5/2013 - Mighty Sounds

Marek TomanVlna ska se znovu zvedáDr. Ring Ding stál koncem 80. let na počátku popularity ska v Německu. Dnes se věnujemnoha hudebním žánrům – od ska přes reggae k dancehallu, ale baví ho třeba i swing.V České republice vystupoval několikrát, z toho dvakrát na Mighty Sounds a v roce 2013to bude potřetí! V Praze zahrál v březnu v Lucerna Music Baru s formací Ska-Vaganzaa představil nové album Piping Hot.Jak se ti do Prahy cestovalo?Celkem dobře, kromě posledních čtyřicetimetrů, protože jsme chtěli zaparkovat, alenešlo to, tak jsme popojeli dál a stopla náspolicie. Dostali jsme pokutu, protože jsme seoctli v pěší zóně… cedule tam sice byla, jenžejenom v češtině. No, musel jsem zaplatit dvěstě korun, takový malý poplatek na uvítanou.I tak vítej. Ale pojďme raději k hudbě.Jak je na tom podle tebe dnešní ska scéna?Jsme někde mezi čtvrtou vlnou a…… a pátou. Mám pocit, že se to znovu začínázvedat. Posledních pár let bylo trochu slabších,ale teď se v Německu objevilo pár promotérů,kteří jsou fanoušky ska a snaží se něco pro žánrudělat. Organizují v různých částech Německafestivaly. Kdysi měl dobré jméno Potsdam SkaFestival, jenom během posledních zhruba desetilet se na něj už moc nechodilo. Teď jeurčitě dobrý This Is Ska Festival v Rosslau.Vznikl také nový festival v Dortmundu: RuhrpottSka Explosion. A taky Dynamite SkaFestival v Lipsku, který má vždyckyvelice dobrý program. V reggae jezásadní Reggae Jam v Bersenbrücku,což je takový „největšímalý“ festival. Atmosféra je tamjakoby rodinná, v line-upu jsousice velká jména, ale nemášpocit, že to dělají jenom propeníze. Zkrátka řekl bych,že ska scéna znovu roste.Na koncerty chodí staršíchlápci, které jsemznal, když jsem začínalhrát ve ska kapele abylo mi sedmnáct, avídám taky mladélidi, což je dobréznamení.Na festivalyjezdí kvalitní kapely ze Spojených států, zeŠpanělska, zvláště z Katalánska, a z Itálie. Mámdojem, že vlna se znovu zvedá. Přinejmenšímv Německu.A myslíš, že se to týká víc hudby nebosubkultury? Je pro tebe subkulturnístránka věci důležitá?Na to těžko můžu odpovědět, protože já jsemsi jako součást subkultury nikdy nepřipadal.Samozřejmě jsem k ní vždycky patřil – nebotedy patřím – dělám vlastně soundtrack prosubkulturu – ale nikdy jsem se nepovažoval aniza rude boye, ani za skinheada nebo za cokolijiného. Já jsem hlavně hudební fanoušek, milovníkmuziky. A to různých žánrů, samozřejmětaky ska. Na koncerty jsem chodil vždyckyproto, abych si užil hudbu, ne abych podpořilsvůj subkulturní životní styl. Hodně lidí to mánaopak, takže po pár letech svůj styl změní,a s ním i muziku. Já když objevím v hudběněco nového, tak si to naopak přidám mezi svéoblíbené záležitosti. Neposlouchám to místoněčeho jiného, poslouchám obojí. Myslím, žev Anglii je to jiné, jde jim víc o hudbu. I kdyžpatří třeba k rude boy scéně, hudba tam hrajevětší roli než v jiných částech Evropy.Je zajímavé vidět, jak se subkulturníhudba může stát mainstreamovou. Proněkoho má to subkulturní vymezenístriktní, skoro politický význam…Ano, lidi nesnášejí, když jejich hudba,která podle nich patří jejich subkultuře, začnebýt populárnější. Mají pocit, že jim ji mainstreamkrade. Vím, jak si připadají. Když mibylo přibližně patnáct, objevil jsem sám prosebe soul z šedesátých let, byl jsem ve svétřídě jediný, kdo o něm věděl. Připadal jsemsi velice, hm, důležitý. A pak začali dávat filmThe Commitments, kde tu hudbu hráli. Zdálo semi vynikající, že vytáhli ty staré soulové pecky,ale o dva měsíce později už každý viděl ten➔