Z obsahu - Hudební Rozhledy - Scena.cz

tické linie, i když samozřejmě s novýmivýrazovými prostředky, je dnes bohuželněkdy mylně považován za pouhéhoeklektika romantismu. Myslím, že tomutak není. Nikdy totiž nepodlehl bludnéjednostrannosti jako mnoho jiných, dnesmálo významných autorů, a tak nemámek takovému hodnocení právo. Důvodemmé úvahy se stává i fakt, že jeho oblibamezi pianisty je více než zřejmá. Kladu siotázku „proč“? Prvním aspektem jeho přitažlivostipro klavíristy bude již zmíněnásilná emocionální působivost, kdy všechnysvé záměry vysloveně dovádí do krajníhostupně výrazovosti. Nic není v jeho hudběnerozhodné či víceznačné. Ve své častétragičnosti dovede hudbu až do ustrnutí,které je jakoby definitivní. Není v něm cítitvolba, Rachmaninovova hudba pohlcuje.To je silný psychologický moment, kterýv interpretovi vyvolává zcela konkrétní pocit– a to boj s citem. Druhým výraznýmmomentem se stává až despotický rytmus.Interpretace rachmaninovského rytmuje zcela ojedinělou záležitostí. V každéskladbě znamená rytmus pevnou kostrucelé podstaty, která zároveň uchvacuje svéráznouvnitřní pružností. Jeho velitelskáelegance a drsná neoblomnost až zdrcují.Vše, o čem jsem nyní hovořil, se pochopitelněve vrchovaté míře vztahuje rovněž na3. klavírní koncert, s nímž vskutku nenílehké se vypořádat v interpretační rovině.Dílo přichází s extrémními požadavky navšestrannou hráčskou vybavenost. Je neobyčejněrozsáhlé (téměř 50. min.) a sólistasi prakticky neodpočine. Klavírní part jekoncipován symfonicky a klavírista musíbýt neustále aktivní. Klade tak na pianistupřímo nadstandardní fyzickou i psychickouzátěž. To je také důvodem, proč ses ním setkáváme na pódiích méně často.Měl jste nějaký interpretační vzor?Slovo „vzor“ zde asi nebude tím pravým.Myslím, že každý interpret, pokudchce hrát koncert tohoto formátu, by mělmít především vlastní ucelenou představua hledat osobní identifikaci s dílem.Proto mi slovo vzor připadá příliš silné.Vzory hledá umělec v mládí. Takovýmbyl pro mne Svjatoslav Richter, kterývšak paradoxně Rachmaninovův 3. klavírníkoncert nikdy nenahrál. Nicménějsem poslouchal několik nahrávek tohotodíla, abych měl dostatečnou konfrontaci.V tomto směru se mi zdála jedinečnounahrávka Lazara Bermana.Ve své doktorské práci se věnujeteprávě problematice ruské klavírníškoly přelomu 19.a 20. století. Jakývýznam má proVás toto spojeníteorie s praxí?Vždy mne zajímalydůvody takpronikavých úspěchůruské klavírníškoly. Při hlubšímsledování jednotlivýchpříčin vyvstanemozaika, jejížpečlivé poskládáními dává překvapivěracionální odpovědi,které mohoui do dnešní praxepřinést mnoho nového.Toto studium jesoučástí mého působenína UniverzitěJ. E. Purkyně a jehoukončení plánuji ještěv tomto roce.S Moravskoufilharmonií Olomouc jste rovněžinterpretoval obě stěžejní klavírnískladby George Gershwina Rhapsodyin Blue a Klavírní koncert Fdur. Co Vás zaujalo na této stylovérozdílnosti?Vyčerpávající odpověď by si zasluhovalavelkou textovou plochu, tedy snadjen stručný pokus: hlavní rozdíl spatřujiv nosnosti ploch, které u Gershwinazdaleka nedosahují rachmaninovovskýchdélek. Druhou stěžejní otázkou se pak stávárytmická složka, s níž je u Gershwinanutno zacházet dosti neevropsky. Podlemého názoru je však příliš jednostrannévidět v tomto skladateli pouze tvůrce,jenž přenesl jazz do koncertních síní.Vždy mne především oslovovali umělci,kteří spojovali jazzové cítění, klasickouformu a krásu klavírního zvuku. Tvůrčísymbiózu těchto komponentů osobněpreferuji více, než hledání nadbytečnéindividuality.Působíte na katedře hudební výchovyPF UJEP. Jaký význam mápro Vás spojení práce pedagoga a sólovéhoklavíristy?Po vzoru svých učitelů spojuji oběsložky a myslím, že to jde velmi dobře.Své pódiové zkušenosti předávám svýmžákům velice rád a vynikající studentimi naopak vždy přinášejí i uspokojeníFoto Petr Berounskýz vlastní práce. Baví mě skutečně obojí.I když vím, že není podmínkou práceúspěšného pedagoga být též koncertněčinný, vidím zde jistou přednost. Tentoučitel má totiž možnost nahlížet na problémstudentů z obou stran „bariéry.“ Nadruhou stranu je pravdou, že často intuitivníprojev umělce by měl být vyváženurčitým racionálním jádrem. Stává se,že zformulovaná a vyslovená skutečnostmi mnohdy pomůže i ve vlastní umělecképráci.A Váš vztah k soudobé hudbě?Jednoznačně pozitivní. Kladný vztahse však v interpretační oblasti můžestát také ožehavou záležitostí. Pokud sečlověku nepovede Beethoven či Chopin,je to pouze jeho osobní problém, kterýmublíží obecenstvu a především sám sobě,nikoliv již autorovi. Pokud však klavíristaprovádí soudobou hudbu, měl by volituvážlivě, protože nevhodně interpretovanouskladbou může utrpět předevšímautor. Snažím se proto vybírat takovýmzpůsobem, abych se s dílem mohl maximálněztotožnit.Trvají Vaše hudební lásky?Ano, ale člověk občas potřebuje zaměnitsladké za slané, proto ani hudebnílásky nejsou neměnné po celý život. Víceukáže budoucnost, ale plány svěřuji velminerad.Připravila LENKA PŘIBYLOVÁ45