Z obsahu - Hudební Rozhledy - Scena.cz

DIVADLOSen končící smrtí anebPucciniho Bohéma v SOPMarina Vyskvorkina jako MusettaFoto František OrtmannZnámé rčení říká, že dělají-li dvatotéž, není to totéž. Zřejmě také platípravidlo, že dělá-li někdo totéž dvakrát,může výsledek rovněž dopadnout diametrálněodlišně. Když Státní opera Prahazařadila do svého cyklu komparativníchtitulů dvě operní verze Bohémy – Leoncavallovua Pucciniho – rozhodla se svěřitjejich nastudování stejným inscenátorům(pouze s výjimkou dirigenta). RežisérRoman Hovenbitzer pak podtrhl komparativnícharakter celého projektu ještěvíc. Především vyvázal obě díla z místaa času děje, tzn. z Paříže konce 30. let19. století, použil v obou operách stejnoudekoraci a zopakoval kostýmní znaky. Takse ovšem stalo, že srovnání nejsou vystavenapouze dvě operní díla se stejným námětema názvem, ale také dvě příbuznéinscenace Hovenbitzerova tvůrčího týmu.Pečlivé hudební nastudování i promyšlenéa propracované režijní pojetí BohémyLeoncavallovy bylo příslibem výraznéhodiváckého zážitku také v případě notorickyznámého díla Pucciniho. Bohužel,výsledek tentokrát nedopadl zdaleka takpřesvědčivě. Děj Leoncavallovy operyHovenbitzer zasadil do moderní dobynejen vnější formou – prostřednictvímscény, kostýmů a konkrétních reálií –,ale zejména myšlenkovým výkladem, akcentacísociálního vyznění. Také u Puccinihodošlo k podobnému posunu, jenžedo jakéhosi obecně poetického bezčasí.Posun se opírá o základní režijní nápad,o pokus inscenovat celý příběh jako senumírající Mimi.Pokud nějaká tragédie končí smrtíhlavního hrdiny, případně více hlavníchhrdinů, můžete vsadit krk, že každé dalšínastudování bude touto smrtí začínata odvíjet se jako retrospektiva. Kdejakáinscenace Romea a Julie (ať již v hávučinoherním, operním nebo baletním seotevírá pohledem do hrobky na mrtvá tělaveronských milenců, kdejaká La traviatase při předehře úspěšně prokašlává k smrtina své chudobné posteli, abychom pakv průběhu večeru sledovali, jak k tomudošlo. Je to nápad už tak otřepaný, že byse mu měli režiséři vyhýbat na sto honů.Pro Romana Hovenbitzera se stal naopakvýchozím bodem. Do rohu forbíny jeumístěno lůžko, na kterém od samého začátkuMimi umírá a vzpomíná. A protožena rozdíl od La traviaty Pucciniho Bohémapostrádá introdukci, byl před vlastnízačátek předsunut krátký motiv ze závěru1. dějství, což je věc krajně diskutabilní.Od světa snů dělí nebohou dívku rudýkruh, který má (soudě podle projekce natylové oponce) zřejmě evokovat pověstnýsvětelný tunel z předsmrtných vizí. U nápadus retrospektivním dějovým rámcemvšak nezůstalo. Postava Mimi je na celývečer zdvojena tanečnicí – což je mimochodemtaké nutně okoukaná záležitost.Tento baletní dubl chvílemi zastupujeMimi na smrtelném lůžku a jinak bloudíscénou. Občas provede nějaký taneční pohyb,většinu času je však jeho přítomnostbezúčelná. Snad má představovat dušinešťastné Mimi. Je to jen první z řadysnových symbolů, kterými je inscenacepřímo přetížena. Jsou tu papíroví ptáci,bílí klauni s housličkami, Mimi jako otáčejícíse panenka, bílé balonky, jež se měnív černé, Rodolfův vánoční dárek proMimi, vyšívaný čepeček (zde baret, použitýuž v Leoncavallovi), který „spadnez nebe“. Panna v bílých šatech se v etujipromění v černý příznak, stejně jakose sbor v bílých toaletách a stříbřitýchparukách ve 2. dějství promění v černémakabrální zakuklence ve 3. dějství.A pak je tu spousta nepochopitelnýchnápadů, které působí už ne jako symbol,nýbrž jako schválnost. Proč v kavárněMomus obsluhují zajíčkové z Playboye?Proč musí Musetta přijet na stříbrnémnosorožci? Proč má Alcindoro sukni zeslámy a tropickou helmu? Jaký význammají figuríny, kostýmované stejně jakosbor a neodbytně připomínající oběšence,které se snesou shůry při Musettiněvalčíku?Účelnost, která byla jedním ze základníchznaků Hovenbitzerova Leoncavalla,se z Pucciniho vytratila. Scéna PavlaBílka, jejíž jednoduchý princip bylv Leoncavallovi vynalézavě využit k podpoředramatické gradace, se v Puccinimzměnila jen v architektonicky pojatý prostor,působící odosobněně a stroze. Takéhereckému propracování bylo věnovánomnohem méně pozornosti – konkrétnostjednání chybí, je tu víc nečinnéhopostávání, obecné gestikulace a různýchpředstavitelských klišé.Hovenbitzerovo pojetí se možnáv lecčems odrazilo i na hudebním nastudování.Dirigentovi nemůže být asi takdocela jedno, že režisér zatěžkává lyrickýopar Puccniho opery od samého začátkusymbolikou předsmrtných vizí. Odpreparujese tím jak rozverný ráz bohémskýchscén, tak žánrovost obrazů vánoční ulicev Latinské čtvrti i zimního rána u mýtav Enfer, což ochudí partituru o kaleidoskopickouvícetvárnost. Orchestr pod taktovkouGiorgia Crociho zněl kromě toho25