2007 | ročník 60 | cena 40 Kč - Hudební Rozhledy

HUDEBNÍ ROZHLEDY 022007 | ročník 60 | cena 40 KčSmetanovo trioSaská státní opera v DrážďanechLibuše MárováLiturgická hudba středověku

vybrané koncerty a představení v období únor – červen 2007ÚNOR26. 2. Koncert ke 100. výročí narozeníVáclava Trojana.Účinkují Petr Paulů (kytara), Ladislav Horák (akordeon)a Pavel Hůla j. h. (housle) v rámci cyklu„Profesoři Pražské konzervatoře“Sukova síň Rudolfina, 18:0026. 2. J. Suchý / J. Šlitr – „Z kytice“premiéra Divadla konzervatoře (DIK)Žižkovské divadlo, 19:0028. 2. Koncert studentů akordeonovéhooddělení a oddělení bicích nástrojů PKSukova síň Rudolfina, 18:30BŘEZEN1. 3. Reprezentační ples PKNárodní dům Na Smíchově, 19:008. 3. Koncert studentů smyčcovéhooddělení PKSukova síň Rudolfina, 18:3012. 3. Absolventský koncert s doprovodemsymfonického orchestru PK,řídí prof. M. NěmcováSál Martinů, HAMU 19:3019. 3. Koncert Martina Rady (klavír) a TomášeTrapla (zpěv)v rámci cyklu „Profesoři Pražské konzervatoře“Sukova síň Rudolfina, 18:0022. 3. Koncert studentů varhanního oddělení PKSál Martinů HAMU 19:30DUBEN3. 4. Koncert studentů kytarového oddělení PKSukova síň Rudolfina, 18:3012. 4. Koncert komorního orchestru dřevěnýchdechových nástrojů PK,řídí prof. J. KučeraSál Martinů, HAMU v 19:3018. 4. Koncert studentů žesťového oddělení PKSukova síň Rudolfina, 18:3019. 4. Koncert studentů varhanního oddělení PKSál Martinů HAMU, 19:3023. 4. Koncert smyčcového orchestru PK,řídí prof. F. Pospíšilv rámci cyklu „Profesoři Pražské konzervatoře“Sukova síň Rudolfina, 18:00KVĚTEN2. 5. Koncert Symfonického orchestru PK,řídí Serge BaudoDvořákova síň Rudolfina, 20:0010. 5. Koncert studentů smyčcovéhooddělení PKSukova síň Rudolfina, 18:3014. 5. Koncert ke 20. výročí založení oddělenípopulární hudby PKDivadlo U Hasičů, 19:3015. 5. Koncert pěveckého sboru PK,sbormistr prof. M.ValášekKostel U Salvátora, 19:0028. 5. W. Shakespeare – Jak se vám líbípremiéra Divadla konzervatoře (DIK)Žižkovské divadlo, 19:0029. 5. Koncert komorních souborů PKSukova síň Rudolfina, 18:30ČERVEN1. 6. M. Camoletti – Na správné adreseMuzikálové představení studentů oddělenípopulární hudby PKDivadlo U Hasičů, 19:305. 6. Koncert ze skladeb studentůskladatelského oddělení PKSukova síň Rudolfina, 18:3012. 6. Absolventský koncert s doprovodemFilharmonie Hradec Králové,řídí prof. M. NěmcováSál Martinů, HAMU, 19:30Podrobný přehled koncertů a představeníPražské konzervatoře naleznete nawww.prgcons.czPražská konzervatořNa Rejdišti 1, 110 00 Praha 1Telefon: 222 327 206, 222 321 833Fax: 222 326 406e-mail: conserv@prgcons.czHlavní město Praha,zřizovatelPražské konzervatoře

obsah 1 Pod pojmem Smetanovo trio si dnes již automaticky představímekomorní partnerství klavíristky Jitky Čechové, houslistkyJany Vonáškové-Novákové a violoncellisty Jana Páleníčka. Jehoprvopočátky však sahají až do 30. let 20. století, kdy bylo založenoklavíristou Josefem Páleníčkem. I dnes patří k našim nejprestižnějšímsouborům, jehož nejnovějším úspěchem je nahrávka DvořákovaTria č. 3 f moll, op. 65 a Tria č. 4, op. 90 Dumky, realizovanápro firmu Supraphon. Během jednoho roku za ni soubor získalhned několik prestižních ocenění: cenu BBC Music Magazine– Choice of the months a cenu francouzského časopisu Diapasond‘Or. Nejnověji pak přibyla nominace na třetí ocenění – a sice naBBC Music Magazine Awards 2007… → strana 3 Libuše Márová se narodila na Štědrý den roku 1943. Do Národníhodivadla vstoupila po půlročním angažmá v Plzni ve svýchdvaadvaceti letech a zpívala v něm plných čtyřicet let. Kromětoho se pravidelně představovala i na scénách v zahraničí: v Berlíně,kde ji hostování v Komické opeře přineslo celou řadu nenahraditelnýchzkušeností, v Oslo, v Amsterodamu či v Maďarsku.Je stále plná energie, a tak se v menších rolích stále ještě vracína plzeňské jeviště, pozorně sleduje současné operní divadloa učí zpěv na pražské HAMU, kam v době svých studií docházelado třídy Přemysla Kočího. Dodnes však vzpomíná předevšímna dirigenty, Jaroslava Krombholce, Josefa Kuchinku či ZdeňkaKošlera… → strana 40Bohatá tradice církevního zpěvu, předávaná zprvu výhradně ústnímpodáním, by byla nenávratně ztracena, kdyby nebylo pověstných„pilných mnichů“, kteří melodie zaznamenali na listy pergamenu.Ještě Isidor ze Sevilly píše začátkem 7. století, že hudba,když dozní, umírá, protože není způsobu, jak ji zachytit. Tento„handicap“ byl naštěstí úspěšně překonán a my se tudíž můžemepustit do studia pramenů, abychom si skrze ně proklestili cestudo světa staré, leč stále živé hudby. Práce s rukopisy má svůj specifickýpůvab. Člověka se snadno zmocní jistý druh posvátné bázně,když otevírá antifonář, z něhož zpívali lidé před šesti, osmi,deseti staletími. Snad je to tím, že středověká liturgická knihaje dílem živé ruky člověka, který na pergamen promítl i kus svévlastní osobnosti… → strana 44 Není snad na světě jediné knihovny, jež by v sobě nezahrnovala,kromě jiných klenotů ducha, také hudební rukopisy či tisky,partitury hudebních děl nebo jejich libreta, v neposlední řaděvšak také záznamy hudby lidové i hudební tvořivosti národů přírodních.Výjimkounení ani jedna z nejvýznačnějších evropskýchhistorických knihoven – Rakouská národní knihovna (ÖsterreichischeNationalbibliothek) ve Vídni. Její kořeny sahají hlubokodo minulých staletí (nejstarší dílo v knihovně doložené se vztahujek roku 1368) a jsou úzce spjaty se samotnou existencí Svatéříše římské národa německého, později rakouské a rakouskouherskémonarchie… → strana 50ROZHOVORY3 · Smetanovo trio7 · S Markem Kopelentem nejen o přehlídce „Třídení“UDÁLOSTI8 · Novoroční koncert věnovali filharmonici opět Akademii věd ČRfestivaly, koncerty9 · Hudební současnost 200613 · Praha přivítala Ruxandru Donose13 · Matiné tria ArteMiss se Šostakovičem a Dvořákem16 · Trojnásobně „rodinný“ MozartHORIZONT19 · Mezinárodní festival dechových hudebDIVADLO – OPERA · BALET · MUZIKÁL24 · Samson a Dalila bez energie26 · Vášnivý Holanďan26 · Jakobín v Ostravě27 · Temperamentní Attila v OlomouciZAHRANIČÍ32 · Světová operní divadla II.II. Saská státní opera v Drážďanech35 · Tannhäuser a zápas pěvců v Magdeburgu35 · Nevzrušivý Massenetův WertherSTUDIE, KOMENTÁŘE40 · Zlatá éra české opery II.II. Aby se nezapomnělo – Libuše Márová32 · Prameny živé hudbyII. Liturgická hudba středověku48 · České muzeum hudbyII. Nové sídlo a nové úkoly50 · Z rakouských hudebních knihovenKNIHY53 · Pavel Smetáček: Jsem asi umí (r) něným tradicionalistouSVĚT HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ56 · Klastr hudební výroby Music Czech Made na křižovatcerozhodnutí58 · Pohled do světa houslařského řemesla v Čechách II.II. Tomáš SkálaREVUE HUDEBNÍCH NOSIČŮ60 · Od firmy k firmě62 · Recenze CD

smetanovo trio Petr VeberKomorní partnerství tří vynikajících uměleckých individualit,klavíristky Jitky Čechové, houslistky Jany Vonáškové-Novákovéa violoncellisty Jana Páleníčka, nabízípubliku jak celovečerní triové programy, tak i kombinace,při nichž zazní trio, duo i sólo. Smetanovo trio, založenéve 30. letech 20. století klavíristou Josefem Páleníčkema po roce 1945 působící pod jménem České trio, patřilok nejprestižnějším českým souborům. Na tuto interpretačníškolu navazuje i dnešní trojice. Natočila díla B. Smetany,J. Suka a V. Nováka (2005), deska získala prestižníocenění časopisů Diapason a Le Monde de la musiquea britského BBC Music Magazine. Nejnovějším úspěchemje pak druhé CD, nahrávka Dvořákova Tria č. 3 f moll,op. 65 a Tria č. 4, op. 90 Dumky. Soubor v průběhu jednohoroku loni získal za toto CD pro Supraphon dvě prestižníocenění – cenu BBC Music Magazine – Choice of the monthsa cenu Diapason d'Or francouzského časopisu. Nejnovějipřibyla nominace na třetí ocenění – na BBC MusicMagazine Awards 2007.Cítíte uspokojení? Čekali jste to? Měli jste pocit, že se vámpovedly mimořádně výjimečné nahrávky?JP: Myslím, že každý člověk, jehož snažení je oceněno, cítípřirozené uspokojení. Ale v tomto případě jde o víc. Vnímámtoto ocenění především jako hold české interpretační škole,respektive komorní tradici, ze které Smetanovo trio vzešlo.Zprostředkovaně vše vnímám jako poctu osobnostem, jakýmibyly Josef Vlach, můj otec Josef Páleníček, či Saša Večtomova Miloš Sádlo. Ti všichni stáli při mých začátcích a jsoudodnes pro nás všechny velkou inspirací.Jak sami sebe vidíte?JP: Naturelem jsme všichni romantici. Tím je dán i repertoár,který je nám nejbližší. Avšak pravidelné návraty k dílůmklasicismu vnímáme jako nezbytnou součást našeho hudebníhobytí.Jaká má klavírní trio jako soubor specifika?JČ: Seskupení tří různých nástrojů nabízí nepřebernou paletuvýrazových a zvukových možností. Na druhou stranu tatonástrojová kombinace skrývá nemalá úskalí, a to jak proautory, tak pro interprety. Nerovnováha akustických dispozicjednotlivých nástrojů je však pro nás výzvou, se kterou serádi v našem triu vyrovnáváme. Osobně se nechám s oblibouinspirovat smyčcovými nástroji při obohacování zvukovéhorejstříku klavíru.Jak se s triem vztahujete ke Smetanovu jménu?JP: S hrdostí na tohoto českého mistra jsme přijali jeho jménodo názvu našeho tria. Jeho Trio g moll je považováno zajeden z největších skvostů komorní literatury vůbec a každýnáš návrat k tomuto dílu je pro nás hlubokým zážitkem.K názvu Smetanovo trio jsme se však vrátili i z nostalgickéhodůvodu. První trio tohoto názvu bylo založeno ve třicátýchletech dvacátého století z iniciativy mého otce.Navazuje podle vás, Jano, Smetanovo trio na tyto tradice?JVN: Smetanovo trio samozřejmě navazuje na bohatou tradicisvých předchůdců, nejsme nově vzniklé trio. V našemdnešním složení má z nás všech největší a nejdelší komornízkušenost Jan Páleníček, který studoval komorní hru u profesoraJosefa Vlacha. Rád se s námi o své zkušenosti dělí, alezároveň je otevřený i dalším nápadům a řešením.Smetanovo triorozhovory 3Zabýváte se konkurencí?JP: Přiznám se, že příliš kolem sebe nehledím a snažím sejít po vlastní cestě, která mi byla částečně předurčena těmi,o kterých jsem se již zmínil. Neznamená to však, že bych sirád neposlechl hudební názor těch, kteří mají co říct. NapříkladDvořákova tria, za která jsme dostali ony ceny a jsmenominováni na BBC Music Magazine Awards 2007, jsemslyšel v pozoruhodném provedení anglického tria Florestan.Nemám však rád v hudbě a v umění vůbec, soutěžení. Myslímsi, že pro dobré umění, mající i mnohdy odlišnou tvář,je mezi posluchači či diváky prostoru dostatek.Letos se, Jitko, opět objevíte sólově na Pražském jaru. Cochystáte?JČ: V současné době se zabývám mimořádným projektemkompletní nahrávky Smetanova klavírního díla na CD.V této souvislosti mě oslovila dramaturgie Pražského jaras nabídkou vystoupení s programem, který bude obsahovatméně známá díla tohoto českého mistra. Na koncertě tedyzazní mimo jiné Bagatelly a Impromptus, výběr z Lístků dopamátníku, koncertní etudy a Fantazie na české písně.Je už Smetana ve světě prosazen?JČ: Je jisté, že Smetanovo jméno je ve světě známo spíšev oblasti operní a symfonické. I většina klavírních triía smyčcových kvartet má jeho dílo na repertoáru. Paradoxněvšak tento autor, který byl s klavírem tak niterně propojen,zůstává na okraji zájmu klavíristů, a to jak, bohužel, u nás,tak i v zahraničí. Proto doufám, že i moje nahrávka přispějek popularizaci tohoto velikána české hudby.Jak se vztahujete ke Smetanovu jménu vy, Jano?JVN: Já mám Smetanu úplně stejně ráda jako Dvořáka, naoba naše hudební velikány jsem moc hrdá a ráda je představujii zahraničnímu publiku. Jako houslistka si však musímtrochu postěžovat, že nám ten Smetana mohl napsat ještěněco více, než jen duo Z domoviny a – byť přenádherné –jediné klavírní trio…Přibližte prosím studium, prozraďte něco ze své kuchyně…JP: Neměl bych to asi říkat. Ale hudební symbióza našehotria nám umožňuje relativně nepravidelnou práci. V případějiž nastudovaného repertoáru se setkáváme vždy předkonkrétním úkolem, abychom se spíše hudbou potěšili, nežse ji znovu učili. Při studiu nových skladeb to často vypadá,jako bychom je společně hráli již řadu let. Snad občas nějakýdetail, kterým připomenu onu slavnou epochu těch, u kterýchjsem se učil. Každý z nás však zastává v triu zcela svébytnouroli, jež zcela koresponduje s ostatními.Foto archiv

ozhovory 5Smetanovo trioFoto David Port

6rozhovoryFoto archivSmetanovo trioVyučujete ještě?JP: Ne. S radostí jsem předával přes dvacet let na Pražskékonzervatoři a později na AMU vše, co o hudbě a violoncelluvím. Vše ale má, jak se zdá, svůj začátek a také svůjkonec…Diapason a BBC Music Magazine k oceněné nahrávceDvořákova Tria č. 3 f moll, op. 65 a Tria č. 4, op. 90 Dumky:Diapason hovoří o nejfyzičtější a nejvroucnější interpretaci,naplněné vzácným nábojem a autenticitou, vyzdvihuje precizníPáleníčkovo violoncello, široký a nosný klavír Čechovéa živé a řízné housle Vonáškové-Novákové, stejně jako jejichspolečné vibrující provedení vynikající rytmickým a přirozeněpulsujícím nábojem, „pružné“ uchopení hudebního časua využití výrazových nuancí až do poslední mikrosekvence.Nahrávku přirovnává k provedení Oistracha, Knusevitskéhoa Oborina.BBC Music Magazine mluví o nové definici Dvořáka a hodnotíprovedení Tria f moll jako přelomovou interpretaci, kterápřivádí k životu všechnu emoční sílu, jíž toto dílo oplývá. Zvláštěpoukazuje na brilantní a živoucí provedení první věty, podmanivoulyriku druhé a naprosto triumfální finále. V Dumkáchsi Smaczny nejvíce cení směsi oduševnělé působivostia kde je to nutné i divoké nakažlivosti a podstatnou složkouúspěchu Smetanova tria spatřuje v kvalitě zvuku smyčců, rozmanitostitónů a způsobů zacházení s vibratem. Celé nahrávcepřiznává nedostižnou atmosféru interpretace Smetanova triavytvářející výsledek, který nemá sobě rovného. •Bedřich Smetana (1824-1884)TAJEMSTVÍDirigent: Zbyněk Müller, režie: Jiří Nekvasil, scéna: Daniel Dvořákkostýmy: Zuzana Krejzková, sbormistr: Pavel VaněkUvádíme 6. a 24. února 2007 v Národním divadlePRODEJ PŘEDPLATNÉHO NA SEZONU 2007 / 08BUDE ZAHÁJEN 1. BŘEZNA 2007www.narodni-divadlo.czFoto: F. Ortmann

s markem kopelentemnejen o pŘehlídcetŘídení Miloš PokoraTo, že jedinečnost tvůrčích přehlídek iniciovaných skladatelskýmsdružením Ateliér ’90 a označovaných jako Třídení(zprvu Dvoudení) je dána zásadní orientací na progresivnísměry české soudobé hudby a její konfrontaci v mezinárodnímměřítku, už bylo na stránkách tohoto časopisukonstatováno. Přesto se vnucuje otázka, kam tyto aktivityv současné době směřují a jaký osud je v sousedství nověvzniklých tvůrčích spolků podobného zaměření čeká. Naloňském Třídení (6.–9. 12.), v pořadí už (počítáme-li v tozmíněná Dvoudení) čtrnáctém, bylo prezentováno dvacetskladatelských novinek. Kvantitativní ukazatel tohotosalónu tedy zůstal (odmyslíme-li si výhradně komornícharakter předváděné hudby) ve srovnání s prvními ročníkypřibližně stejný, nápadně sestupnou tendenci však máreflexe této události, ať už ve vědomí posluchačů, u odbornékritiky nebo ve sdělovacích prostředcích. Zajímalo mě,jak tyto jevy vnímá sám hlavní iniciátor zmíněných aktivita předseda Ateliéru ’90, skladatel Marek Kopelent, a protojsem mu položil pár otázek.Jaký je vůbec smysl Třídení a dalších aktivit, které Ateliér’90 pořádá, ať už jde o večery zahraniční tvorby nebovečery s oněmi typicky hledačskými názvy – Setkání múz,Hledání souvislostí, Spřízněni v inspiraci ad.?Za prvé bych chtěl zdůraznit, že umění má společnosti, v případě,že nejde o společnost barbarskou, skládat nějaké účty,a že pokud společnost do kultury něco investuje (i když sivšichni uvědomujeme, jaký je rozdíl mezi odváděným 0,47 %HDP a požadovaným 1% HDP), mělo by do této společnostiskutečně něco odvést. Za druhé tu existuje obrovský přetlak.Žádný autor nemůže donekonečna komponovat prosvůj archiv, od toho jsou tvůrčí spolky a sdružení, aby mujeho díla pomohly prosadit veřejně. My jsme si v Ateliéru ’90hned při svém založení předsevzali, že se budeme chtít prezentovathudbou v ryze kompozičním smyslu progresivní.Přinášet svědectví o tom, že taková tvorba vůbec existuje, alezároveň počítat s tím, že si posluchači budou muset z předkládanýchnovinek sami vybírat, co je v rámci entity skladatelskéhosdružení nebo entity třeba jediného skladateleobohacuje.rozhovory 7se takové téma do profilu jejich mateřského deníku nehodí,nebo si na to prostě netroufají. V tom případě ovšem nechápu,proč na tuto práci solidní deník nenajme erudovanéhoexternistu. Je pravda, že aktivity Ateliéru ’90, o nichž podalsouhrnný přehled už prof. Smolka, prošly v první fázi prudkýmcrescendem, pak ale přišlo – nemalou měrou v důsledkunarůstajících komplikací jak s dotacemi, tak s byrokracií– decrescendo. Co se úbytku zájmu týče, ten mohl být způsobentaké vznikem dalších, s naší tvůrčí estetikou spřízněnýcha z části i z našich bývalých členů sestavených spolků,například Konvergence nebo Arbosu (sdružujícího souborMoEns). To ovšem neznamená, že další nezanedbatelnoupříčinu zmenšujícího se zájmu nevidím – teď pociťuji povinnostpromluvit do vlastních řad – i ve vlastní dramaturgiiAteliéru, která jako by ztrácela na své progresivitě a bylaněkdy shovívavá až ke konvenci. To odrazuje i kritiku.Neopakují se v programech Třídení až příliš často stejnájména a skladby pro co možná nejmenší počet hráčů?Každý člen má možnost představit svou tvorbu. Každý neseodpovědnost sám za sebe, proto bych také nehodnotil Třídeníjako celek. To by muselo mít nějaký řídící orgán, kterýby nabízené skladby posuzoval a redukoval třeba tři koncertyna jeden. Ovšem absence kompozičních novinek pro většísoubory, orchestry nebo sbory, a to se týká všech tvůrčíchspolků, mě děsivě tíží. Když se podíváme na počáteční ročníky,tak uvidíme přesně tu hranici, kdy začaly sdružením ubývatpeníze. Pravda, pro orchestrální novinky tu jsou Pražsképremiéry, i když se vydaly trochu jiným směrem, ale kam sepoděly například soudobé sbory? Takový stav trvá už 15 let.Jak podivný pohled na současnou hudbu se naskytne těm,kteří ji budou chtít hodnotit za dvacet, třicet let! •Marek KopelentJe známo, že své akce organizujete za přeskromných podmínek,přesto – snažíte se také podepřít, aby předvedenéskladby nějak žily?Usilujeme o to, aby rozhlas z koncertů pořídil nahrávky (i kdyžletos to poprvé odpadlo). V tomto směru si však neodpustímpoznámku, že instituce jako je rozhlas či nakladatelství byse o to měly zajímat samy. Vždyť by mělo jít o přirozený cyklus:u premiéry by byla odborná kritika, ta by věc zhodnotila,a pokud by se ukázalo, že ji skladba zaujala, pak by mohlnějaký rozhlasový redaktor, který si o tom v tisku přečetl,zavolat: „Půjčte nám partituru, my se na to podíváme a třebato nahrajeme.“ Ovšem něco takového absolutně nefunguje.Dobře si pamatuji na dobu, kdy váš kompoziční salón,tehdy ještě pod názvem Dvoudení, začínal, jak se v Martinůsále scházelo dost zvídavých zájemců. Dnes se přehlídkykonají v malé kapličce nebo Galerii Lichtenštejnskéhopaláce a zájem o ně opadl. V čem vidíte hlavní příčinytohoto jevu?Ono nejde jenom o běžné posluchače, ale i o ty, kteří byměli o přehlídkách veřejnost informovat, ale obávají se, žeFoto archiv

8událostinovoroČní koncertvĚnovali filharmonici opĚtakademii vĚd ČrPraha, Rudolfinum Miloš PokoraNa slavnostním koncertě věnovaném Akademii věd ČR se vedle České filharmoniepředstavili Eva Urbanová, Jana Sýkorová, Stephan Rügamer a Peter Mikuláš.Foto Zdeněk ChrapekZleva Peter Mikuláš, Jana Sýkorová, Eva Urbanová a Stephan RügamerNápad, aby Česká filharmonie otevírala nový rok koncertemvěnovaným Akademii věd ČR, se zrodil už loni. Jde o šťastnýpočin, jednak podtrhuje vážnost filharmonické dramaturgiea jednak ctí logiku takového spojení. Vzpomeňme na českouvědeckou instituci v její původní podobě, kdy jako Českáakademie věd a umění, zavázaná prohlubovat poznání a současněrozšiřovat duchovní obzor lidí, udělila pět cen AntonínuDvořákovi a v příštích letech pak poctila dalšími oceněnímiFibicha, Bendla, Foerstera, Suka, Nováka a další autory,přičemž samotné České filharmonii pomáhala opakovaněfinanční podporou. Bylo by možno snést desítky dalšíchpříkladů, které by blízký vztah obou institucí, jakožto projevutrvale existující symbiózy mezi vědou a uměním vůbec,dokreslily, navíc onen letošní novoroční koncert přišel právěv době, kdy Česká filharmonie dostala od Akademie krásnýdárek v podobě pomoci při vydání jubilejní publikace Českáfilharmonie 100 plus10. Také zařazení dvou Beethovenovýchděl se zvlášť silným humanistickým nábojem do programutohoto koncertu (Leonora III jakožto volná součást humanistickéopery oper Fidelio, Devátá symfonie) mělo symbolickýpodtext – jako by chtělo co nejsugestivněji upozornitna humanistické poslání vědy.Předesílám rovnou, že atmosféra tohoto večera, uvedenéhokrátkými proslovy předsedy Vědecké rady Akademie věd ČRFrantiška Šmahela i generálního ředitele České filharmonieVáclava Riedlbaucha a sledovaného v přeplněné Dvořákověsíni (4. 1.) vzácně soustředěnými a vděčnými posluchači,splnila očekávání – přijetí Beethovenovy Deváté bylo doslovamanifestační. I filharmonici, řízení Zdeňkem Mácalem,jako by si uvědomovali výjimečnost okamžiku, i když – to sije dlužno přiznat – nebylo ve všech bodech jejich vystoupenízrovna nejpřesvědčivější. Sugestivně, jímavě zpěvně a vezvuku vzácně vyrovnaně zněly Mácalovi homofonní smyčcovéplástve vstupního Adagia, zážitkem bylo poslouchat dřevai znamenité horny a také allegrový díl se zvlášť lehounceznějícími sóly před reprízou (flétna, fagot) přinesl mistrovskéokamžiky. Některé detaily, například subito dynamickézvraty a pak hlavně samotný vrchol prováděcího dílu s vyústěnímdo prodlevy (před trubkovým signálem) ale trochuzanikaly, postrádajíce o poznání nervnější přístup. Pro prvnívětu Deváté volil Mácal o poznání méně spontánní, alepřesvědčující tempový plán, na strmé crescendové zdvihyreagoval orchestr přesně a zvlášť kouzlený okamžik přišelhned v druhém díle expozice v podobě nádherně legatověznělých „odpovědí“ dřev. Po zvukové stránce zněla vůbeccelá tato věta příkladně vyrovnaně, ale zase – byla tu i místa,například v rozkrytí onoho geniálně rozkročeného fugata,začínajícího basovou linku s akcentovanými protihlasy vesvrchních linkách, nebo v přechodu k nástupu valivě plynoucígradační kódy jako by zůstalo něco mechanického. Moltovivace druhé věty elektrizovalo spíš v tutti partiích než v místech,kde jde o hru jednotlivých sól nebo skupin (viz výrazovénedotažení oněch posedle opakovaných a posléze prudcecrescendovaných figur horen nad pianissimovou prodlevoudominantního septakordu smyčců), za zvláštní zmínku všakv každém případě stojí nádherně prokrvené hobojové sólo(Jana Brožková) ve středním díle. Silně emotivně přistoupilMácal k počátečním fázím 3. věty, kde v expozici prvníhoa druhého tématu, stejně jako v počátečních variacích předvádělifilharmonici tak nádherné cantabile, až se tajil dech.S nástupem rychlejších variací se však projev zploštil, jakoby dvaatřicetiny a triolové dvaatřicetiny tak docela nechápalyto, k čemu jsou zde rytmická pizzicata kontrabasu (vzpomeňmena výraz až jakési blažené tanečnosti, jaký uměl těmtopartiím vtisknout Bernstein). Co se finále týče, to byloz celkového pohledu v podání Mácalem řízených filharmoniků,Jiřím Kratochvílem po výrazové stránce přesvědčivěpřipraveného Pražského filharmonického sboru, a nadstandardněsestaveného sólistického čtyřlístku (Eva Urbanová,Jana Sýkorová, Stephan Rügamer, Peter Mikuláš)nesporně hodno závěrečné gradace díla. V detailním pohledusice opět něco rušilo, například až příliš úsečná deklamacevstupního sborového čísla (zvuk PFS oproti Veselkovuideálu skutečně o poznání zvěcněl). Jak vzrušeně frázovanérecitativo vstupu, tak přesně vystižený proces pozvolnéhonarůstání tématu a další momenty, například tempověproměnlivý sólistický kvartet před předposledním dílemvěty (dominující soprán mně zde připadal přirozený), neboorchestrem i sborem mistrovsky zvládnuté Prestissimo, aleprozrazovaly nadhled i pečlivou přípravnou fázi. Shrnuto– výjimečný večer, jeho symbolika hřála, odezva byla zcelaskvělá a slabší okamžiky zanikaly ve světle těch silných. •Foto Zdeněk Chrapek

hudební souČasnost 2006Ostrava, Janáčkova konzervatoř,Hudební studio Ostravského rozhlasu Jan Mazurek, Anna Neuwirthová,Markéta Koptová, Jiří KusákUž po dvaatřicáté se v říjnu, listopadu a prosinci 2006 uskutečnilaostravská Hudební současnost – cyklus koncertů soudobéhudby. Deset večerů trváním tradičního, ale každoročnímbohatstvím kompozičních podnětů a jejich interpretačníchuchopení výjimečného festivalu poskytlo i letos nadprůměrněkvalitní posluchačské zážitky. Pořadatel festivalu– Tvůrčí centrum Ostrava při Asociaci hudebních umělcůa vědců – opět umožnil prezentaci skladeb mladých autoreki autorů (mj. ostravských skladatelek, studentů skladbyz ostravské Janáčkovy konzervatoře a tradičně i vítězůCelostátní skladatelské soutěže Generace 2005). Připravilkoncerty z nových skladeb autorů ostravského Tvůrčího centraa dalších hudebních společenství (Přítomnosti Praha,Cameraty Brno, Multi – Artu) v konfrontaci se skladbamiZbyňka Přecechtěla, Miroslava Klegy, Čestmíra Gregora,Dobroslava Lidmily a Milana Slavického – osobností, kterésvým kompozičním uměním obohatily ostravské hudebnídění nedávné minulosti. V programech koncertů vystoupilizpěváci, instrumentalisté, komorní soubory, pěvecké sborya orchestry z Prahy, Brna, Olomouce, Opavy, slovenské Žiliny,Ostravy a dalších měst.Úvodní koncert festivalu (3. 10. 2006) – vystoupení varhaniceKateřiny Chrobokové a bicisty Tomáše Ondrůška –se stal excelentním dokladem svrchovaného umění obouinterpretů. V náročných skladbách Martina Smolky, Peterafestivaly, koncerty 9Grahama, Iannise Xenakise, Markéty Dvořákové, Iva Medka,Edvarda Schiffauera a Sofie Gubajduliny prokázali obaumělci technickou suverenitu a schopnost tvořivě prezentovatjedinečnost a neopakovatelnost kompozičních kvalit jednotlivýchskladeb. V tomto smyslu mne zaujala předevšímSonáta pro varhany a bicí nástroje Detto I S. Gubajduliny,jejíž rytmické bohatství a barevná krása byly oběma umělciadekvátně postiženy.Hned druhý koncert (10. 10. 2006) byl ohlédnutím za úspěšnýmiženami skladatelkami, oceněnými účastnicemi skladatelskésoutěže Generace a působícími v rámci ostravskéhoTvůrčího centra. Své kompozice představily publiku jižznámé Markéta Dvořáková, Sylva Smejkalová, MichaelaPlachká a Petra Gavlasová. Večer byl prodchnut rodinnouatmosférou symbolického návratu, neboť všechny tři umělkynějsou bývalými absolventkami oboru skladba na ostravskékonzervatoři. Bylo tak příjemné a snad i na místě, že se rolekonferenciérky ujala M. Dvořáková. Její hudba citlivě doplňujícíkřehkou poezii Jana Skácela otevírala celý večer skladbouChvíle. Kromě další její kompozice Něco tiše cinká inspirovanépoezií téhož autora musím vyzvednout také To wait…P. Gavlasové, která svou hudbou připravila nezaměnitelnouatmosféru niterné básni Emily Dickinson. K nezapomenutelnémuzážitku zvláště přispěla Hana Fialková (zpěv).„Ostravské struny“, třetí z koncertů (17. 10. 2006), mě zaujalsvou rozmanitostí nástrojovou i obsahovou. Vedle Concertinapro smyčce Miroslava Klegy bylo možno vychutnatsi skladby Vladimíra Svatoše, Jana Meisla, Daniela Skály,Milana Báchorka, Jana Grossmanna a Michala Jánošíka.Zde mě pro své nepřehlédnutelné kvality zaujala kompoziceTemné kroky J. Meisla pro housle, kytaru a bajan (v autorskémpodání). Netypické nástrojové trio přinášelo charakteristickýzvuk a příjemné napětí. Dvě skladby programu pat-Karel Bria diriguje Dechovou harmonii Janáčkovy konzervatořeFoto archiv

10festivaly, koncertyřily cimbálu. D. Skála – virtuózní hráč na cimbál, studentskladby a vášnivý propagátor svého nástroje – se představilsvým Koncertem pro cimbál a smyčcové kvarteto. Sólový partcimbálu upřednostňoval bohaté zvukové možnosti nástrojepodobně jako v další skladbě Concerto fantasia pro cimbála smyčcové kvarteto M. Báchorka. Závěrečný Koncert proklavír a komorní orchestr M. Jánošíka odkazující na minimalistickouhudbu blízkou kompozicím P. Glasse či S. Reichase vymykal dosavadnímu rázu celého večera.7. listopadu byla ostravská současnost koncipována jako přehledoceněných prací Celostátní skladatelské soutěže Generaceza rok 2005. Večer nabídl pestrý program skladeb mladýchtvůrců, jejichž díla byla provedena profesionálnímihudebníky. Zároveň byla pořízena zvuková nahrávka večera,neboť místem konání bylo studio Českého rozhlasu Ostrava.Zvuková archivace vítězných prací soutěže je ostatně dobrýmzvykem několika posledních ročníků ostravské hudebnípřehlídky současné tvorby.Z předvedených kompozic mě nejvíce zaujala vítězná prácenejmladší kategorie do 20 let Les Anny Mikolajkové, cyklusčtyř skladeb pro flétnu. Mladá skladatelka a zároveňinterpretka dokonale ovládala altový nástroj a představilaobecenstvu jeho překvapivé výrazové možnosti a uplatněnív soudobé hudbě. Působivá byla také skladba MichaelyPlachké Talking wind pro sólovou kytaru, z níž vyzařovaladůvěrnost a vnitřní pohoda.Vyvrcholením večera bylo provedení smyčcového kvartetučestného hosta Milana Slavického Dialogy s tichem z roku1978. Bylo zajímavé porovnat kompoziční postupy doby dřívější(M. Slavický je čtyřnásobným vítězem soutěže Generacez let 1978 – 1981) a současnosti.Pátý koncert (14. 11. 2006) byl poctou lyrickému zvuku harfy,i když oproti všemu očekávání se tento nástroj představilv nezvyklém hudebním spojení a přesvědčil tak o svýchširokých možnostech využití v soudobé artificiální i nonartificiálníhudbě.Programovou náplň první části večera tvořily skladby ostravskýchskladatelů Vladimíra Svatoše Bagately pro harfu,Edvarda Schiffauera Obrázky k vernisáži II a MilanaBáchorka Imprese pro harfu a marimbu, ve kterých oslnilabývalá absolventka JKO Ivana Dohnalová. Zvláště zvukovělahodné bylo spojení harfy s marimbou (Lenka Korousová)v invencí nabité skladbě M. Báchorka.Druhou část koncertu otevírala kompozice Židovské úsměvydalší ostravské osobnosti Leona Juřici. Ten ke svému dílupřistoupil s humorem sobě vlastním; vybral sedm židovskýchanekdot a doprovodil je harfou (Denisa Chromá) na způsobmelodramu. Studentské seskupení Harp Jazz Quartet zasepřekvapilo nejen svým nástrojovým složením (harfa, klavír,baskytara, bicí), ale také autorskými jazzovými skladbamiD. Chromé a Tomáše Kača.Sedmý koncert Hudební současnosti byl ve znamení dechovýchnástrojů. Večer 28. 11. 2006 byl totiž věnován novinkámz tvorby pro velké dechové orchestry. První půli koncertuovládla Dechová harmonie Janáčkovy konzervatoře Ostrava,druhou pak Posádková hudba Olomouc.Dechová harmonie Janáčkovy konzervatoře střídavě podvedením Karla Brii a Lucie Možné provedla celkem pět skladeb.Souvenir Zbyňka Přecechtěla otevřel celý večer a uvedlnás do nálady a zvukové barevnosti dechového orchestru.Z dalších skladeb zaujala Dramatická předehra pro velkýorchestr Milana Báchorka charakteristická svým modernímzvukem a uplatněním celého orchestrálního spektra. Stejněi Variace na melancholické téma pro velký dechový orchestrAleše Pavlorka zkomponované pro tuto příležitost. Závěrečnoukompozicí první poloviny koncertu – Galop DmitrijeŠostakoviče – konzervatorní Dechová harmonie pro velikýúspěch dokonce zopakovala.Ve druhé polovině koncertu Posádková hudba Olomouc (podtaktovkou mjr. Gustava Foreta a kpt. Radomila Cílečka)provedla celkem devět skladeb, výborně dramaturgicky sestavenýcha samozřejmě také interpretovaných. Vyzvednout jevšak třeba především Ivančenu Evžena Zámečníka připomínajícítragickou dobu druhé světové války a skladbu JiříhoVolfa Rebel, svěží, přednosti klarinetu uplatňující dílo.21. listopadu se uskutečnil koncert s podtitulem „Ze studentskýchprací“ připravený mladými adepty skladby z Janáčkovykonzervatoře Ostrava. Od takto strukturovaného koncertuasi nelze očekávat programovou vyrovnanost a homogennostvečerů ze skladeb zavedených autorů. Jeho přednostívšak přesto byly prezentace skladeb Jona Swinghammara(Indické trio pro housle, bajan a klavír), Michala Šupáka(na akustickém konzervatorním schodišti nádherně provedenéKyrie a Gloria ze Mše pro smíšený sbor a hoboj) a PavlaAndogy (Concertino pro klavír a smyčcový orchestr). Předevšímtyto skladby nás utvrdily v přesvědčení, že na ostravskékonzervatoři vyrůstá kvalitní skladatelská generace.4. 12. 2006 proběhl komorní koncert tematicky zaměřený naprezentaci tvorby současných skladatelských osobností, kdyse zřetelným programovým pojítkem stala jejich významnájubilea: Čestmír Gregor (80 let), Arnošt Parsch (70 let) a IvoMedek (50 let).Večer zahájila skladba Čestmíra Gregora Sonata in quattrotempi (klavír Jan Marcol), po nerozměrné kompozici Šťastnávoda (Arnošt Parsch) následovala Tichá krajina (kompozicepro flétnu, klarinet, klavír, bicí nástroje, violu a violoncello,dir. Pavel Šnajdr) téhož autora. Originální kompoziciplnou zvukovosti, imaginativní deskripce lesa provedlo naprofesionální úrovni těleso Ars Inkognita.Po přestávce zazněla skladba Ivo Medka 11 Gestalten desMondscheins (v provedení Ars Incognita, dir. Pavel Šnajdr),skládající se z jedenácti kontrastních vět s bohatou kinetikoupříznačnou pro Medkovy skladby. Za velmi zajímavoupovažuji Prší (zpěv, kvinton) autorského týmu Medek– Dvořáková na verše Jana Skácela. Jejím citlivým, muzikálníma vyspělým vokálním provedením zcela oslnila GabrielaVermelho.Předposlední z koncertů (5. 12. 2006) patřil Tvůrčímu centruOstrava a jeho hostům, přičemž si na své přišli zvláštěmilovníci vokální hudby.Jeho první polovinou zněla tvorba Zdeňka Lukáše, DobroslavaLidmily a Vladimíra Studničky. Své kvality představilopavský středoškolský sbor LUSCINIA sbormistra JiříhoSlovíka a Dívčí komorní sbor DAJŠ Svinov mladého,avšak již úspěšného, Jiřího Šimáčka. Program obou pěveckýchtěles byl koncipován jako přehlídka námětově různýchkompozic – od duchovně zaměřených skladeb přes úpravylidových písní až ke zhudebněným vyprávěním o lidovýchzvycích. O zkušenostech obou sbormistrů skvěle vypovídalakvalita provedených děl a vyváženost sborového zvuku.Hned po přestávce patřila pozornost Leonu Juřicovi a jehoPísním rozvodovým. Charakter názvu dokládá autorůvhumor – k písním svatebním či smutečním, jak sám dodal,dosadil chybějící písně rozvodové. Umělecké obsazení byloodpovídající: soprán (skvělá Alexandra Polarczyk) a baryton(Jiří Černý).Večer pokračoval zvuky flétny a klavíru; skladby EduardaDouši, Jiřího Temla a Evy Kalavské – Faltusové uvedlo duoBeNe (Jana Neubauerová, Eva Benešová) na vysoké úrovnihráčské i odborně erudované.Letošní ostravská přehlídka současné skladatelské tvorbyopět potvrdila své postavení a důležitost na hudebním festivalovémpoli. Nabídla kvalitu v profesionálním podání, k nížvýraznou měrou přispěl dramaturgicky skvěle zpracovaný, dotematických bloků orientovaný sled koncertních večerů. •

festivaly, koncerty 11Marcus Printup – trubka26 | 2 | 2007 | 20.00 hodinŠpanělský sálEmil Viklický TrioEmil Viklický – klavírFrantišek Uhlíř – kontrabasLaco Tropp – bicíProdej vstupenek: Pokladna Kaple sv. Kříže, II. nádvoří Pražského hradu, tel.: 224 373 483, www.hrad.czP&J Music, prodejna JMW-Dittrichova 9, Praha 2, tel.: 224 922 830, www.pjmusic.cz.Vstupenky v síti Ticketstream včetně všech hypermarketů Globus a cestovních kanceláří Čedoka Firo Tour, tel.224 263 049, ticket@ticketstream.cz. Bohemia Ticket, Malé náměstí 13, Praha 1,tel. 224 227 832, Na Příkopě 16, Praha 1, tel. 224 215 031, order@bohemiaticket.cz.Partneři:www.jazznahrade.cz

12festivaly, koncertyFoto Zdeněk ChrapekJeffrey SwannČeskoamerický mácalŮvsilvestr s gershwinemPraha, Rudolfinum Vladimír ŘíhaSilvestrovské a novoroční koncerty na přelomu roku jsoupublikem vždy hojně vyhledávány. Mají specifickou atmosféru,lidé včetně účinkujících jsou uvolněni, a tak docházík jakési i mimohudební auře způsobující dobrou náladuvšech a rozesmáté tváře při odchodu. V Praze jsou nejznámějšítradiční silvestrovské koncerty České filharmoniev Rudolfinu, stejně lákají i novoroční koncerty Pražskýchsymfoniků FOK ve Smetanově síni a v posledních čtyřechletech i nové „hradní“ koncerty na Nový rok Talichovakomorního orchestru ve Španělském sále.Letos jsem mohl absolvovat jen silvestrovský koncert Českýchfilharmoniků, ale ani já, ani nikdo z vyprodaného publikaurčitě nelitoval, protože program připravený šéfdirigentemZdeňkem Mácalem byl tentokrát dost odlišný od většinytěch předchozích. Mácal ho věnoval celý skladbám americkéhoskladatele George Gershwina, což je v USA, kde působila žil, věc velice častá. U nás ale od tohoto autora vyslechnemez jeho tvorby něco jen občas: většinou na Silvestra a většinounejslavnější Rapsodii v modrém či Američana v Paříži.Zařadit obě a ještě přidat Klavírní koncert F dur a Kubánskoupředehru, tedy nejznámější čtyři symfonická díla tohotogénia amerického jazzu a hudebních revue, skvělého melodika,jenž se stal prvním v řadě skladatelů spojujících jazza symfonickou hudbu, bylo odvážné, ale neminulo se účinkem.Mácal si navíc přivezl z USA svého častého spoluhráče,klavíristu polského původu Jeffreyho Swanna, jehož virtuozitav obou klavírních sólech (Koncert a Rapsodie) nezklamalaa dala vyznít především melodické kráse skladeb. Díkyvhodným, tempově dynamickým prvkům zapůsobil více Klavírníkoncert, při Rapsodii bychom možná uvítali více jazzovějšíhodrivu (viz nedávný Košárek s Melody Makers či proslulánahrávka Bernsteina). Ale Swann je rovněž vynikajícíinterpret Chopina, což dokázal i přídavkem.Orchestr a jeho sólisté – vesměs bez fraků a v tmavých smokinzích– nejvíce nadchli v závěrečném Američanovi v Paříži,sice bez pařížských klaksonů, ale s výbornou trubkou JaroslavaHalíře. Mácalovi se povedl i výborný nápad s opakovánímbluesového tématu se slovním přáním publiku a v převleku(on i Halíř v bílém smokingu!). Dirigentovo označenískladby jako Američana v Praze bylo i vtipnou aktualizací.Koncert v podvečerním Silvestru byl určitě (společně s loňskýmOrffem) nejlepším v posledních letech. Jen příště bystálo za úvahu místo příliš chladně zahrané Kubánské předehryzařadit buď jinou skladbu autora či alespoň jednuskladbu Jaroslava Ježka, jenž byl u nás určitě Gerswhinovouobdobou.O novoročních koncertech jen telegraficky – FOK řídil AlexandarMarkovič a hrály se obě řady Dvořákových Slovanskýchtanců, na novoročním koncertě Talichovců zněla dílaRossiniho, Mendelssohna a Dvořáka, orchestr dirigoval JanTalich, sólisty byli houslistka Elina Vähälä a klavírista RalfGothoni. •

praha pŘivítalaruxandru donosePraha, Obecní dům Jaroslav SomešNa pražských koncertních pódiích se stále častěji objevujíhvězdy mezinárodního pěveckého nebe. Je potěšující, že setak děje v období, kdy jsou opravdu v plné síle, a nikoli užza zenitem. Mezi takto příjemné události patřilo 2. prosince2006 i setkání s mezzosopranistkou Ruxandrou Donose.Významná pěvkyně rumunského původu zahájila svojizahraniční kariéru počátkem devadesátých let ve Vídni; dnespůsobí na předních operních jevištích v Evropě i v zámoří,v Londýně stejně jako v New Yorku, v Paříži stejně jakov Tokiu. V pražské Smetanově síni vystoupila při příležitostivstupu Rumunska do EU a Rumunského státního svátkua její recitál se stal opravdovým svátkem pěveckého umění.(Dodejme ovšem hned, že Český symfonický orchestr, kterýpaní Donose doprovázel, se – zejména v samostatnýchčíslech, v operních předehrách a mezihrách – tentokrát podtaktovkou dirigenta Leoše Svárovského ve sváteční forměnepředstavil.)Ruxandra Donose předvedla pražskému publiku širokouškálu svého repertoáru, od Glucka a Mozarta přes Rossinihoaž po Bizeta a Saint-Säense. Pro půvabný přídavek na závěrsáhla dokonce až do oblasti klasické operety a rozloučila seLehárovou Giudittou (Meine Lippen sie küssen so heiss). Naúvod zvolila Gluckova Orfea (Che faro senza Euridice), teprvev následujícím čísle, v árii Dorabelly z 1. jednání Mozartovyopery Così fan tutte (Smanie implacabili) však rozzářilaSmetanovu síň leskem svého hlasu naplno. Její mezzosopránvyniká lehkostí, ohebností a vyrovnaností ve všechpolohách. Proto s takovou brilancí zvládla koloraturní obor,jak ukázala už v árii Sexta z Mozartova Tita (Parte, parte),ale především v obou scénách z Rossiniho, v Rosině „Unavoce poco fa“ z Lazebníka sevillského a ve zvlášť náročnémzávěru z Popelky „Nacqui all’affanno“. Přidáme-li k tomui fyzickou přitažlivost a ženský šarm paní Donose, nedivímse, že je v současnosti téměř ideální představitelkou právětakových rolí. Jako protiklad k nim zařadila v Praze do programutaké Saint-Saënsovu Dalilu (Mon coeur s’ouvre a tavoix) a Habaneru z Bizetovy Carmen. Zejména tou plněpřesvědčila, že je v dramatickém oboru pěvecky (ale i herecky)stejně doma jako třeba v Dorabelle, Rosině či „Popelce“Angelině. •ateliér ’90 plný vtipuPraha, Lichtenštejnský palác Michal Matznerfestivaly, koncerty 13Závěrečný koncert festivalu Třídení, pořádaný skladatelskýmsdružením Ateliér ’90, proběhl v sobotu 9. prosincev Galerii HAMU. Milan Slavický ve skladbě Sblížení IIIzvolil netypickou, ale překvapivě velice nosnou nástrojovoukombinaci flétny, violy a kytary. Co se týká kytary, je pozoruhodné,že v inovativní tvorbě 20. století nemá až na nečetnévýjimky příliš silné postavení. Slavický pro tento nástrojnapsal hratelný part, ovšem nevycházející jen z ustálenýchpostupů. Sblížení III vyznělo jako příjemná komorní kompozice,postavená na rytmu, expresivní barvě, diferencovanéaž punktualistické technice a řadě kontrastů.Podle mého názoru byla hudebně nejzdařilejší kompozicívečera skladba Samek Jod pro violoncello sólo a smyčcovékvarteto Martina Marka. Charakterizovala ji zvukově hustáfaktura (četné užívání flažoletů), která však byla ve výsledkuvelice svěží. Příjemné byly i časté tonální průniky do místytakřka pärtovské stylizace. Za zmínku stojí i několikrátpoužitý autocitát z Markova Prvního smyčcového kvartetuDromos, který je v repertoáru slavného souboru Arditikvartet.Ivana Loudová svou skladbičkou Zbloudilý tambor a šílenáflétna aneb Mozart stále ještě s námi složila humornou narozeninovoupoklonu loňskému nejvýznamnějšímu jubilantovi.Bubeník Ivo Heřmanovský i flétnistka Helena Mochanováse v rámci skladatelčiny intence oblékli do kostýmů a vedleznamenité interpretace předvedli také slušný divadelnívýkon. V Loudové poctě nechyběla řada citátů z Mozartovadíla od symfonické tvorby až po Kouzelnou flétnu či DonaGiovanniho.Mírné rozpaky vzbudila Kniha kovů, dřev a kůží pro bicínástroje Jaroslava Smolky s doslova obrovským instrumentářembicích nástrojů, který mistrně ovládla Markéta Mazourová.Smolkova v podstatě z romantických hledisek vycházejícítematická práce příliš nekorespondovala s postupy, kteréve svých skladbách volili ostatní členové sdružení.Daleko lépe se významnému hudebnímu vědci Smolkovi,který ve stejných dnech obohatil naši muzikologickou literaturuo cenný a závažný příspěvek v podobě první zelenkovskémonografie, vedlo v herecké úloze v následující skladběMarka Kopelenta. Kopelent v malém hudebním skečiOvčák a člověk z EU zhudebnil starší, ale přitom nepřílišznámý vtip, který byl v této podobě vhodně aktualizovánnarážkou na komické chování bruselských byrokratů.Po vzoru stínohry Pierrota lunairea seděli dva protagonisté– Jaroslav Smolka a Jiří Konopásek za plátnem. HobojistaVilém Veverka se se svým nástrojem promenoval bosýv pastevecké kazajce po pódiu, naopak Ivo Kopecký hrál natrombon v obvyklém koncertním oblečení ve fraku. MarekKopelent touto vtipnou postmoderní performancí potvrdilsvůj důraz na divadelní prvky přenesené do koncertního prostředía dokázal pobavit všechny návštěvníky závěrečnéhokoncertu Třídení. •matiné tria artemiss sešostakoviČem a dvoŘákemPraha, Lichtenštejnský palác Julius HůlekProsincové matiné jako třetí část Dopoledních koncertůČeského spolku pro komorní hudbu v Lichtenštejnskémpaláci (16. 12.) patřilo komornímu souboru nesoucímu poněkudzvláštní název Trio ArteMiss. Spoluúčinkovala sopranistkaAlžběta Poláčková. Trio jako celek i jeho jednotlivéčlenky (houslistku Adélu Štajnochrovou, violoncellistkuAlžbětu Vlčkovou, klavíristku Janu Holmanovou, zastoupenoutentokrát z důvodu onemocnění Jaroslavou Pěchočovou),spolu se zmíněnou pěvkyní, charakterizuje bohatáa mnohostranná aktivita doma a zejména v zahraničí, a topředevším samotná koncertní činnost, dále účast a úspěchyv interpretačních soutěžích a specializovaných interpretačníchkurzech. Vyloženě „dámských“ komorních uskupeníobecně mnoho nebývá, nicméně obvykle disponují zvláštnímivýrazovými hodnotami. To je zrovna případ Tria Arte-Miss, založeného 1995, a jeho vystoupení na pojednávanémmatiné to jen potvrdilo.Klavírní trio jako žánr kompoziční a také po interpretačnístránce je nelehkým problémem. Dmitrij Šostakovič v rámcisvé jinak poměrně početné komorní tvorby napsal sice pouhádvě klavírní tria, ale obě jsou útvary žánrově zdařilýmia přesvědčivými. Ujistit jsme se o tom mohli hned úvodnímKlavírním triem č. 1, op. 8, které představuje čtyřvětý, vnitřněvyvážený celek Skladba vznikla ještě v době Šostakovičovastudia na konzervatoři, je to jedno z jeho prvních opuso-

14festivaly, koncertyFoto archivTrio ArteMiss (Adéla Štajnochrová, Jana Holmanová a Alžběta Vlčková) na snímku zachycené při nahrávání svého nejnovějšího CD, však na koncertě vystoupilo s klavíristkouJaroslavou Pěchočovou a v Sedmi romancích podle A. Bloka Dmitrije Šostakoviče ještě navíc se sopranistkou Alžbětou Poláčkovou.vaných děl, trvá necelou čtvrthodinu a spočívá na kombinacidiatoniky s chromatikou. Právě v tomto případě je třebazdůraznit, jak promyšlená, technicky kvalitní a hlavně zainteresovanáinterpretace dokáže třeba ze „školní úlohy“ učinitskutečnou záležitost.Vůbec je patrné, že právě Šostakovič je jedním z těch, jimž seTrio ArteMiss hluboce věnuje. (Na koncertě byla k dispoziciCD nahrávka, obsahující vlastně všechny uvedené skladbya navíc ještě Šostakovičovo druhé klavírní trio.)Další provedenou Šostakovičovou skladbou bylo Sedmromancí na texty Alexandra Bloka, op. 127. Ty jsou naopakdílem pozdním a vyzrálým. Cyklus je určen sopránu a klavírnímutriu, ale platí to jen zčásti, protože v jednotlivýchoddílech soprán doplňuje vždy jen jeden ze zúčastněnýchnástrojů a všichni interpreti se „sejdou“ teprve ve finále. Nicméněinterpretky pokaždé dokázaly vytvořit krásný dialogse sopránem, který zněl intonačně čistě, s velkou komorníkulturou, procítěně a s plným prožitkem svědčícím o porozuměnísdělovaného.Těžko říci, co považovat za vrchol celého matiné – jestliŠostakovičových Sedm romancí, nebo po přestávce Klavírnítrio č. 4 e moll „Dumky“, op. 90 Antonína Dvořáka. Osobněbych se klonil spíše ke druhé variantě. Toto navýsost efektnídílo patří do kmenového repertoáru žánru klavírního tria.Party všech tří nástrojů jsou velmi exponovány. V duchuoptimálního splnění těchto dispozic dopadlo podání tohotoDvořákova díla Triem ArteMiss. Strhující výrazová spádnostpečlivě odvažovala gradaci šestivětého celku. Rytmickásouhra i intonace byly výborné. Nejen vizuálně, ale i sluchověbyl znát permanentní a citlivý kontakt všech tří interpretek.Bylo jasné, že soubor má dílo skutečně zažité. • 11.–15. března 2007Hudební klub Fléda(Štefánikova 24, Brno)neděle 11. března 2007, 19.30VLADIMIR TARASOVLUC HOUTCAMP & POW ENSEMBLEpondělí 12. března 2007, 19.30DAAN VANDEWALLEDAAN VANDEWALLE & CHRIS CUTLERúterý 13. března 2007, 19.30BIRDS BUILD NESTS ORCHESTRAMARCELO AGUIRRE & ULRICH KRIEGERstředa 14. března 2007, 19.30PETR CÍGLER, ULRICH KRIEGERčtvrtek 15. března 2007, 19.30HANDA GOTE, GARETH DAVIS TRIOPořádá statutární město BrnoINFORMACE:ARS/KONCERT, spol. s r. o., Úvoz 39, 602 00 Brnotel.: 543 420 951, fax: 543 420 950, e-mail: ars@arskoncert.czwww.enh.cz I www.mhf-brno.cz I www.arskoncert.cz

festivaly, koncerty 15Foto Jason Bellfenomenálnítenoristarolando villazónse vracído prahy„Schönste Tenorstimme unserer Zeit“Frankfurter Allgemeine Zeitung„Nejkrásnější tenorový hlas současnosti“Frankfurter Allgemeine ZeitungRolando Villazón v PrazeDatum:27. 2. 2007 v 19:30 hodinMísto:Obecní dům,Smetanova síň,Náměstí Republiky 5, Praha 1Prodej vstupenek:Obecní dům, TicketproPo obrovském úspěchu svého prvního koncertu v ČR sev současné době nejžádanější světový tenorista Rolando Villazónvrací do Prahy, aby se tak odvděčil zdejšímu publiku, kterému při jeho prvním vystoupení připravilo ve Smetanověsíni dosud nevídané ovace.Ve svých teprve čtyřiatřiceti letech má Rolando Villazón,který je mezinárodním tiskem označován za největší hvězdusoučasné operní scény, za sebou velmi strmou kariéru.V krátkém čase si podmanil publikum všech prestižníchoperních scén od londýnské Covent Garden, přes vídeňskouStaatsoper až po Metropolitní operu v New Yorku.V letošním roce slavil triumfy na koncertech v New Yorku,Paříži, Mnichově, Monte Carlu, Berlíně, Los Angeles, Vídnia Londýně. Nyní sklízí ovace publika i nadšené kritikyv Metropolitní opeře v New Yorku jako Rodolfo v PuccinihoBohémě. Po únorovém vystoupení v Praze ho v této sezoněčeká ještě mj. koncertní turné v Německu, titulní rolev Hoffmannových povídkách v Paříži, Galakoncert v Metropolitníopeře v New Yorku a koncerty v Římě a na Salcburskémfestivalu.Díky mimořádným pěveckým schopnostem, výraznémuhereckému talentu a obrovskému charisma se Rolando Villazónstal miláčkem publika. Jeho pódiový projev je strhující,dokáže se mistrovsky dát svým posluchačům a publikum tocítí a nemůže z něj spustit oči.Rolando Villazón získal řadu prestižních ocenění – napříkladza své debutové album obdržel cenu ECHO Klassik2004. V roce 2005 byl poctěn touto cenou opět, tentokrátv kategorii „Pěvec roku“. Zároveň zvítězil v prestižní cenáchGramophone v kategorii „Nejlepší zpěv “ a dále byl nominovánv kategoriích „Umělec roku 2005“ a „Nejlepší albumroku 2005“. Zpěvákem roku 2005 byl vyhlášen také ve výročníanketě časopisu Opernwelt. Jeho sólové album francouzskýchárií bylo nominováno na cenu Grammy a v New Yorkubyl vyhlášen Zpěvákem roku 2005 při slavnostním udělováníprestižních cen Musical America.Temperamentní Mexičan přednese ve Smetanově síni zcelanový koncertní program. Ve světové premiéře se RolandoVillazón v Praze představí tím nejlepším ze svého širokéhoa výrazově bohatého repertoáru, zazpívá zde árie z operVerdiho, Pucciniho, Donizettiho, Čajkovského, Massenetaa Gounoda. Svůj mnohostranný talent předvede publikui ve španělských a latinskoamerických písních. RolandaVillazóna doprovodí Pražská komorní filharmonie, kteroubude řídit italský dirigent Daniele Callegari. •Zadáno pro: Panart

16festivaly, koncertytrojnásobnĚ „rodinný“mozartPardubice, Dům hudby Vladimír KulíkV úterý 19. prosince byla Sukova síň Domu hudby v Pardubicíchsvědkem originálního dramaturgického počinu.V novodobé premiéře zde zazněl v první části vánočníhovečera Koncert pro tři klavíry a orchestr F dur, KV 242 loňskéhosvětového jubilanta Wolfganga Amadea Mozarta,který autor věnoval kdysi v Salcburku rodině svých blízkýchpřátel – hraběnce Lodronové a jejím dvěma dcerám. V úterýzazněl Trojkoncert rovněž v rodinném podání Zdeňky Kolářové,Martina Hršela (Pražské klavírní duo) a jejich synaJana. A do třetice – sólisté umocnili svého Mozarta opět zapomoci „rodinného balení“ tří skvělých nástrojů od Petrofa– koncertního křídla ze 70. let pokřtěného Mondial, zvukověskvělého piana Mistral a zbrusu nového modelovéhomladšího bratříčka (i co do velikosti) Passat 210, zapůjčenéhofirmou Petrof speciálně pro tento účel zcela zdarma!Vůbec první uvedení Mozartova Trojkoncertu v Pardubicíchse setkalo se zcela výjimečným ohlasem publika, kteréspontánně vzdalo hold jak geniálnímu rakouskému tvůrci,tak i perfektní stylové interpretaci všech tří sólistů, jejichžpianistický vklad posvěcený hlubokým vnitřním prožitkemzanechal ve všech zcela nesmazatelný umělecký dojem.Ve druhé části večera Česká mše vánoční proslulého JakubaJana Ryby opět potvrdila svou nadčasovost. Je pořád nejznámějším,nejoblíbenějším a nejčastěji provozovaným dílemsvého žánru. Stala se bezpochyby jedním z nejvýraznějšíchhudebních symbolů českých vánoc, protože se v ní odrazilatéměř v krystalickém tvaru síla a působivost po staletísoustřeďované lidové tradice. Pěvečtí sólisté Petra Jírovská,Zdeňka Erlebachová, Marek Hergovits a Milan Stříteský,varhaník Václav Uhlíř a Pardubický dětský sbor IuventusCantans a Komorní smíšený sbor Continuo (sbormistřiVlastislav Novák a Zdeněk Kudrnka) spolu s Komorní filharmoniíPardubice za řízení Ondřeje Vrabce skvělým způsobempřipomněli osobnost legendárního českého kantoraa jeho nehynoucí zásluhy o rozvoj hudebnosti své země. •Hršelův klavírní klan: zleva Martin Hršel, Zdeňka Kolářová a Jan Hršel, kteří Mozartův Trojkoncert představili i v pražském Rudolfinu.Foto Jiří Skupien

sny Pavel BlatnýKarel Čapek to vystihl přesně: sny jsou hloupé, nelogické, trapnéa hambaté, což dokázal vyjádřit pouze jedním souvětím,končícím slovy „nebo milujete ve snu nějakou bábu, o kteréříkáte, že byste ji ani ve snu nemohli milovat“. Tak – tak…Já mám rovněž sny – řekněme trapné, ponižující – často navícdosti rozsáhlé. Především jsou ovšem hudební a vycházejí z realitymého života. Nejstrašnější je ten, jak se účastním provedenísvé erbenovské kantáty Vrba. Musím předeslat, že toto dílo sepřed 25 lety setkalo s vřelým přijetím – díky vstřícnému hudebnímujazyku, kterým jsem se odpoutal od svého „Třetího proudu“– avantgardní řeči mých 60. a 70. let. Leč ve snu je všechnojinak. Dílo zde naráží na nepochopení ba i odpor jak obecenstva,tak i interpretů. Kdyby se skladba nelíbila interpretůmve skutečnosti, tak by ji prostě nehráli, pokud by to byl příkaz„shora“, tak by to – jako praví profíci – provedli a ani okemnemrkli. Obecenstvo by stejně zatleskalo, možná tzv. vlažně(aby nikoho neurazilo) a to by bylo vše. Ne tak v mém snu.Nespokojení posluchači mi vstávají a nejen odcházejí, dokoncese i procházejí (!) ve skupinkách v sále a vesele se navzájembaví. To ovšem není vše – stejně odcházejí členové smíšenéhosboru (a přidávají se ke skupinkám posluchačů) a už na tonavazují i hráči rozsáhlého symfonického orchestru. Nejhoršína všem je ale fakt, že já – zcela realisticky a v rámci snu zcelaneuvěřitelně – slyším přesně ochabování a ztenčování intensitysboru, stejně tak odpadávání jednotlivých nástrojů. Partiturařídne a řídne a nakonec slyším jen pikolu a kontrabasy. Ale touž zasahuji. Vbíhám do sálu s žalostným vytím „sednout, tonení konec, přijde ještě coda!“ Reakci na svůj vpád už nezaregistruji– probouzím se zcela zničen… Jindy se chystám vystoupitna koncertě jako dirigent – ovšem ne své skladby (což jsemdělal po celý život), ale rovnou Mahlerovy „Symfonie tisíců“,od které marně hledám partituru – skladbu tedy budu musetdirigovat zpaměti. Rozlévá se po mně děs – vím, že nevím ani,jak skladba začíná… Leč – co dirigování, to jsem ještě v životědělal. Často se mi ale zdá, že mám vystoupit s orchestremjako sólista – houslista! To je ovšem doslova strašlivé. Na houslehrát neumím. A tady se probudím nejen s obvyklým jektánímzubů – ale i s otázkou k sobě samému: „Proč já – trouba –si alespoň v tom snu jednou nezahraji pořádně na houslea nestřihnu si třeba Prokofjevův II. koncert?“Kresba Jan BlažíčekdoporuČujemeBRNOFilharmonie BrnoBesední dům8. a 9. 2. 2007B. Bartók: Divertimento pro smyčcovýorchestrW. A. Mozart: Koncerty pro lesní roha orchestr č. 4, KV 495 a č. 3, KV 447M. Ravel: Má matka husa, suitaSólista: Ab Koster – lesní rohDirigent: T. NetopilJanáčkovo divadlo22. a 26. 2. 2006G. Mahler: Symfonie č. 3 d mollSólistka: G. Hübnerová – altKantilénaŽenský sbor Českého filharmonického sboru BrnoDirigent: C. RichterHRADEC KRÁLOVÉFilharmonie Hradec KrálovéSál FHK6. 2. 2007A. Dvořák: Zlatý kolovrat, op. 109O. Kukal: Píseň vojína šílence pro barytona komorní orchestr na text Jakuba DemlaP. I. Čajkovskij: Symfonie č. 5 e moll, op. 64Sólista: R. Janál – barytonDirigent: O. KukalKARLOVY VARYKarlovarský symfonický orchestrLázně III2. 2. 2007F. Chopin: Variace „La ci darem la mano“,op. 2S. Bodorová: Klavírní koncert č. 1„Come d´accordo“L. van Beethoven: Symfonie č. 7 A dur, op. 90A. Vivaldi: Čtvero ročních dob, op. 8Koncert pro fagotF. Mendelssohn-Bartholdy: Symfonie č. 4A dur, op. 90 „Italská“Sólisté: Vl. Liněckij – housle, M. Rothbauer – fagotDirigent: J. StárekLIBERECDivadlo F. X. Šaldy23. 3. 2007G. Puccini: Manon Lescaut – premiéraRežie: M. TarantDirigent: Fr. BabickýOLOMOUCMoravská filharmonie OlomoucReduta22. 2. 2007J. Sibelius: Finlandia symfonická báseňJ. Pauer: Koncert pro marimbu a orchestrS. Prokofjev: Symfonie č. 7 cis mollSólista: L. Bilan – marimbaDirigent: M. Košik (Slovensko)OSTRAVAJanáčkova filharmonie OstravaSpolečenský sál DKMO8. a 9. 2. 2007F. Mendelssohn-Bartholdy: Koncert pro klavíra orchestr č. 1 g moll, op. 25G. Mahler: Symfonie č. 7 e mollSólista: D. Han (USA) – klavírDirigent: F. M. Colombo (Itálie)PARDUBICEKomorní filharmonie PardubiceSukova síň Domu hudby19,. 20., 21. 2. 2007W. A. Mozart: Symfonie č. 34 C dur, KV 338I. Stravinskij: Pulcinella, baletní suitaJ. Haydn: Symfonie č. 102 B durDirigent: D. Bostock (VB)festivaly, koncerty 17PLZEŇPlzeňská filharmonieMěšťanská beseda1. 2. 2007E. Edgar: Froissart, předehra, op. 68J. Pauer: Labutí píseň, monodrama pro nižšímužský hlas a orchestr podle A. P. ČechovaC. Franck: Symfonie d mollSólista: I. Kusnjer – barytonDirigent J. Malát1. 3. 2007F. Mendelssohn-Bartholdy: Hebridy, předehraC. Saint-Saëns: Koncert pro klavír a orchestrč. 5 F dur, „Egyptský“L. van Beethoven: Symfonie č. 5 c moll„Osudová“Sólista: Š. Kos – klavírDirigent: J. MalátPRAHAČeská filharmonieDvořákova síň5. 2. 2007W. A. Mozart: Klavírní kvartet Es dur, KV 493R. Clarke: Sonáta pro violu a klavírJ. Gemrot: Klavírní trio č. 2J. Brahms: Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 26A. Unger – housleA. Farulli – violaM. Klepáčová – violoncelloJ. Klepáč – klavír15. 2. 2007F. Mendelssohn-Bartholdy: Symfonie č. 4A dur, op. 90 „Italská“G. Verdi: Quattro pezzi sacriPražský filharmonický sborDirigent: J. NelsonPražská komorní filharmonieRudolfinum26. 2. 2007F. Martin: Předehra Pocta MozartoviL. Simon: Koncertní suita pro 2 fagotya orchestr (světová premiéra)F. Martin: Malá koncertantní symfonie(1944-1945)J. Haydn: Symfonie č. 98 B dur, Hob. 1Sólisté: V. Fürbach, V. Vonášek – fagot, J. Boušková– harfa, K. Košárek – klavír, B. M. Willi – cembaloDirigent: K. ZehnderSymfonický orchestr hl. m. Prahy FOKObecní dům6. a 7. 2. 2007I. Stravinskij: Agon, hudba k baletu (1957)L. Berio: Chemins I pro harfu a orchestr,op. 18B. Bartók: Dřevěný princ, suita z baletu,op. 13Sólistka: G. Reitano – harfaDirigent: A. TamayoSymfonický orchestr Českého rozhlasuRudolfinum12. 2. 2007M. Ravel: BoleroJ. Ibert: Koncert pro flétnu a orchestrJ. Brahms: Symfonie č. 2 D dur, op. 73Sólista: C. Jans – flétnaDirigent Vl. VálekStátní opera Praha22. 2. 2007F. Poulenc: Prsy Tirésiovy a Lidský hlas– premiéraRežie, scéna a kostými: P. L. PizziDirigent: G. TourniareV koprodukci s Operním festivalem v Maceratě,Itálie

18festivaly, koncertypražské premiéry 2007 Václav RiedlbauchVáclav Riedlbauch, generální ředitel České filharmoniePřes otevřenost našeho nynějšího života a dostupnostsnad veškerých informací se ukazuje, jak málo skutečněvíme o tom, co nového se v různých oborech děje. Platí toi o nově vznikající hudbě. Jen malá skupinka zasvěcencůzná pár jmen nebo viděla či slyšela jejich tvorbu, obecně seo ní u nás mnoho neví. Je v tom samozřejmě i kus evidentnínechuti poznávat aktuální skladatelské počiny, možná i obavaz neznámého a přesvědčení o tom, že nová hudba musíbýt zákonitě nehezká, nepříjemná, prostě ošklivá. Jsou tohrůzostrašná klišé, jinde nevídaná. Přitom titíž lidé by semožná urazili, kdybyste je označili za ignoranty, vždyť většinaz nich sleduje nové filmy, čte nové knihy, chodí na výstavynového výtvarného umění. Jen v percepci hudby potkáteneuvěřitelnou zarputilost a konzervativnost. A to ještě dalekovíce než u běžného návštěvníka koncertů přímo u těch,jimž by radost z odkrývání nového měla být samozřejmostí,u hudebníků. Nelze ovšem generalizovat. Je i publikumspecializované, vázané třeba jen na určitou výseč poslechua přijímání současné hudby, vázané i na jeden zvláštní prostor,kde je představována.Úvahy, jež předcházely někdejšímu rozhodnutí oživit v Prazena vrcholu sezony koncentrované provozování soudobéhudby, braly v potaz výše zmíněný stav u nás. Po dvou letechukázek aktuální tvorby českých skladatelů byl připraven tříletýkoncept mezinárodního srovnání. Na Pražských premiérách2006 zazněla díla Němců, Rakušanů, Holanďanů,vlámských Belgičanů a Lucemburčanů, v letošním roce tobudou skladatelé severní Evropy a v příštím roce skladatelérománští, vždy v kombinaci s díly autorů českých. Z výčtusamého je patrné, že jsou Pražské premiéry zatím jednoznačněorientovány na Evropu, k tomu ještě jen na několik zemí.Pro sebe jsem si stanovil toto omezení, tyto tři sondy, protožezajímavého můžete v každé zemi najít mnoho a jen nějakározumná míra soustředění přinese větší vhled do toho,čím tamní skladatelé žijí. Další vytýčená pravidla pomohlaomezit prostor pro výběr konkrétních děl ještě více: zvolenédílo nesmí zaznít v Praze a nesmí být starší pěti let předsvým koncertním uvedením na Pražských premiérách. Tímse samozřejmě nedostane na mnohá osvědčená a vpravdězásadní díla, jež vzbudila ohlas, výhodou je ovšem naprotitomu čerstvost předváděných kusů.Jejich výběr si nestanovuje předem žádné limity stylové, estetické,žánrové. Proto také pořád mluvím o přehlídce a neo festivalu. Přehlídka by měla klást vedle sebe různorodépočiny, možná i s trošku provokujícími srovnáváními, návštěvníkovikoncertu je dána volba vlastních soudů o slyšeném.Záměrnost dramaturgie je též mírně potlačována praktickýmizřeteli provedení, jakými jsou například možná obsazeníkonkrétních pozvaných orchestrů a souborů, skutečnéčasové dispozice pro zkoušky, snaha vyhovět i přání interpretůpředvést „něco“, co je samé zajímá a tak dále. Oč aledoopravdy usiluji, to je snaha ukázat vedle klíčových postavvybraných zemí také jiné trendy a názory, to vše napříč generacemi,od žijících klasiků po nedávné studenty.Vylíčená omezení se ukázala při přípravě Pražských premiér2007 jako velice přísná. To zejména proto, že jsem s těžkýmsrdcem odkládal řadu krásných partitur, jež bych v Prazerád ukázal. S nadějí, že snad brzy dojde k jejich provedenípři jiných příležitostech, třeba v normální sezoně některéhoz orchestrů nebo na jednom z festivalů. Určitě by sito zasloužila dlouhá řada z nich. Tak se například neobjevínic z finského znamenitého skladatele Rautavaary, protožeČeská filharmonie bude hrát jeho Cantus arcticus jenněkolik týdnů před přehlídkou, nebo žádná skladba jinéhoFina, známého dirigenta Salonena, jenž se v našem programuobjeví v sezoně příští. Nebo se někteří vynikající tvůrcipředstaví jen skladbou komorní, ačkoliv mají nádherné symfonickéči vokálně symfonické skladby. Mluvím napříklado Norovi Lasse Thoresenovi, o Finovi Magnusu Lindbergovi,o Dánech Bentu Soerensenovi a Peru Nörgaardovi, o ŠvédoviAndersi Eliassonovi. Vůbec je zapotřebí zdůraznit, žekvalita „na Severu“ je vynikající. Též díky tomu, že je novátvorba důmyslně podporována a následně adekvátně prováděna,s plným společenským uznáním autorovi. To se netýkájenom zasloužilých matadorů kultury, zmíněné podpory sedostává i těm nejmladším tvůrcům. Řadě z nich, třicátníků,je v letošní přehlídce věnováno značně času a prostoru (ŠvédovéJ. Nordin, M. Pelo a B. Byström, Finové S. Fagerlunda J. Tallgren, Norové Ö. Matre, E. Buene a M. S. Ratkje).Vedle nich dostávají prostor se závažnými orchestrálnímiskladbami skutečné hvězdy dnešní severské scény, jakýmijsou Finové K. Saariaho, J. Tiensuu a K. Hakola, ŠvédovéR. Martinsson, K. Rehnqvist, S.-D. Sandström a A. Hillborg,Norové R. Wallin a A. Nordheim, Dánové P. Rudersa H. Abrahamsen. Islanďan A. H. Sveinsson patří mezi ně,jeho 4. symfonie bude mít v Praze světovou premiéru.Z našich autorů připomínám alespoň Z. Lukáše, J. Felda,J. Krčka, J. Málka, I. Kurze, J. Filase, M. Košuta, z mladšígenerace O. Adámka, J. Vöröšovou a K. Mařatku (rozsáhlýmelodram podle D. Charmse) a vedle nich pětici studentůHAMU, jimž je věnován jeden orchestrální koncert,M. Hyblera, R. Bednaříka, L. Sommera, L. Mrkvičkua M. Štědroně mladšího.K provedení jmenovaných děl a všech dalších nezmiňovanýchbyli opět přizváni naši přední interpreti, dirigenti,sólisté, komorní soubory, pěvecké sbory, orchestry, účastpotvrdilo i několik hostů ze zahraničí. Pražské Rudolfinumbude plné zajímavé a kvalitní hudby po celý týden od soboty24. března do neděle 1. dubna, koncerty ve Dvořákově síniprovázejí podvečery v jiných částech budovy. •Foto archivZadáno pro: Česká filharmonie

mezinárodní festivalkoncertní dechové hudbypraha 2007Praha, Národní dům Antonín Tichýhorizont 19Ve dnech 5. a 6. ledna 2007 se v Praze konal Mezinárodnífestival dechových hudeb spojený se soutěží velkých dechovýchorchestrů. Jeho vyhlašovatelem je každoročně Sdruženídechových orchestrů České republiky, spolupořadatelem jehlavní město Praha a pověřeným pořadatelem je festivalováa organizační kancelář OR-FEA. Festival se konal pod záštitouCISM, mezinárodní organizace pro dechovou hudbu.Festival byl zahájen přijetím zástupců orchestrů a členůmezinárodní poroty přestaviteli hlavního města Prahy naStaroměstské radnici jako každý rok v pátek 5. ledna 2007.Následně ve Velkém sále Národního domu na Smíchově provedlaHudba Hradní stráže a Policie České republiky zahajovacíkoncert s dirigenty plk. Mgr. Miroslavem Hanzalema pplk. Václavem Blahunkem. Na programu byly skladbyautorů Sergeje Prokofjeva, Antonína Dvořáka, P. I. Čajkovského,Bohuslava Martinů, Leoše Janáčka, George Gershwinaa dalších. Posluchači koncertu byli především účastnícifestivalu a hudebníci přihlášených orchestrů. Program sesetkal s nadšeným přijetím mladých posluchačů.Sobota 6. ledna byla soutěžním dnem. Soutěž je rozdělenado tří kategorií a pro každou je stanovena jedna povinnásoutěžní skladba. Zbytek programu si každý orchestr vybírás ohledem na dramaturgii svého vystoupení sám.„Střední třída“, kam bylo přihlášeno sedm orchestrů, mělajako povinnou skladbu kompozici českého autora FrantiškaMaňase Slovácký tanec č. 6.„Vyšší třída“, kde byly přihlášeny čtyři orchestry, určilajako povinnou skladbu dílo českého autora Borise HajduškaTroják.„Nejvyšší třída“, kam byly přihlášeny dva orchestry, vyhlásilajako po vinnou skladbu Verbuňk českého autora MiroslavaJuchelky.Výběr povinných soutěžních skladeb pro každý festival provádídramaturgická komise složená z členů Společnostidechové hudby. Jedná se vždy o skladby českých a moravskýchskladatelů, které již zazněly na pravidelných každoročníchNovinkových koncertech Společnosti dechové hudbyČR. Nominace těchto skladeb je výraznou propagací našíkoncertní dechové hudby. Jde vesměs o kompozice vydanév zahraničních nakladatelstvích v Německu, Rakousku,Nizozemí a dalších zemích.Festivalu se účastnily ještě dva orchestry, které se soutěženeúčastnily, ale jejich vystoupení byla velmi zajímavá a nadšeněvítaná: Belgický orchestr Koninklijke Fanfare SintCecilia a orchestr Spijkerpakkenband z Nizozemska.Výkony orchestrů posuzovala Mezinárodní odborná porota,jejímž předsedou byl Mgr. Evžen Zámečník, hudebnískladatel a dirigent a dalšími členy byli Karel Bělohoubek,hudební skladatel a dirigent, Mgr. Stanislav Horák, hudebnískladatel a dirigent, Major Pieter J. P. M. Jansen, hudebníředitel Hudby Holandského královského námořnictva,Helmut Zechner, hudební skladatel a dirigent z Rakouskaa tajemníkem poroty byl Tomáš Stavěl, hudební režisér Českéhorozhlasu Praha.K hodnocení výkonu orchestrů jsou tzv. pásma, ve kterýchmůže být a opravdu bývá více orchestrů. “Bronzové pásmo“,„ stříbrné pásmo“ a „zlaté pásmo“. Kromě toho jsou udělenyzvláštní ceny nejlepším hráčům a dirigentům a vybrán vítězkaždé kategorie a absolutní vítěz celého festivalu. Výkony jednotlivýchorchestrů byly na vysoké interpretační úrovni.V kategorii „střední třídy“ byl porotou vybrán jako nejlepšíorchestr dechový orchestr Jugendkapelle Memmingenz Německa s dirigentem Johnnym Ekkelboomem, v kategorii„vyšší třídy“ zvítězil český orchestr DO TUTTI ZUŠ Jihlavas dirigenty Janem Noskem a Petrem Píšou a v kategorii„nejvyšší třídy“ zvítězil orchestr Harmonie Šternberk s dirigentemPetrem Cibou. Orchestr Harmonie Šternberk sezároveň stal absolutním vítězem celého festivalu. Nejvyšší oceněnízískal také dirigent Harmonie Šternberk Petr Ciba.Vyhlášení výsledků soutěže se konalo v sobotu na závěrečnémvečeru, kde předvedl svůj program orchestr Spijkerpakkenbandz Nizozemska, který se sice – jak už jsme uvedli – soutěženeúčastnil, ale jehož vystoupení bylo přijato s velkýmnadšením posluchačů a diváků. Poslední skladba, která znělasálem byl Kmochův pochod Muziky, muziky, hraný všemiúčastníky festivalu.Co k festivalu dodat na závěr? Velmi příjemným zjištěnímbylo „mládí“ soutěžících muzikantů. V naprosté většině sevěk členů orchestrů pohyboval mezi 12 až 22 lety a to vevšech kategoriích. Je to dobrá zpráva, protože mladí hudebnícinacházejí v koncertní – symfonické dechové hudbě naplněnísvých představ o moderním zvuku velkého dechovéhoorchestru. •Hudba Hradní stráže a Policie ČRFoto Pavel Horník

20divadlo – opera · balet · muzikálČeská premiérapoulenkova dílave státní opeŘe praha Jitka Slavíková4 x Foto Jan Kačír, Státní opera Praha 2006První premiéra roku 2007 patří ve Státní opeře Praha celefrancouzskému skladateli Francisi Poulenkovi (1899–1963).Zatímco jednoaktová lyrická tragédie Lidský hlas byla v tomtodivadle uvedena poměrně nedávno (v roce 2000), Poulenkovaoperní prvotina Prsy Tirésiovy zazní v Čechách vůbec poprvé.Impulsem k tomuto dvojtitulu na scéně Státní opery Prahabyla koprodukce Státní opery s Operním festivalem Sferisteriov italské Maceratě na inscenaci Prsů Tirésiových. Ta byla uvedenas orchestrem a sborem Státní opery Praha a s italskýmia francouzskými sólisty v rámci festivalu v divadle Lauro Rossi15. a 17. 7. 2005 a setkala se s mimořádným ohlasem u divákůi odborné kritiky. Režisérem a zároveň i scénografem a kostýmnímvýtvarníkem byl Pier Luigi Pizzi, renomovaný italskýumělec, který hostuje na nejvýznamnějších operních scénách.Hudebně dílo nastudoval mladý temperamentní francouzskýdirigent Guillaume Tourniaire, skvělý a vysoce erudovanýmuzikant. Byl to on, který se značnou měrou zasloužilo mimořádný úspěch kultovní opery – operety Leonarda Bernsteina,Candide, kterou Státní opera Praha uvedla v závěru loňskésezony, 25. 5. 2006. Ti, kteří tuto inscenaci ještě neviděli,by si neměli nechat ujít její derniéru 24. 3. 2007!Vraťme se ale k Poulenkovi. Jestliže se kompozici písní věnovalsystematicky – od roku 1919, kdy napsal cyklus Bestiář, ažpo Krátké stéblo z roku 1960 složil více než 150 písní – , k operníformě přistoupil poměrně pozdě a jen třikrát. Nejzávažnějšímoperním dílem je jeho druhá opera, Dialogy karmelitekpodle hry Georgese Bernanose (1953–1956). Operní prvotinaPrsy Tirésiovy vznikala od května do října 1944, neboli 27 letpoté, co byl Poulenc přítomen – 24. 6. 1917 – v Théâtre René-Maubel na Montmartru premiéře stejnojmenné hry GuillaumaApollinaira. Apollinaire v ní pojednal ironicky řeckoubáji o hermafroditním věštci Teirésiovi a skvělým způsobemparodoval propagandu, jíž tehdejší Francie měla čelit náhlémudemografickému poklesu: pro frontové vojáky byl vytvořenzvláštní systém dovolených, díky němuž mohli pravidelnědorazit do manželského lože. V době, kdy si Poulenc vybraltext básníka jemu obzvlášť blízkého, pozbylo toto surrealistickédrama svůj polemický rozměr, nicméně Apollinairův dvojznačný,sarkastický humor a především jeho vynalézavá hrase slovními významy ze své působivosti nic neztratily. Poetickýcharakter, hravost a fantastičnost zachovává i Poulenc, uplatňujestylizaci nejrozličnějších tanečních forem, vrství skvělémelodické nápady, nechává naplno vyznít jemný ironickýhumor. V Prsech Tirésiových vytvořil Poulenc prototyp „surrealistickéopery“. Feministka Thérèse má už dost své podřízenérole ženy v domácnosti, zbaví se svých prsů a změní sev muže jménem Tirésias. Opustí svého manžela, který musípřevzít ženskou roli. Zatímco se ženy semknou kolem generálaTirésia a bojují za svou emancipaci, manžel oznamuje,že staří mládenci musí rodit děti. Sám manžel jich za jedinýden přivede na svět 40.000! Ale jak je uživit? Naštěstí Tirésias/Thérèseje unaven/a životem bez lásky a všechno se vrátí donormálního stavu. Světová premiéra se uskutečnila v pařížskéKomické opeře 3. 6. 1947.Lyrickou tragédií o jednom aktu Lidský hlas vyvrcholila dlouhodobáspolupráce Poulenka s básníkem Jeanem Cocteauem.Ve svém monodramatu z roku 1930, které inspirovalomj. i Roberta Rosselliniho k natočení filmu La voce umanaGuillaume TourniaireZadáno pro: Státní opera Praha

divadlo – opera · balet · muzikál 21s Annou Magnani, se Cocteau zaměřil na fenomén „odosobněnékomunikace“. „Dialogický“ monolog hrdinky, kteráse naposledy pokouší navázat telefonický kontakt s bývalýmmilencem, je v Poulenkově zhudebnění sugestivní psychologickoustudií a virtuózním kusem pro jedinou zpěvačku. Tuměl Poulenc k dispozici už od Prsů Tirésiových. Tehdy našelideální interpretku Thérèse/Tirésia v Denise Duval, kteráúčinkovala ve Folies-Bergère, a byla tak skvěle připravenapro odvážné scénické kreace v Poulenkově operní prvotině.Obdivuhodné je, jak se dokázala proměnit v neméně ideálnípředstavitelku naprosto kontrastní role Blanche v Dialozíchkarmelitek a posléze vytvořila – podle recenze v deníku LeFigaro z 9. 2. 1959 – svou životní roli v Lidském hlasu. Jejíštafetu převzaly neméně velké pěvkyně: Karan Armstrong,Josephine Barstow, Gwyneth Jones, Julia Migenes, CatherineMalfitano, Jessye Norman, Renata Scotto, ElizabethSöderström, Galina Višněvská…Premiéra se uskutečnila 6. 2. 1959 v pařížské Opéra-Comiquev režii a výpravě Jeana Cocteaua. V Čechách byla tato operauvedena poprvé v Janáčkově divadle v Brně 22. 5. 1964 (dirigentiVáclav Nosek, Otakar Trhlík a Ivan Pařík, režie VáclavVěžník, zpívaly Jarmila Rudolfová a Marie Vladyková),podruhé v Národním divadle v Praze 14. 9. 1972 (režie Ja roslavGillar, zpívaly Alena Míková a Milada Šubrtová) a potřetíve Státní opeře Praha 10. 6. 2000 (dirigentka Claire Levacher,režie Lucie Bělohradská, zpívala Chantal Mathias).Francis Poulenc: Lidský hlas & Prsy Tirésiovy (La Voixhumaine & Les Mamelles de Tirésias). Dirigent: GuillaumeTourniaire, režie, scéna a kostýmy: Pier Luigi Pizzi,sbormistr: Adolf Melichar. Státní opera Praha, premiéra22. 2. 2007, reprízy 25., 28. 2., 11., 18. 3. 2007. •Přítomnostna rozhraní let 2006/07 Eduard DoušaPřelom roku byl v životě sdružení pro soudobouhudbu Přítomnost ve znamení probíhající koncertnísezony. Mimořádně úspěšný byl koncert 13. 12. 2006v Českém muzeu hudby, kde vystoupili studenti Pražskékonzervatoře (pěvecké sbory a soubory a sólistéžesťového oddělení). Po novém roce pokračovala sezonav prostorách Galerie Lichtenštejnského paláce.10. 1. 2007 se představili Jana Neubauerová – flétna,Eva Benešová – klavír (Duo BeNe) za spoluprácepěvkyně Gabriely Eibenové a také žánrově všestrannýBona Fide kvartet (Petr Grau – flétna, Jakub Janský– housle, Hana Heřmánková – viola, Petr Janek –violoncello), s nímž spoluúčinkovali kytarista Petr Paulůa akordeonista Ladislav Horák.Renomovaný italský režisér, scénograf a kostýmní výtvarník Pier Luigi PizziFoto Jan Kačír, Státní opera Praha 2006Koncert 24. 1. 2007 byl vyhrazen houslistce SilviiHessové a klavíristovi Danielu Wiesnerovi. Na tyto třikoncerty zařadila dramaturgie Přítomnosti celkem27 skladeb 22 současných českých skladatelů.Novum v životě Přítomnosti byla pěkně navštívenátisková konference, která se uskutečnila 13. 12. 2006též v Českém muzeu hudby k 15. výročí obnovenéčinnosti Přítomnosti. Členové výboru seznámili přítomnés historickými kontexty, dramaturgickými záměrysdružení a dalšími aktivitami (vydání 6 CD živýchnahrávek z koncertů aj.). Konferenci moderoval hudebnípublicista dr. Jiří Pilka.O aktuálním dění ve Sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, jehokoncertech a představeních či záměrech do budoucna se budete mocina stránkách Hudebních rozhledů pravidelně seznamovat i v tomtoroce. Rovněž tentokrát se necháme rádi inspirovat i vašimi otázkami,které lze zaslat e-mailem na adresu ivana.goldsteinova&nm.cz neborozhledy@volny.cz.

22divadlo – opera · balet · muzikálsvátek hudebního divadla Lenka ŠaldováVšechny tuzemské profesionální operní soubory se v březnuopět představí na pražských operních scénách – v programufestivalu jsou opět tituly „divácké“ i tituly málo známé:– Camille Saint-Saëns: Samson a Dalila– Giuseppe Verdi: Attila, Rigoletto, Macbeth– Bohuslav Martinů: Hry o Marii, Řecké pašije– Leoš Janáček: Její pastorkyňa– Jaromír Weinberger: Švanda dudák– Alexander von Zemlinsky: Křídový kruh– Leonard Bernstein: CandideFestival by měl nabídnout reprezentativní obrázek operníhodění v naší zemi v co největší šíři – hlavní program osméhoročníku tak doplnily projekty tří pozoruhodných menšíchsouborů (všechny tři vystoupí v Divadle Kolowrat).Ensemble DamianOd prvního veřejného vystoupení v roce 1995 se zaměřujetéměř výhradně na interpretaci barokní a minimalistickéhudby. V první oblasti čerpá z bohatého fondu českýcha moravských archivů, ve druhé spolupracuje převážněse skladateli Vítem Zouharem a Tomášem Hanzlíkem, kterýje zároveň uměleckým vedoucím souboru. Čtyřiatřicetiletýabsolvent katedry hudební výchovy Pedagogické fakultya katedry muzikologie Univerzity Palackého v Olomouci odroku 1998 každoročně připravuje mezinárodní festival staréhudby Baroko, zaměřený na uvádění novodobých premiérneznámých děl. Pražské Národní divadlo u něj objednalooperu Slzy Alexandra Velikého (a již dříve v rámci projektuBušení do železné opony uvedlo Hanzlíkovu operu Yta innocensa Hanzlíkovo a Zouharovo Torso). V rámci festivaluOpera představuje Tomáš Hanzlík svá díla Kirké (komorníoperu o náhodném setkání, neopětované lásce, proměně,stesku a smrti) a Krvavá pavlač (pitoreskní pašijovou operuzpracovávající historické události, které vyústily v zavražděníposledního Přemyslovce).Ensemble Opera DiversaVolný amatérský soubor hudebníků a zpěváků, většinou profesionálních,vznikl na jaře 2003 ze snahy uvádět původníoperní kousky i historické drobné zpěvoherní útvary –představení se převážně odehrávají v kavárnách (s výjimkouněkolika koncertů v sále), operní produkce bývají prokládányklasickou komorní hudbou, součástí vystoupení bývajíobčas i drobné kusy předvedené studenty JAMU a konzervatoře.V roce 2005 se ensemble rozšíříl na komorní orchestrřízený houslistou Janem Bělohlávkem. V tvůrčí dílně OndřejKyas – Pavel Drábek dosud vzniklo devět původních komediálních– humorných děl. Je v nich patrná inspirace baroknímpříběhem, lidovými pověrami, legendami a japonskýmuměním (fraška kjógen, divadlo nó). Na festivalu souborv premiéře uvádí sedmiminutovou Loupežnickou nevěstu,reprízuje komickou minioperu Listonoš, Mortierové a krytíplemenné kočky a trojdílnou hororovou operu Mluvícídobytek aneb Tajemné kosti, lyricko-epický cyklus opěvujícíLabe a přízraky Pardubicka. Po částech Smějící se hlava(kantáta pro sbor a dvě sóla s náznaky dramatického dialogu)a Labe (árie s doprovodem nástrojů a sboru) bude promítnutanimovaný film Mluvící dobytek – ve spolupráci sezlínskou Filmovou školou ho natočil Tomáš Studený jakosvůj absolvenstký projekt na brněnské JAMU.Komorní opera OrfeoPod vedením dirigenta Josefa Staňka soubor od roku 1994realizuje převážně drobné operní útvary, intermezza (Telemann:Pimpinone, Chiarini: Il geloso schernito, Pergolesi:Livietta a Tracollo, Gassmann: La Contessina, Grétry: DvaLakomci). Navazuje tak na tradici Ostravské komorní opery(založené v roce 1959), jejímž byl Staněk uměleckým šéfem.Příležitostně hraje na zámcích a v různých sálech, často prozahraniční (rakouské) klienty. Komorní opera Orfeo na festivalutentokráte uvede raná Mozartova díla: DivertimentoKV 136 (hrají Čeští komorní sólisté) a především operuBastien a Bastienka v režii Tomáše Studeného – s RadkouSehnoutkovou (Bastienka), Magdou Vitko (Bastien)a Tomášem Badurou (Colas). •Zadáno pro: Jednota hudebního divadlaTomáš Hanzlík: Krvavá pavlač, Ensemble DamianFoto archiv

p r e m i é r ydivadlo – opera · balet · muzikál 23SOUTĚŽFestival Opera8. ročník Festivalu hudebního divadla Opera 2007 se blíží– vstupenky jsou nicméně stále k dostání v pokladnáchpražských operních domů, abonmá je možno ob jednat si prostřednictvímJednoty hudebního divadla – hlavního organizátorafestivalu (více na www.divadlo.cz/jhd). Dvě vstupenkymůžete nyní vyhrát v naší soutěži.Brněnské Národní divadlo se na festivalu představí s JanáčkovouJejí pastorkyní. Hlavní role alternují Helena Kaupovás Dagmar Žaludkovou (Jenůfa), Adriana Hlavsová s JindřiškouRainerovou (Kostelnička), Peter Svensson s Janem Vacíkem(Laca) a Pavel Černoch s Jaromírem Novotným (Števa).Jde o inscenaci Zdeňka Kaloče, který je v posledních letechjakýmsi „dvorním“ janáčkovským režisérem v Brně – a právěs jednou jeho dřívější inscenací opery Leoše Janáčka slavilobrněnské divadlo již na festivalu velký úspěch.Druhá soutěžní otázka zní:Se kterou Janáčkovou operou se Národnídivadlo v Brně účastnilo festivalu v roce1999?Vylosovaný vítěz získá dvě vstupenky na festivalovépředstavení Její pastorkyně (Státní opera Praha23. 3. 2007)Své písemné odpovědi zasílejte do 16. 2. 2007na adresu redakce Hudební rozhledy, Radlická 99,150 00 Praha 5 nebo na e-mailovou adresurozhledy@volny.czSPRÁVNÁ ODPOVĚĎ NA PRVNÍ OTÁZKU ZNÍ:Veselohra na mostě (2x: Konzervatoř České Budějovicea Janáčkova konzervatoř Ostrava)Voják a tanečnice (Státní opera Praha)Divadlo za branou (Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě)Ženitba (Divadlo F. X. Šaldy Liberec)Hlas lesa (Operní studio HAMU Praha)Vítězem se stává PhDr. Ivan Vomáčka z Prahy! Blahopřejeme.DánskoČeská filharmonie uvádíThe Czech Philharmonic Orchestra presentsDenmarkFaerské ostrovyFaroe IslandsFinskoFinlandIslandIcelandNorskoNorwayŠvédskoPŘEHLÍDKA VYBRANÉ SOUDOBÉ HUDBY 2001–2006SwedenČeská republikaCzech Republic„ . . . z a c í l e n o n a S e v e r ”' . . . h e a d i n g N o r t h 'Rudolfinum, Praha / Prague 24. 3.–1. 4. 2007Hlavní program / Main programmeDvořákova síň / Dvořák HallKimmo Hakola (FIN), John Frandsen (DK), Juraj Filas (CZ), Hans Gefors (S),Marie Holáňová (CZ), Pelle Gudmundsen-Holmgreen (DK),Jesper Nordin (S), Sebastian Fagerlund (FIN), Rolf Martinsson (S),Josef Marek (CZ), Mika Pelo (S), Petr Kotík (CZ-USA),Kaija Saariaho (FIN), Ruben Sverre Gjertsen (N), Ondřej Adámek (CZ),Jukka Tiensuu ((FIN), Rolf Wallin (N),Karin Rehnqvist (S),Martin Hybler (CZ), Radim Bednařík (CZ), Lukáš Sommer (CZ),Luboš Mrkvička (CZ), Miloš Štědroň ml. (CZ), Ivan Kurz (CZ),Zdeněk Lukáš (CZ), Juhani Nuorvala (FIN), Jan Málek (CZ), Arne Nordheim (N),Eivind Buene (N), Sven-David Sandström (S), Zdeněk Šesták (CZ),Poul Ruders (DK), Anders Hillborg (S), Atli Heimir Sveinsson (IS), Josef Rut (ČZ),Jindřich Feld (CZ), Jaroslav Krček (CZ), Niels Rosing-Schow (DK), Jón Nordal (IS),Sunleif Rasmussen (FO), Michal Košut (CZ), Hans Abrahamsen (DK)Paralelní program / Parallel programme„Hudba na výstavě“ / 'Music at the exhibition'6 odpoledních koncertů / 6 afternoon concertsSukova síň a Dvorana / Suk Hall and Ceremony HallJan Vacík (Laca) z představení Její pastorkyněFoto archivKryštof Mařatka (CZ-F), Lasse Thoresen (N), Magnus Lindberg (FIN),Jiří Gemrot (CZ), Bent Soerensen (DK), B. Tommy Andersson (S),Anna Sigúdur Thorvaldsdóttir (IS), Ctirad Kohoutek (CZ), Per Nörgaard (DK),Anders Eliasson (S), Ivo Bláha (CZ), Atli Ingólfsson (IS), Johan Tallgren (FIN),Jana Vöröšová (CZ), Milan Báchorek (CZ), Daniel Börtz (S),Maja Solveig Kjelstrup Ratkje (N), Nils Henrik Asheim (N),Anders Koppel (DK), Britta Byström (S),Petr Malásek, Jaroslav Krček, Boris Urbánek, Markéta Mazourová,Lukáš Hurník, Ilja Hurník, Zdeněk Lukáš (CZ)www.prazskepremiery.cz / www.praguepremieres.euwww.ceskafilharmonie.cz / www.czechphilharmonic.cz

24divadlo – opera · balet · muzikálsamson a dalilabez energiePraha, Národní divadlo Lenka ŠaldováZa tylovou oponou se v kouři míhají postavy. Tylová oponajde nahoru, z projíždějících světelných ramp se v soustředěnýchpaprscích valí světlo, v hloubi jeviště sešikovanýdav zdvihá ruce jako ke slunci… Začátek Samsona a Dalilyv Národním divadle docela vyráží dech. Vzápětí ovšem kouzloopadne, volné, nevykryté jeviště s pohledem na technickézázemí se brzy okouká. Režisér Marián Chudovský se totižpředvedl především jako rutinér, jehož invence se omezujena vnějškové ozvláštnění situací. V inspirativním prostoruse tak hraje divadlo plné operních klišé, v přítmí a kouřise interpreti potkávají na jevišti, zazpívají a zase odcházejí– jen tu a tam lze zaznamenat nějakou zřetelnější hereckouakci. Ve druhém jednání pak náhle do mýtického bezčasí– bůh ví proč – vpadne dnešní doba: Dalila svádí Samsonarozvalujíc se na neforemných červených koženkových křeslech,ve vyvýšeném patře se přitom svíjejí zakuklené tanečnice– a když se vysoukají ven z pytlů, poskakují v masivníchčerných podprsenkách a minisukních. K erotice to má celévelmi velmi daleko.Na premiéře navíc jako by interpretům chyběla energie. StevenHarrison (Samson) musel svůj příjemně zabarvený, lečspíše lyrický tenor dosti přepínat, únava zněla i z hlasu IvanaKusnjera (Dagonův velekněz), který jinak předvedl nejuvolněnější,nejkultivovanější pěvecký výkon ze všech. GaliaIbragimova zpívá Dalilu se značnou expresí, která je někdenejspíše východiskem z nouze: interpretka totiž už nedosáhnena vyšší tóny a neudrží kantilénu. Zvláště ne při volnýchtempech, která leckde dirigent Oliver Dohnányi nasadil.Jeho hudební nastudování je pečlivé, ale jako by též postrádalojiskru: jak dramatické napětí, tak eleganci v rozvinutíkrásných melodií.Právě Samsonem a Dalilou v březnu Národní divadlo zahájí8. ročník Festivalu hudebního divadla Opera 2007 – nezbývánež doufat, že lesk inscenaci alespoň částečně dodá MarinaDomašenko-Jakovleva, která premiéru musela pro nemocodříci.Národní divadlo Praha – Camille Saint-Saëns: Samson etDalila. Dirigent Oliver Dohnányi, režie Marián Chudovský,scéna Jozef Ciller, kostýmy Peter Čanecký, choreografieRegina Hofmanová, sbormistr Pavel Vaněk. Premiéra21. 12. 2006. •Galia Ibragimova (Dalila) a Ivan Kusnjer (Dagonův velekněz)Foto Hana Smejkalová

divadlo – opera · balet · muzikál 25Foto Hana SmejkalováSteven Harrison (Samson)

26divadlo – opera · balet · muzikálFoto archiv(Kormidelník) a Věra Páchová (Mary) však těm čtyřem nicnepokazili.Druhým hlavním strůjcem úspěchu je dirigent NorbertBaxa, který dovedl orchestr k parádnímu plnému zvuku,barvitému, dynamickému, výrazově proměnlivému. Neméněvýtečně je sezpívaný sbor, který zároveň zvládá náročnépohybové kreace. Ano, tak nějak by měly vypadat dobré standardníinscenace, ty špičkové by pak měly mít ještě punc výjimečnostia originality. V Ústí se mimořádně zadařilo.Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem –Richard Wagner: Bludný Holanďan. Opera o třech dějstvích.Dirigent Norbert Baxa, režie Martin Otava, scénaJán Zavarský, kostýmy Aleš Valášek, pohybová spolupráceDana Gregorová. Premiéra 15. 12. 2006. •Richard Haan (Bludný Holanďan) a Maida Hundeling (Senta)vášnivý holanĎanÚstí nad Labem, Severočeské divadloopery a baletu Josef HermanV Ústí nad Labem se ve 30. a 40. letech díla Richarda Wagnerahrála, včetně Ringu! Malé městské, přirozeně německédivadlo si to mohlo dovolit, protože bylo zastávkou významnýchpěvců putujících na ose Berlin – Dresden – Neues DeutschesTheater Prag. To jen pro připomenutí.Že si na Wagnerova Bludného Holanďana v Ústí trouflii dnes, je chvályhodné, jakkoli to na první pohled vypadalojako nezodpovědné fanfaronství. Základ výtečného nastudováníje ovšem podobně jako tehdy v hostujících pěvcícha nutno říci, že se zde sešlo na české poměry ale hodně dobréobsazení, a prakticky bez alternace. Režisér Martin Otavaučinil ústřední postavu ze Senty už vizualizovanou předehrou,možná nejlepším obrazem celé opery, v němž dívkave strohém nemocničním pokoji znovu prožívá děsivýsen či vzpomínku a z projekce na bílých stěnách se na nivalí bouřlivé vlny. Škoda, že do puristického vybavení scényJána Zavarského, byť v trochu jiných materiálech nežliobvykle, občas pronikla popisnost a také operácké postojea gesta. A dvakrát škoda, že tomu jasně rozehranému pojetípříběhu bylo čím dál méně rozumět. Neuměl jsem si třebazodpovědět, proč námořníci připomínali čínské dělníkyz období kulturní revoluce. Kromě toho Otavovy postupynejsou zcela originální, většina jich už byla někde k vidění,včetně skvělého vstupu do opery. Také v plzeňské inscenacitéže opery v režii Jiřího Heřmana. Na druhé straně je Otavovarežie cenná jak základním věcným, neiluzívním gestem,tak a zvláště tím, že racionální výklady neudusily tolikpotřebnou emocionalitu. Právě naopak – jakkoli je významovésdělení trochu zašmodrchané, jednotlivým obrazůmnechybí, až na naprosté výjimky, silné, z hudby vycházejícíemoce. Mimo jiné právě proto, že se zde sešli a dostali patřičnýprostor skvělí interpreti.V duchu inscenace jim vévodí vznosná a trochu tajemná SentaMaidy Hundeling, báječně oblečená do prostých dlouhýchšatů. Zpěvačka zpívá obtížný part s obdivuhodnou přirozenostía lehkostí, barevné odstíny jejího znělého tmavšíhohlasu postihují nejjemnější psychologické nuance situací.Přímo škola operního zpěvu! Richard Haan v titulníroli sice hlasové jemnosti postrádá, nicméně zpívá spolehlivěa postavě dává potřebnou mysterióznost i chlapáctví.V postavě Erika se ukázal Jan Vacík ve vrcholné pohoděpěvecky i herecky, Dalanda suverénně podal Jevhen Šokalo.Kdyby pro nic jiného, pak pro toto kvarteto je inscenacešpičková, představitelé menších rolí Jaroslav Kovacsjakobín v ostravĚ aneblíbeznost nám stále nejdeOstrava, Národní divadlo moravskoslezské Josef HermanUž dobrých patnáct let je zřejmé, že si nevíme rady s většinou„klasických“ titulů českých oper. Prodaná nevěsta jetrochu výjimkou, ale co s těmi ostatními? Většinu z nichčeská divadla ani nehrají, prý by na Foerstera či Fibicha,natož Kovařovice či Ostrčila nikdo nechodil. Považuji to zavýmluvu, a ne zrovna chytrou, jednak hudba z této doby dnesmůže působit velmi vstřícně, jednak právě tato díla mohoubýt základem skutečných a objevných inscenačních projektů,jaké v našich divadlech postrádám.Leč podobnou úvahu jsem měl vést spíše při jiné příležitostinežli úvodem recenze o představení ostravské opery, kdeje možné ony vytoužené projekty vidět nejčastěji. Jenže doDvořákova Jakobína se ani špičkovému týmu Luděk Golat– Jaroslav Malina – Helena Anýžová nepodařilo proniknoutvíc nežli dílčími inovacemi obvyklých řešení. Což nemusí býtsamo o sobě špatné, opera je prostě holdem českým kantorům,je to krásný biedermaierovský obrázek, milá hudebníveduta, a nutit ji k něčemu jinému nežli k trochu či možnáhodně nostalgickému vzpomínání na staré krásné časy byznamenalo rozbít ji. A k čemu by ty střepy byly?Tedy zvláště v tomto případě nic proti tradici. Jen jsem doufal,že ostravští namalují obrázek přece jen ještě víc po svém.Rukopis Jaroslava Maliny se prosadil v lehkosti a přiznanédivadelnosti provedení jinak obvyklé fronty barokních průčelíkolem náměstí, bez kašny, samozřejmě, jednotlivá dějištěsprávně tvořila myšlenkově společný prostor, správně tunechyběly podstatné detaily v jinak nepopisné scéně. Jen miEva Dřízgová-Jirušová (Julie) a Vladimír Chmelo (Bohuš)Foto Josef Hradil

divadlo – opera · balet · muzikál 27do té logiky nezapadlo vymezení prostoru školy ve druhémjednání, jakkoli malinovsky vesele barevnými stěnami z fáborů,jimiž lze volně procházet, ale proč, když jinak se důsledněchodilo skutečnými dveřmi? Stylizované pseudohistorickékostýmy, nažehlené, úhledné a tím falešné už byly úplněpoplatné starším zvyklostem. Režisér Luděk Golat hledalvšemožná oživení zejména ve sborových a tanečních scénácha nezaváhal před několika drsnějšími gagy – třeba když přiserenádě sbor mává party jako mávátky na prvního máje.Nejvíc komiky do inscenace vnesl připsanou pohybovoupostavou vesnického „blázna“ (v soupisu rolí v programu chybí!),který provádí různá alotria a hlavně zlobí učitele Bendutřeba tím, že za něj, dokonce z hlediště, „diriguje“ serenádu.Bendu, zástupce těch Dvořákem oslavených venkovskýchkantorů a muzikusů, pojal Jiří Halama jako ustrašeného,ustaraného kmocháčka, který víc nežli moudrostí oplýváponížeností vůči vrchnosti. Zřejmě přehnanou, Purkrabí jetu, nevím proč, obecně směšnou figurkou, plezír z něho majíhlavně děvčata, protože se točí za každou sukní. Nelze tedynevidět snahu vyložit jaksi povahové pozadí postav, to, co seskrývá za biedermaierovskou líbezností, ale je to spíše spekulace,v případě Purkrabího, myslím, pomýlená. Základnívýrazové gesto opery coby sentimentálního obrázku to přitomneřeší, zůstalo ve výstupech Bohuše a Julie doprovázenýchdětmi, a také Hraběte a Adolfa, bohužel, včetně obehranýchpostojů a gest. Václav Morys coby Jiří to ještě stylovězkomplikoval nepatřičným přídechem operety.Hlavním problémem inscenace je však hudební nastudování.Václav Návrat volil příliš majestátní zvuk orchestru i sboru,který překrýval sólisty, v místy nelogických, převážně přehnaněvolných tempech zanikaly celkové kontury skladby,ba dokonce i logika zpívaných frází. Zřejmě se to podepsaloi na pěveckých potížích, které se důsledně vyhnuly jen MartinuGurbaľovi v roli Hraběte, a zčásti Agnieszce Bochenek-Osiecké,jenže Terinka nevystačí s rozzářeným úsměvema koketérií. V Golatově režii se s rolí Adolfa, myslím,podobně trochu minul Sergej Zubkevič a s rolí Purkrabího,jak už řečeno, Alexander Podolchov, přestože party i češtinuzvládli dobře! Zato Vladimíra Chmela jeho krásný barytonněkolikrát ve výškách zradil a bylo zřejmé, že se pěvecv obavách drží hodně zpátky, i hlas Evy Dřízgové-Jirušovépostrádal obvyklý kulatý tón. Postava Jiřího, obávám se, proVáclava Moryse není, jakkoli ji zvládl bez problémů, naopakpostava Bendy je pro Jiřího Halamu ideální, škoda značnýchhlasových potíží.Zkrátka není pokaždé posvícení, ostatně úspěchů má ostravskáopera nahráno do zásoby dost. A pak, leccos z řečenéhomohou reprízy vylepšit.Národní divadlo moravskoslezské Ostrava – Antonín Dvořák:Jakobín. Opera o třech dějstvích na libreto Marie Červinkové-Riegrové.Dirigent Václav Návrat, režie LuděkGolat, choreografie Tamara Černá, scéna Jaroslav Malina,kostýmy Helena Anýžová, sbormistr Jurij Galatenko.Premiéra v Divadle A. Dvořáka 16. 12. 2006. •temperamentní attilav olomouciOlomouc, Moravské divadlo Lenka ŠaldováOlomoucká inscenace Verdiho opery Attila dává s odstupemněkolika let za pravdu Václavu Málkovi, který jako šéf operyna přelomu tisíciletí věřil, že je při obrodě operního souboruMoravského divadla třeba stavět na mladých, začínajícíchinterpretech, že je třeba vychovat si novou generaciDavid Szendiuch (Attila)domácích zpěváků. K těm, které do souboru přivedl, patříi Hana Kostelecká, David Szendiuch a Jakub Kettner, kteřína premiéře zazářili v hlavních rolích – spolu s GianlukouZampierim, kterého si z Ostravy (kde pravidelně hostuje)přivedl režisér Michael Tarant. Hostování italského tenoristys omamnými výškami a nakažlivou vervou je jistě proOlomouc událostí, nicméně domácí interpreti za ním nikteraknezaostávali – jakkoli jistě mají technicky ještě co vylepšovat.Nejdále se mi zdá David Szendiuch, který je roli odrole pěvecky lepší a jistější – i když Attilu zpívá (a nakoneci hraje) možná až příliš ušlechtile a introvertně. Dominantnějšímse tak vedle něj stává nabubřelý Ezio Jakuba Kettnera,jehož světlý baryton se krásně nese prostorem. HanaKostelecká dokáže svůj dramatický soprán efektně naplnorozeznít, ale také zklidnit do jemného piana. Její Odabellatak zdaleka není jen prudkou mstitelkou, ale také bytostístojící mezi dvěma muži, zranitelnou a váhající.Michael Tarant znovu potvrdil, že dokáže interprety dovéstk výmluvným expresivním akcím, k přehlednému rozehránísituací a vztahů. Attilu ale inscenuje především jakoprudký střet různých kultur, náboženství – vpád divokýchHunů s jejich modlami, maskami a rohy je vskutku zvířecí,brutální. Attila, divoký bojovník s hrudí ovázanou kůží,na hlavě přilbici–masku z kůže, dredů a roští, se střetávás „civilizovanějšími“ Římany – ti ovšem, vedeni Eziem v římskémbojovém šatu a dlouhém červeném plášti, nejsou o nicméně krutí. Milosrdenství prokazují jen ušlechtilí křesťanév bílých hábitech: ujmou se též raněného, předtím zvláštěútočného divého hunského bojovníka (připsaná němá role– Josef Vrána) – a i ten je přemožen jejich dobrotou. Režisérvýrazně exponuje téma křesťanství – i „skály“ se rozestoupído tvaru kříže. A na závěr, když dozní poslední Verdiho tóny,se rozezní zvony.Je to možná jasná významová pointa, nicméně poněkudzmrazí energii, která do posledních tónů sálá z Verdihopřímočaré, emotivní hudby. Dirigent Petr Šumník přitomv temperamentním hudebním nastudování svižnými tempya celkovým citem pro temporytmus efektně stupňuje vnitřnínapětí až do poslední chvíle. Ani on nedokáže zázraky,takže orchestr nemá vždy ideální zvuk a nehraje bez chyb,ale každopádně se mu podařilo z orchestru i sboru vykřesatmnoho.Moravské divadlo Olomouc – Giuseppe Verdi: Attila.Dirigent Petr Šumník, režie Michael Tarant, scéna DanaHávová, kostýmy Klára Vágnerová, sbormistr LubomíraHellová, pohybová spolupráce Karel Basák. Premiéra8. 12. 2006. •Foto Ivan Šimáček

28zprávy z domovahudba v prazeVokální soubor Sirin, třináctičlenná kostýmovanáskupina zpěvaček a zpěváků z Ruska,přivezla (15. 12.) do kostela sv. Šimonaa Judy na předvánoční vystoupení starobylépravoslavné lidové i klášterní zpěvy, hry, procesía duchovní písně. V programu ožila Bohorodičkas dítětem Ježíšem, král Herodes, zabíjenánovorozeňata a další postavy z evangelií.Koncert byl závěrem celoročních programůRuské kulturní sezony. Souboru, který vystoupilv Česku poprvé, předcházela pověst umělcůjedinečným, až mystickým způsobem oživujícíchstarý folklorní a církevní repertoár. Představenís lidovou vánoční hrou mělo mimořádnýúspěch, skupina několikrát přidávala.Cyklus Jazz na Hradě pokračoval ve Španělskémsále (20. 12.) vystoupením jihoafrickýchumělců, zpěvačky Simphiwe Danydoprovázené osmi dalšími muzikanty. Svůjosobitý styl – oscilující mezi soulem, jazzem,gospelem, hip hopem a tradičním sborovýmzpěvem a cappella – Dana sama definuje jako„moderní africký soul“. Jejím zázemím bylozpívání ve sboru v kostele, kde byl kazatelemjejí otec. Díky albu Zandisile, které nazpívalav mateřském jazyce kmene Xhosa, se zpěvačkadoslova přes noc změnila z obdivovanéhonováčka ve hvězdu, která loni vyhrála v jihoafrickéobdobě Grammy kategorie „Objev roku“a „Nejlepší vokální album“. * Mladá vokalistkazemitého hlasu se zajímá o africkou historiia antropologii i o výpočetní technologie,pozornost věnuje také původnímu oborugrafického designu, ale tím nejdůležitějšímzůstává v jejím životě hudba. Její talentse nedávno dočkal dalšího ocenění, když jína jednom z největších Jazz a Pop festivalův Evropě byla v kategorii „Objev roku“ udělenacena Avo Session Award (laureátem za celoživotnídílo se stal Elton John).Umělecká beseda zařadila do programusvého 545. úterku (12. 12.) v Salónu ZdeňkyPodhajské českou a slovenskou soudobouhudbu. Zazněla Kabeláčova Improvizace proflétnu sólo, Tre skice pro violoncello sólo odLucie Papanetzové, Preludium a fuga pro klavírVladimíra Bokese, Hermes pro flétnu sólood Miloše Haase, Sblížení III pro flétnu, violua kytaru Milana Slavického a Hlasy pouštěpro bicí nástroje Ivany Loudové. ÚčinkovaliHelena Mochanová a Zuzana Bandurová– flétny, Petr Nouzovský – violoncello, ZdenaKošnarová – klavír, Lucie Kavánková – viola,Lukáš Sommer – kytara, Tomáš Koubek a IvoHermanovský – bicí nástroje.Novoroční ekumenická slavnost nejvyššíchpředstavitelů více než desítky křesťanskýchcírkví připomněla (1. 1.) v evangelickémkostele U Klimenta odkaz německéhohumanisty a filantropa Alberta Schweitzera(1875–1965), zastánce filozofie úcty k životu.Protestantský teolog, varhaník a lékař,nositel Nobelovy ceny za mír, proslul v prvnípolovině 20. století především svou pomocílidem v rovníkové Africe, kde vybudoval a poléta řídil nemocnici v Lambaréné. V kosteleU Klimenta Schweitzer ve 20. letech koncertoval,když cestoval po Evropě a získávalpro svůj projekt varhanními recitály finančníprostředky. Schweitzer byl uznávaným znalcemživota a díla J. S. Bacha, o němž napsalrozsáhlou monografii. Bachova varhanní hudbaběhem bohoslužby také nyní několikrátKoncertní mistr Miroslav Vilímec a harfistka Jana Boušková, dva přední hráči České filharmonie, sepředstavili (12. 12.) na koncertě komorní abonentní řady ČF v Sukově síni Rudolfina. Provedli několikskladeb společně (mj. Fantazii C. Saint-Saënse a Meditaci J. Masseneta) a osvědčili své přednosti i každýsám ve vlastním sólovém vystoupení. Zazněla tak např. harfová sonáta Rösslera-Rosettiho a TournierovaSonatina pro harfu, Milsteinova Paganiniana a Vilímcova vlastní skladba – Bachaniniana.Foto Zdeněk ChrapekOTMAR MÁCHA2. 10. 1922 – 14. 12. 2006Jedním z nejšťastnějších okamžikůživota Otmara Máchy, který se, bohužel,v předvánočním čase loňského roku2006 definitivně uzavřel, byl mimořádnýúspěch jeho rozsáhlé skladby SymphoniaBohemorum v říjnu 2005 v abonentnímcyklu České filharmonie. Publikumve Dvořákově síni Rudolfina povstaloa aplaudovalo tvůrci ve stoje.Jak v reakci publika (takový úspěch nového,premiérovaného díla soudobé hudbyje spíše výjimkou), tak v celé situaci bylocítit symbolické naplnění Máchovahlavního životního a tvůrčího kréda – svrchovanýMistr svého řemesla na samotnémvrcholu tvůrčích sil navázal kontakts publikem v duchu vlastního tvůrčíhoa filozofického názoru, který se připojovalk hlavnímu proudu evropské humanistickétradice s důrazem na upřímné,skutečně pociťované a prožívané vlastenectví.Otmar Mácha zasáhl takřka do všechhudebních žánrů a oborů, důležitou roliv jeho tvorbě hrají zejména opery – Polapenánevěra (1956–57), Jezero Uke reve(1960–63), Růže pro Johanku (1971–76), Kolébka pro hříšné panny (1975),Proměny Prométheovy (1981) a poslednídokončené operní dílo Nenávistná láskaz roku 1999.Oratorium Odkaz Jana Amose Komenského(1952–55) přináší téma, kteréMácha zpracoval ještě ve filmové hudbě.Stejně tak důležitý je Máchův celoživotnívztah k české historii, který tematizujev oratoriu Stará vlast (1989).Z rozsáhlého symfonického díla vzbudilypozornost Varianty pro symfonický orchestr,tři symfonietty, symfonická skladbaNoc a naděje nebo Variace na témasmrt Jana Rychlíka.V roce 1995 se stal Otmar Máchahlavním iniciátorem vzniku tvůrčí skupinyQUATTRO (spolu se Sylvií Bodorovou,Lubošem Fišerem, 1935–1999,a Zdeňkem Lukášem) a zasáhl takv nových podmínkách znovu výrazně dočeského hudebního života jako schopnýorganizátor a velmi statečný obhájce kulturníchhodnot.Miloval lidi a kontakt s nimi mu byl hlavnímsmyslem a motorem jeho životaa tvorby. My, kteří jsme ho znali a mělijsme ho rádi, na něj nikdy nezapomeneme.A i když, bohužel, už není mezi námi,jeho hudba bude znít dále i pro ty, kteřího již nebudou moci poznat osobně.Jiři Štileczazněla. Schweitzer vnímal Bacha jako básníkatlumočícího poselství o Božím království,Bachova hudba podle Schweitzera přenášíčlověka ze světa neklidu do světa pokoje.

zprávy z domova 29V meziválečném Československu přednášela koncertoval Schweitzer, přijímaný zde jakovýznamný umělec a učenec, nejen v Praze, aletaké v Mariánských Lázních a na Děčínsku.Mladý klavír 2006, první ročník soutěžnípřehlídky mladých klavíristů od 12 do 16 letproběhl 25. listopadu 2006 v Komorním sálePražské konzervatoře v Pálffyovském paláci.Cílem této do budoucna pravidelné přehlídkyje dát soutěžícím - ve většině případů laureátůmvýznamných klavírních soutěží - možnostzahrát si před odbornou i laickou veřejnostía zároveň dát najevo, že Pražská konzervatořo takové talenty stojí. Většina soutěžícíchpatřila k naprosté špičce klavíristů vesvých věkových kategoriích. Odborná porotasložená z pedagogů Pražské konzervatořev čele s vedoucím jejího klavírního odděleníprof. Milanem Langerem udělila tři tituly „laureátMladého klavíru 2006“. Zora Novotná(Praha), Bára Handzušová (Havlíčkův Brod)a David Hausknecht (Praha) získali vedlemožnosti požádat o konzultaci kteréhokolivpedagoga školy i právo vystoupit na koncertělaureátů, který se bude konat ve stejnémsále v sobotu 3. března 2007 v 11 hodin.Příští ročník „Mladého klavíru“, na který se jižteď hlásí první kandidáti, se bude konat opětna půdě Pražské konzervatoře 24. listopadu2007. Bližší podrobnosti na www.prgcons.czKinsky Trio (Lucie Sedláková Hůlová – housle,Martin Sedlák – violoncello, Vladimír Strnad– klavír) koncertovalo (11. 1.) v Chodovskétvrzi (Mozart, Dvořák, Janáček, Zahradník,Smetana).Studio Live byl název dalšího přímého přenosuz budovy Českého rozhlasu, který (10. 1.)patřil houslistovi Leoši Čepickému a klavíristceHaně Foersterové (Giuseppe Tartini: Sonátag moll, op. 1 č. 10 „Opuštěná Dido“, BedřichSmetana: Z domoviny, Bohuslav Martinů:Sonáta pro housle a klavír č. 3). Koncerty uvádíPetr Kadlec, hostem byl Bohuslav Vítek.Soubor Gutta Musicae měl (30. 12.) v GaleriiMiro, někdejším kostele sv. Rocha na Strahově,vánoční koncert nazvaný Hore, hore, pastuškové.Zazněly vánoční písně Václava AdamaMichny, vánoční zpěvy pozdního středověku,ale také unikátní Bardějovské pastorelya Rybova Česká mše vánoční.hudba v ČecháchKomorní sbor Velká Lhota u Dačic, vedenýsbormistryní a varhanicí Jitkou Čudlou, uspořádal(16. 12.) v horním kostele Evangelickéhotolerančního areálu Adventní koncert,jehož hostem byl herec, moderátor a hudebníkAlfred Strejček. Vystoupil také Žesťovýsoubor ZUŠ Dačice.Foto archivMoravské klavírní trio vytvořilo rychlostní rekord. Vyprodaný brněnský Besední dům se stal (1. 1.) svědkemmimořádné události. Soubor ve složení Jana Ryšánková – klavír, Jiří Jahoda – housle a MiroslavZicha – violoncello předvedl zdařilý pokus o překonání rychlostního rekordu v předehře k opeře Ruslana Ludmila od Michaila Ivanoviče Glinky, patřící pro svou virtuozitu k vyhledávaným skvostům klasickéhorepertoáru. Trio má tento kus v repertoáru již déle než tři roky a rozhodlo se skladbu předvést naNový rok i v Brně. Před nadšeně aplaudujícími 433 posluchači a za dohledu notáře umělci zahráli brilantnímzpůsobem skladbu v čase 4 minuty a 25 vteřin. Vytvořili tak světový rekord. Koncert pomohlFakultní nemocnici u sv. Anny v Brně, na jejíž konto přibude část výtěžku z akce, konkrétně 43 300 Kč.hudba na moravĚa ve slezskuJanáčkova filharmonie Ostrava uspořádala(21. a 22. 12.) vánoční koncert. Ve Společenskémsále Domu kultury města Ostravyvystoupil s orchestrem Moravský komornísbor a Ostravský dětský sbor a řada sólistů.Zazněla Malá vánoční mše pro dětský sbora orchestr od Norberta Bodnára (narozen1956) a Rybova Česká mše vánoční. DirigovalLubomír Mátl.Novoroční koncert Janáčkovy filharmonieOstrava (4. a 5. 1.) ve Společenském sáleDomu kultury města Ostravy nabídl publikuhudbu z baletu Rodeo Aarona Coplanda, Stravinskéhosuitu Pták Ohnivák a suity Třírohýklobouk Manuela de Fally. Orchestr řídil jehošéfdirigent Theodore Kuchar.Cyklus Barbara Maria Willi uvádí (10. 12.)nabídl v Konventu Milosrdných bratří v Brněkoncert Kouzlo barokních fagotů. ÚčinkovaliSergio Azzolini z Itálie a fagotistka Ai Ikedaz Japonska, s nimi na cembalo a na varhannípozitiv Barbara Maria Willi a loutnistaJan Krejča (Biaggio Marini, Giovanni GirolamoKapsperger, Alessandro Piccinini, GiuseppeTartini, Francesco Ricupero, GeorgDaniel Speer, Christoph Schaffrath, Johann-Paul Schiffelholz a Johann Sebastian Bach).* Dalšími díly cyklu byly programy Beethovena jeho čeští kolegové (14. 1. – barokní orchestrCapella Apollinis a Sergio Azzolini hrajícína původní český klasicistní fagot ze sbírkyMoravského zemského muzea), Dialog lidskéhohlasu a strun (15. 2. – Schola GregorianaPragensis a violoncellista Jiří Bárta) a BarokníDrážďany – Florencie severu (15. 3. – Collegium1704; tento koncert představí rozkvěthudby na dvoře Augusta II. Silného).Janáčkova filharmonie Ostrava připravila(10. 12.) v Divadelním sále Domu kultury prvníz řady tří odpoledních koncertů pro rodičes dětmi. Nazvala jej Santa Claus a andělsképírko. Scénář pochází z dílny dirigenta MilošeMachka. V programu zazněly převážně skladbys vánoční tematikou a koledy. Vedle Janáčkovyfilharmonie Ostrava a dirigenta a moderátoraMachka se v programu objevil Ostravskýdětský sbor a sólisté – Zuzana Pálenská-Blašková, Hana Kostelecká a Martin Šujan.Cyklus Klasika Viva v Šumperku patřil (9. 1.)smyčcovému kvartetu, a to souboru EpoqueQuartet, který dokáže s lehkostí a bravurouhrát klasická komorní díla a vzápětí třebarock, funky nebo jazz. I tentokrát zaznělyskladby W. A. Mozarta a A. Dvořáka a pak dalšížánrově odlišná hudba.divadloFestival hudebního divadla Opera nabídnev Praze (9. 3. – 3. 4.) třináct představenía závěrečný galakoncert. Program osméhoročníku soustředí desítku profesionálníchoperních divadel a tři další menší soubory,aby prezentoval současné operní dění v celéjeho šíři. Program je podle pořádající Jednotyčeského hudebního divadla určen předevšímpro tuzemské publikum, jemuž chce představitzejména repertoár mimopražských scén.

30zprávy z domovaPrezentaci monografie Jaroslava Smolky Jan Dismas Zelenka uspořádalo v koncertním sále Galerie v podvečerposlední předvánoční středy Nakladatelství a Hudební fakulta Akademie múzických umění. Promluviltu její autor o důvodech, které jej vedly k jejímu napsání, historik architektury Prof. Ing. Milan Pavlík, CSc.o vrcholných architekturách barokní Prahy a Drážďan, v prostředí jejichž vzniku Zelenka tvořil, a skladatelJan Klusák. Ten promluvil o autorově muzikologické i skladatelské tvorbě a stal se kmotrem publikace.Podvečer doplnila četba úryvků z knihy a interpretace Zelenkovy Sonáty g moll ZWV 181, č. 2 v podánísouboru, ve kterém hráli nedávní absolventi fakulty, hobojisté Vilém Veverka a Jan Thuri a cembalistaLukáš Vendl. Na fotografii zleva autor knihy, Jaroslav Smolka a skladatel Jan Klusák.Vedle operních souborů z Olomouce, Plzně,Ústí nad Labem, Liberce, Opavy, Ostravy, ČeskýchBudějovic a Brna vystoupí také Komorníopera Orfeo, Ensemble Damian a EnsembleOpera Diversa. Publikum uvidí nejen dílaznámá jako Verdiho Rigoletta a Macbetha čiJanáčkovu Její pastorkyni, ale také méně hranétituly (Hry o Marii a Řecké pašije od BohuslavaMartinů) i opery v Česku téměř neznámé:Verdiho Attilu, Weinbergerova Švandududáka a Zemlinského Křídový kruh. Národnídivadlo přispěje operou Samson a Dalilaa Státní opera Bernsteinovým Candidem.Před každým představením se mají konatbesedy šéfů souborů a inscenátorů s diváky.Audit v opeře Národního divadla, který sipro období let 2002 až 2006 nechal vypracovatpověřený ředitel Jan Mrzena, konstatovalzávažná zjištění o chybějícím systémufinančního řízení a porušování systému kontroly.Za zjištěnou nehospodárnost v příspěvkovéorganizaci jsou podle auditu zodpovědniněkdejší ředitel Daniel Dvořák, odvolanýv září, dále v listopadu odvolaný šéf opery JiříNekvasil i správní ředitel Tomáš Heinzel. "Nelzevyloučit možnost úmyslného jednání zaúčelem osobního obohacení," píše se v závěrechauditu, který se dostal v celém znění nainternet. Mrzena připouští, že audit nehodnotíuměleckou kvalitu ani dramaturgické záměry,ale když prezentoval (5. 1.) jeho výsledky,řekl, že některá zjištěná čísla jsou "neekonomická"– některé inscenace z hlediska poměrunákladů a tržeb, tedy mimo jiné honorářůa návštěvnosti, byly podle auditu ekonomickyneefektivní. * Dvořák naopak považuje za přirozené,že některé inscenace vydělají do rozpočtuvíce a některé méně; podstatné všakpodle něj je, že divadlo za jeho řízení dodržovalocelkový předepsaný roční finanční plán.Bylo podle něj ekonomicky úspěšné. Podleauditu však vedení divadla dostatečně neřídiloa nekontrolovalo příjmy a výdaje, nemělodostatečný přehled o účelnosti vynakládanýchfinančních prostředků, uzavíralo některénevýhodné koprodukční smlouvy a v divadlechybělo finanční řízení a kontrola. * Jakonejkřiklavější příklad je zmiňována předevšímloňská inscenace satirické opery Maloměšťáciod Theodora Veidla, koprodukce s divadlemv bavorském městě Řezně. V Praze měla jedinépředstavení a náklady na tento projektpřevýšily tržby padesátkrát. Podle Mrzenyje to už příliš moc. Dvořák naopak tvrdí, žeMaloměšťáci zaznamenali mimořádný mezinárodníohlas. Prostředky na inscenaci bylyproto podle jeho názoru vynaloženy účelně.* Národní divadlo zaplatilo na nákladech naMaloměšťáky 2,24 milionu korun, tržby činily44.000 korun. V nákladech je započítánai externě zadaná výroba scény za 888.902korun; z toho podle auditu 231.000 korunčinil honorář Daniela Dvořáka, architektaa ředitele v jedné osobě. Ten je podle obchodníhorejstříku zároveň bývalým jednatelemspolečnosti MozART Praha, která scénuvyrobila. Scéna nezůstala v majetku Národníhodivadla, které ji zaplatilo, ale dostalo jidivadlo v Řezně. "Vše nasvědčuje tomu, že sejednalo o ryze soukromou akci," dodává audit.Foto Pavel HorníkOndřej Černý, dosavadní šéf Divadelníhoústavu, bude příštích šest let ředitelem Národníhodivadla v Praze. Nová ministryně kulturyHelena Třeštíková tak rozhodla (15. 1.)po doporučení výběrové komise. Černý chcenechat Michala Dočekala v čele činohry a PetraZusku v čele baletu, do čela operního souborupočítá s režisérem Jiřím Heřmanem.* Ředitel hodlá postupně proměnit ND z jednohocelku v celky s větší samostatností. Chtělby také změnit pravomoci a mechanismy jmenovánívedoucích osobností – bude usilovato to, aby ministři neměli možnost tak razantněnarušit stabilitu divadla, jak se to podle něj staloloňským odvoláním jeho předchůdce DanielaDvořáka. Ale ani ředitel by podle Černéhoneměl mít možnost jmenovat a odvolávat šéfysouborů. * Ředitel prozatím odpovídá i zaumělecký provoz, jmenuje umělecké šéfy činohry,opery a baletu a odpovídá za program, aleČerný je přesvědčen o tom, že to tak být nemá.Začíná podle svých slov pracovat na tom, abytento model zrušil. Jeho koncept také počítás tím, že funkce ředitele ustoupí do pozadí,že by to měl být člověk, který především koordinujerůzné věci a nechává za Národní divadlohovořit jeho soubory. * Černý sám ještěneřídil žádné divadlo, ale považuje to za výhodu.Domnívá se, že bude mít menší pokušenívstupovat do každodenního provozu. Ředitelmá spíš přemýšlet o celé struktuře ND a jehobudoucnosti, má vymýšlet strategie a garantovatjeho vývoj z hlediska rozpočtu, má komunikovatse zřizovatelem a sponzory. * Dvořák,jehož éru charakterizuje slogan tvrdící, že ND„hoří“, uměl podle Černého „razantně a účinně“divadlo pojmenovat. Nový ředitel tedynapříklad nehodlá měnit grafiku ani logo, protožejsou prý funkční. A to i přesto, že někteřílidé říkali, že je jak z řeznického krámu, dodalv rozhovoru pro Hospodářské noviny. * OndřejČerný (1962) na FFUK vystudoval obory knihovnictvía vědecké informace a divadelní a filmovávěda. Působil jako divadelní kritik, překladatelz němčiny a kulturní manažer. Jehootec, divadelní kritik a teoretik Jindřich Černý,byl ředitelem Národního divadla v letech 1991až 1993.rŮznéO výsledcích soutěže Musica Nova 2006,jediné mezinárodní kompoziční soutěžev oboru elektroakustické hudby konající sev ČR, rozhodla porota zasedající na pražskéFAMU ve dnech 10.–12. 12. 2006. Určila vítězeve dvou oborech: v oboru čistě elektroakustickékompozice a v oboru živé performancev kombinaci s elektronikou. Soutěž, kterése tentokrát zúčastnilo 103 skladeb z 29zemí (největší účast byla tradičně z Velké Británie,USA, Itálie, Německa a Francie, pravidelněji ovšem obesílají i autoři z Jižní Ameriky,Asie – zvláště z Korei a Japonska – a Austrálie),má také speciální české kolo. V kategoriičistě elektroakustických kompozic zvítězilznámý německý autor, člen Sdružení prointuitivní hudbu a v současnosti ředitel elektroakustickéhostudia na Harwardské univerzitěHans Tutschku (1966) se skladbou Rojo,druhou pozici obsadil Peter Mcilwain (1961),prezident Australské asociace computerovéhudby se skladbou Instrumentální krajina, třetípozici získal Thiery Gauthier (1970) z Kana-

zprávy z domova 31dy, crossower style skladatel a performer, kterývystoupil i v ČR, se skladbou Etuda pro clavecina ptáky. V kategorii živé performancev kombinaci s elektronikou zvítězil Kolumbijec,narozený v USA, Henry Vega (1970) seskladbou Idoru pro tři ženské hlasy a elektroniku,druhé místo obsadil známý portugalskýautor Joăo Pedro Oliveira (1959), manželslovenské skladatelky Petry Bachraté seskladbou Vír pro cimbál a elektroniku. V českémkole zvítězil student FAMU Pavel Kovařík(1975) se skladbou Časoprostor. Koncertlaureátů se konal za přítomnosti oceněných15. 12. 2006 v Českém muzeu výtvarnéhoumění. Soutěž pořádá Společnost pro elektroakustickouhudbu ve spolupráci s ČMVU,ČRo a FAMU pod záštitou České hudebnírady /DÚ. Je podpořena MK ČR, Magistrátemhl. m. Prahy, Nadací OSA a Nadací ČHF.Umění oslavilo 1.000.044. narozeniny,tentokrát ve znamení 100 let od zahájenírozhlasového vysílání. Český rozhlas 3 – Vltavaa EBU Ars Acustica ve spolupráci s Experimentálnímprostorem Roxy/NoD uspořádaly(17. 1.) mezinárodní komunikační projektArt´s Birthday 2007 – 100 let rádia – 100Years of Radio. Dvouhodinový program s performancemičeských i zahraničních umělcůrezonoval s různými historickými i současnýmiaspekty rozhlasu jako uměleckého média.Ve dvouhodinovém živém vysílání vedle příméhopřenosu z klubu ROXY/NoD zazněli živý satelitní program ze Záhřebu, Florencie,Bratislavy a Helsinek. * Tradice celosvětovýchoslav Narozenin umění vznikla právě17. ledna, v roce 1963. Tehdy jeden ze členůhnutí Fluxus, Robert Filliou, prohlásil, žeumění vzniklo před 1.000.000 let, když pravěkýumělec vhodil suchou houbu do nádobys vodou. Od té doby organizují umělci celéhosvěta jakousi globální "narozeninovou party“připomínající památku tohoto Filliouova performačníhogesta i jeho snu o věčném spojeníumělců – The Eternal Network, jak jej sámnazýval. Podobně jako v letech 2005 a 2006se k oslavám Narozenin umění připojí i Českýrozhlas 3 – Vltava. * Sto let uplynulo oddlouho plánovaného experimentu s bezdrátovýmpřenosem lidského hlasu, který ohlásilkanadský vynálezce Reginald Fessenden.Sto let, které uplynuly od tohoto výjimečnéhookamžiku dějin médií, se stalo inspirací problížící se lednové Narozeniny umění.Rakušan Manfred Honeck, o němž sev létě spekulovalo jako o možném budoucímšéfdirigentovi České filharmonie, se zadva roky stane jejím hlavním hostujícím dirigentem.Od koncertní sezony 2008/2009nebude mít orchestr nejméně rok šéfdirigenta.Otázka obsazení funkce se bude podleprosincového vyjádření ředitele VáclavaRiedlbaucha nadále řešit. * Zdeňku Mácalovi(71) by měla skončit smlouva v poloviněroku 2008, bude však i nadále s filharmoniíúzce spolupracovat – při koncertech i natáčení.Podle ředitele se tak Mácalovi uvolníruce k hostováním po světě, která v posledníchtřech letech, kdy se zcela věnoval filharmonii,odmítal. Osmačtyřicetiletý Honeck, namezinárodní hudební scéně čím dál žádanějšíumělec, má letos na podzim nastoupit jakohudební ředitel do operního divadla ve Stuttgartu.* V 90. letech působil jako dirigentv Curyšské opeře, poté vedl orchestry v Lipsku,v Norsku a ve Švédsku. Má zkušenostiviolisty – hráče Vídeňských filharmoniků.Rozpočet Mezinárodního hudebního festivaluPražské jaro činí kolem 75 milionůkorun. Celkových zhruba 110 milionů korun,které by více odpovídaly potřebám a ambicímpřehlídky, je však podle vedení pořádajícíobecně prospěšné společnosti zatím nedosažitelnoučástkou. Podle ředitele Pražskéhojara Romana Bělora existuje bariéra, přes kterouse nedá při shánění peněz prorazit. Místníekonomické relace dovolí festivalu dostatse možná k osmdesáti milionům, soudí. Třítýdennífestival tvoří zhruba pět až šest desítekprogramů a interpretační soutěž. Při porovnánís náklady srovnatelných zahraničních festivalůby podle Bělora organizování Pražskéhojara mělo mít k dispozici asi o padesát procentvíc peněz než nyní. * Například Salcburskýfestival, obsahující v jubilejním mozartovskémroce přes dvě stě operních představení,koncertů a dalších programů, měl v létě rozpočetpřes 50 milionů eur (přibližně 1,5 miliardykorun). * Zhruba polovina obratu Pražskéhojara byla loni pokryta ze soukromých zdrojůa třetina z veřejných peněz – od ministerstvakultury a města Prahy. Necelých dvacetprocent rozpočtu většinou tvoří příjem z prodejevstupenek. Náklady na zahraniční hostytvoří podle Bělora asi třetinu festivalovýchvýdajů. Honoráře jsou podle něj už více méněsrovnatelné se západní Evropou.Na Mezinárodním hudebním festivaluPražské jaro si v roce 2007 připomene šedesátinysopranistka Gabriela Beňačková. Jakohosta přizvala na svůj koncert Evu Urbanovou,která oslaví 20 let umělecké dráhy. Na scéněse obě umělkyně dosud nesetkaly. Nyní posluchačev květnu čeká vzácná příležitost slyšetje v koncertní ukázce z Janáčkovy Její pastorkyně.Beňačková v této opeře zpívala vždyJenůfu, podle mnohých nedostižně, Urbanovázískala mimořádný ohlas jako Kostelnička.Zazpívají společně také ukázku z DvořákovyRusalky. Urbanová, která už v této opeřeztvárnila titulní roli i Cizí kněžnu, se pro tupříležitost prý naučí part Ježibaby. * Pražskéjaro, které obsáhne (12. 5. – 3. 6.) šest desítekprogramů, potvrdí letos podle pořadatelůdefinitivní nástup nových jmen hudebníků.V již zveřejněném programu je uvedena řadajmen tuzemských umělců, včetně laureátůnedávných ročníků soutěže Pražského jara,i umělců zahraničních. Rok od roku rozšiřujeinternetový prodej vstupenek, včetně službye-ticket, tedy možnosti zakoupit a vytisknoutsi vstupenku z pohodlí domova. Loni tentozpůsob pokryl pět procent prodeje všech asi50.000 prodaných lístků a organizátoři předpokládají,že jeho podíl se bude zvyšovat.Národní rozhlasová soutěž Concerto Bohemia2007 přilákala nové účastníky. Do jejího16. ročníku se přihlásilo celkem 23 souborůa orchestrů – devět z nich v kategorii symfonickýchči smyčcových orchestrů a čtrnáctv kategorii dechových orchestrů. V letošnímroce budou podle pořadatelů soutěžit nejensoubory či orchestry, které se soutěže ConcertoBohemia zúčastňují pravidelně – napříkladtělesa z Pražské konzervatoře, GymnáziaJana Nerudy, z Konzervatoře České Budějovicenebo ZUŠ Praha 10 - Hostivař – aletaké soubory ze základních uměleckých škol,které se soutěže zúčastní poprvé: ZUŠ Plzeň,ZUŠ Svitavy, ZUŠ Sezimovo Ústí. V kategoriíchdechových orchestrů organizátoři navíczaznamenali nárůst souborů s jazzovýmzaměřením. Soutěže se mohou zúčastnit souborya orchestry z ČR, jejichž jednotliví členovév roce soutěže nepřekročí 16 nebo 25let. Soutěž se koná ve dvou kolech, kandidátise prvního kola soutěže zúčastní prostřednictvímdemonstračního snímku, který zašloudo Českého rozhlasu. Odborná porota pak nazákladě ukázkových snímků vybere ty soubory,jejichž soutěžní repertoár ve druhémkole soutěže natočí Český rozhlas. Odměnoupro vítěze jednotlivých kategorií budepodle doporučení poroty účast na koncertu(17. 11.) v přímém přenosu Českého rozhlasua v záznamu České televize.Zpracoval Petr VeberKřest nově vydané knihy jazzmana Pavla Smetáčka„Jsem asi umí(r)něným tradicionalistou“(nakladatelství Martin) se konal 6. 12. 2006 v arcibiskupskémpaláci na Hradčanech. Proč na němpromluvil také pan biskup Malý ukazuje vnitřnísmysl Smetáčkovy životní cesty. Avšak anitato promluva, ani přítomnost papežského nunciaa dalších hodnostářů katolické církve v sáleneznamenaly, že by duch jazzu, tento duch svobody,tu ustupoval někam do zákulisí. I jimi bylo zdůrazněnospojení, jemuž se nelze vyhnout v životěani umění, totiž mezi odhodláním a odpovědností.Ostatně také svědků Smetáčkovy jazzovékariéry byla v sále řada, seděl tu mezi nimi i ten,který ke „Smetáčkovcům“ nedílně patří, ZbyněkMácha, byl tu Igor Wasserberger, byl tu Aleš Bendaa nechyběl ani nestor hudební a politické publicistiky,Jiří Ješ. Byla to pěkná, až dojímavá slavnost,na níž zazněla i trocha té hudby, o níž se TJSpro posluchače těch dlouhých a často obtížnýchlet zasloužilo. Na fotografii Pavel Smetáček. (zk)Foto Jiří Skupien

32zahraniČísvĚtová operní divadla ii.ii. saská státní operav drážĎanech (semperova opera) Zbyněk BrabecOperní dějiny v saské metropoli na Labi jsou úzce spjaty sevznikem německé opery vůbec. První německá opera, DafneHeinricha Schütze, byla provedena za účasti kurfiřtskékapely v roce 1627 v Torgau při příležitosti svatby nejstaršídcery Johanna Georga I. Saského.Dvorní opera v Drážďanech se vyvíjela prakticky po skončenítřicetileté války. První velká opera, která zde byla provedena,se jmenovala Il Paride od autorů Bontempiho a Perandy.Psal se rok 1662. O pět let později byl operou Daphne(od Bontempiho a Perandy na Opitzův text) otevřen naTaschenbergu první operní dům ve městě – KurfürstlichesOpernhaus, zbudovaný Wolfem Kasparem von Klengelem,v roce 1708 pak přebudovaný na katolický chrám. 3. září1719 bylo Lottiho operou Giove in Argo otevřeno nové Velkéoperní divadlo pro 1500–2000 diváků, které mělo v tehdejšíEvropě největší hlediště.Za vlády Friedricha Augusta I. (Augusta Silného) a jehosyna Friedricha Augusta II. v Drážďanech působili takvýznamní hudebníci jako např. Jan Dismas Zelenka, AntonioLotti, Nicola Porpora či Johann Adolf Hasse, který zdev letech 1734/63 rozvíjel nový operní styl jako hlavní představitelitalské opery. Přezdívalo se mu zde caro devino sassone.Jeho choť Faustina Bordoni byla primadonou operníhosouboru, v němž působila ještě celá řada výborných pěvců tédoby, např. kastráti Senesino nebo Annibaldi.V roce 1755 bylo dostavěno dřevěné divadlo, později přestavěnédo kamene, kterému se říkalo dle jeho stavitele Morettihodivadlo nebo také Malé dvorní divadlo. I zde působilivýborní dirigenti a komponisté, např. Johann Gottlieb Naumann,Ferdinando Paër či Francesco Morlacchi (od roku1810), za jejichž vedení zde vzkvétala zejména italská buffoopera a opera semiseria. Koncem 18. století se zde uvádělyMozartovy singspiely i další německá operní tvorba, jejížnejvětší rozkvět začal po roce 1817, kdy se do čela opery potříletém působení v Praze postavil C. M. von Weber, kterýneohroženě probojovával německou operní tvorbu protidvorem oblíbené opeře italské.Weberovým nástupcem v čele Dvorní opery se stal v roce1826 dirigent a skladatel Karl Gottlieb Reißiger, kterémuv letech 1843/48 stál po boku Richard Wagner. Reißigerdirigoval první uvedení Wagnerova Rienziho v roce 1842.12. dubna 1841 bylo otevřeno první Královské dvorní divadloarchitekta Gottfrieda Sempera a staré divadlo bylozbouráno. V nové reprezentativní budově se konaly v letech1842/45 světové premiéry Wagnerových oper Rienzi, BludnýHolanďan a Tannhäuser. K dispozici byli vynikající pěvcijako Schröder-Devrientová, Mitterwurzer či tenorista českéhopůvodu Tichatschek.21. září 1869 novou divadelní budovu zničil požár a do doby,než byla v roce 1878 otevřena tzv. druhá Semperova opera,se hrálo v Prozatímním divadle pro 1800 diváků, kde se poprvév roce 1872 za dirigentským pultem představil Ernst vonSchuch, který v Drážďanech působil až do roku 1914.Představením Weberova Čarostřelce se 31. ledna 1878 ukončilprovoz v Prozatímním divadle. Výstavba tzv. druhé Semperovyopery započala 26. dubna 1871. Na stavbu dohlížel architektůvsyn Manfred. 2. února 1878 se v novém divadle konalozahajovací představení – Goethova Ifigenie na Tauridě.Za systematického vedení dirigenta Ernsta von Schuchadosáhla drážďanská opera vysoké mezinárodní úrovně, kteroupotom udržovali i jeho následovníci.Sächsische Staatsoper DresdenNa počátku 20. století se zde pod Schuchovou taktovkoukonaly světové premiéry oper Richarda Strausse – Ohnězmar, Salome, Elektra a Růžový kavalír, což byly událostisvětového významu. Do Drážďan se sjížděli operní nadšencidoslova z celého světa, na premiéru Růžového kavalíra bylydokonce vypraveny zvláštní vlaky. V té době zde byl položenzáklad k péči o Straussův operní odkaz, který trvá až dodnešních dnů.Straussovy opery byly interpretovány vynikajícími opernímipěvci, např. Salome zpívala Marie Wittich, HerodaKarel Burian, v premiéře Elektry čteme taková slavná jménajako Annie Krull, Margarethe Siems, Ernestine Schumann-Heink,Carl Perron či Johannes Sembach, v Růžovémkavalíru, kterého režíroval Max Reinhardt, také Evuvon der Osten, Minnie Nast, Karla Scheidemantela či FritzeSoota. Přestože další Straussovy opery Ariadna na Naxua Žena bez stínu měly světovou premiéru ve Vídni, operouIntermezzo se Strauss v roce 1924 vrátil zpět do Drážďan.To zde již po von Schuchovi působil v letech 1914/21Fritz Reiner a po něm až do roku 1933 Fritz Busch, kterýnastudoval světovou premiéru dnes poněkud odstrkovanéhoIntermezza. V premiéře zpívala slavná pěvkyně LotteLehmann. Drážďany se mohou pyšnit ještě dalšími světovýmipremiérami Straussových oper – 1928 Egyptská Helena(dirigent Busch, zpívala Elisabeth Rethberg, Helene Jung,Curt Taucher a český pěvec Friedrich Plaschke – BedřichPlaške), 1933 Arabella (dirigent Clemens Krauss s ViorikouUrsuleac, Margit Bokor, Alfredem Jergerem či opěts Bedřichem Plaškem), 1935 Mlčenlivá žena (dirigent KarlBöhm s Marií Cebotari, Ernou Sack, Bedřichem Plaškem,Mathieu Ahlersmeyerem, Kurtem Böhmem), 1937 Daphne(dirigent Karl Böhm s Margaretou Teschemacher, HelenouJung, Torstenem Ralfem). Strauss se stal drážďanskýmoperním autorem, přestože jeho další tři opery měly premiéruv Mnichově a v Salcburku.Ale vraťme se v historii drážďanské opery zpět do dvacátýchlet minulého století. Péče, jakou vedení opery věnovalo soudobétvorbě, byla příkladná. Vedle zmíněných Straussovýchoper zde poprvé zazněly např. tyto opery: Busoniho DoktorFaust (1925), Weillův Protagonista (1926), HindemithůvCardillac (1926), Schoeckova Penthesilea (1927). Ale nebylojen u uvádění soudobých novinek. V Drážďanech byla takéodstartována renesance Verdiho oper, protože ne všechnajeho díla byla tehdy samozřejmou součástí operního repertoárujako dnes. To vše bylo možné jen s vynikajícím sólistickýmansámblem – o většině z nich jsem se zmínil v souvislostis premiérami Straussových oper, z dalších jmenujme ještěnapř. Tina Pattieru, Ernu Berger, Maxe Lorenze, JosefaHerrmanna, Richarda Taubera a Paula Schöfflera.Fritz Busch se stal nepohodlným pro nastoupivší nacistickýrežim a byl nucen odejít do emigrace. V anglickém Glyn-Foto archiv

zahraniČí 33debourne založil významný operní festival a působil takév New Yorku. V letech 1934/43 zodpovídal za úroveň operníhosouboru dirigent Karl Böhm, po něm Karl Elmendorff.31. srpna 1944 byla Semperova opera v důsledku totální války,jako všechna divadla v německé říši, uzavřena. Naposledyse zde hrál Weberův Čarostřelec. V posledních měsícíchdruhé světové války padla historická budova 13. února 1945za oběť leteckému bombardování. Hned po válce se počítalos tím, že se Semperova budova znovu vybuduje. Nicméněs nákladnou stavbou divadelní budovy se mohlo začít ažtehdy, když si to válkou zcela zničené Německo bude mocidovolit.Tak po válce operní soubor působil nejprve v budověSchauspielhausu, který se na několik desetiletí stal jehodočasným domovem. V jeho čele stál nejprve vynikající dirigentJoseph Keilberth, kterého v roce 1950 vystřídal RudolfKempe, po něm následovali Franz Konwitschny, Lovro vonMatačić, Otmar Suitner, Kurt Sanderling, v letech 1967/68také náš Martin Turnovský, od roku 1975 vedl deset let souborHerbert Blomstedt.Ani v tomto období nechyběla péče o uvádění nových děl. Zavšechny jmenujme např. Levinův mlýn Udo Zimmermanna(1973), se kterým hostovala Drážďanská opera i v Praze,i operu Schuhu a létající princezna (1976) téhož autora, dáleopery Kunadovy a dalších autorů.Významný podíl na mezinárodním renomé tohoto souborumá režisér Harry Kupfer, který v Drážďanech od roku 1972po celých deset let vytvářel řadu pozoruhodných inscenací.Mnoho operních pěvců, vystupujících v Drážďanech, získalozahraniční renomé, např. Theo Adam, Peter Schreier,Gisela Schröter, Ingeborg Zobel, Eberhard Büchner, ReinerGoldberg, Klaus König, Siegfried Vogel, EkkerhardWlaschiha a další.Po dlouhých poválečných diskusích, jak má vypadat novéoperní divadlo v Drážďanech, bylo rozhodnuto, že se postavívěrná rekonstrukce vybombardované budovy. Konečně24. června 1977 byl položen základní kámen k nové stavběpůvodní Semperovy opery, v pořadí již třetí, která byla znovuvybudována pod vedením architekta Wolfganga Hänsche.Přestože nové plány zvětšily hlediště, počet míst klesl z 1600na 1300, jeviště se rozšířilo o 12 metrů a nová budova bylavybavena nejmodernější divadelní technikou. Šest soch nafasádě novorenesanční Semperovy opery pochází z tzv. prvníSemperovy budovy. Představují básníky Schillera a Goethaod Ernsta Rietschela, dále Shakespeara, Sofokla, Molièraa Euripida od Ernsta Julia Hähnela.Třetí Semperova opera, postavená během osmi let, byla otevřenaWeberovým Čarostřelcem. Slavnostní představení dirigovalWolf-Dieter Hauschild, režii měl Joachim Herz. NásledovalStraussův Růžový kavalír pod taktovkou tehdejšíhogenerálního hudebního ředitele Hanse Vonka. I v nejnovějšíhistorii divadla se uvádějí světové premiéry nových oper, např.Píseň o lásce a smrti korneta Christopha Rilka SiegfriedaMatthuse (1985) nebo Celan Petera Ruzicky (2002).V letech 1991/2003 stál v čele divadla intendant ChristophAlbrecht, po něm převzal tento post Gerd Uecker. V devadesátýchletech zde byla uvedena řada významných moderníchoper, např. Bergova Lulu, Vězeň Luigiho Dallapiccoly, VojáciBernda Aloise Zimmermanna nebo Lear Ariberta Reimanna.Poprvé po válce zde byla nastudována Wagnerovatetralogie Prsten Nibelungův (režie Willy Decker) a v dubnu2004 poprvé cyklicky provedena. Za dirigentským pultemstanula řada vynikajících osobností, např. Giuseppe Sinopoli,Semyon Bychkov, Hans-E. Zimmer, John Fiore, IngoMetzmacher, Christof Prick nebo Wolfgang Rennert.Inscenace vytvořili nejvýznamnější režiséři dneška – RuthBerghaus, Peter Konwitschny, Harry Kupfer, Willy Decker,Christine Mielitz, Marco Arturo Marelli a další.Poslední neštěstí postihlo Saskou státní operu (SächsischeStaatsoper Dresden), jak zní v současnosti její oficiálnínázev, při povodních v srpnu 2002. Škody na budově sevyšplhaly na 27 miliónů eur. Poškozená budova byla velicerychle během tří měsíců dána znovu do provozu.Není možné se nezmínit o slavném orchestru StaatskapelleDresden, který 22. září 1998 oslavil 450 let svého trvání.Založen byl v roce 1548 kurfiřtem Moritzem von Sachsena patří k nejstarším a nejvýznamnějším světovým orchestrům.Řada hudebníků se o něm vyjádřila v superlativech.Např. Richard Wagner jej nazval „kouzelnou harfou“,Richard Strauss o něm hovořil jako o „nejlepším opernímorchestru na světě“, Seiji Ozawa po natáčení opery Salomeprohlásil, že „tento orchestr je sen“ a Colin Davis jej označilza „orchestr největších individualit“.V letošní sezoně je na repertoáru Semperovy opery přes40 oper. Nově jsou nastudovány inscenace oper G. VerdihoOtello, E. Humperdincka Perníková chaloupka, B. BrittenaPeter Grimes, H. Berlioze Faustovo prokletí a v koncertnípodobě bude uvedena Belliniho Beatrice di Tenda. Repertoárje neobyčejně pestrý – od barokní opery J. A. HassehoCleofida po současnou operu Dead Man Walking JakaHeggieho. Na repertoáru jsou např. 4 Mozartovy opery, 5oper Verdiho a 4 Richarda Wagnera, k nimž se ještě řadícelá tetralogie Prsten Nibelungův. Na repertoáru je také 10oper Richarda Strausse, což v kontextu repertoáru operníchdivadel na celém světě nemá obdoby.Operní představení řídí přes 30 různých dirigentských osobností,za všechny jmenujme např. Michaela Bodera, FriedrichaHaidera, Manfreda Honecka, Fabia Luisiho, ChristofaPricka, Petera Schneidera a Hanse-E. Zimmera.Úroveň drážďanských operních představení nám dokumentujecelá řada historických zvukových nahrávek, např. Keilberthovanahrávka Straussovy Salome z roku 1948 s ChristelGoltz, nahrávka Dvořákovy Rusalky pod taktovkou téhoždirigenta z roku 1951 (první kompletní nahrávka této opery!)nebo Kempeho nahrávka Čarostřelce z roku 1950. Existujízáznamy z otevření znovupostavené budovy (Čarostřeleci Růžový kavalír) a z posledních let jsou zajímavé snímkyStraussových oper, které zde začal nahrávat v devadesátýchletech minulého století Giuseppe Sinopoli. Bohužel, předčasnásmrt mu nedovolila tento projekt dokončit. Ale zakrásné nahrávky Elektry, Ženy bez stínu a Ariadny na Naxujsou diskofilové vděčni.Zato záznamů inscenací na DVD je poměrně málo. Takto jezachycena pouze Straussova Ariadna na Naxu z roku 1999v katalogu firmy Arthaus (dirigent C. Davis, režie MarcoArturo Marelli) a Händelův Xerxes z roku následujícího naTDK (dirigent Christophe Rousset, režie Michael Hampe).Doufejme, že kamery zabloudí do Semperovy opery častěji.V Drážďanech se téměř každý večer zaplní hlediště pro 1323diváků, kteří přicházejí vidět operní či baletní představenínebo si vyslechnout koncert. Je téměř stále vyprodáno,neboť za operou do Drážďan jezdí operní nadšenci z celéhosvěta. Úroveň je vysoká a ceny vstupenek, oproti opernímdomům ve Vídni, Mnichově, Berlíně nebo Curychu, jsouo poznání nižší.Čeští operní nadšenci mají do Drážďan dobré vlakové spojenía nyní, kdy je otevřen další úsek dálnice, se do saskémetropole dostanou z Prahy velice pohodlně a rychle i posilnici. Návštěva operních představení v Drážďanech nikohonezklame. •

34zahraniČíUndine Dreissig (Venuše) a Lawrence Bakst (Tannhäuser)Foto archiv

tannhäuser a zápas pĚvcŮv magdeburguMagdeburg, Zemské divadlo Pavel HorníkOšklivý listopadový den se dá smysluplně prožít různě, a takse několik členů Společnosti Richarda Wagnera rozhodlostrávit pozdní nedělní odpoledne studijní návštěvou operníhodomu ve čtvrtmilionové metropoli Saska-Anhaltska,Magdeburgu. Odměnou za namáhavou a riskantní cestu autemza silného deště nám byla premiéra Wagnerovy operyTannhäuser a zápas pěvců na Wartburgu. Magdeburg neníjen historické město s krásnou katedrálou blízko břehu Labe,ale také rodiště Georga Philippa Telemanna či dějištěneúspěšného uvedení druhé opery Richarda Wagnera Zákazlásky, kterou tu Wagner jako mladý kapelník zdejšího divadladirigoval v roce 1836. Dnešní divadelní budova, postavenána počátku devatenáctého století a situovaná do čela Akademickéhonáměstí, byla za války silně poškozena. Po jejírekonstrukci pak byla v provozu až do počátku devadesátýchlet, kdy ji poničil rozsáhlý požár. Po následných renovacích jiv současné době můžeme poznat jako velice moderní a účelnězařízený komplex s vynikající akustikou divadelního sálu.Zdejší operní soubor má podobně jako ansámbly v jinýchněmeckých městech této velikosti a významu tradičně velmidobrou úroveň, a tak provádění náročných operních děl jakonapříklad Wagnerových, tu není žádným problémem. Měljsem zde v minulosti možnost shlédnout inscenace Rusalky,Prodané nevěsty a vloni s minizájezdem našeho spolku vynikajícíhoBludného Holanďana. To, že divadlo zvládá operníinscenace většinou s obsazením svých kmenových sólistůa kvalitně, již samo o sobě něco vypovídá.Pozastavme se v hlavním foyeru na okamžik před bustou velkéhoMistra a pospěšme do hlediště nechat se plně pohltitpremiérovou náladou magické Wagnerovy hudby sugestivněprovedené hudebníky Magdeburgské filharmonie v čeles jejich novým šéfem, italským dirigentem FranceskemCortim. Po citlivě provedené předehře nás trochu zamrazí,když se po otevření opony zjeví Andreasem Janderem projektovanápotemnělá scéna, téměř hrůzostrašné ruiny jakésistředověké sakrální stavby s rozházenými klavíry a harfami.Do pravé části jeviště – kolem víceúčelové výsuvné plošinypřeměněné na velké lože – umístil režisér Holger Potockiskupiny spoře bíle oděných tanečníků promíšených členypěveckého sboru. Je to takové erotické lidské hemženív říši, kde prožívá rozkoš lásky Tannhäuser s Venuší. On –podsaditější černovlasý muž jižanského typu s velkým červenýmstigmatem na čele je Američan Lawrence Bakst. Tentojediný v dnešním představení hostující umělec s trochuspecifickým hereckým, někdy toporným projevem naprostosuverénně a beze známky únavy zvládá svým průrazným, vevšech polohách bezproblémovým hlasem veškeré záludnostitěžkého partu. Ona – Venuše v korzetu s černou dámskouhůlčičkou, elegantní a svůdná, navíc i krásně zpívající, jeUndine Dreissig. V závěru dějství lahodným hlasem pasáček– roztomilá Evmorfia Metaxaki – vítá Tannhäusera zpětdo světa lidí.Další dějství, síň na Wartburgu, opět stejná dekorace, jenomklavíry a harfy jsou vzorně uspořádány. Na velkém loži seslastně protahuje snící Alžběta – Anita Bader, další pěveckáhvězda večera. Trochu urostlejší než bych si jemnoua ctnostnou dívku představoval, ale hlasový výkon obdivuhodný.Lože zajíždí do propadliště, aby se uvolnilo místopro nadcházející slavné pěvecké klání. Landkrabě Heřman– Paul Sketris – až příliš světlým a neprůrazným hlasemvítá přicházející hosty. Saka a kravaty, to jsou v tomto obrazekostýmy Amandy Siegert. Nepůsobí to ale vůbec jakozahraniČí 35dnes obvyklá aktualizace, protože inscenace je v celkovémkontextu směřována do nekonkrétního časového horizontu.Pěvecký souboj. Představují se Walter a Biterolf, IagoRamos a Urs Markus. Dalším silným vokálním zážitkemje Wolfram – Roland Fenes. Tento drobnější, štíhlý pěveczvláštního hlasového témbru působí velice charismaticky,jeho role je režijně a výrazově podivuhodně zpracována. Jeto zkrátka jiný Wolfram než ty, co jsem měl možnost vidět.A bylo jich mnoho. Závěrečné dějství, opět stejná scéna, alevšude jsou navíc bílé kříže. Asociace – legendární hora křížův Litvě – je fotograficky prezentována v programové brožuře.Znám toto místo. Jak příkladné. Alžbětina motlitba. Velkolepýsbor poutníků, dík sbormistru Marti nu Wagnerovi.Tannhäuserovo dlouhé vyprávění o cestě do Říma, nahánějícíhrůzu všem tenorům, zřejmě ne ale Lawrenci Bakstovi,probíhá brilantně. Smrt a vykoupení. Venuše vede za rukumalého chlapce, který má na čele velké červené stigma. Plodlásky s Tannhäuserem? Obrovský aplaus publika. A co řícizávěrem? Vraťme se do reality. Zápas pěvců v Magdeburkuproběhl víc než úspěšně. Podtitulek díla je: velká romantickáopera, já bych dodal: velká dramatická opera. Dlouho jsmese probírali na zpáteční cestě z hlubokých dojmů. Byl jsemrád, že jsem nemusel řídit a mohl v klidu s ostatními diskutovat.Byli jsme toho všichni tak plni. Nejen v těch největšíchměstech se může dělat velké divadlo. Škoda, že se musíjezdit tak daleko.Theater der Landeshaupstadt Magdeburg– Richard Wagner:Tann häuser. Dirigent Francesco Corti, režie HelgerPotozki, scéna Andreas Jander, kostýmy Amanda Siegert.Premiéra 5. 11. 2006. •nevzrušivý massenetŮvwertherMnichov, Bavorská státní opera Zbyněk BrabecNěmecká divadla příliš nemilují francouzské opery podleGoethových literárních předloh (Gounodův Faust se létamusel v Německu uvádět pod názvem Margarethe), snad jepovažují za znesvěcení tvorby svého božského klasika. Prototaké vykazují poměrně malý počet inscenací. Nicméněoperní divák tato díla zná z řady nahrávek, a tak se občasFaust, Werther nebo řidčeji Mignon na repertoáru nějakéhoněmeckého divadla objeví.V závěru minulého roku rozšířila Bavorská státní operav Mnichově svůj repertoár o Massenetova Werthera. Proinscenaci našla hvězdné obsazení – titulní roli zpívá argentinskýtenorista Marcelo Alvarez (bude s ním ještě alternovatPiotr Beczala z Curychu), Charlottu Sophie Koch, obapěvci, kteří zpívají na prestižních operních scénách světa.Nezklamali ani v Mnichově, oba podali vynikající suverénnípěvecké výkony. Alvarez zaujal krásnými kulatými výškami,Koch také intenzivním hereckým projevem. Ostatní pěvcijiž zůstali v jejich stínu, byť samozřejmě všichni splňovaliinterpretační nároky, v tomto operním domě obvyklé. PřestoAlbert Christophera Maltmana působil poněkud suše,nevýrazný byl i Christoph Stephinger jako městský správce,Franz-Josefu Kapellmannovi sedí spíše wagnerovskýoperní repertoár. Vedle těchto výkonů na sebe upozornilasvým zvonivým sopránem mladá slovenská pěvkyně AdrianaKučerová, v Mnichově debutující v roli Sophie.Hudební nastudování bylo svěřeno anglickému dirigentoviIvoru Boltonovi, který z vážných důvodů z inscenacemusel odstoupit. Náhradu našlo vedení Bavorské státní operyv Danielu Orenovi, který přes své mezinárodní renoménepřivedl ansámbl k mimořádnému výkonu. Jeho nastudo-

36zahraniČíPraÏská komorní filharmoniePrague PhilharmoniaFoto archivNEP¤EHLÉDNùTE!PraÏská komorní filharmonie vás zve na dal‰í koncerty v roce 2007.Vstupenky si mÛÏete zamluvit jiÏ nyní. Neváhejte. Pfiijìte si k námodpoãinout a nechte se inspirovat.P¤IPRAVILI JSME PRO VÁS● Cyklus koncertÛ Objevy/Oratoria: patronem tohoto cyklu je Ladislav·paãek. Na koncertech se setkáte s díly ãasto hran˘mi a proslul˘mi,zaposlouchat se mÛÏete i do dûl úplnû nov˘ch a neznám˘ch. Nakoncerty vás v tomto cyklu zveme do Kostela sv. ·imona a Judy.Pfiijìte se podívat...Marcelo Alvarez a Sophie Kochvání postrádalo onen francouzský esprit, vše znělo příliš obyčejněrealisticky a málo plasticky.Významný výtvarník Jürgen Rose, který se v poslední doběstále častěji věnuje i operní režii, vytvořil již v Mnichověvýborné inscenace Dona Carlose, Příhod lišky Bystrouškya Normy. Pro svou inscenaci Werthera si opět sám navrhlkostýmy i scénu. Na jevišti postavil jakousi krabici, jejížstěny jsou pomalovány Wertherovými básněmi a črtami.Mobiliář je dobově realistický, avšak uprostřed scény stojívelký kámen (kus skály)? se stolem, za nímž tvoří Werthersvé básně. Ve své režii vede pěvce k realistickým hereckýmvýkonům, na jeviště přivádí spoustu drobných postavičekobyvatel městečka Wetzlar, staví je do živých obrazů, necháje popisně gestikulovat a vytvářet druhé a třetí plány. Tímponěkud oslabuje hlavní téma opery – příběh nešťastné láskyWerthera k Charlottě, jeho duševní stavy i bezvýchodnostcelého vztahu. Chápal bych, kdyby se realismus prvníchobrazů proměnil v posledních dvou obrazech, v nichžse jedná především o Wertherovo osobní drama. Ale právěv závěru opery, když Werther umírá, vytvořil Rose za jehozády kýčovité zjevení dětí jako u jesliček.Největší dojem, který si tak divák z představení odnese, bylyvýkony Marcela Alvareze, Sophie Koch a Adriany Kučerové.Kvůli nim se vyplatí do Mnichova na Werthera zajet.Bayerische Staatsoper München – Jules Massenet: Werther.Dirigent Daniel Oren, režie, scéna, kostýmy a světelnýkoncept Jürgen Rose, dramaturgie Ingrid Zellner. Premiérav Národním divadle 16. 12. 2006. •DÁLE VÁM NABÍZÍME● Orchestrální cyklus: oblíbená fiada koncertÛ, která se konáv krásné Dvofiákovû síni praÏského Rudolfína. Zaãínáme jiÏ 30. fiíjna.Tû‰it se mÛÏete na Mozartovo Cosi fan tutte, ·ostakoviãovu Symfoniiã. 14, orchestr pro vás zahraje také díla od L. van Beethovena,F. Schuberta, J. Haydna, aj. Pfiedstaví se vám navíc celá fiadarenomovan˘ch sólistÛ. O tyto koncerty je mezi pfiíznivci váÏné hudbystále velk˘ zájem.● Cyklus koncertÛ pro rodiãe s dûtmi: velmi oblíbená pfiedstavení.Dva koncerty vÏdy v jednom dni (soboty, 10.00 a 13.30 h), kde jedivákÛm pfiedstaven hravou formou jeden hudební skladatel.Patronem cyklu je hereãka Simona Postlerová s rodinou.● Cyklus koncertÛ hudby 20. století – Krása dne‰ka: v nové sezónûse zamûfiíme na „hlas“ v hudbû 20. stol. Kromû toho, Ïe zde divácinahlédnout do dílny fiady v˘znamn˘ch ãesk˘ch skladatelÛ,zastavíme se také napfi. ve Francii. Kromû koncertÛ se mohouposluchaãi tû‰it na nejrÛznûjsí kurzy a mezi nimi i na kurzsouãasného francouzského zpûvu urãeného mlad˘m profesionálnímzpûvákÛm.Tû‰íme se na vás.HLAVNÍ PARTNE¤I PKFZ NABÍDKY KONCERTÚ PRO VÁS:ãtvrtek 1. února 2007 – Cyklus koncertÛ Objevy/OratoriaREQUIEMRobert SchumannRequiem, op. 148Marie Fajtová – sopránGabriela Hübnerova – altAles Voracek – tenorMartin Gurbal' – basPraÏsk˘ filharmonick˘ sborDirigent Michel SwierczewskiZAâÁTEK: 19.30 hMÍSTO: Kostel sv. ·imona a JudyPARTNE¤I CYKLUVíce informací o programu a vstupenkách získáte na tel. 224 232 488KONTAKT: PraÏská komorní filharmonie Krocínova 1, 110 00 Praha 1e-mail: pkf@pkf.cz.Aktuální pfiehled koncertÛ naleznete na: www.pkf.cz

zahraniČí 37

38zprávy ze zahraniČíNicola Luisotti byl jmenován novým hudebnímředitelem San Francisco Opera. VystřídáDonalda Runnicla, který odchází koncem sezony2008/2009. Luisotti se má funkce ujmoutod sezony 2009/2010. Pětačtyřicetiletý italskýdirigent vystoupil poprvé v San FranciscoOpera na podzim 2005, kdy zde řídil Verdihooperu Síla osudu. Rodák z Toskánska studovalzpěv, varhany a klavír, pět let byl sbormistremv Teatro La Fenice v Benátkách. Svou dirigentskoukariéru zahájil v La Scale, kde spolupracovals Riccardo Mutim a Lorinem Maazelem.Poté začala jeho mezinárodní kariéra strměstoupat: v Metropolitní opeře debutovalv Tosce, v Seattlu řídil Macbetha, v Los AngelesOpera debutoval v Carmen a jeho příštíangažmá ho zavedou do londýnské CoventGarden, Vídeňské státní opery a Teatro Realv Madridě. Má rovněž hostovat u Berlínskýchfilharmoniků a San Francisco Symphony. Jehopětiletý kontrakt v San Francisco Opera muukládá řídit nejméně čtyři produkce za sezonua pracovat se souborem v letní sezoně.La Scala uvede Bernsteinova Candida. Den poté, co Scala zrušila představení Candida plánovanéhona červen a červenec 2007, se vedení opery rozhodlo, že dílo přece jen uvede. Jedná se o koprodukcis Théâtre du Châtelet v Paříži, kde se uskutečnila premiéra 11. 12. 2006 v hudebním nastudováníJohna Axehroda s Williamem Burdenem v titulní roli. Kanadský režisér Robert Carsen zvolil silněaktualizované pojetí, s vizuálními i textovými odkazy na současné americké a světové politické dění.Generální a umělecký ředitel La Scaly Stéphane Lissner, který shlédl představení Candida v Châtelet26. 12., se rozhodl představení ve Scale zrušit s tím, že „režijní koncepce není v souladu s uměleckýmprogramem Scaly“. 29. 12. bylo toto rozhodnutí sděleno veřejně, změna přišla poté, co si v telefonickémrozhovoru Lissner a Carsen vyjasnili svá stanoviska. Mluvčí Scaly naznačil, že Carsenova verzese značně vzdaluje Bernsteinovu originálu (i když dílo samo bylo ještě za skladatelova života tolikrátpřepracováno). Představení v Paříži vzbudilo mezinárodní ohlas v tisku, protože uvádí v jedné scéněGeorge W. Bushe, Tonyho Blaira, Jacquese Chiraka, Vladimira Putina a Silvia Berlusconiho zpívajícía tančící v plavkách na pláži pokryté naftou. Carsen prohlásil, že po pařížském uvedení ho nikdo nepožádalo vypuštění této scény. „Nevěřím, že by milánské publikum mohlo být touto scénou uraženo. (...)Candide je politická, sociální a intelektuální satira.“divadloŽádný výstřih v istanbulské opeře! Tureckástátní opera a balet varovala členky souborů,aby neukazovaly výstřih. Tato vyhláškase objevila v hlavní budově, kde sídlí ředitelství,ale na protest několika hudebníků muselabýt odstraněna. Istanbulský deník IstanbulHürriyet citoval cellistu Arzu Sugüne, kterýza vyhláškou stojí: „Není vhodné, aby výstřihhudebnic přivábil pozornost publika víc, nežnástroj, na který hrají. Toto je státní instituce.Nejsme konzervativní instituce, nejsme protišatům bez ramínek, ale musíme znát určitélimity.“Metropolitní opera zveřejnila předběžnéobsazení Wagnerova Prstenu v sezoně2010/2011. Peter Gelb, nový generální ředitelMet, řekl, že v návrhu je sopranistka DeborahVoigt (poprvé ve své kariéře bude zpívat všechnyBrünnhildy), tenorista Ben Heppner (Siegfried)a basbarytonista Bryn Terfel (Wotan).Režie se ujme kanadský režisér Robert Lepage,hudebního nastudování James Levine.Opera První císař (The first Emperor) skladateleTan Duna, uvedená ve světové premiéřev newyorské Metropolitní opeře 21. 12.2006, se setkala v drtivé většině s negativnímireakcemi. Ovšem všechna další představenído 25. 1. byla zcela vyprodána, 13. 1. seuskutečnil přímý rozhlasový přenos a promítáníve více než 100 kinech na celém světě.Může mít operní divadlo lepší důkaz o přánípublika poznávat nová díla? První císař bylposlední z projektu soudobé opery předchozíhoředitele Josepha Volpeho, který objednala uvedl opery Great Gatsby Johna Harrisona(prosinec 1999, znovu uvedena 2002)a American Tragedy Tobiase Pickera (prosinec2005). Nový generální ředitel Peter Gelbv jeho stopách pokračuje: objednal nové dílood Osvalda Golijova (plánované na sezonu2010/2011). Podle kritiky se hudba novéopery amerického skladatele čínského původuTan Duna, nositele Oskara za hudbu k filmuTygr a Drak, pohybuje mezi válečnou filmovoufantazií a Pucciniho Turandot a je výstražnýmvarováním v otázce kombinování hudby rozdílnýchkultur.osobnostiFoto archivPaul McCartney podepisoval 13. 11. 2006v megastoru Virgin na newyorském TimesSquare CD se svým novým oratoriem EcceCor Meum. Od roku 1991, kdy bylo vydánojeho Liverpoolské oratorium, je to již jehočtvrté CD s klasickou hudbou. Skladbu siobjednala před osmi lety Magdalen Collegev Oxfordu. Anthony Smith, prezidentka MagdalenCollege v letech 1998–2005, vyslovilatehdy přání, aby vzniklo sborové dílo, které„by mohli zpívat mladí lidé na celém světě“a které by bylo protějškem Händelova Mesiáše.Čtyřvětá skladba pro sbor a orchestrzazněla ve světové premiéře 3. 11. v londýnskéRoyal Albert Hall a v americké premiéře14. 11. v newyorské Carnegie Hall. Dílo vydalafirma EMI Classics.Plácido Domingo vystoupí vůbec poprvéve své kariéře v barokní opeře. Stane se takv Händelově opeře Tamerlano, kde Domingoztvární postavu Bajazeta. Premiéra se uskutečnína jaře 2008 ve Washingtonské národníopeře, jejímž je Domingo generálním ředitelem.Bajazet bude 127. operní rolí slavnéhotenoristy, který 21. 1. oslavil 66. narozeniny.rŮznéBoston Symphony Orchestra se po šestiletech opět vydá na evropské turné, a to v srpnua září 2007 se svým hudebním ředitelem,dirigentem Jamesem Levinem. Během dvoutýdnů vystoupí v sedmi městech (Lucern,Hamburk, Essen, Düsseldorf, Berlín, Paříža Londýn). Na repertoáru budou skladbyBerlioze (Faustovo prokletí) s mezzosopranistkouYvonne Naëf (Marguerite), tenoristouMarcello Giordanim (Faust), barytonistouJosé van Damem (Méphistophélès), basistouPatrickem Carfizzim (Brander), spoluúčinkujeTanglewood Festival Chorus. Na programujsou dále skladby Brahmse (1. symfonieč. 1 c moll), Ivese (Three Places in NewEngland), Cartera (Three Illusions), Bartóka(Koncert pro orchestr) a Ravela (Klavírní koncertG dur se sólistou Pierre-Laurentem Aimardem).Vystoupení v Lucernu a Hamburkuzahrne rovněž Bartókovu operu Hrad knížeteModrovouse (sólisty budou mezzosopranistkaMichelle DeYoung, basbarytonista AlbertDohmen a vypravěč Örs Kisfaludy). Předchozíevropské turné BSO se uskutečnilo v srpnu2001 s Bernardem Haitinkem.

zprávy ze zahraniČí 39Řada originálních dokumentů DmitrijeŠostakoviče včetně partitur je v soukromémvlastnictví Natalie a Marka Matsovových v Tallinu(Estonsko). Jejich otcem byl Roman Matsov,dirigent a blízký Šostakovičův přítel. Skladatelůvarchiv je podle sdělení Natalie v zaprášenýchkrabicích celou řadu let a nikdo hodosud neprozkoumal ani nezkatalogizoval.Západ slavil vloni 100. výročí narození Šostakovičes fanfárami, ale v Rusku toto výročíprošlo údajně takřka bez povšimnutí. Jedinoupoctou měl být moskevský koncert dirigovanýMstislavem Rostropovičem v září 2006.Mark Matsov prohlásil, že on i jeho sestra seuž řadu let snaží najít odpovídající domov prodokumenty, respektive přestěhovat je do nověvytvořeného Šostakovičova archivu, kde bymohly být přístupné badatelům. Šostakovičovomuzeum, které Mstislav Rostropovič založilv Petrohradě, uvažovalo o získání dokumentů,ale Matsov je přesvědčen, že jejich přestěhováníz Estonska do Ruska by bylo chybou. „Byloby nesmyslné přemístit archiv z demokratickéhoa svobodného Estonska do státu jako jeRusko, kde by byl navždy uzavřen“.Mozartův rok v Rakousku přilákal 1,1 milionůnávštěvníků. Jenom ve Vídni se uskutečnilotéměř 3 000 akcí. Vídeňský starosta MichaelHäupl řekl, že díky oslavám se Mozartovojméno stalo důvěrně známým i těm lidem,kteří o jeho hudbě dosud neměli ani ponětí.Spokojen byl i Martin Fürst, výrobce slavných„Mozart-Kugeln“. V roce 2006 jich jehospolečnost prodala kolem 2 milionů a nárůstzisku oproti předchozím letům byl 60%. Organizátorvídeňských oslav Peter Marboe prohlásil,že již uvažují o podobných oslavách200. vý ročí smrti Josepha Haydna v roce2009.Česká hudbav zahraniČíČeský violoncellista František Brikciusvystoupil v rámci „Brikcius Cello Tour 2007“(koncertního turné po Francii, Itálii, Rakouskua Velké Británii) na koncertě ve Vídni s projektem„Tartiniho L’ Arte dell’ Arco v interpretaciFrantiška Brikcia“ (19. 1. 2007, České centrumVídeň).Pavel Eret v Japonsku. V listopadu a v prosincivystoupil český houslista na 13 koncertechv kraji Aiči a Gifu, kde posluchačům představilskladby pro sólové housle, dále dvojehousle sólo (se svou sestrou Věrou Eretovou)a skladby pro housle a klavír s japonskými klavíristkamiČikou Jošikavou a Keiko Onouči.Několik koncertů bylo již tradičně určeno promladé publikum, dostavili se ale na ně posluchačivšech věkových kategorií. Na středníhudební škole v Nagoji vedl Pavel Eret speciálníveřejné houslové lekce.Tosca v Bergenu s českými umělci. V listopadu 2006 (6.–11. 11.) uvedla Den Nye Opera v Bergenu(Norsko) novou inscenaci Pucciniho Tosky, na níž se podílelo několik českých či v Čechách působícíchumělců. Režisérem a světleným designérem byl Martin Otava, scénu navrhl Ján Zavarský, kostýmyDana Svobodová. V titulní roli se představila sólistka Státní opery Praha Anda-Louise Bogza a v dalšíchrolích stálí hosté Státní opery Praha: Igor Jan (Cavaradossi) a Richard Haan (Scarpia). Hudebníhonastudování se ujal americký dirigent Andrew Litton, umělecký ředitel Bergenské filharmonie (prvníAmeričan ve 242leté historii orchestru). Spoluúčinkovala Bergenská filharmonie a Bergenský filharmonickýsbor. Všechna čtyři představení, která se konala v Grieghallen, jejíž auditorium má 1500 míst,byla zcela vyprodána a setkala se s mimořádným ohlasem diváků i odborné kritiky. Režisér Martin Otavadostal na základě úspěšné inscenace smlouvu na režii Wagnerovy opery Bludný Holanďan v Bergenuv listopadu 2008, která bude představena poté i v polské Bydhošti.Smetanovo trio bylo 20. 12. 2006 nominovánona prestižní světové ocenění BBC MusicMagazine Awards 2007 za svou nahrávku proSupraphon z děl A. Dvořáka (Dumky, op. 90a Trio f moll, op. 65), která získala v září 2006cenu anglického časopisu BBC Music Magazine(Choice of the Month) a časopisu Diapason(Diapason d’ Or, což je nejvyšší francouzskéocenění). Z 1500 CD, která byla v roce2006 celosvětovou produkcí vydána, nominovalaodborná devítičlenná porota 18 CDv 6 kategoriích. Smetanovo trio bylo nominovánov kategorii „komorní hudba“. Slavnostnívyhlášení vítězů se koná 11. 4. 2007.Filharmonie Bohuslava Martinů se začátkemledna 2007 vrátila z velmi úspěšnéhoturné po Německu. Během jedenáctidenníhozájezdu se představila v tamních největšícha nejvýznamnějších sálech. První dvoudílnáčást zájezdu se nesla ve znamení italské opery.Obě vystoupení dirigoval zkušený německýdirigent Lukas Beikircher, sólisty byli americkásopranistka Talia Refeld a sicilský tenoristaAntonio Interisano. Turné začalo koncertemv Norimberku v sále Meistersingerhalle,který byl téměř vyprodán a byl završen velkýmiovacemi. Následoval vyprodaný koncertv sídle mnichovské filharmonie, sále Gasteig,s kapacitou 2200 míst. S dalším programem,na němž se podílela i sopranistka DianaTompsche a slovenský taneční soubor Uniz Bratislavy a který byl sestaven výhradně zeskladeb rodiny Straussů, vystoupil orchestropět pod taktovkou Lukase Beikircha znovuv Mnichově a dále v Rosenheimu, Berlíně(v sále Berlínské filharmonie), Hamburku,Hannoveru, Stuttgartu a Tübingenu.Dirigent Radomil Eliška řídil v prosinci 2006tři koncerty v Japonsku, a to dva v Sapporus tamějším symfonickým orchestrem (Smetana:Z českých luhů a hájů, Dvořák: Zlatýkolovrat, Rimskij-Korsakov: Šeherezáda)a jeden v Ósace s Century Orchestra Ósaka(Dvořák: Polednice, Holoubek a Novosvětskásymfonie). Orchestr v Sapporu, který jejediným symfonickým orchestrem na ostrověHokaido, hraje své abonentní koncerty se 16primy a má – stejně jako orchestr v Ósace– výbornou úroveň. Ostatně, řada orchestrálníchhráčů má za sebou studium v Evropě(především ve Vídni) a v USA (zejména v NewYorku). Ósacká Symphony Hall je pro 1850posluchačů, sapporský sál s názvem Kitaraje pro 2008 posluchačů; byl otevřen v roce1998 a Japonci ho považují za nejkrásnějšía nejakustičtější sál v Japonsku. Návštěvnostkoncertů byla mimořádná stejně jako reakcena provedení skladeb. Dvořákův Holoubekzazněl v Ósace (ne-li možná v celém Japonsku)vůbec poprvé. Radomil Eliška dostalpozvání na dalších šest koncertů v roce 2008se čtyřmi významnými japonskými orchestryv Tokiu, Ósace a v Sapporu.Foto archivZpracovala Jitka Slavíková

40studie, komentáŘezlatá éra České opery ii.ii. aby se nezapomnĚlolibuše márová Lenka ŠaldováFoto archivLibuše Márová se narodila na Štědrý den roku 1943. DoNárodního divadla vstoupila po půlročním angažmáv Plzni ve svých dvaadvaceti letech a zpívala v něm čtyřicetlet. Kromě toho pravidelně hostovala na zahraničníchscénách: v Berlíně, v Oslo, v Amsterdamu, v Maďarsku. Jestále plná energie – vrací se v menších rolích na plzeňskéjeviště, pozorně sleduje současné operní divadlo, učí zpěvna pražské HAMU.Národní divadlo – mekka zpěvákůKdyž mi v posledním ročníku na HAMU, pár dní před mýmidvaadvacetinami, plzeňský ředitel Bohumír Liška nabídl,abych šla do angažmá, byl to pro mě ten nejšťastnějšíden. V Plzni jsem s maminkou bydlela, v divadle se mi moclíbilo – ale když mě vzápětí pozvali do Národního divadla,abych zazpívala Pavlínu a Olgu, a Hanuš Thein (v té doběmístošéf, šéfem byl Jiří Pauer) mi nabídl angažmá, neodmítlajsem. Už jenom proto, že bych si nebyla vůbec pomyslela,že se tam někdy dostanu – dnes se na to hledí jinak, ale tehdybylo Národní divadlo skutečně mekkou zpěváků.Tehdy by vůbec nepřicházelo v úvahu, aby Daniel Hůlka jentak vstoupil do slavnostního novoročního představení Libuše.Já jako začátečník jsem samozřejmě taky nebyla vůbecdokonalá – ale když jsem při konkursu zazpívala Eboli, Pavlínua Pannu Rózu, řekli si, že mám talent, že jsem muzikální,něco už zazpívám, tedy mě vezmou: protože jsem perspektivní.A když mě někam povedou, snad to k něčemubude. Dnes už se s nikým nepočítá perspektivně, nikdo nikohonevede, dlouhodobě nesleduje – a zpěváci jsou jaksi bezprizorní:udělají někde konkurs na jednu roli a nevědí, cos nimi bude dál, jestli si jich ještě vůbec někdo všimne. Jáměla nejdříve smlouvu na rok, další na tři roky, a když jsemobstála, dostala jsem smlouvu na neurčito – a ta jistota, žezpěváka za jeden nepovedený tón nevyhodí, klid pro učení se,to bylo, myslím, dobré. Když dnes dostane zpěvák smlouvujen na roli, musí pořád myslet na to, aby si honem sehnal něcodalšího, kdyby tohle nevyšlo. Dnes všichni hlídají, aby jimneutekla žádná role, někdy ani nechtějí do angažmá s tím, žeje patnáct tisíc neuživí a na hostování si vydělají víc. Jenžedojíždění je hrozné – poznala jsem to teď, když jsem hostovalav Plzni v Hrách o Marii: v osm ráno aby už člověkvyjel, není čas se rozezpívat, jde se rovnou zkoušet. Myslím,že proto dnešní zpěváci nakonec vydrží daleko méně, nežjsme vydrželi my.V dobré společnostiNa HAMU mě zpěv učil Přemysl Kočí, pak mi hodně dalaprofesorka Štěpánka Štěpánová – ale hlavně nás vedli dirigentiv divadle! Když nějaký tón nebyl hezký, dirigenti JaroslavKrombholc, Josef Kuchinka nebo Josef Chaloupka (bylv té době korepetitorem, ale už s dirigentskými ambicemi)zastavili zkoušku, upozorňovali na chyby, nenechali projítjediný falešný tón. Zdeněk Košler se zpěvákem opakovaljeden tón třikrát, čtyřikrát, dokud nebyl čistě. KorepetitořiJiří Pokorný a Ivan Pařík připravovali báječně u klavíru– a korepetovali s námi i sami dirigenti. Jan Hus Tichý mělnavíc krásný tenor, takže i předzpívával. Výborně roli se zpěvákemstudoval také dirigent František Vajnar – jako by přímorozuměl pěvecké technice. Možná to bylo instinktivní,ale dirigenti si prostě uměli říct, co chtějí slyšet. Dbali takéLibuše Márována to, aby zpěvák pořád „neřval“ forte, ale uměl zazpívatpiano. Někdy to bylo až trochu legrační: my už skoro nezpívalia pro dirigenta Lišku to pořád ještě nebylo pianissimo.A nakonec stejně orchestr hřměl a my museli napínat hlasivky.Ale to nevadí – člověk hlavně musí vědět, že tón zazpívatv pianu dokáže, i když to pak třeba neuplatní. Dirigentitehdy nehlídali jenom hudbu, chápali přípravu komplexně,hudební cítění se snoubilo s hereckým. Role byla vždy kompletněpřipravená s dirigentem – už v tom, co jsme se naučiliu klavíru, byl obsažen veškerý výraz, celá postava.V Národním divadle jsem byla jako Alenka v říši divů. Zpívalajsem v Rusalce žínku a měla možnost pozorovat LibušiDomanínskou, Jadwigu Wysoczanskou, Jaroslavu Vymazalovou,Miladu Šubrtovou… Úžasné zpěvačky, které vycházelyz dobrých pěveckých základů. Zpívala jsem ještě Cherubínave Figarově svatbě s Marií Tauberovou jako Zuzankoua Zdeňkem Otavou jako Hrabětem! Moc hezky mě v Národnímdivadle přijali – Ivana Mixová, kterou jsem velmi obdivovala,zašla i na moje představení a přišla mi říct, že se jíto líbilo. Mohla žárlit, ale myslím, že jsme se měly opravdurády – a pro mě byla vzor, který jsem někdy asi taky trochuzkoušela napodobovat: její chůzi, líčení…Za těch třicet let v Národním divadle (1960–1990) podlemě nebyla žádná inscenace, o které by se mohlo říct, že jdeo propadák. Nastudování byla vždy precizní – a přitom jsmezkoušeli daleko míň, než se zkouší dnes: od pondělí do pátku,maximálně čtyři hodiny denně. Eduard Haken, BenoBlachut, všechny ty veličiny měly každý den někde koncert,nebo třeba povinnosti v rozhlase – kdepak by zkoušeli v šestvečer nebo v sobotu a v neděli! Ale neexistovalo, že by někdona zkoušku nepřišel!Zajímavé je, že se tehdy nějak nerodily alty (dnes se objevujejeden krásný alt za druhým!): byly to takové zakleté

studie, komentáŘe 41soprány, které neměly pořádnou střední a hlubokou polohu.V Národním divadle byla jen Ivana Mixová, JaroslavaDobrá už tolik nezpívala, a tak jsem měla to štěstí, že semi role hrnuly – z toho, co se hrálo, nebyla jediná, která bymě minula. Do Carmen jsem vstoupila hned ve dvaadvacetiletech. Vlastně náhodou: jednou večer jsem seděla doma,jedla oříšky – a najednou se ve dveřích objevil tehdejší šéfopery Ladislav Šíp. Že prý umím Carmen a jestli bych ji tedynejela dozpívat za indisponovanou paní Prylovou. Tak jsemo pauze přijela do divadla, nalíčila se, dostala kožené kalhotya bundu a šla na jeviště – je pravda, že jsem Kašlíkovu moderníinscenaci znala, chodila jsem na ni pořád, tak to šlo.Carmen jsem se, stejně jako Olgu nebo Pannu Rózu, naučilave škole (s korepetitorem Patrikem Ouředníkem). Říkámdnes svým studentkám: učte se do šuplíku! Až bude potřeba,abyste někde zaskočili, za týden se roli nenaučíte! Já byla,pravda, ideální záskokový typ. Mám totiž to štěstí, že mámvýbornou vizuální paměť – můžu roli klidně napsat do nota nedopustím tak při zpěvu žádnou chybu. Nedělá mi tímpádem nejmenší problém se rychle učit. V Plzni jsem dokoncejednou zaskočila v opeře Čert a Káča, i když jsem to nikdypředtím nezpívala – měla jsem Káču jenom oposlouchanou,večer jsem se na to podívala a na představení neudělala technickouchybu. To je ale dar od přírody – stejně jako to, žejsem nikdy neměla trému.Velkou zásluhu na tom, že jsem v životě něco dokázala, mělamoje maminka. Byla veliká muzikantka, sama pro sebe sikomponovala a učila mě harmonii, abych udělala zkouškyna HAMU (neměla jsem konzervatoř, šla jsem na HAMUhned po jedenáctiletce). Chodila na každé mé představení– ale ne jako milující maminka, která se jde podívat na svouholčičku, ale jako nemilosrdný kritik. Ne že by přímo rozumělapěvecké technice, ale dobře slyšela. Byla jsem vždyckyvzteklá, když mi vytýkala, co nebylo dobré – ale věřila jsemjí. Je hrozně důležité mít takový korektiv: někoho, komunaprosto věříte.Německý drilDostala jsem nabídku jít do angažmá v Norsku, ale bylajsem právě čerstvě vdaná za Norberta Snítila, svého prvníhomanžela, v Praze se mi líbilo, a tak se mi na dlouho pryčnechtělo – odzpívala jsem v Norsku tedy alespoň osmatřicetpředstavení Carmen, a to v norštině. Když člověk nemělžádné průšvihy a v cizině si ho vyžádali, nebyl tehdy zase takvelký problém vycestovat – ale je pravda, že si Pragokoncertvzal polovinu honoráře a po návratu nám zase hned vzalipas. Na základě vystoupení v Berlíně jsem často dostávalanabídky, které jsem proto musela, bohužel, odmítat. Volali:přijeďte pozítří. A nemohli vůbec pochopit, že to nejde, žemy tady nemůžeme vzít pas a jet.Velkou školou pro mě bylo hostování v Komické opeře Berlín.Sám Walter Felsenstein si mne vyzkoušel: nechal měnaučit se v němčině kousek Carmen a prózu. Hned po prvníchtónech mě zastavil se slovy: „Ale já na vašem příchoduvůbec nevidím, co za chvíli začnete zpívat!“ Tvrdil, že už připříchodu na jeviště v sobě musí zpěvák nést to, co bude zpívat.Ne aby přišla na jeviště Márová a teprve s prvními tónyzačala představovat Carmen. Právě v Komické opeře jsemsi metodicky ujasnila, jak se k roli herecky postavit, jak si jirozvrhnout. Zpívala jsem tam Dulcineu v Donu Quijotovi– režíroval Götz Friedrich. Ten byl trochu bohémštější a volnomyšlenkářštějšínežli Felsenstein, ale taky pěkný uzurpátor.Pěvecké markýrování v Komické opeře nepřicházelov úvahu – jde o komplexní pocit, a jakmile začne zpěvákpěvecky markýrovat, ztratí vnitřní napětí, tvrdili. Klavírnígenerálka trvala od deseti ráno do půlnoci. V jeden momentse Friedrich zabýval sborem, tak jsem si dovolila zamarkýrovat,on zkoušku zastavil a seřval mě. Pamatuji si, že jsemtam jednou až brečela. To byl skutečný německý dril, kterýnepřipouští odpočinek – myslím, že kdybych tam měla zpívatcelý život, byla bych nešťastná. Nechtělo by se mi být jakocvičená opice, ale základ to byl dobrý: je potřeba se přesněnaučit roli, přesně vědět, co mám dělat – teprve potom simohu dovolit osobnostně přispět. Ale žádné improvizování,žádná potulka po jevišti.V Berlíně jsem se naučila každopádně mnoho – v Čecháchse mi pak zdálo všechno konání na jevišti snadné. Tady minechali spíš volnost, ale já věděla, že je potřeba si situacezafixovat. V tomhle byl výborný Karel Jernek: zpívala jsemVarvaru v Kátě Kabanové, kterou převzal trošku od Theina,a přesně jsem věděla, že třeba v určitý moment vzhlížím keKátě vkleče. Teprve když je vše perfektně secvičené, má zpěvákklid a může si dopřát volnost. Nemusí totiž pořád mysletna to, co by měl v následujícím okamžiku udělat. To jestejné jako při zpívání: je třeba se při přípravě rozhodnout,kdy se člověk nadechne, a pak dýchá automaticky vždy vestejném místě.Dnešní světDnes jsou všichni zvyklí se nejdříve ptát: kolik dostanu? Myměli jaksi obrácené myšlení – já se vždycky ptala: co buduzpívat? Když jsem nastupovala do Národního divadla, platyrozhodně nebyly nijak velké – ale my jsem zpívali předevšímproto, že jsme zpívání hrozně milovali. Ne proto, že se tím dávydělat. Co jsem se nazpívala také v rozhlase, na koncertechv Rudolfinu, i písňových. Dnes už se to ani nepěstuje, možnáse ani neví, že by měl někdo zájem písně zpívat – nanejvýš sena koncert pozve nějaká hvězda.Dříve měla opera také úplně jinou celospolečenskou prestižnežli dnes: když jsem někde řekla, že jsem členka operyNárodního divadla, přistupovali ke mně s úctou. Dnes ječím dále menší okruh lidí, kteří jsou zatíženi na operu a navážnou hudbu vůbec – alespoň u nás. Myslím, že to souvisís tím, že klesá celková kulturní úroveň. To je vidět i na chovánílidí. Dříve člověk v určitém postavení vzhlížel k těmvyšším. Teď je to nějak obráceně: spodina se dere nahoru,vůbec nevzhlíží k dobrým metám a ještě se někdy vystavujena odiv (třeba v televizních reality show). A i ti lepší sklouzávajídolů. Společnost celkově nějak zhrubla.Měla jsem již dříve nabídky učit na konzervatoři, ale připadalomi to jako drzost, učit se na lidech, kteří přijdou na školus perspektivou, že se chtějí zpěvu profesionálně věnovat– kdybych jim jejich životní sen zkazila, to by mě museli rovnouzastřelit! A tak jsem začínala učit ve školičce paní Markové,kam chodí převážně děti, které prostě zpívají z radosti.Tyhle děti jsou jiné: taky zlobí, ale nejsou to hajzlíci, kteréčlověk normálně vidí v tramvaji – jsou důkazem toho, žepravé umění zjemňuje. •

42studie, komentáŘeduchovní píseŇv Českých zemíchii. duchovní písnĚ ČeskéhostŘedovĚku Martin HorynaŘekne-li se duchovní píseň, zpravidla nás asi napadne zpěvv kostele. Dnes ho u nás tvoří především strofické písně s českýmitexty, které shromážděná obec zpívá jednohlasně, unisono,většinou za doprovodu varhan. Nahlédneme-li do zpěvníků,ze kterých se zpívá, tedy do kancionálů, některé písnějsou skutečně starého data a pocházejí až ze středověku,kterému je věnován právě tento díl seriálu článků o osudechduchovní písně v českých zemích.Znamená to, že i tehdy fungovaly duchovní písně stejnýmzpůsobem? Je třeba předem říci, že nikoli. Pro jistotu siale „středověk“ pro účel tohoto článku pracovně vymezmedobou od přijetí křesťanství do počátku 15. století, tj. do dobytěsně před vypuknutím husitství. To totiž znamenalo počátekvlny evropských reformací a výraznou změnu v přístupuk bohoslužebnému jazyku a k připuštění společného zpěvupísní do bohoslužby. Zpěv duchovních písní při bohoslužběse stal pro reformované církve něčím typickým. Z tohodůvodu bude husitství patřit v našem seriálu zvláštní díl. Aždo husitské éry však byla bohoslužba v celé západní katolickécírkvi zásadně v latině, liturgickou hudbou, tj. hudbou,která měla bezprostřední bohoslužebnou funkci, mohl býtjedině gregoriánský chorál, jehož homogenita ovšem bylapostupem času narušována vsouváním tzv. tropů a stále většíoblibou polyfonie. Nejen latinský jazyk a relativní složitostchorálu a dobové polyfonie vyžadující si v podstatě profesionálníúroveň interpretů vyhrazovaly zpěv takových útvarůvzdělaným duchovním a žákům škol, kteří se také vesměspřipravovali na kněžskou dráhu. Bylo tady totiž i stavovskéomezení – laici byli de facto vyloučeni z aktivní účasti nabohoslužbě. Uvědomme si také, že kromě duchovních bylave středověku většina obyvatel včetně šlechticů negramotnýcha že latina pro ně byla – zejména v germánských a slovanskýchzemích – jazykem nesrozumitelným. K těmto vrstvámv kostele promlouvaly obrazové „bible chudých“ a kázánív mateřském jazyce.Přece se však našel prostor pro jejich aktivní podíl na bohoslužebnémdění. Jak se ukázalo i v historické perspektivě,ideálním prostředkem účasti se stal společný zpěv duchovnípísně v mateřském jazyce. U nás se tomuto útvaru říká„lidová duchovní píseň“, ale nejde o žádný „folklor“, nýbržo píseň skládanou vzdělaným duchovenstvem s ohledem namožnosti kolektivního zpěvu. Liturgickou funkci takovýzpěv nemohl mít, ale mohl se uplatnit na různých místechna okraji bohoslužby, zejména před a po kázání nebo připrocesích. Geneticky jsou tyto písně tropy dobově oblíbenélitanie ke všem svatým. Protože na jednotlivé invokace světcůse sborově odpovídalo Kyrie eleison (řecky Pane smiluj se),každá strofa těchto písní také končí těmito slovy nebo jejichzkomoleninami „Kirleis“, „Krleš“ a žánru se říká „kyriamina“,v německém prostředí též „Leise“.U nás je nejstarší, a to dodnes živou památkou tohoto žánrupíseň Hospodine, pomiluj ny. Vlastně to ani není píseň,má jedinou strofu a nápěv v rozmezí kvarty spíš připomínárecitaci žalmu v hodinkách, tzv. psalmodii. Dnes je jisté, žetext skladby je staroslověnského původu a vznikl nejpozdějiv 11. století, patří tedy mezi vůbec nejstarší dochované útvarysvého druhu. Píseň plnila funkci státní hymny, zněla přibitvách, v době Karla IV. se stala součástí korunovačníhoobřadu a její autorství se začalo připisovat svatému Vojtěchovi.Díky této oficiálnosti byla píseň na konci 14. stoletípodrobena teoretickému výkladu a autor traktátu o písniJan z Holešova zapsal a tím uchránil před zapomenutími její nápěv.Dobový zvyk zapisovat u všeobecně známých skladeb jentexty způsobil mnoho starostí při hledání původních nápěvůhudebním badatelům naší doby. To se týká napříkladpísně Svatý Václave, která je dnes považována za nejstaršídochovanou památku českého básnictví. Vznikla nejpozdějive 13. století a není jisté, zda původní text měl jednu nebotři strofy. Nejstarší známé zápisy melodie jsou až z konce15. století a jsou již většinou porušené, píseň byla zřejmědruhotně aktualizována z vyhasínající paměti. V té době sedočkala také překrásného vícehlasého zpracování ve skladběNáš milý svatý Václave. V pramenech 16. století se vyskytujepoměrně zřídka, naopak v barokních kancionálech 17. a 18.století se s ní setkáme běžně. Souvisí to se snahou katolickýchvlasteneckých duchovních ve složité pobělohorské doběnavázat na domácí předreformační tradici symbolizovanounejlépe dobou Karla IV. V barokních kancionálech jsou ještěpatrné obrysy původního nápěvu, melodie „svatováclavskéhochorálu“, která se zpívá v kostele v současnosti, je ažz 19. století. V době nacistické okupace došlo k nové aktualizacisvatováclavské tradice, kterou si paradoxně jak okupanti,tak obyvatelé protektorátu vykládali po svém. Citátynápěvu písně se tehdy dostaly do celé řady skladeb (VítězslavNovák, Pavel Haas, Pavel Bořkovec aj.), v menší míře sepodobně motivované citáty objevily v letech 1968/69 (např.Petr Eben).Éra reformních kazatelů ve 14. století přivedla kolem roku1360 do Čech rakouského kazatele Konráda Waldhausera.Kázal německy (pro české posluchače se kázání tlumočilo dočeštiny) a po kázání všichni společně zpívali jedinou píseň,a to každý ve svém jazyce. Byla to slavná německá velikonočnípíseň ze 12. století Christ ist erstanden. Její nápěv je odvozenz velikonoční sekvence Victimae paschali laudes. Českýtext je Buoh všemohúcí vstal z mrtvých žádúcí, latiníci mohlizpívat Christus surrexit, mala nostra texit. Buoh všemohúcíse v desetiletích před husitskými válkami stala zdaleka nejoblíbenějšíčeskou písní. Do jisté míry jí od samého závěru14. století konkurovala píseň Jezu Kriste, ščedrý kněže. Jejínejstarší verze má dost složitý nápěv upravený z německépísně Nun bitten wir den heiligen Geist. Velké obliby dosáhlav době Husova působení v Betlémské kapli v jednoduššíúpravě, která bývá někdy připisována samotnému Husovi.Tyto čtyři písně se staly naprosto běžnou součástí bohoslužebnéhoživota mezi česky mluvícím obyvatelstvem českéhokrálovství. Opakované výnosy pražské synody v doběkolem roku 1400 zakazují zpívat v kostele jiné české písněnež tyto, a nepřímo tak dokazují, že byla snaha uvádět i jiné.Jejich éra přijde o něco později s výbuchem husitství.Společenský význam zmíněných čtyř písní je v nápadnémkontrastu s jejich prostotou a nepatrným počtem. Pramenyvšak skrývají ještě jednu, a to rozsáhlou a dosud jen zčástiprozkoumanou vrstvu zpívané duchovní poezie. Její texty lzesouhrnně označit jako umělou duchovní lyriku (jazykem jezpravidla latina, asi ve dvou tuctech případů i čeština a výjimečněněmčina), v hudební rovině jde většinou o stroficképísně – cantiones, někdy o lejchy, složitější útvary podobnésekvencím. Přestože strofické rýmované a rytmické útvarypronikaly do liturgie jako tropy již dříve, rozmach pěstovánítěchto žánrů souvisí především s kulturním vzestupemČeského království ve 14. století, s univerzitou, s početnýmikomunitami vzdělaných duchovních, jejichž existenci umožnilaštědrá ruka Karla IV. vůči církvi, a s rozvojem foremprivátní zbožnosti. Původní funkce mnohých z těchto skladebasi byla společenská, jakási duchovní zábava slučujícínáboženský obsah se světskou formou. Při četbě milostnýchtextů řady mariánských skladeb inspirovaných metaforikou

studie, komentáŘe 43Šalomounovy Písně písní napadne člověka paralela z výtvarnéhoumění, stejné napětí je patrné i u madon „krásnéhoslohu“ přelomu 14. a 15. století. S oblastí vícehlasé tvorbyspojuje repertoár většiny cantiones moderní menzurální rytmika.Teprve druhotně byly tyto písně jako tropy vkládánydo liturgického chorálu. Tehdy ovšem začalo vznikat nápěvnébohatství, které prokázalo obdivuhodnou dlouhověkosta žije víc než půl tisíciletí v dosud nikdy nepřerušené tradici.Reformace pozdějších staletí si mnohé z těchto nápěvůosvojila a jejím prostřednictvím se jich celá řada dodneszpívá s nejrůznějšími texty v českém a německém kostelnímpísňovém repertoáru.Na závěr alespoň jeden malý příklad takového stále živéhosvědka z doby kolem roku 1400: Píseň Ave Hierarchia sepoprvé s nápěvem objevuje v rukopisu cisterciáckého klášterave Vyšším Brodě č. 42 z roku 1410, který je nejstaršímdochovaným pramenem melodií pro celou řadu podobnýchskladeb. Jednotlivé sloky textu postupně rozvádějí slovamariánské modlitby Ave Maria. Už tehdy byla píseň vkládánado liturgických zpěvů v adventní době, v 16. století sestala s původním latinským i s různými českými texty běžnousoučástí rorátů, ale setkáváme se s ní i v německém a polskémjazykovém okruhu. V současnosti je možno ji slýchatpři adventní bohoslužbě především s textem Vesele zpívejme.•Repro archivHospodine pomiluj ny v traktátu Jana z Holešova, z konce 14. století (NK ČR, sign. IIID 17, fol. 15 r )Cantio Ave Hierarchia (Chrudimský graduál, 1530), píseň je doložena už na konci14. století, později se stala součástí rorátů, s českým textem Vesele zpívejme sezpívá v kostele dodnes.První sloka písně Svatý Václave (Chrudimský graduál, 1530)Repro archivRepro archiv

44studie, komentáŘeprameny živé hudbyii. liturgická hudba stŘedovĚku David EbenBohatá tradice církevního zpěvu, předávaná zprvu výhradněústním podáním, by byla nenávratně ztracena, kdyby nebylopověstných „pilných mnichů“, kteří melodie zaznamenalina listy pergamenu. Ještě Isidor ze Sevilly píše začátkem7. století, že hudba, když dozní, umírá, protože není způsobu,jak ji zachytit. Tento „handicap“ byl naštěstí úspěšněpřekonán a my se tudíž můžeme pustit do studia pramenů,abychom si skrze ně proklestili cestu do světa staré, leč stáleživé hudby.Práce s rukopisy má svůj specifický půvab. Člověka se snadnozmocní jistý druh posvátné bázně, když otevírá antifonář,z něhož zpívali lidé před šesti, osmi, deseti staletími. Snad jeto tím, že středověká liturgická kniha je více než jen „notovýmateriál“. Rukopis není dílem tiskárenských strojů, ale živéruky člověka, který na pergamen promítl i kus své vlastníosobnosti. A tak je vlastně rukopis také prostředkem komunikaces generacemi dávno minulými: v první řadě s písařem,z jehož psacího pultu kniha vyšla, ale i se všemi, kteřírukopis potom používali a zanechali v rozích stránek „otisky“svých prstů. Ostatně, pokud dnes chceme tyto pramenyznovu oživit, cožpak se nemusíme vžít do role jejich prvotníchuživatelů?Zpěváci a předzpěváciZkusme si více přiblížit ty, kdo s liturgickými knihami –zejména notovanými – nejvíce pracovali. Jsou to v první řaděklerici a mniši, příslušníci duchovního stavu. Dejme tedy slovojejich současníkům, kteří hudební činnost kleriků popisujíči komentují. Dobové texty kladou často důraz na to, abyduchovnímu zpěvu odpovídalo i vnitřní rozpoložení zpěváka.Svatý Benedikt píše ve své řeholi: „… stůjme při zpěvužalmů tak, aby naše mysl byla ve shodě s naším hlasem“.To však neznamená, že by církevní otcové nebrali v úvahupotřebnou hudební kvalitu provedení – vždyť adresátemzpěvů byl přímo nejvyšší Stvořitel, který je sám nejpřísnějšímhudebním kritikem. Za citaci stojí pasáž z Augustinovavýkladu k 32. žalmu: „Každý se ptá, jak má zpívat Pánu.Zpívejte mu, ale ne špatně! On nechce, abychom uráželi jehosluch. Zpívejte dobře, bratři! Když zpíváš před (hudby) znalýmposluchačem a řeknou ti: ,zpívej tak, aby ses mu zalíbil´,bál by ses zpívat bez patřičného hudebního školení. …Kdo bytedy nechtěl Bohu předkládat dobrý zpěv, Jemu, který je soudcemnad zpěvákem, vše zkoumá a pozorně naslouchá“.Péči o kvalitu liturgického zpěvu v komunitách řeholníkůa kanovníků měl obvykle na starosti předzpěvák – praecentornebo cantor. Jeho rozličné úkoly a působení mezi spolubratryjsou v pramenech bohatě dokumentovány. Každé consuetudinesneboli soupisy zvyklostí daného kláštera obsahujíi kapitolku věnovanou profesi kantora. Ocitujme za všechnypasáž z textu popisujícího zvyky francouzského klášteraFleu ry kolem roku 1000:„Za předzpěváka bývá ustanoven bratr vychovávaný od dětstvív klášteře, který zná dobře zpěv a harmonii (cantus et harmoniam),a jenž má hlas, který ho předurčuje k této službě.Řídí mužným hlasem chválu Páně, musí být schopen zaintonovathymny hlasem zvučným jako trubka. Má se postarato to, aby zpěv okouzlil a sladce hladil uši přítomných. O velkýchsvátcích řídí osobně chór a sestavuje soupisku (zpěváků)krásným písmem. Nedopustí, aby kdokoli intonoval zpěvu pultíku či na stupních, aniž by ho předtím vyslechl, aby sezabránilo falešným notám“.Jak vidno, do kompetence kantora patřilo i řízení chórovéhozpěvu. V čem přesně spočívala technika tohoto „vedení“,se však z dobových pramenů dá jen těžko vysledovat.Spíše se setkáme s výtkami, jaké např. uvádí až velmi pozdě– v 16. století – český praktik Václav Philomates ve svéhudební učebnici: „Jsou takoví, kteří mají ve zvyku řídit ódyhloupými posunky, domnívajíce se, že znají vynikající způsobya vybrané kantorské povolání, někteří vedou menzuru oběmarukama doširoka rozpřaženýma, jako když v hádce dvounemůže jeden popadnout do drápů vlasy druhého a oběmarozpřaženýma rukama hrozí smrtícím zápasem“.Důležitým zdrojem poznání dobové provozovací praxe jsoupřirozeně i obrazové prameny. Vyobrazení zpívajících klerikůse v iluminovaných rukopisech objevují také až v pozdnímstředověku. Zpravidla vidíme menší skupinku mužův hábitech stěsnanou okolo pultíku, na němž spočívá otevřenáliturgická kniha. Nejblíže u pulpitu stojí klerik, kterýpodle všeho řídí zpěv – má zvednutou pravou ruku neboukazuje prstem na příslušné místo v knize. Často jeden zeskupiny zpěváků nesleduje zápis, ale jeho pozornost směřujejinam – jakoby náhle otočil hlavu směrem k tomu, kdo rukopiss iluminací otevřel. Možná je to právě ten „rozptýlenýklerik“, o němž se zmiňuje anglický hudební traktát Quatuorprincipalia ze 14. století: „Někteří, když zpívají, točí sekolem dokola a rozhlížejí se, zda je někdo pozoruje, lačnícejen po chvále smrtelníků“.Od zápisu k interpretaciNyní tedy otevřme prameny, které nám provozovatelé liturgickéhozpěvu zanechali. Jak jsme si již řekli na začátku, pořadu staletí se liturgický zpěv předával výhradně prostřednictvímústní tradice. Přesto se zhruba od poloviny 9. stoletízačíná objevovat hudební notace. Jaké důvody k tomu mohlyvést? Není jistě náhodou, že se notace zrodila v době karolínskérenesance. Právě tato epocha je známa jako obdobíexploze písemnosti – zejména v administrativě a právu, alei v kultuře. Snad je to právě touha mít v ruce psaný dokument,který mohl podnítit zavedení této novinky. Notovanýrukopis byl jistě i užitečnou učební pomůckou při vyučováníve školách a je velmi pravděpodobné, že první rukopisy bylyprávě takto používány.V žádném případě však příchod hudební notace neznamenákonec ústní tradice. Nejstarší hudební zápisy mají podobutzv. neumové notace. Neumové znaky umístěné volně do prostorunad slabikami textu nezaznamenávají přesné tónovévýšky, ale jen přibližný průběh melodie – zda melodie klesáči stoupá, nikoliv přesné intervalové vzdálenosti. Toto promnichy 10. století nebyl žádný problém, neboť uměli melodienazpaměť a notace pro ně byla jen oporou paměti. Jdetedy spíše o souhru ústní a písemné tradice, než o nahrazeníústní tradice tradicí písemnou.Jak se ovšem s tímto problémem může vyrovnat současnýinterpret, který se o součinnost s ústní tradici již nemůžeopřít? Tuto otázku si kladli i mniši francouzského klášteraSolesmes, když koncem 19. století vyrazili na cestu za „autentickouliturgií sv. Řehoře.“ Vedlo je přesvědčení, že chorálnízpěvy, zaznamenané v edicích 19. století, mají s původnípodobou gregoriánských melodií jen málo společného. Jedinýmmožným řešením byl tedy návrat k pramenům.Po dlouhou dobu byla neumová notace bez linek nerozluštitelnýmrébusem. Prvním průlomem byl senzační nález ruko-

studie, komentáŘe 45pisu Montpellier H 159, který je notován dvakrát: pod neumamivyjadřujícími jen relativní průběh melodií jsou napsánypomocí písmen a až p přímo jména tónů. Cesta ke znovunalezenípůvodních melodií se zdála být otevřena. Solesmeštímniši pak dále rozšiřovali pramennou základnu prosrovnávání chorálních melodií. Jejich mravenčí práce pozdějiumožnila vznik prvních novodobých edic gregoriánskéhochorálu. Jde přirozeně o edice praktické, nikoli kritické,ale přesto je jejich význam pro novodobou choralistikumimořádný. Solesmeské Graduale Romanum – neumovanéči nikoli – jistě nechybí v knihovně žádného člověka, kterýse vážně gregoriánským chorálem zabývá.Velmi důležitým bodem diskusí byla stále otázka gregoriánskéhorytmu. Zásadní posun v bádání přineslo opět stu diumnejstarších neumových notací. Jak již bylo řečeno, neumovánotace sice nezaznamenává přesné tónové výšky, zato všakobsahuje množství cenných informací z hlediska agogikya rytmických nuancí. V nesmírně důmyslném a logickémsystému jsou pečlivě rozlišeny důležité strukturální tónya naopak lehké, spíše ornamentální noty. Právě kvůli vyjádřenídůležitých a méně důležitých not lze jeden a tentýžmelodický obrat zapsat mnoha různými způsoby.Z rozsáhlé komparace rukopisů vyplývá, že v gregoriánskémchorálu neexistuje žádná pravidelná rytmická jednotka,přednes předpokládá volný rytmus vycházející z přirozenédeklamace latinského textu. Pro interpretaci konkrétníchzpěvů, zejména těch složitějších, lze nalézt potřebné informaceprávě v neumové notaci. Nutno poznamenat, že neumymohou poskytnout základní fakta o rozlišení důležitýchči méně důležitých not. Otázka „nadózování“ jinak flexibilníchrytmických hodnot ovšem zůstává zcela v kompetenciinterpreta.DoslovCesta od pramene k živé hudbě je vždy dobrodružstvím,které nemá jednoznačné rozuzlení. Jak trefně poznamenalaMargaret Bent: hudba je více než jen zvuk. Tak jako každýjazyk má svou specifickou gramatiku a syntax, i v každémrepertoáru staré hudby nalezneme jisté vnitřní zákonitostivyplývající z vlastní hudební logiky. U „mrtvých jazyků“ lzegramatiku rekonstruovat, a tak porozumět psané literatuřenebo určit výslovnost slov i tehdy, když nemáme přímou zkušenosts mluveným jazykem. Podobné je to i s gramatikoumelodických formulí v gregoriánském chorálu nebo s pravidlystředověkého kontrapunktu. Vstřebání určité hudebnísyntaxe může otevřít obzor za hranicemi notového zápisu.V případě gregoriánského chorálu nás studium pramenůparadoxně vede do světa, odkud tento zpěv vyšel a jenžnemá nic společného s písmem: otevírá čistě „akustický“svět ústní tradice. •Žaltář z počátku 14. století (London, British Library, Ms. Arundel 83)Repro archivRepro archivMontpellier, cod. H 159, 11. stol. (Bibliothèque de l’École de médecine)

46studie, komentáŘenovinky soudobé hudbyii. sylvie bodorová: koncertpro klavír a orchestr„come d’ accordo“ Josef HermanPartituru klavírního koncertu začala skladatelka evokacíromantické klavírní sazby. Z akordických skoků krátkéhoúvodu se však rychle vyklube prostý motorický motivekmalého intervalového rozsahu, který principem opakovánížene větu vpřed. Ostatně v třídílném koncertu není čas cokolirozvádět, ve stručných větách o zhruba šesti, pěti a osmiminutách není prostor pro složitou vnější tektoniku skladby,naopak sevřený prostor nutí k realizaci zcela konkrétníchcílů, k jasným otázkám a odpovědím v rovině zvukové, formálníi myšlenkové. První věta tedy vychází z romantickéhoa postromantického či nejspíš dokonce modernistického klavírníhokoncertu. Charakterem a základním rozvrhem, ažna drobnosti ovšem nikoli konkrétní hudbou, ji lze nejspíšpřirovnat k prvnímu klavírnímu koncertu Des dur SergejeProkofjeva. Stále opakovaný až brutálně jednoduchý motiveknesou nejčastěji žestě, je ovšem bohatě vyzdobený a opředenýklavírními akordy a běhy, čím dál víc podporovaný téždalšími nástroji. Pozvolným stoupáním motivku a postupnýmnarůstáním zvukového objemu hudby, tedy technikouv principu pradávnou, učinila Bodorová z věty jednu dlouhouevoluci, energickou, vzletnou, udržující posluchače v napětíaž do fortissima celého orchestru, jímž věta vrcholí.Druhá věta po mohutném závěru věty první začíná ostrýmstřihem jako dětské klavírní cvičení. Vlastně preludium,z něhož se zase rychle vyklube téma, které má možná nejblížk populární písničce, jemné, trochu sentimentální, při nížsní dospívající romantické dívky a které zvláště dobře vyznípobrukovány při kytaře. Melodii přebírají zklidněné smyčce,které, když popustíme uzdu fantazii, jak po nás autorkav této chvíli dozajista chce, navozují s brnkáním klavíruatmosféru příjemného večera v klidu vytopeného domova,nejspíš v kruhu rodiny, mezi svými. Můžeme v duchuzahlédnout obrázek mladičké dívenky u starodávného klavíru.V preludujícím klavírním partu lze zaslechnout, s odpuštěním,i Maláskův romantický klavír. Cynicky nahlíženo jeto hudba na samé hranici kýče, resp. byla by bez hudebníhoi myšlenkového kontextu ostře kontrastujících krajních vět.V jejich sousedství je hudba střední věty působivým návratemk prostotě, za kterou se současní kumštýři, zvláště skladatelé,tak často a zbytečně stydí. Nic víc, nic méně. Pětiminutovélyrické zastavení, kolorovaný zvukový obrázek, máz celé skladby nejblíž k romantické či spíše pseudoromantickéklavírní faktuře, včetně doprovodných figur sólovéhonástroje. Končí osamocenými tóny piana, vlastně návratemk úvodnímu dětskému cvičení, doslovené závěrečným měkkýmdozvukem smyčců.Třetí věta přináší další ostrý střih, tentokrát nejen v dynamice,ale oproti první větě ještě víc vyhrocený také stylově –mimo jiné tvrdší harmonií a prolínáním samostatných melodickýchpásem jakési polyfonické fanfáry žesťů. Přidávají setympány a klavír – tady výrazně traktovaný jako bicí nástroj.Evokuje se tím svět někdejší avantgardy, v němž polydynamickémua polyrytmickému předivu strohého motorickéhozvuku i nadále vládnou dechové nástroje a údery klavíru.A opět se z úvodní pasáže, analogicky k první větě, vynoříjednoduché několikatónové figury, které jsou však ještěo něco brutálnější a z nichž se opět sestavují kratší plochya ty zase znovu pozvolna, ale jistě stoupají vzhůru a zvukověmohutní. Přechodně je přebírá sólový klavír, který energickýmijednotónovými údery posiluje jejich agresivitu, a potéznovu stoupají a mohutní v celém orchestru, zvuk zahušťujírychlé běhy klavíru a hudební vlna se jako železná lavinanezadržitelně valí k definitivnímu konci nejen této druhéevoluce, mohutnější nežli byla ta v první větě, ale zároveňk závěru celé skladby. Ten je zvukově majestátní, skladatelkaho však nijak neprotahuje, ale posledním akordem jen končílogickou hudební frázi – žádná coda či podobná okázalost.Jestliže v předchozím čísle našeho cyklu probírané klavírníkoncerty Adama Skoumala byly zřejmě určené předevšímpro autora samotného coby pianistu, Bodorová jaksi obecněrozšířila repertoár klavírních koncertů, tedy formy dnespoměrně opomíjené. Ovšem v jejím případě spíše překvapuje,že si dala s klavírním koncertem tak na čas, píše totižkoncertantní skladby pro různé nástroje pravidelně a zcelasystematicky – pro kytaru, varhany, housle, harfu. Tvořípodstatnou část soupisu jejích kompozic. Jedno společnéovšem klavírní koncerty Skoumala a Bodorové mají, a siceprávě oživení víceméně přerušené tradice, a z tohoto hlediskase návrat k zřejmě nejvyspělejšímu postromantickémumodelu klavírního koncertu jeví zcela logický. Mimochodem,stejně jako u Skoumala tu můžeme odhadnout iniciačnívliv zahraničního, zejména amerického hudebního trhu,na němž Bodorová dobře uspěla.Koncert Sylvie Bodorové je ovšem určen opravdu vyspělýmpianistům a do světa mu na premiéře (2006) za doprovoduPražské komorní filharmonie řízené Zbyňkem Mülleremvelmi pomohl Martin Kasík. Však mu dílo autorka dedikovala.Virtuózní part vychází z lisztovské a na ni navazující hráčskétechniky, už tím je velmi obtížný, kromobyčejně zejménave třetí větě. Nabízí interpretovi efektní možnosti, ovšemv symfonicky pojatých větách, není trampolínou k exhibicijen hbitých prstů. Chybí tu obvyklá sólová kadence, mohouji však vzdáleně připomínat kratší pasáže ve třetí větě.Bodorová je autorkou dobře obeznámenou s různými skladebnýmiprincipy, technicky sebejistou, která má jasnoupředstavu o výsledném zvuku celku i detailů. Klavír je proni spíše akordickým až bicím nástrojem nežli melodickým,už tím je výsledný zvuk ukotven víc v současnosti, či možnáv modernismu 20. století, nežli v romantismu. V krajníchvětách pracuje s polyrytmickými a polymelodickýmipasážemi, s heterofonickými vzájemně nezávislými, ovšemdoplňujícími se vrstvami skladby. Skladatelka svoji zálibuv této technice odvozuje od svého „středoevropského“, skorose chce napsat rakousko-uherského původu (otec Maďar,matka Češka, mládí prožila na Slovensku), od poznání balkánskéhoi slovenského folkloru. Jakkoli to zní učeně, jejískladby, a pro tento klavírní koncert to platí vrchovatě,jsou především spontánně muzikální, přes racionální kostrupůsobí přímočarou emocionalitou a ono racionální tvoří naprvní pohled spíše skrytá patra struktury kompozice, kterélze objevovat při opakovaném poslechu.Stejně jasnou představu má autorka také o logické výstavběcelku v dramatických protikladech. Je v zásadě hudebnímdramatikem, její velmi úspěšné oratorium Juda Makabejskýje jen vyvrcholením řady dramaticky vystavěných skladeb,do kterých dobře zapadá i klavírní koncert. Tím zvědavějšíjsem na její první operu, k jejíž kompozici skladatelka pomém soudu musela zcela logicky dospět.Sylvie Bodorová zkrátka vychází z „učených“ premis, nicméněpíše hudbu na první poslech přirozenou a tudíž pochopitelnou,což je podle mne první předpoklad posluchačské vstřícnosti.Totéž nahlédnuto z druhé strany: páteř oné spontánnízvukové roviny skladby tvoří racionální stavba celku, chcemelitektonika, a pak hravé varírování melodických a polyrytmickýchfigur, které tvoří vnitřní zvukový „obsah“ skladby. Kdyžse oba principy sejdou coby dva nositelé jednoho dramatickéhovýrazu, coby vypravěči abstraktního „příběhu“ skladby, nadnímž můžeme domýšlet naše lidské příběhy, je to zážitek.

studie, komentáŘe 47Sylvie BodorováSylvie Bodorová: O kompoziciČlověk se asi skladatelem narodí. Těžko bych zdůvodnila,proč jsem v sedmi letech napsala svoji první skladbu. Byloto tak těžké a tak krásné…Stejné pocity zažívám dodnes. Narodila jsem se v rodině chirurga.Mrzelo mne, že já, na rozdíl od svého tatínka, nemohunikomu zachránit život.Dnes vím, že tak jednoduché to zase není. Hlavně dnes.Sedíme každý před svým počítačem, naše vztahy se jako byzplošťují, atomizují a v nás všech přitom zůstává pořád stejnápotřeba lásky, kontaktu, sounáležitosti.I hudba může léčit, dnes už to vím. Pomáhá víc, než jsme siochotni přiznat.Svět se řítí do nových mód, do nových slev, do nových trendů,ale ač si to připouštíme nebo ne, potřebujeme dostávata dávat, vznášet se a přemýšlet, pohladit milovanou ruku.Foto archivNeumím si svět bez hudby představit. V té, o níž mluvíma která má smysl, nelze lhát a předstírat.Je to těžká profese. Připadám si jako provazolezec. Sama,vysoko, nádherně vysoko. Ale stačí jeden nepatrný pohyb…Přesto všechno jsem osudu hluboce vděčna, že svoji prácimohu dělat.Jsem šťastná, že jsou muzikanti, kteří to, co napíši, rádihrají. Ale největší radost mám, když cítím, že moje muzikadokáže vyjádřit a říci to, co se slovy říká tak těžko a někdyto ani nejde. Jsem šťastná, když po koncertu přijde posluchača já vím, že to, co jsem se snažila sdělit, on bezezbytkupochopil. To jsou ty chvíle, kdy mám chuť obejmout celýsvět a zapomenout na všechna ta drobná „příkoří“, kterýmisi musí projít každý.Když jsem byla úplně malá holčička, moje babička, zdatnáklavíristka, mi hrávala na klavír. Moc jsem si tehdy přála,umět to taky tak. Měla tak hebké ruce, když mne hladila.Slíbila jsem jí, že napíšu klavírní koncert. Už tu, bohužel,dávno není.Čekala jsem celá léta. Čekala jsem i na klavíristu takovéhoformátu jako je Martin Kasík, jehož hra splňovala všechnyatributy, které můj kompoziční styl a záměr vyžadovaly.Věděla jsem, že klavírní koncert napsat musím. Nakonecjsem Koncert pro klavír a orchestr dokončila v roce 2005 naobjednávku Pražské komorní filharmonie a jejího tehdejšíhoředitele Dr. Ilji Šmída. Nazvala jsem ho „Come d´accordo“(„podle dohody“, „podle slibu“, ale také „jako akord“).Napsala jsem předtím velké množství koncertů pro nejrůznějšínástroje a jejich kombinace. Mám jednotlivé nástrojeráda a snažím se je traktovat jako zcela svébytné světy s nezaměnitelnýmivýrazově technickými možnostmi. Klavírní sazbaje velký oříšek. Klavír je velkolepý, smělý nástroj. Existujeale tolik nádherné klavírní literatury. Nechtěla jsem sevydat zbabělou cestou disparátního klavírního zvuku, na totento skvělý nástroj příliš miluji.Útočné balkánské rytmy (snad vědomá připomínka mýchnomádských prapředků?! a dlouhého pobytu na Slovensku,možná výsledek mého intenzivního studia slovenských,maďarských a rumunských lidových písní v oněch letech,ale zároveň jakási konstanta mého vyjadřování) a fakturovéposuny – princip nezávisle pojímaných vrstev – se pro mnestaly tektonickými principy ve výstavbě vyklenutých obloukůkrajních vět.Lyrickou a poetickou střední větou, která má některé velmiosobní programní momenty a vzpomíná na několik lidí,k nimž jsem měla velmi blízko, jsem se opět jako provazolezecocitla hodně vysoko, nádherně vysoko, ale stačí nepatrnýpohyb…Svůj slib jsem splnila. •Ukázka rukopisu Koncertu pro klavír a orchestrRepro archiv

48studie, komentáŘeBývalý kostel sv. Maří Magdaleny v Karmelitské ulici, nové sídlo Českého muzea hudbyČeské muzeum hudbyii. nové sídlo a nové úkoly Bohuslav ČížekFoto archivPůvodní hudební oddělení Národního muzea bylo spojenov roce 1976 s Muzeem Bedřicha Smetany a s Muzeem AntonínaDvořáka (předtím organizačně přičleněnými k Památníkunárodního písemnictví jako nová složka Národníhomuzea) a to s názvem Muzeum české hudby, který byl ažna prahu 21. století upraven na České muzeum hudby. Porestitučním vyklizení sálů Velkopřevorského paláce přinesla90. léta minulého století pro hudební muzeum mnoházklamání, když troskotala jedno za druhým všechna jednánío jeho novém sídle a expozici. V zadním traktu objektumohly sice zatím fungovat kanceláře a pracovny, ale ve stáleomezenějším rozsahu: jeden z posledních zásahů tehdejšíhoministra Pavla Tigrida připravil muzeum o studovnu s přístupemke kartotékám. Protože brzy po listopadové revolucibyla vedle základní pražské expozice zlikvidována i rozsáhláexpozice dějin české hudby, vybudovaná v 80. letechna zámku v Litomyšli, uplatňovaly se materiály muzea řídcejen při některých dílčích akcích v Národním muzeu, dlouhodoběnapř. v historické expozici v Lobkovickém paláci naPražském hradě (která byla v r. 2006 z pozdně restitučníchdůvodů zrušena), nebo v hlavní budově Národního muzeana Václavském náměstí: v létě 1992 (předtím v Mnichověa potom v Hradci Králové) realizovaná výstava 150 let činnostiVáclava Františka Červeného, v roce 1999 větší výstavahistorických klávesových nástrojů nazvaná 300 let s klavírem(přenesena později do Žďáru).Mimo to ovšem nalezneme exponáty muzea ve větší či menšímíře jako dlouhodobé zápůjčky v desítkách muzeí, památníkůči zámků po celém území republiky, od expozice nazámku Kozel, přes Benátky nad Jizerou (Památník bratříBendů) či Novou Říši (Památník bratří Vranických) až pozámek ve Strážnici, kde má České muzeum hudby značnýpodíl exponátů ve stálé expozici Národního ústavu lidovékultury nazvané Nástroje lidové hudby v Čechách, na Moravěa ve Slezsku. Výlučně vlastní sbírkové předměty – hudebnínástroje uplatnilo České muzeum hudby ve stálých mimopražskýchexpozicích v zámeckém konventu ve Žďáru nadSázavou (Muzeum klavíru, provozuje Žďas, a. s.) a na zámkuv Hořovicích (expozice Historické hudební automaty, provozujespráva zámku). Muzeum pečuje ovšem i o pražskéexpozice ve Smetanově a Dvořákově muzeu i v jejich pobočkáchna venkově, jako jsou Jabkenice, Nelahozeves, Křečoviceapod.. Českému muzeu hudby patří rovněž veškeré exponátyvčetně hudebních nástrojů v Památníku W. A. Mozartaa manželů Duškových na pražské Bertramce.Přesto důležitým a hlavním úkolem Českého muzea hudbyzůstávalo po celé minulé období obnovení, respektive novévybudování základní nástrojové expozice Národního muzea.Až po velkém úsilí a ve změněné situaci se podařilo získatpříslib nového sídla v objektu, kde dosud sídlil Státní ústředníarchiv. Jeho přestěhování do nových budov na Chodovcise však významně zdrželo, a tak i stavební příprava zděděnébudovy v Karmelitské ulici, nedaleko dřívějšího sídla,zabrala mnoho času. Dnes se navíc ukazuje, že byly použitydrahé a nevyzkoušené technologie, které běžnému provozupříliš neprospívají.Nicméně na konci dubna a v květnu 2003 nastalo stěhování,jež se stalo aktuálním jak tlakem maltézských rytířů i přánímministerstva, tak objektivní situací po zhoubné povodniv létě 2002. Tehdy se velká část zachráněných sbírek ocitlapřechodně na okraji Prahy, další – mezi nimi též skoro všechnyhudební nástroje – ve vzdálenějším a nepřipravenémmimopražském depozitáři. Příprava nové pražské expozicebyla za těchto okolností více než složitá – od nesnadnéhovýběru nástrojů a jejich restaurátorské přípravy, až k jejichuplatnění v expozici podle dominujících představ architektai dodaného výstavního fundusu. Expozice s uspokojivýmestetickým vyzněním a příjemným působením na diváka jetak výsledkem určitého kompromisu: způsob vystavení některýchnechráněných exponátů a jejich ohrožení nezvládnutýmklimatickým prostředím zůstává interní starostí provozovatelů.A tak přece – byť ve stavebně ne zcela dokončené budově– byla ve čtvrtek 18. listopadu 2004 slavnostně otevřena(a veřejnosti následující den zpřístupněna) nová, teprve druháhudebně nástrojová expozice Národního muzea v jehodějinách, shodou okolností padesát let od zahájení provozuoné první ve Velkopřevorském paláci. Zde dostalo muzeumk dispozici mohutnou třípatrovou budovu se střední dvoranou,završenou velkolepou kupolí. Zde na nové adresev Karmelitské ulici č. 2 (stanice Hellichova), naproti proslulémuPražskému Jezulátku, se rozvíjí novodobá historiemuzea. Jedná se o bývalý kostel sv. Maří Magdaleny, postavenýspolu s klášterem dominikánů v 17. století na územízaniklé středověké osady Nebovidy s předhusitskou klášternízástavbou podle projektu čelného tvůrce raného barokav Čechách, italského architekta Franceska Carattiho, zapodpory šlechtického rodu Michnů z Vacínova. Jejich erb,krásně restaurovaný, zdobí horní římsu dvorany pod kupolí.Budování chrámu trvalo mnoho desetiletí a protahovalyje finanční problémy rodiny Michnů, jež se odrazily i vezměnách stavitelů. Nakonec vedl stavbu Kryštof Dienzenhofer,a to až do roku 1709, kdy byl kostel vysvěcen. Dienzenhofertam byl později s dalšími členy rodiny pochován.Podle dobových zpráv byl tento chrám nádherně vyzdobena vybaven také velkolepými varhanami s pěti stroji, s nimižje spojováno jméno loketského varhanáře Abrahama Starka.Již na samém počátku 18. století je měl při své uměleckécestě shlédnout Andreas Silbermann. O dalším osudunástroje však nejsou žádné zprávy. Ví se jen, že v polovině 18.století musely tyto varhany patrně ustoupit novým velkýmvarhanám, ale přece skromnějším, které postavil pražskývarhanář Matěj Sedmík. Když byl kostel spolu s klášteremna základě reforem Josefa II. v roce 1784 zrušen, byly přenesenytyto varhany do Trutnova. Kostel sám však rychlechátral. Bylo v něm nejdříve skladiště zbraslavského cukrovaru,potom v letech 1792 – 1849 c. k. rakouský poštovníúřad, následně vojenský špitál a konečně více než devadesátlet četnická kasárna. Po druhé světové válce se stal sídlemStátního ústředního archivu. Několikeré změny funkcepoznamenaly stavební vzhled budovy natolik, že by v ní dneslaický pozorovatel při letmém pohledu skoro vůbec kostel

studie, komentáŘe 49nehledal. Tak již v roce 1790 došlo ke klasicistní adaptaci,která do jisté míry určuje vzhled objektu dodnes. Bylo zazděnoprůčelí a osazen klasicistní portál, zvýšeny prostory nadbočními kaplemi a rozděleny na jednotlivé místnosti, jimižbyla bývalá loď obestavěna ve všech třech patrech. Při dalšípřestavbě pro potřeby četnických kasáren v letech 1853až 1854 byly zbourány barokní věže v průčelí a zjednodušenyfasády. Neobvyklý vzhled interiéru způsobilo vytvořenívnitřních ochozů a dominantní vestavěné pilířové schodištěv průčelí lodi. Po roce 1948 byl proražen přízemím bočníchkaplí při Karmelitské ulici průchod pro pěší.Monumentalitou holého zdiva, jež tak zbylo do dnešních dobz kdysi jistě krásného celku kostela, se nemohla tato budovavětšinou měřit s překrásnými a vzletnými sály a schodištivrcholné barokní podoby Velkopřevorského paláce odBartolomea Scottiho z dvacátých až třicátých let 18. století.Z tohoto poznání muselo vycházet řešení nové expozice,jíž bylo vymezeno první poschodí budovy, a které nemohloskoro v ničem vycházet z předchozích zkušeností. Až na tzv.historické sály, z jejichž oken je výhled na Pražský hrad, jsouvšechny místnosti opatřeny umělým osvětlením, kde zvětšeninynotových a ikonografických materiálů dekorují stěnya dotvářejí tak příslušnou atmosféru. Ale i nečetné obrazyči noty vystavené v některých vitrínách mají návštěvníkovinavodit souvislost s hudebními nástroji, které v expozicinaprosto dominují. Vztah člověka k hudebním nástrojůma k hudbě na ně tvořené má vystihovat i název expozice: Člověk– Nástroj – Hudba.Jednotlivé prostory budovy připomínají spíše pokoje nestejnévelikosti než výstavní sály běžných muzeí. I k tomu muselapřihlížet koncepce expozice, v níž se sice převážně uplatnilohledisko systematické, ale vícekrát a vědomě narušovanéchronologickými i dalšími aspekty. Tak hned úvodní místnostje zcela atypická: namísto starých hudebních památekčeká návštěvníky hypermoderní počítačová animace, hrasvětel, multimediální podívaná, navazující na dnešní rozmanitostsvěta ruchu a přetížení reprodukovanou hudbou.V krátké videosekvenci se na několika obrazovkách ukážíumělci populární hudby 20. století od tanečního orchestruR. A. Dvorského či Ježkova jazzového divadelního orchestrupřes osobnosti středního proudu starší populární hudby ažke zjevům novým a zcela současným. Ve vitríně jsou vystavenyhudební nástroje, dokládající již masový rozvoj a uplatněníelektroniky v populární hudbě po polovině 20. století.Některé elektroakustické a elektrofonické kytary a baskytaryzískaly uznání už na světové výstavě Expo 58 v Bruselu.Můžeme spatřit také manuální syntezátor MS 2, jenž byl poprvních pokusech druhým významným úspěchem tehdejšíhoVýzkumného ústavu rozhlasu a televize z let 1966 až 1967.V druhém, rohovém sále se dostáváme zpětným pohybemv čase do první poloviny minulého století, a to do sféry hudbynavýsost umělé, až komplikované. Odpovídá to tehdejšímuhledání nových výrazových prostředků, jimiž by hudbavyjádřila hluboké přeměny životního stylu, pocitů a postojůmoderního člověka. Jedním z experimentálních směrův 1. polovině 20. století byla tzv. mikrointervalová hudba, tedypracující s intervaly menšími než do té doby nejmenší půltón.Významným průkopníkem této kompoziční metody byl českýskladatel a pedagog Alois Hába (1893–1973), jehož dílo zažíványní novou vlnu zájmu. Aby umožnil provádění svých skladeb,podnítil Hába vývoj a stavbu řady speciálních nástrojů,jako čtvrttónových klavírů a pianin, dvou druhů klarinetů,ale také čtvrttónových a šestinotónových harmonií, čtvrttónovékytary a trubky. Vystavujeme nejstarší čtvrttónové křídlozn. August Förster z roku 1924, vzniklé s finančním přispěnímprezidenta republiky T. G. Masaryka, šestinotónovéharmonium i dechové nástroje společně s ukázkou Hábovyspeciální notace pro tuto hudbu. Její účinek si lze ověřit hnedna místě v poslechovém boxu. V rohu sálu stojí avantgardníČtvrttónové klavírní křídlo zn. A. Förster podle návrhu Aloise Háby, 1924Elektroakustický klavír typu Neo-Bechstein z továrny A. Petrofa, cca 1933elektroakustický klavír typu Neo-Bechstein, jeden z prvníchpokusů v této oblasti vývoje. Byl postaven roku 1933 u AntonínaPetrofa v Hradci Králové. Jeho podstatou je elektromagnetickésnímání, zesilování a reprodukování zvuku vesměsjednoduchých ocelových strun, jež jsou rozeznívány úderydrobounkých kladívek s tím, že tón lze modulovat na mnohozpůsobů. Čekal se z toho epochální převrat v hudbě. Nicméněnaděje do něj vkládané se nesplnily, a tak zůstal jenzajímavým dokladem dobového usilování. Postoupíme-li dodalších sálů, uvidíme, jak strunné klávesové nástroje vypadalyv předchozích historických epochách. O tom bude příštípokračování našeho cyklu. •Foto archivFoto archiv

50studie, komentáŘez hudebních pokladŮrakouské národníknihovny ve vídni Oldřich KašparVažme si knih, dobrých a užitečných nad zlato a drahékamení, ježto jsou nejvěrnějšími průvodci, kteřínám nejjistější cestu ke ctnosti a moudrosti ukazují.Václav Matěj Kramerius (1753–1808)Mocí hudby, zpěvu kouzlem krotnou i sápaví lvové.Josef Jungmann (1773–1847)Není snad na světě jediné knihovny, jež by v sobě nezahrnovala,kromě jiných klenotů ducha, také hudební rukopisyči tisky, partitury hudebních děl nebo jejich libreta, v neposlednířadě však také záznamy hudby lidové i hudební tvořivostinárodů přírodních.Výjimkou není ani jedna z nejvýznačnějších evropských historickýchknihoven – Rakouská národní knihovna (ÖstereichischeNationalbibliothek) ve Vídni. Její kořeny sahajíhluboko do minulých staletí a jsou úzce spjaty se samotnouexistencí Svaté říše římské národa německého, pozdějirakouské a rakousko-uherské monarchie. Status Národníknihovny nového rakouského státu získala tato důležitá kulturníinstituce dva roky po rozpadu mnohonárodnostníhopodunajského mocnářství (1920).Nejstarší dílo v knihovně doložené se vztahuje k roku 1368a původně bylo v držení významného bibliofila rakouskéhostředověku, vévody Albrechta III. (1350–1395), kteréhoz dynastických důvodů donutil Karel IV. (1316–1378) ke sňatkuse svou osmiletou dcerou Alžbětou (1358–1373). Úzkáprovázanost rakouských a českých dějin v tomto období senetýkala jen událostí politických, ale i života kulturního.Vzácný rukopisný evangeliář vytvořil na objednávku uměnímilovnéhovladaře v již zmíněném roce Jan z Opavy, původnělanškrounský farář, později kanovník v Brně. Jen prosrovnání – Národní knihovna České republiky se může pyšnittím, že první svazky jejího fondu se objevily o dvacet letdříve a to jako osobní dar císaře a krále Karla IV. (1316–1378)a přímo souvisejí se založením pražské univerzity (1348).První velký krok na cestě k vytvoření reprezentativní císařskéknihovny učinil Fridrich III. (1415–1493), který po svémnástupu na trůn (1452) nechal převézt do zámku ve VídeňskémNovém Městě (Wiener Neustadt) impozantní sbírku110 iluminovaných kodexů, mezi nimiž opět zaujímalydůležité místo bohemikální rukopisy a sice skvostná BibleVáclava IV. a kopie důležitého říšského dokumentu Zlatébuly Karlovy (originál z roku 1356), kterou nechal poříditKarlův syn Václav IV. (1361–1419) u příležitosti své korunovaceřímským císařem v roce 1400. Za císaře FridrichaIII. byl rukopis opatřen novou vazbou, kterou dodnes zdobíjeho devíza: A.E.I.O.U. – Austria est impare Orbi Universo(Rakousko vládne celému světu).Heslo poněkud nabubřelé, když si uvědomíme, že raději nežvládnutí se Fridrich III. věnoval alchymii, astrologii a zvláštěbotanice a že jej v roce 1462 z Hofburgu obleženého vzbouřenýmivídeňskými měšťany vysvobodil až český král Jiříz Poděbrad (1420–1473).K velkému rozkvětu knihovny došlo za císaře Maxmiliána I.(1459–1519), syna Fridrichova, jenž systematicky rozšiřovalknihovnu zděděnou po otci a obohatil ji, vzhledem ke svýmdynastickým sňatkům (jeho první manželkou se stala MarieBurgundská a podruhé se habsburský vladař oženil s BiankouMarií Sforza) o vynikající ukázky knižního umění francouzskéhoa italského. Poslední rytíř, jak jej nazývala dobovápropaganda, byl také významným mecenášem řady umělců,mezi něž patřil například i Albrecht Dürer (1471–1528).Je tedy vcelku logické, že kolem knihovny, jako důležitéhovědeckého střediska, se už koncem 15. a v 16. století soustřeďovalaskupina humanistických učenců. Význačné místomezi nimi zaujímal například Wolfgang Lazius (1514–1565),profesor medicíny na vídeňské univerzitě, oficiální historiografcísaře Ferdinanda I. (1503–1564) a autor první mapyRakouska. Po smrti tohoto všestranného polyhistora 16. stoletíse jeho osobní knihovna stala součástí císařské dvorskébibliotéky. Dnes již ovšem víme, že ne všechny Laziovy knihyskončily na vídeňském dvoře. Před několika lety jsem totižve fondech piaristické knihovny v Litomyšli objevil jedentisk s vlastnoručně kresleným ex libris této vskutku nepřehlédnutelnépostavy rakouského humanismu. O více než 560řeckých a latinských rukopisů obohatil císařskou knihovnudíky svým sběratelským aktivitám rovněž lékař, filolog a básníkslovenského původu Ján (Johannes) Sambucus (1531–1584). Tento Evropan v nejlepším slova smyslu (mimo svérodné Slovensko působil zejména v Paříži, Padově a Bologni)proslul vydáváním a výkladem děl antických autorů a veVídni zakotvil jako další z císařských dvorních historiků.Prvním známým knihovníkem císařské knihovny se stalholandský humanista Hugo Blotius (1534–1608), kteréhooficiálně jmenoval císař Maxmilián II. (1527–1576) v roce1575. Od té doby se v klíčové funkci na čele knihovny vystřídalacelá řada význačných osobností, mezi nimi napříkladGerhard van Swieten (1700–1772) pocházející, stejně jakoBlotius, také z Nizozemí. Swieten působil nejen jako osobnílékař Marie Terezie (1717–1780), a to od roku 1745, alebyl rovněž jedním z nejdůležitějších rádců rakouské císařovny.Kromě jiného se osobně zasadil o reformu vídeňskéuniverzity, zejména její lékařské fakulty a o výstavbu novýchnemocnic. V reformním díle, jež Gerhard van Swieten započalv císařské knihovně, jej vystřídal slovenský právník a historikAdam František Kollár (1718–1783). Tento autor řadyhistorických a právně historických prací spravoval knihovnuv letech 1772–1777, v témže roce jej ve funkci vystřídalGottfried van Swieten, syn proslulého císařského rádce.Úřad generálního administrátora císařské knihovny zastávalmladší Swieten v letech 1777–1803 a patří mu jedno ze světovýchknihovnických prvenství – roku 1780 zavedl v knihovněvelmi praktický lístkový katalog. Tento krok nepochybněsouvisel s přílivem nových knih pocházejících z knihoven,císařem Josefem II. (1741–1790) zrušených klášterů.Od počátků své existence vystřídala císařská bibliotékaněkolik sídel, v časech Blotiových byla umístěna v minoritskémklášteře přiléhajícím ke kostelu Minoritenkirche z let1339 –1447. Knihy zde však trpěly velkým vlhkem, jež doprostor, kde byly umístěny, pronikalo z nedaleké klášternístudny. A tak později byla knihovna přenesena do Hofburgua nakonec do pronajatého paláce hrabat Harrachů, jehoprostory však brzy nepostačovaly nárokům prudce narůstajícíhoknihovního fondu.Již v roce 1681 rozhodl císař Leopold I. (1640–1705), vzdělanýpanovník, původně určený k duchovní dráze, o stavběnové knihovní budovy na náměstí Thummelplatz (pozdějipřejmenované na Josefplatz). Budova, jejíž přízemí zahrnovalokoňské stáje a první patro bylo vyhrazeno novým prostorámpro knihovnu, však byla těžce poškozena při druhémobléhání Vídně Turky v roce 1683, a tak knihovna zde svůjklidný útulek nikdy nenašla. K myšlence svého otce se vrátilo necelé půlstoletí později až Karel VI. (1685–1740), panovník,s jehož jménem je v dějinách habsburské říše spojenoobdobí největšího rozkvětu barokní kultury. Budova novéknihovny vyrostla v letech 1732–1735 na původně plánovanémmístě na dnešním Josefplatzu. Se stavbou započalJoseph Emanuel Fischer z Erlachu (1693–1742) na základěplánů svého otce Johanna Bernharda Fischera z Erlachu(1656–1723), rakouského architekta vrcholného baroka,

studie, komentáŘe 51který svým dílem ovlivnil celou střední Evropu. Výsledkemse stala reprezentativní barokní budova s nádhernou vnitřnívýzdobou a velkolepým sedmasedmdesát metrů dlouhýmknihovním – tzv. slavnostním – sálem (Prunksaal).Těžké okamžiky zažila knihovna v revolučním roce 1848,kdy bylo nutno ji při požáru Hofburgu evakuovat, brzy všakbyla znovu otevřena. V roce 1906 dostala svoji první veřejnoustudovnu, v roce 1919 přešla do správy rakouské republikya konečně o rok později dostala nový oficiální název Rakouskánárodní knihovna.Mezi deseti základními odděleními knihovny (kolekce papyrů,glóbů, rukopisů, starých tisků apod.) zaujímá význačnémísto i neuvěřitelně bohatá Sbírka hudebnin. Její počátkyspadají do poloviny 16. století a jsou spjaty se jménemčeského krále a pozdějšího římského císaře Ferdinanda I.(1503–1564). Silný vztah k hudbě ostatně prochází napříčcelými dějinami habsburského rodu, např. již zmiňovanýcísař Maxmilián I. založil v roce 1498 slavný Vídeňský chlapeckýsbor, který dodnes funguje v hradní kapli (Burgkapelle),poprvé připomínané v roce 1297.I pozdější habsburští panovníci, často amatérští hudebnícia dokonce i příležitostní skladatelé věnovali shromažďovánía uchovávání hudebních rukopisů a tisků nevšední pozornost.Za vlády Ferdinanda III. (1608–1657) byla zakoupenaknihovna čelného představitele význačného obchodníhodomu Fuggerů Alberta (1624–1692). Vzácné partitury,které z ní pocházejí, tvoří dnes základ historického jádrahudebního oddělení Rakouské národní knihovny. Svazky,jež byly v osobním vlastnictví císaře Leopolda I., si nechaljejich majitel převázat do jednotné podoby. A tak tyto opravdovéklenoty hudební literatury dnes lehce dešifrujeme hnedna první pohled podle světlé pergamenové vazby a zlacenéhorámečku na přední desce s oválným Leopoldovým portrétemuprostřed. Tuto privátní knihovnu, jež byla označovánave své době jako Biblioteca cubicularis (knihovna /císařské/ložnice) pak dolpňují další vzácné partitury vázané do kůžekaštanové barvy a pocházející z období vlády otce MarieTerezie, císaře Karla VI. Oba zmiňované knižní celky přesvědčivědokládají hluboký a neutuchající zájem vídeňskéhodvora o hudbu a hudební kulturu, reprezentovanou v oněchdobách především italskými oratorii a italskou operou.Již zmiňovaný Gottfried van Swieten proslul mimo jinéjako velký propagátor hudebnin ve fondu císařské knihovnya jejich neúnavný sběratel. Nesmazatelnou stopu ve vývojihudebního oddělení císařské knihovny zanechal však takéhrabě Mořic Josef z Ditrichštejna, ředitel knihovny v letech1826–1845. Z jeho iniciativy byl do císařské bibliotéky vřazenstarý rukopisný a knižní fond Císařského orchestru. NavícDitrichštejn pověřil Antona Schmida (1787–1857) soupisemvšech knih týkajících se hudby, ať již rukopisných či tištěných,a vytvořením katalogu, na němž Schmid pracoval celétři roky. Lze říci, že od roku 1829 tvoří hudební kolekce ucelenýsoubor uvnitř základního fondu císařské knihovny. Jednuz nejvýznačnějších akvizic v dějinách hudebního oddělení19. století představuje zisk cenného autografu WolfgangaAmadea Mozarta a sice partitury nedokončeného RekviemKV 626 .Velkým přínosem pro hudební oddělení se v roce 1897 stalodkaz prakticky celé hudební pozůstalosti rakouského skladatele,varhaníka a pedagoga Antona Brucknera (1824–1896).Nejen devatenácté, ale i dvacáté století znamenalo pro hudebníkolekci Rakouské národní knihovny období významnéhorůstu. Například v roce 1974 darovala Helena Bergová podlepokynů závěti svého manžela Albana Berga (1885–1935),představitele tzv. druhé vídeňské školy, národní knihovněcelou skladatelovu pozůstalost. Tento skvostný a ucelenýsoubor tvoří nejen originální rukopisy Bergových děl, skicyči poznámky, ale také tisíce dopisů z osobní korespondenceplasticky dokreslujících kulturní dění onoho období.V témže roce zakoupila knihovna také unikátní sbírkuAntona von Hobokena (1887–1983) zahrnující kolem 8 000svazků děl velkých hudebních mistrů od Johanna SebastianaBacha (1685–1750) až po Johannesa Brahmse (1833–1897).V současné době zahrnuje hudební fond Rakouské národníknihovny – mimo jiné – kolem 50 000 rukopisů, od středověkýchmanuskriptů dokládajících vývoj rakouské a evropskéliturgické hudby, přes díla umělců barokního období až poautografy Josepha Haydna (1732–1809), Wolfganga AmadeaMozarta, Ludwiga van Beethovena (1770–1827), FranzeSchuberta (1797–1828), Antona Brucknera a dalších. Dálev něm najdeme více než 8 000 svazků libret a kolem 120 000tištěných partitur, z tohoto hlediska pak plní hudební sbírkaRakouské národní knihovny také nezastupitelnou roli centrálníhohudebního archivu země. •Ručně kreslené exlibris vídeňského profesora Wolfganga Lazia,uložené v knihovně piaristů v LitomyšliRepro archiv

52studie, komentáŘemarketingnĚmeckých orchestrŮje stále na zaČátku Martin Cikánek„Marketing ve světě businessu představuje podmínku sinequa non všude na světě. Situace ve sféře vážné hudby naevropském kontinentu je však úplně jiná. Německé orchestryse s marketingem teprve začínají seznamovat“, píše SusanShineberg v jednom z čísel žurnálu International ArtsManager.I když povědomí o důležitosti a potřebnosti marketingu meziněmeckými orchestry vzrůstá, většina německých orchestrálníchmanažerů se shoduje v tom, že mají před sebou ještěnotný kus cesty. Německé orchestry se sice pokoušejí rozšiřovatřady svých posluchačů používajíce nejrůznější inovace,je však více než zřejmé, že marketing zůstává vágním, nica vše říkajícím termínem a jen málo německých orchestrůmá skutečné marketingové oddělení.Podle Dettloffa Schwerdtfegera, ředitele Bachova archivuv Lipsku, jsou veškeré současné marketingové aktivityněmeckých orchestrů pouhou komunikací, která zatím nemámnoho společného s opravdovým strategickým plánováním.A chybějící konstruktivní přístup k marketingovému plánovánía implementaci nenahradí ani tu a tam se dějící zajímavédílčí projekty. S tímto názorem se plně ztotožňuje GeraldMertens, ředitel DOV, Unie německých orchestrů, jenž říká:„Marketing není pouze o propagaci, jde o holistickou strategii.Strategii postavenou na synergii hudebníků, managementu,politických reprezentací, sponzorů, donátorů a vůbec všechparticipujících na činnosti orchestru. V neposlední řadě samozřejměi orchestrálního publika.“Navzdory rigidním mechanismům státního financováníněmeckých orchestrů a navzdory proklamacím zemskéhoministra kultury, že neexistují finanční zdroje, díky nímž bybylo možné vytvořit pozici pro marketingového a developmentmanažera symfonického orchestru v Düsseldorfu, jeho intendantkaVera van Hazebrouck považuje marketing za hlavnítéma budoucnosti. Její organizace je jedna z mála v Německu,jež už hlouběji pronikla do tajů marketingu a byla dokoncev letech 2003 a 2005 oceněna za inovativní marketingovoukampaň na Evropské konferenci koncertních pořadatelů.Další vlaštovkou se zdá být ustavení federální parlamentníkomise Kultur in Deutschland, jež má za cíl zmapovat a zracionalizovatsoučasné často absurdní a přebyrokratizovanémechanismy státního financování kultury v Německu. Jejízávěrečná zpráva však pravděpodobně nebude zveřejněna dřívenež za 12 až 18 měsíců. „Takže věci momentálně zůstanoutak, jak jsou“, říká Hazebroucková a pokračuje: „Pracuji společněse svým tiskovým mluvčím, marketing plánujeme společněa on je pak zodpovědný za zrealizování naplánovanýchkampaní.“ A přestože i v Düsseldorfu je marketing jak vidnodělán takřka na koleně, realizace plánů Hazebrouckové a jejíhotiskového mluvčího přinesla ovoce v podobě růstu publikai celkového zvýšení povědomí o orchestru v místní komunitě.Kampaň Ich bin ein DuSy, jejímž ústředním momentem bylchytlavý plakát se svůdně pózující členkou orchestru a jejímtaktéž velice roztomile pózujícím psíkem, způsobila v Düsseldorfudoslova senzaci. Odpoledne s orchestrem na výletnílodi na Rýnu a soutěž, jejíž hlavní cenou byla účast na zájezduorchestru na Salcburský festival, vygenerovaly zase 1900nových kontaktů do databáze publika.Jako vzorový příklad německého orchestrálního marketingubývá zpravdila uváděna Mnichovská filharmonie, i když aniona nemá řádné marketingové oddělení. Tak se o její publicitučasto označovanou jako mazanou či prohnanou a kampaněoslovující i osoby mimo okruhy tradičních posluchačůvážné hudby stará její tiskový mluvčí Peter Meisel. A to vevětšině případů zpravidla hodně intuitivně. Přivedl do koncertnísíně například zástupce mnichovského Porsche centra.Provedl je před koncertem filharmonie po pódiu, nabídljim šampaňské a snažil se jim nastínit, co se bude dít běhemkoncertu, jenž měl zanedlouho začít. Proces rozeznění symfonickéhotělesa přišel lidem z Porsche centra naprosto fascinující.Meisel dostal dokonce nabídku na zapůjčení nejnovějšíhomodelu Porsche. Co však vidí jako nejdůležitější,je, že u nich vzbudil zájem o symfonickou hudbu. Navíc sejednalo o osoby spadající do věkové kategorie 35–50 let, tedypodle Petera Meisela ideální věkové kategorie pro orchestrálníabonomá.Výkonný ředitel lipského Gewandhausu Andreas Schultztaké považuje marketing za velké téma, a to dokonce užv současnosti. Gewandhaus je jeden z mála německýchorchestrů majících specialistu alokovaného pouze na marketing.Je jím Patrik Schmeing, který uvádí: „Momentálnějsme v pozici, kdy 51% našich příjmů vyděláme vlastní činnostía dotace tvoří pouze 49% z celkového rozpočtu. Jedná se o naněmecké poměry velice vynikající výsledek.“„Každý orchestr by měl mít samostatné marketingové oddělení“,míní Vera van Hazebrouck, „marketing je odpovědína otázky ohledně budoucnosti německých orchestrů. Prvnímkrokem ke světlé budoucnosti pak může být ředitel či tiskovýmluvčí, který je schopen zastávat i marketingovou funkci.“ •velká soutěžhudebních rozhledůVážení čtenáři,je vidět, že se o současné hudební dění u nás opravduzajímáte, nebo čtete pozorně Hudební rozhledy, protožeodpovědět na lednovou otázku pro vás nebylo nikterakobtížné. Ptali jsme se, kde poprvé uslyšíme zpívat EvuUrbanovou part Ježibaby z Rusalky, což jste všichni věděli:v rámci Pražského jara, kde ji v této roli uslyšíme v duetus Rusalkou Gabriely Beňačkové. Za odpovědi mocděkujeme a vítězům, na které se usmálo štěstí při našemlosování, blahopřejeme. Marie Armlichová, Opava Filip Hanzlík, Praha Alena Čepická, Pardubiceotázka na únor:Jak se jmenuje nejstarší lidová duchovní píseňčeského středověku, tzv. kyriamina?Své písemné odpovědi zasílejte do 16. února 2007na adresu redakce Hudební rozhledy, Radlická 99, 150 00 Praha 5nebo na e-mailovou adresu rozhledy@volny.cz .Pravidelnou soutěžní otázku najdete i na našich webovýchstránkách www.hudebnirozhledy.cz, kde je zkrácená verzekaždého čísla uveřejněna již o pět dnů dříve, než se objeví v prodejinebo ve vašich schránkách.

knihy 53pavel smetáČekjsem asi umí(r)nĚnýmtradicionalistou Zdeněk KirschnerTexty, nasbírané autorem v jeho velmi osobní knize – PavelSmetáček: Jsem asi umí(r)něným tradicionalistou – otevírajíokno do krajiny doby, jejíž vyjádření číslicemi je nám všemdost jednoznačně známo z našich politických dějin. Slova„padesátá léta“ oprávněně budí obraz období sovětsky drcenéčeskoslovenské existence ve všech ohledech. Připomene-litato kniha, že jsou to také roky založení Smetáčkovyjazzové skupiny, neznamená to, že kniha umožňuje někdejšímstrůjcům zla výmluvu slovy „že vono to tedy nebylo takzlý“. Bylo. Jenže Smetáčkova kniha sebraných textů a fotografickýchdokladů prezentuje také tu sílu přirozené lidskénezdolnosti, jež oproti všem nařizovaným častuškám a zakazovanýmnelibozvukům dává zaznít vůli po svobodném tónu.Už jenom první název Smetáčkova jazzového souboru, „Studijnískupina tradičního jazzu“, ukazuje, jak bylo zapotřebíošálit cenzurního a ideologického šimla poukazem k doběa etnické skupině, kterou vládnoucí politikáři brali v lacinoua snadnou, nezavazující ochranu.Životopisný výčet, uvádějící knihu v oddělených desítiletíchnebo jen v jejich částech, je autorovou oprávněnou osobníinterpretací vzniku a vývoje Traditional Jazz Studia. Možná,že z fotografií malého formátu, které texty knihy doprovázejí,nebude pro ty, kteří mají už to štěstí, že onu dobu nepamatují,zcela zřetelné nadšení a vůle prvních protagonistů souboruk této osvobodivé, v těch letech „nesoučasné“ hudbě.Smějte se jim, kdož to nepamatujete a chodíte v tričku podsako, ale jen ta ústroj zobrazená už na nejstarších fotografiíchhráčů TJS, s motýlkem nebo kravatou a v tehdejší doběvyžadovanými „radiovkami“ a kšiltovkami na hlavách, bylagestem, jež mluvilo o tom, že hudba, kterou tito hudebnícizvolili, je určena svobodnému vědomí. Ten, komu se budezdát, že zde příliš chválím, mi jistě připomene, že někteříjazzmani pak mluvili o TJS jako o „profesorech“ a naráželitak na preciznost a přísnost Smetáčkovu, která jim pro jazzpřipadala málo uvolňující kreativního individuálního duchatéto hudby i hráčů.Kniha však není jenom historií a komentářem k činnostiTJS. Svými texty, které jsou v knize shromážděny, se běhemcelého svého života dotýkal Pavel Smetáček širší hudebníscény. Jak je z nich patrno, nespokojoval se jen úzce s hudebníoblastí, ale dovozoval její souvislost k obecným otázkámestetickým i etickým. Stejně tak se v knize zdaleka nevěnujejenom jazzu ani jen jeho starším dějinám, ale dotýká sei jiných hudebních forem. Jestliže v současnosti odcházejícígenerace si někdy nostalgicky a jindy velmi věcně naříkánad neznalostí jejích osudů ve druhé polovině minuléhostoletí u dnešních mladších generací, shromážděné Smetáčkovytexty z dobových novin, časopisů a příležitostnýchtisků dávají pozornému čtenáři nahlédnout do situace českéhudební kultury. Ostatně i otištěné kratší texty, kterépsal Pavel Smetáček pro hudební nosiče, i rozhovory, kteréposkytl domácímu tisku, by mohly čtenářům z jakékoli generacepřipomenout, jak TJS svou spoluprací s význačnýmihudebníky amerického i evropského světa jazzu v době, ježu nás takové styky vždy podezírala z ideologické nepravostia diverse, pomáhalo udržovat zejména mezi mladými lidmivědomí jejich souvislosti se soudobým světem. Škoda, že knihanemá jmenný rejstřík. Obtížnost pořízení takové součástipublikace je zřejmá a není možno její absenci vyčítat. Jenomlitovat je toho možno, protože rejstřík by z knihy udělal ještěvíce materiálovou bázi pro studium oboru a doby.V textech knihy snadno přečteme Smetáčkovu náboženskou,ba zřetelně i církevní inklinaci, která jej vede takéjeho hudebními zájmy a odbornou publicistikou. Jak víme,i jeho kariéra diplomata započatá po roce 1989, jej přivedlado Říma a do blízkosti Vatikánu. Ostatně kolik je jazzmanů,jejichž kniha je uvedena textem biskupa – zde VáclavaMalého – a uzavřena douškou kardinála – zde Tomáše Špidlíka,S.I. Nejde o nějakou ozdobu, oparádění „jazzomilné“knihy nezvyklými a slavnými jmény, ani o ideovou proklamaci.Oba dva – a právě od těchto dvou to slyšíme tak rádi– vyjadřují svůj vztah k hudbě i osobě Pavla Smetáčka v afinitě,která dává nahlédnout do světa, v němž není oddělování,ale sbližování.V knize je spousta fotografií. Celé stránky jsou věnovány TJSi autorovi. Jsou na obálce, uvnitř knihy je narýsován i smetáčkovskýrodokmen počínaje slavným otcem autora knihy,dirigentem Dr. Václavem Smetáčkem. Někdo vidoucí fotografiiPavla Smetáčka v rozhovoru s papežem nebo na pleseLudvíka Vaculíka a na dalších stránkách zase Smetáčkas desítkami jiných, nikoliv neznámých lidí, může poohrnoutret nad tou spoustou slávy nahrnuté k jednomu jménu. Aleto, co je dnes snadné, nebo co může být snadnou náhodou,má třeba při fotografii Benny Waterse z roku 1976, AlbertaNicholase z roku 1972 nebo Tony Scotta z roku 1977 z jejichvystupování u nás jiný smysl: totiž schopnost Pavla Smetáčkai všech ostatních členů TJS udělat v těch normalizovanýchlétech nemožné – možným.Smetáčkův výčet dosavadního jeho životního a hudebnickéhopůsobení je jednou fasetou našeho složitého žití a tvorbyod druhé poloviny minulého století do dneška. Jeho knihapřiláká souhlas i nesouhlas. Jsou to texty. K plnému pochopeníjejich smyslu je asi zapotřebí poslouchat také hudbuTJS. Některé ty texty byly psány ad usum dne, a tak se nesetkajítřeba všechny s velkým oceněním. Ale přesto jsou svědectvímo té době, o těchto lidech v ní, o tom, že osobní vyjádřenípravdy slovem nebo hudbou je vždycky projevem zvolenémíry osobní svobody bez ohledu na to, jaké množství jíusurpátor chce a nechce dovolit. Ať se (vám to) líbí nebo ne,tuto knihu je zapotřebí číst pozorně.Vydalo nakladatelství Martin v roce 2007, 439 stran včetněfotografií a poznámek. •

54knihyzachariáš zarevúcky(zarevutius):400 rokovod narodeniabardejovskéhoevanjelického organistua skladateĽa Rudolf PečmanV Prešově nacházíme rušný muzikologický život. Soustřeďujese kolem hudebního spolku Súzvuk a kolem Katedryhudby zdejší Fakulty humanitních a přírodních věd Prešovskéuniverzity. „Súzvuk“ je také vydavatelstvím, a to nejenhudebnin, nýbrž i spisů a sborníků s hudebněvědnou a regionálníhudebně-vlastivědnou tematikou. Mohli bychom Prešovanůmzávidět ony sličné svazky (litografie: Cofin, a.s.)vyzdobené četnými barevnými obrazovými přílohami (foto:Martin Dzurilla) a notovými ukázkami, řadou faksimiliíapod. Prešovští přátelé pěstují hudebněhistorickou tematiku,a to nejen „slovenskou“, nýbrž i „mezinárodní“.Zachariáš Zarevúcky. Jen stručně se setkáváme s jeho jménemv Československém hudebním slovníku osob a institucíII, Praha 1965, s. 970 (autor hesla: zemř. Ladislav Mokrý).O jeho podrobnějších životních osudech a o jeho působeníjako výkonného hudebního skladatele a interpreta jsmeu nás nevěděli skoro nic. Málo toho bylo známo i ve slovenskýchodborných kruzích o Zachariovi Zarevutiovi (Zarevutius),plodném a pilném hudebníkovi z Bardějova. FrantišekMatúš zpracoval jeho biografii a podal ji jako rigoróznípráci (Prešov 1976). Mohl anticipovat publikaci RóbertaArpáda Murányiho (ed.) – Ilony Ferencziové (ed.): ZachariasZarewutius (1605? – 1667), Magnificats and Motets.In: Musicalia Danubiana 8, Budapest 1987. Musel projítlatinsko-německé matriky církve evangelické augsburskéhovyznání ze 17. století, musel se začíst do pramenů, kterému poskytl Východní distrikt této církve v Prešově, do Matriculaordinatorum v archivu evangelíků v Levoči aj. IlonaFerenczi z Budapešti pracovala na zarevutiovské tematicesouběžně a přispěla k osvětlení církevního evangelickéhoživota protestantů augsburského vyznání v Levoči a v Bardějově.Výzkumy ukázaly, že Zarevutius získal předpokladyk vyššímu vzdělání ve slovenském prostředí rodné Brezovice.Ovládal velmi dobře latinu a němčinu, neboť studovalna latinské městské škole v Bardějově a na gymnáziuv Levoči. Přijal místo varhaníka ve Spišské Nové Vsi, kdese stal organistou hlavního chrámu, ale přešel do Bardějova(15. dubna 1624) k německé církvi augsburského vyznání,v jejímž chrámu sloužil ve varhanické funkci 43 let. Hrávallatinské žalmy, hymny a latinské magnificat (stejně tak jakotytéž skladebné útvary v němčině), interpretoval Lutherovypísně a německé chorály apod. I vlastní skladby uplatňoval;jako varhaník proslul neopakovatelným improvizačnímuměním (dovídáme se o tom zejména z opisu Annus JubilaeusBartphanus Evangelico-Lutheranus, 1639). Byl takéměstským varhaníkem v Bardějově. Málo víme o jeho rodinnémživotě (první žena Judita, roz. Heidtová, zemřela, s druhouženou, dcerou Juráka Peška, se rozvedl; třetí manželkaAnna mu vykouzlila utěšené rodinné prostředí: měl s níčtyři děti). Střípky k jeho životnímu běhu dáváme tedy nynídohromady, ale soustavné curriculum vitae asi již těžkozrekonstruujeme. Po takřka 350 letech od jeho úmrtí jsmepoznali i jeho hudební díla, která byla nahrána na CD a distribuovánahlavně do zahraničí.Páteř našeho recenzovaného sborníku tvoří Matúšovabiografická stať (Zachariáš Zarevúcky – životné osudy)a úvaha paní Ilony Ferencziové (Der Kopist und Komponist„Z.Z.O.B.“). Kolem nich krouží ostatní práce: tak JankaPetöczová (Bratislava) komparuje skladatelovu tvorbus polyfonně orientovanou hudbou evropského baroka vycházejícze Zarevúckého 21 dochovaných děl a z kompozičníúpravy skladby Missa Elisabeth Zachariae od Jakoba Galla-Handla.Zarevúcky byl autor duchovních skladeb, o jehosvětské kompoziční orientaci nevíme nic. Psal motetovoutechnikou, využíval polychórických postupů, koncertantníhozpůsobu vyjádření a přijal generální bas. To vše ho řadímezi typické barokní autory německé orientace napříkladtypu Samuela Scheidta. Ladislav Kačic osobitě srovnávápolychórický Zarevúckého styl s obdobnými kompozičnímipostoji Jána Šimbrackého; Richard Pavlovič pramennězkoumá doklady k Zarevúckému uložené v bardějovskýchmatrikách, zatímco Marta Hulková (tak jako Kačic je z Bratislavy)promítá danou problematiku do zkušeností nabytýchstudiem hudebních sbírek ve spišsko-šarišské oblasti. PrešovanPavlovič, jenž působí v pobočce zdejšího státního archivuve Svidníku, spirálovitě přechází také vlastně k obecnějšítematice, neboť sborník o Zarevutiovi poskytuje místoi všeobecnějším úvahám o reformaci a duchovní hudbě navýchodním slovenském území (Andrej Hajduk, Sliač, všímási církevní tematiky na rozhraní 16. a 17. století na východnímSlovensku; Ján Velebír, Bardějov, věnuje zájem témužúdobí, ale specializuje se na dění zdejší evangelické církve;Miloslava Bodnárová, Prešov, na Velebíra navazuje svýmipoznámkami o evangelické církvi v Sabinově; o kazateliPavolu Krayovi jedná František Gutek z Bardějova, zatímcoKarol Medňanský, Prešov, cílí ke zobecňujícímu horizontu,když píše o vlivu Lutherova reformačního učení na vývojhudby 16. až 18. století.Sborník Zarevúckého působení je příkladný v propojeníregionální tematiky s otázkami spojenými s evropskýmhudebním barokem. Před naším duševním zrakem vyvstalpolozapomenutý hudebník, který patří k osobitým starýmmistrům. Měl osud rozmnožitele, který dobře poznal zejménaněmeckou protestantskou hudební tvorbu a osobitě jirozvíjel.Vydal Prešovský hudobný spolok Súzvuk. 8. svazek ediceVedecké spisy o hudbe. Prešov 2005, 150 stran, ISBN 80-89188-13-3. •

knihy 55slovo a hudba akoštrukturálno-architektonickýcelokhudobného myslenia17.–18. storoČia Rudolf PečmanKonference o vztahu slova a hudby (17. a 18. století) mělaširší parametry, neboť tu šlo mj. i o teoretickou problematiku(vztah rétoriky a afektové teorie k hudbě; operní a libretistickátematika; provozovací praxe; Caldarova chrámováhudba; masopustní kompozice na Slovensku v 18. století;Šimrák – Zarevúcký: vztah k hudebněrétorickým figurám;tatáž tematika ve vztahu k Františku Václavu Míčovi; vztahyslova a hudby v Telemannových pašijových oratoriích; pedagogicképůsobení Wacława Sierakowského; Ľubický zpěvník;Monteverdiho Combattimento di Tancredi et Clorinda;trompeta ve vídeňském baroku; slovenská opera o Lutherovi;Mozart a Da Ponte; sbírka hudebnin ze SmolníckejHuty).Na prešovské zasedání byli pozváni nejen slovenští, nýbrži čeští, polští a němečtí specialisté. Šlo tedy o konferencimezinárodního charakteru. Karol Medňanský (Prešov) seve svém sdělení zaměřil k jednotě slova a hudby. Vycházejez Lutherova učení a z jeho postojů k hudbě vystihl, žeona verbálně-muzikální jednota je za baroka také základempostojů hudebně architektonických. Rudolf Pečman (Brno)informoval o svých výzkumech v oblasti operní a oratornílibretistiky (Bibl. di S. Cecilia na konzervatoři v Římě) a promítlvše také na pozadí dnešního režijního a scénografického,stejně jako hudebního a pěveckého pojetí staré opery.Božena Fresserová (Bánská Bystrica) shrnula známou problematikuprovozovací praxe hudby 17. a 18. století. Pramennousondu do Creda Antonia Calgary zapustila JanaSpáčilová (Brno) a zobecňovala přitom svou tematiku tím,že ji komparovala s vývojem v chrámové hudbě vídeňskéhobaroka. Ladislav Kačic (Bratislava) sáhl k rozvernýmmasopustním kompozicím, přičemž jeho příspěvek vyústildo díla františkána P. Pantaleona Roškovského. Studiumrétorických figur, k nimž se před lety uchýlila Slovenka EditaBugalová z brněnské muzikologické líhně, prohlubovalanyní i Jana Petöczová (Bratislava) odhalujíc kontakty Zarevutiovýchskladatelských postupů s německými východiskya s postoji Jána Šimráka, čímž přispěla k osvětlení kontextůvývoje hudby ve spišské a šarišské oblasti. U Jany Perutkové(Brno) šlo o podrobný rozbor Míčovy gratulační serenádyDer glorreiche Nahmen Adami z hlediska tzv. Figurenlehre,zatímco Carsten Lange (Magdeburg) pro nás objevil světTelemannových pašijových oratorií, neboť v protestantskémNěmecku barokního údobí byla spojována, vlastně obohacována,původně výlučně starozákonní tematika o námětovýokruh Kristova utrpení. Małgorzata Wożna-Stankiewicz(z Krakova) nastínila život i dílo Wacława Sierakowskiho,rodáka z Bogusławic (1741–1806), který proslul zejménajako vydavatel hudebněpedagogických příruček (např.Sztuka Muzyki dla Mlodzieży Krajowej, 1795–1796), v nichžhudební výchovu sledoval v těsném sepětí s výchovou literární.V příspěvku Petera Ruščina (Prešov) jsme sledovalirepertoár slovenských skladeb z Ľubického spevníka (2. pol.17. stol.). Objevuje se tu i vícehlasá duchovní píseň ve slovakizovanéčeštině Nastal nám den veselý. Brňan Pavel Sýkoraprezentoval Zápas Tankréda a Klorindy, jak jej zachytilClaudio Monteverdi ve svém díle (1624) rozvíjeje svůj tehdynový „vzrušený styl“ (stile concitato). Geniální opernía madrigalový tvůrce uplatňuje např. náhlé změny v dynamice,které vyplývají ze slovní deklamace a ze zdůrazněnídramatických kontextů díla. Irena Veselá (Brno) si všímábarokní trompety jako nástroje, který zvýrazňuje významslova a znaku ve vrcholných operách a serenádách vídeňskéhobaroka. O nové soudobé opeře „Martin Luther“ sedovídáme z textu Slavomíry Otčenáškové-Štrbové (je autorkoulibreta). Hudbu opery napsal soudobý autor VíťazoslavKubička. Zatímco paní Otčenášková-Štrbová žije v BanskéBystrici, zaměřila se Prešovčanka Katarína Burgrová kezprávě o sbírce hudebnin ze Smolníckej Huty, v níž dominujídíla Paula Neumüllera (19. století) a Jána Ignátze Kroliga(1705). Známá fakta o vztahu libretisty Da Pontehoa Mozarta znovu shrnuje Renáta Kočišová (rovněž z Prešova).Tematicky rozkošatělý sborník o slovu a hudbě v 17. a 18. stoletíusiluje o propojení regionálních aspektů s evropskými.Řadí se tak do kontextů, které dnes vydatně sleduje slovenskáhudební historiografie a estetika.Vydal Prešovský hudobný spolok Súzvuk ve spoluprácis katedrou hudby Fakulty humanitních a přírodních vědPrešovské univerzity. 9. svazek edice Vedecké spisy o hudbe.Prešov 2005, 272 stran, ISBN 80-89188-14-1. •

56svĚt hudebních nástrojŮklastr hudební výrobymusic czech madena kŘižovatce rozhodnutí Lenka ŽáčkováJeden z nejambicióznějších projektů posledních let v oboruvýroby českých hudebních nástrojů, založení klastru hudebnívýroby Music Czech Made (MCM), se následkem nepřipravenosti,nejednotnosti a neustálých časových prodlev státníchúřadů a agentur dostal do vážných problémů. Ačkoliv projektklastru MCM získal příslib vysoké finanční podpory zestrukturálních fondů Evropské unie a státního rozpočtu ČRve výši cca 20 mil. Kč na dva roky realizace společných projektůa byl uváděn jako příklad jednoho z nejlépe připravenýchklastrů u nás, vinou neustálých změn v podmínkách čerpánídotace, jejichž postupné „úpravy“ vedly k tak radikální proměně,že s původním zněním podmínek v době vzniku projektunemají téměř nic společného, nebude možné realizovatprojekty v duchu původních záměrů. Valná hromada klastruMCM se tedy na svém zasedání dne 8. ledna 2007 v Lounechrozhodla prostředky z dotace raději nečerpat. Při nesplněnípředložených podmínek hrozí totiž nejen vrácení dotace, alei vysoké penále rovnající se až 100 % čerpaných peněz. Pokudby zůstaly podmínky čerpání dotace nezměněny tak, jak bylypři podání projektu a žádosti o dotaci v červnu 2006, pakby mohl klastr MCM naplno začínat plnit své poslání, a tozvýšení konkurenceschopnosti a rozvoj jednoho z tradičníchevropských oborů, který dělá České republice velkou reklamuv celém světě. Naše účasti na veletrzích v Šanghaji, Dubaji,Riedu v Rakousku, ale i na pražském hudebním veletrhua další aktivity byly určitě tím správným směrem a tím,na čem se všichni členové shodli. Následovala i spolupráces AMU Praha a dalšími institucemi.Nové znění podmínek dotace, které je nazváno upřesněním,zásadním způsobem mění uznatelné náklady klastru při realizacispolečných projektů. Omezuje uznatelnost nákladů nastraně členů klastru a definuje výstupy společných projektůtak, aby byly obecně využitelné a prospěšné bez rozdílu všemčlenům klastru. To je v rozporu s tím, co bylo řečeno poskytovatelemdotace při podání naší žádosti v červnu 2006. „Novépodmínky podle našeho názoru narušují smysluplnost podporovanýchaktivit. Právě specificky zaměřené výstupy mohoumít přínos pro konkurenceschopnost a ekonomický růst. Čímkonkrétněji je zaměřená marketingová či inovační studie, tímmohou být její výsledky přínosnější, čím cílenější je účast naveletrhu či výzkumný úkol, tím větší lze očekávat výsledek. Jeto jeden z důvodů, které nás vedly k rozhodnutí dotaci nečerpat…,“uvádí Jiří Štípek, předseda sdružení Music CzechMade.Činnost klastru hudební výroby začala v březnu 2006. V nověvzniklém sdružení se spojilo celkem devatenáct členů – výrobcůhudebních nástrojů a společností z oborů, které s výrobouhudebních nástrojů úzce souvisejí. Již na první část formováníklastru, tedy vyhledávání vhodných firem pro klastr, přispělaze strukturálních fondů z programu ERDF Evropskáunie, dále Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a Karlovarskýkraj. Po valné hromadě v Kraslicích na jaře loňskéhoroku jsme se členy sdružení a jeho partnery z řad univerzita odborných škol zahájili realizaci společných projektů.Přitom jsme postupovali v souladu s platnými zveřejněnýmipodmínkami a pokyny agentury CzechInvest a ministerstvaprůmyslu a obchodu (MPO) pro pozdější získání dotace narozvoj klastru z Operačního programu průmysl a podnikání.Žádost o dotaci na rozvoj klastru z Operačního programuprůmysl a podnikání jsme předložili agentuře CzechInvestdne 27. června 2006. Počátkem července proběhla kontrolaformálních náležitostí žádosti a očekávali jsme vyhodnocenía rozhodnutí o dotaci počátkem září. V případě kladnéhorozhodnutí by bylo možné uplatnit dotaci na 75 % uznatelnýchnákladů již od 1. července 2006.Na podzim roku 2006 jsme se účastnili několika výstav a veletrhůhudebních nástrojů v České republice a v zahraničí. Jednalose o Hudební veletrh Praha, veletrh hudebních nástrojův Dubaji (Spojené arabské emiráty), veletrh Music Austriav Riedu (Rakousko) a veletrh Music China v Šanghaji (Čína).Klastr hudební výroby se stal partnerem Bigbandovéhofestivalu v Kraslicích, kde byla zároveň instalována expozicečlenů klastru. V září se uskutečnil seminář pro členy klastruve Zvukovém studiu HAMU Praha nazvaný Výzkum zvukua jeho perspektivy, v prosinci jsme v Hradci Králové uspořádaliseminář k novým změnám v zákoníku práce.Proběhla jednání se zástupci zahraničních kanceláří Czech-Trade a obchodních zastoupení velvyslanectví České republikyv zahraničí. Tyto zástupce jsme informovali o existenci,zaměření a potřebách sdružení a jeho členů a dohodli jsmes nimi konkrétní možnosti spolupráce, například při konánízahraničních expozic klastru. Ve spolupráci s CzechTradetak došlo k realizaci expozice na výstavě Muzyka v Moskvěv říjnu 2006.Hodně pozornosti jsme věnovali prezentaci oboru, ať už prostřednictvímčlánků v tisku, inzerce, vydali jsme tištěnoubrožuru v české a anglické verzi o klastru hudební výrobya jeho členech a rovněž informace v čínské verzi pro veletrhMusic China. Pro publicitu projektu a prezentaci jeho členůpřipravujeme pravidelně články pro dvoustranu v měsíčníkuHudební rozhledy. Na účast klastru na veletrhu MusicChina v Šanghaji jsme získali dotaci Ministerstva průmyslua obchodu ve výši 0,5 mil. Kč. Zahájili jsme práce na webovémportálu klastru, který si klade za cíl nejen propagovatvýrobce, ale měl být jakousi branou do světa hudebníchnástrojů u nás.Dne 19. října 2006 jsme se v Praze sešli na společném jednáníklastrů vznikajících v České republice. Setkání iniciovalklastr obalové techniky Omnipack. Zástupcům CzechInvestua Ministerstva průmyslu a obchodu jsme zde předneslispolečné otázky, především ohledně metodiky uznatelnýchnákladů a metodiky účtování a kofinancování v klastrech.CzechInvest přislíbil pomoc a odpověď na otázky v co možnánejbližším termínu. Od této doby se klastry ještě více spojilyke společnému postupu s cílem řešit dosud nevyjasněné otázkynově zakládaných klastrů v České republice.Dne 2. listopadu nás vyrozuměla agentura CzechIn vest, ženaši žádost o dotaci na rozvoj klastru předběžně doporučiliexterní hodnotitelé ke schválení, a vyzvala nás k doplněnía vysvětlení některých připravovaných projektů v rámcičinnosti klastru, na které žádáme o dotaci. Vysvětlení jsmepředali CzechInvestu 8. listopadu. Dne 15. listopadu jsme navýzvu agentury CzechInvest přednesli obhajobu naší žádostio dotaci na rozvoj klastru před hodnotitelskou komisí.Dne 24. listopadu jsme byli vyrozuměni o výsledku hodnocení.Naše žádost byla doporučena hodnotitelskou komisík poskytnutí dotace z částky 28,4 mil. Kč uznatelných nákladů,což představuje dotaci přibližně 20 mil. Kč. Zároveň nám23. listopadu odpoledne agentura CzechInvest sdělila novýrozpočet (závazné rozdělení uznatelných nákladů do jednotlivýchpoložek) a vyzvala nás k úpravě etapizace projektu,tedy rozdělení nákladů do jednotlivých etap projektu, s termínemdo 29. listopadu, tedy pět dní včetně víkendu. Dne28. listopadu (pozdě odpoledne před termínem odevzdánínového rozpočtu) jsme obdrželi mailem dokument „Upřesněníuznatelných nákladů pro program Klastry z OPPP –Fáze založení a rozvoj klastru – návrh verze ke schválení zedne 28. 11. 2006”. Toto znění, které je nazváno upřesněním,zásadním způsobem mění uznatelné náklady klastru při realizacispolečných projektů především tím, že omezuje pod-

svĚt hudebních nástrojŮ 57mínky uznatelnosti nákladů na straně členů klastru a omezujetaké výstupy společných projektů tak, aby byly obecněvyužitelné a prospěšné bez rozdílu všem členům klastru, nepůvodně stanoveným třem členům, jak bylo řečeno v podmínkáchpři podání žádosti o dotaci v červnu 2006.Nové rozdělení rozpočtu do etap jsme předali CzechInvestuv požadovaném termínu, tedy 29. listopadu. Připravili jsmepřipomínky našeho klastru k návrhu metodiky uznatelnýchnákladů a rozhodli se ve spolupráci s ostatními klastry předatspolečné připomínky CzechInvestu, resp. MPO.Dne 7. prosince 2006 jsme obdrželi závazné znění metodikyuznatelných nákladů, které obsahově odpovídalo návrhuz 28. 11. 2006.V pátek 8. prosince ve večerních hodinách jsme obdrželielektronicky znění Podmínek pro poskytnutí dotace (smlouvyo dotaci), které nám byly zároveň v parafované verzi zaslánypoštou. V podmínkách byly doplněny odstavce, kterév podmínkách zveřejněných v době podání žádosti o dotacia během prvních více než pěti měsíců realizace projektu rozvojeklastru uvedeny nebyly. Jedná se především o odstavce,které na základě právního dokumentu zavazují členy k zajištěníudržitelnosti klastru v období po ukončení poskytovánídotace na rozvoj klastru, včetně výše jejich společného závazku.Na přistoupení k novým podmínkám formou zakotvenízávazku členů ve stanovách sdružení či jiném právně závaznémdokumentu je vázána již případná první platba dotaceza první etapu projektu, resp. bez tohoto závazku členůve stanovách sdružení nebo jiném právně závazném dokumentunebude přijata žádost o proplacení dotace. Termínpodpisu podmínek nám i ostatním klastrům byl agenturouCzechInvest stanoven nejpozději na 14. prosince 2006. Součástípodmínek byla i metodika uznatelných nákladů v nejnovějšíverzi. V pondělí 10. prosince se sešlo předsednictvosdružení, které rozhodlo podepsat podmínky v předepsanémtermínu s výhradou, že tak bylo učiněno v tísni a bezmožnosti svolat valnou hromadu členů sdružení.Jednali jsme znovu přímo na Ministerstvu průmyslua obchodu za přítomnosti pana náměstka Martina Tlapy,dále vedoucího odboru strukturálních fondů na MPO, generálníhoředitele agentury CzechInvest Tomáše Hrudy a dalšíchkompetentních pracovníků s tím výsledkem, že podmínkyjsou víceméně závazné, stejně tak jako nová metodikauznatelných nákladů. Při dalším jednání 28. prosincena MPO jsme dostali doporuční přehodnotit rozpočet prodotaci, avšak podmínky a metodika uznatelných nákladůzůstanou stejné, pouze s technickými opravami chyb, na kteréjsem upozornili.Obecně lze říci, že vznik klastru hudební výroby a jeho aktivityvzbudily pro obor novou pozornost státních orgánů.Věříme, že to bude mít příznivý dopad na výrobce i nepřímona zlepšení podmínek, ve kterých podnikají. Rovněž velmioceňujeme, a já osobně mám z toho velkou radost, spoluprácimezi jednotlivými členy sdružení, která se velmi dobřerozvíjí, ať už přímo přes klastr nebo neformálně mimo něj.Za současných podmínek bez možnosti účelně a smysluplněvyužívat společně podporu je však celý projekt ohrožen.Je potřeba si uvědomit, že místo promýšlení dalších projektůa získávání dalších členů (a nemálo firem z oboru ukázalozájem o vstup do klastru MCM) teď řešíme existenční otázkya snažíme se udržet důvěru a získat dodatečné finančníprostředky od stávajících členů, což je velmi obtížný úkol zavýše uvedených okolností.Přesto mimořádná valná hromada klastru dne 8. ledna 2007rozhodla jen o útlumu aktivit s vírou v to, že MCM budemoci podat novou žádost o dotaci na příští rok a že už snadbudou podmínky dotace neměnné a vyjasněné, protože bybyla nesmírná škoda zahodit vše pozitivní, co bylo v takrekordně krátké době a z vlastních zdrojů započato. •Děti ze Základní umělecké školy v Polici nad Metují zkoušely nástroje našich výrobcůna Hudebním veletrhu Praha.Ze semináře klastru hudební výroby ve Zvukovém studiu HAMU v PrazeZ veletrhu hudebních nástrojů v DubajiFoto archiv Foto archivFoto archiv

58svĚt hudebních nástrojŮpohled do svĚtahouslaŘského Řemeslav Čechách ii.ii. tomáš skála Rafael BromHouslařskou dílnu Tomáše Skály najdeme ve stejné ulicia ve stejném domě, v jakém pracuje mistr houslařEmil Lupač. Ten pracuje ve městě už více než padesát leta v období, kdy se věnoval pedagogické činnosti, vychovalcelou řadu žáků. Jednak v dílně na výrobu houslí a potév mistrovských kurzech bývalého závodu Cremona, a jednakv novém společenském uspořádání posledních desetiletí.Mistr Lupač málokdy o svých odchovancích mluví,málokdy je jmenuje a zrovna tak skoupý na slovo jei v otázce instrumentalistů, kteří hrají na jeho nástroje.Jednoho žáka, ne-li svého posledního, ovšem neopomenenikdy jmenovat. Není divu, vždyť je otcem jeho vnučkyMichaely, která už pilně hraje na dědečkovy housle z roku1997.Tomáši, vy jste zeť nesporně znamenitého mistra houslaře– to nepochybně ovlivnilo vaši budoucí profesi, že?Moje kariéra, dá-li se to tak říci, začala víceméně náhodou– tak jako spousta dalších věcí. Původně jsem vyučený v takzvaném „černém řemesle“ a do Lubů u Chebu jsem se přiženilpo vojenské službě. A protože moje žena je dcerou mistrahouslaře Emila Lupače, tak jsem vlastně měl řemeslo– lidově řečeno „v domě“. K houslařině jsem se tedy vlastnědostal jaksi nevědomky a velkou oklikou.Co vás na začátku vaší houslařské profese napadlo, jakoubudoucnost jste si představoval, když jste vzal do rukypoprvé to vzácné houslařské dřevo? Předsevzal jste si, žebudete mistrem houslařem?Ani bych neřekl, ona se ta budoucnost, to lámání situacevyvíjelo nenápadně a postupně. Nejprve jsem koncem roku1990, místo svatební cesty, nastoupil do lubského závodu,bývalé Cremony, abych se seznámil s každodenní výrobnípraxí, a tam jsem poznal podle lidového rčení „zač je toholoket“ a jak tvrdě se vydělává na chleba – to mě také na učilosi této práce vážit. Čtyři roky jsem pracoval „v úkole“ u stolnífrézy, kde jsem vyráběl houslové součástky – struníky a kytarovékobylky – a zároveň se dálkově v letech 1992 – 94 vyučilv oboru houslař. Chodil jsem tehdy do dnes již neexistujícílubské houslařské školy, která byla po 135 letech přemístěnado Chebu. Poté jsem dva roky pracoval v soukromé česko-korejskéfirmě a v roce 1996 jsem se rozhodl pro vlastnídílnu, kterou jsem provozoval společně se svým tchánem.Dával jsem do řemesla všechno, co ve mně bylo, a snažiljsem se vstřebat samozřejmě i to, co jsem dostával z rodinnéhoprostředí – tedy od Emila Lupače. Ten má, podle jehoslov a zkušeností, velmi dobrou řemeslnou školu (od té doby,kdy krátce po válce vstoupil v Lubech u Chebu do učení),kterou prošel pod vedením houslařských mistrů německéi české národnosti. Od mistrů Pötzla, Wilfera, Mrkvičkynebo Josefa Vávry dostal bez rozdílu všechno, co jako houslařpotřeboval znát, a ti všichni ho skutečně naučili zrovnatakové práci, jakou dělali oni.Děláte skutečně tak, jak se v Lubech pracovalo před desetiletími,neměníte model, styl, lakování nástrojů?Mistr Lupač mi předal generační žezlo ve všem všudy a pozkušenostech jeho padesátileté praxe jsem převzal způsobstavby bez zásadních odchylek, samozřejmě kromě drobnýchTomáš Skálaúprav. Myslím, že to, co se on naučil v patnácti letech a děláto dodnes, to se u tak dokonalého nástroje jako jsou houslenebo viola a violoncello nemůže měnit. Takže to, co ho naučilistaří mistři, předal i mně. Vývoj ozvučného těla houslíbyl dokončen v době Stradivariho a Guarneriho a přes mnohépokusy jeho následovníků platí dodnes jejich poznatkyve vypracování desek a vzájemných konstrukčních poměrů.Mistr Lupač měl hodně žáků a těm předával poznatky, kterézískal například od mistra houslaře Josefa Pötzla. Stalose jednou, že se právě jemu dostala do ruky práce jednohoz Lupačových žáků, kterého učil ve svých šedesáti letech,a tehdy pan Pötzl s podivením řekl, „to je jako ode mne“. „Todokazuje“, míní Emil Lupač, „že já neučím nic jiného než to,co jsme se naučili my a Mistr Pötzl v práci mého žáka vidělzase tu kvalitu a ten charakter práce, kterou dělal on sám“.Tak si Lupač potvrdil, že nesklouznul z pravé cesty, po kteréšly generace, a také řekl, že „až tady můj žák Tomáš Skálabude učit svýho syna nebo možná, že ho budu ještě učit já,tak dostane to samé, co jsme měli my. Samozřejmě, že se prácebude nejspíše v detailech lišit, může se používat jiný lak, aletady v rodině se už hodně let vaří stejné laky podle té saméreceptury, která se používala před desetiletími. A to je možnéjen proto, že housle jsou opravdu dokonalý nástroj.“Je vidět, že vám změna povolání dokonale vyšla, nedávnojste se stal členem Kruhu umělců houslařů, jaká bylazkouška do prestižní organizace, která sdružuje mistryhouslaře?Musím přiznat, že byla poměrně tvrdá. Postavil jsemnástroj, který posuzovala porota složená z patnácti nejlepšíchhouslařů v českých zemích, která rozhodovala o tom,Foto archiv

svĚt hudebních nástrojŮ 59jestli vůbec moje housle dosahují takové kvality práce, abychmohl postoupit k aprobační zkoušce. Tu jsem potom absolvovalv houslařském ateliéru Pilařů v Hradci Králové a najejím základě mě pak přijali mezi čtyřicet nejlepších houslařův republice – Kruhu umělců houslařů při Asociaci hudebníchumělců a vědců.Obesíláte houslařské soutěže?V roce 1997 jsem se zúčastnil první mezinárodní houslařskésoutěže v Náchodě, o dva roky později v americkém Utahu,pak v německém Mittenwaldu a poté opět v Náchodě. Je tojeden z nejlepších způsobů, jak o sobě dát vědět a prosadit sena mezinárodním houslařském fóru. I když nejlepší reklamudělá krásně vytvořený a bezvadně hrající instrument.Jak se vám teď pracuje v Lubech u Chebu, v místě relativněvzdáleném hudebním centrům a konkurenci houslařůz celé republiky?Dříve se říkalo, že je tu konec světa, teď je tu prý vlastnězačátek Evropy, ale je pravda, že Luby jsou oproti Praze,Brnu a jiným větším městům více stranou. Přesto si hudebnícicestu k nám také najdou. Větší problém je v ekonomickésituaci, kupní síla je tady malá, a tak je zapotřebí hledatklientelu spíš v zahraničí než doma.Základní obecná otázka ohledně houslí zní – co je na houslíchnejdůležitější? Mistr Pötzl mi jednou šalamounskyodpověděl, že nejdůležitější je všechno. Některé staré originálníověřené a dobré nástroje ale vykazují určité nedokonalostiv práci, které by asi dnešní houslař neudělal. Celkovývzhled nástroje má jistě svou váhu, ale co se zvukutýče, je asi nejdůležitější vypracování ozvučné skřínky?To je samozřejmě nejdůležitější, protože ta hraje. Ale dneskase všichni dívají na nástroj, a zvláště na mistrovský, očimaskutečně velice kritickýma. Každý instrumentalista chce,nejen aby nástroj hrál, ale aby byl krásně nalakovaný a takéaby byl z krásného dřeva. Dnes už ale víme, že kvalitní rezonančnídřevo nemusí být nutně krásné, nemusí mít třebapohledné nebo husté žíhání, a přesto se z něho může postavitdokonale znějící nástroj.dobře hraje a že je s ním houslista spokojený. Nějaké nástrojev republice už mám, i když nedělám mistrovské nástrojedlouho – ale musím přiznat, i když je to otřepaná fráze,že konkurence je veliká a prosadit se je velký problém.Kromě toho hrají moje nástroje i v zahraničí – na Slovensku,v Německu, Španělsku, Holandsku, USA, ale i v dalekémTchaj-wanu i Jižní Koreji. V roce 2004 jsem postavil nazakázku z Ameriky, jen podle fotografií a některých zásadníchmenzur, krátké, nebo-li dudácké housličky, používanépředevším po roce 1850. Nyní jsou majetkem muzea v Oklahoměve Spojených státech.Housle Tomáše Skály, postavené pro Mezinárodní houslařskousoutěž v německém Mittenwaldu (po zvukovéstránce tam měly velký úspěch), si v roce 2001 opatřil profesorBohumil Kotmel starší z Brna. Dnes je má mezi svýminástroji – vedle houslí Franceska Beretty z roku 1771– Bohumil Kotmel mladší. A to je nesporně známka nejvyššíhoocenění.Bohumil Kotmel, koncertní mistr České filharmonie, studovalhousle u svého otce, proslulého houslového pedagoga.Konzervatoř a Janáčkovu akademii múzických uměnínavštěvoval v Brně, vysokou školu – Konzervatoř PetraIljiče Čajkovského v Moskvě – vystudoval ve třídě ViktoraPikajzena. Od roku 1984 se stal sólistou Státní filharmonieBrno a uměleckým vedoucím souboru Čeští komorní sólisté.V roce 1987 zvítězil v konkurzu na koncertního mistraČeské filharmonie a v této funkci působí dodnes. Vedle tohose věnuje i koncertní sólistické činnosti, spolu s primariemKocianova kvarteta Pavlem Hůlou vytvořili např. houslovéduo s názvem Due virtuosi. •Foto archivMistr houslař Tomáš Skála staví housle, violy a violoncellaa chystá se i na kontrabas – pokud se ozve případnýzájemce. Jeho nástroje se vyznačují zejména tónovouvyspělostí a pečlivým vypracováním. Při jejich stavběvychází z klasických předloh – housle staví podle modeluAntonia Stradivariho z roku 1720 nebo modelu Guarnerihoa také Guadagniniho upraveného v rodinném ateliéru.Pro violu o délce korpusu 39,5 cm a 42,5 cm používá modelStradivari a pro violu o délce korpusu 40,7 cm užívá modelGuarneri, který je nejrozšířenějším a nejčastěji doporučovanýmnástrojem tohoto rozměru. Violoncella staví rovněžpodle modelu Stradivariho, mírně upraveného a s délkouchvějící se struny 69,5 cm – 68 cm. Tyto nástroje jsounalakovány lihovými laky z různých pryskyřic rozmanitýchodstínů od zlatožluté, přes hnědý nádech až k barvěčervené. Podle přání zákazníků Tomáš Skála upravuje lakimitací do vzhledu starých nástrojů, takzvaně je „nastaří“či „zestaří“. Krásy a zralosti tónu těchto instrumentůje docíleno laděním resonančních desek kombinací generátoru,poklepu a citu pro tento nádherný materiál, jakýmdřevo skutečně je.Pokud bychom chtěli slyšet vaše housle, kam se mámeobrátit – kdo hraje na vaše nástroje?Tak na moje housle hrají většinou začínající konzervatoristé,v poslední době jsem postavil nástroj pro studenta Akademiemúzických umění v Praze pocházejícího z Plzně. Myslímsi, že nejlepší reklamu dělá vlastně nástroj sám tím, žeHousle podle modelu Stradivari, 2006

60revue hudebních nosiČŮMozartovský rok 2006 provázela samozřejměi řada nahrávek jako např. DVD(NTSC, 2072088, 60 minut) z koncertuve vídeňském Grosser Musikvereinssaal(1.–4. 10. 1988), na němž vystoupilaVídeňská filharmonie řízená LeonardemBernsteinem (EUROARTS – CLASSIC).Leonard Bernstein tu představuje nejensvé pojetí mezi posluchači oblíbenéhoMozartova Klarinetového koncertu, jehožsólového partu se zhostil slavný klarinetistaPeter Schmidl, ale také jeho Symfonieč. 25, KV 183. Doporučujeme!V restauraci U ČIRINY v Navrátilově ulici na Novém Městě v Praze (13. 12.) se konala prezentace novéhoCD Jana Klusáka. Nakladatelství Petra Hanniga MAXIMUM na ní uvedlo autorovu dosud poslednískladbu, Scherzo capriccioso, premiérované na Pražském jaru 2006, a některé dosud nevydané staršískladby včetně letošním jubileem vídeňského a salcburského velikána aktualizovanou fantazii prokomorní orchestr Stesk po Mozartovi, podle níž bylo nové CD (HG 0039-2) i nazváno. Vedle vydavatelea skladatele mluvilo i více přítomných spolupracovníků, což nastartovalo příjemně neformální atmosféruvečera. Na fotografii zleva Petr Hannig a Jan Klusák.Skladatelé epochy romantismu často preferovaliautonomní klavírní žánry. Jednímz nich byla nepochybně balada, hudebníekvivalent krátkého příběhu či povídky.Zbrusu nová nahrávka firmy HARMO-NIA MUNDI FRANCE (CLASSIC) přinášíčtyři balady velkého polského romantika,Fryderyka Chopina (č. 1 op. 23, č. 2op. 38, č. 3 op. 47 a č. 4 op. 52), které představujína rozdíl od druhé poloviny nahrávky,Čtyř balad op. 10 Johannesa Brahmse,koherentní nedělitelný celek. Baladynastudoval mladý francouzský pianistaCédric Tiberghien a najdete je pod objednacímčíslem HMC 901943.Živá nahrávka z londýnského Coliseaz roku 1984 (147 minut) přináší tříaktovouoperu Gloriana anglického skladateleBenjamina Brittena (1913–1976), kterávznikla na počest korunovace královnyAlžběty II. v roce 1953 a v době jejích představeníji provázela řada skvělých kritiks titulky typu: „Sarah Walker je vynikajícíAlžbětou“ (Opera Magazine); „Velicedojemná záležitost“ (Evening Standard);„Vynikající představení v čele s AnthonyRolfe Johnsonem“ (Sunday Times). Kromějmenovaných sólistů se na jejím nastudovánípodíleli Jean Rigby, Richard VanAllan, Elizabeth Vaughn, Alan Opie, NeilHowlett, Malcolm Donnelly, Lynda Russella sbor a orchestr Anglické národníopery v čele s Markem Elderem. DVD firmyARTHAUS (CLASSIC) vychází podobjednacím číslem 102097 (NTSC).Autorem filmové produkce Pucciniho operyLa Bohème, vydávané v těchto dnechpod objednacím číslem OA 0961 (2 DVDPAL/NTSC) firmou BBC OPUS ARTE(CLASSIC), je Giancarlo del Monaco.Vynikající obsazení (Inva Mula, AquilesMachado, Laura Giordano, Fabio MariaCapitanucci, David Menédez, FelipeBou, Gonzalo Fernández De Terán, JuanTomás Martínez, Alfredo Mariotti, sbora orchestr opery Teatro Real) řídí renomovanýdirigent Jesús Lopez Cobos.Natočeno živě v madridském Teatro Real(149 minut) kamerami high definitiona v surround sound.Slavnou Pucciniho Bohému však můžememít na DVD (NTSC, ARTHAUS – CLAS-SIC 100047, 116 minut) i ze špičkové operníscény v San Francisku, odkud pocházílive nahrávka z 19. 11. 1988 ve hvězdnémobsazení v čele s Lucianem Pavarottim(Rodolfo) a Mirellou Freni (Mimi). Produkci,na níž se vedle dalších sólistů (SandraPacetti, Gino Quilico, Nicolai Ghiaurov,Stephen Dickson, Italo Taji) podílelsbor a orchestr sanfranciské opery řízenýTizianem Severinim, se dostalo výjimečnéhopřijetí i ze strany hudební kritiky(Opera Review; Classic FM; San FranciscoTimes).Kiri Te Kanawa, mezinárodně uznávanápěvkyně, nahrála před časem v australskémměstě Adelaide na DVD (PAL/NTSC – OA F4016) program sestavenýz „hitů“ různých hudebních žánrů – operního(např. Tosca, Turandot, MadamaButterfly, Gianni Schicchi), písňového(mj. Songs of the Auvergne) i muzikálového(Cats, Porgy & Bess, Carousel ad.).Nahrávka, na níž se podílely ženský sborAdnyamathanha a Adelaidský symfonickýorchestr v čele s Robinem Stapletonem,trvá 85 minut a vydává ji EDICE FAVEO(CLASSIC).Foto archiv„Bouřlivý aplaus korunoval představeníWagnerova Tannhäusera“ (FrankfurterAllgemeine Zeitung). „Triumfální úspěcha nekonečný bouřlivý potlesk“(La República).Takto popisoval tisk v létě roku1989 představení Tännhäusera v úchvatnémnastudování Giuseppe Sinopoliho,kde vedle sboru a orchestru Bayreuthskýchslavností vystoupili Richard Versalle,Cheryl Studer, Ruthild Engert-Ely, HansSotin, Wolfgang Brendel, Siegfried Vogelad. a scénu připravil Wagnerův vnuk,Wolfgang Wagner. Firma EUROARTS– CLASSIC jej nyní vydává jako živounahrávku na DVD (NTSC, 2072008, 188minut), které si můžete objednat pod číslem2072008. Doporučujeme!Camille Saint-Saëns (1835–1921) skládalbravurně hudbu všech žánrů, v opeřevšak zaznamenal relativně malý úspěch.Jedinou výjimku tvořilo dramatické díloSamson a Dalila, které mělo premiéruv Německu. Saint-Saëns učinil své rozhodnutínapsat oratorium dle legendy o Samsonovia Dalile roku 1859, a to v souvislostis obdivem k Händelovi a Mendelssohnovi.Kreolský básník a manžel jeho sestřenice,Ferdinand Lemaire, mu však doporučilformu opery. Živá nahrávka ze Sanfranciskéopery, kterou na DVD NTSC vydáváve francouzštině firma EUROARTS(CLASSIC) pod objednacím číslem100203 s Plácidem Domingem, ShirleyVerrettovou, Wolfgangem Brendelem,Arnoldem Voketaitisem, Kevinem Langanem,Michaelem Ballamem, StanleyemWexlerem, Robertem Tatem a ChristianemHolderem z roku 1981, trvá 11 minuta s operním sborem a orchestrem ji nastudovalJulius Rudel.Firma EUROARTS (CLASSIC) přicházína trh v rámci DVD NTSC edice GreatestHits s novou řadou The best of…, kteroulze pořídit za velmi atraktivní ceny. Jednímz prvních titulů je výběr z děl JohannaSebastiana Bacha (Braniborský koncertč. 5, Orchestrální suita č. 3, Koncert protři klávesové nástroje d moll, Dobře temperovanýklavír – Kniha II, Tokáta d mollBWV 565, Violoncellová suita č. 1, Uměnífugy, Janovy pašije, Vánoční oratorium,Kávová kantáta, Žalm č. 51, Magnificat,Mše h moll), na jehož jednotlivých kompozicíchse podíleli různí umělci (DanielBarenboim, Anner Bylsma, Bobby McFerrin,Angela Hewitt, Angelika Kirchschlager,Ton Koopman, Sigiswald Kuijken,Katia & Marielle Labeque, Jacques LoussierTrio, Masaaki Suzuki, FreiburgerBarockorchester, German Brass, Thoma-

evue hudebních nosiČŮ 61nerchor Leipzig). Titul vychází pod objednacímčíslem 2010015 a trvá 104 minutZ dalších titulů, které jsou již u firmyEUROARTS (CLASSIC) v rámci DVDNTSC edice Greatest Hits a její nové řadyThe best of… na světě, jmenujme ještěobdobný výběr z tvorby Wolfganga AmadeaMozarta (Symfonie č. 39, KV 543,Symfonie č. 41, KV 551, Klavírní koncertč. 9, KV 271, Klarinetový koncert,KV 622, Klavírní sonáta, KV 330, „Einekleine Nachtmusik“, KV 525, Houslovásonáta, KV 306, Kouzelná flétna, KV 620,Figarova svatba, KV 492, Don Giovanni,KV 527, Così fan tutte, KV 588, Únos zeserailu, KV 384), který nastudovali DanielBarenboim, Gianluigi Gelmetti, HartmutHaenchen, Sharon Kam, Angelika Kirchschlager,sir Neville Marriner, RenéPape, Gil Shaham, Jeffrey Tate, MitsukoUchida, Gewandhaus-Quartett, Orchestradella Svizzera Italiana, Staatsoper Berlina Wiener Sängerknaben. Titul v délce109 minut vychází pod objednacím číslem2010005.Firma TDK (CLASSIC) představuje na2 DVD NTSC (DVWW-OPROKA) jednuz nejdiskutovanějších produkcí Salcburskýchslavností posledních let – scénuStraussova Růžového kavalíra z roku2004 (201 minut). Tato hudební komediese v Salcburku hrála již mnohokrát, v roce2004 ale byla provedena ve zcela novémpojetí renomovaného scénografa RobertaCarsena, který mnohé postavy zcelapřetvořil. O vynikající obsazení se postaraliAdrianne Pieczonka, Franz Hawlata,Angelika Kirchschlager, Franz Grundheber,Miah Persson, Ingrid Kaiserfeld,Ve spolupráci s Českým muzeem hudby uspořádalo19. 12. vydavatelství CUBE BOHEMIA křestnového CD Petra Nouzovského a Moniky Knoblochovés názvem J. S. Bach: Sonáty pro gambua cembalo (CBCD 2631-2). Novinku pokřtilVáclav Hudeček a podvečerem slovem provázelJiří Klika. Na fotografii Petr Nouzovský a MonikaKnoblochová.Foto archivJeffrey Francis, Elena Batoukova, FlorianBoesch, John Dickie, Michael Roider aj.,Konzertvereinung Wiener Staatsoperchor,Wiener Philharmoniker a SemyonBychkov.Série slavných operních produkcí naDVD NTSC z renomovaného operníhodomu Gran Teatre del Liceu v Barceloněpokračuje na značce TDK (CLASSIC)Rigolettem (130 minut), jednou z nejoblíbenějšíchoper Giuseppa Verdiho(DVWW-OPRIGL). Titulní roli vévodyz Mantovy bravurně nastudoval brilantníMarcelo Álvarez, „jeden z nejlepšíchtenoristů současné mezinárodní scény“(Opera News). Mezi dalšími účinkujícíminajdeme i taková jména jako Inva Mula,Julian Konstantinov, Nino Surguladze,Merce Obiol, Stanislav Shvets, Joan Martín-Royo,Jon Plazaola, David Rubiera,Sandra Galino či Eliana Bayón, kterédoprovází Orquestra Sinfónica a Cor delGran Teatre del Liceu v čele s JesúsemLópezem Cobosem. Doporučujeme!Angela Hewitt se velice rychle stává jednouz nejuznávanějších pianistek naší doby– její bachovské nahrávky považují někteřímuzikologové za referenční. Pro svůj dalšíprojekt zvolila tato kanadská umělkyněsouborné vydání klavírních sonát Ludwigavan Beethovena. První svazek představujevedle dobře známé Sonáty f moll „Appassionaty“op. 57 také dvě poměrně opomíjenésonáty – Es dur op. 7 a D dur op. 10 č.3. Pod značkou HYPERION (CLASSIC)je najdeme na CD (CDA 67518) i SACDhybrid (SACDA 67518). Doporučujeme!Dva disky s Dallas Symphony Orchestraa Andrew Littonem, vydané na CDi SACD hybrid u firmy HYPERION(CLASSIC), nabízejí velmi vydařené novénahrávky všech čtyř symfonií Charlese Ivese(1874–1954), které jsou jakousi syntézouvšeho, co obdivujeme na symfonické tradicikonce 19. století (Brahms, Dvořák, Čajkovskij).První snímek obsahuje Symfoniič. 2 a Symfonii č. 3 „The Camp Meeting“,k níž ještě dramaturgie přiřadila skladbuGeneral William Booth Enters into Heaven(CDA 67525) a (SACDA 67525), nadruhém najdeme Symfonii č. 1, Symfoniič. 4 a kompozici Central Park in the Dark(CDA 67540) a (SACDA 67540).A je tu první nahrávka Takácsova kvartetau firmy HYPERION (CLASSIC)! Posedmnácti letech spolupráce se společnostíDecca (včetně mnohokráte oceněnýchkvartetů Beethovena a Bartóka) se totosvětoznámé těleso rozhodlo pro spoluprácis nezávislým anglickým vydavatelstvímHyperion. Schubertův slavný Smyčcovýkvartet č. 14 D 810 s podtitulem „Smrta dívka“ je jedním z pilířů komorníhorepertoáru stejně jako Smyčcový kvartetč. 13 a moll D 804 „Rosamunde“ (CDA67585). Jejich současná nahrávka bylapořízena během světového turné Takácsovakvarteta (Edward Dusinberre – housle,Károly Schranz – housle, GeraldineWalther – viola, András Fejér – violoncello),o kterém se pochvalně vyjádřila řadahudebních časopisů. Budoucí projektyzahrnují Brahmse, Janáčka a Schumanna.Doporučujeme!Gerhard Weinberger pro svůj osmnáctýsvazek souborného vydání Bachových varhanníchskladeb (CPO – CLASSIC) zvolildvoje varhany v Sasku – nástroj ZachariaseHildebrandta ve Stoermthalu, pro kterýBach složil inaugurační kantátu Höchsterwünschtes Freudenfest BWV 194,a varhany Johanna Scheibeho v Zschortau.Weinberger hraje skladby nejasnéhopůvodu, připisované J. S. Bachovi (I: FantasiaG dur BWV 571; Orgelchorale ausder Berliner Sammelhandschrift Mus. Ms.Bach P 285; Partita O Vater, allmaechtigerGott BWV 758; Kleines harmonischesLabyrinth BWV 591; Orgelchorale ausunterschiedlicher Ueberlieferung; FugaF dur BWV Anhang II 42). Titul vycházípod objednacím číslem CPO 777135.Velice úspěšná spolupráce špičkovéhoněmeckého klavíristy a dirigenta ChristianaZachariase a Orchestre de Chambre deLausanne pokračuje u firmy DABRING-HAUS UND GRIMM (CLASSIC)dalším skvostným projektem. NahrávkaSchumannova Koncertu pro klavíra orchestr a moll, op. 54 s ChristianemZachariasem v dvojroli klavíristy i dirigenta,doplněná Introdukcí a Allegremappassionato op. 92 a Allegrem a Introdukcíd moll, op. 134, již za krátkou dobusvé existence na trhu přesvědčila i odbornoukritiku (Gramophone; BBC MusicMagazine; Penguin Guide). V letošnímschumannovském roce vychází toto albumna CD i SACD hybrid pod objednacímičísly MDG 3401033 a MDG 9401033.Nedostižného básníka klavíru FryderykaChopina představuje další titul řady„To nejlepší…“ firmy SUPRAPHON(SU 3900-2). Chopin svým rozezpívanýmklavírem ovlivnil nejen své současníky, alei celé generace svých následovníků. Skladatelovahudba dodnes sugestivně působína posluchače různého věku, a to předevšímsvým silným citovým nábojem. Chopinse stal synonymem brilantního klavírníhozvuku s vrchovatou měrou barevnostia pestrosti nálad. I v současnosti zní tvorbatohoto skladatele na koncertních pódiíchcelého světa a jeho hudba se doslova stalakulturním majetkem lidstva. Vydejmese tedy do světa Chopinových hudebníchsnů a nechme se unášet jejich barvitostí(Fantazie – Impromptu cis moll op. 66,Balada g moll op. 23, Impromptu As durop. 29 – Valentina Kameníková, Scherzob moll op. 31, Valčík č. 1 Es dur „Grandevalse briliante“, op. 18, Valčík č. 6 Desdur „Minutový“ op. 64 – František Rauch,Nocturno č. 1 b moll (Larghetto), op. 9,Polonéza g moll, op. posth. – Pavel Štěpán,Sonáta č. 2 b moll, op. 35 (I. Grave– doppio movimento), Preludia op. 28– č. 7 A dur, č. 8 fis moll, č. 16 b moll,č. 24 d moll – Jan Simon, Barcarolle Fisdur op. 60 – František Malý, Etuda c mollč. 12, op. 10 – Sequeira Costa, Etuda c mollč. 12, op. 25 – Zdeněk Kožina).Zpracovala Hana Jarolímková

62revue hudebních nosiČŮARTE NOVA CLASSICS 7432192784 2Béla Bartók, I. sonáta pro houslea klavír Sz 75, Heinz Holliger,Písně beze slov, výběr, RobertSchumann, Sonáta pro houslea klavír op. 121, Kolja Blacher– housle, Bruno Canino – klavír.Nahráno 24.–26. 1. 2002 v chrámuJežíše Krista v Berlíně-DahlemuHudební režie Reimar Bluth, zvukovýrežisér Michael GlaserCelkový čas 75:35 Jaroslav SmolkaNěmecký houslista z Berlína KoljaBlacher studoval u Dorothy DeLayna Julliard School v New Yorkua u Sándora Végha v Salcburku.V letech 1993–99 byl nejmladšímprvním koncertním mistrem Berlínskýchfilharmoniků, dnes koncertujev čelných hudebních centrechs nejrenomovanějšími světovýmiorchestry a dirigenty. Má širokýrepertoár, k němuž patří i četnádíla hraná méně často. Tři pozoruhodnéskladby z nich nahrál spolus italským klavíristou Brunem Caninemna toto CD. Houslové sonátyBély Bartóka slýcháme dnes méněčasto v souvislosti s politováníhodnýmcelkovým odklonem odtvorby meziválečné avantgardyv naší době. Blacher a Canino přesvědčivědokázali, že skladatelovaI. sonáta pro housle a klavír z roku1921 je vynikající, invenčně bohatéa stavebně nosné dílo velkého rozsahu.Zvláštní je hned první větas dlouhými plochami souhry houslía jakoby impresionisticky mlžnéhotransparentu klavíru. Staršímusecesnímu slohu tu však odpovídájen faktura a nástrojová stylizace:tónový materiál je převážně netonálnía vyznění celku posunuje zřetelnědo slohových kontextů poválečnémoderny. Takový dialog mezirůznými hudebními slohy tu představujíi úseky, stylizované jakoenergická a rychlá lidová tanečníhudba. Věta je vůbec výrazověi stylově rozeklaná, ale stavebněse nerozpadá – také zásluhouobou interpretů. Zmíněný slohovýdialog pokračuje i ve volné druhévětě střídáním jakoby tápavě bludnéatonální melodiky houslí, s nížkontrastují žánrově vyhraněnéchorálové názvuky klavíru s převahoutrojzvuků tercové stavby, byťnetradičně spojovaných. Až rychléfinále je slohově jednolité, nabitéenergií a vystavěné se sugestivnímtahem. Písně beze slov HeinzeHolligera jsou drobnější skladby,zajímavě nahrazující „písňovou“zpěvnost a žánrovou vyhraněnostvlastní od romantické epochy dílkůmtohoto druhu hudebním výrazivema vůbec poetikou Nové hudby.Kolja Blacher a Bruno Canino jepojali velmi šťastně: v jejich podánílomené a převážně neobvykle témbrovězaložené plošky hrají skromněa prostě, bez snahy prezentovatje jako extravagance či upozorňovatna ně jako na něco výstředního.Vytvářejí tak hudební obrazypoetické a výrazově různotvárné.Na třetím místě stojí jako uzavírajícísonátový monument a v tomtosmyslu protějšek vstupního Bartókovadíla Sonáta pro housle a klavír,op. 121 Roberta Schumannaz roku 1851. Ve velkolepém cykluse pozoruhodně snoubí autorovazáliba v konstrukci a kryptogramnísymbolice s výrazovou působivostíhudby. Kryptogram z tónůd – a – f – d spoluvytváří hlavnítéma první věty. Je odvozen z příjmeníFerdinanda Davida, přítelez mládí a dedikanta díla. I. a II. větamá základní ladění hudby baladickypodmračné a konfliktní, kdežto třetízpěvná je oddechem před novýmnáporem temné energie ve finále.Interpreti zdůrazňují takové vyhraněníjednotlivých vět. Je to interpretacekultivovaná a krásná.AMABILE AM 0040-2Otmar Mácha, Lašské helekačkypro dětský sbor a sóla (1–5),Ohlasy písní slezských (6–10),Moravské lidové písně pro dětskýsbor, sóla a klavír (11–16),Hejsa, hejsa pro dětský sbora sóla (17), Teče voda pro dětskýsbor a sólo (18), Ta Moravskábrána pro dětský sbor a sólo(19), Proverbia pro dětský sbora sóla (20–22), Fortuna pro dětskýsbor a sóla (23), Hymnus prodětský sbor, varhany a tympány(24), Jitro, český dětský sbora jeho sólisté, Michal Chrobák– klavír, František Vaníček – varhany,Cécile Boiffin – tympány,řídí Jiří SkopalÚdaje o místě a datech nahráváníneuvedenyHudební režie Jan Kyselák, zvukovárežie Václav VlachýCelkový čas 65:43 Jaroslav SmolkaNahrávky tvorby jediného autorapro dětský sbor jsou vzácné– a soudobého skladatele teprve.Na CD z tohoto hlediska raritnímnazpívalo jediné dětské těleso,Jitro z Hradce Králové, čtyři cyklya pět samostatných skladeb českéhoskladatele Otmara Máchy.Skladatel si z rodného severomoravskéhokraje přinesl citlivostpro svět a sloh zdejší lidové písně,podporovaný celkovým trendemestetických požadavků doby jehomládí: za okupace studoval naPražské konzervatoři, skladatelskyzrál v prvním poválečném asi desetiletí.Folklorně inspirované skladbypřevládaly mezi jeho prvnímivelkými úspěchy, v další jeho tvorběse střídaly odrazy novátorstvíz první poloviny 20. století s úsilímo hudební vyjadřování posluchačskyvděčné a široce sdílné. V dětskýchsborech z posledního asičtvrtstoletí na tomto CD opět nejvýraznějizáří skladby výrazně inspirovanélidovým prostředím: sborypísňového typu na moravské čislezské lidové texty a úpravy původníhofolkloru. Převládá v nich sloh,odvozený z hudebního výrazivaLeoše Janáčka – modalita, převahatrojzvuků často zahušťovanýchči působivých občas neobvyklýmispoji – , a fantazie i celková poetikasborových a písňových zhudebněnílidových slov od Bohuslava Martinů.Vedle skladeb s lidovými textypřevážně v nářečích je na konciněkolik skladeb na latinská slova:třídílný cyklus Proverbia (česky toznamená Přísloví) a samostatnéskladby Fortuna a Hymnus. Nejkrásnějšíze skladeb na lidové textyjsou stylizace halekaček (podlenářečí titulované helekačky. I tadyje velmi blízký Bohuslavu Martinů,který měl se stylizací právě tohotožánru ve sborech i kantátě Kyticevelký úspěch. Výkony dětskéhosboru Jitro jsou obdivuhodné.Zejména intonace, rytmická i dynamickákázeň jsou příkladné. Lze-liněco vytknout, je to málo temperamentu.Už u Máchy převládályrika, spojená spíš s pomalýmitempy. Při harmonické kráse jehoskladeb s jemným vyrovnáním třebai zahušťujících tónů v trojzvucíchči křišťálově čistých spojíchodlehlých akordů se sbormistr spíšzaposlouchává do účinnosti tohotofenoménu a nedbá příliš na temperamentnosthudebního projevu,jaký má i v halekačkách své místo:není dost rychlý a živý. Skvělé jsousólistky sboru Jitro a také jejichansámblové uplatnění. Režijně jesnímek pojat s rozdíly mezi jednotlivýmiskladbami. Většina je přijatavěrně třeba i se zajímavými názvukyna plenérový efekt, na začátkuposlední skladby Hymnus všakzaniká sbor ve zvuku varhan. To seprofesionálům stávat nemá.

evue hudebních nosiČŮ 63BOHEMIA MUSIC 0072Canto ergo sum – vokální souborGentlemen Singers (tenor I:Petr Pytlík, Petr Svoboda, PavelZámečník, tenor II: Lukáš Merkl,Jan Pohlodek, bas I. Aleš Malý,Martin Struna, bas II. Jan Němeček,Richard Uhlíř)Chilcott, Dona nobis pacem, daPalestrina, Adoramus te Christe,di Lasso, Matona mia cara,Schubert, Touha, Janáček, AveMaria, Thompson, Alleluja, Miškinis,Ave Regina coelorum,Janáček, Ohlasy národních písní,Výhružka, Ó lásko!, Dvořák,Zavedený ovčák, Hostina, Halma,Mikulecká dědina, Zahrajteně husličky, americké spirituály.Hudební režie Pavel Nikl, zvukovárežie Jan Lžičař, nahránove dnech 12.–14. srpna 2004v Praze.Celkový čas 47:43 Jaroslav SomešChlapecký pěvecký sbor Boni Pueriz Hradce Králové si trvale dobývávavříny doma i v zahraničí. Jistěby se dalo spočítat, kolik členů užjím prošlo. I ti odešlí si určitě láskuk hudbě, zpěvu a vůbec muzicírováníponesou životem a budou jišířit dál. Ale co když „pueri“ dospějía nechtějí se od zpívání rozejít?Tuto otázku si v roce 2003 položilodevět odrostlých „dobrých chlapců“a rozhodlo se u sborovéhozpěvu zůstat. Za podpory vedenísvého mateřského souboru založilivokální ansámbl s názvem GentlemenSingers a záhy se představilinejen na koncertech a festivalechu nás, ale také v cizině.Při příležitosti svého prvního zahraničníhoturné po zemích Beneluxuna podzim roku 2004 natočili mladí„gentlemani“ své první profilovéCD s vtipným názvem Canto ergosum. Jak bývá na podobných vizitkáchpravidlem, výsledná podobaje do značné míry podřízena jejichprezentačnímu účelu. I zde devítka„gentlemanů“ předvádí šíři svýchschopností, svou zběhlost v pestrém(možná až příliš pestrém)výběru nejrůznějších stylů. A takse sem vejde svérázná úprava gregoriánskéhochorálu, Palestrinovapolyfonie, lidovou písní inspirovanésbory Dvořákovy a Janáčkovy i spirituályamerických černochů. CDobsahuje dvacet čísel rozdělenýchdo tří částí – Klasická hudba odrenesance do 20. století, Úpravyčeských lidových písní, Americkéspirituály.Nejpřesvědčivěji asi vyznívá prostředníoddíl, už proto, že v němnejvyrovnaněji působí zvuk tenorovýcha basových hlasů. Totéžby se dalo říci i o spirituálech, aletam přece jen – zvláště v basech– nemůže nechybět trochu víc„krve“. Ze dvou zařazených verzíspirituálu Rock-A My Soul zřejměsouboru lépe „sedí“ druhá (arr.Harold Robert). První část CDnejcitelněji trpí stylovou rozrůzněností– nejde jen o duchovní hudbu(vždyť ani Janáčkovo Ave Mariana Byronův text není v pravémslova smyslu církevní skladba!), jeto všehochuť. Zde navíc místy přílišpřečnívají tenorové hlasy nadbasovými. Jinak ovšem zvuková,rytmická i dynamická vyrovnanostpatří k evidentním přednostem hradeckých„gentlemanů.“. V sólovýchpasážích se nejvýrazněji uplatňujevysoký tenor Petra Svobody.Ačkoliv je prezentační nasměrovánícelého CD zjevné, je škoda, žeprůvodní booklet (pravda, trojjazyčný)je překvapivě tenký a stručný.O vybraných skladbách a skladatelíchmlčí vůbec a o souboru sepodává jen základní informace. Nakonec dobrá zpráva pro všechny,kterým se hradečtí „gentlemani“zalíbí: V tuto chvíli už je na světějejich druhé CD, live-nahrávka koncertu,nazvaná Live.MAXIMUM HANNIG 2006 HG0039-2Jan Klusák, Stesk po Mozartovi– Scherzo capriccioso, symfonickábáseň č. 2 (1), Jupiter,duo pro klarinet a violoncello (2),O sacrum convivium, konkrétnímotet (3), Stesk po Mozartovi,Fantazie pro komorní orchestrs obligátním hobojem (4), Symfonickýorchestr Českého rozhlasuřídí Vladimír Válek (1), KamilDoležal – klarinet a RadomírŠirc – violoncello (2), realizovalVáclav Zamazal (3), Symfonickýorchestr hl. m. Prahy FOK a JurijLikin – hoboj, řídí Libor PešekNahrávky Českého rozhlasuz koncertu festivalu Pražskéjaro 3. 6. 2006 ve Smetanověsíni Obecního domu v Praze (1),ze studia 1 Českého rozhlasuv Praze 8. 2. 2002 (2), realizovánove studiu 6 Československéhorozhlasu v Praze z léta 1968(3); a vydavatelství MaximumHannig ze Smetanovy síně Obecníhodomu v Praze 10. 10. 2006(4)Hudební režie Jan Málek (1), IgorTausinger (2), Eduard Herzog (3)a Zdeněk Zahradník (4), zvukovérežie Jaroslav Vašíček (1), TomášZikmund (2), Václav Zamazal (3)a Jan Zahradník (4)Celkový čas 41:46 Jaroslav SmolkaNázev CD je převzat z titulu díla,vytvořeného v Mozartově jubilejnímroce 1991 pro oslavy v Salcburku.Vedle toho je tu novinka Scherzocapriccioso, symfonická báseňč. 2, premiérovaná na závěrečnémkoncertě letošního Pražského jara,duo Jupiter z roku 1973 a konkrétnímotet O sacrum conviviumz léta 1968. Pro všechnu tu hudbuje charakteristická čistota práce,přehlednost a také zřetelné názvukyna výraz stesku. O Scherzu capricciosujsem v obou těchto ohledechuž psal v kritice premiéry, přiníž byl snímek nahrán (viz letošníHudební rozhledy č. 7, str. 19). Toplatí i o dvojhlasé polyfonii klarinetua violoncella ve skladbě Jupiterz roku 1973. Skladatel v bookletupíše o její prostotě a o své symbolicképředstavě obou nástrojůi malé tercii, hlavním stavebnímprvkem celku, jako znacích signaturyplanety Jupiter. Já v té hudběslyším také ohlas samoty v izolaci,do níž byl Jan Klusák v době tzv.normalizace vržen, když téměřpřestala být provozována jehodíla a režimoví štrébři začali usilovato jeho vymazání z mapy českéhudby. Od většiny raných děl českéelektroakustické hudby se motetO sacrum convivium liší fakturnípřehledností a převažující prostotou.Předznamenává ji reálný tvargregoriánského zpěvu, jaký je pakv jejím průběhu elektroakustickyzpracováván. A vokální původ zvukovéhomateriálu cítíte i z dalšíhoprůběhu jejího „obrábění“. Páteřístavby je oblouk postupnéhovzdalování a pak zase přibližovánívokálnímu projevu až po zřetelnouelektroakustickou stylizaci renesančníhosborového zpěvu. Dneselektroakustickou hudbu tak dávnéhodata neslýcháme: technicképostupy, které jediné tehdy bylyk dispozici, dnes platí za primitivní.Při poslechu jediné Klusákovyelektroakustické skladby mne nictakového nenapadlo: převládá tuskladatelovo hudební zacházenís nimi. V díle Stesk po MozartoviKlusák cituje z Klavírního koncertuC dur, KV 467 a stavební materiálskladby k němu má jistý diskrétnívztah. Neoklasická hudba to všaknení a vliv Mozartova slohu tusotva pocítíte. Je to však typickýKlusákův stesk a koresponduje taks ostatními díly na tomto CD.

64revue hudebních nosiČŮČeské opery v gramofonovém svĚtĚii. daliboŘi a libuše Jan KrálíkDalibor vstoupil na světová jevištěv červnu 1892 za hostování souborupražského Národního divadlave Vídni. Vlastní vídeňskou premiéruřídil roku 1897 Gustav Mahler.Z jeho nastudování přenesli 1905na gramofonové desky dvě árietenorista Erik Schmedes a basistaVilém Heš. V zahraničí nahrávalii Karel Burian a Ema Destinnová,kteří se zasloužili o inscenaceDalibora v Berlíně a v Budapešti(shodně 1909, německy a maďarsky).Burian zaznamenal dva zpěvy1907 česky v Paříži a německyv Drážďanech a další varianty 1911česky v Praze; Destinnová nahrálaárii Milady v Berlíně 1908 českya 1909 německy.První kompletní záznam vznikl domana půdě pražského rozhlasu z jara1946 s Beno Blachutem a ZdenkouHrnčířovou za řízení JaroslavaKrombholce; týž tenorista a dirigentbyli zvoleni i pro gramofonovédesky Supraphonu 1950, kde Miladuzpívala Marie Podvalová, a tétonahrávce se pak dostalo nejendomácího, ale také zahraničníhovydání na CD (Membran International221732-33).Na první zahraniční studiový kompletvzpomíná v pamětech Ivo Žídek:„Bylo to v údobí mého působeníve Staatsoper, kdy mne pozvalido rakouského rozhlasu (ÖRF),abychom spolu s Libuší Domanínskoua Zdeňkem Kroupou (oba tehdyhostovali ve Volksoper) nazpívaliDalibora v německém originále.“(Jak možná věřit, s. 60). Vladislavazpíval Edmond Höschel, JitkuKristianne Sorellová, rozhlasovýorchestr řídil Kurt Richter. Datacese různí do let 1956 či 1958. Vzhledemk početným edicím záznamů,vydávaných po vypršení ochrannélhůty 50 let, uslyšíme snad Žídkovaněmeckého Dalibora i my.První přenos v zahraničí zprostředkovalrozhlas BBC z provedenív Edinburku v srpnu 1964 silamipražského Národního divadla s dirigentemJaroslavem Krombholcema hostujícím Vilémem Přibylemv titulní roli. Miladu zpívala AlenaMíková. Doufejme, že také tentozáznam bude časem zpřístupněn.Jeho význam byl pro uznání SmetanovaDalibora klíčový.Nejstarší dnes dostupný zahraničnístudiový komplet Daliborapochází z Mnichova z pohnutéhoroku 1968; na CD jej přenesla společnostSerenissima (C 360.169-170), výběr scén je na CD Myto(MCD 924.65). Českou heroickouoperu o svobodě tehdy nastudovalRafael Kubelík, Dalibora zpívals citovou odevzdaností SándorKonya, mladodramatickouMiladu Felicia Weathersová, Vladislavas lyrickou deklamací GerdNienstedt, Žalářníka Franz Crass,Jitku Elsie Morissonová. Kubelíkovopojetí zaujme krásou zvuku,opojnou citovostí, velmi plastickyvypracovanou stavbou dlouhýchfrází a architekturou celku. Měkkástereofonní akustika staví hlasy velmiblízko s důrazem na dokonalousrozumitelnost slov (nikoli původníchWenzigových) a zároveň ozřejmujejednotlivé nástroje orchestru.Pěvci se nebojí nabídnout jemnosti,vzlyky i úchvatné vrcholy ažpo společné vysoké c v duetu. Snímekje v mnoha ohledech vzorový,byl rychle vyprodán a dosud nereedován.Jako další ohlas osudového roku,ale i edinburského úspěchu pořídilastudiový záznam Dalibora takélondýnská BBC: rovněž zde řídilrozhlasový orchestr český dirigent– Vilém Tauský. Anglicky zpívaliDalibora Roland Jones a MiladuPauline Tinsleyová, VladislavaGwyn Griffiths, Jitku April Cantelová.Do uvolnění záznamu pro případnévydání zbývá ještě 12 let.Nejdostupnějším Daliborem z tétoinspirační vlny se tak stal záznamrozhlasového přenosu představeníve Vídeňské státní opeře 19. října1969 s dirigentem Josefem Kripsem.Ve hvězdném obsazení zpívalvýrazově svěžího Dalibora LodovicoSpiess (hned v první scéně sipřidal vysoké c), heroickou MiladuLeonie Rysaneková, Vladislavas plnobarevným témbrem EberhardWächter, Žalářníka WalterKreppel a Jitku Lotte Rysaneková.Záznam se dočkal již tří různýchvydání na CD (mono Myto MCD924.65 a OPD 1434, stereo RCA74321 57735). Ačkoli pěvci představujíprvní světovou třídu svédoby a u překladu stál Kurt Honolka,provedení je drasticky zkrácenoo celou druhou žalářní scénu. Částzáznamu jiného představení z téhožroku zveřejnilo italské vydavatelstvíMelodram (CDM 26522)v podání Antona Dermoty a LeonieRysanekové za řízení BerislavaKlobučara. Později v téže inscenacialternovala Miladu také HanaJanků (německy), žádný oficiálnízáznam však není znám.Zvýšený zájem o Dalibora, podtrženýněkolikaletým úspěchem veVídni, zasáhl až do Itálie, kde milánskýrozhlas RAI pořídil a počátkemroku 1973 vysílal vlastní studiovýzáznam řízený dirigentem LuigimToffolem. Dalibora zpíval opětLodovico Spiess, ale italsky, Miladudramatická sopranistka RadmilaBakočevićová, Vladislava NicolaMitić, Jitku Dora Carralová.Jako překvapení se objevil Dalibor9. ledna 1977 v Carnegie Hallv nastudování dirigentky Eve Quelerovés newyorským orchestremi sborem při superhvězdném obsazenítitulního hrdiny NicolaiemGeddou (zpívajícího česky v opojnékantiléně). Miladu vybavila TeresaKubiaková dramatickým výrazem,krále Vladislava zpíval Allan Monk,Žalářníka Paul Plishka, Vítka JohnCarpenter a Jitku záskokem NaďaŠormová. Provedení je pojato jakovelká tragická opera, hraná s chutía vervou. Tím nepochopitelnějšíjsou škrty v druhé polovině, byťnepostihují žádné z klíčových čísel.Vydání na LP bylo u nás nedostupné,nizozemská CD Ponto (PO1018) byla lisována v Loděnicích,ale ani ty se na českém trhu neobjevily.Nejnovější zahraniční záznam pořídilajanovská firma Dynamic (CDS295/1-2) jako živý snímek z uvedenív Cagliari na Korsice v lednu 1999.Orchestr a sbor místního TeatroLirico řídil Yoram David, Daliborazpíval česky velmi svěže ValerijPopov, Miladu Eva Urbanová, VladislavaValerij Alexejev, Ža lářníkaJiří Kalendovský, Vítka ValentinProlat, Jitku Dagmar Schellenbergerováa Budivoje Damir Basyrov.Všichni jsou tak dobří, že stojíza jmenování. Svižná tempa sena několika místech zastaví, objevíse nepřesnosti a opět škrty ve scéněBudivoje a Dalibora. Kubelíkovonastudování zůstává i tentokrátnepřekonáno.Ke čtyřem studiovým kompletůmSupraphonu (mono, stereo, kvadroa digi) a třem kompletům Českéhorozhlasu jsou tedy ve světě zajímavéalternativy.Libuše, komponovaná výhradněpro slavnostní večery Národníhodivadla v Praze, vystoupila ze svédomoviny až ke Smetanovu století1924, kdy ji pohostinsky uvedlaolomoucká opera ve Vídni. Výjimečnábyla nastudování 1933 chorvatskyv Záhřebu a 1934 slovinskyv Lublani. Od té doby se kompletníLibuše objevila v zahraničí ažpři americké premiéře 13. března1986 v New Yorku v CarnegieHall. Zásluha náleží Yvettě Synek-Grafové, ale také dirigentce EveQuelerové, podobně jako u Dalibora.Titulní úlohu zpívala GabrielaBeňačková, Přemysla Václav Zítek,Chrudoše Paul Plishka, KrasavuLinda Roarková-Strummerová,Radmilu Barbara Schrammová,Lutobora Pavel Horáček. Provedenízachytil rozhlasový přenos společnostiPBS. K vydání na CD zatímnedošlo, protože Libuši s GabrielouBeňačkovou (dokument 1983z pražského Národního divadlav nastudování Zdeňka Košlera)krátce předtím vydala na CD japonskáNippon Columbia (PCM 90C37-7438-40). Zahraniční zájem o Libušipotvrdila také hamburská firmaCantus Classics (CACD 5.00168)vlastním vydáním pražského rozhlasovéhokompletu s Marií Podvalovouza řízení Aloise Klímy z roku1946, byť bez předehry, aby se vševešlo na dva disky. •

FRANCIS POULENCSTÁTNÍ OPERA PRAHAWILSONOVA 4, PRAHA 1tel.: +420/224 227 266e-mail: informace@opera.czwww.opera.czBOHEMIA TICKETMalé nám. 13, Praha 1tel.: +420/224 227 832Na Příkopě 16, Praha 1tel.: +420/224 215 031e-mail: order@bohemiaticket.czwww.bohemiaticket.czLa Voix humaine & Les Mamelles de TirésiasDirigent: GUILLAUME TOURNIAIRE |Režie, scéna a kostýmy: PIER LUIGI PIZZI |Sbormistr: ADOLF MELICHAR |PREMIÉRA 22. 2. 2007V koprodukci s Operním festivalem v Maceratě, Itálie

Generální partnerOficiální partner62. mezinárodníhudební festivalPRAÎSKÉJ A R OPRAGUESPRING62nd internationalmusic festival2 0 0 7Pod zá‰titou prezidentarepubliky Václava KlauseVe spolupráci s Ministerstvem kultury âRSpolupofiadatel hlavní mûsto PrahaKOMORNÍ HUDBA14. kvûten, sál âNBBENNEWITZOVO KVARTETOBrahms, Kalabis, Schubert15. kvûten, sál âNBENSEMBLE MARTINÒHonegger, MartinÛ, Riedlbauch,Fried, Kurz, Piazzolla17. kvûten, DOXProjekt Basklarinet –Pocta Josefu HorákoviHenri Bok, LukበDaÀhel, Vít Spilka,Petr Valá‰ek – basklarinetyJifií Hlaváã – klarinetJifií Stivín – flétny, basklarinetEmma Kovárnová, Daniel Wiesner –klavírHindemith, Logothetis, Hába, Kuãera,PiÀos, Pololáník, Riedlbauch, Pokorn˘,Stockhausen, Blatn˘, Stivín, ·tûdroÀ26. kvûten, kostel sv. ·imona a JudyHOUSTON SYMPHONY CHORUSCharles Hausmann – dirigentBrahms1. ãerven, kostel sv. ·imona a JudyDûtsk˘ sbor ROLNIâKA PRAHAKarel Virgler – sbormistrDélibes, Saint-Saïns, Fauré, Kopfiiva,MartinÛ, Eben, Novák, Kfiiãka, Hurník,Kurz, Jindfiich12. kvûten – 3. ãerven12 May – 3 June 2007www.festival.cz ■ www.ticketpro.cz