Z obsahu - Hudební Rozhledy - Scena.cz

Hudebnírozhledy 6/2003Měsíčník pro hudební kulturuVydává: Společnost Hudební rozhledy,člen AHUV, za finanční podpory MK ČR,Nadace ČHF, Nadace B. Martinů, NadaceLeoše Janáčka a Nadace Open SocietyFund PrahaŠéfredaktor: Jan ŠmolíkRedakční rada: Jiří Hlaváč, MikulášChadima, Petr Janda, Ivan Štraus,Stanislav TesařRedaktorka: Hana JarolímkováExterní spolupráce: Jitka SlavíkováTajemnice redakce: Marcela ŠlechtováVýtvarné řešení obálky: Jiří FilipAdresa redakce: Radlická 99,150 00 Praha 5tel.: 251 552 425 (šéfredaktor)251 550 208, 251 554 088(redaktoři),251 554 089 (sekretariát)fax: 251 554 088e-mail: rozhledy@volny.czhttp://hudebnirozhledy.scena.czNevyžádané rukopisy se nevracejí.Distribuci a předplatné v Českérepublice provádí v zastoupenívydavatele MEDIASERVIS s.r.o.Abocentrum, Moravské náměstí 12D,659 51 Brno.Příjem objednávek: tel. 541 233 232,fax 541 616 160,e-mail: abocentrum@mediaservis.cz;příjem reklamací: tel. 800 800 890Distribuce a předplatnéve Slovenské republice:Magnet-Press Slovakia, s. r. o.,Teslova 12, P. O. Box 169, 830 00Bratislava 3, tel./fax:004212/44 45 45 59, 44 45 06 97– předplatné004212/44 45 46 28 – administrativa004212/44 45 06 93 – inzercee-mail: magnet@press.skObjednávky do zahraničí vyřizujeredakce a MEDIASERVIS, s.r.o.,administrace vývozu tisku,Sazečská 12, 225 62 Praha 10,tel.: 271 199 255,fax: 271 199 902.Časopis Hudební rozhledy propotřeby zrakově postižených zajišťujeprostřed nic tvím internetového serveru:www.braillnet.cz Sjednocená organizacenevidomých a slabozrakých ČR,tel.: 266 038 714Tisk: Dvořák & syn, DobříšSazba: Studio DOMINO, BerounCena: 20 Kč, roční předplatné 240 Kč.Odevzdáno do sazby: 7. 5. 2003Evidenční číslo MK ČR E1244ISSN 0018-6996Z obsahuČeská filharmonie se čtyřmi dirigenty a osmi sólisty.....3Dvakrát Pražští symfonikové ............................................6SOČR znovu s Leošem Svárovským.................................7PFK zakončila Cyklus národů...........................................8Dvě premiéry na koncertě Bergu .....................................9Miroslav Vilímec sólově i komorně ................................ 11Stanislav Vavřínek s Brněnskými filharmoniky ............12Festival duchovní hudby ................................................ 13Orchestr Evropské unie s Vladimirem Ashkenazym .... .14Libor Pešek se vrátil do Pardubic a slavil ..................... 15Adéla Drozdová v Sále Martinů...................................... 16Mladé pódium 2003 ............................................................19Nové talenty na brněnské konzervatoři .........................20Jeseníkem opět zněly klavíry.......................................... 21Tlustá kniha o písních krátkých Jiřího Traxlera ........22Pucciniho Bohéma v SOP ...............................................25Muzikálová opera o K. H. Máchovi v ND ......................26Hraběnka Marica v Plzni ................................................28Čert a Káča v Ostravě.....................................................29Carmen v Opavě..............................................................30Prodaná nevěsta na Labi ................................................36K vídeňské premiéře Její Pastorkyně roku 1918...........39Rozhovor s klavíristou Romanem Fričem......................44Co si přečtete v příštím čísle?Z Pražského jara – Pocta profesoru Jiřímu Chválovi– Martinů Fest v Poličce – Expozice Nové hudby– Na slovo s Majou Pliseckou a Terezou Berganzou– České premiéry oper Scotta Joplina a JohnaAdamse v Praze – Příhody Lišky Bystroušky v Libercia Olomouci – Rigoletto v Ostravě – Aida v Ústínad LabemNa titulní straně Roman FričFoto Petr Berounský1

S Liborem Peškem,Leilou Josefowicza Jiřím BártouČeská filharmonie hrála (4. 4.)s Liborem Peškem, Leilou Josefowicza Jiřím Bártou. Byl to krásný, ale dlouhýkoncert. V jeho programu bylo prostějakoby cosi navíc. Houslistka s BartókovýmKoncertem č. 2 to rozhodně nebyla.Violoncellista osobně také ne, ale jehoskladba – Saint-Saënsův Koncert č. 1 jakopoložka po přestávce asi ano. Nebo byl navícúvodní Jan Klusák se svými Variacemina Mahlerovo téma? Či závěrečné PoulenkovyLaně? Klasicky uměřený program bybyl zřejmě Klusák – Bartók – Poulenc, aletaké klidně Klusák – Poulenc – Bartók.Případně Klusák – Saint-Saëns – Bartók.Takhle však byly dvě a půl hodiny veDvořákově síni Rudolfina pro někoho užtrochu moc. Má-li ovšem jindy posluchačza stejné peníze hudby až téměř o hodinuméně… proč si tentokrát stěžovat?Debut Leily Josefowicz s Českoufilharmonií stál za to. Už loni, když hrálaČeská filharmoniese čtyřmi dirigenty a osmi sólistyPůvabná Leila Josefowicz a stále šarmantní Libor PešekFoto Zdeněk ChrapekFESTIVALY, KONCERTYs FOK houslový koncert Johna Adamse,sršela rytmem a energií – a nejinak zde.Její tón dovede být sytě drsný, když v nejspodnějšípoloze nesmlouvavě s důrazemna každou notu vytváří naléhavé sdělení.Dovede být i nebesky tenký s rozechvěními bez něho, vždy tak, jak je přesně potřeba.Její projev má srdce i skvělou technikua tak, jak se odvíjela komplikovaně strukturovanáa přerývaná forma Bartókovy vrcholnězralé kompozice, dávala houslistkasvé umění do služby jejímu jednoznačnému,logickému a přesvědčivému osvětlení.Byla v každém okamžiku strhující, ať užnapříklad ve velké kadenci první věty,v dialogu s tympány či v klikatě rozvíjenémtématu ve druhé větě či ve furiosu,v zauzleních i rozjasněních ve finále.Jiří Bárta v tomto sousedství jakobyzbytečně soupeřil o přízeň a pozornost,která by se netříštila, kdyby byl jedinýmsólistou večera. Hrál ovšem kantilény suverénně,vzrušeným romantickým plnýmtónem; byl proto přijat obdobně jako Josefowicz.A stejně jako ona přidával.Klusákova hudba zněla v úvodu.Napsat, že jediné zajímavé je z této prosluléskladby Mahlerovo dlouze citovanétéma (Adagietto), by byla jedovatost.Avšak tvrdit, že nejzajímavější jsou naní Klusákovy následné vlastní variace,občas v intelektuálním hudebním jazyceněkdejší avantgardy značně řídké, bytaké nebylo přesné. S punktualismem jeto chvílemi totiž tak, jako kdyby v lidskéřeči zaznívaly jen samohlásky. Také senedovíte všechno.Poulenkovy Laně vyzněly pak na závěrjako typická zvukově rozmařilá francouzskápartitura, s trochou nonšalantnosti,lehce, bez nároku na velkou závažnost.V programu tedy bylo snad úplně odvšeho něco. Byl proto dlouhý. Ale přecejen byl i krásný.PETR VEBERS Tomášem Hanusem,BohuslavemMatouškema Hanou MinutilloAbonentní koncert České filharmonie10. a 11. 4. se konal zcela ve znamení českéhudby. Před přestávkou zazněli dva klasikové,možno-li to tak říci, subjektivněji laděnýDvořák idylického přírodního rozjímánía Martinů usilující o odosobněnou, cizelovanoustrukturu, nervně tepající jak ohlasytřicátých let, tak zřetelně neobaroknímireminiscencemi – řeč je o pastorální ouvertuřeV přírodě, op. 91, uvozující volnouprogramovou trilogii Příroda, život a láska,a o 1. houslovém koncertu, H. 232 bis. Druhápolovina byla vyhrazena, dramaturgickyvelmi zdařile, monumentálně apelativnímuoratoriu Otmara Máchy, Odkaz Jana ÁmoseKomenského, komponovanému na textKšaftu umírající matky Jednoty bratrskév letech 1952–55, které komplementárnědoplňovalo a kontrastovalo s předchozímvýběrem, představujíc jakési myšlenkovétěžiště večera.Ten byl však otevřen dosti rozpačitě,a hned od počátku odkryl značné rezervyv dirigentské technice teoretickyhlavní postavy večera. Že se jí Tomáš3

FESTIVALY, KONCERTYHanus, představitel mladé nastupujícídirigentské generace, nestal, bylo způsobenopředevším tím, že nedokázalovládnout orchestr a vtělit mu svou vůli,vyhmátnout ony inspirativní polarizacemyšlenkové, žánrové, stylové, barevné– jak je program nabízel. Soudím, žety tři skladby byly velkou příležitostípředvést silnou osobnost, vyklenoutpřesvědčivý oblouk večera. Hanusovogesto je však mdlé, nikterak nestrhuje,je dokonce technicky chybné a rozpačité(pozdní nástupy v Dvořákovi). Těžko říci,jak si mladý dirigent přečetl tuto líbeznězasněnou partituru, je možné, že citlivě,že tam slyšel ono latentní napětí mezipřírodním a lidským světem, plné sugestivněromantických vibrací. O ničemz toho však nedokázal silou svého gestapřesvědčit orchestr. Málokdy jsem slyšelČeskou filharmonii hrát svého Dvořákatak bezkrevně. Výkon orchestru se pakv břitce hybném koncertu Martinůo poznání zlepšil, ale ani zde nebylpotenciál dynamicky pulsující partiturybeze zbytku využit. Škoda o to větší, žesólista koncertu, Bohuslav Matoušek,podal znamenitý výkon, technicky bezchybný,tvárný, přehledný, a pokusil sese stylovým porozuměním a proporčnívyvážeností vyklenout vývojový obloukdíla. Umělecké zrání této výrazné osobnostizdá se právě kulminuje, lze se jentěšit na jeho další martinůovský kompletkoncertantních houslových skladeb, kterýnavazuje na vynikající počin z oblastikomorní tvorby, poctěný cenou NadaceČeského hudebního fondu. Strhujícího výkladuse nedostalo ani Máchovu oratoriu,skladba se přesto stala vrcholem večera,díky své zdravé a přesvědčivé koncepci.Tato partitura však přímo volala poplastickém prokreslení. Celkové obrysydíla a jeho humanistického poselství vesvé hutné velkorysosti snad nepočítajís křehkostí detailu, ale naléhavě potřebujíkontrastnější nasvícení: bez stínů paki světla ztrácejí trochu smysl. Homogennímasa zvuku svou syrovostí uchvacovala,ale místy zahlcovala i tolerantní akustikuRudolfina a ve své nediferencovanostipo čase trochu unavovala. Bez kontrastuto alespoň v evropském hudebním konceptuprostě nejde. Své příležitosti sev lyrických intermezzech (pokud o nichvůbec může být řeč) chopila a dokonalevyužila hlasově vzácně vybavená (byťúdajně v částečné indispozici zpívající),v Německu působící pěvkyně českéhopůvodu Hannah Esther Minutillo. I namalé ploše dokázala naplno přesvědčitvnitřně zkázněným, koncentrovanýmvýkonem a zaujmout barevnou sytostísvého měkce znějícího mezzosopránu.Velmi dobře připravenému Pražskémufilharmonickému sboru (JaroslavBrych) lze vytknout snad jen poněkudledabylou výslovnost, která ideové poselstvíKomenského zamlžovala do nezřetelnéhooparu.IVAN ŽÁČEKSe Sergem Baudem,Carolin Masur,FrançoisemLe Rouxema Jaroslavem HalířemO týden později, 17., resp. 18. 4., seRudolfinum rozeznělo francouzskou hudbou,pod taktovkou jejího svrchovanéhointerpreta, letos již šestasedmdesátiletéhoSerge Bauda. Večer byl zahájenBerliozovou předehrou k opeře Béatriceet Bénedict – a při vší úctě k zásluhámmaestra, ten věk tu byl znát. Ouvertura,uvozující jednu z nejrozkošnějších,vpravdě renesančních ShakespearovýchZleva François Le Roux, Jaroslav Brych, Carolin Masur a Serge Baudokomedií Mnoho povyku pro nic, která májiskřit vtipem a brilancí, byla odehránatechnicky uspokojivě, ale akademicky, všeodeznělo v jakémsi šedém, pohodlnémmezzoforte, bez nervních synkop, návratytématu nezabouřily svými překvapivýmisforzaty – úvod do večera prostě vyznělunaveně, nevzrušivě. Na řadu přišlo RequiemMaurice Duruflé (1902–1986), žákaEugena Gigouta a Paula Dukase, serióznězaložená kompozice – možná až příliš, alerequiem konec konců ani jiné než seriózníbýt nemůže. Jeho stavba je pečlivě promyšlena,tento varhaník a skladatel z generacepo Pařížské šestce tvořil velmi zodpovědně,pečlivě a pomalu. Jeho Mše zamrtvé z roku 1947 má vskutku dokonalouvycizelovanou stavbu, vykazuje mnohdyumnou, do detailu propracovanou polyfonnípráci, nikde však svého posluchačeneuchvátí do spáru génius a nezdrtí honenadálou silou jako Verdi, či nezkolébánekonečností své nadzemské kontemplacejako Mozart. Dílu dominují velké plochysborové, které svou útvarností připomínajíSaint-Saënse – stavebním prvkemje tu drobný motivek, demotivovaný nekonečnýmopakováním na tmel a cihluzároveň, čímž je dosahováno rozsáhlýchrozmyslně gradujících ploch, vytvářejícíchjakési svorníky celkové vznosně klenutéFoto Zdeněk Chrapek4

FESTIVALY, KONCERTYkonstrukce. Pražský filharmonický sborse představil opět v dobrém světle, v sólovýchpartiích Domine Jesu Christe, PieJesu a Libera me se uplatnili oba pěvci,německá mezzosopranistka Carolin Masura francouzský barytonista FrançoisLe Roux, aniž by však dostali větší prostor,a tedy možnost zanechat výraznějšídojem. Přestože jde o dílo francouzskéhoskladatele dirigovaného jeho krajanem,neodpustím si poznámku o francouzskévýslovnosti latinského textu, která jezajisté obvyklá ve frankofonní oblasti,ale ve střední Evropě je mírně řečenonelogická: zde panoval jiný usus – a too nic méně než tisíc let. Kloním se k názoru,že bychom se měli snažit si jej uhájita nevyklízet pole románské latině, kteroučeské ucho přijímá jako silně deformující.To je totiž po celé věky přivyklé k latiněnic ze sebe nepřidávat: čeština jako jedenz mála jazyků respektuje původní výslovnost,a byla proto vždy považována zateoreticky nejsprávnější.Po přestávce se konečně dostavilyi hodnoty, které šlechtí galskou hudbu:vtip, nenucenost, vzruch i elegance. Nejprvev Koncertu č. 2 pro trubku a komorníorchestr Andrého Joliveta (1905–1974),modernisticky orientovaného člena skupinyJeune France, vycházejícího z Druhévídeňské školy. Mírně jazzově orientovanátřívětá kompozice z roku 1954 kladeznačné nároky nejen na sólistu, ale i jednotlivéorchestrální hráče. Efektně pojatéhopartu trubky se s úspěchem zhostilmladý instrumentalista Jaroslav Halíř(1975), člen České filharmonie, který sevěnuje komorní i sólové hře. Dirigentskáhvězda Serge Bauda pak naplno zazářilave 2. suitě z baletu Alberta Roussela(1869–1937) Bakchus a Ariadna, op. 43,z roku 1934. Impresionistická zvukovost,apartní instrumentace, barevná hýřivost,vitální zemitost, ale i typická noblesaa strhující gestičnost – tomu všemu sedostalo pod Baudovou taktovkou adekvátníhoprovedení.IVAN ŽÁČEKS Ken-ičiroKobajašim a AjanoKobajašiČeská filharmonie v abonentnímcyklu CD 24. a 25. 4. dala prostormladé japonské sólistce: KlavíristkaAjano Kobajaši pod taktovkou svéhootce, v Praze dobře známého dirigentajménem Ken-ičiro Kobajaši, předneslaMozartův Koncert d moll KV 466. Druhoupolovinu večera vyplnila Symfonie č. 7E dur Antona Brucknera.Je velmi vhodné, přicházejí-li k orchestrusólista a dirigent tak dokonale předemdomluveni, sehráni a připraveni, jak tomubylo v tomto případě. Kromě několikaúvodních taktů, které nesly náznak neúplnékoncentrace, vyzněl Mozartův Koncerttakřka v ideální podobě. Dokonalé vyváženízvuku mezi dechovou a smyčcovou sekcíi mezi klavírem a orchestrem, podivuhodnáúspornost v dynamice, vzájemná inspiracev pointování figur a zřetelná, sjednocená,minuciózně filigránská artikulace, to všepospolu vytvořilo doslova témbrové hodyv temné d moll, měkkou pulsaci, kombinujícíkřehkou noblesu a preciznost s hlubokýmemocionálním záběrem. Česká filharmoniezde beze zbytku využila příležitostiprokázat, jak znamenitě dovede vyhovětdirigentovi, který ví, co chce, a podpořitinterpretační záměr sólistky, která i vevzrušené 3. větě dosáhla dramatickéhovýrazu raději simulací dychtivého běhubez porušení kantability, s důslednýmvyloučením síly a rasantního úderu. Docíle a ke vřelým ovacím jako by orchestrsólistku donesl na měkkém polštáři laskavésympatie a něžného porozumění.Velkolepá Brucknerova Sedmá symfonieuž nevyzněla tak jednoznačně. Mimojiné také proto, že prostor Dvořákovysíně neunese řadu dynamických vrcholůza sebou v plném orchestrálním obsazení.Nutně se dostaví únava psychickáPyšný otec, Ken-ičiro Kobajaši, tleská své dceři, sólistce Mozartova klavírního koncertu d mollK 466, Ajano.Foto Zdeněk Chrapeki fyzická, a to jak u hráčů, tak i u posluchačů.Také ustavičná stimulace kehře espressivo nutí orchestr k přílišdychtivému výrazu, k příliš masivnímuzvuku, k přehnaným dynamickýmobloukům, což posouvá celý aparátdo vyšší základní dynamické hladiny,k setření klidných, kontemplativně laděnýchploch a k rozkouskování formy.Bruckner nesnese ústup od kantabilitya resignaci na zvukovou dominancismyčcové sekce, kdykoli k tomu dojde,vytratí se žádoucí majestát a nastoupínepřijatelná údernost. Na druhé straněje třeba říci, že v tomto případě nebylaani na okamžik překročena míra dobréhovkusu a že orchestr a dirigent sedoslova zaskvěli na mnohých místech:uveďme třeba mystické okamžiky předzávěrem a vrcholem první věty, nádhernýzvuk smyčců, zvláště houslí v hlubokýchpolohách a dialog žesťů, smyčcůa dřev ve větě druhé. Také suverénníznalost díla a jeho pečlivé nastudovánízapůsobily velmi sympaticky a dočkalyse zasloužených ovací.BORIS KOBRLE5

FESTIVALY, KONCERTYDvakrát Pražští symfonikovéMaxim Šostakoviča dvě otcovysymfonieDmitrij Šostakovič, jeden z největšíchzjevů v hudební kultuře dvacátého století,byl otcem jediného syna; jeho vztahk Maximovi byl naplněn obrovským nábojemcitu. (Byl jsem shodou okolnostíu toho, když byl Dmitrij Šostakovič nakonci padesátých let poprvé v Praze: navzdorynabitému programu a tehdejšímproblémům s telefonním spojením trvalna tom, že musí se synem den co deninterpretaci symfonického díla DmitrijeŠostakoviče věnuje.V Praze teď uvedl Komorní symfoniiop. 110 bis, kterou z Osmého smyčcovéhokvartetu op. 110 instrumentoval RudolfBaršaj. V této podobě je u nás dílem poměrněznámým; zato Symfonie č. 8 c mollop. 65, která zazněla ve druhé půli večera,se tu hraje málokdy, ač jde o dílo ve vývojiskladatelovy tvorby neobyčejně důležité,které vypovídá o Šostakovičově osudu,o jeho názorech i o zjevném psychickémutrpení autorově neporovnatelně výmluvnějia naléhavěji, než tak široce známáSedmá symfonie („Leningradská“). Autorbolest za oběti Stalinova režimu. Trpím prokaždého, kdo byl mučen, zastřelen nebo zemřelhladem. Byly jich v naší zemi milionyještě předtím, než Hitler válku začal…“Citované věty poukazují na příčinyŠostakovičova příznačného tragismua svědčí o rozporech, jakými byl zmítánumělec, který – obrazně řečeno – žil aždo konce života v roce 1975 s vlky, jichžse bál. Hudba osmé symfonie je tohodůkazem: když se po drtivých obrazechsmutku a po vřavě apokalyptického obrazuve třetí větě symfonie objeví pokuso uklidnění a o vyslovení alespoň nepatrněnadějnějšího pohledu na budoucnost,není tato vize – jako u Šostakovičovamilovaného Mahlera – obrazem příštíhoslavného vítězství: durová tónina zaznívánesměle, sotva náznakem, a je naplněnajen tušením, jen pokorným smířením…Maxim Šostakovič tlumočil oběpartitury ve zřetelných konturách: jehoprovedení obsáhlo typickou úpornostskladatelova dlouhodechého tahu, epickoušíři jeho smutkem přesyceného vyprávěnív prvé větě i energičnost vzdornéhoprotestu. Dirigent si velmi dobře poradils obtížnou architekturou šedesátiminutovéhodíla a nedovolil publiku v zaplněnéSmetanově síni, aby byť jen na okamžikpolevilo v pozornosti. Orchestr podal jedenze svých nejlepších výkonů: smyčcesplnily dirigentovu zvukovou představuv provedení Komorní symfonie op. 110,vybudovanou na hutně syté barevnostia na řezavě pronikavém tónu v dramatickýchzlomech, jež s takovou účinnostíznásobovaly napětí. Uznání si zasloužíkoncertní mistr Jiří Hurník, který perfektněodvedl houslové sólo. Dechovíhráči (anglický roh, pikola, trubka, klarinet,xylofon i další) skvěle zvládli obtížnéparty v osmé symfonii.PETAR ZAPLETALMaxim Šostakovičmluvit). Maxim Šostakovič studoval hruna klavír a dirigování; v roce 1971 se stalšéfem orchestru sovětského rozhlasu a televize,v jedenaosmdesátém emigroval doUSA. Jeho dlouholetá péče o prováděníotcových skladeb je příkladná nejen autentičností,ale také důsledností, s níž se6Foto Zdeněk Chrapekvýkladového textu k pátému abonentnímukoncertu Pražských symfoniků(9. a 10. 4. 03) Miloš Haase přesvědčivělíčí okolnosti vzniku symfonie a citujemj. i Šostakovičův výrok z jeho pamětí:„Cítím velkou bolest za všechny, kteří bylizabiti za Hitlera. Necítím však o nic menšíChopinův Druhýklavírní koncerts IvanemKlánským6. abonentní koncerty symfonickéhocyklu C Symfonického orchestru hl.města Prahy FOK 29. a 30. 4. řídilrumunský dirigent Cristian Mandeal.Dnes sedmapadesátiletý umělec studovalnejen v rodné zemi, ale také u Herbertavon Karajana a Sergiu Celibidache.

FESTIVALY, KONCERTYV posledních letech se úspěšně prosazujei u předních symfonických orchestrů vesvětě včetně Izraele, Japonska a USA. Užpři úvodní předehře Ludwiga van BeethovenaLeonora č. 3 C dur op. 72 se ukázalo,že je to znamenitě technicky vybavenýa hluboce muzikální praktik: má zřetelnoupředstavu o vyznění díla a dovede jizkouškovou přípravou i zřetelnými gestypři koncertě beze zbytku realizovat. Jehokoncepci lze srovnat s výsledky soudobýchnejlepších dirigentů přímočaře temperamentních,ale zároveň ukázněných.Má smysl pro vyrovnaný zvuk i stavbu,jejíž kontury dokáže znamenitě vyklenouti v rozsáhlých symfonických plochách.Sólistou Koncertu pro klavír a orchestrč. 2 f moll op. 21 Fryderyka Chopina bylIvan Klánský. Přední český klavíristadnešní střední generace tu prokázalmnohem víc, než perfektní technickoudokonalost a efektní virtuosní výkon.Chopinův překrásný hudební text mu bylpředevším nástrojem poetického přístupu,básnivé reflexe i snění. Publikum, ježtéměř naplnilo Smetanovu síň, strhl svýmpodáním na výsost lyrickým, ale přecevýrazově rozmanitým a přitom ve všechvětách stavebně semknutým. Dirigentjeho koncepci znamenitě podpořil orchestrálnímdoprovodem barvitým a zvukověsvěžím, ale zároveň nikde neubírajícímsólovému klavíru zvukový prostor anina sebe nestrhujícím pozornost. Bylznamenitě vypracovaný a spolehlivý, alezároveň maximálně diskrétní, tedy ideální.Jediné vyrušení při prvním koncertě29. 3., jemuž jsem byl přítomen – rozladěnípři exponovaném diskantovém tónuv klavíru – překvapilo jen jednou. IvanKlánský je dokázal v dalším průběhu dílaznamenitě zamaskovat.Po přestávce zazněla Bohuslava MartinůSymfonie č. 4 H. 305, dokončenáv USA roku 1945. Když u nás v prvníchpoválečných letech Rafael Kubelík a paki další dirigenti provedli prvních pětsymfonií tohoto nejvýznamnějšího českéhoskladatele – emigranta, působilyzejména Třetí a Čtvrtá jako dramatickyvypjaté obrazy současného konfliktu a jenaž po válce vzniklá Pátá jako prosluněnýobraz touhy po domově a výdech štěstíz vítězství. Za ono víc než půlstoletí, cose u nás Martinů symfonie hrají, je všakvnímáme stále výrazněji jako součástdomácí tradice, jako modernizovanouprojekci Dvořákova symfonismu do slohovéhosvěta 20. století. Stálo by zatoIvan Klánský v zajetí Chopinazkoumat, do jaké míry způsobují tentoposun proměny interpretačního přístupua do jaké vývoj našeho hudebníhovnímání při neustálé konfrontaci s novějšía často mnohem vypjatější tvorboudalších desetiletí. Je však jisté, že hrátdnes symfonie Bohuslava Martinů českyznamená vyzvedat tyto shody s Dvořákovýmidíly: vroucně zpívat tam, kde jek tomu příležitost, zdůrazňovat tanečnostve scherzech i ostatní názvuky navyhraněné žánry z domácí tradice. Takpojal dílo i Cristian Mandeal. Českouinterpretační tradici asi zná a dovede jícitlivě naslouchat. A tak dílo se znamenitěpřipravenými Pražskými symfonikyprovedl způsobem, jaký je českému pojetívelmi blízký. Nejvíc chmur a konfliktů vyčetlze vstupního Poco moderato a Pocoallegro. Taneční věta měla opravdu charakterdvořákovského scherza; Mandealtu zdůraznil skladatelem předepsaný výrazovýkontrast mezi skočnými krajnímidíly a až lidově písňově zpěvným triem.Znamenitě vystihl také výraz smutkua nostalgie Larga i optimistickou a veselounáladu finále. Prokázal, že je dirigentem,přiměřeně a tvořivě schopnýmuchopit významná česká díla. Přejme si,aby toto porozumění pro českou hudbuuplatňoval i jinde ve světě.JAROSLAV SMOLKASOČR znovus LeošemSvárovskýmFoto Petr HorníkV uplynulé sezoně postihla zdravotníindispozice několik dirigentů, kteří měliřídit abonentní koncerty Symfonickéhoorchestru Českého rozhlasu: vedlešéfa Vladimíra Válka nedávno i BystríkaRežuchu. Také řízení osmého koncertuse místo onemocnělého Ondřeje Kukalaznovu ujal pohotový Leoš Svárovský.Neměl nijak snadnou úlohu: vedle nesložitépředehry Gioachina Rossinihok opeře Semiramis byla na programusymfonie pro varhany a orchestr Čtveroročních dob Otomara Kvěcha a po pauzeSymfonie č. 4 Es dur „Romantická“ AntonaBrucknera. Svárovský si poradil sesuverenitou, k níž v posledních letech7

FESTIVALY, KONCERTYjeho dirigentský projev dozrál; tato pohotovosts sebou ovšem občas nese i jistoudávku nezbytné (nikoli tedy odsouzeníhodné)povrchnosti, jež ale poznamenalaspíše dílo Brucknerovo nežli provedenískladby Kvěchovy.O symfonii z přelomu let 2000–2001,kterou poprvé v červnu 2001 provedl dirigentPeter Vrábel s orchestrem BERG,autor praví, že je „myšlena smrtelněvážně“ a že „navodí … dojem žánrovýchobrázků“. Myšlenkové těžiště svého dílaale Kvěch vidí v úmyslu mluvit o „evropskécivilizaci“. I když skladba jako celekvelmi zaujala většinu posluchačů, kteříji sledovali po celou dobu mimořádněsoustředěně, zdá se mi, že přece jennelze zastřít jistý rozpor mezi tvůrčímzáměrem a dosaženým výsledným obrazem:partitura, která pracuje s veliceexpresivními prostředky, chce vypovídato „šikmé ploše světové civilizace“, chcevarovat před nebezpečím, ale k tétovýpovědi používá žánrovou charakteristiku,jež počítá i s určitou zvukovouapartností (např. křehká scherzová drobnokresba).Kdybych chtěl tento rozporvyjádřit hodně populárním příměrem,patrně bych napsal, že do jedné polívkylze stěží rozkrájet celou krávu… Přestovšak pokládám souhrnný výsledekKvěchovy úctyhodné kompoziční práceza nesporný skladatelův úspěch: autorpoctivě hledal a zhusta opravdu našelneotřelé výrazové prostředky (sugestivnípastorální nálada, zajímavé spojení flétnys varhanami apod.), a dosáhl účinnéhodramatického napětí. Jistě, že varhannípart (hrál ho i tentokrát znamenitý AlešBárta) je někde až příliš „schován“ v orchestrálnímmasivu, a že je tu i problémproporcí: žánrové obrázky, jež mají líčitatmosféru jednotlivých částí roku, stěžísnášejí poměrně rozsáhlé plochy, atd. Alepublikum dobře vycítilo, že v Kvěchovědíle nejde jen o hravou zvukomalbu činepříliš závažné epické vyprávění…I Brucknerova symfonie byla přijatas porozuměním: rozlehlé dílo (hrací dobacelého koncertu překročila dvouhodinovýrozsah) zaznělo ve Svárovského elektrizujícím,někde možná až příliš dynamickéma vitálním pojetí velice působivěa přineslo kromě krásné hudby výbornévýkony hráčů SOČRu, zejména dechovýchskupin. Rossiniho ouvertura, zahraná vevirtuózně efektním tempu a lesku, dobřesplnila roli vstupního „čísla“.PETAR ZAPLETALPražská komorní filharmoniezakončila Cyklus národůNa vtíravou otázku, odkud se vzalatak početná a věrná abonentská obecPražské komorní filharmonie, bychomnašli odpověď nejen v uměleckýchkvalitách orchestru nebo jeho manažérskýchschopnostech, nýbrž i v nevšednía hlavně nesetrvačné dramaturgii. Příkladempro tuto sezonu byl i tzv. Cyklusnárodů, v jehož rámci se PKF postupněvěnovala španělským, italským, dánskýma polským skladatelům a jehož závěrečnýdubnový koncert v sále České národníbanky (23. 4.), realizovaný za spoluprácemladého slovenského dirigenta MariaKošika, zasvětila skladbám slovenským.Specifikem slovenské hudební tvorby jeskutečnost, že se její reprezentativní hodnotyrodily hlavně ve 20. století, proto měnepřekvapilo, že vybrané skladby patřilyprávě tomuto období. Otazník ovšem přinesljejich konkrétní výběr. MistrovskáSerenáda pro smyčce Eugena Suchoněse v tomto programu vyjímala naprostoMario Košiklogicky, dobrou volbou se ukázalo i Barcarollepro violoncello sólo, smyčce, harfua cembalo z dílny o půlstoletí mladšíhoVladimíra Godára, zato třetí ukázku bychvzhledem k žádoucí pestrosti programusám hledal asi jinde, než právě u Godárovavrstevníka a vyznavače jemu příbuznékompoziční estetiky Petra Zagara.Suchoňovu Serenádu, jejíž sympatickylapidárně tvarované části Košik dirigovalzpaměti, bylo radostí poslouchat. Nejenjejí rozjásanou marciální část, kterouhrál orchestr s nadhledem příkladně prosvětleněa lehce, nebo energické finále,ale také Scherzo, kde se vyznamenávalyvysoko položené smyčce, a jímavé Berceuse(s tempovým označením Lento Contristezza), v němž nám skladatel takvýmluvně demonstruje, jak mistrovskylze propojit odlehčenou formu suity s vyjádřenímněčeho velmi naléhavého.Soudobá repertoárová čísla programuměla vítaného společného jmenovatele,v obou se totiž představil v dominujícíúloze vynikající mladý slovenský violoncellistaMichal Sťahel. Uvedl se skvělea bylo na něm znát, že oběma skladatelůmnejen rozumí, ale že svým emotivněFoto Petr Horníkkřehkým a zvukově antirobustním projevemdobře komunikuje jak s tzv. „Novoujednoduchostí“ (Zagar), tak se sugestivnímsvětem monumentalizovaného kompozičníhominimalismu (Godár). Přesto8

FESTIVALY, KONCERTYHost ze Slovenska, Michal Sťahel15. 4. se v kostele sv. Šimona a Judykonal závěrečný koncert cyklu Staráhudba pořádaného Koncertním jednatelstvímFOK. Jako v minulých letech cyklusnabídnul skladby od gregoriánskéhochorálu až po Josefa Haydna v podánínejlepších interpretů. Jedním z koncertů,které si posluchači zapamatují, bude takénovodobá premiéra pašijového oratoriaDas Selige Erwägen des bittren Leidensund Sterbens Jesu Christi (Velebné úvahyo hořkém utrpení a smrti Ježíše Krista)Georga Philippa Telemanna.Ještě nedávno téměř zapomenutý Telemann,autor neuvěřitelného množství skladeb(napsal více hudby než Bach a Händeldohromady), dílo zkomponoval na vlastnítext, což v první čtvrtině 18. století způsobilo,že málem nebylo uvedeno. PoužitíFoto Petr Horníkjako celek se mu však podařilo prosaditpouze Godárovu Barcarollu, kompozičnětoporné střední partie Zagarova Rondajsem vnímal s velkými rozpaky.Závěr večera patřil klasicistní SymfoniiC dur dvacetiletého Carla Mariivon Webera, svěžímu dílku, byť poněkudneurovnaného pohybu (pauzy à lapotpourri místo prokomponovanýchpřechodů) a v dechové harmonii evidentněpřizpůsobenému hráčům, kteříbyli právě k dispozici. Po interpretačnístránce vyzněla Weberova symfonie nejpřesvědčivějive vstupní větě (výrazněvypointované introdukční unisono jakoby vypadlo z pera Haydnova), další větyuž nesvědčily o zrovna nejpoctivějšízkouškové fázi. Suchoňova Serenádatoho večera zářila mnohem víc.MILOŠ POKORATelemannovo pašijovéoratorium poprvé v Čecháchnebiblického textu, pojetí Krista spíše jakočlověka a v neposlední řadě Telemannovopůsobení v různých světských hudebníchžánrech bylo totiž trnem v oku církevnímúřadům. Pašije byly proto nejprve provedenysoukromě, později se však staly dílemvelmi oblíbeným.Z formálního hlediska se jedná o skladburozdělenou do devíti částí – rozjímání,ve kterých se střídají recitativy a árie tříbiblických osob (Ježíše, Petra a Kaifáše).Postava evangelisty chybí, ale najdemezde tři postavy alegorické: Zbožnost, Vírua Dceru Siónskou. Sbor komentující děníkaždou část uzavírá. Hudebně je skladbaovlivněna italskou operou (např. árie dacapo), je však patrné, že Telemann byldobře obeznámen i se soudobými francouzskýmioperními skladateli.Pašijové oratorium interpretovalL´Orfeo Barockorchester z Lince,který se v cyklu Stará hudba v minulýchletech představil již dvakrát. Poměrněmladý ansámbl (založen 1996) si jižzískal renomé jako specialista na méněznámou hudbu 17. a 18. století a od prvníchtaktů předehry bylo patrné, že sestaneme svědky vytříbené interpretace.Dílo nastudovala a od houslí řídila jehoumělecká vedoucí Michi Gaigg. Celý souborbyl perfektně sehraný, málokdy hrajíhistorické nástroje nebo jejich repliky takčistě, jako se to povedlo L´Orfeo Barockorchestru.Na převážně mladých interpretechbylo patrné zaujetí hudbou, jejichvýkon si zaslouží vysoké ocenění stejnějako pečlivé nastudování dirigentky.Výborným způsobem ztvárnil Ježíšebarytonista Markus Volpert, kterývyzpíval Ježíšovu bolest v nádhernýchkoloraturách, uzavřených procítěnou áriíDokonáno jest. Monika Mauch, věnujícíse převážně staré hudbě, představovalaDceru Siónskou, Víru a část partu Zbožnosti.Její jasný a čistý koloraturní sopránbral doslova dech. Zaujali i tenoristéThomas Scharr a Christian Havel jakoVíra a Petr. Zvlášť Petrova árie Mir ist dieganze Welt zu eng byla podána velmi procítěně.Menší úlohu Kaifáše zpíval AlbertHartiger, sbory provedl dvanáctičlennýL´Orfeo Vokalensemble.Všichni interpreti nám připravili nevšednízážitek a je těžko pochopitelné,proč po přestávce publikum znatelněprořídlo. Snad je vinen dnešní shon, kterýnás odnaučil se zastavit a poslouchatdelší dobu duchovní hudbu.JIŘÍ PETRDLÍKDvě premiéry nakoncertě BerguDne 13. dubna v Sále Martinů Lichtenštejnskéhopaláce pokračoval podzáštitou paní Viktorie Špidlové cyklusANNO 2003 druhým koncertem Komorníhoorchestru Berg. Program tvořilyskladby 20. století a soudobá hudba, jakje ostatně u Bergu již dobrým zvykem.Nejstarší skladbou byl Koncert procembalo a malý orchestr Bohuslava Martinůz roku 1935. Svěží dílo nezapírajícíbarokní inspirace vtipně kombinuje zvukklavíru a sólového nástroje. K cembaluusedla čerstvá držitelka prestižní Davi-9

FESTIVALY, KONCERTYDosud poslední držitelka ceny Davidoff – Prix, Monika Knoblochovádoff – Prix Monika Knoblochová. Svůjpart podala s bravurní jistotou a potvrdilatak pověst výrazné osobnosti mladécembalistické generace.Skladatel Michal Nejtek (nar. 1977) seveřejnosti již představil na Maratonu soudobéhudby a jako autor kritikou vstřícněpřijaté opery Dementia praecox. Tentovečer zazněla v premiéře jeho kompoziceDifferent Colours (Made of Tears). V dílejsou patrné minimalistické tendence napozadí některých prvků rockové hudbySmyčcová kvarteta naakademické půděCo je hudba hudbou, mají k ní vzdělancikladný vztah. Platí to zejménao příslušnících lékařského stavu: ti, kdopečují o lidské zdraví, jakoby v hudběnacházeli účinnou protiváhu ke stresu,s nímž je spojen výkon jejich záslužnéprofese. Není jistě náhoda, že účast lékařův pasivním vnímání hudby i při jejímaktivním provozování je všude na světěvíce méně samozřejmá…Koncerty, pořádané čtyřikrát doroka péčí 2. lékařské fakulty Karlovyuniverzity, mají už několikaletou tradici,v jejímž průběhu se podařilo získat propravidelnou návštěvu hudebních večerůpedagogy a jejich přátele; účast na těchtokoncertech se pro ně stala nejen kulturní,ale i společenskou příležitostí. UvedenoFoto Zdeněk Chrapektu bylo více než sto skladeb (mj. většinasmyčcových kvartet Ludwiga van Beethovena,Antonína Dvořáka, Wolfganga AmadeaMozarta, Josepha Haydna, FranzeSchuberta); kromě Kocianova kvartetaa souboru M. Nostitz Quartet vystoupiliv Karolinu Josef Suk, Lubomír Brabec,Jiří Stivín, Miroslav Kejmar,členové Pražákova kvarteta atd. ;v programech zazněly i premiéry dělsoudobých českých autorů (např. AlexejeFrieda). Náklady nesou na svých bedrechsponzoři, vstup je zdarma.Ve středu 2. dubna si pan děkanprof. MUDr. Josef Koutecký a členovéjeho kolegia pozvali k už padesátémukoncertu muzikanty tak říkajíc k sobědomů znovu: ve velké aule Karolina na(např. časté použití elektrické kytary).Výrazným instrumentačním prostředkemje exponovaný part bicích nástrojů.Díky relativní stručnosti a energickémuprovedení si skladba zachovala náboj aždo konce.Dalším významným momentem koncertuse stala veřejná premiéra SerenádyKarla Husy (nar. 1921). Jedná se o orchestrálnípodobu Tria pro klarinet, violua violoncello Evokation de Slovakia z roku1951. V přepracované verzi se staví dokontrapozice exponované dechové kvintetoa komorní ansámbl. Dechové kvintetoJuventus podobně jako Monika Knoblochovásvojí oduševnělou interpretacínáročného díla nenechalo posluchače napochybách, že patří k nejlepším tělesůmsvé generace.Program byl zakončen jedním z nejproslulejšíchopusů Benjamina Brittena – Variacemina téma Franka Bridge, op. 10.Složitá faktura a virtuozita díla klade zvýšenénároky nejen po technické stránce,ale předpokládá i početnější smyčcovýsoubor. Přes maximální nasazení nemohlonecelých dvacet interpretů dosáhnoutpožadované zvukové bohatosti.Díky progresivní dramaturgii a zápaluvšech účinkujících v čele s dirigentem PeteremVrábelem se koncert Komorníhoorchestru Berg opět zařadil k zajímavýmpočinům sezony.JIŘÍ PETRDLÍKOvocném trhu jsme se zaujetím naslouchalinekonvenčnímu koncertu, pro kterýčlenové Kocianova kvarteta a jeho „následnického“kvarteta Nosticova zvoliliskladby romantiků Louise Spohra a FelixeMendelssohna-Bartholdyho.Skvělou atmosféru ve zcela zaplněnémsále navodil už vstupní proslov panaprofesora Kouteckého: hýřil vtipem, alezároveň přesvědčivě a s obdivuhodnouznalostí věci přiblížil posluchačům oběskladby; věru bych chtěl o lékařské věděznát alespoň maličký zlomek toho, co vípan děkan o hudbě!Vystoupení obou těles, jejichž členovéhráli v aule Karolina při podobné příležitostiuž po osmačtyřicáté, mělo ovšemvšechny znaky spolehlivé profesionalityvýkonu, k němuž se spojili příslušnícidvou muzikantských generací: otec VáclavBernášek je vůdčí osobností Kocianovakvarteta, jeho syn Petr primáriemsouboru M. Nostitz Quartet.10

FESTIVALY, KONCERTYSpohr je autorem čtyř skladeb s názvemDouble Quartet (resp. Doppel-Quartett);z nich zazněl tentokrát třetí c mollz let 1832-33. Akusticky velmi sympaticképrostředí auly jen zdůraznilo delikátníjemnost Spohrovy hudební řeči, opřenév prvé ze čtyř vět zejména o virtuóznípart prvých houslí (Pavel Hůla); přímorozkošnicky si pak interpreti pohrális variačním Andante druhé věty. HudbaMendelssohnova Oktetu Es dur, op.20 (napsal jen jediný, 1820) je ovšemvzrušenější a prezentuje i myšlenkovězávažnější sdělení. Skvěle vyšlo zejménalehounké scherzo třetí věty.Pořadatelé i interpreti „karolinských“koncertů vykonali za léta skromnéhoa nenápadného působení spoustu záslužnépráce; zvlášť potěšitelné je přitomzjištění, že cca polovinu publika tvořili2. dubna mladí lidé.PETAR ZAPLETALFenix Ensembleve FoerstrověsíniKoncerty v nevelké Foerstrově sínimají svou nepostradatelnou atmosféru,danou mírně omšelým, za to působivýmhistorickým prostředím fary za kostelemsv. Vojtěcha, vlastním, početně docelaobstojným kádrem posluchačů a tradicíneokázalé, skoro rodinné komornosti.Nic z toho nechybělo podvečeru 5. 4., nakterém vystoupil mladý komorní soubor,klavírní trio Fenix Ensemble.Trio působí ve složení Pavla Franců(housle), Šimon Kaňka (violoncello)a Miron Šmidák (klavír). Všichni tři jsoumladí – mezi třiadvaceti až pětadvacetiroky a v současnosti studují. Za zmínkustojí, že houslistka a violoncellista si vybraliInstitut pro umělecká studia při Ostravskéuniverzitě, klavírista je posluchačempražské AMU. Všichni tři už také majípoměrně rozsáhlé zkušenosti s komornía sólovou hrou (pochopitelně zdaleka nevždy společné) a výčet prvních cen a vynikajícíchumístění v nejrůznějších soutěžíchby u nich vydal na rozsáhlý odstavec.Na své dubnové vystoupení si FenixEnsemble vybral tři autory – Haydna,Dvořáka a Martinů a přesvědčil, že sedovede dobře orientovat a pohybovatv hudební literatuře od klasicismu posoučasnost. Haydnovo trio G dur (blíženeoznačené, ale zřejmě z údobí Sturmund Drang) mělo po troše počátečnínervozity líbeznost i hravost v prvýchvětách, s gustem zdůrazněnou lidovoujadrnost ve finále (Rondo all´Ongarese).Dvořákovy Dumky chtějí zrát. Jsou těžkéProtagonistou 6. koncertu cykluFilharmonikové a jejich hosté komorně(16. 4.) byl koncertní mistr České filharmonieMiroslav Vilímec. Jako programsvého vystoupení volil výběr z děl autorůdvou úzce propojených hudebních kultur– francouzské a španělské – stylově náležejícíchpozdnímu romantismu: Čtyřipísně v úpravě Konstantina Mostrasepro housle a klavír Clauda Debussyho,jednovětou Sonátu pro housle a klavíra Španělský tanec č. 5 e moll (Andaluza)v úpravě Fritze Kreislera, obojí od EnriqueaGranadose y Campiñi, a HavanaiseE dur, op. 83 Camille Saint-Saënse nazávěr před přestávkou.Vybere-li si interpret určitou konkrétníprogramovou dramaturgii, pak k ní nutněa u těch nejlepších trií je nejvíce výrazutam, kde je nejméně not (přechody). ZatoBergerettes Bohuslava Martinů hrál FenixEnsemble jako „svoji hudbu“. Bezpečně,přirozeně a s požitkem, který dokázalrozdávat. Výsledný dojem z jejich koncertubyl příjemný a nadějný. To opravdunení málo.JAN ŠMOLÍKMiroslav Vilímec sólově i komorněmusí mít nějaký osobní vztah – a tenmá být z jeho podání naprosto zřetelněčitelný. Ten pocit jsme z Vilímcova rezolutníhoaž razantního projevu určitěmohli mít. Tato výrazová poloha tvořilajednoznačný rámec koncertu, došlo všaki na náladově jemnější odstíny. Klavírhouslistova bratra Vladislava Vilímcetuto tendenci pečlivě sledoval, aniž by sejakkoli uskrovňoval – souhra obou nástrojůbyla akusticky vyrovnána. Výslednicebyla proto zcela neafektovaná. Z čistětechnických aspektů hry M. Vilímcejsme ocenili bezpečná a bezchybná nasazení,jako by „z neznáma“, a zrovna takklidná vyznění frází. Dlouhý, jistý smyk,vyrovnaný tón a obdivuhodná intonačníjistota patří rovněž k charakteristickýmKoncertní mistr České filharmonie, Miroslav Vilímec, při provedení Franckova Klavírního kvintetuv Sukově síni, kde se v dílech Debussyho, Saint-Saënse a Granadose představil za doprovodusvého bratra Vladislava Vilímce i sólově.Foto Zdeněk Chrapek11

FESTIVALY, KONCERTYrysům jeho techniky – ta na sebe zbytečněupozorňuje, ale je všudypřítomnáprávě svou samozřejmostí.Řečená charakteristika platí i prodruhou polovinu večera, jenže přistupujek ní neopominutelný moment komornísouhry. Jedná se o rozsáhlý, třívětý Klavírníkvintet f moll Césara Francka, kdese k bratrům Vilímcovým ještě přidružiliAida Shabuová (housle), Jan Mareček(viola) a Jiří Hošek (violoncello). Danásestava výrazově převzala náboj svéhoiniciátora a – dá se říci – stále aktuálnía interpretačně inspirativní dílo dostalodynamicky robustní rozměr. (Vtírá seotázka, jestli relativně minucióznější přístupv nakládání se zvukem místy přecejen trochu nechyběl, ovšem jen s tím, žetady celkem svobodně může rozhodnoutzpůsob chápání tohoto díla). Sympatickyrovněž působil angažovaný přístup v pojetídalších jednotlivých partů (zejménaJ. Hoška a J. Marečka). Promyšlenostspolu s technickou jistotou propůjčilymelodicky nepřetržitému plynutí Franckovakvintetu přesvědčivost a potvrdilyjeho jedinečnost.JULIUS HŮLEKStanislav Vavřínek s BrněnskýmifilharmonikyPátý abonentní koncert Komorně orchestrálníhocyklu Státní filharmonieBrno měl být zaměřen francouzsky – MozartověPařížské symfonii mělo předcházetStvoření světa Daria Milhauda, večer měluzavřít Lidský hlas Françise Poulenkav podání Ingrid Habermann. Mimořádnýzájezd filharmoniků do Švýcarska siovšem vynutil několik změn. Dubnovýa nikoli březnový koncert řídil místoMartina Siegharta šéfdirigent Jihočeskékomorní filharmonie Stanislav Vavřínek,Poulenkovo dílo La voix humainenahradila Čajkovského Mozartiana. Dne10. 4. v Besedním domě tedy zazněl programspíše mozartovský, bez lákavéhojména sólisty.Stanislav Vavřínek je umělcem, kterýmá (zatím) lepší začátky než konce.Jazzovou suitu z baletu Stvoření světaotevřel slibně – v dynamice i souhřekompaktní gradací. Živelné fuze jistározháranost nevadila, taneční částiVavřínek trochu moc hlídal, vytrácelse dojem improvizace, i když v poslednívětě nechal nevázanému chaosu a „řevu“ansámblu volný průběh. Pomalé plochypostupně ztrácely napětí, v závěrečnémfrulatu dvou fléten na okamžik usnulii hráči; Stvoření světa skončilo drobnýmrytmickým trapasem.Symfonie č. 31 D dur WolfgangaAmadea Mozarta pokračovala v sestupnémtrendu, avšak první věta opětslibovala oživení. Vavřínek se snadno(a rád) dostával do graciézních úseků,vychutnával rokokové detaily. Andantinomohlo fascinovat „ostrou“ souhrou prvníchhouslí, kdyby tyto přesné ozdobyzapadaly do celkové nálady. Do třetí větyVavřínek vletěl v příliš rychlém tempua navíc se vůbec nedostal „do hudby“,byl stále „nad“ ní, zazněla mozartovskávášeň „podle pravítka“. Nepopírám, žeVavřínek odvedl solidní výkon, ale jakodirigent-pedant. Chyběla uvolněná hra.Nepřekvapilo, že z úvodní gigy Suityč. 4 G dur Petra Iljiče Čajkovského sálalaenergie a byl z ní konečně „cítit“ Mozart.Za hudbou menuetu se opět prosazovaltikot metronomu a následujícímu motetuAve verum corpus se nedostalo vokálníplynulosti. Závěrečné variace zachránilakompoziční i instrumentační pestrost.Zdá se, že za nevyrovnanou interpretacístála Vavřínkova motorika; na jedné straněvysoký, štíhlý muž s přímým drženímzad, ladnými pohyby rukou a elegantněvystrčeným malíčkem, na straně druhéstrohé a rychlé změny v zápěstí, trhanéa nepříjemně nečekané obraty těla, kterýmodpovídaly i překvapivé zvuky orchestru(sforzato v desáté variaci atd.).Vavřínek neelekrizoval, ale neurotizoval.Dirigent zkrátka nevyužil možnost státse hvězdou večera, o to více pozornostisi zasluhují sólové výstupy filharmoniků:příjemný rovný tón Jana Smolíka (saxofon),kterému ve Stvoření světa dobřesekundovala Ivana Reichová (hoboj),přirozená a muzikální sóla Pavla Wallingera(housle) a Josefa Hejtmánka(klarinet) v Čajkovském.JIŘÍ KOPECKÝSlavnostnízahajovací koncertDnů norskékultury ve SlanémPoslední březnový den tohoto rokuse konal v kapli Zasnoubení PannyMarie zahajovací koncert Dnů norskékultury ve Slaném. Po projevech velvyslanceNorského království, starostyměsta a čestných hostů zazněly skladbyEdwarda Griega – suita pro smyčcovýorchestr Z časů Holbergových a cykluspísní Norsko op. 58 v úpravě pro soprán,harfu a smyčcový orchestr. Druhou částprogramu pak tvořil harfový koncert D durA. Vivaldiho a Koncert A dur pro klavíra orchestr KV 414 W. A. Mozarta. ÚčinkovalOrchestr Atlantis pod taktovkouVítězslava Podrazila, sólistky HanaBlažíková, Lydie Härtelová a JamilaHla Shwe.Suita ve starém stylu Z časů Holbergovýchpatří jistě k nejpopulárnějšímskladbám E. Griega. S lítostí můžemekonstatovat, že rozsáhlá a neobyčejněhodnotná písňová tvorba tohoto autoraby si zasloužila větší pozornost interpretůi pořadatelů. Provedení cyklu Norsko v podánímladé sopranistky Hany Blažíkovétedy můžeme považovat za výrazný dramaturgickýpřínos. Obtížný part zvládlas technickou suverenitou a naprosto přesvědčivýmvýrazem, přestože zastupovalazpěvačku jinou, anoncovanou v programu,která v den koncertu náhle onemocněla.O Haně Blažíkové v budoucnu zcela jistěuslyšíme. Druhým vrcholem večera bylMozartův klavírní koncert A dur KV 414v podání Jamily Hla Shwe, pražskérodačky, žačky profesora Kříže, kteráléta působí pedagogicky a uměleckyve Spojených Státech. V loňském rocerealizovala nahrávku skladeb A. Skrjabinaa S. Prokofjeva pro Český rozhlas.Mozartův klavírní koncert A dur v jejímpodání byl virtuózní a stylově perfektní,přestože se musela vyrovnat s technickýminástrahami ne příliš kvalitního nástroje.Její hra byla jistě vynikající inspirací taképro Orchestr Atlantis (letos oslavující již10. výročí od svého založení), který podvýborným vedením svého zakladateleVítězslava Podrazila podal při tomtozávěrečném čísle nejlepší výkon.JIŘÍ ČIPERA12

FESTIVALY, KONCERTYFestival duchovní hudbyTři důvody mě vedou k napsání tohotočlánku či spíše úvahy: zaprvé že jsou zdezase Velikonoce a s nimi i náš největšíFestival duchovní hudby, v pořadídvanáctý, konaný ve dnech 13. – 27. 4.v inspirativním prostředí katedrály sv.Petra a Pavla v Brně, zadruhé že jakokaždoročně je zahajován dílem StabatMater, a zatřetí, že, jelikož je letos lichýrok, je to Stabat Mater AntonínaDvořáka (střídající se v sudých letechnapř. s J. K. Vaňhalem, G. Rossinim, F.Poulenkem, J. Haydnem aj. Dvořákovahudba plná bolesti, ale i naděje, s velkýmidramatickými vzruchy, které takstrhujícím způsobem vygradoval dirigentLeoš Svárovský, důvěrný znalec tohotoDvořákova díla (jen já jsem jej ho slyšeladirigovat na těchto festivalech třikrát),k tomu vynikající sólisté – HenriettaLednárová – soprán, Karla Bytnarová– mezzosoprán, Jozef Kundlák – tenora Pavel Kudinov – bas – i stejně skvělýČeský filharmonický sbor Brno(sbormistr Petr Fiala) – to byl velkýumělecký zážitek. Orchestrální složkabyla tentokrát svěřena členům BrucknerOrchester Linz, který jak bylo vidnoz jeho prospektů, má k Dvořákovi častýmuváděním jeho díla blízko, ostatně s českouhudbou jej spojuje i trvalá spolupráces ČFS Brno.Neméně silným zážitkem bylo následujícíhovečera Sedm slov Ježíše na kříži,oratorium od Cézara Francka, neobyčejnělíbezná a jímavá hudba (s velmi dramatickým5. slovem, Sitio!) v provedení AnnyWierzbické – soprán, Tomáše Černého– I. tenor, Marka Olbrzymka – II. tenor,Rafaela Siweka – bas, Pražskéhofilharmonického sboru (sbormistrJaroslav Brych) a Pražské komornífilharmonie – pod pevnou taktovkouTomáše Hanuse; čin o to záslužnější,že dílo bylo u nás provedeno poprvé. Rovněžúvodní Salve Regina Josefa Haydna,s neobyčejně vypjatým sólovým sopránemneskrblícím koloraturami, bylo interpretačnílahůdkou, zejména díky sólistce,Yuko Oba.Poněkud rozpačitě působil třetí večera to hlavně „díky“ Lamentacím prorokaJeremiáše J. D. Zelenky, které byly jakoskladba fádní, nevzrušivé, k tomu přistupovalavelmi nepřesvědčivá interpretacepěvkyně Evy Blahové, jejíž hlas neproniklnad orchestr a nebyl prost intonačníchnejistot; basista Martin Gurbalpůsobil daleko lépe. Až v samostatnémvystoupení (J. Haydn: Symfonie f moll„Pašijová“) se hostující „Warchalovci“rozehráli k výkonu, na jaký jsme od nichzvyklí. V současné době řídí Slovenskýkomorný orchester Bohdana Warchaladirigent Ewald Danel a vede si dobře,i když charismatická osobnost zakladateleorchestru, Bohdana Warchala, je jentěžko nahraditelná.VĚRA LEJSKOVÁDruhá, optimističtěji laděná polovinabrněnskéhofestivalu začala meditativnímvečerem se specializovaným vokálnímsouborem Schola Gregoriana Pragensispod vedením Davida Ebena(23. 4.). Tito pěvci studují gregoriánskýchorál i pozdější středověkou hudbuna základě znalosti dobových traktátůi přehledu o realizaci starých notovýchzápisů z hlediska dnešní doby v celosvětovémrámci. Disponují příjemnýmihlasy přirozeně technicky tvarovanými,silově vyrovnanými spodními i vrchnímirejstříky a co je nejdůležitější – zvukovýcelek deseti vokalistů zní kompaktněa v obdivuhodné souhře výrazové a přesnostivýslovnostní. Těmito klady obdařilitři části svého programu tj. velikonočníliturgie, zpěvy ke Svátku nanebevstoupeníPáně a zpěvy ke Svátku seslání ducha svatého.Přísnost jenohlasých unison řídce,ale tím působivěji vystřídal světsky květnatývícehlas paraliturgických kompozic– motet a duchovních písní. Starobylezbožnou atmosféru respektovaly i prvkymimohudební – splývavá bílá roucha,důstojná chůze a vzhled členů souboru.Přídavek ze soudobé tvorby Petra Ebenaprezentoval seriózní a vytříbený způsobstudia jakéhokoli stylu.Páteční a nedělní koncert (25. 4. a 27.4.) se navrátil k tradičnímu obsazení sesborem, orchestrem a sólisty. V pátek interpretačnězazářila sopranistka SimonaHouda-Šaturová, která se v úvodu pochlubilakoloraturní technikou v dialogus violoncellem (Pavel Šabacký) v Reginacoeli českého barokního mistra BohuslavaMatěje Černohorského za varhanního doprovoduEvy Podařilové. Lyrické polohyhlasu poté rozvinula v oratoriu soudobéhobrněnského autora Petra Fialy Křestsvaté Ludmily, které i jako celek vyznělozrale a s výrazově strhujícím efektem,na němž se podílel recitátor VladimírKrátký, orchestr Státní filharmonieBrno a Český filharmonický sborBrno – vše řízeno pevnými gesty autora.Náročný program pokračoval Mší D dura oslavným Te Deum Antonína Dvořáka.V tomto případě především Te Deumdosáhlo vysokých interpretačních met– Šaturová pozvedla svůj hlas k hrdinskémutémbru vedle obdivuhodného výkonubarytonisty Vladimíra Chmela.Nedělní večer proběhl ve znamení světskyodlehčené radosti. Středem pozornostise stala chorvatská pěvkyně RenataPokupić, která již loni poctila festivalsvou účastí. Po vylehčených, v chrámovéakustice nepatrně slitých rychlých koloraturáchve velikonoční Telemannověkantátě excelovala v málo prováděnéMisse solemnis Ditterse von Dittersdorfa,mistra vídeňského klasicismu. Její partumožnil využít jak virtuózní techniky, takvýrazovosti nosně barevného, operně velkolepéhosopránu, jejž perfektně ovládalaa přizpůsobila klasickým normám. Opětúčinkující Český filharmonický sborBrno tentokrát spolupracoval s decentnízvukovou linií Českých komorníchsólistů, což prospělo stylovosti vyznění.Svěžest Dittersdorfova melodického,ale nikoliv lacině líbivého díla tempověpodepřel rakouský dirigent CasparRichter.Interpretační úroveň festivalovékoncertní řady byla mimořádně kvalitní– volba repertoáru spojila aspekt objevný(Franck: Sedm slov Ježíše na kříži) s tradičním(Dvořák:Stabat mater).ALENA BORKOVÁ13

STRÁNKY O MLADÝCHOrchestr Evropské unies Vladimirem AshkenazymHelène GrimaudVladimir Ashkenazy se s Prahou rozloučil dirigováním Orchestru mládeže Evropské unie. Foto Zdeněk ChrapekOrchestr mládeže Evropské unie(European Union Youth Orchestra) užjezdí po světě pětadvacet sezón, aniž byztratil cokoliv na přitažlivosti. Naopak,zdálo se, že jeho letošní vystoupení veSmetanově síni (5. 4.) v rámci pravidelnéhoturné po evropských zemích bylo přijatoještě spontánněji, než tomu bylo v dobách,kdy toto těleso začínalo, a to i navzdorytomu, že sami čeští muzikanti byli v EUYOletos zastoupeni (jeden houslista a jednacellistka) více než skromně. Navíc – protožepříprava a realizace letošního jarníhocyklu EUYO byla svěřena VladimiruAshkenazymu, představoval tento večervlastně jediné důstojné rozloučení Pražanůse šéfdirigentem České filharmonie. Jenorchestr, který u toho asistoval byl jiný.Překvapil mě způsob, jakým se mladičtíorchestrální hráči zhostili DvořákovaKarnevalu, kterého si Ashkenazy připravilspeciálně pro Prahu. Skladba znělavirtuózně i poeticky, rozjásaná vstupnípartie měla oslnivý tah a v krajně rozvířenémpohybu byl přesně vyhráván každýtón. Po sugestivním skluzu do ztišenédynamiky si dirigent velmi jemně pohráli s kontrastní tklivou myšlenkou, jejíž dalšírozvíjení modeloval nejen nádherně měkce(s lehounce roztančeným zhoupnutím), alei s citlivým porozuměním pro pohádkovoulyričnost této hudby (subtilní hra témbrůpo hornovém sólu!). Po herní stránceobstály v Karnevalu znamenitě všechnysekce mladičkého orchestrálního tělesa,ale pokud bych si mohl vybrat, složil bych14největší poklonu báječně sjednoceným a lehouncefrázovaným smyčcům. Na interpretaciBeethovenova 4. klavírního koncertu,s nímž se ve Smetanově síni představilamladá, ale už světově renomovaná francouzskápianistka Helène Grimaud,bylo v 1. větě znát, že se orchestr musísólistce hodně tempově přizpůsobovat.Ani Ashkenazy, sám duší pianista, jakoby po této stránce nebyl, přestože pracovalse sólistkou velmi citlivě dynamicky, vesvém přirozeném živlu. I tak bylo ovšemco poslouchat. Na jemně romantizujícíma současně typicky francouzsky noblesnímprojevu sólistky, mě okouzlovala jak trefněklasicistní zvukovost „vyťukávaných“ melodickýchdiskantů, tak mocná senzitivnost.Už v narativním klavírním prologu jako bysólistka něco neskonale krásného přímovzývala a oč básnivěji pak v tomto duchua velmi pomalých vlnách postupovalai v dialogu s orchestrem, o to výrazněji sejí od subtilních zvukových ploch odráželyvšechny typické beethovenovské akcenty.Je zajímavé, že v Andante už sólistka svůjmonolog tolik výrazově nezatěžkávalaani nelyrizovala a že chápala celý tentovyhrocený dialog v kontrastu k 1. větědaleko mužněji. I ve finále zůstávala francouzskápianistka nápadně osobitá, kdyžse prostřednictvím spíše střídmě než nadoraz efektně rozehraného Vivace snažilao maximální „čitelnost“ každé pointy. Bylto rozkošně poetický, galským šarmemokouzlený Beethoven. Spíš hladil, nežjitřil.Zařazením Rachmaninovovy 2. symfoniena závěr programu, jehož úvod patřilDvořákovi, potvrdil Ashkenazy opětsvou bytostnou inklinaci k slovanskéhudbě. Pro orchestr to byl nepochybněvklad. Nejen na mocném zápalu, alei na překvapivé zasvěcenosti mladičkýchinstrumentalistů do typicky elegickéhoa fantaskního světa ruského symfonismuz počátku 20. století, bylo dobře znát, žeOrchestr mládeže EU přistoupil k RachmaninovověDruhé jako ke klíčovémustudijnímu úkolu letošní sezony a že ses touto symfonií před pražským vystoupenímpochlubil už na dvou prestižníchevropských pódiích (Curych, Petrohrad).Šlo o znamenitou, po stavební stráncesugestivně vygradovanou interpretaci,i když ve srovnání s tím, jak se s Rachmaninovovou2. symfonií vyrovnávajíšpičková orchestrální tělesa současnosti(vzpomeňme na „autentické“ podání bývaléLeningradské filharmonie v rámciPražského jara 1987) chyběla některýmextaticky rozvířeným partiím robustníchgradací a „bohatýrských“ žesťových plénpřece jen vyváženější zvuková výslednice.Co si jednoznačně zasloužilo absolutorium,byla všechna sóla a volné partie elegickéhovýrazu, z nichž některé, zejménatajemná introdukce k 1. větě a ona místa,kde se tak naléhavě připomíná ovzdušískladatelových klavírních koncertů,k nám promlouvaly přímo ideálně. Inu,dirigoval Ashkenazy!MILOŠ POKORA

STRÁNKY O MLADÝCHLibor Pešek se vrátil doPardubic a slavilKonzervatoř Pardubice letos prožívá25 let od svého založení a oslavy tohotojubilea otevřela v grandiózním stylu. Naprovedení cyklu symfonických básní Mávlast Bedřicha Smetany nasadilo ředitelstvíkonzervatoře „všechny páky“: velkýsymfonický orchestr vznikl sloučenímKomorní filharmonie Pardubices Orchestrem posluchačů KonzervatořePardubice, k řízení obou slavnostníchkoncertů byl přizván mezinárodněproslulý Libor Pešek, který v letech1970–77 vedl Východočeský státní komorníorchestr (právě kvůli Peškovězdravotní indispozici se březnové termínyOrchestr posluchačů Konzervatoře Pardubice a Komorní filharmonie Pardubice s Liborem Peškemv Sukově síni Domu hudbyFoto archívkoncertů přesunuly na duben). Pověstnoutřešničkou na dortu se stalo účinkováníněkdejšího žáka nynějšího ředitele konzervatořeJaromíra Höniga, v současnédobě prvního flétnisty České filharmonieRomana Novotného. Poslední večers Mou vlastí se konal 25. 4. v Sukověsíni Domu hudby v Pardubicích.Samotné zkoušky, které žákům konzervatoře„zpříjemňovaly“ život od začátkuškolního roku 2002/2003, provázely jistépochybnosti. Zdálo se, že Má vlast je prostředoškoláky příliš velkým soustem,jenomže konzervatoř momentálně disponujepoměrně vyrovnaným pedagogickýmVečer s Akademickými komornímisólistyDne 11. dubna se v Sále Martinů hudebnífakulty pražské AMU uskutečnildruhý koncert Akademických komorníchsólistů v letošní sezoně. Toto tělesoje sestavováno z posluchačů hudebnífakulty a k nastudování každého koncertníhoprogramu je vždy zván jiný dirigent.Tentokrát padla volba na laureáta několikamezinárodních soutěží, KanaďanaCharlese Olivieriho – Munroea, kterýje v současné době šéfdirigentem Severočeskéfilharmonie Teplice a Slovenskéhorozhlasového orchestru v Bratislavě.Brahmsova Serenáda č. 2 A dur op. 16,která večer zahájila, je skladbou s pětivětýmformálním půdorysem a zvláštnímsborem i slibnými talenty (Kateřina Matlasová– lesní roh, Helena Mochanová– flétna, Markéta Dvořáková – hoboj).Smetanův cyklus s Orchestrem posluchačůnacvičil spolehlivý Otakar Tvrdýa jakoby nanečisto vystoupili v Chrudimia Jablonci nad Nisou. Veškeré snaženípak korunovaly dvě zkoušky a dvě vystoupenípod suverénním Liborem Peškem.Pešek dokázal, že díky skvělémudirigentovi může zahrát i nesehranýsoubor výborně. „Příležitostný pardubickýsymfonický orchestr“ samozřejměnezněl jako špičkové filharmonické těleso,avšak z trochu rozcuchaného zvuku sršelaobrovská energie, které Pešek „pouze“udával ten správný směr. Věřím tomu,že hrát s L. Peškem je zároveň nemalýzávazek i zážitek na celý život, protožeu Peška neexistuje vyumělkovaná plocha,každý takt má svůj smysl, každá gradacesvůj vrchol, každá pomlka své napětí. Právěinterpretačně nejobtížnější části – Šárkua Z českých luhů a hájů – vzhledemk tempovým zvratům a široké dynamickéškále Pešek s naprostou jistotou podaltak, že v generálních pauzách obecenstvosnad ani nedýchalo. Sedmdesátiletý Pešekpředvedl své dirigentské umění v plnésíle a nutno dodat, že hráči pohotověreagovali na jeho pohledy, úsměvy, prostáčtyřčtvrteční schémata i rozmáchláa vždy účelná gesta. I když doufám, žebájný Lumír nehrál tak tvrdě na tak bezbarvýnástroj (harfu), na druhou stranuvšak obdivuji přesnost a zaujetí CécileBoiffin (tympány, Komorní filharmonie)a Lindy Gregarové (triangl, Orchestrposluchačů konzervatoře). Zaslouženéovace tak patřily z poloviny všem hráčůma z poloviny Liboru Peškovi, kterému seMá vlast nedostala jen do paměti, alepřešla přímo do krve.JIŘÍ KOPECKÝnástrojovým obsazením. Brahms záměrněnepoužil housle, čímž docílil temnějšíbarvy zvuku orchestru. Absence obouhouslových skupin nabízí větší prostorpro uplatnění dechové harmonie a jesvým způsobem také zkouškou souhrycelého tělesa. I přes drobné nedostatkypo této stránce provedli Akademičtíkomorní sólisté skladbu s patřičnýmvýrazem a smyslem pro frázování.Následoval vrcholný Mozartův klavírníkoncert č. 21 C dur KV 467. Sólový partpřednesl mladý, ale již zkušený pianista15

STRÁNKY O MLADÝCHZleva Charles Olivieri Munroe a Ivo KahánekFoto Zdeněk ChrapekIvo Kahánek. Jeho cit pro stylovoučistotu byl patrný zejména v kantiléněvolné věty. Obě krajní části přitom nepostrádalylehkost, ale zároveň energičnostprojevu, zejména díky vhodně zvolenýmtempům. Období vídeňského klasicismureprezentovala i závěrečná HaydnovaSymfonie D dur Hob. I:104. Obdobnějako Mozartův koncert ji orchestr interpretovals bravurní lehkostí a citlivýmpřednesem. Nemalou zásluhu na tommělo i pečlivé nastudování dirigenta.Škoda jen, že třetí větu nepojal jako obvyklýmenuet, ale jako beethovenovskéscherzo. I přes tento stylový nedostatekvyzněl celý koncert velmi kvalitně a bylobecenstvem po zásluze odměněn.JIŘÍ PETRDLÍKAdéla Drozdová v Sále MartinůMimořádné počiny si žádají mimořádnýchosobností. Absolventský koncerthouslistky Adély Drozdové, který sekonal 14. 4. v Sále B. Martinů v Prazepřesvědčil o tom, že ona takovou osobnostíje. Po delší době jsem vychutnávalumělecký projev, kde paní Hudba vládnevelkoryse rukou pevnou i citlivou a Technikaje její poslušnou a věrnou služkou.V čem tkví mimořádnost tohoto večera?Nebývá obvyklé, aby houslisté v jednomvečeru hráli na dva tak rozdílné nástroje,jako jsou housle barokní – používají přírodnístřevové struny s nižším napětím,na které se hraje kratším a lehčím smyčcema housle moderní – které užívají jižstrun opřádaných a z těžších materiálů(kov, nylon) a moderní smyčec, delší,těžší a zcela jiného tvaru. Tento přístupje nezbytný k náležitému stylovémui výrazovému rozlišení slohů, kterýmijsou například baroko a expresionizmus.Použití tohoto přístupu od studenta PražskéAMU lze považovat, vzhledem k jejímstále poněkud konzervativním postojům,přinejmenším za revoluční.V první skladbě večera – Koncertuč. 5 pro housle, flétnu a cembalo JeanaPhilipa Rameaua, vsadila houslistka nakomorní citlivost a čistotu hry, v čemž jiznamenitě doplňovala na barokní flétnuJana Semerádová.Teprve v Sonátě A dur Jeana MariaLeclaira mohla sólistka předvést své hráčskéschopnosti. V plné míře a brilantníhrou potvrdila, že na barokní housle umíhrát se stejným nasazením, jako na nástrojmoderní, při zachování veškerýchstylových barevností. Partnerkou nacembalo jí byla u nás již známá MonikaKnoblochová, která hrála s obvyklýmzaujetím. V doprovodu Leclairovy sonátyjsem ale postrádal více registračnícitlivosti. Koncertní cembalo má protodva manuály, aby mohl hráč náležitěreagovat na dynamické změny sólisty,a to v tomto případě chybělo. Nechápuk čemu HAMU vlastní několik cembalrůzných charakterových vlastností, kdyžmísto francouzského nástroje pro taktozaměřený koncert dala k dispozici stylověnevhodný nástroj německé konstrukce.Po výměně doprovodných nástrojůusedl ke klavíru Stanislaw Bogunia,kterého naši hudební veřejnosti nenítřeba představovat. Houslovou sonátuFrançise Poulenka zahájila Adéla Drozdovástrhující a suverénně zvládnutouhudební erupcí. Po dlouhé době jsme opětmohli býti svědky toho, že klavírista sólistunedoprovází, ale v plné míře je jehorovnocenným partnerem, přičemž obaumělci maximálně využívali hudebníchvýrazových možností svých nástrojů.V tomto duchu pokračovalo i provedeníProkofjevovy Houslové sonátyD dur. Vysoká nástrojová exponovanosttohoto díla odhalila technické rezervyinterpretky.Poslední skladba večera, Suita proklarinet housle a klavír „Příběh vojáka“Igora Stravinského byla sice z hlediskadramaturgie vhodnou tečkou večera,avšak doplněná sestava interpretů v tétoskladbě (Jan Pták – klavír, Anna Ptáková– klarinet) zůstala jednoznačnězastíněná dvojicí Drozdová-Bogunia.Přes všechny tyto uvedené skutečnosti,považuji takovýto absolventský koncertza opravdovou reprezentaci hodnoupražské AMU.PETR ŠEFLŠlechtic u klavíru– V. E. vonMontetonZávěrečný koncert stále populárnějšíhocyklu Českého spolku pro komorníhudbu, který probíhá v Lichtenštejnskémpaláci vždy v sobotu dopoledne,patřil mladé pianistické hvězdě z Německa.Teprve osmnáctiletý VictorEmanuel von Monteton, pocházející16

STRÁNKY O MLADÝCHze starého francouzského hraběcího rodu, je mimořádnýmtalentem. Již jako tříapůlletý se začal učit hře na klavír,později na housle, cembalo a flétnu. Patřičného vzdělání semu dostalo i v oborech harmonie a dirigování. V prestižníchsoutěžích získal zatím devět prvních a jedno druhé místo.Kromě řady uměleckých příležitostí v Evropě i v USA stojíza pozornost jeho nahrávka dvou Mozartových koncertů s Orchestremsalcburského Mozartea a Beethovenových koncertůč. 1 a č. 5 s proslulým Academy of St. Martin in the Fieldsa sirem Nevillem Marrinerem.Pražské vystoupení nezahájil von Monteton ničím menšímnež Beethovenovou Sonátou cis moll op. 27 č. 2 „Měsíční svit“.Zahrál ji skvěle, se stěží uvěřitelnou zralostí nejen pianistickou,ale především muzikantskou, s hlubokým proniknutímdo magického úvodního Adagia a s plným instrumentálnímzáběrem v závěrečném Prestu, v němž zároveň vynikla jehoskvělá technická vybavenost a mužná síla. Do přestávky si pakmladý interpret vybral ještě dílo téměř stejně mladého (dvacetiletého)Schuberta, třívětou skladatelovu Sonátu a moll bezobvyklého menuetu, nalezenou v pozůstalosti, dílo ještě přecejen nevyzrálé, ale s četnými rysy naznačujícími již nespornougenialitu. Suverenita, s jakou von Monteton architektonickynelehkou a z tohoto hlediska tedy problematickou kompozicizvládl a vystavěl, brala až dech. Lisztova transkripce Schubertovyjedinečné písně Král duchů pak vygradovala první částprogramu čirou ukázkou vrcholné klavírní virtuozity.Proti tištěnému programu byla druhá část recitálu poznamenánaneočekávanou změnou. Interpret se v Králi duchůnepříjemně zranil na prstu a musel vynechat původně ohlášenou,neobyčejně instrumentálně náročnou Prokofjevovu SonátuB dur č. 7 z období 2. světové války a nahradil ji dvěma působivými,leč technicky uměřenějšími Sonátami (D dur a E dur)Domenika Scarlattiho. Teprve poté, na samý závěr, došlo na třipopulární Preludia Sergeje Rachmaninova, včetně slavného hituv tónině cis moll. Úspěch recitálu mladého pianisty, který mápřed sebou slibnou budoucnost a navíc je i mediálně působivý,byl u náročného publika Českého spolku dovršen. Doufejme,že se k nám opět brzy vrátí. Sledovat jeho další vývoj stojínepochybně za to.LUDVÍK KAŠPÁREKIPOS-ARTAMA ve spolupráci se Sdružením sborových dirigentů při AHUVvypisujeSKLADATELSKOU SOUTĚŽpro neprofesionální smíšené sboryA. komorní (16–24 zpěváků)B. malé (25–32 zpěváků)Skladby mohou být komponovány na: a) latinské duchovní textyb) na latinské světské textypro sbory a capella nebo s doprovodem jednoho nástroje.Durata: jednotlivá skladba 2–4 minuty, cyklus do 8 minut.Uzávěrka: do 31. 12. 2003Podrobné informace: IPOS-ARTAMA, Blanická 4, P. O. Box 11, 120 21 Praha 2,tel.: 221 507 961, fax: 221 507 955, e-mail: artama@ipo-mk.czDr. Jaroslava Modrochová17

STRÁNKY O MLADÝCHSTŘÍPNÍK ANTONÍNAMATZNERAV duchu jsem se omluvilbezmála osmdesát let mrtvémuskladateli a současněznovu došel k poznání, čímje pro dílo adekvátní provedení.Díky těm předchozímjsem takto zcela zanevřel naRekviem Gabriela Faurého.Naposledy „zásluhou“ YehudiMenuhina, který měl siceuhrančivé housle, ale setsakramentskynepřesvědčivoutaktovku. Zvukový čarodějz Louvru Marc Minkowskisi pro svůj dubnový debutu pultu Berlínských filharmonikůzvolil sice oprotipůvodní verzi pozdějšískromnější komorní podobudíla (smyčce hrály v miniobsazení1 – 0 – 8 – 6 – 4),zato s přispěním Berlínskéhorozhlasového sboru dokonalerozkryl a podtrhl poselstvíi přesvědčivost opravdujedinečné hudby, o níž jsempředtím neměl tušení.Dneska by už asi stěží kdospočítal, kolika lidem učarovalav mládí muzika a kolikbudoucích manželskýchdvojic několika generací sev mládí namlouvalo na tanečnímparketu při poslechuorchestru Karla Vlacha. Desítkymuzikantů, kteří mělitu vzácnou čest zasednout zajeho pulty, si pak odtud procelý další život odnesli něco,co jim později pokaždé přišlovhod: profesionálně, ať užpotom hráli cokoli, ale v neposlednířadě také lidsky.Legendární „strejda“ Vlachsice už sedm náctý rok dirigujekdesi v oblacích andělskýchór, ale lidé, kteří přišlis ním a s jeho kapelou dostyku, vzpomínat nepřestávají.Jako vítaná pomůckaPer Quattro ManiTak je nazvána soutěž, která proběhlave dnech 4.–6. dubna již potřetíve své krátké historii, a podruhé veměstě svého zrodu – v Praze 8, na ZUŠv Taussigově ulici. Myšlenka se ukázalajako velmi podnětná: na zuškách bylaabsence čtyřruční klavírní hry pociťovánajako výrazný nedostatek. Vyhlídkana soutěžení pomohla tuto disciplinuvzkřísit a hráče různých věkovýchkategorií přivést k mnohdy respektbudícím výkonům. Do tohoto 3. ročníku(mezi jednotlivými soutěžemi je rozdíljeden a půl roku a v jejich organizacise střídají Praha a Brno) se přihlásilo33 ZUŠ z celé republiky s 59 dvojicemi,a to ve čtyřech kategoriích – do 12,14, 16 a 23 let. Každá kategorie mělaurčenu povinnou skladbu, podle věkuto byly: Valčík č. 2 I. Hurníka, 1. větaz Malé suity op. 42 M. Kabeláče, 1. větaze sonáty č. III J. CH. Bacha a 3. větaze sonáty C dur KV.521 W. A. Mozarta– další skladby do naplnění určité minutážemohly být dle výběru kandidátů(nebo spíše jejich učitelů) – jen ve 3. a 4.kategorii byla ještě požadována alespoňjedna skladba českého autora. Tadynade všemi zvítězil Ant. Dvořák, kterýbyl uveden 33x, přesto – a to je těžkouvěřitelné – bylo pro porotu velkým problémemvybrat jednu dvojici, které bybylo možno udělit cenu za nejlepší provedeníjeho díla, kterou vypsala NadaceAnt. Dvořáka. Nakonec byla přiznánadvojici Lucie Řepková – Erika Lukášováz Prostějova, ale dlužno dodat,že mínění všech porotců nebylo úplnějednoznačné. Naopak zcela jednoznačné,a to i v udělení maximálního počtu bodůza výkon (25!) bylo v případě dvojiceOndřej Strouhal – Lucie Šmitkováz Klobouk u Brna, která získala nejen1. cenu ve IV. kategorii (v I. kategoriido 12 let – to byla dvojice BarboraLepšová – Eva Kosková z Rychnovanad Kněžnou, ve II. do 14 let – VeronikaFoltýnová – Adam Farana z Karvinéa ve III. do 16 let – Lenka Dombaiová– Martina Holubcová z Uničova), cenuVELKÁ SOUTĚŽHUDEBNÍCH ROZHLEDŮMilí čtenáři,i na naši poslední otázku, uveřejněnou v čísle 5, jste většinou odpovědělisprávně. Autograf Prokofjevova Evžena Oněgina zrekonstruovala do orchestrálnípodoby muzikoložka Elizaveta Dattelová, dílo se však dočkalo provedeníaž o osm let později, tedy roku 1980 v Londýně. A kdo jsou tentokrát šťastnívítězové?1. Eva Štruplová, Praha 8 – Libeň2. František Řihout, České Budějovice3. Jaroslav Dostál, Brandýs nad OrlicíSoutěž pokračuje! I v červnu odpovídejte do 18. 6. na adresu Hudební rozhledy,Radlická 99, 150 00 Praha 5 nebo na e-mailové adrese rozhledy@volny.cz.Otázka zní:Co zaznělo z tvorby Johna Adamse na letošním ročníkuPražského jara ?18

STRÁNKY O MLADÝCHza nejlepší provedení povinné skladby,ale také se stala absolutním vítězem soutěže.Je pozoruhodné, že Lucie Šmitkovásoutěžila dokonce ve dvou dvojicích tétokategorie, ještě s Olgou Blanářovou, sekterou získaly 3. cenu. ZUŠ Kloboukyu Brna vyslala do této soutěže celkemtři dvojice, a všechny odjížděly ověnčenycenami. Když už jsem u několikanásobnýchúčastníků z jednotlivých zušek,tak České Budějovice jich vyslaly sedm,Havlíčkův Brod čtyři, ZUŠ Jar. KvapilaBrno, Karviná-Mizerov a Ostrava-Hrabůvkapo třech atd. Vrátím-li se ještěk českým autorům, tak ze současnýchbyli nejvíce hráni V. Lejsek (7x), L. Hurník(4x), K. Slavický a P. Eben (3x) atd.Smůlu měla ve třetí kategorii dvojice zeZUŠ z Mostu, kde si paní učitelka popletlapovinnou skladbu: dívenkám sicebylo dovoleno zahrát, ale samozřejměbez nároku na ocenění. Škoda, porotcisi je totiž pro sebe bodovali, a dívky bybyly získaly 1. cenu.Poprvé za své více jak třicetileté trváníse festival zaměřený na prezentaci nejtalentovanějšíchmladých umělců uskutečníjiž na konci července, a to 25.–30. 7., opětv překrásném prostředí Karlových Varů.Již potřetí ve znamení jedné země a jednékultury, tentokrát Francie.Velkou novinkou – nejen festivalu– bude letos šestidenní Dílna novýchtechnologií v soudobé francouzskéhudbě pro skladatele a instrumentalisty(flétna), vedená francouzskýmskladatelem Philippem Manourym,česko-francouzskou flétnistkou ClarouNovakovou a slovenským skladatelemAlexandrem Mihaličem. Dílna je zaměřenána tvorbu a interpretaci elektroakustickéhudby, využ˝ití počítačů jakoprostředků a „spoluhráčů“. Jejím centrembude skladba Ph. Manouryho Jupiterpro flétnu a elektroniku v reálném čase,která také zazní v podání účastníků dílnyv české premiéře na závěrečném koncertě30. 7. v Městském divadle v KarlovýchÚroveň velké většiny soutěžících bylana vskutku vysoké úrovni, proto porota,jíž předsedal prof. Martin Hršel, nešetřilacenami – všichni držitelé prvních, druhýchi třetích cen pak vystoupili na koncertulaureátů v Sále Martinů, kde byli takéještě odměněni věcnými cenami. Některádramaturgická zpestření, která jsmeocenili v průběhu soutěže, jsme uslyšelii na tomto koncertě, jako třeba JanáčkovuŽárlivost, či Variace D dur F. Chopina.Po organizační stránce byla soutěž skvělepřipravena, i když pro množství účastníkůtrvalo vždy soutěžení až do pozdníchvečerních hodin. A tak posluchači v sálemohli při poslechu třeba Kabeláče poprvé,podruhé, potřetí, nebo Mozarta posedmé,osmé, či deváté sledovat, jak venku svítíslunce, lidé chodí se psy, pak se tmí, padásníh, stromy se ohýbají větrem, a nakonecse úplně zešeří, v domech se rozsvěcujísvětla – a z oken ZUŠ v Taussigově ulicise stále nese Dvořák potřicáté, jedenatřicáté,dvaatřicáté…VĚRA LEJSKOVÁMladé pódium 2003ve znamení zeměgalského kohoutaVarech. Kromě ní se budou účastnícidílny moci aktivně seznámit s dalšímiskladbami francouzských autorů 20.století a současnosti.Že je Francie kolébkou baletu a vybranýchgest nám jistě potvrdí Ballet duRoi, kterým se otevře brána letošního31. ročníku s kouzelným klíčem jménemCollegium Marianum a Jean-MarcPiquemal. Druhý večer bude patřit klavíru,který také v zemi galského kohoutanašel své geniální tvůrce, o jejichž i svýchkvalitách posluchače hravě přesvědčí mladáklavíristka Šárka Rostová. A že bynebyla Francie bez šansonů, akordeonua lahodného vína dají posluchači jistě zapravdu interpretům nedělního večerazpěvákovi Luďku Kandovi, klavíristceNatálii Morozové a akordeonistovi VáclavuMlejnkovi, neboť kdo by nechtělříkat a hlavně žít La vie en rose?Musica per tre nás ne jedním, ale hnedtrojím dechem přenese do světa francouzských„klasiků“ instrumentální tvorby, kteřík oživení paměti, ale i jakozdroj řady neznámých a netušenýchinformací uvedloteď nakladatelství Ekopressna trh objemnou knihu nazvanou„Karel Vlach. 50let života s hudbou“. Lepšía zasvěcenější dvojici autorůtéto splátky dluhu, kterýmbyla naše hudební obecklíčové osobnosti českéhoswingu povinována už dlouho,s určitostí nebylo možnévymyslet. Oba věkoví vrstevníci(ročník 1924) MiloslavDucháč a Lubomír Dorůžkabyli přitom nejenom v úlozepasivních pozorovatelů:první v orchestru sám hrál,byl Vlachovým tajemníkema producentem jeho desek,napsal pro něho bezpočetskladeb a nezapomenutelnýcharanžmá (včetněpamátné znělky Star dust),druhý nejenom jako doyenčeské jazzové publicistiky,ale sám letitý organizátora spolupořadatel významnýchakcí, při kterýchVlachova kapela nesmělachybět.Jakkoli intendantka našehoprvního orchestru líčírozchod s posledním šéfdirigentemv takřka idylickýchrůžových barvách, samotnýMaestro je nejspíše jinéhomínění. Alespoň sáhodlouhýmrozhovorem s Alanem Levympro The Prague Post (zveřejněným23. dubna) prostupujejako hlavní téma stížnost na„nedostatek motivace“ u členůorchestru v důsledku objektivněmizerných platovýchpodmínek, s nimiž si mimochodemzatím – k všeobecnéškodě české kultury – nebylsto poradit žádný z polistopadovýchministrů kultury.Stěžuje-li si Ashkenazy, že semu za celých pět let nedostalood Filharmoniků žádoucí odezvyna to, jak jim dal celé své19

STRÁNKY O MLADÝCH20srdce, je to jeho pocit, na kterýmá jistě právo. Srovnává-liovšem na konci jejich výkonv Rachmaninovově Druhésymfonii s provedením téhoždíla mládežnickým orchestremEvropské unie, který byldosud jeho posledním koncertempřed pražským publikem(televize ho vysílala přímýmpřenosem) a dochází-li dokonceke kvantifikačnímu hodnocení,že v podání dorostencůznělo „desetkrát lépe“, slyšínejspíše to, co zatím někteřípoutníci na Sahaře jen viděli:fata morganu.I na mne došlo. Ještě o sedmlet starší než Hanslick blahépaměti, vykonal jsem o Velikonocíchsvou osobní pouť kesv. Grálu. Svého času jsmesice s manželi Pilkovýmia Ivanem Poledňákem navštívilibayreuthskou Walhallu,ale bylo to jaksi mimo sezónua tudíž se jednalo pouzeo cvičnou pouť na suchoa bez hudby, byť okořeněnouvlídným průvodcovstvím miléhoWolfganga Wagnera. Teďjsem se rozhodl strávit Bílousobotu ve Vídeňské státní opeřena tradičním představeníParsifala, protrpěl několikahodinovoufrontu na vstupenkya dalších pět hodin jsemvystál na bidýlku v upřímnésnaze přijít na kloub tomu, cotolik vzrušovalo naše předkyna konci 19. století a co některévýtečníky nepřestávápřitahovat ani v současnosti(ve frontě jsem potkal dvamladíky – nehudebníkyz Bratislavy, kteří „chodí doViedne na Parsifala každúVelkú noc“ a tentokráte honádavkem zkonzumovali ještěden předtím v Budapešti).Za neskutečnou dobu trváníopery jsem, žel, nepřišel na to,proč Mistr předtím podstoupiltakový boj s harmoniemiv předehře k Tristanovi, kdyžnajdou završení – stejně jako náš „pařížan“Bohuslav Martinů – v jedinečném večerucembalistky Moniky Knoblochové, držitelkyletošní prestižní ceny Davidoff Prix,flétnistky Jany Semerádové a houslistyPetra Bendy. A to už půjdeme do finále,kde nás čeká Český studentský symfonickýorchestr pod taktovkou JakubaHrůši, mladé dámy Tria ArteMiss a ještějedna česká premiéra: skladba AlexanderaMihaliče DNA pro flétnu a pedalofon v podáníflétnistky Clary Novákové.Milí přátelé, nenavštěvujte jen našewww. mladepodium. cz, navštivtenás v Karlových Varech! Těšíme sena Vás!VERONIKA HYKSOVÁNové talentyna brněnskékonzervatořiJedním z interpretačně nejhodnotnějšíchvýběrových absolventských koncertůs orchestrem v rámci brněnské konzervatořebyl večer v sále Stadionu v úterý29. dubna. Za řízení Aleše Podařila zdevytvořil osu celého programu studentskýsymfonický orchestr, který nejen podpořildva sólistické výkony, ale také samostatněpřednesl kompozici, jež zdobí repertoárprofesionálních těles – burlesku o čtyřechdějstvích Petruška z prosluléhobaletu Igora Stravinského. Technickáúskalí partitury i její metrická a tempováproměnlivost zřejmě nečinila hráčůmžádné potíže. Pevná ruka a představadirigenta vytvarovala sugestivní obrazbaletního děje a výrazných pohybovýchpředstav. Polohy teskné, groteskní i rozjásaněruské ožívaly v kontrastních instrumentačníchbarvách. Studenti vdechliStravinského hudbě spontánnost, kteránaprosto vyvážila jakékoli případné nedotaženostia povýšila jejich vystoupenína nadstandardní výkon.Absolventské produkce zahájilaflétnistka Kristina Vaculová ze třídyBoženy Růžičkové. Precizně a krásnýmtónem zahrála virtuózní Brilantní fantaziina Carmen Françoise Borneho, kterouposunula do lyričtějších a oduševnělejšíchrovin než je výchozí materiál Bizetův.V tomto případě mohl orchestr trochuustoupit do pozadí.Naprosto ojediněle se projevila houslistkaHana Hložková ze třídy BohumilaKotmela v Koncertu č. 1 pro housle a orchestrBohuslava Martinů, dílu, s nímž zápasíprofesionální sólisté – bylo psáno proamerického virtuóza Dushkina. Nepoměrkřehkého zjevu štíhlé dívenky a nádherněnosných tónů, které naplňovaly rozlehlýsál a i ve vypjatých vrcholech orchestruvévodily, byl fascinující. Houslistka hrálazávratně obtížné technické pasáže naprostosamozřejmě a na rozdíl od mnohainterpretů obdivuhodně zpěvným a barevnýmtónem. Způsob, jakým vyklenula liniipomalé věty, svědčil o vyspělé hudebníinteligenci. Eventidně jde o mimořádnýa velice perspektivní talent.ALENA BORKOVÁMuzikál pro ZUŠDo neobyčejně odvážného projektuse pustila ZUŠ Veveří v Brně, když sinechala „přímo na tělo“ napsat Muzikál.Do jeho provedení se pak zapojila celáškola a to tak úspěšně, že mě to přivedlok dotazu, kolikže bylo v představení profesionálů,a dověděla jsem se, že kroměvypravěče žádný…Muzikál pro ZUŠ Veveří se jmenujeCesta, a jeho autory jsou Aleš Kučera(libreto) a Leoš Kuba (hudba). I kdyžA. Kučera mluví o svém libretu spíše jakoo pohádce, jeho tematika by se mohlazdát mladým a malým interpretům dostvzdálená; je to problém věčného soubojePravdy a Lži, utěšování se Nadějí, podléháníMoci – v podstatě tedy navozujícíspíše hlubokomyslné úvahy, ale mladí sesvého úkolu zhostili na výbornou. 150účinkujících od těch nejmenších zaplnilojeviště Mahenova divadla v Brně v obdivuhodnězvládnutých tanečních kreacích,ve skvělých pěveckých výkonech a to jaksólových tak sborových. Tomu samozřejměnapomáhala hudba Leoše Kuby,s rytmy vyhovujícími mládí, s melodiemisnadno zapamatovatelnými i odlišujícímicharaktery jednotlivých postav – např.Pravdu předznamenávaly až liturgickétóny. I když jako ve všech pohádkáchměla zvítězit Pravda, přece jen měl člověkdojem, že hlavní postavou je zde Lež, a tyzástupy se – bohužel – klonily spíše k ní…Vypravěčem byl známý brněnský herecJiří Dušek, všichni ostatní aktéři byli zeZUŠ Veveří: Pravda – Martin Leszczynski,Lež – Jitka Čadková, Naděje

STRÁNKY O MLADÝCH– Bára Kopřivíková, Smích – VáclavDvořák, Moc – Martin Dudák, Nemoc--Pavlína Švestková, družina Lži, vojáci,chór, dav… Orchestr žáků ZUŠ Veveřířídil Martin Zeman. Oba autoři, A. Kučerai L. Kuba, se velmi aktivně zapojilii do nastudování (včetně choreografie),autorkou scény a kostýmů je ženevskáJeseníkem opět zněly klavíryMezinárodní Schubertova soutěžpro klavírní dua v Jeseníku slavila letosvýznamné výročí: 25 let svého trvání, a tojako jediná pravidelná soutěž pro tentoobor. Jistá omezení ve výběru zahraničníchúčastníků – zpočátku mohla přijíždětjen klavírní dua ze států „lido-demo“– si bohatě vynahrazujev posledních letech, kdyuž Jeseník navštívili pianistéze čtyř světadílů.Zvlášť zřejmé to byloletos, kdy ve II. kategoriihrála pouze dua zezahraničí – z Rakouska,Izraele, Japonska, Polska,Německa; ostatněi v I. kategorii, do 21let, jsme se ve druhémkole setkali už jen seFranz Schubert, sádrový modeljesenického sochaře Romana Borečka(1996), který byl součástíceny Aloise Složila za nejlepšíprovedení skladby Franze Schuberta.Získalo ji japonské duoNoriko Kawamura – RyokoMatsubara. ? Foto archívdvěma našimi dvojicemimezi dalšími ze SR,Polska a Rakouska.Na slavnostním zahájenív předvečer soutěževystoupilo v jesenickéKapli klavírní duosourozenců Richardaa Valentina Humburgerových,laureátů minulé soutěže,s programem z díla Franze Schubertaa Maxe Regera; vlastní soutěž pak setradičně odehrávala v kongresovémsále v lázních. Pozoruhodné bylo, že serodačka Jeanne Rektorik, premiérase uskutečnila 1. května v Mahenovědivadle v Brně. Díky tomuto projektunavazuje ZUŠ Veveří kontakty s dalšímiuměleckými školami, a to i v zahraničí.Je vidět, kde je dobrá vůle, podaří sei velké dílo.VĚRA LEJSKOVÁpo celou dobu konání – 22.–26. dubna– těšila mimořádnému zájmu veřejnosti,ten přirozeně vyvrcholil na závěrečnémkoncertu laureátů, kdy se k sólistůmpřipojil i Janáčkův Komorní orchestrz Ostravy s dirigentem PetremChromčákem v koncertech J. S. Bachaa W. A. Mozarta.Soutěž je podporovánaMK ČR, Nadací ČHF,Městem Jeseník, Priessnitzovýmiléčebnými lázněmi,Olomouckým krajem atd.a tradičně od samého začátkukrálovehradeckou firmouPETROF – letos pak se těšilai značnému zájmu médií– od tiskové konference posnímání ČT, a tradičním zaznamenánímkoncertu laureátůolomouckým rozhlasem.Co je zvlášť nutno zdůraznit,na koncertu laureátů jakobyvýkony všech oceněných ještěgradovaly a vděčné publikumse dočkalo i přídavků.Přidám jednu poznámku nehudební,nicméně velmi zajímavou:v den laureátskéhokoncertu se vítězné duo první kategorie– skvělé pardubické duo – projíždělo nakoních; že by pohled z koňského hřbetudodal i patřičný interpretační nadhled?VĚRA LEJSKOVÁI. kategorie – do 21 let:1. cena Radka Hanáková – Vlastimil Jurčík konzervatořPardubice2. cena Lucie Czajkowská – Michaela Lipoldová konzervatořBrno a ZUŠ Jar. Kvapila Brno3. cena Alexandra Fheodoroff – Renarda Peti RakouskoII. kategorie – součet věku obou do 70 let:1. cena Stanislava Varshavsky – Diana Shapiro Izrael2. cena neudělena3. cena Noriko Kawamura – Ryoko Matsubara Japonsko3. cena Emilia Karolina Sitarz – Bartolomiej Wasik Polskosvé poslední veledílo koncipovalv minimalistickém duchučtyř až šestitónových patternů(tehdy se tomu říkalo leitmotivy)víceméně na tónice. V jakémsinevysvětlitelném masochistickémopojení jsem sito zopakoval ještě jednou naVelikonoční pondělí při Valkýře,jejíž hrdina Siegmundneví stejně jako Parsifal, jakse jmenuje. Wagneriani doslovašíleli nadšením, já zůstalnejspíše už pro zbytek svýchdnů tímto náboženstvím nedotčen.Jestliže to celé stálo zato podstoupit, pak opětovnědíky provedení. ChristopherVentris jako Parsifal, SieglindaDeborah Voigtová, MattiSalminem vynikající v obouinscenacích jako Gurnemanzi Hunding a vůbec všichniostatní zpívali jak v našichkrajích není slyšet, o orchestruani nemluvě.A ještě jednou hudba v obrazověliterové podobě. NakladatelstvíLidové novinypokřtilo během knižníhoveletrhu množstvím obrazovéhomateriálu honosněvypravenou publikaci JiříhoŠebánka „Laco Deczi. Naplný plyn“. Špičkový trumpetistaa neméně proslulýenfant terrible československéjazzové scény, žijící už odroku 1984 (tehdy, takříkajíc,bez povolení čs. úřadů) veSpojených státech, je v nípředstaven bez přetvářkyvčetně jedinečně svéráznéhoslovníku a okřídlených metafor.Nechybějí samozřejměani obrázky z jím pořádanéumělé svatby či nahého Lacav kopřivách, aby dosáhl palčivéhotónu. A také spoustajiných užitečných návodůtřeba na to, jak skoncovats alkoholem. Až budete mítsmutek na duši, otevřete situhle – jak by řekl sám Deczi– směchutvornou knížku,určitě vás to přejde!21

HORIZONTTlustá kniha o písních krátkých TraxleraJiřího a Jana Jeníka rytíře z BratřicJiřího Traxlera zná poměrně široká hudební veřejnost už několik desetiletí jako zakladatele a vedoucího úspěšné skifflové skupiny,interpreta, upravovatele, sběratele, autora. Pouze v odborných kruzích a daleko méně se ví, že tentýž Traxler je v posledním desetiletívědeckým pracovníkem Etnologického ústavu Akademie věd České republiky. A přece právě soustředěná práce v tomto ústavuzačala už před třemi roky přinášet pozoruhodné výsledky – vyšel prvý (zatím) díl plánované čtyřsvazkové úplné a necenzurovanéedice Písní krátkých Jana Jeníka z Bratřic. Samozřejmě – se všemi vědeckými náležitostmi a také se všemi jadrnými vulgarismy.V těch býval dříve vždy kámen úrazu a prostor pro cenzuru. Dnes, kdy ta silná slova (ale ne tak vtipné obraty) slýcháme běžněz televize, je na knížce zajímavá spíše její úplnost a vědecká systematičnost. Celkově by se dalo říci, že v dřívějších vydáních míravytečkovávání a míra cenzury byly přímo úměrné míře pokrytečnosti společnosti.Nedá mi to, musím uvést alespoň dvě konkrétní vzpomínky na to, jak reagovali čtenáři po roce 1959 na Marklovo povinněokleštěné vydání.Pochopitelně, Jaroslav Markl musel vulgarismy vytečkovávat. Šokovalo to více než plné znění. Představte si, že čtete: s – třitečky, s – tři tečky, s – tři tečky, trávy se držel. Tráva se utrhla, on spadl do h – čtyři tečky, zmazal si p – čtyři tečky. Knížka bylatehdy dostupná jen pro vybrané, ale na půdě Svazu skladatelů se k ní uskutečnil jakýsi malý seminář. Z něho mi utkvěl v pamětizajímavý hudební paradox. Jeden západočeský muzikolog totiž jako „sdělení z praxe“ uvedl, že tato píseň je na plzeňsku dosudživá. Pozoruhodné je, že se zpívá na melodii, jejíž prvé čtyři dvoučtvrteční takty jsou v obrysu totožné s hlavou vstupního tématufinální věty Beethovenovy Osudové …Tady tě, šéfredaktore, přeruším,protože ono to je s tou Osudovou doceladobře možné – na řadu způsobů. Rozloženýkvintakord a sestup – to je obecnýtvar. Ale také je to možné jinak. Pokudmluvíme o sbírce Jana Jeníka, jedná sezhruba o letopočet 1820. To už Osudovábyla dávno na světě a tenkrát stejní muzikantihráli symfonie i „kousky“. A mělitaké smysl pro humor …22Díky, autore, tu druhou vzpomínku sitedy necháme na závěr a ty teď pěkněJiří Traxleruceleně vysvětli, jak to bylo s vydáváním„písní krátkých“.Texty tradičních folklórních „písníkrátkých“, zaznamenané Janem Jeníkemz Bratřic v letech 1810–1838, jsoureálným obrazem lidové zpěvnosti 2. poloviny18. a 1. třetiny 19. století (pamatovalsi je z dětství, ze studentských let, alepředevším z vojny a z pražských ulic).Vzhledem k věrnému záznamu (a tedyi značnému procentu písní vulgárních)představovaly vždycky ediční problém.Poprvé je otiskl Čeněk Zíbrt ve svém časopiseČeský lid (1903).Nechtěl mít problémys mravnostní ani náboženskoucenzurou,a tak asi třetinupísní prostě vyřadil.Zbytek znehodnotilyvážné chyby při transkripci(Zíbrtovi studentipřečetli švabachemnapsaný výraz„Aloun“, tj. alumnus,jako „Ulaun“ a podobně).Na mravokárcevyzrál Miloslav Novotný,který nechaltexty písní vysázetšvabachovými literami(1929), a tímotupil dopad nemravností.Jeho Foto archívbibliofilskévydání však mělo nepatrný náklad,a pikantní pověst Jeníkova repertoáru setak spíše prohloubila.Kritické vydání připravil 1959 JaroslavMarkl. Na úřední nátlak nechal sice vytečkovatvulgarismy, ale uhájil tak možnostpublikování písní v plném rozsahu (zlíjazykové tvrdí, že tečkování znamenitě pomáhalopři rychlém vyhledávání oplzlýchpísní). Krátce po vydání byl celý nákladpozastaven a jeho další expedice omezenajen na badatelskou obec (naštěstí se k nípočítali také studenti – zakoupili jsmetehdy každý aspoň deset kousků).Výběrová edice Josefa Polišenskéhoa Elly Illingové (1989) má seznámit čtenářes atmosférou Jeníkových rukopisůformou specifického přepisu, který všakbohužel úplně neodpovídá skutečnosti.Ilustrované čtenářské vydání KarlaDvořáka postihla cenzura ještě na sklonkupřelomového roku 1989 a vymýtila zesazby pět písní silného kalibru.Jiří Traxler objevil další Jeníkův písňovýrukopis, do té doby považovaný zaztracený.Jeníkovy záznamy písňového repertoárurozdělil do osmi celků, provedl jejich analýzua komparaci s dobovými písňovýmisbírkami a ve výběru i s materiálem pozdějším.Celá práce je v rukopise hotova(včetně obsáhlé jeníkovské studie), odhadempředstavuje ve výsledku čtyři svazkyobdobného rozsahu jako publikovaný první

HORIZONTTitulní strana knihyJiří Traxler: Písně krátké Jana Jeníkarytíře z Bratřic. I. díl.Faksimile a sazba not Petr Traxler, obálkaa grafická úprava Zdenek Hanzl.Jako obrazový doprovod byly použity ilustracez editorovy sbírky kramářských písňovýchtextů. Recenzovali doc. PhDr. Lubomír Tyllner,CSc. a doc. PhDr. Lydia Petráňová,CSc.Vydal Etnologický ústav AV ČR ve spoluprácis ministerstvem kultury ČR, edicePoklady lidové kultury 9.1. vydání Praha 1999. 592 stran, notovézáznamy, černobílé ilustrace.Vytiskla Nová tiskárna Pelhřimov.díl. Zbývá tedy „maličkost“ – nalézt sponzoryzbývajících tří svazků.Při prezentaci knihy předvedl JiříTraxler se svou skifflovou skupinou ukázkyrealizace Jeníkova repertoáru, kteráspočívala ve spojení jeníkovských textůs nápěvy z dobových materiálů pocházejícíhypoteticky z Jeníkova ústního podání.Autor upozornil, že sám Jeník bohuželnoty neznal, ale byl výborný zpěvák, a takJan Rittersberk, František Ladislav Čelakovskýa možná i Bedřich Diviš Webera Tomáš Antonín Kunz přejali do svýchsbírek řadu jeho nápěvů. Zástupci Etnologickéhoústavu a Ministerstva kultury sena základě předvedených ukázek dohodlina zvukové edici tohoto repertoáru. Pandánemk němu se staly ohlasy evropskýchpísní v českém společenském zpěvu. Vraťmese však k prvému vydanému a dalšímtřem nevydaným dílům Jeníkových písní.Je rozsah edice zvládnutelný?Autorsky ano, viz výše. Teď je to otázkapeněz na vydání. A takové dva rokyčasu, než se vše připraví k tisku (údajedo PC, faksimile, noty).Proč se řada písní opakuje? Proč u některýchpísní jsou komentáře, a jinde ne?Jedná se o kritické, vědecké vydání,které ale musí být použitelné také pročtenáře a hudebníky a navíc nesmí setřítpodobu originálů. Pro folkloristy je zajímavákaždá varianta, zejména u lyrikynehledají žádný archetyp nebo dokonalýtvar. Jeník uvedl písně ve dvou i třechvariantách z různých dob. Jejich staženído jednoho textu a výčet odlišností byzabraly mnohem více místa a výsledekby znepřehlednily (vždyť jde většinouo čtyř– pětiveršové písničky). Komentářpak stojí u nejstarší, něčím výrazné nebonejobsáhlejší varianty.Jak dlouho trvala práce na této edici?Od roku 1993 do roku 2000. Samozřejmějsem nepracoval nepřetržitě, takéjsem spal a jedl (a měl i další aktivitybadatelské a muzikantské). Výsledkemjsou čtyři svazky v rukopisu, z toho tenpublikovaný má skoro 600 stran. Nejvícpráce daly srovnávací poznámky (komparaces 200 sbírkami), i technicky.Proč je tam vlastně tolik vulgarismůa živočišností?Protože tak obraz našeho tradičníhopísňového folklóru v době jeho vzniku(2. polovina 18. a 1. polovina 19. století)opravdu vypadal. Romantičtí estéti topak učesali a udělali z toho říkánky proděti. Do textů jsme zásadně nezasahovali– i drobná eufemizace dokáže udělatz vtipného popěvku trapnou říkanku.Jeník zapsal:Vzal jsem si babičku stařičkou,myslil jsem, že něco má,ona má v prdeli kohouta,on ji tam kokrhává.Námět, motiv tohoto popěvku není sámo sobě humorný: mladík si vyhlédne z vypočítavostistarší nevěstu; po svatbě zjistí,že je nemajetná. Vtip textu spočívá v tom,že sdělení „ona nemá nic“ je nahrazenoperifrází v podobě nonsensu. Rittersberka po něm Erben a další sběratelé textzjemnili na „ona má v komoře kohouta“.Vulgarismus byl odstraněn, s ním všaki následný komický účinek i obsahovýsmysl. Zatímco se v „zeslušnělé“ verzizpívá o poněkud záhadné staré paní,která má přinejmenším byt s komorou,ve které z neznámých důvodů vězní kohouta,v originále vystupuje nemajetnástará chuděra se zažívacími potížemi. Toje rozdíl!Zatím děkuji a chtěl bych tě, Jirko,poprosit, abys z vydané sbírky vybral předzávěrem na ukázku nějakou píseň nevulgární,lyrickou.To udělám velice rád, protože v tomje rozsah, rozměr a vlastně smysl sbírkyJana Jeníka z Bratřic. Lyrických písníje tam opravdu hodně, řekl bych třetinaa přimlouval bych se za otištění notovéhozáznamu téhle hezké teskné molovky.Zatímco cenzuře obecné, církevní,stranické a kdoví ještě jaké dělaly potížepísně jadrné, některým čtenářům a čtenářkámMarklova vytečkovaného vydáníčinily naopak problémy právě ty písněslušné, lyrické. Vždyť přece věděli, comají hledat, že?Ta druhá vzpomínka patří jinak sympatické,ale rázné a důrazné pracovnicikoncertní agentury. Seděla dlouho zamyšlenáa zachmuřená nad stránkamiJeníkových textů.Nelíbí se ti to? ptali jsme se. Ale celkemano, vždyť o nic nejde, odpovídala.Jenže tady nemůžu nic najít ať dělám codělám, ani jinotaj. Buď jsem hloupá, neboje to chyták.Přitom seděla nad čistým textem„Vyletěla holubička ze skály“. Ojoj, tolikneporozumění!Zásluha Jiřího Traxlera spočívá v tom,že dává věcem místo, které jim patří. Tímtaké dostávají svůj smysl v souvislostechi „písně krátké“ Jana Jeníka rytířez Bratřic a k neporozumění by už mělodocházet opravdu jenom zřídka.JAN ŠMOLÍK23

TELEVIZEHudební televize v dubnuReprízy starších pořadů, natočenýchi s průvodním slovem, jsou trvalýmzdrojem nechtěné zábavy. Ve čtvrtek 3.dubna chyběly do Zeleného čtvrtka rovnédva týdny, přesto se nám Lukáš Hurníkv pět let starém záznamu komorního koncertuz cyklu Ti nejlepší z klasiky snažilnamluvit, že jsou velikonoční svátky právěv plném proudu. Pro všechny svaté,to nemohla programová dramaturgies odvysíláním zrovna tohohle dílu 14 dnípočkat? Kromě toho – Hurníkovo svátečnízamyšlení v úvodu bylo sice zajímavé,ale vlastní program koncertu už neměls Velikonocemi nic společného, takže vespojovacích textech musel Hurník pracněa násilně budovat tzv. oslí můstky (např.krajně nevhodnou paralelu mezi Kristovýmvzkříšením a „vzkříšením“ skladby interpretem).Když však na závěr koncertu EvaUrbanová zanotovala s plnou upřímností„Už mou milou do kostela vedou“, bylyvšechny předchozí otazníky rázem zapomenuty.Svátky, buďtež pochváleny!Zaplať Pánbůh za církevní svátky!Dvakrát, třikrát do roka je alespoň Českételevizi trapné obšťastňovat stále divákynízkorozpočtovými inscenacemi, akčnímifilmy, bavičskými estrádami, levnýmitalkshaw a soutěžemi, a tak štědřeji utrousído programu více pořadů vážné hudby.Letos toho ovšem nebylo mnoho. Na Velkýpátek večer uvedla ČT 2 koncert z Velikonočníhofestivalu duchovní hudby 2003v Brně. Zaznělo Haydnovo Salve Reginaa Franckových Sedm slov Ježíše Krista nakříži v podání Pražského filharmonickéhosboru a Pražské komorní filharmonie v čeles dirigentem Tomášem Hanusem. Ze sólistůvynikla zejména sopranistka Anna Wierzbicka.Na Bílou sobotu měla premiéraSestra Paskalina, televizní zpracovánízávěrečné části operního kvadriptychu BohuslavaMartinů Hry o Marii. S použitímsupraphonské nahrávky Jiřího Bělohlávka jistejně jako Mariken z Nimegue v roce 1995natočil režisér Jaroslav Hovorka. (Stojí zapřipomenutí, že v televizním archivu užpřes 30 let existuje také další část cyklu,Narození Páně, ještě v černobílé podobě,v režii Věry Jordánové.) Jde však o dílo takantiiluzívní, tak ryze divadelní, že mu filmovéprostředky právě pro svou iluzívnostvysloveně nesvědčily – navíc byly až nadužívané(např. v častých dvojexpozicích). Takésnaha po zlogičtění skicovitého libreta (předevšímve scénách s mefistofelským Démonem)se obracela proti věci samé. Vpravděsváteční bylo setkání s dirigentem SergemBaudo v prestižním cyklu Evropané. Současnýumělecký šéf Pražských symfoniků sev rozhovoru s Ivanem Rumlem projevil jakoskvělý vypravěč (a mimoděk tím připomněl,že určitá epičnost je pro něj charakteristickátaké jako pro dirigenta). Vzpomínalna svůj vztah k naší republice, který patřík jeho rodinné tradici, na počátky svýchmezinárodních úspěchů, v nichž Prahasehrála významnou roli, ale hovořil takéo svých názorech na duchovní a moderníhudbu a upozornil i na současné nebezpečíunifikace barvy zvuku předních světovýchorchestrů.V předsvátečním období byl nejvýznamnějšíudálostí – a to nejen uměleckou, aletéž společensko-politickou – přímý přenosslavnostního koncertu ke vstupu Českérepubliky do EU, konaný ve Smetanověsíni pražského Obecního domu. Orchestrmladých Evropské unie za řízení VladimiraAshkenazyho na něm s velkým nasazeníma se zjevnou chutí přednesl díla Dvořákova,Beethovenova a Rachmaninova. V průběhupřestávky ČT uvedla velmi dobře natočenýdokument José Cura v Praze, v němž režiséra kameraman Martin Kubala nápaditězmapoval lednovou návštěvu slavného argentinskéhotenoristy v naší republice.K zásadnějším programovým počinůmpatřila rovněž premiéra taneční inscenaceLaterny magiky s názvem Graffiti.Jde o čtyři kratší choreografie dnes užmezinárodně uznávaných příslušníků nastupujícígenerace české baletní moderny,Jiřího Bubeníčka, Václava Kuneše a PetraZusky. Hudebním podkladem je tu širokéspektrum skladeb. Počínaje Beethovenema konče Philipem Glassem. Jako dodatektéhož večera byla uvedena choreografieJiřího Kyliána No More Play na hudbuAntona Weberna z repertoáru NederlandsDans Theater.Trochu medu, trochu pelyňkuSolidní úroveň si stále drží čtrnáctideníkTerra musica. Je např. dobře, že znovupřipomněl škody, které utrpěly knihovny,archivy, muzea, divadla a umělecké školypři loňských povodních. Čas je zrádný a tišťastní, kteří nebyli postiženi, pomalu zapomínají,že se s následky katastrofy budehrstka méně šťastných potýkat celá létaa že o leccos jsme byli připraveni nenávratně.Vůbec se zdá, že si Terra musicazáslužně předsevzala dbát o historicképovědomí. Nezapomíná na velké osobnostinaší i světové hudby (tentokrát např. nadirigenta Zdeňka Košlera), na jubilanty(připomněla třeba i 25 let existence konzervatořev Parubicích). Je jenom otázka,lze-li k podobným nedailonkům použít pravidelnourubriku nazvanou Fejeton. Fejetonje totiž dost přesně vymezený publicistickýžánr a právě třeba Pilkovo vzpomínánín naZdeňka Košlera nebo Matznerův portrétSergeje Prokofjeva v žádném případě jakofejeton označit nelze.Pravidelný Koncert ze senátu byl v dubnuspojen s vyhlášením výročních CenHarmonie – televizní diváci mohli sledovatpředání šesti z celkového počtu šestnáctiocenění. Přenos bohužel nezastihl v dobrékondici oba jeho moderátory, Lukáš Hurníkbyl slyšitelně indisponován chrapotem,projev Petry Konrádové trpěl častými přeřeky.V hudebních částech večera vystoupilČeský komorní orchestr za řízení dirigentaOndřeje Kukala, v Bachově Houslovémdvojkoncertu d moll spolu se sólisty JanouVlachovou a Bohuslavem Matouškem.Na plovárně se tentokrát Marek Ebensetkal s choreografem Pavlem Šmokem,který mj. s vděčností a úctou vzpomínalna E. F. Buriana. S upřímností sobě vlastnítaké zaprotestoval proti označování současnýchuměleckých trendů termínem „moderna“– vyslovil názor, že za skutečnou modernulze považovat českou meziválečnouavantgardu, dnes prý je to „postmodernaneboli cochcárna“.Pozvánkou na blížící se mezinárodní televiznífestival Zlatá Praha 2003 bylo uvedenívítězného pořadu loňského ročníku, tanečníverze klasického filmového hororu Drákulas podtitulem Stránky z deníku jedné pannyv podání kanadského Royal WinnipegBallet v choreografii Bruce Monka. RežisérGuy Maddin spolu s výtvarnicí DeannouRohdeovou ozvláštnili snímek originálníformou němého, jakoby černobílého filmu,proloženého titulky, a dodali mu velmijemnou a zároveň chytrou nadsázku. Zapovšimnutí stojí také barevné tónovánía invenční způsob, jakým v průběhu dějev několika málo okamžicích barvu přímopoužili (rudá krev, zelené bankovky, zardělápleť).JAROSLAV SOMEŠ24

DIVADLOSen končící smrtí anebPucciniho Bohéma v SOPMarina Vyskvorkina jako MusettaFoto František OrtmannZnámé rčení říká, že dělají-li dvatotéž, není to totéž. Zřejmě také platípravidlo, že dělá-li někdo totéž dvakrát,může výsledek rovněž dopadnout diametrálněodlišně. Když Státní opera Prahazařadila do svého cyklu komparativníchtitulů dvě operní verze Bohémy – Leoncavallovua Pucciniho – rozhodla se svěřitjejich nastudování stejným inscenátorům(pouze s výjimkou dirigenta). RežisérRoman Hovenbitzer pak podtrhl komparativnícharakter celého projektu ještěvíc. Především vyvázal obě díla z místaa času děje, tzn. z Paříže konce 30. let19. století, použil v obou operách stejnoudekoraci a zopakoval kostýmní znaky. Takse ovšem stalo, že srovnání nejsou vystavenapouze dvě operní díla se stejným námětema názvem, ale také dvě příbuznéinscenace Hovenbitzerova tvůrčího týmu.Pečlivé hudební nastudování i promyšlenéa propracované režijní pojetí BohémyLeoncavallovy bylo příslibem výraznéhodiváckého zážitku také v případě notorickyznámého díla Pucciniho. Bohužel,výsledek tentokrát nedopadl zdaleka takpřesvědčivě. Děj Leoncavallovy operyHovenbitzer zasadil do moderní dobynejen vnější formou – prostřednictvímscény, kostýmů a konkrétních reálií –,ale zejména myšlenkovým výkladem, akcentacísociálního vyznění. Také u Puccinihodošlo k podobnému posunu, jenžedo jakéhosi obecně poetického bezčasí.Posun se opírá o základní režijní nápad,o pokus inscenovat celý příběh jako senumírající Mimi.Pokud nějaká tragédie končí smrtíhlavního hrdiny, případně více hlavníchhrdinů, můžete vsadit krk, že každé dalšínastudování bude touto smrtí začínata odvíjet se jako retrospektiva. Kdejakáinscenace Romea a Julie (ať již v hávučinoherním, operním nebo baletním seotevírá pohledem do hrobky na mrtvá tělaveronských milenců, kdejaká La traviatase při předehře úspěšně prokašlává k smrtina své chudobné posteli, abychom pakv průběhu večeru sledovali, jak k tomudošlo. Je to nápad už tak otřepaný, že byse mu měli režiséři vyhýbat na sto honů.Pro Romana Hovenbitzera se stal naopakvýchozím bodem. Do rohu forbíny jeumístěno lůžko, na kterém od samého začátkuMimi umírá a vzpomíná. A protožena rozdíl od La traviaty Pucciniho Bohémapostrádá introdukci, byl před vlastnízačátek předsunut krátký motiv ze závěru1. dějství, což je věc krajně diskutabilní.Od světa snů dělí nebohou dívku rudýkruh, který má (soudě podle projekce natylové oponce) zřejmě evokovat pověstnýsvětelný tunel z předsmrtných vizí. U nápadus retrospektivním dějovým rámcemvšak nezůstalo. Postava Mimi je na celývečer zdvojena tanečnicí – což je mimochodemtaké nutně okoukaná záležitost.Tento baletní dubl chvílemi zastupujeMimi na smrtelném lůžku a jinak bloudíscénou. Občas provede nějaký taneční pohyb,většinu času je však jeho přítomnostbezúčelná. Snad má představovat dušinešťastné Mimi. Je to jen první z řadysnových symbolů, kterými je inscenacepřímo přetížena. Jsou tu papíroví ptáci,bílí klauni s housličkami, Mimi jako otáčejícíse panenka, bílé balonky, jež se měnív černé, Rodolfův vánoční dárek proMimi, vyšívaný čepeček (zde baret, použitýuž v Leoncavallovi), který „spadnez nebe“. Panna v bílých šatech se v etujipromění v černý příznak, stejně jakose sbor v bílých toaletách a stříbřitýchparukách ve 2. dějství promění v černémakabrální zakuklence ve 3. dějství.A pak je tu spousta nepochopitelnýchnápadů, které působí už ne jako symbol,nýbrž jako schválnost. Proč v kavárněMomus obsluhují zajíčkové z Playboye?Proč musí Musetta přijet na stříbrnémnosorožci? Proč má Alcindoro sukni zeslámy a tropickou helmu? Jaký význammají figuríny, kostýmované stejně jakosbor a neodbytně připomínající oběšence,které se snesou shůry při Musettiněvalčíku?Účelnost, která byla jedním ze základníchznaků Hovenbitzerova Leoncavalla,se z Pucciniho vytratila. Scéna PavlaBílka, jejíž jednoduchý princip bylv Leoncavallovi vynalézavě využit k podpoředramatické gradace, se v Puccinimzměnila jen v architektonicky pojatý prostor,působící odosobněně a stroze. Takéhereckému propracování bylo věnovánomnohem méně pozornosti – konkrétnostjednání chybí, je tu víc nečinnéhopostávání, obecné gestikulace a různýchpředstavitelských klišé.Hovenbitzerovo pojetí se možnáv lecčems odrazilo i na hudebním nastudování.Dirigentovi nemůže být asi takdocela jedno, že režisér zatěžkává lyrickýopar Puccniho opery od samého začátkusymbolikou předsmrtných vizí. Odpreparujese tím jak rozverný ráz bohémskýchscén, tak žánrovost obrazů vánoční ulicev Latinské čtvrti i zimního rána u mýtav Enfer, což ochudí partituru o kaleidoskopickouvícetvárnost. Orchestr pod taktovkouGiorgia Crociho zněl kromě toho25

DIVADLOpřekvapivě tvrdě, v řadě míst překrývalhlasy pěvců a navíc nehrál bez chyb.Rytmickou nejednotností trpěl tentokrátnejen sbor Státní opery, ale (zejména připrvní repríze) i spoluúčinkující členovéKühnova dětského sboru.Naopak velkou předností inscenaceje – stejně jako v případě Leoncavalla– pěvecké obsazení sólových partů.Opět mladé a opět svými kvalitami vyrovnané.Rodolfem byl v obou prvníchpředstaveních (premiéra 24. 4., první repríza30. 4.) hostující slovenský tenoristaMichael Lehotský a podal mimořádnývýkon. Trojice Rodolfových přátel vyznělapěvecky i herecky výrazněji v premiérovéalternaci (Vladimír Chmelo jako Marcello,Martin Matoušek jako Schaunarda Ladislav Mlejnek jako Colline). Výbornědopadly obě Musetty, zjevově i hlasovězářící Marina Vyskvorkina i barvousvého sopránu podmanivá MichaelaVárady. Jako Mimi zaujala předevšímChristina Vasileva v první repríze – najedné straně dokázala vyhovět všem nárokůmrežijního výkladu, ale lyrický charakterpěveckého partu o nic neochudila,ba naznačila, jak pozoruhodnou Mimi bymohla být i v tradičnějším pojetí.Výsledek nastudování Pucciniho Bohémytedy vůbec není jednoznačný. Asito nebyl nejšťastnější nápad pověřit inscenovánímLeoncavalla i Pucciniho týžtvůrčí tým. Je zřejmé, že snaha uchopitdvě příbuzná díla zásadně odlišně můžebýt zrádná a zavádějící. Skoro je škoda,že nezůstalo jen při Leoncavallovi. Kekýžené komparaci by možná stačilo, žePucciniho má stále ještě na repertoáruNárodní divadlo. Takhle se i za novéhovedení obou pražských operních domůdál pokračuje v nerozumné praxi tzv.tupláků. V současné době je na repertoáruND a SOP šest stejných titulůa v některých případech dokonce veshodném pěveckém obsazení (např. jenv Pucciniho Bohémě budou „od Vltavyk nádraží a zpět“ přebíhat Maria Haana Valentin Prolat.JAROSLAV SOMEŠMuzikálová operao nepřístojnostech K. H. MáchyEmil Viklický se takřka přes noc stalnejuváděnějším operním polistopadovýmskladatelem. Jeho třetí operní opus pojednalna objednávku Daniela Dvořáka a JiříhoNekvasila téma opět krajně obtížnéa „neoperní“, deníky Karla Hanky Máchy.Skladatel dlouho nenacházel libretistu,všichni čeští adepti prý odmítli a radilimu, ať se do věci nepouští. Ostatně sámskladatel se dlouho nechával slyšet, ženeví, jak by se na dané téma dala napsatopera. Nakonec našel libretistu v izraelskémhudebníkovi, producentovi a scénáristovimaďarského původu YohananuKaldim, který o Máchovi nic nevěděl, lečmnohé nastudoval, a samozřejmě nebylzatížen tuzemskými aprioritami vůčisložité a výjimečné Máchově osobnosti.S důsledky dobrými i špatnými.Libretista zavěsil jedenáct relativněsamostatných obrazů na sotva patrnounitku Máchovy biografie – ta se prosazuje,a možná až příliš vzhledem k celémutvaru, teprve v závěru opery litoměřickýmpožárem a následnou básníkovousmrtí. Členění do obrazů jistě Viklickémuvyhovovalo, pakliže je sám neinicioval,odpovídá to struktuře předchozí operyOráč a Smrt a Viklického metodě skladbycelku z menších hudebních částí. Jepravděpodobné, že se v tom promítáViklického jazzová zkušenost. LibretistaMáchu pojal jako výjimečnou „star“ svédoby, dokonce mu do úst vložil poněkudvychloubačné řeči – a v tomto omylu jeasi první úskalí zpracování tématu takříkajíczvenčí. Ne star, ale outsider bylMácha, a to nejen své doby. Zůstal jímv mnohém dodnes – vždyť děti ve školečtou jen začátek Máje, smrsklý na přírodnílyriku, který z Máchy a jeho sochyudělal prvomájový symbol milenců, alevlastní smysl básně je většině dnešní populacezhola neznámý. Také myslím dostdobře nelze na Máchovi postavit demýtizaciobrozeneckého národovectví, kteroudo inscenace vnesla režisérka NinaVangeli, Mácha nepatří k národnímsymbolům, ale k vyvržencům. V opeřenechybí možná vůbec nejpůsobivější obraz„Inspirace na Staroměstském rynku“,hudebně vtipný, evokující jak romanticképísničky, tak morbidní atmosféru typuErbenovy Kytice. Obdiv Máchy k odsouzenémuotcovrahu a náznak jakéhosibizarního až patologického Máchovavzplanutí vůči otcovrahově svedené miléje tu postaven do kontrastu k šosáckéspolečnosti dobrých měšťanů bavícíchse krvavou atrakcí, kat je tu povýšen namediální hvězdu (Oldřich Kříž si zjevněhraje na Daniela Hůlku), ale to všechnoještě nestačí k posunu inscenace směremk tématu české společnosti a státnosti,které do inscenace vnesla Nina Vangeli.Inscenaci postavila na uplatnění zvířecíchmasek, kromě příznakových lva a orlicezejména prasat s pěkně dlouhými (a zezákulisí i hlasitě mlaskajícími) rypáky prospolečnost obklopující Máchu. Řešení tobylo pro malý hrací prostor šťastné, ažna přemíru parodičnosti ba pitvoření sev jednání epizodních postav, což dáleznejasňovalo rozdíl mezi vážným a nevážným.Výtvarník Jiří David k tomurežisérce poskytl pouze pověstné světelnésrdce, uvnitř kterého protažením liniívznikla příznačná oblá štěrbina. Nebylavšak příliš zapotřebí, neboť inscenátořipuritánsky vyškrtali většinu erotickyzabarvených scén, čímž operu skoro znehodnotili.Ze scény Lyrické solfeggietto(jinde nazvána Pastorální solfeggio, račtesi vybrat) zůstalo sotva torzo – eroticképraktiky tu Viklický vtipně charakterizovalškálováním stupnic (cvičení jakocvičení!), ovšem jak nápad rozvíjel dále,už se z inscenace nedozvíme. Erotičnonepřípadně parodovaného ražení semvnášela papundeklová ňadra, proč všakdoprovázela Máchu i na cestě po horách,jsem nepochopil. Je jasné, že tu nebyloani pomyšlení na skladatelův požadavek,aby se v závěrečné scéně u Máchova hrobudružičky Lóri postupně zcela svléklya pronesly poslední repliku opery: „Mácho,přišla ti nevěsta.“ Ano, to by bylomáchovské.Přitom si takovou scénu právě představitelkaLóri mohla dovolit (či ji mohlazastupovat dublérka či se to dalo provésttřeba pomocí stínohry – ale nějak!). GabrielaKopperová je nadmíru půvabná,má dar výmluvné mimiky, bohužel zpíváne zcela kultivovaným tónem, neboť hlassilově přepíná, a má sklony k intonačnímnepřesnostem. Robert Šicho je pak v roliMáchy naprosto sterilní, v jen trochuobtížnějších pasážích rezignuje na texta snaží se huhlavě intonovat, jeho velkoopernípřídech se značným vibratem26

DIVADLOje pro Kolowrat zcela neúnosný. Jak lzev takovém prostoru zpívat i hrát s využitímdrobných významových plošek, ostřestřídaných, doložil jediný Oldřich Kříž,jinak obsazení obou hlavních rolí považujivedle škrtů za druhý hlavní důvod rozpačitépremiéry.Viklickému se tu již nedají vyčítat předchozípříliš okaté vzory (oblíbený Janáček),směřuje k vlastnímu výrazivu, ovšem neoperně dramatickému, spíše popisně či jazzověcivilnímu, jaksi oznamovacímu. Všaktaké poprvé v opeře použil větší jazzrockovéa dokonce i popově muzikálové plochy,čímž značně znejistil formální určení svéhodíla. Zvláště když v tomto duchu zkomponovalnejdůležitější pasáže, včetně závěru.Loučení Máchy se životem je tak vlezloumuzikálovou melodií, že mi nebylo jasné,zda ji autor nepoužil parodicky – jenže právěv tomto místě? Ta hudba bohužel nesepunc pahodnoty muzikálových estrád a tose nemůže nepromítnout do celku opery.Lepší je to s názvukem spirituálů či gospelů,s pěkným závěrem této scény na slova„sejdem se tam nahoře u Zlatého tygra“a příznačným „halelujá“. U Viklickéhozřejmě převládla snaha o vstřícnost vůčiposluchači, patrná ve všech jeho operníchopusech a související se sympatickou snahouupřednostnit smysl zpívaného, tedysdělení, nad kompoziční atraktivitu. Jenžebez výrazně originální hudby se žádnáopera nestane trvale žijícím dílem. Vůbecspojení dramatického gesta s výraznouatraktivní hudbou dnešním opernímkompozicím nejvíc chybí a nezdařilo sezatím ani Viklickému. S pomocí nápodobyjiných útvarů se také nedojde k novéopeře, ale pouze k jiným útvarům. Cožnakonec nemusí být vůbec špatné, naopak.Také se domnívám, že vskutku hodnotnálinie hudebního divadla může pokračovatjen syntézou opery a kvalitního muzikálu,a Máchův deník touto cestou vykročil.Ve zpěvních textech lze opět nalézt Viklickéhoobvyklé příznakové stylizace – partLóri melodicky připomíná romantickéopery, part Máchy je intonačně rozervánstejně jako hrdinova duše, většinou komentujícíansámbly skandují s dnešní sebejistotouhbité popové písničky. Škoda, žehlasy „company“ v takových pasážích znějínestylově, dují velkými hlasy (Libuše Vondráčková,která jakoby chtěla prokázat,že měla zpívat titulní roli). Vyprávění otcovrahaje vtipným průnikem romanticképísně s dryáčnictvím kramářských písničeka jednou z pěkných ukázek ViklickéhoMezinárodní klavírní kurzy Antonína KubálkaZlaté Hory v Jeseníkách (Česká republika)7.–17. 7. 2003Pedagogické zastoupení mistrovských klavírních kurzů:Umělecký vedoucí Antonín Kubálek – Toronto (Kanada)Umělecký vedoucí Milan Kymlička – Toronto (Kanada)Mgr. Eva Horáková – Konzervatoř Brno (Česká republika)Prof. Zdeněk Hnát – JAMU Brno (Česká republika)Cena kurzu: Aktivní účastníktuzemští zájemci 5.500,– Kčcizinci 800 USPasivní účastníktuzemští zájemci 1.000,– Kčcizinci 300 USVíce najdete na: www.kubalekpianocourses.comKontakt a informace: Jarmila Grošková, + 420 603 971 218, + 420 584 409 125,e-mail:groskova@tiscali.czna pozapomenutou linii oper brněnskéhoskladatele Josefa Berga a zakomponovaldo své opery i návaznost na moravskouliteraturu, když v libretu použil básněJakuba Demla ze sbírky Moji přátelé. Třiakty libreta jsou vlastně třemi setkánímičtyř přátel v různých dobách, které kohudebnístylizace. Zřejmé jsou i inspiracebiedermaierovskými písničkami, i díky jimje Viklického hudba tentokrát obzvlášť jednoducháaž trochu nudná. Autor přiznal,že nesplnil zadání napsat komorní operudo prostoru Divadla Kolowrat, a opravduse sem dílo těžko vtěsnává. Orchestr zůstalzvukově okleštěný a těžko si o jeho zvukuudělat řádnou představu – snad jen tu,že Viklický orchestr používá jako ryze doprovodnýa nedal mu vlastní významovýprostor.Je moc dobře, že Viklický napsala Národní divadlo uvedlo Máchův deník,přestože partitura ani inscenace nejsoubez vážných problémů. Daniel Dvořáks Jiřím Nekvasilem neopomněli uvést,že už je to šestá světová premiéra zanecelou sezonu jejich vlády, kdežtopředtím od roku 1989 byly v NárodnímMiloš Štědroň jun. předvedl ve Stavovskémdivadle v rámci Bušení do železnéopony (23. 3.) novou operu Lidská tragikomedie.Libreto podle dramatu LadislavaKlímy pořídil sám a podílel se také narežii, dá se tedy hovořit o takřka autorskémprojektu. Skladatel zjevně navazujedivadle pouze dvě. Kdybychom však tutostatistiku převedli na opravdu hodnotnéinscenace, nevyzněla by tak optimisticky.Kromě toho pánové z Národního zapomínajína další autory, kteří by mohli napsatnebo už napsali opery, jenže asi nejsoudostatečně medializovaní. Stále čekám nauvedení například poslední opery OtmaraMáchy. Ale doufám také v další opusEmila Viklického.JOSEF HERMANEmil Viklický: Máchův deník aneb Hynku,jak si to představuješ? Komorní operao jednom dějství (84 minuty) na libreto YohananaKaldiho v českém překladu PavlaDominika. Dirigent Tomáš Hála, režie NinaVangeli, scéna a kostýmy Jiří David, dramaturgiePavel Petráněk. Světová premiérav Divadle Kolowrat 1. května 2003.Bušení ve Stavovském divadle anebzajímavá opera, horší inscenace27

DIVADLOJakub Tolaš v roli Pulce z opery Miloše Štědroně jun. Lidská komedie28Foto Oldřich Pernicapírují vývoj člověka od nadějného mládípřes vrchol kariéry až k neslavným koncům.Jakousi vnitřní tematickou linií jenavíc relativní vítězství původně životníhooutsidera Pulce nad svými schopnějšímidruhy, či, řečeno jinak, literáta a poety nadpodlézavci, finančníky a mocipány.Promluvy na sebe zpravidla nenavazujív přímočaré logice životní pravděpodobnosti,jsou to spíše definice situací a zejménasebedefinice postav v nich. Autormá proto sklony k „monologům“, dokonceten klíčový Pulcův obsáhl skoro celý druhýakt a je přirozeným centrem opery.Právě v něm je nejpatrnější autorovametoda zhudebnění jednotlivých replikjako samostatných významových celků,k čemuž použil širokou škálu výrazovýchi stylových hudebních prostředků. Jehohudba je v tomto smyslu vskutku dramatická,zpěvní party vycházejí z intonací deklamovanémluvy a dále ji ostře stylizují,ale autor, zejména v až hymnickém závěru,neváhal sáhnout až skoro k romantickémelodii. V předivu uceleného proudu hudbylze rozeznat příznakové pasáže (kuplet,písničku) i jakési návratové motivy, prodramatický podklad zpěvu skladatel využiltaké minimalistické plochy či barvy jednotlivýchnástrojů (celesta, opakovaný tónv houslích apod.). Právě začátek zmíněnéhoPulcova monologu začíná monotónněopakovaným smyčcovým motivkem, kterýpak (případně lehce varírovaný) doprovázícelý dlouhý, záměrně monotónně rytmizovanýmonolog, v němž je zpěvní linka omezenana převážně jediný tón a občas přejdedo mluvené řeči. Závěr Pulcova monologuTedy hrát operetu. A upřesněme, žez inscenačního pohledu daleko méně spokojenostiuž může být v plzeňské inscenaciKálmánovy Hraběnky Marici s pěveckouúrovní provedení. A to přesto, že se tuv prvním milovnickém oboru HraběteTassila a Hraběnky Marici sešly nespornéopory současného operetního divadla, JanJežek a Iveta Dufková. On však nemělúplně svůj den (11. 3.) a ona, málo platné,nevládne potřebně znělým a dramatickýmhlasem, na jevišti ovšem vypadá a hlavněchová se nádherně – vskutku hraběnka.V roli Knížete Dragomira Populescu seblýskl Dalibor Tolaš, jenž v plzeňskýchinscenacích obdivuhodně zvládá nejrůznějšístyly a žánry od těch nejvážnějších poty nejrozpustilejší. Všichni ostatní však užsvým postavám zůstali pěvecky dost dlužni.Inu, jestliže se hovoří o nedobré úrovničeského operního pěvectví, operetní je natom ještě hůř, neboť si nemůže vypomocije hudbou dovedený až do deliria postavy,do rozpadu osobnosti charakterizované nesouvislýmitextovými výkřiky v neustálemohutnějícím minimalistickém motivku,který narůstá o další nástroje a přehlušujezpěváka, až ho zcela pohltí.Orchestr bohužel přehlušil pěvce i najiných místech už k velké škodě provedení,neboť právě tyto výpadky textu přispělyk významově chaotické inscenaci. Podlepražského provedení se zdá, že autor k tomupřispěl místy příliš hutnou instrumentací,kterou ve Stavovském divadle ještěpodtrhly žestě umístěné do postranní lóže.Co lze sledovat a na opeře ocenit s libretemv ruce, nešlo postřehnout v jevištnímprovedení i proto, že režie nedokázala jednotlivépromluvy zpřehlednit ani jevištnímiakcemi, ani samotným prvoplánovýmherectvím. Opera by asi měla větší šancina komunikativnost v menším prostoru.V každém případě doufám, že Štědroň jun.u opery zůstane, jeho přístup k „opernířeči“ je pozoruhodný a mohl by přinéstvelmi zajímavé výsledky. Večer ve Stavovskémse však moc nevydařil.JOSEF HERMANHraběnka Marica v Plzni anebTak nějak by to možná šloJan Ježek jako hrabě Tassilo a Iveta Dufkovájako Hraběnka Marica Foto Pavel Křivánek

zahraničními pěvci a nejlepší čeští zpěvácise do operety nehrnou.Martin Otava spolu s JánemZavarským a Danou Svobodovouinscenaci umístili do moderního, trochuchladného až strohého jevištníhoa světelného designu, coby potřebnouatrakci na jevišti použili nablýskanýkabriolet (vlastně šikovně přestavěnoustařičkou Volhu) a nabídli atraktivníInscenaci opery Antonína Dvořáka Čerta Káča v ostravském Národním divadlemoravskoslezském pojal režisér BedřichJansa jako echtovní pohádku pro děti.Ostatně proč ne, odpovídá to hlavnímuzacílení partitury. Jenom pochybujio konkrétních jevištních prostředcích,poněkud přebarvených včetně využitíohňových efektů a propadel do pekla,přitom vše hezky postaru „kašírované“,nejde o nápodobu současných muzikálovýchpodívaných, jak by se možná mohlona základě mých slov zdát.Režisér Jansa ani tolik nedbal na obvykléprecizní vedení postav příběhem,podívanou na krásné toalety bez obvykléhosklonu ke kýčovitosti. Vůbec je jejichinscenace s výrazným přispěním pěvců,sboru i tanečníků jaksi civilně oproštěná,svým způsobem funkcionalistická,s decentně podávanými vtipy a jen nanezbytných místech sahající k fraškovitýmpostupům. Netlačí na dramatizovánípříběhu (což bývá jedna z nejčastějšíchpříčin trapností operetního jeviště) a jenad touto logikou také převládla barvitásituace daného okamžiku. Hlavně abybylo vše v pohybu v několika plánechjeviště, jak praví odvěké jevištní poučky.Více se dařila typizace jednání hlavníchpostav, mimo jiné i díky osobitosti některýchsólistů. Erika Šporerová dalaKáče výraznou komediantskou nadsázku,nebála se jít až do fraškovitých poloh,které pěkně kontrastovaly s preciznězvládnutým partem. Takové propojenídvou odlišných poloh bývá vzácné. Malouroličku její mámy hlasově ozdobilai Tamara Brummerová a vůbec se dáříci, že právě kvalitně obsazené menšíDIVADLOsi vědoma, že musí zejména uplatnithudbu a pěvce.Jak jsem uvedl na začátku, tohle bymohla být jedna z cest k nezbytnémuoživení operety. Muselo by ji však doprovázetbrilantní hudební nastudování,které nebylo nejlepší ani v orchestru,natož ve sboru. Dnes možná až přílišpodceňovaná opereta je totiž po čertechtěžkým interpretačním oříškem.JOSEF HERMANPoněkud naivně dětská inscenacerole jsou inscenaci výrazně ku prospěchu– připomeňme alespoň Martina Gurbaľa,který dal Luciferovi kovový hlasa majestátnost vysoké postavy. Vážnápoloha moci pekelné se jinak z inscenacepříliš vytratila, především chyběla ČertuMarbuelovi v podání Vojtěcha Nalezence,ale nemohl za to sám, jeho postavamyslím doplatila právě na barvotiskovoupodobu inscenace. Jaromír Novotný pojalOvčáka Jirku jako razantního muže,včetně poněkud silového zpěvu. Největšímpěveckým problémem inscenace je Kněžnav podání Zdeny Vaníčkové-Matouškové,které se v této inscenaci nepodařiloprosadit obvyklým jemným výrazem, cožjde opět mimo jiné na vrub inscenaci,bohužel pěvkyně trpí hlasovými problémynad únosnou míru.Také hudební nastudování VáclavaNávrata jakoby se spokojilo s provozníinscenací pro odpolední publikum, zanikalyv něm jemnosti Dvořákovy partiturya orchestr i sbor se dokonce nevyvarovalchyb. Na to nebýváme při ostravskýchpremiérách zvyklí. Kromě toho se domnívám,že celkový styl inscenace ostřekontrastuje s úsilím o soudobou jevištnípodobu opery například v inscenacíchtria Golat – Malina – Anýžová, nechápuproto, proč budoucí návštěvníky operyv jejich dětském věku oslovovat tímto poněkudarchaickým způsobem. Považuji toza velmi kontraproduktivní.JOSEF HERMANVojtěch Nalezenec (Marbuel), Tamara Brummerová (Máma) a Erika Šporerová (Káča)Foto Josef HradilMoravskoslezské národní divadlo Ostrava– Antonín Dvořák: Čert a Káča. DirigentVáclav Návrat, režie Bedřich Jansa, scénaAlexander Babraj, kostýmy Eliška Zapletalová,choreografie Igor Vejsada, sbormistrJurij Galatenko. Premiéra 12. dubna 2003ve Dvořákově divadle.29

DIVADLOCarmen v OpavěOpavská Bizetova Carmen patří k těminscenacím na našich jevištích, ve kterýchinscenátoři (zde režisérka Jana Andělová-Pletichová)vycházejí z toho, že stačíjednotlivé výstupy neutrálně zaranžovata hudba (a příběh) promluví samy. Připadámi to málo: nepokusit se o výklad díla,nepokusit se u silného dramatu, jakýmje Carmen, po svém (čímž nemyslím zakaždou cenu nějak „zvláštně“) říci, kdojsou ti lidé a co je vede k tomu, že jednajíprávě tak, jak jednají. Opavská Carmenje tak pro mě jen solidní provozní inscenací,v níž režisérka povětšinou řemeslněšikovně využívá jednoduchý prostor – byťmísty se nevyhne v aranžmá neobratnostem.Herecký projev Táni Janošové vyzníváspíše naučeně, nežli přirozeně temperamentně,což může být i menší jevištnízkušeností – každopádně zpívá Carmens jistotou, hlasem technicky zvládnutým,především ve středních a vyšších poloháchznělým, barevným. Alexandr Vovkzpívá Dona José podmanivě barevnýmhlasem: přemýšlivě, citlivě, emotivně– škoda, že dojem kazí s námahouvykřičené vyšší polohy. O zmíněnýchdvou, stejně jako o Olze Procházkové(Micaela), jejíž hlas zní místy již ostřea nerovně, i Nikolaji Někrasovovi (Escamillo)platí, že nezpívají pouze tóny, alepoctivě hledají výraz. Možná na tom mápodíl i Jaromír Krygel, další z mladýchdirigentů, kterého v Opavě pro operu získalia který místní velmi dobrý orchestrzvládá s přehledem. Krygel slyší Carmenv tempových extrémech: prudký začátekpředehry, gradující výstup cikánek v Seville,razantní, vojensky odměřovanápísnička Escamilla – a naproti tomumnoho líných míst, táhlých melodií (ažoslabujících dramatické napětí). Z menšíchrolích vyzvedněme ještě KatarínuVovkovou – průrazný, příjemně znějícísoprán. Oceňuji, že většině interpretů jedobře rozumět – byť překlad Elišky Krásnohorské(Carmen: Již pravili mi mnozí,že na blízku zde dlíš, že jsi José to sám.)jen podporuje pocit, že nejde o dnešnídivadlo, strhující dnešního diváka.LENKA ŠALDOVÁSlezské divadlo Opava – Georges Bizet:Carmen. Dirigent Jaromír Krygel, režieJana Andělová-Pletichová, scéna MartinVíšek, kostýmy Eliška Zapletalová, choreografieJiří Kyselák, sbormistryně JitkaKaplová. Premiéra 9. 2. 2003, psánoz reprízy 13. 4. 2003.Minkusova BajadéraPro milovníky čistých linií klasickéhotance připravil brněnský balet další lahůdku:Bajadéru Ludwiga Minkuse. Čino to záslužnější, že toto dílo představujenejen brněnským, ale českým divákůmvůbec poprvé, a to více jak 130 let po jehopremiéře v Petrohradě. Děj podtrhujícíobvyklé lidské city – lásku, která nedocházínaplnění, žárlivost, nenávist, touhupo pomstě i pomstu samu, zradu přísahya vzápětí přicházející trest bohů (to užje prolínání ryze lidského s tajemnem)– je vyjádřen naprosto přesvědčivě výhradněklasickým tancem, přinášejícímdokonalým technickým provedením30a ladností pohybů hluboký emociální zážitek.Orientální prostředí svou exotikouumocňuje celý dojem, nezapomenutelněpůsobí vrcholná scéna baletu, „Královstvístínů“, se 24 tanečnicemi v bílýchsukýnkách: evokuje to podobnou scénuz baletu P. I. Čajkovského, Labutí jezero.Ostatně oba balety měly premiéru téměřsoučasně: Minkusova Bajadéra 4. 2.1877 v Petrohradě, a Čajkovského Labutíjezero 20. 2. v Moskvě. V brněnsképremiéře 11. 4. se v hlavních rolích skvěleuvedli Jana Přibylová jako chrámovátanečnice Nikia, Hana Litterová jakoGamzatti, dcera Maharádžova, MichalŠtípa (Solor, lovec a válečník), MartinŽák (Velký brahmín), Zdeněk Kárný(Maharádža) a další. Choreografie a režiebyla v povolaných rukou JaroslavaSlavického, orchestr dirigoval jako vždyspolehlivě Jan Zbavitel, scéna byla dílemIvo Žídka a kostýmy Josefa Jelínka.O hudbě L. Minkuse se v programudivadla píše, že „Jeho hudba nepatří keskvostům ani originálům hudebního světa.Rytmicky i melodicky čitelná a dramatikounekomplikovaná partitura je reprezentantkouslužební a užitkové funkce a má parametryděl tehdy vznikajících…“ Přesto simyslím, že pominout zcela autora hudby,

DIVADLOJana Přibylová jako chrámová tanečniceNikiaFoto Luděk Svítiljako se to stalo v jednom brněnském deníku,je velkou chybou. Osobně věřím,že tento balet – pro interprety náročný,pro diváky přitažlivý a uspokojující jejichestetické cítění – zůstane (když už sekonečně objevil) dlouho na repertoárubrněnského baletu.VĚRA LEJSKOVÁBurza mladýchzpěváků 2003Jednota hudebního divadla uspořádala14. dubna další ročník Burzy mladých zpěváků– tentokráte ve spolupráci se Státníoperou Praha. Na jejím jevišti předzpívalopřes šedesát mladých interpretů, poprvérozdělených do dvou bloků – muzikálovéhoa operně operetního.Hlavním smyslem akce je představitzástupcům divadel především nedávnéabsolventy či studenty posledních ročníkůnejen našich uměleckých škol (viz název)– tentokráte v hledišti usedli významnízástupce všech (!) domácích operníchi operetně-muzikálových souborů. Kromětoho měli letos předzpívající možnost kon-zultovat svůj výkon s několika odborníky– zpěváky a pedagogy.Burza je každoročně také sondou dočeského pěveckého školství. Pokaždé tubohužel vystoupí interpreti, kterým chybízákladní technické vybavení, kteří vůbecneintonují apod. – letos to, pravda, bylipřevážně lidé, kteří se zpěv učí soukromně.Pak je tu velká skupina interpretů,kteří nepohorší, ale nikterak nezaujmou.Nicméně v operním bloku jsem slyšelaněco přes desítku interpretů s hlasy nezkaženými,technicky – zdá se – dobřevedenými. Jsou mezi nimi studenti slovenskýchškol (Andrea Barboráková čiMária Koledová), ale konfrontace se Slovenskemtentokráte také nedopadla takzle, konkurovali jim především studentipražské konzervatoře (Marta Hanfová,Kateřina Jalovcová, Lucie Mlynářová čiVojtěch Šafařík). Z dalších zmiňme ještěalespoň Kateřinu Hebelkovou, která studujev Mnichově.Letošní Burza bude mít ještě pokračování– několik vybraných bude mít možnostvystoupit na několika koncertechpo České republice (Jablonec nad Nisou,Tábor, ad.).LENKA ŠALDOVÁMezinárodní smetanovskáklavírní soutěžčlen E.M.C.Y., 26. ročníkPLZEŇ 1.–7. března 2004Další informace:Konzervatoř PlzeňKopeckého sady 10, 301 00 PLZEŇTel.: +420 377 226 325+420 377 226 387Fax: +420 377 226 387E-mail: sekretariat@konzervatorplzen.czI. kategorie: horní věkový limit 16 letII. kategorie: horní věkový limit 20 letIII. kategorie: horní věkový limit 30 letUzávěrka přihlášek: 31. 12. 2003Pro všechna soutěžní vystoupení bude použit klavír značky YAMAHA.31

ZPRÁVY Z DOMOVAÚ m r t íZa Marcelou Lemariovou(1. 12. 1928–30. 4. 2003)Sopranistka Marcela Lemariová, emeritní sólistka Národníhodivadla, zemřela (30. 4.) ve věku 75 let. Angažována byla v roce1955. Vystupovala převážně v rolích lyrického až koloraturníhocharakteru, např. jako Lidka ve Dvou vdovách (1955), Barčev Hubičce (1955 a 1977), Blaženka v Tajemství (1960), Haničkav Novákově Lucerně (1962), Anička v Čarostřelci (1963),Terinka v Jakobínu (1968), Baruška ve Figarově svatbě (1975),Berta ve Weberově Euryantě (1976) apod. Dar jemného humoruuplatnila jako Esmeralda v Prodané nevěstě (1955), jako Kuchtíkv Rusalce (1963) nebo v titulní úloze Pauerovy Červené Karkulky(1966). Ze světového repertoáru je třeba Marcelu Lemariovoupřipomenout např. v roli Emmie v Brittenově Albertu Herringovi(1966), jako Duňašu v Prokofjevově Vojně a míru nebojako Rossweise ve Wagnerově Valkýře (1972). Její poslední rolíse stala Barena v Janáčkově Její pastorkyni v roce 1980. Odroku 1978 působila PhDr. Marcela Lemariová v Národním divadlerovněž ve funkci asistentky operní režie a od roku 1981 takéjako dramaturg. Nelze opomenout ani její koncertní činnost, častospojenou se spoluprací na přípravě výchovných koncertů promládež. Řadu let zasvětila práci pro Českou hudební společnost,když pro Foerstrovu síň při kostele sv. Vojtěcha v Pštrossově uliciorganizovala a slovem doprovázela stovky podvečerních komorníchkoncertů.Marcela Lemariová se narodila 1. 12. 1928 V Praze. V roce 1953ukončila doktorátem studium na Karlově univerzitě v oboru hudebnía divadelní vědy. Ve stejném roce započala svou pěveckoudráhu v tehdejší Armádní opeře, když se předtím soukromě v letech1943-1945 učila zpěvu u prof. Fähnrichové. V jejím životěse teoretická a praktická divadelní činnost navzájem prolínalya ovlivňovaly. Vedle pěvecké kariéry se Marcela Lemariová věnovalahudební publicistice; mj. spolupracovala s Československýmrozhlasem a přispívala do tiskovin Národního divadla. Byla rovněžpředsedkyní Společnosti Josefa Bohuslava Foerstera.Maria Tauberová,která zemřela 16. ledna, byla (28. 4.) v den nedožitých 92. narozeninpochována v Mělníku po bok svého manžela, dirigentaJaroslava Krombholce (1918–1983). S operní pěvkyní se přišlapři tamním pietním aktu rozloučit stovka lidí. Podle ředitele Národníhodivadla Daniela Dvořáka její odkaz tkví především v tom,že byla dokonalou profesionálkou. Sólistkou Národního divadlabyla Tauberová v letech 1936-1973. Roku 1995 obdržela CenuThálie za celoživotní umělecký přínos.dle Komedie při Slavnosti jara. Programpodpořila Česká obec sokolskáa pražský magistrát.COLLEGIUM MARIANUM uvedlo (6.4.) v Barokním knihovním sále v Melantrichověulici v rámci cyklu Česko-německéinspirace pašijová oratoriaJ. D. Zelenky a (18. 5.) vokálnískladby a taneční suity A. Hammerschmidta.CANTORES PRAGENSES zpívaliv květnu v katolickém kostele sv. Jakubapři mších duchovní skladby V.E. Horáka a J. G. Albrechtsbergera;na červen oznámili (8. 6.) HaydnovuMissu in G „Nikolaimesse“ a (22. 6.)Gounodovu Missu brevis. Dirigentemsvatojakubského sboru a orchestruje Tomáš Čechal, uměleckýmvedoucím Josef Hercl. Varhanníhudbu hraje o nedělích od 10:00Irena Chřibková.JAZZOVÝ ORCHESTR PETRA KO-ŘÍNKA se skupinou Muziga pořídil(12. 4.) ve studiu Českého rozhlasuveřejnou nahrávku koncertu „Lávkya mosty“ pro Jazzovou sezónu Euroradia.Koncert vysílala (25. 4.) Vltavaa rozhlasové stanice EBU.PRVNÍ ROČNÍK festivalu amatérskýchjazzových souborů (25.–26. 4.) Prague Jazz Weekend mělbýt mezinárodní a soutěžní, ale kvůlisituaci ve světě nepřijely zahraničnísoubory. K dvoudennímu setkáníse proto sešly čtyři mimopražskéa šest pražských orchestrů. V sobotuodpoledne byl koncert pod otevřenýmnebem na Staroměstském náměstí,večerní vystoupení se konalave spolupráci s Kulturním střediskemPrahy 8 na Ládví. Úvodní večer patřilkoncertu pražských bigbandů, v sobotuzahrálo všech deset zúčastněnýchsouborů. Některé ještě vystoupilyv neděli v pražských domovechdůchodců.FESTIVAL ETNICKÉ HUDBY A JAZ-ZU JAZZ MEETS WORLD pokračovalv dubnu koncertem v DivadleU hasičů, kde 27. 4. vystoupilo triovietnamskoamerického trumpetistyCuong Vu, známého z pražskýchkoncertů kytaristy Pata Methenyho.Jiný etnický festival United Colours ofAkropolis v žižkovském Paláci Akropolisměl 25. 4. na programu koncertizraelskoamerického bubeníka, zpěvákaa i mixéra Raze Mesinaie, kterýve své hudbě jako Aka Badawi mísí ži-Hudba v PrazeSKLADATELSKÉ SDRUŽENÍ KON-VERGENCE uspořádalo (23. 4.)v Rudolfinu koncert z děl DesmondaOlivera, Romana Pallase, KatharinyRosenbergerové, Ondřeje Štochlaa Georga Crumba. Účinkovalihouslisté Jitka Škrlová, Irena Štochlováa Tomáš Pálka, violista OndřejŠtochl a violoncellistka SylvaJablonská.32ORCHESTRÁLNÍ CYKLUS TI NEJ-LEPŠÍ pořádaný pražskou HAMUpředstavil v dubnu Západočeskýsymfonický orchestr Mariánské Lázně,který zahrál 11. 4. v Sále Martinůza řízení Luboše Přibyla skladbySchuberta, Hummela a Dvořáka,sólistou byl trumpetista MarekVajo. (vla)SOUBORY HRADIŠŤAN A VY-CPÁLKOVCI se sešly (27. 4.) v Diva-Pod názvem Mozart slavnostní proběhl 16. 4. ve Dvořákově síni 5. koncertabonentního cyklu Virtuosi di Praga, na který byl tentokrát pozvándo čela orchestru řecký dirigent Nikos Athinaios. Vedle Symfonie č. 1Es dur, K 16, Serenaty notturny, K 239 a Symfonie č. 41 C dur, K 551„Jupiter“ zazněl Koncert pro klavír a orchestr C dur, K 467, v němž sesólového partu ujala korejská klavíristka Yong Joo Lee. Na fotografiiZdeňka Chrapka zleva umělecký vedoucí orchestru Virtuosi di PragaOldřich Vlček a hostující dirigent Nikos Athinaios.

ZPRÁVY Z DOMOVAdovské a blízkovýchodní prvky. Jarníčást Jazz Agharta Prague Festivalupokračovala 3. 4. v Lucerna MusicBaru koncertem největší hvězdy přehlídkyamerického saxofonisty BranfordaMarsalise a jeho kvarteta, dálev dubnu zahráli kytarista Scott Henderson(10. 4.), saxofonista DavidSanchez (14. 4.) a další saxofonistaMaceo Parker (29. 4. ve velkémsále Lucerny).Hudba v Čechách,na Moravěa ve SlezskuHUDBA V SYNAGOGÁCH plzeňskéhoregionu jako koncertnícyklus druhým rokem sledujevyužití zachovalých židovskýchpamátek v tomto krajik hudebním účelům. Koncertyse konají v Plzni, Kdyni, Radnicích,Kasejovicích a v prostoráchžidovského Muzea ŠimonaAdlera v Dobré Vodě u Hartmanic.Cyklus pořádá plzeňskážidovská obec a OPS Úhlava zagrantového přispění Nadaceobětí holocaustu a Plzeňskéhokraje. Cyklus letos zahájilo(25. 5.) Filharmonické kvartetoPraha s klavíristou LukášemVondráčkem. Ve Kdyni vystoupí(10. 6.) koncertní mistrčeské filharmonie MiroslavVilímec s bratrem Vladislavem,v Radnicích (15. 6.) harfistkaJana Boušková, v DobréVodě (7. 9.) violoncellista JiříHošek s dcerou Dominikoua v Kasejovicích (5. 10.) AfflatusQuintet. Vedle hudby klasikůzazní i kompozice P. Haase,E. Schulhoffa, D. Poppera,E. Blocha a dalších autorů židovskéhopůvodu. Vstupenkyje možné objednávat na e-mailovéadrese info@uhlava. cz.Finanční výtěžek z koncertůbude užit na opravu Staré synagogyv Plzni.Bohuslav Matoušek (zleva) a Pavel Peřina při provedení Colemanovy skladby Roma unwanted pro housle,violu a orchestr ve Smetanově síni 24. 4. v rámci 4. koncertu symfonického cyklu K Pražských symfoniků.Foto Petr HorníkSÁL MĚSTSKÉHO DIVADLAV ČESKÉM KRUMLOVĚ, jenž nabídloskvělé prostředí a akusticképodmínky, se 15. 4. rozezněl hudbouvídeňských klasicistů v podáníkomorního souboru dechovýchnástrojů Harmonia Mozartiana Pragensis.Hrálo se z původních přepsanýchpramenů slavné schwarzenberskéhudební sbírky uloženéna českokrumlovském zámku.Konkrétně se jedná o dobové úpravy,zejména hudebně-dramatickýchděl pro párové obsazení a jedinečnýmmomentem večera mj. bylo, žepočítal s dvojicí anglických rohů, takjak tomu bylo v dávné schwarzenberskékapele (teprve později je vystřídalyklarinety). Dramaturgicky přímoobjevná pak byla konfrontace předehera vybraných částí oper W. A. Mozarta(Figarova svatba, Don Giovanni)a jeho údajného soka Antonia Salieriho(La Grotta di Trifonio,Il Ricco d’umGiorno); ty poslední dokonce zaznělyv novodobé premiéře. jhVIOLONCELLISTA JIŘÍ BÁRTA vystoupil(22. 4.–16. 5.) na osmi místech(Plzeň, Č. Budějovice, Praha,Ostrava, Žďár nad Sázavou, Brno,Hradec Králové, Olomouc) v rámciturné „Bárta hraje Dvořáka“. Znělrepertoár jeho dvořákovského CDvčetně původní verze Koncertu A durs klavírním doprovodem. Doprovázelho pianista Jan Čech.DESÁTÝ ROČNÍK Dvořákovy hudebníNelahozevsi, přehlídky ve skladatelověrodišti, otevřel (20. 4.) koncertpěveckého sboru z britského Leedsuv nedalekých Zlonicích. Jedenáctfestivalových programů je rozvrženodo 28. září. Vedle Nelahozevsina Mělnicku a Zlonic se tři z těchtokoncertů uskuteční také v Praze.Na 13. září je připraven do zlonickéhokatolického kostela varhanníkoncert, jehož výtěžek má již tradičněpodpořit sbírku na plánovanou obnovutamních zvonů. V Nelahozevsimá během léta účinkovat mimo jinéhouslista Ivan Ženatý s manželkouKatarínou, mládežnický sbor z americkéhostátu Iowa, americká pěvkyněJanice Edwardsová a česko-dánskámladá mezzosopranistka DominiqueDevauxová. Vedle Dvořákovyhudby bude na přehlídce znít i tvorbadalších českých autorů, Američanůa evropských klasiků. Festival uzavřevystoupení Orchestru Dvořákovakraje, proslulého neprofesionálníhotělesa, jehož dlouholetým dirigentemje tympanista České filharmonieVáclav Mazáček. Za festivalem stojíMilan Svoboda ze Společnosti pročeskou hudbu.GYMNASIA CANTANT, finále soutěževe sborovém zpěvu, se (26. 4.)v Brně zúčastnila desítka pěveckýchsborů, nejlepších těles z českýchgymnázií. Stříbrné pásmo získalysbory gymnázií z Orlové a ValašskéhoMeziříčí, ostatních osm – třipražské gymnaziální sbory, dva z Libercea po jednom ze Vsetína, ČeskéhoTěšína, Hradce Králové – porotaumístila do pásma zlatého. Přehlídkuuspořádalo Gymnázium Vídeňskáv Brně, jehož hudební těleso sevšak do finále neprobojovalo. Zvláštnícenu za nejlepší provedení skladbyLeoše Janáčka převzal sbor Ave z Arcibiskupskéhogymnázia v Kroměříži.Skladbu Bohuslava Martinů nejlépepřednesl pěvecký sbor Cum decorez Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci.Celostátní přehlídka navázala naúnorová a březnová regionální kolav Praze, Ostravě, Liberci a Brně.Sbory zpívaly díla klasických i současnýchautorů, další ze soutěžníchdisciplín byla i vlastní úprava některéz lidových písní.STAMICOVO KVARTETO bylo(29. 4.) hostem koncertního cykluŠumperská klasika (Martinů, Smetana,Dvořák).MEZINÁRODNÍ JAZZOVÝ FESTIVALse konal (23.–27. 4.) v Brně. Na rozdílod loňska se přehlídka nekonalana více místech, ale pouze v klubuFléda. Po každém koncertu následovalojam session s hudebními improvizacemikoncertujících muzikantůs příchozími zájemci o jazz. Připravenybyly i tvůrčí dílny. Hlavním „tahákem“byla podle pořadatelů americkázpěvačka Nnenna Freelonová.Její nejnovější repertoár byl sestavenpřevážně z jazzových úprav písní SteviehoWondera.33

ZPRÁVY Z DOMOVAscénáře. Film bude součástí projektuPocta A. Dvořákovi připravovanémuna rok 2004, Rok české hudby,který vyvrcholí v květnu 2004 uvedenímsnímku v České televizi, koncertya výstavami. (vla)DNY RUDOLFA SERKINA v Chebu byly poslední dubnový víkend zasvěceny památce 100. výročí narozenítamního rodáka legendárního pianisty Rudolfa Serkina (nar. 28.března 1903 – 1991), který žil od roku 1939v USA. Na oslavy se sjela Serkinova rodina včetně dvou dcer Judith a Elisabeth i bývalí žáci (varhaníka skladatel Paul Fejko a klavírista Paul Gulda) a četní přátelé a ctitelé z celé Evropy, např. pan ChristianLimbeck-Lilienau z Vídně – iniciátor celé akce a sponzor pamětní desky odhalené na rodném domě RudolfaSerkina na chebském Náměstí krále Jiřího z Poděbrad čp. 29 v neděli 27.4. za jeho přítomnosti starostouměsta Chebu MUDr Janem Svobodou. V sobotu večer 26.4. proběhl slavnostní koncert na Serkinovu památkuv Západočeském divadle v Chebu, na němž po úvodním vzpomenutí Rudolfa Serkina PhDr. Markétou Hallovou,ředitelkou Českého muzea hudby vystoupil mladý chebský klavírista Radim Vojíř a klavírní trio ArteMiss z Prahy(Veronika Jírů, Alžběta Michalová a Jana Vychodilová). Krajské muzeum v Chebu otevřelo k této příležitostizajímavou výstavu „Maestro Rudolf Serkin“. Přípravy se ujala Mgr. Jitka Chmelíková, mj. tvůrce odbornéhoscénáře a stejnojmenné publikace vydané k této příležitosti za podpory MKČR v české a anglické verzi. Výstavapotrvá do konce srpna. Oslav se účastnil mj. i jeden ze dvou autorů čerstvě publikované dosud nejobsažnějšímonografie „Rudolf Serkin A Life“ Dr. Stephen Lehmann (Oxford University Press). Tři neteře světoznáméhoklavíristy, které na víkendové oslavy přicestovaly vlakem ze Švýcarska, se však díky české pasové kontrole naúzemí republiky nedostaly. Policisté všem zhruba sedmdesátiletým ženám neuznali platnost cestovních dokladů;prokázaly se totiž identifikačními kartami, ne pasy. Ženy musely nejbližším vlakem odjet zpět do Německa. Nafotografii zleva Paul Gulda a Christian Limbeck-Lilineau, v pozadí originálně Serkinův frak.Foto Antonín MatznerPIANISTA, nový snímek režiséraRomana Polanského byl uvedendo českých kin. Francouzskobritskýsnímek natočený v Polsku zvítězilloni na festivalu v Cannes, letoszískal i tři Oskary, ceny Americkéakademie. (Nejlepší režie, nejl.scénář R. Harwooda a nejlepší herecv hlavní roli Andrian Brody). Pianistabyl za osobní účasti Polanskéhopromítnut v Praze v předpremiéřejiž v lednu během Febiofestu. Polanskina základě knižních vzpomínekslavného polského židovskéhopianisty Wladyslawa Szpilmana zobrazilhrůzné zážitky Szpilmana z německéokupace, kdy musel s rodinoudo židovského ghetta, přežil zapomoci přátel jak povstání v ghettutak varšavské povstání, aby ho předsmrtí po jeho porážce zachránil nacistickýdůstojník, amatérský klavírista.Polanski o svém snímku řekl „Knihujsme s otcem četli krátce po válcea líbila se nám svou objektivnostía čerstvými zážitky, kdy autor líčídobré i zlé židy, Poláky a Němce. Jásám jsem byl rovněž jako dítě v ghettuv Krakově a doplnil jsem Szpilmanovyzážitky i svými.“ Ve filmu hrajevelkou úlohu hudba, Szpilman bylskvělým interpretem Chopina a zaBrodyho (hlavní role Szpilmana) hrajeChopina a další skladatele současnýpolský klavírista Janusz Olejniczak,ostatní hudba je od VojciechaKillara. (vla)PRVNÍ KVĚTEN, výroční den úmrtískladatele Antonína Dvořáka, by seměl stát v roce 2004 dnem, běhemněhož bude znít po českých zemíchjeho duchovní hudba. Datum stéhojubilea, k němuž se mají pojit oslavyDvořáka jako jednoho z nejhranějšíchsvětových autorů, se navíc shodujes předpokládaným datem vstupuČeské republiky do Evropskéunie. Mezinárodní Dvořákova společnostchce, aby v sobotu a v neděli1. a 2. května 2004 zaznělajeho duchovní díla v co největšímpočtu kostelů všech církví. Obecněprospěšná společnost založenána podporu skladatelova odkazusídlí v Praze a koordinuje tuzemskéi zahraniční aktivity kolem výročímimo běžný dosah organizátorů hudebníchudálostí. Protože Dvořákovaduchovní tvorba sahá od velkých oratoriíaž po skladby přístupné i amatérskýmsborům či sólistům, je přánísplnitelné, dodávají iniciátoři projektu,s nímž oslovili církve. Chtějí, abypočátkem května 2004 bylo vzpomenutoDvořáka i děkovnými modlitbamia zádušními mšemi. Autoři projektusi totiž přejí, aby vedle Dvořákovýchděl nebyla opomenuta ani jehoosobnost, zvláště fakt, že byl celý živothluboce věřícím křesťanem – katolíkem.Zejména katolická církev byse podle jejich představ měla stát užběhem celého započatého Roku AntonínaDvořáka významným partnereminstitucí, které se starají o kulturníživot; demonstrovala by takroli, která jí prý vždy byla vlastní –být nositelkou nejen duchovních,ale i kvalitních kulturních hodnot.Snahou obecně prospěšné společnostitaké je, aby Dvořákova duchovnídíla včlenili dramaturgové do programůregionálních festivalů spojenýchs jeho jménem. Konají se každoročněna Vysočině, v Olomouci,v jižních a středních Čechách, v KarlovýchVarech i v jeho rodišti Nelahozevsina Mělnicku.NOVÝ TELEVIZNÍ DOKUMENTO ANTONÍNOVI DVOŘÁJKOVI uvedlaspolečnost BVA International JiříhoHubače ml. v předpremiéře 28. 4.v Sukově síni Rudolfina za velkéúčasti veřejnosti. Pod názvem DeoGratias natočil hodinový snímek režisérMartin Suchánek podle vlastníhoDESÁTÝ DUBEN byl v Českutradičně Dnem boje proti hluku.Vyhlásilo ho Hudebně ekologickésdružení, které je součástíČeské hudební společnostia které se tak každoročněpřipojuje k iniciativě americkéLigy pro poruchy sluchu(League for the Damage of Hearing).Sdružení se při této příležitostiobrátilo na sdělovacíprostředky, školy a neziskovéorganizace, aby vyzývaly veřejnostk trvalému omezováníhluku, a to i hudebního. Hudebníhluk může být zpočátku příjemný,vytváří kulisu prostředí,později se však z jeho trvaléhovnímání stává návyk vyplněnímyšlenkového vakua. Omezu-34

je soustředění při práci i studiu,narušuje mezilidské vztahy,snižuje kvalitu citového životaa podporuje agresivitu.SKUPINA OLYMPIC dostala zlatoudesku za DVD. Zvukově obrazové nosičeDVD vstoupily již i do české hudebníkultury. Mezi prvními byly letosŽIDOVSKÉ MUZEUM připomnělo život a tvorbu dvou významnýchčeských hudebníků Gideona Kleina a Egona Ledeče, a to výstavou Umlčenétóny. Je do 15. června zpřístupněna v Galerii Roberta Guttmannana Starém Městě v Praze. Oba židovští umělci zahynuli v nacistickýchkoncentračních táborech. Objevem je pro veřejnost zejména postavahouslisty Egona Ledeče (1889 až 1944), druhého koncertního mistraČeské filharmonie. Materiály z pozůstalosti věnoval muzeu nedávnojeho synovec, muzikolog Jan Ledeč. Od 90. let má muzeum k dispozicirovněž dokumenty a památky na skladatele Gideona Kleina (1919 až1945). Získalo je tehdy od jeho sestry, nyní již nežijící pianistky EliškyKleinové. Ledeče představilo muzeum především jako orchestrálního hráčei sólistu, mimo jiné prvního českého interpreta Houslového koncertuJeana Sibelia. Před členstvím ve filharmonii hrál Ledeč ve vojenskéhudbě v Liberci a několik let působil na Slovensku a Podkarpatské Rusi.Ledečova jediná velká kompozice, melodram s doprovodem symfonickéhoorchestru napsaný na slova básně Fráni Šrámka Věčný voják, má býtuvedena v Praze letos na podzim. Klein je uznáván jako mimořádnětalentovaný pianista a skladatel a některá jeho díla už se prosadila dokoncertního repertoáru. Měl před sebou podle autorů výstavy slibnouuměleckou kariéru. Většina dokumentů a rukopisů, včetně notových, bylana této výstavě veřejně k vidění poprvé. Přibližují i rodinné zázemí obouumělců, a to i s tragickými osudy dalších příbuzných.tituly zachycující umění dvou legendárníchsouborů z protilehlých žánrovýchbřehů – bigbítové skupinyOlympic a Smetanova kvarteta. Digitálnívideodisc s názvem Olympicslaví 40 let už (17. 4.) získal díky dosavadnímuúspěšnému prodeji v řádutisíců kusů zlatou desku. Smyčcovékvarteto nesoucí jméno skladateleBedřicha Smetany ukončiločinnost po více než čtyřiceti letechna sklonku 80. let dvacátého století.První české DVD s klasickou hudbouobsahuje záznam se třemi komornímidíly z koncertů Smetanovců, aletaké stovku fotografií a hodinový dokumentárnífilm.FESTIVAL ZAHRADA, zaměřený předevšímna folkovou a country hudbu,ale zejména v posledních letech otevřenýi kapelám rockovým, bluesovýmči jazzovým a dalším žánrům,se uskuteční (3.–6. 7.) v Náměština Hané. V předkolech se budeletos podle pořadatelů vybírat nejenna červencovou Zahradu, ale takéna Slunovrat v Pardubicích, Folkovourůži v Jindřichově Hradci, Setkání2003 na Konopišti a na řadudalších festivalů. Loni prošel 33 výběrovýmikoly pro letní přehlídku rekordnípočet 620 skupin a sólistů.Konkurs Zahrady není soutěží, žádnáporota nestanovuje pořadí vítězů,ale dramaturgové významnýchletních festivalů si vybírají ty nejzajímavějšípro své akce.ČECHOMOR, populární folkrocko váhudební skupina známá i díky hudběz úspěšného filmu Rok ďábla, uspořádalav první polovině dubna koncertníturné. Vystoupila se čtyřicetičlennýmCollegiem českých filharmonikůa zpěvačkou Lenkou Dusilovou.Turné (5.–17. 4.) se zastávkamiv Brně, Ostravě, Plzni, Praze, Bratislavěa Hradci Královése měl podlepořadatelů završit projekt Proměny,jehož výsledkem byla úspěšná kompaktnídeska. Prodalo se jí už 70 000nosičů. Producentem nahrávky a autoremsymfonických aranžmá hudbyČechomoru, inspirované lidovýmipísněmi, je britsko-novozélandskýhudebník Jaz Coleman, který většinuZPRÁVY Z DOMOVA„klasiky“ považuje za nudnou. Chtělproto posluchačům poskytnout něconového, vzrušujícího a neobvyklého.Kapelu Čechomor svedl dohromadys filharmoniky poprvé při pražskémkoncertě přede dvěma lety.AGHARTA JAZZ PRAGUE FES-TIVAL zahájil jarní řadu koncertův Lucerna Music Baru25. 3. prvním pražským vystoupenímamerického černéhobluesmana Lucky Petersonaa jeho devítičlenné kapelyhrající rhythm and bluesa předvádějící v osobě kytaristya zpěváka Petersonai velkou show. Festival JazzMeets World soustřeďující sena etnickou hudbu uvedl 1.3.v Baráčnické rychtě polsko--francouzské duo Oles Trzaskaa Jean Luc Capporo. V žižkovskémPaláci Akropolis uvedljiný etnický festival UnitedColours of Akropolis 20.3.koncert americké klezmerkapely Frank London BrassAll Stars s hostem – známýmjugoslávským trumpetistouBobanem Markovičem z romskékapely známé z filmů EmiraKusturicy. (vla)JARO SE OTVÍRÁ, VIII. ročníkputovního soutěžního festivaluo Cenu Zdeňka Lukáše, kteréhose zúčastnilo 16 pěveckýchsborů, se tentokrát konalv Mostě 24. – 25. dubna. Autorletos udělil cenu spíše symbolickou:Pěveckému sdružení severočeskýchučitelů, protože inmemoriam věnoval sbormistruŠkarkovi cyklus mužských sborůs houslemi „Jaro se otvírá“,jehož jméno nesou i tyto každoročnífestivaly. veb35

ZE ZAHRANIČÍProdaná nevěsta na LabiFrekvence uvádění Prodané nevěstyv Německu je v poslední době nebývalečastá a díky tomu vzniklé konkurenčníprostředí nutí inscenátory k vymýšlenínejrůznějších pojetí a koncepcí, častovelmi extravagantních. Tvůrci mohouovšem počítat s divákem, který zdalekanení tak konzervativní jako náš a jeochoten experimenty většinou kladněpřijímat. Provedení Smetanovy opery divadlemv hlavním městě spolkové zeměSasko Anhaltsko Magdeburku lze přiřaditk těm umírněnějším, ke klasice bližšímprovedením.To však neubírá silné působivostidíky pohybově velmi rozehrané režiiWolfganga Dosche a precizní hudebníinterpretaci dirigenta Jana MichaelaHorstmanna v čele Magdeburské filharmonie,která je také zároveň opernímorchestrem. Scéna Ericha Fischera vsazujeděj někam na počátek 20. století doprostředí prostorné haly venkovské pily.Dekorace z přírodních dřevěných materiálůa nápadité kostýmy laděné do teplýchbarev tak jen umocňují pocit přívětivostipředstavovaného prostředí a Smetanovyhudby. Českého diváka by určitě pobavilapostavička četníka v typické německéuniformě nebo pantomimické kreaceobecního blázna a dalších venkovskýchlidiček. Klasická verze opery se zpívanýmirecitativy je uváděna německy v překladuKurta Honolky s určitými úpravamirežiséra, který například přesunul scénuMařenky a Vaška z druhého jednání předfinále prvního dějství, což ale nepůsobítak zvláštně jako zařazení sboru Pročbychom se netěšili na samý závěr opery,jak jsem měl nedávno možnost vidětv Anhaltském divadle v Dessau. Tvůrcitaké vsadili na silný humorný akcentdíla, o čemž svědčí zejména velkolepé ažgrandiózní provedení komedie v závěrečnémdějství.Magdeburská opera má poměrněvelký a kvalitní pěvecký ansámbl, takžemohla obsadit stěžejní role vlastnímisilami, což není v dnešním opernímsystému tolik obvyklé. Jasnou favoritkouvečera byla temperamentní DenisaPeletierová disponující nejen šarmema živostí, ale také krásně zabarvenýmhlasem a dokonalou technikou. Rádbych připomněl její vynikající výkonv titulní roli Dvořákovy Rusalky uvedenév Magdeburku přede dvěma lety. Vedlejejí Mařenky pak představitel Jeníka,hřmotný Manfréd Wulfert, působiltrochu neohrabaně. Jinak ale pěveckysvoji roli celkem bezproblémově zvládl.Kanaďan Paul Sketris pojal Kecala jakopříliš velikého zmatkaře a jeho vysokýlehký bas není pro tuto úlohu také zcelaideální. Na výkonu Vaška ztvárněnéhopohyblivým Tobiášem Keilem se podepsalačástečně hlasová nejistota a některénepřesnosti v intonaci. Výraznýherecky i pěvecky byl principál ThomaseSchmiedera a vůbec komediev posledním dějství byla jednou z nejefektnějipodaných scén představení.Nemohu také zapomenout na příkladnývýkon až baletně rozpohybovaného sboruvedeného Edgarem Hykelem.Bouřlivé ovace publika jen potvrdilynesmírnou oblíbenost Smetanovy operyu našich sousedů.PAVEL HORNÍKZ inscenace Prodané nevěstyFoto Petr Horník36

ZPRÁVY ZE ZAHRANIČÍFestivalyFESTIVAL MOSKEVSKÉ FÓRUMuspořádalo v dubnu již podevátéCentrum pro soudobou hudbuMoskevské konzervatoře. Ten letošnífestival měl ještě jeden název –Nová hudba se starými nástroji, staráhudba s novými nástroji –, protožese zásadně lišil od předchozíchročníků. Především bylo jeho cílemuvést v konfrontaci soudobou hudbus hudbou minulosti, a to v prokomponovanýchpořadech souborůspecializovaných na autentickouinterpretaci a souborů zaměřenýchna Novou hudbu. Na rozdíl od předchozíchročníků, které uváděly výlučněhudbu i interprety z Ruska, nynějšíMoskevské fórum rozšířilo svůj záběri na západní Evropu a USA. Přivítalotak mj. i Da Capo ChamberPlayers z New Yorku a SchönbergEnsemble z Amsterdamu (specializovanéna soudobou hudbu) a skupinusmyčcových hráčů Freetworkz Londýna, která se věnuje zejménainterpretaci barokní hudby.VERBIER FESTIVAL & ACADE-MY uvede (18. 7.–3. 8.) poprvé za10 let svého trvání operní dílo, a tokoncertně Straussovu Elektru podtaktovkou Jamese Levinea, s LianouDevol v titulní roli a DeborahVoigt jako Chrysothemis. 10. výročíoslaví festival 22. 7. na koncertě,na němž se představí klavírní hvězdyjako Leif Ove Andsnes, Martha Argerich,Emanuel Ax a také James Levine.Martha Argerich vystoupí rovněžspolu s Gidonem Kremerem, JurijemBašmetem a Mischou Maiskimpod taktovkou Esa-Pekky Salonenav Gershwinově Rhapsody in blue.Mezi dalšími sólisty budou mj. basbarytonistaThomas Quasthoff, dirigentChristoph von Dohnányi a houslistaMaxim Vengerov.FESTIVAL BÍLÉ NOCI V PETRO-HRADĚ zahájilo Mariinské divadlo5. 5. inscenací Prokofjevovy operyVojna a mír v režii Andreje Končalovského.Program letošního festivalumá dvě části: první (v květnua červnu) se zaměřuje na opernía symfonické večery, zatímcodruhá část (v červenci a začátkemsrpna) zahrne hostování zahraničníchbaletních souborů. Významnýmihosty festivalu jsou mj. World Orchestrafor Peace s Gergievem (8.5., Strauss, Stravinskij, Prokofjev),Sinfonietta Cracovia s ChristophemEschenbachem (14. 5.), Izraelská filharmoniese Zubinem Mehtou (18.5., Mahlerova Třetí), Orchestre desChamps-Elysées s Philippem Hereweghem(21. a 24. 5., BeethovenovaPátá a Sedmá, Bachova Mše hmoll s Collegiem Vocale Gent) či Rotterdamskáfilharmonie se svým šéfdirigentemValerijem Gergievem (7.a 8. 6.). Mezi sólisty jsou mj. houslistaVadim Repin (7. 5., Glazunovůvhouslový koncert spolu s orchestremMariinského divadla) čipěvci Anna Netrebko, Olga Borodina,Vladimir Galuzin a Nikolaj Putilin.Operní program nabídl mj. RubinsteinovaDémona (6. 6., Mariinskédivadlo, režie Lev Dodin). Vrcholemoperní části je bezesporukompletní Prsten Nibelungův v Mariinskémdivadle: moskevský režisérVladimir Mirzojev, který v prosincinastudoval Siegfrieda a Soumrakbohů, byl Gergievem požádán,aby přestudoval i Zlato Rýnaa Valkýru, a to místo stávající koncepceJohannese Schaafa a GottfriedaPilze: první dva díly tetralogiezazní na festivalu 13. a 14. 6., druhédva díly pak 16. a 18. 6. Baletníprogram nabídl hostování Baletu JohnaNeumeiera, Královského baletulondýnské Covent Garden a NewYork City Ballet (se Georgesem Balanchinema Jerome Robbinsem).Během jedenácti ročníků festivalupřivedl jeho umělecký ředitel ValerijGergiev do Petrohradu celouřadu velkých světových hvězd: PlácidaDominga, Paatu Burchuladzeho,Riccarda Mutiho s orchestremLa Scaly, Esu Pekku Salonena, AlfredaBrendela či skladatele TanaDuna, který v roce 2001 řídil svouskladbu Water Passion According toSt Matthew. Podobně i letošní ročníkje přehlídkou velkých hvězd a orchestrů.Umělecký ředitel a organizátortohoto „titánského“ festivalu(jak Bílé noci označil zahraniční tisk)Valerij Gergiev sám navíc diriguje nafestivalu dvaadvacetkrát (!).BRITTENŮV FESTIVAL se uskutečnív listopadu v Kanadě. Potrvá celýměsíc a zahrne 17 operních představenía koncerty s oratorní i komorníhudbou (mj. Válečné requiem a operyThe prodigal Son a Noye´s Fludde)ve městech Toronto, Kitchener,Guelph, London a Goderich. Uměleckýmředitelem projektu ke skladatelovým(nedožitým) 90. narozeninámje zakladatel Canadian OperaCompany, Nicholas Goldsmith.OsobnostiRENÉE FLEMMING debutovala jakoVioletta v Houston Grand Opera (17.4.). Čtyřiačtyřicetiletá umělkyně řekla,že titulní roli Verdiho La traviatyjiž jednou odmítla, a to v roce 1998v Metropolitní opeře (tehdy ovšempředevším z osobních důvodů – kvůlirozvodu), ale nyní se již na ni cítí plněpřipravena. Podle tisku touha spatřita slyšet dnes jednu z největších operníchhvězd právě v této roli přivedla doHoustonu její fanoušky z Evropy, Austrálie,Mexika i Japonska.CHRISTOPH ESCHENBACH podepsaldalší tříletý kontrakt, podle něhožzůstane na místě šéfa Orchestre deParis až do roku 2006. Eschenbachje zároveň i hudebním ředitelem PhiladelphiaOrchestra.PLÁCIDO DOMINGO má hostovatve Státní opeře Berlín. Podtaktovkou Kenta Nagana se máujmout role Kalafa v nové verziPucciniho Turandot (s finálníscénou od Luciana Beria),a to se Sylvií Varady v titulníroli. Premiéra inscenace, kterourežíruje Doris Dörrie, seuskuteční 27. 9. Do Státní operyse Domingo vrátí v prosinci2003, a to jako Heřman v Pikovédámě v sérii představení (5.,8., 11. a 14. 12.).JOSEP PONS, dosavadní šéfdirigentSymfonického orchestru v Granadě,vystřídá Rafaela Frühbecka de Burgosna místě šéfa Národního španělskéhoorchestru.YAKOV KRIEZBERG byl jmenovánhlavním hostujícím dirigentem Vídeňskýchsymfoniků, a to na pět let. Orchestrtak rozhodl po dohodě se stávajícímšéfdirigentem Vladimirem Fedosejevema s Fabio Luisim, kterýFedosejeva vystřídá v roce 2005.Kreizberg, bývalý hudební ředitelberlínské Komické opery, je v současnédobě šéfdirigentem Nizozemskéfilharmonie.AMERICKÝ SKLADATEL JOHNADAMS obdržel Pulitzerovucenu 2003 za svou skladbuOn the Transmigration of Souls.Pětadvacetiminutové díloAdams napsal na objednávkuNewyorské filharmonie k 1. výročíteroristického útoku 11. 9.2001. Světová premiéra skladbyse uskutečnila 19. 9. 2002na koncertě Newyorské filharmoniepod taktovkou LorinaMaazela (spolu s BeethovenovouDevátou). Kromě Adamsebyli na Pulitzerovu cenunavrženi také Steve Reich (zasvou operu Three Tales) a PaulSchoenfield (za Camp Songs).PLÁCIDO DOMINGO A MONTSER-RAT CABALLÉ vystoupili 30. 5. v petrohradskémMariinském divadle nagala koncertě k 300. výročí založeníměsta. Hrál orchestr Metropolitníopery pod taktovkou Jamese Levinea.DivadloNOVÁ OPERA O SVATÉ BRIGITĚbude uvedena 26. 7. na VadstenaAcademy poblíž opatství Vadstena(200 km jihozápadně od Stockholmu),kde jsou uchovány její ostatky.Svatá Brigita žila v letech 1303–1373 a byla známá svým viděnímKrista a Panny Marie. V roce 1999 jipapež Jan Pavel II. prohlásil za jednuze tří svatých patronek Evropy (spoluse svatou Editou a svatou Kateřinouze Sieny). Premiéru opery na libretoMagnuse Calbringa s názvem Byrgitta(středověká forma jejího jméno) budedirigovat Cecilia Rydinger-Alin.MOSKEVSKÉ VELKÉ DIVADLO uzavřelosezonu 2002/03 novou verzíGlinkovy opery Ruslan a Ludmila(premiéra 23. 4.). Tato verze vycházíz partitury, jejímž výlučným vlastníkemje Velké divadlo, a z dalších partitur,které se nacházejí v Petrohraděa Berlíně. Jak řekl hudební ředitela šéfdirigent Velkého divadla AlexanderVedernikov, divadlo pro tuto inscenacizakoupilo originální historické nástroje:klavír, harfu, skleněnou harmonikua tympány.BERLÍNSKÉ TŘI OPERNÍ DOMY stálečelí nejisté budoucnosti vzhledemk tomu, že město Berlín obtížené dluhyse snaží udržet svůj status kulturníhocentra, nicméně citelně omezilofinanční rozpočet zejména pro Státníoperu. Od roku 1990, tedy od sjednoceníBerlína, dosáhly dluhy 47 miliardeuro. Radnice věří, že do koncečervna dokončí projekt na sjednocenídivadel „pod jednou střechou“. Fúzise ovšem stále ostře brání všechnatři divadla: Německá opera (v bývalémzápadním Berlíně) a Státní opera37

ZPRÁVY ZE ZAHRANIČÍa Komická opera (v bývalém východnímBerlíně). Umělecký ředitel Státníopery od roku 1992 a světově proslulýdirigent Daniel Barenboim označilrozhodnutí oklestit finance jeho operníhodomu za „skandální“ a naznačil,že přestane respektovat uměleckoukoordinaci všech tří divadel. Ta se totiždohodla, že se v následujících dvousezonách vyvarují uvádění stejnýchtitulů. „Nesmíme ztratit ze zřetele, žekaždý z operních domů musí zůstatv každém ohledu nezávislý, a to uměleckystejně jako finančně,“ řekl Barenboim.Podle předběžného schváleníministrem kultury se všechny třioperní domy musí vzdát 9, 6 milionůeuro z celkového ročního městskéhorozpočtu 115 milionů euro, a topočínaje rokem 2004. Jeden z nejvýšepostavených radních, ThomasFlierl, ovšem rozvířil vody výrokem,že Státní opera sama se musí vzdátplných 7,2 milionů euro. Ministr financíThilo Sarrazin pak v tisku prohlásil,že Berlín může mít „bohatý kulturníživot i s polovinou činohernícha operních divadel.“ Nejistota budoucnostioperních domů je zesílenai změnami v čele operních rivalůStátní opery: Udo Zimmermann, ředitelNěmecké opery, po dvou sezonáchletos své místo opouští s tím, ževeřejně prohlásil, že k tomu byl donucenradními. Albertovi Kostovi, řediteliKomické opery, vyprší jeho kontraktv červenci 2004 a nebude radnicídále prodloužen.BUDOUCNOST OPERY AUSTRALIAbyla ohrožena ctižádostivými projektyhudební ředitelky, dirigentky SimoneYoung, a to podle slov prezidentkyoperní rady, Roweny Danziger. Taprohlásila v dubnové výroční zprávě,že „operní rada usilovně pracovala nauskutečnění vizí Simone Young“, nicméněže po bedlivém prozkoumánířady různých ekonomických modelůzjistila, že tyto vize jsou neudržitelné,neboť nevedou k „žádnémuvýznamnému vlivu na nadcházejícíživotaschopnost opery.“ Zprávapotvrdila, že v loňském roce operautrpěla pod vedení Young ztrátu2 milionů australských dolarů – oprotiroku 2001, kdy opera naopak vykázalazisk 270. 000 dolarů. Jednímz důvodů je navýšení platů v loňskémroce o 39,5 milionů dolarů – o 3,4miliony více než v roce 2001. Jedinýpozitivní fakt pro budoucnost operyje v tom, že město Sydney dotovalooperu navíc 3,1 miliony dolary. – SimoneYoung, které rada neprodloužilakontrakt, se má stát šéfem Hamburskéstátní opery a Hamburské filharmonie,a to od 2005. Má nahraditředitele Ingo Metzmachera, který sepo neshodách s hamburskou radnicírozhodl pro neobnovení smlouvy.RůznéVZÁCNÉ NÁSTROJE A SMYČCEZ POZŮSTALOSTI ISAACA STER-NA (spolu s dalšími předměty – dokumenty,korespondencí ad. – dohromadyv počtu 200 kusů) byly nabídnutyv aukci Tarisio v New Yorku(1.–8. 5.). Mezi předměty bylymj. housle slavného francouzskéhohouslaře J. B. Vuillaumea z roku1850 (vyvolávací cena 100. 000dolarů), na které Stern hrál téměř 40let. Ze třiceti smyčců byl nejcennějšízlatem a želvovinou zdobený smyčecod Etienne Pajeota (40. 000 dolarů).V aukci bylo nabídnuto i několiksmyčců, zhotovených pro legendárníhobelgického houslistu EugenaYsaÿe. Nejvzácnějšími housleminebyl nicméně nástroj Isaaca Sterna,ale Stradivarky Jana Kubelíka z roku1687, které Kubelík vlastnil od roku1901 a hrál na ně na většině koncertůaž do své smrti. Jejich cena bylaodhadnuta na 1,2 miliony dolarů. PoKubelíkově smrti byly housle v majetkunejmenovaného vlastníka, kterýje v roce 1956 daroval North AmericanUniversity. Aukce Tarisio nyníKubelíkovy housle dražila v zastoupeníuniverzity.NEDOKONČENÉ ORATORIUMST. STANISLAUS OD FRANZELISZTA řídil ve světové premiéře JamesConlon 23. 5. na Cincinnati MayFestival. Na oratoriu o polském svatémStanislavovi pracoval Liszt v posledníchletech svého života a stačildokončit pouze dvě scény. Ty Conlonuvedl spolu s árií pro soprán a barytoninstrumentovanou muzikologemPaulem Munsonem podle Lisztovyklavírní verze.MEZI VALERIJEM GERGIEVEMA ČLENY ORCHESTRU A SBO-RU METROPOLITNÍ OPERY v NewYork narůstají neshody. Hudebnícijsou podle zprávy v New York Timeszděšeni „chorobnou přecitlivělostí“Gergieva, nedostatečnýmsoustředěním a pozdními příchodyna zkoušky. Podle hudebního kritikaAnthonyho Tommasiniho se všechnytyto Gergievovy prohřešky naplnoodrazily ve velmi chabém představeníOtella v dubnu. Generální ředitelMetropolitní opery, Joseph Volpe,který angažoval Gergieva jako hlavníhohostujícího dirigenta v roce 1997,prohlásil, že hudebníci si vždycky budouna své dirigenty stěžovat: „Běhemsvého působení v Met jsem slyšelvýhrady proti Carlosu Kleiberovi,Lennymu Bernsteinovi, Seijimu Ozawovi,Christianu Thielemannovi a takéJamesi Levineovi…“ (současnýumělecký ředitel Met). Volpe nicméněpřipustil, že s Gergievem hovořilo jeho zvyku přicházet na zkouškyi představení na poslední chvíli. Tommasinisoudí, že za všemi problémyje Gergievův hektický program: Gergievje umělecký ředitel opery a baletupetrohradského Mariinského divadla,šéfdirigent Rotterdamských filharmonikůa umělecký ředitel festivaluBílé noci v Petrohradě.RUKOPIS DOSUD NEZNÁMÉSKLADBY BENJAMINA BRITTENAobjevil někdejší Brittenův asistent,skladatel David Matthews, a to v domě,kde slavný britský skladatel zemřel– v Red House v Aldeburghu(Suffolk). Matthews rukopis nalezlmezi dosud neroztříděnými písemnostmi,které studoval v souvislostis chystanou novou Brittenovou biografií.Skladba s názvem Two Piecesfor Violin, Viola and Piano, kterou napsalBritten ve svých 16 letech, vykazujeprvní známky jeho pozdějšíhoobdivu k vídeňské škole. Podlehouslisty Petera Shepparda Skaervedaje skladba „mistrovským, zralýmdílem“. Dílo má být uvedenov premiéře Matthewsem, SheppardemSlaervedem a dalším instrumentalistouna open-air koncertěv St. John’s Smith Square v Londýně10. 7., a to ve stejné době, kdy vyjdei zmiňovaná biografie s názvemBritten, Life and Times.Česká hudba v zahraničíČESKÝ JAZZ V SENEGALU. JanaKoubková, přední česká jazzovázpěvačka, a originální komorní souborČeské klarinetové kvarteto podnikliod 7. do 17. 5. hudebně kulturnímisi do afrického Senegalu, a to jakovůbec první čeští umělci v této zemi.Setkali se zde se senegalskými jazzmany,s nimiž vystupovali na koncertechi na workshopech. Jana Koubkováuskutečnila vloni podobnoucestu do Pobřeží Slonoviny.DUE BOEMI DI PRAGA (Ema Kovárnová-klavír,Josef Horák-basklarinet)účinkovali na čtyřech koncertechke 40. výročí souboru v holandskýchměstech Amsterdam, Tilburga Den Bosch (20.–24. 3.). Koncertv Amsterdamu v Concertgebouw--Spiegelzaal byl přímo vysílán rozhlasovoustanicí AVRO-Klassiek-Hilversuma koncert v abonentní řadě„het Muziekcentrum Den Bosch“ bylcelý nahrán stanicí „de ConcertZenderNederland“ pro CD. Vedle DvořákovySonatiny op. 100 v provedeníholandského houslisty Jozefa Belikabyly na programu skladby F. Bendy,L. Janáčka, M. Štedroně, P. Blatnéhoa J. Nováka. V Den Boschi na specifickémpódiu „AZIJN fabriek“ hráli DieBoemi z českých autorů J. Družeckého,V. Kučeru a opět A. Dvořákas Jozefem Belikem – vedle CharleseCamilleriho z Malty, Němce RolandaBoehma a Laco Kupkoviče. Soubordále uplatnil také hudbu Karla Husya českých anonymů v kritických realizacíchM. Štědroně. Součástí koncertuv Tilburgu bylo i provedení JanáčkovaMládí, které J. Horák nastudovalse sextetem Brabants Conservatoria.V den koncertu vedl J. Horákmistrovský kurz pro sóloklarinetistyz Holandska a Belgie, s nimiž spolupracovalpřevážně na českém basklarinetovémrepertoáru.PRAŽSKÝ FILHARMONICKÝ SBORspoluúčinkoval na provedení MahlerovyTřetí symfonie v Amsterdamu –s Concertgebouw orchestrem podtaktovkou Riccarda Chaillyho. Díloprovedl na šesti květnových koncertech,zároveň byla pořízena nahrávkapro firmu Decca. Chailly, který realizujekompletní natočení Mahlerovýchsymfonií, si Pražský filharmonickýsbor pozval ke spolupráci jižpotřetí (po nahrávce Druhé a Osmésymfonie).BONI PUERI účinkovali (17. 4.) v koncertnísíni Concertgebouw Amsterdamu.Vyvrcholilo tak koncertní turnéchlapeckého sboru po Nizozemsku,při němž po roce opět spoluúčinkovalpři uvádění Bachových Matoušovýchpašijí. Během sedmi dnůse předtím vystoupení uskutečnilav Leidenu, Amersfoortu, Steenwijkua Alkmaaru. Boni pueri zpívalis barokním orchestrem Musica floreaa předními evropskými pěveckýmispecialisty, mezi nimiž byly napříkladNoémi Kiss a Lydia Vierlinger.sla38

STUDIE, KOMENTÁŘENěkolik poznámek k vídeňské premiéřeJejí pastorkyně roku 1918Na pozadí německéhonacionalismuPremiéra Janáčkovy Její pastorkyněv únoru 1918 ve vídeňské Dvorní opeřebyla pro skladatele po pražské premiéřeopery 1916 druhou velkou uměleckousatisfakcí, i když s ní byly spojeny událostis politickým pozadím. Sehrál v nichsmutnou roli rostoucí nacionalismus.Jeho vliv převládl i mezi vlivnými osobnostmižidovského původu a byl mimojiné důsledkem národnostní a náboženskérozpolcenosti židovského obyvatelstva, jehožčást se hlásila k sionismu, jiná (movitějšía tedy vlivnější) část k německémunacionalismu. Písemný protest profesoraprávnické fakulty Německé univerzityv Praze Bruno Kafky (1881–1931), kterýviděl v uvedení Janáčkovy opery ohrožení„německého ducha“ Dvorní opery, jeparadoxem o to větším, že pan profesorKafka, vydavatel pražského německéholistu Bohemia, spoluzakladatel německédemokraticko-liberální strany v Československua poslanec parlamentu, bylvzdáleným bratrancem Franze Kafky,důvěrného přítele prvního překladateleJanáčkovy opery, Maxe Broda. Brod charakterizovalfyziognomii Bruna Kafkyjako silnější, masivnější vydání Franzovo,vnějškově si byli nápadně podobni,názorově však stáli na různých březích.Bruno byl „jako konvertita nepřítelemvšeho židovského, pyšný, ironický, učiněnýšpanělský grand, sarkastický, […] a jakotemný mrak si razil cestu k bohatémusňatku, k profesuře, k autorství komentářek občanskému zákoníku, k poslaneckémukřeslu v československém parlamentě“, takBrod Bruna Kafku charakterizuje ve svéautobiografii Život plný bojů. Kafkověprotestu adresovanému do Vídně předcházelpodobně laděný článek v pražskéBohemii, jehož autorem byl Paul Kisch,bratr dalšího velkého pražského NěmceEgona Erwina Kische, a lednový protestněmeckých pravicových radikálů HanseSchürffa, Leopolda Wabera a OthmaraWedry, zaslaný vídeňské říšské radě. Ještě8. března 1918, tedy tři týdny po premiéře,uveřejnil pražský nezávislý židovskýlist Selbstwehr komentář k vzrůstajícímnacionalistickým projevům:„Ještě stále existují lidé, jejichž lepší částje židovským dědictvím a kteří vnímají jakourážku celého německého národa, řekne-linějaký politický odpůrce nepříjemnou pravdunebo uplatní své přirozené právo. Titožidovští teutoni, teoretizující v roztomilémliberalismu, hrdí na svou neochvějnou zpozdilost,chytili v poslední době opět vítr doplachet. Ve vídeňské opeře byla uvedenaopera českého skladatele Leoše JanáčkaJenůfa. Max Brod zprostředkoval Němcůmdílo české kultury. O díle, jež mimochodemmělo význačný úspěch, nechť si myslí cokdo chce, zůstává však mimo pochybnost,že se jedná o duchovní záležitost, k nížmohou politické tendence vztahovat – naté či oné straně – jen zaostalci. Spočívávšak v povaze židovského teutonismu, žese stále hrdlí o potvrzení a legitimizacisvého čistého němectví.“ Selbstwehr dálecituje z vídeňského listu Der Friede, kterýse k událostem rovněž vyjádřil: „Druhýprotest proti »čechizaci« Vídně nepřicházíz německých Čech, nýbrž z Prahy. V tomtozvláštním městě se dějí zvláštní věci. Žijetam, uprostřed českého národa, svůj vlastníživot německá kolonie, produkuje statkyhmotné i duchovní […] Kdysi, už je tomudávno, byla německá Praha také politická.Avšak od té doby, co němečtí nacionálovépražské Němce z politiky velmi nešetrněvyhodili, už žádná politika neexistuje. Teďvšak chce pár tuctů pánů, kteří se u tarokův pražských kasinech přece jen pozvolnazačínají nudit, zase mít svou politiku. Cotedy dělat? Pražská mládež se přidala k sionismunebo k literatuře, zralejší generaceprodává zboží Čechům – kde má rozbít svůjstan občan s politickými ambicemi, jenžv sionismu větří sociální jádro? Jistý mužjménem Kafka našel cestu […] a založilteutonskou stranu. Muži z německočeskýchlesů, kteří vědí sami, co je »teutonské«, nechtělisice o tmavovlasém bratru nic vědět,na tom však Kafkovi nezáleží. Umanul si,že dokáže, jak i v bezprostřední blízkostistarého ghetta je možno cítit teutonsky.[…] Dobráka Kafku stojí velkou námahu,aby se choval jako Germán, dokud všakstačí peníze, najdou se pro teutonský táborv Praze divocí tanečníci. Pan Kafka a ti,co tančí podle něj, nepromeškali příležitostposílit vídeňské řvouny. Také pan Kafkaz Prahy má starost o »čistý charakter«Vídně a plive na Dvorní operu, protožedávala Janáčkovo dílo. Zatím můžeme býtklidni; blíží se však den, kdy pan Kafkabude mít větší starost o čisté spodní prádlonež o čistý charakter Vídně.“Janáčkova opera měla ve Vídni úspěcha podobně jako tomu bylo o čtvrtstoletídříve v případě Smetanovy Prodanénevěsty, otevřela se jí tím cesta na dalšíněmecké scény a do světa. Zásluhy MaxeBroda o propagaci Janáčka vůbec a o jehozprostředkující roli ve funkci překladatelelibret do němčiny byly a jsou častozmiňovány. K předkladu Její pastorkyněse v nedávné době objevily nové skutečnosti.Autorství prvního německéhopřekladuVídeňské premiéře předcházel týdnytrvající spor mezi Brodem a Janáčkemna jedné, a mezi dirigentem Dvorní operyHugem Reichenbergerem a ředitelemvydavatelství Universal Edition EmilemHertzkou na druhé straně. Vídeňská operanechtěla Brodův překlad přijmout a pověřilaHuga Reichenbergera (1873–1938)přepracováním, tolik je obecně známo.Na titulním listu libreta vydaného k premiéřetaké stojí: „Německý překlad MaxBrod. Pro vídeňskou Dvorní operu textověupravil Hugo Reichenberger.“ Dosud všaknebylo známo, jakého druhu a rozsahuzásahy vídeňského dirigenta byly a udržovalose mínění, že v tištěné verzi libretaReichenbergerovy zásahy byly z velké části– ne-li vůbec – ignorovány. Toto míněníse opíralo především o citát z Brodovadopisu Janáčkovi (publikovaného JanemRackem a Artušem Rektorysem roku1953), který konstatuje, že „ta záležitosts p. Hertzkou byla velmi dobře vyřešena,neboť sám shledává směšnost převážnéčásti Reichenbergerových »vylepšení«.“Vídeňská muzikoložka a vnučka HugoReichenbergera Theresa Hrdlicka podro-39

STUDIE, KOMENTÁŘEbila zkoumání dochované pramenya k této otázce nové informaceuveřejnila v Österreichische Musikzeitschrift(č. 2, 2003):Brod informoval v tisku německédivadelní kruhy o Janáčkověopeře poprvé v listopadu 1916v berlínském listu Schaubühne,článek nazval „České operní štěstí“(pražská premiéra se uskutečnila26. května). Nato Emil Hertzkaprojevil zájem vydat operu ve svémnakladatelství. Nabídku na překladBrod nejprve odmítl, po setkánís Janáčkem však své stanoviskozměnil a v prosinci byla uzavřenamezi Janáčkem a Universal Editionsmlouva na vydání (a provozování)v německém jazyce. (Dokumentytýkající se jednání mezi Janáčkem,Brodem a Hertzkou zveřejnili mj.Bohumír Štědroň, Jiří Vysloužil,Ernst Hilmar, Clemens Höslingeraj.) Od této chvíle usiloval EmilHertzka také o uvedení opery veDvorní opeře. V doprovodu dvouvídeňských kritiků a dirigenta Reichenbergeranavštívil u příležitosti premiéryjednoaktovek Alexandra Zemlinského(Florentinská tragédie) a Julia Bittnera(Pekelné zlato) v Novém německém divadlePrahu, a zároveň v Národním divadle4. března 1917 shlédl Janáčkovu operu.Brod pracoval na překladu, nakladatelstvímUniversal Edition pověřený Josefvon Wöss připravoval nový klavírní výtah.Janáček si vymínil, že nebude použitněkterý z německých dialektů, nýbrž (takjako je tomu v originále) pouze tu a tampouze dialektické výrazy. K rozšířenémumínění, že Reichenberger chtěl operupřevést do tyrolského dialektu, neexistuježádný doklad. V dubnu 1917 se dostalpřeklad (označený jako „návrh“) k řediteliDvorní opery Josefu Gregorovi. Zajímavýje každopádně posudek vrchního režiséraDvorní opery von Wymetala, zachovanýv jejím archivu: „Má-li být o přijetí opery,s ohledem na mně neznámou hudbu, vážněuvažováno, musel by být především zásadněpřepracován překlad, jehož špatná němčinazjevně pochází od nějakého Slovana.“ Janáčeksám provedl v korekturním obtahu klavírníhovýtahu na několika místech návrhna změny překladu (především v druhémdějství). Zdá se, že v této chvíli i Hertzkazačal o Brodově překladu pochybovata obával se o včasné dohotovení klavírníhovýtahu: „Právě v otázce německého40textu je nekonečně důležité, abychom mělibezvadnou německou verzi, neboť na německémpřekladu skutečně závisí, přinejmenšímzpočátku, osud díla,“ vyslovil se.14. června 1917 se měla za Janáčkovypřítomnosti uskutečnit přehrávka dílapřed zodpovědnými osobnostmi Dvorníopery. Janáček se z návštěvy Vídně vrátilspokojen, do deníku si však opět poznamenalnutnost vylepšení překladu. Svolilke změnám pro představení ve Dvorníopeře a v dopise Hertzkovi tlumočil takéstanovisko Brodovo: „Dr. Brod se domníval,že si vídeňská opera text dle libostiupraví – pro její představení. Já myslím, žezměny v překladu, pokud skutečně budoudobré, Dr. Brod přijme.“ Z toho vyplývá,že byl Brod srozuměn se změnami, kteréby se omezovaly pouze na představeníDvorní opery, ne však tištěného libreta.Zde dochází k prvému nedorozumění.Na základě rozhodnutí ředitele Gregorabyl přepracováním překladu pověřenHugo Reichenberger (informace jejzastihla v místě prázdninového pobytuv blízkosti Salcburku), který se hnedpustil do práce. Od počátku července 1917se datují boje o tištěnou verzi německéholibreta. Dnes je zřejmé, že Reichenbergernenechal téměř žádnou Brodovuvětu nedotčenu. Jak sám napsal řediteliGregorovi, jednalo se „o celkové novézpracování německého textu české opery(až na několik míst!)“. Jak konstatujeTheresa Hrdlicka ve své stati,„Reichenberger zastával s podporouHertzkovou stanovisko divadelníhopraktika, zatímco Brod viděl ohroženosvé osobní vlastnictví. Oba bylipřesvědčeni o nezpůsobilosti tohodruhého.“ Brod dokonce vyhrožoval,že svůj text stáhne a rozmyslel sito jen s ohledem na Janáčka, jehožpremiéru by tak ohrozil. V poloviněčervence se setkal Brod s ředitelemHertzkou sám a zdá se, že Hertzkav mnoha detailech Brodovi ustoupil.Nicméně uklidnění bylo jenpřechodné, neboť když se vrátilReichenberger z dovolené, odmítlzměny, na nichž se předtím Hertzkas Brodem shodli. Spor, v němžHertzka působil jako smírčí soudce,pokračoval až do podzimu. Hertzkapozději ujišťoval, že se při tisku žádnéjiné opery nesetkal s takovýmiobtížemi, jako v případě Jenůfy.Janáček se držel rozumně stranoutěchto sporů, záleželo mu předevšímna hudební a scénické přípravěa problém textu byl pro něj v tuto chvílidruhotný. Reichenberger měl posledníslovo také pokud jde o titul opery: protiJanáčkovu přání zachovat původní titul(ve smlouvě s UE se ještě jmenovala DiePflegetochter) prosadil „mnohem krásnějiznějící Jenůfu“ a pod tímto titulem seopera stala mezinárodně známou.Divadelní praxe místoliteraturyRozsah Reichenbergerových zásahůrekonstruovala Theresa Hrdlicka na základězachovaného strojopisu v rukopisnésbírce vídeňské Městské knihovny (Sign.Jc 198. 693). Bez ohledu na obtíže, ježpřináší převod jazykového idiomu originálníholibreta do němčiny jako takový,postrádali představitelé Dvorní operyu Brodova textu především „zpěvnosta obratnost v zacházení s jazykem“, jakto formuloval Emil Hertzka. Reichenbergerovopřepracování se setkalo s uznánímvídeňské kritiky. Elsa Bienenfeldováv Neues Wiener Journal 17. února 1918například konstatovala: „Že byla deklamacev němčině především hudebněsprávná, toho docílil s plným pochopeníma zručností pan kapelník Reichenberger nazákladě jemu k dispozici daného hrubéhopřekladu.“ Nejvíce změn se týkalo prvníhoa druhého jednání. Nejednalo se pouze

STUDIE, KOMENTÁŘEo změny zpěvního textu, ale také o režijnípoznámky, jež Reichenberger doplnil,dosadil také pro Janáčkův operní slohtypická opakování slovních spojení. Snažilse zároveň zohlednit Janáčkovy návrhyz prvního kartáčového obtahu klavírníhovýtahu. Některé Reichenbergerovy zásahyjsou čistě jazykového původu a sloužilyke zvýraznění obsahu textu, jiné mělyposloužit dramatické gradaci. Obecněse dá říci, že Reichenberger odstranilpředevším ta místa, kde se „Brod snažilzachovat kolorit originálního jazyka naúkor »krásy« překladu.“ Jeden příklad zavšechny: Kostelniččina slova na konci 2.jednání „Jako by sem smrt načuhovala“přeložil Brod: „Grad als ob der Tod ´reingeschnupperthätt´“, zatímco Reichenbergernahradil Brodovo „čenichání“(schnuppern) „šklebením“ („Grad als obder Tod hätt´ hereingegrinst“), přičemžnejde jen o volbu jemnějšího výrazu, alepředevším o jeho vyslovitelnost, „deklamovatenost“,odpovídající také rytmicehudebního podkladu. Zkušený opernídirigent se vystříhal tmavých vokálů „u“,„ü“ nebo „ö“ na držených nebo vysokýchtónech – okolnost, již Brod zhusta ignoroval– stejně tak se snažil, aby se nakrátkých rytmických hodnotách nekumulovalykonsonanty jako „sch“ (š), „tsch“(č), „cht“, „st“ (št) atd. Na druhé straně seReichenberger na několika místech v zájmuzpívatelnosti od hudebního zápisu výrazněodchýlil. V replice staré Buryjovky„Ó dcera moja, dcera moja“, kterou Brodpřeložil jako „O, warte Tochter, warte Tochter“použil Reichenberger slova „Halt ein!Tochter!“, což ovšem znamenalo připojitpředtaktí („Halt!“) a vypustit v taktu pětšestnáctinových hodnot. Takových zásahůbylo však učiněno minimum a žádný překladse jich nevyvaruje.Chvála dokonalého překladu Jenůfy,vyslovená na adresu Maxe Broda VáclavemŠtěpánem (Hudební revue 1917–18),náleží tedy stejným dílem i Hugo Reichenbergerovi.V trojjazyčném vydání Jenůfyu Universal Edition z roku 1996 bylo jakopodklad k německému textu použito vydánílibreta z roku 1918, jež lze tedy nazákladě zkoumání Theresy Hrdlicky považovatza dílo autorské dvojice Max Brod– Hugo Reichenberger, a jemuž redaktořiedice Charles Mackerras a John Tyrrellpřiřkli status klasického díla.ZpracovalaVLASTA REITTEREROVÁLichtenštejnský palác –kulturní centrum v srdci PrahyJiž od roku 1993 disponuje hudebnífakulta pražské AMU objektem Lichtenštejnskéhopaláce v centru Prahy. Odroku 1995 je součástí fakulty také Hartigovskýpalác bezprostředně navazujícína palác Lichtenštejnský. Za dobu desetilet, kdy HAMU na Malé Straně působí, sez tohoto místa stalo významné kulturnícentrum.Palác poskytuje škole potřebné výukovéprostory. Pro činnost kateder bylotřeba zajistit zejména učebny, zkušebny,studovny, archív, knihovnu, prostory proúdržbu nástrojů apod. Všechny tyto prostoryjsou nyní koncentrovány na jednommístě. Kromě aktivit pedagogických všakhudební fakulta v Lichtenštejnském palácinabízí i další.Především je zde rozsáhlá činnost koncertní– školní i mimoškolní. K dispozicije Sál Martinů s kapacitou přes 200míst, který je vybavený třímanuálovýmivarhanami, dvěma klavíry, cembalem,pódiem pro komorní orchestr a spojenýs kvalitně vybaveným nahrávacím studiem.Nabízí i dostatečné zázemí pro účinkující,které se ještě zkvalitnilo nedávnourekonstrukcí. V suterénu pod tímto sálemje další koncertní prostor – Galerie. Taje určena pro komorní vystoupení, interpretačnísemináře, sympozia a výstavyvýtvarného umění. Na hlavním palácovémnádvoří byla postavena scéna, jež jevyužívána v letním období, především prouvádění operních produkcí. V minulýchletech zde byl nastudován a uváděn např.Lazebník sevillský, Rigoletto, La Traviatači Kouzelná flétna. Denně nabízí hudebnífakulta jeden i více koncertů. Jsouto nejčastěji sólové recitály posluchačů,jejich bakalářské nebo absolventskékoncerty, ale i produkce pedagogů čihostů. Z hostujících umělců zde v poslednídobě vystoupilo několik mladýchrakouských hudebníků ve stejnojmennémcyklu. Nedílnou součástí hudebního životaakademie je i každoroční orchestrálnícyklus. Nabízí průměrně deset koncertůs nejrůznějšími orchestry působícími nanašem území, které se konají nejen v SáleMartinů, ale i ve Dvořákově síni Rudolfina.V loňské i letošní sezoně byla tatovystoupení seřazena do cyklu Ti nejlepšía poskytla tak prostor pro absolventskévýkony předních studentů akademie. Významnouúlohu mezi orchestrálními koncertymá i několik vystoupení Akademickýchkomorních sólistů. Jedná se vlastněo komorní těleso složené z posluchačůhudební fakulty. V posledních letechzde vyvinul rozsáhlou činnost i soubors názvem Komorní orchestr Berg. Tenpřipravuje cykly ANNO a zaměřuje svojidramaturgii na díla málo známá.Sál Martinů poskytuje prostor také prorůzné festivaly. Jako příklad jmenujmealespoň každoroční Festival BohuslavaMartinů, který v prosinci loňského rokuprobíhal z velké části právě na půdě Lichtenštejnskéhopaláce. Kromě koncertů sezde často také konají nejrůznější soutěžea přehlídky, jako např. soutěž Pražskéhojara.Výše uvedené sály však nejsou jedinýmmístem, kde se konají veřejné produkce.Škola v podzemních prostorách zřídilaDivadlo Inspirace, které slouží nejenjako scéna pro školní operní představení,ale i jako sídlo Lyry Pragensis. V rámciškolní činnosti se zde uvádějí dvě až třipremiéry ročně. Z toho důvodu je zřízenostudio TON (tanec, opera, nonverbální divadlo),jež produkčně zajišťuje tyto operníprojekty. V poslední době byly uvedenynapř. opery Zanetto od P. Mascagniho čiDrndy J. F. Fischera.Novým hudebním proudům se v rámciškoly věnuje studio N. Každý týden připravujevlastní večerní pořad.Činnost školy se soustavně rozšiřuje.Byla zde nově zřízena např. katedrabicích nástrojů, vyučuje se tu i hudebnímanagement jako samostatný obor.V Hartigovském paláci sídlí mimo jinéi ediční centrum školy, rektorát AMU,katedra tělesné výchovy a ubytovacízařízení pro hosty.Rozsáhlá aktivita hudební fakultyAMU, jejíž nedílnou součástí jsou též bohatézahraniční styky, tak vede k tomu,že se Lichtenštejnský palác stal sídlemživého dění vskutku evropského kulturníhovýznamu.JIŘÍ PETRDLÍK41

ZADÁNO PRONad hospodářskými výsledky OSA 2002s JUDr. Alexandrou Wünschovou PujmanovouJUDr. Alexandra Wünschová Pujmanová, předsedkyně představenstva OSAFoto Jana PertákováOchranný svaz autorský už po řadu letzveřejňuje rozhovorovou formou v Hudebníchrozhledech své hospodářské výsledkyza uplynulý rok. Paní JUDr. AlexandraWünschová Pujmanová je v současnostipředsedkyní představenstva OSA, cožpředstavuje funkci voleného šéfa aparátu.Požádali jsme ji o výběr informací, komentářk nim a o vyjádření k uplynulémuroku. Takže:Jak dopadl pro OSA rok 2002,jaké přinesl výsledky a změny?Změna začala vlastně už přede dvěmalety, kdy se valná hromada rozhodlapro novou strukturu OSA. Nejvyššímorgánem ze strany autorů je nynídozorčí rada, jejímž předsedou je panskladatel Ivan Kurz a v čele aparátustojí tříčlenné představenstvo, jehožpředsedkyní jsem se stala po vyhranémvýběrovém řízení od června 2002. Modelje vyzkoušen například v Německu,kde dobře funguje. S „výměnou stráží“s panem doktorem Josefem Slaninouproběhl loňský rok vlastně jako prvýv nové struktuře. Přinesl potěšitelnéhospodářské výsledky, o nichž budemehovořit, ale také problémy, o kterýchnení dobré mlčet.Ani v roce 2002 OSA nebyl ušetřenmediální kampaně proti placení autorskýchhonorářů. Kampaň byla vedena zestrany provozovatelů restaurací a hotelů,kteří chtějí docílit, aby vůbec neplatiliz toho, že používají ve svých veřejnýchprostorách technické přístroje, rozhlasa televizi. Mediální kampaň byla značněbrutální, ale musím říci, že jsme ji vespolupráci s naší mediální agenturoučelili vytrvale a snad dobře. Dělali jsmevšechno, aby mediální obraz OSA, kterýv rámci kampaně vyzněl silně negativně,se změnil a pozvedl. Nebyl snad jedinýčlánek na ožehavé téma, který by z našístrany zůstal bez reakce. Nakonec to vyvrcholilotiskovou konferencí. Zúčastnilose jí opravdu hodně novinářů, redaktorů,byla na ni poměrně uspokojivá reakcev tisku a zdálo se nám, že určitý úspěchpřinesla, že názory nebyly už tak radikálnía jednostranné jako před tiskovoukonferencí.Protože se blížíme k Evropské unii,chceme evropským principům přizpůsobittaké sazebník OSA. Práce je to značněkomplikovaná, není zatím hotova, je tonáš průběžný úkol, kterému se intenzivněvěnujeme. Dá se však říct, že připravenibudeme.V těchto souvislostech je také třebapřipomenout, že právě mediální obrazOSA, otázka zákonné ochrany duševníhovlastnictví a zároveň otázka obecné informovanostispolečnosti o této ochraně– to vše jsou témata složitá a dlouhodobáa mj. je to zřejmě námět na další materiálpro váš časopis, protože alespoň hudebníveřejnost má mít dostatek informacívčas.Možná bych měla vašim čtenářům natomto místě sdělit, že mediální i právníspory jsou průvodním jevem úspěšnéhospodářské činnosti OSA. Nejsou cílemani prostředkem, Ochranný svaz sejim však nevyhýbá a věnuje jim a jejichpředcházení mimořádnou pozornost. Naletošní valné hromadě se ve svém úvodnímslovu k záležitosti vyjádřil předsedadozorčí rady, skladatel Ivan Kurz, kterýuvedl v šesti konkrétních bodech, co všeuž v uplynulém údobí k řešení problémůOSA vykonal a konstatoval: „OSA těžkobude mezi provozovateli chráněných dělorganizací oblíbenou, obdobně jako nikdynebudou oblíbeny berní úřady. Našítouhou je, aby se stala organizací plněrespektovanou.“42

INKASO CELKEMv roce 2002 v tis. KčNa režii vybráno 97.255K rozúčtování zastupovanýmVeřejné provozování 101.359Vysílací práva 130.812Audiovizace 4.836Mechanická práva 89.927Honoráře ze zahraničí 73.216Pro jiné ochranné organizacev České republice vybránoodborem mechanických práv19.161Celkem k rozúčtování 419.311Inkaso celkem 516.566Tou se ovšem právě pro zastupovanéautory stala už dávno a takbychom zřejmě mohli, paní doktorko,přejít k radostnějšímu tématu, k hospodářskýmvýsledkům.Pochopitelně výčet musím uvést tímúdajem základním. OSA totiž v roce 2002opět překročil tu donedávna nedosažitelnouhranici půl miliardy, takže celkovéinkaso představovalo 516. 566 tis. Kč.Z přetištěných grafů vyplývá, jak se natéto sumě podílely jednotlivé zdroje, nebudutedy opakovat grafy. I tak musímuvést řadu čísel, která zazněla na valnéhromadě v mé Zprávě o činnosti hospodařeníOSA. Řeč čísel a faktů je výmluvná,i když se nečte nejsnáze. Tak tedy:OSA zastupoval k 31. 12. 2002 4752 tuzemskýchnositelů autorských majetkovýchpráv, z toho 2509 žijících autorů,2191 dědiců (po 1343 zemřelých autorech)a 52 hudebních nakladatelů. V roce 2002bylo přijato do zastupování 173 novýchnositelů práv.Občanské sdružení OSA mělo k 31. 12.2002 541 členů, z toho 390 skladatelů,84 textařů, 18 hudebních nakladatelůa 49 dědiců po významných hudebníchautorech.K 31. 12. 2002 bylo v pracovním poměruOSA 132 zaměstnanců, ke stejnémudatu 78 externích kontrolorů, jejichž početse v průběhu roku poměrně výrazněměnil. Kromě pražského pracoviště zajišťovalOSA svoji činnost prostřednictvím7 regionálních poboček: v Brně, Hranicíchna Moravě, Českých Budějovicích,Karlových Varech, Havlíčkově Brodě,Hradci Králové a Děčíně.OSA vyměřil během roku 240.660veřejných hudebních produkcí.VYPLACENÉ HONORÁŘEv roce 2002 v tis. KčZastupování OSA– fyzické osoby165.084Zastupování OSA– právnické osobyz toho nakladatelé 121.508ostatní 7.755Do zahraničí 116.485Jiným ochrannýmorganizacím v ČR 17.828Celkem k rozúčtování 428.660Ke konci roku 2002 bylo evidováno6829 účetních kont tuzemských autorů,dědiců a nakladatelů.V roce 2002 bylo vedeno celkem 2061občanskoprávních sporů. Z nich 633 bylov průběhu roku ukončeno. Dále bylo vedeno354 přestupkových a 21 trestních řízení.Snad jsem, paní doktorko, faktaa čísla opsal správně, takže bych vásnyní požádal ještě o malý komentářk oblasti mechanických práv, tedynosičů na straně jedné a pak asik hudebním nakladatelům na stranědruhé. Nebo jsou to dva pohledy natutéž problematiku?Možná vzdáleně nebo na prvý pohled,ale v OSA patří „mechanika“ do příjmovýchzdrojů a nakladatelé k zastupovanýmmajitelům autorských práv.Pokles prodeje nosičů je značný. Kopiepro osobní potřebu, ale bohužel i pirátskénahrávky jsou dostupnější a dostupnějšía kdekdo, zvláště mladí lidé, mají k přístroji,který je umožňuje, stále snadnějšípřístup. S tím musíme počítat a těžko tonějak můžeme měnit. Nicméně ztráta,která se odtud projevuje na inkasu, bylavyrovnána tím, že jsme začali vybírat určitoučástku nejen za nenahrané nosiče (touž bylo i dříve), ale i za přístroje, kteréumožňují takové rozmnoženiny. Tím sepropad vyrovnává, přičemž současnoutendencí i praxí je přenášet tyto platbyne na kupujícího, ale už na prodejce.Celá problematika je složitější a vstupujído ní další komplikace. Dá se však říci,že pokles prodeje nosičů a pirátské nahrávkyjsou už několik roků obávanýmproblémem všech vyspělých zemí. Toje trochu naše štěstí. Nebojujeme s tímZADÁNO PROsami a můžeme se poučit u těch, kteříjsou o něco před námi.Pokud začneme hovořit o hudebníchnakladatelích, dostáváme se do úplnějiného tematického okruhu. Zřejmě jstesi povšiml, nebo si povšimli vaši čtenáři,že v posledních létech a také v loňskémroce nabývají nakladatelé v OSA naobjemu, významu. Je to tak, protožepodle nového autorského zákona OSA jepovinen, jako všichni kolektivní správci,zastupovat každého nositele práv a většinouti nakladatelé, kteří jsou našimibuď zastupovanými nebo členy, mají nasebe převedená práva autorů, se kterýmimají uzavřenou nakladatelskou smlouvu.Z tohoto důvodu jsou majiteli autorskýchpráv a proto jsou zastupováni OSA. Onipak vyplácejí autorům podle nakladatelskésmlouvy. Pokud se ovšem jednáo námi zastupovaného autora, je to jinak.My máme registrovány ony nakladatelskésmlouvy a podle jejich dělícího klíče samiprovedeme rozdělení a vyplácíme autorovii nakladateli jejich podíly. Není přílišsložité, ale bylo by zdlouhavé vysvětlovatrozdíly jednotlivých kategorií. Snad vašimčtenářům postačí je vyjmenovat. Jsou točlenové, dále autoři zastupovaní, samostatněnezastupovaní (ty právě zastupujenakladatel), evidovaní a neznámí.S jakými výhledy a plány vstoupilOSA do dalšího roku?Máme ještě hodně práce nejen v prosazenía dotažení právně vyspělého systémuinkasa, ale také právní osvěty v této oblasti.Bohužel, stále přetrvávají skupinytěch, kteří duševní vlastnictví, respektiveautorská práva, uznávat nechtějí. Dokoncemáme problém i s některými velkýmiuživateli, jedná se např. o velké televizníorganizace, kde platby jsou nepoměrněnižší, než by měly být. S jednou z nichjsme, bohužel, v soudním sporu o výšiautorských poplatků. Kázeň uživatelůa špatné povědomí o autorském právuv České republice, to je ta smutnějšíkapitola naší práce.OSA ovšem dělá a bude i nadále dělatmaximum pro to, aby hájil zájmy svýchzastupovaných co nejlépe a nejefektivněji.To je naším cílem v současnosti i pro budoucnost.O tom, jak se to dařilo v roce2002, hovoří právě hospodářské výsledky,s jejichž podstatnou částí jsme seznámilii vaše čtenáře.Děkuji za rozhovor.JAN ŠMOLÍK43

S ROMANEM FRIČEMo Třetím klavírním koncertu S. Rachmaninovaa dalších hudebních láskáchUdělení „Ceny rektora Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem zauměleckou činnost“, tak znělo v roce 2002 ocenění tvůrčích aktivit RomanaFriče, jednoho z předních českých klavíristů současnosti.Cenné interpretační zkušenosti získal již v době studií na Konzervatořiv Teplicích u doc. Petra Slavíka, pražskou AMU absolvoval ve tříděprof. Ivana Klánského. Své umění záhy zúročil řadou soutěžních úspěchů.Stal se vítězem klavírní soutěže Ludwiga van Beethovena v Hradci nadMoravicí, kde též získal prémii Českého hudebního fondu za nejlepší provedenísoudobé české skladby. Za další vavřín nutno považovat první místov klavírní soutěži Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních a následnépozvání Společností F. Chopina k týdennímu pobytu ve Varšavě, kde sepředstavil sólovým recitálem. Důležitým soutěžním úspěchem se stalo téžvítězství v Mezinárodní klavírní soutěži v Annemasse-Gaillard ve Francii. Od roku 1994 R. Frič pedagogicky působína katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a současně rozvíjíbohatou interpretační činnost u nás i v zahraničí.44Můžete nám prozradit něco zesvých hudebních začátků?Ke klavíru jsem se dostal poněkudzvláštním způsobem. Moji rodiče nehrálina žádný hudební nástroj, ačkoliv majíhudbu velmi rádi. Otec opravuje a ladíklavíry, což bylo zřejmě hlavním důvodem,proč koupil klavír též domů. Hra naklavír mne od počátku velmi bavila, alezávažný vztah k hudbě jsem začal hledataž ve věku 16 –17 let.Jste mj. vítězem – Beethovenovya Chopinovy soutěže. Co pro Vásznamená hudba těchto skladatelů?V mládí jsem měl tendenci (ostatně asijako většina klavíristů s technickým vkladem)preferovat spíše virtuózní složkuhry. A právě Beethoven patřil mezi prvníautory, kteří mi pomohli spojit přísnýrespekt k tempu a rytmu s ostatními proporcemiskladby. Tento hudební velikánje pro mne interpretačně zajímavý právěproto, že se u něj snoubí výstavba celkus výraznou emocionální složkou, cožpianista musí umět skloubit. Pevný řáda cit pro jeho specifický vnitřní náboj sevšak musí vážit na nejjemnějších vahách,aby proporce Beethovenovy hudby nebylynikde porušeny. Tato hranice je tenkáa křehká. Naopak Chopin se pro mnestal branou k romantické hudbě, kteráje mi velmi blízká a i dnes si vzpomenuna výrazný časový úsek studia, kdy jsemse chtěl věnovat především jeho hudbě.V tomto období jsem také nastudovalkompletně Chopinovy etudy, v současnédobě se věnuji studiu Chopinovýchscherz.Jak ovlivnila soutěžní vítězstvíVaši příští kariéru?Musím konstatovat, že nijak zvlášť. Postudiích jsem se totiž rozhodl pro odchodz Prahy a vrátil jsem se domů do Ústínad Labem, kde jsem začal rozvíjet svoupedagogickou činnost. Tento ne zcelauvážený krok mi přinesl mnoho starostí,s nimiž jsem se potýkal několik let. Jeprostě nepopiratelným faktem, že Prahaskýtá mnohem širší možnosti uplatnění.Mimopražští umělci se pohybují v situacio poznání složitější a uměleckou dráhu simusí vybojovat daleko obtížněji. Situacese změnila až po mém vítězství v Mezinárodníklavírní soutěži ve Francii,kdy jsem navázal spolupráci s vynikajícípražskou agenturou, která mi nabídlazajímavé koncertní možnosti.Pro své první CD jste zvolil hudbuFerence Liszta a Milije A. Balakireva.Jaký v tom byl záměr?Balakirevovu klavírní melodiku a rytmikuovlivňuje nový hudební materiál,jenž promlouvá o autorově zřetelnéma vědomém vztahu k ruské lidové hudbě.A pozadím, na němž se ono nové odráží,je hudba novoromantická a pozdně romantickáse všemi svými příznačnými slohovýmivlastnostmi. Problémem tvůrčími obecně vývojovým se stává syntéza obojího.Zaujalo mě, že právě Balakirev ve svéfantazii „Islamey“ využívá mnohem vícelisztovské klavírní sazby, než je na prvnípohled zřejmé. Bohatě se inspiruje hudbouOrientu a je po této stránce vskutkunatolik originální, že je až v druhé liniipatrné, že právě pro imitaci atypickýchnástrojů a nápěvů této kultury používálisztovskou nástrojovou a koloristickouindividualizaci. Díky technické sazběpatří „Islamey“ mezi pianistické oříšky– stejně jako řada děl Lisztových. Z obsáhléklavírní tvorby F. Liszta jsem natoto CD zařadil heroickou Sonátu h moll,Mefistovský valčík a Petrarkovy sonetyč. 104 a 123, skladby prezentující Lisztůvklavírní odkaz a tvůrčí styl v širšímzáběru.Před několika měsíci jste se Severočeskoufilharmonií Teplice akanadským dirigentem CharlesemOlivieri – Munroem úspěšně provedlKoncert pro klavír a orchestr č. 3d moll, op. 30 S. V. Rachmaninova.Patří S. Rachmaninov k Vašim hudebnímláskám?Nejprve bych rád zdůraznil symbolickouskutečnost, kdy si v letošním roce připomínámedvojnásobné životní jubileum tohototvůrce, žijícího v letech 1873–1943. Ano,S. Rachmaninov se skutečně řadí k mýmhudebním láskám. Patří k autorům, jejichžtvorba měla vždy výjimečnou schopnostsilně působit na posluchače. Jeho hudbaje natolik svébytná, že dokonce ještě dnesnaráží zčásti na nepochopení. Narodil sev době, kdy byla ruská národní hudba jižplně rozvinuta Balakirevem, Musorgským,Čajkovským aj. Jako pokračovatel roman-

tické linie, i když samozřejmě s novýmivýrazovými prostředky, je dnes bohuželněkdy mylně považován za pouhéhoeklektika romantismu. Myslím, že tomutak není. Nikdy totiž nepodlehl bludnéjednostrannosti jako mnoho jiných, dnesmálo významných autorů, a tak nemámek takovému hodnocení právo. Důvodemmé úvahy se stává i fakt, že jeho oblibamezi pianisty je více než zřejmá. Kladu siotázku „proč“? Prvním aspektem jeho přitažlivostipro klavíristy bude již zmíněnásilná emocionální působivost, kdy všechnysvé záměry vysloveně dovádí do krajníhostupně výrazovosti. Nic není v jeho hudběnerozhodné či víceznačné. Ve své častétragičnosti dovede hudbu až do ustrnutí,které je jakoby definitivní. Není v něm cítitvolba, Rachmaninovova hudba pohlcuje.To je silný psychologický moment, kterýv interpretovi vyvolává zcela konkrétní pocit– a to boj s citem. Druhým výraznýmmomentem se stává až despotický rytmus.Interpretace rachmaninovského rytmuje zcela ojedinělou záležitostí. V každéskladbě znamená rytmus pevnou kostrucelé podstaty, která zároveň uchvacuje svéráznouvnitřní pružností. Jeho velitelskáelegance a drsná neoblomnost až zdrcují.Vše, o čem jsem nyní hovořil, se pochopitelněve vrchovaté míře vztahuje rovněž na3. klavírní koncert, s nímž vskutku nenílehké se vypořádat v interpretační rovině.Dílo přichází s extrémními požadavky navšestrannou hráčskou vybavenost. Je neobyčejněrozsáhlé (téměř 50. min.) a sólistasi prakticky neodpočine. Klavírní part jekoncipován symfonicky a klavírista musíbýt neustále aktivní. Klade tak na pianistupřímo nadstandardní fyzickou i psychickouzátěž. To je také důvodem, proč ses ním setkáváme na pódiích méně často.Měl jste nějaký interpretační vzor?Slovo „vzor“ zde asi nebude tím pravým.Myslím, že každý interpret, pokudchce hrát koncert tohoto formátu, by mělmít především vlastní ucelenou představua hledat osobní identifikaci s dílem.Proto mi slovo vzor připadá příliš silné.Vzory hledá umělec v mládí. Takovýmbyl pro mne Svjatoslav Richter, kterývšak paradoxně Rachmaninovův 3. klavírníkoncert nikdy nenahrál. Nicménějsem poslouchal několik nahrávek tohotodíla, abych měl dostatečnou konfrontaci.V tomto směru se mi zdála jedinečnounahrávka Lazara Bermana.Ve své doktorské práci se věnujeteprávě problematice ruské klavírníškoly přelomu 19.a 20. století. Jakývýznam má proVás toto spojeníteorie s praxí?Vždy mne zajímalydůvody takpronikavých úspěchůruské klavírníškoly. Při hlubšímsledování jednotlivýchpříčin vyvstanemozaika, jejížpečlivé poskládáními dává překvapivěracionální odpovědi,které mohoui do dnešní praxepřinést mnoho nového.Toto studium jesoučástí mého působenína UniverzitěJ. E. Purkyně a jehoukončení plánuji ještěv tomto roce.S Moravskoufilharmonií Olomouc jste rovněžinterpretoval obě stěžejní klavírnískladby George Gershwina Rhapsodyin Blue a Klavírní koncert Fdur. Co Vás zaujalo na této stylovérozdílnosti?Vyčerpávající odpověď by si zasluhovalavelkou textovou plochu, tedy snadjen stručný pokus: hlavní rozdíl spatřujiv nosnosti ploch, které u Gershwinazdaleka nedosahují rachmaninovovskýchdélek. Druhou stěžejní otázkou se pak stávárytmická složka, s níž je u Gershwinanutno zacházet dosti neevropsky. Podlemého názoru je však příliš jednostrannévidět v tomto skladateli pouze tvůrce,jenž přenesl jazz do koncertních síní.Vždy mne především oslovovali umělci,kteří spojovali jazzové cítění, klasickouformu a krásu klavírního zvuku. Tvůrčísymbiózu těchto komponentů osobněpreferuji více, než hledání nadbytečnéindividuality.Působíte na katedře hudební výchovyPF UJEP. Jaký význam mápro Vás spojení práce pedagoga a sólovéhoklavíristy?Po vzoru svých učitelů spojuji oběsložky a myslím, že to jde velmi dobře.Své pódiové zkušenosti předávám svýmžákům velice rád a vynikající studentimi naopak vždy přinášejí i uspokojeníFoto Petr Berounskýz vlastní práce. Baví mě skutečně obojí.I když vím, že není podmínkou práceúspěšného pedagoga být též koncertněčinný, vidím zde jistou přednost. Tentoučitel má totiž možnost nahlížet na problémstudentů z obou stran „bariéry.“ Nadruhou stranu je pravdou, že často intuitivníprojev umělce by měl být vyváženurčitým racionálním jádrem. Stává se,že zformulovaná a vyslovená skutečnostmi mnohdy pomůže i ve vlastní umělecképráci.A Váš vztah k soudobé hudbě?Jednoznačně pozitivní. Kladný vztahse však v interpretační oblasti můžestát také ožehavou záležitostí. Pokud sečlověku nepovede Beethoven či Chopin,je to pouze jeho osobní problém, kterýmublíží obecenstvu a především sám sobě,nikoliv již autorovi. Pokud však klavíristaprovádí soudobou hudbu, měl by volituvážlivě, protože nevhodně interpretovanouskladbou může utrpět předevšímautor. Snažím se proto vybírat takovýmzpůsobem, abych se s dílem mohl maximálněztotožnit.Trvají Vaše hudební lásky?Ano, ale člověk občas potřebuje zaměnitsladké za slané, proto ani hudebnílásky nejsou neměnné po celý život. Víceukáže budoucnost, ale plány svěřuji velminerad.Připravila LENKA PŘIBYLOVÁ45

OD FIRMYK FIRMĚ! Vydavatelství SUPRAPHONzískalo 2 ceny Harmonie 2002:v kategorii Ediční počin roku jidostal titul Ančerl Gold Editiona v kategorii Nejlepší česká nahrávkatitul Martinů: Skladbypro housle a orchestr/Matoušek,Hogwood, Česká filharmonie. Vyhlášenícen proběhlo 11. 4. v Hlavnímsále Valdštejnského palácena Malé Straně v rámci projektuKoncertu ze Senátu České televize,nad nímž převzal záštitu ministrzahraničních věcí JUDr. CyrilSvoboda.! Klavírní kvintet A dur AntonínaDvořáka nahráli 18. a 19. dubnapro společnost ARCODIVAčlenové Wihanova kvarteta a mladýčeský klavírista Martin Kasík,vítěz mezinárodní soutěže YoungArtists Competition z New Yorku,nositel Davidoff Prix a čerstvýnositel Ceny časopisu Harmoniepro mladého českého umělce.Nahrávka bude pořízena novouDSD technologií, která svým formátem24 BIT a 96 kHZ umožňujevícekanálový přenos na progresívnímnosiči DVD audio neboSACD. Vzhledem k mimořádnýmuměleckým kvalitám obou partnerůse tato nahrávka bezesporuzařadí k nejvýznamnějšímpříspěvkům tohoto vydavatelstvík jubileu Antonína Dvořáka v roce2004.46! Americký dirigent David Zinmana jeho orchestr Tonhalle OrchesterZürich účinkující mj. dvakrátna letošním Pražském jarunahráli pro značku ARTE NOVA(BMG ARIOLA) již šestý díl celkemsedmidílného cyklu nahrávekskladeb Richarda Strausse. Tentokrátsi vybrali jeho velké orchestrálnídílo, symfonickou báseň SinfoniaDomestica a skladbu Parergonpro orchestr a klavír, v nížsólo hraje finský pianista RolandPöntinen. Dosud realizované nahrávkyskladeb Richarda Strausses Davidem Zinmanem a TonhalleOrchestra Zürich pro firmu ARTENOVA jsou: Aus Italien, Macbeth– CD 74321 770672, Ein Heldenleben,Tod und Verklärung – CD74321 857102, Don Juan, Till Eulenspiegel,Also sprach Zarathustra– CD 74321 870712, Eine Alpensinfonie,Festliches Präludium– CD 74321 927792 a Metamorphosen,Vier letzte Lieder, Oboenkonzert– CD 74321 959992.! Mladý německý pianista MartinZehn nahrál pro značkuARTE NOVA (BMG ARIOLA)další klavírní cyklus významnéhofrancouzského skladatele 20. stoletíOliviera Messiaena, Dvacetpohledů na jezulátko. Nahrávkyvycházejí na 2 CD a předchází jimv Zehnově podání nahrávka MessiaenovaKatalogu ptáků.! S novým CD přichází na trhi Český chlapecký sbor Boni pueri(řízený sbormistry Pavlem Horákema Jakubem Martincem),jehož vzrůstající oblibu provázínejen častá zahraniční turnépo evropských státech, ale i velkáturné po USA, Japonsku a Koreji.V nahrávce, vydávané firmouSUPRAPHON, si tak jistě přijdouna své nejen ti, kteří hledajíkvalitu, ale i ti, jenž nejsou výhradněmilovníky pouze hudbyklasické. Jedná se totiž o pestrýprůřez nejrůznějších obdobíi žánrů: a to od děl klasických(J. C. F. Fischer, P. Vejvanovský,J. D. Zelenka, A. Dvořák, B. Smetanaad.), přes moravské, australské,japonské či argentinské lidovépísně až po spirituály či směsamerických muzikálů.V koncertní a výstavní síni Atrium proběhl 14. 4. koncert a křest novéhoCD komorního souboru Penguin Quartet (František Souček – 1. housle,Petr Střížek – 2. housle, Petr Holman – viola a Vladimír Fortin – violoncello).Nahrávka obsahuje díla Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka,Františka Xavera Richtera a Josefa Suka a vyšla za přispění AtelieruPaganini a firmy BELTECH. Během křtu soubor provedl DvořákůvSmyčcový kvartet F dur op. 96 „Americký“ a Sukův Smyčcový kvartetB dur op. 11.Foto Petr Horník! Pro svůj nejnovější projektu firmy HARMONIA MUNDI(CLASSIC) zvolil belgický dirigentRené Jacobs Händlova Rinalda.Představení této opery na loňskémfestivalu v Innsbrucku totižpro svou nevšednost až kontroverznostvzbudilo značný zájem.Jacobs zvolil oproti londýnsképremiéře v roce 1711 kontratenorymísto altu, titulní roli svěřilmezzosopranistce, přidal čtyřidlouhé improvizace čtyř cembalistů(včetně sebe!) – a kritiky hýřilysuperlativy. Jacobs navíc vsadilna mladé neokoukané tváře – VivicuGenaux z Aljašky (jejíž prvnínahrávka u této firmy – Áriepro Farinelliho – patřila k celosvětověnejúspěšnějším za celýminulý rok), Švédku Miah Persson,výborně hrající Ingu Kalnu(Armida) z Rigy či nestárnoucíhofrancouzského kontratenora DominiquaVisse. Na výborné kvalitěnahrávky, která je pouze o několikKč vyšší než cena za 2 CD,se podílel i skvěle hrající FreiburgerBarockorchester.! Jakkoli je operní odkaz AntonínaDvořáka méně vyrovnanýnež ostatní žánry jeho tvorby,můžeme s klidným svědomímpřinejmenším tři jeho opery – Jakobína,Čerta a Káču a Rusalku– označit za mimořádně životnádíla, s oblibou uváděná a posluchačispontánně přijímaná. ZejménaRusalka, napsaná v roce1900, lyrické pohádkové dílo nanejhodnotnější text, jakého kdyDvořák užil (Jaroslav Kvapil), plnýmprávem zaujímá u českéhoi zahraničního publika postavenínejoblíbenější a vedle SmetanovyProdané nevěsty nejčastějiuváděné české opery. Digitálnínahrávka firmy SUPRAPHON,nastudovaná Václavem Neumannema Gabrielou Beňačkovou v titulníroli navíc skýtá záruky nejvyššíumělecké kvality.! Sbormistr a dirigent GerdGuglhör založil a řídí OrpheusChor München, jeden z nejlepšíchněmeckých sborů. S ním a orchestremNeue Hofkapelle Münchennahráli pro značku ARTENOVA (BMG ARIOLA) duchovníhudbu, která byla provozovánau kurfiřtského dvora v Mnichověv 17. století. Jedná se o skladbyRuperta Ignaze Mayra a JohannaKaspara Kerlla, významných skladatelůsvé doby.! I když byl Jiří Antonín Bendave své době velmi hraným autoremděl symfonických i komorních,za svou proslulost vděčípředevším své tvorbě dramatické.Byly to zejména jeho melodramy,v nichž jako první z podnětuJ. J. Rousseaua vytvořil působiváa úspěšná díla tohoto tehdyzcela nového dramatického útvaru.Velmi oblíben byl ovšem i jakoautor půltuctu singspielů. Jednoaktováopera Vesnický trh, kterouv těchto dnech vydává firmaSUPRAPHON, spadá do obdobíjeho až horečné tvůrčí činnostiv polovině sedmdesátých let, kdyse věnoval právě především dílůmdramatickým. Libreto napsal gothajskýarchivář F. W. Gotter, jenžzachytil prostředí vesnického jarmarkus řadou typických figurek(postavu hostinského, Lukášovumatku, hubatou prodavačku Lenkuapod.) velmi plasticky a působivě.Opera vychází na CD poprvéa pro milovníky tohoto žánrubude bezpochyby poučným obje-

vem nejen hudba sama, ale i nasazenía muzikálnost, s jakou separtitury chopili účinkující: HansJoachim Rotsch, Renate Kramer,Renate Hoff, Jan Hlavsa ad.,Pražský filharmonický sbor (JosefVeselka) a Pražský komorníorchestr (Hans von Benda).! Orchestr Duka Ellingtona v letech1940–1942, kterému se častopřezdívá The Blanton WebsterBand, je odborníky považovánza jeden z nejlepších – ne-linejlepší big band v jazzové historii.Jeho základem, na kterém velkýDuke Ellington stavěl, byli basistaJimmie Blanton, saxofonistéBen Webster a Johny Hodges,trumpetista Cootie Williams a zejménageniální skladatel, aranžéra pianista Billy Strayhorn. ZnačkaBLUEBIRD (BMG ARIO-LA) nyní vydává na třech CD 75stěžejních nahrávek z této slavnééry.! Další novinkou firmy HAR-MONIA MUNDI (CLASSIC)je titul Z ARCHÍVŮ JOHANNASEBASTIANA BACHA, nabízejícímoteta, árie a kantáty JohannaChristopha, Johanna Michaela,Georga Christopha, Johannaa Johanna Sebastiana Bachů.Jedná se o díla, která se dochovalave sbírce, zvané již od 18. stoletíStarobachovský archív a kterávyšla tiskem poprvé až roku1935. Za druhé světové války sevšak původní rukopis ztratil a našelse teprve nedávno v jednomkijevském archívu. Díla pod vedenímKonrada Junghanela nastudovaliBruce Dickey, CharlesToet a Cantus Cölln ConcertoPalatino.! Vladimir Horowitz byl bezesporujedním z nejgeniálnějších pianistů20. století. Za svůj život pořídilřadu nahrávek, velkou měroupro RCA, nicméně měl i období,kdy studiově nahrávat odmítal.Z této doby pochází dosud nevydanáživá nahrávka koncertuz Carnegie Hall v New Yorku z roku1975. Její digitálně remasterovanouverzi nyní vydává RCARED SEAL (BMG ARIOLA).V programu tohoto Horowitzovarecitálu najdeme skladby RobertaSchumanna, Sergeje Rachmaninova,Ference Liszta, FryderykaChopina, Clauda Debussyhoa Moritze Moszkowského.! Jestliže česká hudba dala světovéhudební kultuře nesrovnatelněvíce trvalých hodnot, než odpovídájejímu významu z hlediskageografické velikosti a počtuobyvatel, platí to dvojnásob pročeskou kvartetní tradici. A hovoříme-lis úctou o české kvartetníškole, vytane nám na mysli nepochybněnejprve Smetanovo kvarteto,jehož schopnosti, uměleckérenomé a v neposlední řadě i libůstky(ve své době např. šokujícíhra zpaměti) proslavily tentosoubor, který během svého působenív letech 1945 až 1989 vystoupilvíce než na 4000 koncertech,po celém světě. Z bohatství jehodochovaných archivních snímkůvybrala tentokrát firma SUPRA-PHON nahrávky z počátku 60.let, tedy z doby vrcholné formy tohotosouboru: Schubertův Kvintetpro klavír, housle, violu, violoncelloa kontrabas „Pstruh“, D 607a Kvartetní větu c moll, D 703a Beethovenův Smyčcový kvartetč. 1 F dur, op. 18. SpoluúčinkujíJan Panenka (klavír) a FrantišekPošta (kontrabas).! Pod značkou RCA RED SEAL(BMG ARIOLA) můžete v těchtodnech najít rovněž nové vydánínahrávek děl Sergeje Prokofjeva,od jehož úmrtí letos uplynulojiž 50 let. Album obsahuje Symfoniič. 1 „Klasickou“ op. 25, Suituč. 2 z baletu Romeo a Julie a takéSuitu z opery Láska ke třempomerančům. Všechny nahrávkypořídila v 90. letech Petrohradskáfilharmonie, řízená slavným JurijemTěmirkanovem.! Pucciniho tříaktová opera Turandot(1926) dosud v rozsáhlémkatalogu firmy NAXOS (CLAS-SIC) chyběla. Nyní je tedy všenapraveno a to nahrávkou ve vynikajícímobsazení (Giovanna Casolla,Masako Deguci, Lando Bartolini,Armando Ariostini, FelipeBou ad., Malaga Philharmonic Orchestra,Choral Society of Bilbao– dirigent Alexander Rahbari)a za zcela bezkonkurenční cenunecelých 280 Kč!Hudební nakladatelstvíEDITIO BÄREN REI TERPRAHA, spol. s r. o.! Skladatel Viktor Kalabis, který27. února letošního roku oslavilsvé osmdesáté narozeniny, patřík nejvýraznějším tvůrcům českéhudby. Jeho autorský rukopis,navazující na velké zjevy hudby20. století, je vyhraněný a nezaměnitelný.Kalabis vytváří díla respektujícíformální řád a protkanébohatou harmonií i osobitou melodikou.Z jeho více než 90ti opusůnejrůznějších žánrů najdemena remasterovaných snímcích novéhotitulu firmy SUPRAPHON,v nichž se Kalabis představí rovněžjako dirigent, Koncerty procembalo a housle č. 1, Pět romantickýchpísní o lásce a Symfonickévariace. Jednotlivá díla nastudovališpičkoví sólisté a soubory:Zuzana Růžičková, Petr Škvor,Ernst Haeflinger, Pražský komorníorchestr, Český komorníorchestr, Symfonický orchestr hl.města Prahy (dir. Viktor Kalabis)a Česká filharmonie, řízená VáclavemNeumannem.! Requiem a jiné duchovnískladby současného anglickéhosi Vám dovoluje nabídnoutnovinkuPetr Eben(* 1929)Deset chorálních předeherrozsah: 24 stran partitura,ISMN:M-2601-0100-5H 7845, cena: 210,– KčDeset chorálních předeher pro varhany je určeno jak liturgickým účelům tak koncertnímuprovozování. Prvý účel diktoval autorovi jistá omezení technické náročnosti tak,aby skladby zvládl i neškolený varhaník. Témata k jednotlivým předehrám jsou vzataz českobratrských chorálů; jejich původní podoba zaznívá ve stručné, několikataktovéIntonaci, jež předchází každé předehře.Na Vaše objednávky se těšíme na adrese: Editio Bärenreiter Praha, spol. s r. o.Zákaznické centrum: Běchovická 26, 100 00 Praha 10tel.: 274 001 929, fax: 274 781 017e-mail: zcentrum@ebpraha.cz, www.noty-kni hy.cz, www.editio-baerenreiter.czskladatele Johna Ruttera (nar.1945) vydává firma NAXOS(CLASSIC). Requiem (1985),složené na památku Rutterovaotce a inspirované stejnojmennýmdílem Gabriela Faurého,zastínilo i dříve nejoblíbenějšíautorovy varhanní skladby. Nejenžesi získalo okamžitou slávu,ale v USA se za prvních šestměsíců po jeho vydání hrálo vícenež 500x.! Nejpopulárnější symfonickédílo české romantické hudební literatury– cyklus symfonickýchbásní Má vlast Bedřicha Smetany– vydává firma SUPRAPHONve čtyřruční verzi. Pověřila k tomuumělce nejpovolanější, klavírníduo manželů Ardaševových, jejichžkoncertní zkušenost, výjimečnáschopnost souhry, shodnécítění hudby a v neposlední řaděomračující technické dispozicejednoznačně snímek předurčujík posluchačskému úspěchu. jar47

RECENZE CDRED SEAL 09026 63976 2 (BMGARIOLA)SATIE – PIANO WORKSPeter DickinsonPři poslechu tohoto kompaktníhodisku jsem si znovu potvrdil,že hlavní význam Satieho spočíváspíše v jeho podnětech a nekonvenčníestetice, kterou připravovalcestu nové hudbě, než v tvorběsamé. Jakkoli bouřlivák a nepříteltradice, k němuž se hlásila prosluláPařížská šestka i příslušníci Arcueilskéškoly, brojil proti Wagnerovii impresionismu, jeho vlastnískladby, vybavené bizarními a šokujícíminázvy (Chladné kusy, Zlatýpudr, Preludia pro psa, Sporta zábava nebo Byrokratická sonatina),jsou v podstatě velmi krotké.Víceméně příjemná, uklidňujícíhudba sice prochází v průběhulet určitým vývojem, ale nic šokujícíhose zde neobjevuje. Satiehostavebnicový kompoziční principzahrnuje na recenzovaném kompaktnímdisku tyto klavírní skladbya cykly tří tvůrčích období (ranné1885–1897, střední 1898–1911a zralé období 1912- 1925): TroisGymnopedies, La piége de Méduse,Croquis et agaceries dun grosbonhomme en bois, Poudre d’or,Chapitres tournés en tous sens, Lefils des étoiles, Le Piccadilly, Préludeen tapisserie, Veritables Préludesflasques pour un chien, Je tuveux, Sonatine bureaucratique, Piécesfroides, Sports et divertissementsa Vexations. Zřejmě z dramaturgickýchdůvodů jsou skladbyz různých tvůrčích období vzájemněpromíseny. Interpretem Satiehoskladeb je anglický klavírista,skladatel a hudební vědec PeterDickinson. Domnívám se, že totorenesanční rozpětí interpretovýchaktivit jen přispělo ke zdařilé nahrávce.Nejde tu totiž o náročnosttechnickou, nýbrž spíše o dešifrovánískladatelovy kompoziční metodya estetiky a to se Dickinsovipodle mého názoru podařilo. Nahrávkyjsou na úrovni i po stráncezvukové a posluchač má v připojenémbukletu k dispozici cennéinformace o životě a díle ErikaSatieho.JIŘÍ TEMLARTE NOVA CLASSICS74321 30489 2 (BMG ARIOLA)Johann Sebastian Bach, Hudebníobětina BWV 1079, LondonFestival Orchestra Ensemble– Anna Pyne, flétna, RichardFriedman a RobbleGibbs, housle, Graeme Scotta Peter Stevens, viola, FerencsSzucs a George Ross, violoncello,Michael Freyhan, cembalo– řídí Ross PopleMnichovská edice ARTE NOVAfirmy Musikproduktions GmbH,příslušející do svazku BMG, znovuvydává CD s nahrávkou z června1995. Výkon souboru Londýnskéhofestivalového orchestru,který řídí mnohostranný hudebníkaustralského původu RossPople, je pro podání tak zvláštníhodíla, jako je Hudební obětina,maximálně vhodný. Je to – dovolímsi to tak říci – nejabsolutnějšímyslitelná hudba. Záleží na tom,aby vyzněla přehledně, transparentněa vyrovnaně ve všech hlasech.Protože skladatel – podobnějako v dalším svém pozdnímcyklu, manifestujícím polyfonníbohatství a dokonalost, v Uměnífugy – nepředepsal pro většinuskladby obsazení, ale jen průběhjednotlivých hlasů, musel realizátora dirigent přidělit jednotlivékánony, ricercary a kánonickoufugu podle svého uvážení. Víme,že pro oba cykly existují různá řešení:instrumentace pro orchestrvelký moderní i malý barokní,různé komorní sestavy, český varhaníkJosef Popelka před lety nahrálcelou Hudební obětinu na varhany,Smetanovo kvarteto hrálona sklonku svého působení, kdyžse rozhodlo opustit důsledné hranízpaměti, Umění fugy v úpravěpro své obsazení a Milan Munclinger,český protagonista provozovánítěchto děl, realizovávalvlastní instrumentace pro komorníobsazení svého souboru Ars rediviva.Ross Pople k nim má blízkotím, že pro většinu díla vyšelz Bachova autorského obsazenísonáty (flétna, housle, violoncellos cembalem jako continuo)a dále použil nástrojů, jež tiskováedice používá pro Ricercar a 6a doporučuje pro Canon perpetuus(tedy ještě druhé housle, dvě violya druhé violoncello). Celý soubornehraje nikdy dohromady, nástrojese s působivě kontrastnímvyzněním v různých seskupeníchstřídají. Věty přitom Pople uspořádaltak, aby v cyklu byla i přirozmanitosti zřetelná vzestupnágradace. Tomu znatelně napomáhái obsazení čísel v krajních pozicích:vstupní Ricercar a 3 tak nasnímku hraje sólové cembalo a celekkončí nejpočetněji obsazenýmRicercarem a 6. I když nahrávkavznikla v době největšího rozkvětuautenticistických tendencí v interpretacibarokní hudby, nahrávkaje nerespektuje nijak krajně:Ansámbl Londýnského festivalovéhoorchestru nehraje na repliky,ale na novodobé nástroje (i kdyžse střevovými strunami) a téměřnezdobí nad Bachův notový zápis.Cenná je tu naprostá zřetelnostpolyfonních struktur a uměřený,ale zřetelně vyprofilovaný hudebnívýraz každé části cyklu včetněnerozlehlých kánonů.JAROSLAV SMOLKATELARC CD 80 5787Igor Stravinskij, Petruška, suitaz baletu, Scherzo v ruskémslohu, Pták Ohnivák, suitaz baletu, Cincinnati SymphonyOrchestra, dirigent Paavo Järvi,Michael Chertoc, klavírPro tyto tři nahrávky u nás dobřeznámého dirigenta Paava Järvihojsou charakteristické střízlivávěcnost a pevná kázeň; řekl bychale, že to do jisté míry oslabujedynamismus, který Stravinskéhohudba nutně vyžaduje. Nejpatrnějšíje to při poslechu Scherza: celkovýdojem je poněkud šedivý. Kdybychomchtěli srovnávat, mámeu nás k dispozici například supraphonskýsnímek suity z Ptáka Ohnivákapod taktovkou Gaetana Deloguz roku 1980 a nahrávku suityz baletu Petruška s Karlem Ančerlem(1962, rovněž Supraphon),oba s orchestrem České filharmonie.Zejména Ančerlova kreace jevýrazově bohatší, diferencovanějšía dramatičtější, nežli nahrávkaJärviho.Järviho snímky jsou ovšempořízeny technikou DSD (DirectStream Digital), zatímco Supraphontehdy musel vystačit s analogovýmzáznamem, který byl digitalizovánaž dodatečně, pro vydánína kompaktním disku. Zajímaváje unikátní fotografie na titulnístraně bookletu, zachycující(objektivem neidentifikovanéhofotografa) Stravinského s V. Nižinským;portrét Paava Järvihoje v bookletu sice reprodukovándvakrát, ale jde o tutéž fotografii.Po ryze technické a zvukové stráncejsou všechny tři snímky zachycenyve standardní kvalitě.PETAR ZAPLETAL48