Z obsahu - Hudební Rozhledy - Scena.cz

HORIZONTTitulní strana knihyJiří Traxler: Písně krátké Jana Jeníkarytíře z Bratřic. I. díl.Faksimile a sazba not Petr Traxler, obálkaa grafická úprava Zdenek Hanzl.Jako obrazový doprovod byly použity ilustracez editorovy sbírky kramářských písňovýchtextů. Recenzovali doc. PhDr. Lubomír Tyllner,CSc. a doc. PhDr. Lydia Petráňová,CSc.Vydal Etnologický ústav AV ČR ve spoluprácis ministerstvem kultury ČR, edicePoklady lidové kultury 9.1. vydání Praha 1999. 592 stran, notovézáznamy, černobílé ilustrace.Vytiskla Nová tiskárna Pelhřimov.díl. Zbývá tedy „maličkost“ – nalézt sponzoryzbývajících tří svazků.Při prezentaci knihy předvedl JiříTraxler se svou skifflovou skupinou ukázkyrealizace Jeníkova repertoáru, kteráspočívala ve spojení jeníkovských textůs nápěvy z dobových materiálů pocházejícíhypoteticky z Jeníkova ústního podání.Autor upozornil, že sám Jeník bohuželnoty neznal, ale byl výborný zpěvák, a takJan Rittersberk, František Ladislav Čelakovskýa možná i Bedřich Diviš Webera Tomáš Antonín Kunz přejali do svýchsbírek řadu jeho nápěvů. Zástupci Etnologickéhoústavu a Ministerstva kultury sena základě předvedených ukázek dohodlina zvukové edici tohoto repertoáru. Pandánemk němu se staly ohlasy evropskýchpísní v českém společenském zpěvu. Vraťmese však k prvému vydanému a dalšímtřem nevydaným dílům Jeníkových písní.Je rozsah edice zvládnutelný?Autorsky ano, viz výše. Teď je to otázkapeněz na vydání. A takové dva rokyčasu, než se vše připraví k tisku (údajedo PC, faksimile, noty).Proč se řada písní opakuje? Proč u některýchpísní jsou komentáře, a jinde ne?Jedná se o kritické, vědecké vydání,které ale musí být použitelné také pročtenáře a hudebníky a navíc nesmí setřítpodobu originálů. Pro folkloristy je zajímavákaždá varianta, zejména u lyrikynehledají žádný archetyp nebo dokonalýtvar. Jeník uvedl písně ve dvou i třechvariantách z různých dob. Jejich staženído jednoho textu a výčet odlišností byzabraly mnohem více místa a výsledekby znepřehlednily (vždyť jde většinouo čtyř– pětiveršové písničky). Komentářpak stojí u nejstarší, něčím výrazné nebonejobsáhlejší varianty.Jak dlouho trvala práce na této edici?Od roku 1993 do roku 2000. Samozřejmějsem nepracoval nepřetržitě, takéjsem spal a jedl (a měl i další aktivitybadatelské a muzikantské). Výsledkemjsou čtyři svazky v rukopisu, z toho tenpublikovaný má skoro 600 stran. Nejvícpráce daly srovnávací poznámky (komparaces 200 sbírkami), i technicky.Proč je tam vlastně tolik vulgarismůa živočišností?Protože tak obraz našeho tradičníhopísňového folklóru v době jeho vzniku(2. polovina 18. a 1. polovina 19. století)opravdu vypadal. Romantičtí estéti topak učesali a udělali z toho říkánky proděti. Do textů jsme zásadně nezasahovali– i drobná eufemizace dokáže udělatz vtipného popěvku trapnou říkanku.Jeník zapsal:Vzal jsem si babičku stařičkou,myslil jsem, že něco má,ona má v prdeli kohouta,on ji tam kokrhává.Námět, motiv tohoto popěvku není sámo sobě humorný: mladík si vyhlédne z vypočítavostistarší nevěstu; po svatbě zjistí,že je nemajetná. Vtip textu spočívá v tom,že sdělení „ona nemá nic“ je nahrazenoperifrází v podobě nonsensu. Rittersberka po něm Erben a další sběratelé textzjemnili na „ona má v komoře kohouta“.Vulgarismus byl odstraněn, s ním všaki následný komický účinek i obsahovýsmysl. Zatímco se v „zeslušnělé“ verzizpívá o poněkud záhadné staré paní,která má přinejmenším byt s komorou,ve které z neznámých důvodů vězní kohouta,v originále vystupuje nemajetnástará chuděra se zažívacími potížemi. Toje rozdíl!Zatím děkuji a chtěl bych tě, Jirko,poprosit, abys z vydané sbírky vybral předzávěrem na ukázku nějakou píseň nevulgární,lyrickou.To udělám velice rád, protože v tomje rozsah, rozměr a vlastně smysl sbírkyJana Jeníka z Bratřic. Lyrických písníje tam opravdu hodně, řekl bych třetinaa přimlouval bych se za otištění notovéhozáznamu téhle hezké teskné molovky.Zatímco cenzuře obecné, církevní,stranické a kdoví ještě jaké dělaly potížepísně jadrné, některým čtenářům a čtenářkámMarklova vytečkovaného vydáníčinily naopak problémy právě ty písněslušné, lyrické. Vždyť přece věděli, comají hledat, že?Ta druhá vzpomínka patří jinak sympatické,ale rázné a důrazné pracovnicikoncertní agentury. Seděla dlouho zamyšlenáa zachmuřená nad stránkamiJeníkových textů.Nelíbí se ti to? ptali jsme se. Ale celkemano, vždyť o nic nejde, odpovídala.Jenže tady nemůžu nic najít ať dělám codělám, ani jinotaj. Buď jsem hloupá, neboje to chyták.Přitom seděla nad čistým textem„Vyletěla holubička ze skály“. Ojoj, tolikneporozumění!Zásluha Jiřího Traxlera spočívá v tom,že dává věcem místo, které jim patří. Tímtaké dostávají svůj smysl v souvislostechi „písně krátké“ Jana Jeníka rytířez Bratřic a k neporozumění by už mělodocházet opravdu jenom zřídka.JAN ŠMOLÍK23