english synopsis - Časopis stavebnictví

Ing. Bajer se sice snažil o to, aby
jejich znění bylo jednotné, ale architekti
o to neměli zájem. Výsledné
dva zákony „šly“ do parlamentu.
Jenže předseda Hospodářského
výboru Ing. Ledvinka je však odmítl
s tím, aby se architekti a inženýři
domluvili na jednom společném
zákonu. Tímto jsme se vrátili opět
na začátek a započali s architekty
pracovat na společném zákoně
a licitovat o tom, jaká činnost patří
architektům, jaká inženýrům
a podobně. Teprve tento společný
zákon byl na jaře 1992 iniciativou
Svazu inženýrů a Obce architektů
předložen spolupracující skupině
poslanců, kteří jej podali jako svůj
návrh. Státní správa už byla v té
době proti. Naštěstí se zákon
podařilo v Poslanecké sněmovně
Parlamentu prosadit, protože v ní
bylo už dost lidí, kteří byli ochotni
jej akceptovat. Aby se však tehdy
dosáhlo pozitivního výsledku, znamenalo
to navázat kontakty s řadou
osob, propojit se s dalšími odbornými
organizacemi a hledat podporu.
V tomto ohledu sehrál v rámci
Svazu podnikatelů ve stavebnictví
v ČR velice kladnou roli např. doc.
Ing. Milan Veverka, CSc. Česká
strojnická společnost nás tehdy
také pozitivně podpořila.
■ V jaké oblasti byly při tvorbě
zákona vedeny hlavní spory?
Ing. Mach: Jednalo se například
o to, zda mají být členy Komory
autorizovaní technici nebo na jaké
autorizační obory vybrané činnosti
rozčlenit. Diskuze byla tehdy velmi
složitá. Musím také zmínit velkou
podporu ze strany děkana pražské
Stavební fakulty ČVUT prof. Ing.
Jiřího Witzanyho, DrSc. V Praze
pomáhal také například prof. Ing.
František Lehovec, CSc. Došlo také
ke sjednocení s dalšími profesními
skupinami – Českou asociací inženýrských
geologů, Českou strojnickou
společností a Společností pro
techniku prostředí. Uvažovalo se
také o účasti Svazu podnikatelů ve
stavebnictví, Unii urbanistů. Proces
tvorby zákona byl opravdu dlouhý.
■ S kým jste tehdy jednali na
straně architektů?
Ing. Mach: Ing. Ivo Bajer jednal
s prof. Ing. akad. arch. Alenou
Šrámkovou, my za legislativní ko-
misi jsme jednali především s dvojicí
Ing. arch. Martin Peterka a JUDr.
PhDr. Jiří Plos. Byla to tehdy dost
složitá licitace. Šlo hlavně o to, kdo
bude odpovídat za obor pozemní
stavby. Architekti měli tendenci se
přiklánět k názoru, že v oblasti pozemních
staveb je rozhodující jejich
profese, čemuž jsme se tvrdě bránili.
Nakonec jsme prosadili rovnocenné
řešení, kde pozemní stavby mohou
projektovat jak architekti, tak inženýři
s autorizací v oboru pozemní stavby.
Aby došlo k domluvě na konečné
verzi zákona č. 360/1992 Sb.
v rámci jedné verze, jsou zde například
zařazeny takovéto úlitby:
pokud se jedná o stavby, které jsou
zvláštním předpisem, územním
plánem nebo rozhodnutím orgánu
územního plánování označeny za
architektonicky nebo urbanisticky
významné, musí být u jejich návrhu
architekt.
V té době odbor územního plánování
na Ministerstvu životního
prostředí ČR připravoval novelu
stavebního zákona, ve které měly
být nově definovány podmínky pro
projektování a provádění staveb.
Zároveň dostal za úkol vypracovat
ve spolupráci s ČSSI, OA a Svazem
podnikatelů ve stavebnictví
společný návrh zákona, jenž měl
respektovat připomínky z jednání
výborů ČNR.
Ing. Rusek: Úsilí ČSSI o uhájení zájmů
stavebních inženýrů nepřestávalo.
V srpnu 1991 zaslal předseda
ČSSI Ing. Ivo Bajer ministrům průmyslu,
hospodářství a vnitra osobní
dopis, ve kterém je žádal o podporu
českých stavebních inženýrů při
přípravě nového zákona.
Mezitím vznikl na půdě ČSSI Ustavující
výbor a aktiv Inženýrské
komory. Byla přijata zásada, že ve
výboru mají být jednak zástupci
jednotlivých oborů, a zároveň mají
být procentuálně podle velikosti
zastoupeny jednotlivé oblastní
pobočky ČSSI.
První zasedání Ustavujícího výboru
ČKAIT se konalo 26. září 1991 na
Fakultě stavební ČVUT v Praze
a bylo do něj jmenováno 26 členů
ČSSI. Jeho předsedou byl zvolen
Ing. Václav Mach, místopředsedy
Ing. Miroslav Čermák, CSc., Ing.
Bohumil Rusek a Ing. Miroslav
Najdekr, CSc.
■ Český svaz stavebních inženýrů
tedy měl při vzniku České komory
autorizovaných inženýrů
a techniků činných ve výstavbě
rozhodující roli. Kdy se datuje
její vznik?
Ing. Rusek: V dubnu roku 1992
vznikla z iniciativy poslanců novela
federálního stavebního zákona č.
50/1992 Sb., kde byly poprvé definovány
vybrané činnosti ve výstavbě
a bylo stanoveno, že tyto činnosti
budou moci vykonávat pouze
osoby, které k tomu získají osvědčení
podle speciálního zákona,
kterým byl zákon č. 360/1992 Sb.
Více než dvouletá práce legisla-
Pravdou je, že bez osobních kontaktů, které
jsme v různých úrovních měli, by zákon býval
neměl šanci.
tivní komise ČSSI tedy nakonec
vyvrcholila přijetím zákona ČNR
č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání
autorizovaných architektů
a o výkonu povolání autorizovaných
inženýrů a techniků činných ve
výstavbě, 7. května 1992. Tímto
dnem paralelně vznikly Česká
komora autorizovaných inženýrů
a techniků činných ve výstavbě
a Česká komora architektů.
Ing. Mach: Zákon byl schválen jako
poslední z „komorových“ zákonů
České národní rady. Doposud jsem
přesvědčen o tom, že pokud by
se byl tehdy na jaře neschválil, již
by k tomu nedošlo. MŽP mu nebylo
nakloněno, počáteční dobré
vztahy zmizely – každý měl jiné
priority, ale cestou poslanců se to
podařilo. Jmenoval bych zejména
JUDr. Miloslava Výborného, předsedu
Legislativního výboru ČNR,
který ke schválení zákona velmi
pomohl – již tím, že proti němu
nevystoupil. I když neustále tvrdil,
že jediná komora, která by měla
existovat, je Komora advokátů.
Ani zdaleka však není možné uvést
všechny, kteří se na přípravě zákona
podíleli a kteří jej pomáhali schválit.
Ing. Rusek: Pamatuji se, že když po
letech JUDr. Výborný vystoupil na
valné hromadě OK ČKAIT v Pardubicích,
tehdy již jako starosta v Heřmanově
Městci a přiznal se, že si
dříve myslel, že Inženýrská komora
nemá zásadní význam – ale jako
komunální politik musí uznat, že
státní správě významně pomáhá.
Ing. Mach: Pravdou je, že bez
osobních kontaktů, které jsme
v různých úrovních měli, by zákon
býval neměl šanci.
Ing. Schandl: Rozhodující bylo také
datum 7. června 1992, kdy tehdejší
ministr životního prostředí František
Benda jmenoval Ustavující výbory
Komor. Tímto dnem začala ČKAIT
fungovat jako organizace.
■ Jak hodnotíte tehdejší úsilí
o založení Inženýrské komory
po 20 letech její činnosti? Podařilo
se veřejnost přesvědčit
o jejím významu?
Ing. Mach: Potvrdilo se, že naše
myšlenka byla správná a směr,
kterým jsme se vydali, nebyl slepý.
Ing. Rusek: Na začátku se hlavně
vedly diskuze o tom, proč by mělo
být členství v Komoře povinné.
Dnes se ukazuje, že i řada těch
autorizovaných inženýrů nebo
autorizovaných techniků, kteří za
tu dobu ztratili povinnost být jejími
členy v důsledku změny zejména
živnostenského zákona, přesto
dosud platí příspěvky. Přesvědčili
se, že Komora nabízí a zajišťuje řadu
výhod. Dostávají nezbytné informace
z oboru, informace o organizaci
odborných akcí a široké oblasti
vzdělávání. Kromě toho, že se takto
velká část povinných příspěvků vrátí
autorizované osobě zpět, je navíc
Komorou pojištěna.
■ Upravili byste z dnešního pohledu
znění některých paragrafů
autorizačního zákona?
Ing. Rusek: Po zkušenostech,
které dnes máme, by se tenkrát
určitě usilovalo jen o jednu společnou
komoru, kde by byla nastavena
rovnoprávnost v rámci podmínek
výkonu činnosti jejích členů, a snažili
bychom se o další snížení počtu
autorizačních oborů. Architekti
například mají udělovánu autorizaci
pouze pro tři obory: architektura,
územní plánování a krajinářská
úprava, v rámci nichž jsou opráv-
stavebnictví 10/11 63