english synopsis - Časopis stavebnictví

More documents

Recommendations

Info

Ing. Bajer se sice snažil o to, aby jejich znění bylo jednotné, ale architekti o to neměli zájem. Výsledné dva zákony „šly“ do parlamentu. Jenže předseda Hospodářského výboru Ing. Ledvinka je však odmítl s tím, aby se architekti a inženýři domluvili na jednom společném zákonu. Tímto jsme se vrátili opět na začátek a započali s architekty pracovat na společném zákoně a licitovat o tom, jaká činnost patří architektům, jaká inženýrům a podobně. Teprve tento společný zákon byl na jaře 1992 iniciativou Svazu inženýrů a Obce architektů předložen spolupracující skupině poslanců, kteří jej podali jako svůj návrh. Státní správa už byla v té době proti. Naštěstí se zákon podařilo v Poslanecké sněmovně Parlamentu prosadit, protože v ní bylo už dost lidí, kteří byli ochotni jej akceptovat. Aby se však tehdy dosáhlo pozitivního výsledku, znamenalo to navázat kontakty s řadou osob, propojit se s dalšími odbornými organizacemi a hledat podporu. V tomto ohledu sehrál v rámci Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR velice kladnou roli např. doc. Ing. Milan Veverka, CSc. Česká strojnická společnost nás tehdy také pozitivně podpořila. ■ V jaké oblasti byly při tvorbě zákona vedeny hlavní spory? Ing. Mach: Jednalo se například o to, zda mají být členy Komory autorizovaní technici nebo na jaké autorizační obory vybrané činnosti rozčlenit. Diskuze byla tehdy velmi složitá. Musím také zmínit velkou podporu ze strany děkana pražské Stavební fakulty ČVUT prof. Ing. Jiřího Witzanyho, DrSc. V Praze pomáhal také například prof. Ing. František Lehovec, CSc. Došlo také ke sjednocení s dalšími profesními skupinami – Českou asociací inženýrských geologů, Českou strojnickou společností a Společností pro techniku prostředí. Uvažovalo se také o účasti Svazu podnikatelů ve stavebnictví, Unii urbanistů. Proces tvorby zákona byl opravdu dlouhý. ■ S kým jste tehdy jednali na straně architektů? Ing. Mach: Ing. Ivo Bajer jednal s prof. Ing. akad. arch. Alenou Šrámkovou, my za legislativní ko- misi jsme jednali především s dvojicí Ing. arch. Martin Peterka a JUDr. PhDr. Jiří Plos. Byla to tehdy dost složitá licitace. Šlo hlavně o to, kdo bude odpovídat za obor pozemní stavby. Architekti měli tendenci se přiklánět k názoru, že v oblasti pozemních staveb je rozhodující jejich profese, čemuž jsme se tvrdě bránili. Nakonec jsme prosadili rovnocenné řešení, kde pozemní stavby mohou projektovat jak architekti, tak inženýři s autorizací v oboru pozemní stavby. Aby došlo k domluvě na konečné verzi zákona č. 360/1992 Sb. v rámci jedné verze, jsou zde například zařazeny takovéto úlitby: pokud se jedná o stavby, které jsou zvláštním předpisem, územním plánem nebo rozhodnutím orgánu územního plánování označeny za architektonicky nebo urbanisticky významné, musí být u jejich návrhu architekt. V té době odbor územního plánování na Ministerstvu životního prostředí ČR připravoval novelu stavebního zákona, ve které měly být nově definovány podmínky pro projektování a provádění staveb. Zároveň dostal za úkol vypracovat ve spolupráci s ČSSI, OA a Svazem podnikatelů ve stavebnictví společný návrh zákona, jenž měl respektovat připomínky z jednání výborů ČNR. Ing. Rusek: Úsilí ČSSI o uhájení zájmů stavebních inženýrů nepřestávalo. V srpnu 1991 zaslal předseda ČSSI Ing. Ivo Bajer ministrům průmyslu, hospodářství a vnitra osobní dopis, ve kterém je žádal o podporu českých stavebních inženýrů při přípravě nového zákona. Mezitím vznikl na půdě ČSSI Ustavující výbor a aktiv Inženýrské komory. Byla přijata zásada, že ve výboru mají být jednak zástupci jednotlivých oborů, a zároveň mají být procentuálně podle velikosti zastoupeny jednotlivé oblastní pobočky ČSSI. První zasedání Ustavujícího výboru ČKAIT se konalo 26. září 1991 na Fakultě stavební ČVUT v Praze a bylo do něj jmenováno 26 členů ČSSI. Jeho předsedou byl zvolen Ing. Václav Mach, místopředsedy Ing. Miroslav Čermák, CSc., Ing. Bohumil Rusek a Ing. Miroslav Najdekr, CSc. ■ Český svaz stavebních inženýrů tedy měl při vzniku České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě rozhodující roli. Kdy se datuje její vznik? Ing. Rusek: V dubnu roku 1992 vznikla z iniciativy poslanců novela federálního stavebního zákona č. 50/1992 Sb., kde byly poprvé definovány vybrané činnosti ve výstavbě a bylo stanoveno, že tyto činnosti budou moci vykonávat pouze osoby, které k tomu získají osvědčení podle speciálního zákona, kterým byl zákon č. 360/1992 Sb. Více než dvouletá práce legisla- Pravdou je, že bez osobních kontaktů, které jsme v různých úrovních měli, by zákon býval neměl šanci. tivní komise ČSSI tedy nakonec vyvrcholila přijetím zákona ČNR č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, 7. května 1992. Tímto dnem paralelně vznikly Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě a Česká komora architektů. Ing. Mach: Zákon byl schválen jako poslední z „komorových“ zákonů České národní rady. Doposud jsem přesvědčen o tom, že pokud by se byl tehdy na jaře neschválil, již by k tomu nedošlo. MŽP mu nebylo nakloněno, počáteční dobré vztahy zmizely – každý měl jiné priority, ale cestou poslanců se to podařilo. Jmenoval bych zejména JUDr. Miloslava Výborného, předsedu Legislativního výboru ČNR, který ke schválení zákona velmi pomohl – již tím, že proti němu nevystoupil. I když neustále tvrdil, že jediná komora, která by měla existovat, je Komora advokátů. Ani zdaleka však není možné uvést všechny, kteří se na přípravě zákona podíleli a kteří jej pomáhali schválit. Ing. Rusek: Pamatuji se, že když po letech JUDr. Výborný vystoupil na valné hromadě OK ČKAIT v Pardubicích, tehdy již jako starosta v Heřmanově Městci a přiznal se, že si dříve myslel, že Inženýrská komora nemá zásadní význam – ale jako komunální politik musí uznat, že státní správě významně pomáhá. Ing. Mach: Pravdou je, že bez osobních kontaktů, které jsme v různých úrovních měli, by zákon býval neměl šanci. Ing. Schandl: Rozhodující bylo také datum 7. června 1992, kdy tehdejší ministr životního prostředí František Benda jmenoval Ustavující výbory Komor. Tímto dnem začala ČKAIT fungovat jako organizace. ■ Jak hodnotíte tehdejší úsilí o založení Inženýrské komory po 20 letech její činnosti? Podařilo se veřejnost přesvědčit o jejím významu? Ing. Mach: Potvrdilo se, že naše myšlenka byla správná a směr, kterým jsme se vydali, nebyl slepý. Ing. Rusek: Na začátku se hlavně vedly diskuze o tom, proč by mělo být členství v Komoře povinné. Dnes se ukazuje, že i řada těch autorizovaných inženýrů nebo autorizovaných techniků, kteří za tu dobu ztratili povinnost být jejími členy v důsledku změny zejména živnostenského zákona, přesto dosud platí příspěvky. Přesvědčili se, že Komora nabízí a zajišťuje řadu výhod. Dostávají nezbytné informace z oboru, informace o organizaci odborných akcí a široké oblasti vzdělávání. Kromě toho, že se takto velká část povinných příspěvků vrátí autorizované osobě zpět, je navíc Komorou pojištěna. ■ Upravili byste z dnešního pohledu znění některých paragrafů autorizačního zákona? Ing. Rusek: Po zkušenostech, které dnes máme, by se tenkrát určitě usilovalo jen o jednu společnou komoru, kde by byla nastavena rovnoprávnost v rámci podmínek výkonu činnosti jejích členů, a snažili bychom se o další snížení počtu autorizačních oborů. Architekti například mají udělovánu autorizaci pouze pro tři obory: architektura, územní plánování a krajinářská úprava, v rámci nichž jsou opráv- stavebnictví 10/11 63
▲ Fotografie členů ustavujících výborů ČKAIT a ČKA před Fakultou stavební ČVUT v Praze 30. června 1992 něni vypracovávat projektovou dokumentaci na téměř všechny typy staveb, včetně příslušných územně plánovacích podkladů. Inženýrům se uděluje autorizace pro jedenáct oborů, které jsou v tomto důsledku více limitovány. Architekt je například oprávněn současně navrhovat most nebo stavbu přehrady apod., ale autorizovaný stavební inženýr je ve výkonu vybrané činnosti limitován rozsahem oboru, popřípadě specializace, pro kterou mu byla udělena autorizace. V tomto směru tedy vidím jisté nesrovnalosti. ■ Například u inženýrských staveb je však architekt oprávněn pouze se podílet na projektové dokumentaci vypracovávané autorizovaným inženýrem. Ing. Mach: To ano, ale jednotlivé autorizační obory mohly být méně členěny. Základní jsou tři: pozemní stavby, inženýrské stavby a technologické zařízení budov. Ing. Rusek: Bylo by to jistě jednodušší, protože jak stavební zákon, tak zákon autorizační jasně uvádějí, že k zajištění řádného výkonu vybraných činností ve výstavbě, přesahujících rozsah oboru, popřípadě specializace, k jejímuž výkonu byla autorizované osobě 64 stavebnictví 10/11 autorizace udělena, je tato osoba povinna zajistit spolupráci osoby s autorizací v příslušném oboru, popřípadě specializaci. Zákon tedy přenáší příslušnou odpovědnost na autorizovanou osobu. Ing. Mach: Jen pro dokreslení situace – původně bylo požadováno téměř 85 návrhů různých oborů a specializací. Tento počet se sice podařilo zredukovat, ne však úplně. Některé obory se do zákona dostaly později cestou poslanců, i přes náš nesouhlas. Ing. Schandl: Z dnešního pohledu bychom pochopitelně rádi viděli, aby byl počet oborů minimální a byla více posílena zmiňovaná osobní odpovědnost jednotlivých autorizovaných osob. Z tehdejšího pohledu to ovšem vypadalo zcela jinak. Názorů na to, aby byly zařazeny dílčí specializace, bylo mnoho. V podstatě se ale vycházelo z pevně definovaného vzdělávacího systému na stavebních fakultách a středních odborných školách. Ing. Mach: I v historické Inženýrské komoře z roku 1913 takto existovaly podobné obory. Je však pravda, že se mnohé současné autorizační obory prolínají. Když zákon č. 360/1992 Sb. vznikal, měli jsme zafixovánu ještě v té době nedávno praktikovanou odpovědnost v rámci podniku. Představit si princip osobní odpovědnosti byl tehdy obrovský krok jiným směrem. Doposud jsme se s touto formou odpovědnosti nesetkali, chyběly zkušenosti. ■ V současné době stavební fakulty mění své programy. Neuvažuje ČKAIT o aktualizaci vybraných oborů? Ing. Rusek: V současném vysokém školství bylo zásadní, že na základě přijetí tzv. Boloňské dohody bylo přistoupeno k formě strukturovaného studia, kdy má každý zájemce o studium tři možnosti: za prvé – spokojit se s titulem Bc. (bakalář) a odejít do praxe, za druhé – pokračovat ve studiu magisterského studijního programu a získat titul Ing., nebo za třetí – po dokončení magisterského studia navázat doktorským studiem (v ČR i zahraničí) a získat titul Ph.D. Domnívám se, že je třeba směřovat k tomu, aby základem byli bakaláři, kteří musí být za čtyři roky studia vychováni k vybraným činnostem ve výstavbě – k projektování staveb a vedení realizace stavby. Magistři by měli být potom školeni v nějakých speciálních oborech. Ministerstvo bude školy tlačit k tomu, že pokud dnes 90 % studentů přechází z bakalářského na magisterské studium, v budoucnu tomu bude naopak – mezi absolventy bude více bakalářů než magistrů. Ing. Mach: Já si myslím, že výhledově to půjde trochu jiným směrem. Americkým. V Komoře se stále vychází z toho, že máme kvalitní odborné a vysoké školství, autorizační zkouška je proto spíše zaměřena na stavební právo a prezentaci užití dané odbornosti v praxi než přímo na zkoušky z dané odbornosti. Například v USA se nepřihlíží na to, jakou školu daná osoba absolvovala, je třeba vykonat náročnou odbornou zkoušku. Myslím si, že k tomuto bude Komora směřovat. Bohužel i v ČR se postupně objevuje řada soukromých škol, jejichž kvalita je přímo úměrná rychlosti jejich vzniku. U stavebních oborů se to zatím neprojevilo, ale je otázkou, jak dlouho. ■ Následující díl seriálu se zaměří na období let 1992–1994. Seznámí čtenáře s historií problematiky § 34 o oprávnění k projektové činnosti nebo osvědčení zvláštní způsobilosti k výkonu činností ve výstavbě v rámci zákona č. 360/1992 Sb.
Page 1:
2011 MK ČR E 17014 10/11 Česká k
Page 4 and 5:
obsah 10-14 Krytý bazén v Litomy
Page 6 and 7:
stavba roku ■ Které vítězné s
Page 8 and 9:
aktuality Na setkání vystoupili s
Page 10 and 11: stavba roku text: Ing. arch. Anton
Page 12 and 13: ▲ Uliční průčelí, pohled ▲
Page 14 and 15: ▲ Bazénová hala s plaveckým ba
Page 16 and 17: kolejová doprava text: Jan Hejral
Page 18 and 19: ▲ Ocelové Y-pražce na zkušebn
Page 20 and 21: ▲ Souprava vozů T3R.PLF a T3R.PV
Page 22 and 23: kolejová doprava ■ Od železnič
Page 24 and 25: Vaduz Berlin ▲ Obr. 4. Základní
Page 26 and 27: kolejová doprava text: Michal Drá
Page 28 and 29: ■ ▲ Obr. 3. Síť VRT v ČR a o
Page 30 and 31: ■ ▲ Obr. 4. Situace a podélný
Page 32 and 33: kolejová doprava ■ ▲ Obr. 1. U
Page 34 and 35: Oblouky menších poloměrů V polo
Page 36 and 37: ▲ Obr. 5. Finální vyrovnání a
Page 38 and 39: ▲ Obr. 3. Vliv klimatických podm
Page 40 and 41: Typ vlaku Hluk z valivého pohybu H
Page 42 and 43: ▲ Detail průčelí odjezdové ha
Page 44 and 45: ▲ Obnova krovu odjezdové haly
Page 46 and 47: A english synopsis A Investor: Masa
Page 48 and 49: policejní službu na jednotlivých
Page 50 and 51: inzerce Tramvajová doprava 21. sto
Page 52 and 53: privatizoval všechnu dopravu soli
Page 54 and 55: ▲ Stavba karlínského viaduktu (
Page 56 and 57: stavební paragrafy text: Ing. Petr
Page 58 and 59: vyžití a seberealizace v těžký
Page 62 and 63: interview text: redakce foto: Tomá
Page 64 and 65: Harfa výrazně liší od konkuren
Page 66 and 67: Říjnové a listopadové seminář
Page 68 and 69: ▲ Aplikace kontaktního zateplova
Page 70 and 71: inzerce Jen zateplování, nebo rev
Page 72: ArchitekturA konverzí - balancová
show all

english synopsis - Časopis stavebnictví

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?