu nového CD Evy Urbanovése konalo 27. 11. v Kongresovém centru Praha. Nahrávku italských operních árií, o níž jsme psalijiž v minulém čísle, vydala firma SUPRAPHON a společně s Evou Urbanovou se na ní podílel i Pražskýfilharmonický sbor (sbormistr Jaroslav Brych) a Orchestr Národního divadla, řízený Ondrejem Lenárdem.Kmotry nového CD se stali dnes již legendární pěvkyně Soňa Červená a slavný režisér Jiří Krejčík, který zdezavzpomínal i na své první osobní setkání s Evou Urbanovou v loňském roce: „Potkali jsme se tehdy náhodněve výtahu administrativní budovy Národního divadla za přítomnosti několika lidí; přesto jsem se neudržela vyjádřil jsem této výjimečné pěvkyni svůj neskonalý obdiv a uznání. Vždyť už při mém prvním setkání s ní –to bylo prostřednictvím televize – mě její umění naprosto uchvátilo“. Konference i křtu byl přítomen rovněžfrancouzský velvyslanec J. E. pan Joël De Zorzi, který tu novináře seznámil se záměrem, předat v průběhuplánovaného koncertu Evě Urbanové řád Rytíř umění a literatury, který ji ministr kultury Francouzskérepubliky, pan Jean-Jacques Aillagon, udělil za její skvělou prezentaci české hudby ve Francii. Po MagdaleněKožené je tak Eva Urbanová z řad pěvců další majitelkou tohoto významného ocenění, které podobnějako prestižní kanadská cena Dora Mavor Moore Award, udělená pěvkyni v tomto roce (tedy 2003) za výjimečnývýkon v roli Kostelničky, ocěňuje především její přínos v interpretaci rolí z českých oper.letí, kde působil nejprve jakoznamenitý učitel houslové hrya podle všeho také skladebné teorie.Po smrti Leopolda Koželuhase však propracoval na prestižnímísto dvorního skladatelea kapelníka dvorní komorní hudby.Byl shodou okolností posledním,kdo ve Vídni tuto funkci –až do své smrti – zastával. Dospektra hudební poetiky vídeňskéhoklasicismu přispěl osobitýmživotním elánem, zděděnýmpo svých venkovských předcích,něžnou lyrikou bez sentimentua vyhraněným smyslem pro hudebníhumor. Významné a zcelaosobité místo zaujímají v Krommerověodkazu skladby pro klarinet– nástroj ze všech dřevěnýchdechů s nejširšími technickýmimožnostmi i rozsahem a nástroj,který na koncertních pódiích zdomácnělteprve v období klasicismu.Koncerty pro klarinet (a dvaklarinety) a orchestr, vydávanéfirmou SUPRAPHON, vynikajídokonalou instrumentací a obratnýmkontrapunktem, a tak nejenževýznamně obohacují literaturutohoto oboru, ale mohou se směleměřit i se skladbami Mozartovýmia Weberovými. Nastudovalije Vlastimil Mareš a Jiří Hlaváčza doprovodu Pražského komorníhoorchestru, řízeného LiboremPeškem.! Proslulý hudební skladatela producent Karel Svobodaoslavil v závěru roku 65. narozeniny.Dnes už jen s úsměvemvzpomíná, jak opustil studiumstomatologie na Karlově univerzitěv Praze a rozhodl sevěnovat hudbě. Dobře udělal.Jeho písně patří mezi největšíhity Karla Gotta a v podstatěvšech našich významných zpěváků.Stačí říci Lady Carneval,Stín katedrál, Čau lásko, Jsi můjpán a už nám v hlavě naskakujíjeho krásné, romantikou prodchnutémelodie. Je též autoremhudby k mnoha filmům, z nichžprosluly Tři oříšky pro Popelku,Jak se budí princezny neboZ pekla štěstí, z televizních seriálůpřipomeňme alespoň VčelkuMáju, Cirkus Humberto a Návštěvníky.A co muzikály? TřebaNoc na Karlštejně, Dracula,Monte Cristo? Seznam by bylpěkně dlouhý. Pochopitelně, žeo hudbu Karla Svobody je velkýzájem i v zahraničí. Napříkladv příštím roce mají uvéstDraculu ve Švýcarsku a v Polsku.Jeho skladby má snad každýdoma na deskách, cédéčkáchnebo kazetách. Supraphon právěvydal dvojcédéčko s originálníminahrávkami jeho největšíchhitů, které 11. 11. pokřtilv pražském Duplexu, kde KarelSvoboda zároveň převzal od ředitelkySupraphonu Jany Gondovéplatinovou desku za významnýumělecký vklad do Zlatéhofondu Supraphonu. Kmotroubyla Leona Machálková a jednouz prvních gratulantek Svobodovamanželka Vendula Svobodová.Jí také skladatel věnovalzbrusu novou píseň Ještě, že tělásko mám, rovněž nahranou nanovém CD.vd! Český skladatel FrantišekVincenc Kramář-Krommer(1759–1831) byl ozdobou hudebníVídně přelomu 18. a 19. sto-! Křest CD ANTONÍN DVOŘÁK – BIBLICKÉ PÍSNĚ, který vydalav podání mezzosopranistky Edity Randové a klavíristy StanislavaBogunii firma GZ DIGITAL MEDIA A. S., se konal dne 27. 11.v Galerii 33. Kmotry CD byli módní návrhářka Beata Rajská a výtvarníkJan Kristofori. Na fotografii Petra Horníka zleva Edita Randová,Jana Vaculíková a Beata Rajská, v pozadí Jan Kristofori a GabrielaBergmanová.47

RECENZE CDRCA RED SEAL 82876 52737 2Johannes Brahms: Sonátaf moll, op. 5, Intermezzoa moll, Capriccio h moll,op. 76, Uherské tance č.1 g moll, č. 3 F dur, č. 2 d moll,č. 7 F dur, č. 6 Des dur (56:15),Jevgenij Kissin, klavírJohannes Brahms dokončil svojitřetí (a také poslední) klavírní sonátuf moll v říjnu 1853 za pobytuv rodině Schumannově v Düsseldorfu.Schumann tehdy předpověděldvacetiletému hudebníkovi velkoubudoucnost, která se beze zbytkunaplnila. Místo v hudebních dějináchby ale Brahmsovi zajistila jižtato sonáta, jako by navazující naposlední opusy Beethovenovy. Jedílem, svědčícím o bohaté invencii formální kázni a skvělém, vlastnípraxí ověřeném pianistickém umění.Obvyklé čtyřvěté schéma rozšiřujeBrahms o podivuhodné intermezzo,ústící do grandiózního finále.Brahmsova Sonáta f moll náležík nejnáročnějším skladbám klavírníliteratury. Jev genij Kissinse její interpretace zhostil obdivuhodně.Svrchovaná technika mudovoluje hrát rychlé věty v maximálníchtempech, aniž naruší třpytivouzřetelnost pasáží či velebnostakordických ploch. Vytříbená tónovákultura a diferencovaná dynamikamu umožňují tlumočit nádhernéromantické Andante klidněa soustředěně, aniž oslabí vnitřnínapětí a naléhavost výrazu. Dík hudebnímuintelektu se Kissinovi daříobjevit pointu ve zdánlivě vedlejšíchdetailech, namátkou uvádímodstíněné zdůraznění beethovenovskéhočtyřtónového osudového motivkuve čtvrté větě. Ruský pianistadokáže posluchače polapit do sítěBrahmsovy hudby a udrží jej v níi ve zbývajících dílech. Dvě skladbyz opusu 76, zamyšlené Intermezzoa moll a hravé Capriccio h moll působíjako milé přídavky či jako předehrak závěrečným pěti Uherskýmtancům, známým především z původníčtyřruční či následné orchestrálníverze. Málokdo ví, že Brahmssi řadu z nich upravil pro vlastnísólová vystoupení, aniž opomněl jedinounotu originálu. Kissinovi takdal příležitost rozpoutat virtuózníohňostroj, který bere dech.Nahrávka má odpovídající technickouúroveň. Klavír z hamburskéhodomu Steinway& Sons zníve všech polohách vyváženě a kultivovaně.Buklet obsahuje poučnoustať o Brahmsově tvorbě z peraStephana Wieglera (A, N, F) a podrobnécurriculum vitae pianisty,jehož tvář na fotografiích si uchováváchlapeckou svěžest. Dnes dvaatřicetiletýumělec zůstal věrný svéjediné učitelce z moskevského Gněsinovainstitutu.Anna Pavlovna Kantor jej vedlaod dětských let až k hvězdnédráze světového pianisty.Ono zvláštní fluidum, vyzařujícíz Kissinovy hry na pódiu jakobyse přeneslo i do jeho brahmssovskéhosnímku.ZDENĚK PACHOVSKÝARTE NOVA CLASSICS (BMG)74321 96521 – 2Mendelssohn – Bartholdy:Smyčcové kvartety op. 12a op. 80 (48:54), HenschelQuartetČesky posluchač a diskofil,poněkud zhýčkaný hrou několikagenerací domácích kvartet, beredo rukou nahrávky zahraničníchsouborů s určitou zvědavostí a stínemnedůvěry. Snímek Mendelssohnovýchkvartetů však tyto pocitypo několika taktech uvede napravou míru. Kvarteto, založenév roce 1994 sourozenci Henschelovými(houslisty Christophema Markusem a violistkou Monikou)spolu s cellistou MathiasemBeyerem – Karlshjem hrajeznamenitě. Nevím nakolik je jejichkomorní vytříbenost a vyváženostdána rodovou spřízněností,ale jen málokdy jsme svědkyve všech směrech tak homogenního,přirozeného a přesvědčivéhoprojevu. Vnímáme Mendelssohnovuhudbu a nabýváme dojem,že ji nelze tlumočit jinak.První CD z připravovanéhokompletu šesti skladatelovýchkvartetů obsahuje Smyčcový kvartetEs dur op. 12 z roku 1829 a Smyčcovýkvartet f moll, op. 80 z roku1847, poslední Mendelssohnovo dílovůbec. V prvním kvartetu navazujedvacetiletý romantik s pozoruhodnouzralostí na odkaz klasiků.Z kvarteta zaujme především půvabnácanzonetta s jiskřivým pádivýmtriem, jedna ze skladatelovýchhudebních lahůdek, která se hrávái samostatně. Neobyčejně kompaktnía energické finále pak svědčío tom, že Mendelssohnova invencev průběhu kompozice v nejmenšímneslábla. Je-li Kvartet Es durjedním ze šťastných děl komorní literatury,pak Kvartet f moll je dílevýjimečným. Nejen proto, že jev něm obsaženo sedmnáct let uměleckýcha lidských zkušeností autora.Rozhodujícím impulsem vznikukvarteta byl otřes, způsobený úmrtímMendelssohnovy sestry, jíž nadevše miloval.Název „Requiem za Fanny“ plněvystihuje ráz díla. Je to nepřerušenépásmo vzrušené, dramatickéhudby, proložené Adagiems intonacemi smutečního pochodua jen ojediněle zjasněné tónyútěchy. Skladba, jakou Janáček nazval„výkřikem duše“, odhaluje nečekaněhluboký tvůrčí rozměr v odkazuskladatele, považovaného jednostranněza skvělého, byť trochupovrchního představitele elegantnísalonní hudby biedermeieru.Snímek byl natočen v koprodukciBMG s Bavorským rozhlasemv roce 2003 a má odpovídajícítechnickou a zvukovou úroveň. Jednoduchýbuklet s fotografií Henschelovakvarteta na titulní straněobsahuje stať o Mendelssohnovýchkvartetech z pera Guido JohanneseJoerga v angličtině a němčiněa curriculum vitae poměrně mladéhosouboru, který nahrávkou jenpotvrdil soud anglické kritiky pokoncertu ve Wigmore Hall, přenášenéhoBBC:„Henschel Quartet našelcestu do první ligy vedoucích světovýchkvartetních formací“.ZDENĚK PACHOVSKÝGZ DIGITAL MEDIA, A. S. L1 0559-2 131 P 2003Antonín Dvořák, Cikánské písně,op. 55, Tři novořecké básně,op. 50, Čtyři písně op. 82,Biblické písně, op. 99, EditaRandová – mezzosoprán, StanislavBogunia – klavírMezzosoprán Edity Randovémůže být domácímu hudebnímupubliku povědomý zejména z vysílánírozhlasové stanice Vltava,pro její fonotéku natočila zpěvačkanejeden opus českých skladatelů.Vedle závažného titulu JanáčkovyGlagolské mše nazpívala mnohépísně – třeba Vítězslava Novákači Pavla Blatného. Rozhlasovéstudio byla také místem zrodu jejíhodvořákovského titulu. Tato skutečnostje jistou zárukou – vedletechnické stránky také kvalityumělecké, neboť doprovázejícímpartnerem umělkyně byl zkušenýklavírista, rozhlasový sbormistra dirigent Stanislav Bogunia,nahrávku řídil svědomitý a náročnýrežisér Jiří Gemrot, jehož vizitkouje řada výtečných nejen rozhlasovýchsnímků a nahrávací týmdoplnil zvukový mistr Jan Lžičař.Marně jsem ovšem hledal přesnádata natáčení. Hlas Edity Randovéoplývá uklidňující sympatickoubarvou violového témbru, který jenesen zvládnutými technickýmiprostředky. Zpěvačka se vyrovnalas celým užitým rozsahem, podlesoudobých referencí patří právětato vlastnost k oceňovaným atributůmjejího projevu.Doprovodný buklet s přidanouanglickou verzí textu, je opatřenjak výstižným profilem zpěvačkytak náležitým rozpisem písní jednotlivýchopusů. K dobrému tónupřispívá i design Studia Tyfov převládající teple pískové barvěstylizovaným gotickým písmem titulnístránky.RAFAEL BROM48