english synopsis - Časopis stavebnictví

historie
V článku Historie Inženýrské komory v českých
zemích v minulém čísle časopisu je zmiňováno
ministerstvo veřejných prací (nejprve jako rakousko-uherské
říšské ministerstvo, pak ministerstvo
Československé republiky). Ministerstvo veřejných
prací bylo partnerem Inženýrské komory z pohledu
státní správy, neboť mělo ve své kompetenci řadu
aktivit souvisejících se stavebnictvím.
Říšské ministerstvo veřejných prací
vzniklo tzv. nejvyšším rozhodnutím
ze dne 8. května 1848. Jeho působnost
v rakouském mocnářství se
vztahovala na hornictví a hutnictví,
stavby a provoz státních železnic, telegrafy,
stavby silnic a vodní stavby.
Dne 21. listopadu 1848 ministerstvo
zaniklo spojením s ministerstvem
orby, obchodu a živností. V období
krátké působnosti ministerstva veřejných
prací vznikl, z podnětu jeho
ministra, Centrální úřad pro sociální
záležitosti. Úřad zanikl společně
s ministerstvem. Dne 21. března
1908 bylo ministerstvo veřejných
prací opětovně zřízeno. Převzalo od
ministerstva vnitra agendu stavebních
záležitostí a od ministerstva
orby výkon nejvyšší instance báňské
správy. C. k. ministerstvo veřejných
prací převzalo také správu průmyslového
školství.
Tehdejší sociální demokracie požadovala
vytvoření ministerstva
práce, tj. ústředního úřadu pro
sociální politiku. Kolem této otázky
se rozvinula velmi rozsáhlá diskuze
a do zřízení ministerstva se vkládaly
značné naděje. Očekávání se
nesplnila a ministerstvo veřejných
prací se nestalo orgánem sociální
politiky, nýbrž ústředním úřadem
pro ryze technické agendy. Byly
mu vyhrazeny stavební záležitosti,
věci vodních, silničních a mostních
staveb a bylo mu rovněž podřízeno
veškeré hornictví a všechny střední
a vysoké ústavy tohoto oboru. Příslušel
mu dozor nad živnostenským
průmyslovým školstvím, dozor nad
50
stavebnictví 10/11
patentním a cejchovním úřadem
a podpora zvelebování živností
a cestovního ruchu.
Sociální záležitosti byly rozděleny
mezi několik ministerstev, zejména
ministerstvo vnitra, ministerstvo
obchodu, ministerstvo orby a ministerstvo
veřejných prací. Ústřední
orgán pro sociální správu vznikl až
těsně před rozpadem habsburské
monarchie.
Zákonem č. 2/1918 Sb. z. a n. ze
dne 2. listopadu 1918 zřídil Národní
výbor tzv. Nejvyšší správní úřad veřejných
prací jako součást původně
12 a později (v horizontu měsíců)
17 nejvyšších správních úřadů.
V krátké době byly tyto úřady opětovně
přejmenovány na příslušná
ministerstva. Ministerstvo veřejných
prací sídlilo na Smíchově, v Prestově
ulici č. 6.
Ministerstvo veřejných
prací Republiky československé
Ministerstvo veřejných prací Republiky
československé obstarávalo
v nejvyšší instanci různé agendy
technické služby. Jeho organizace
se vyvíjela, delší dobu své existence
však bylo rozděleno kromě prezidia
na devět odborů. Tyto odbory
vykonávaly stavby státních veřejných
budov, správu státních budov
a bytovou péči, vodohospodářské
záležitosti, stavbu a správu silnic
a mostů, správu stavebních hmot
a zabývaly se otázkami zadávacích
předpisů, civilní leteckou, automobilovou
a vodní dopravou, všeobecně
technickými, hraničními a zeměměřičskými
záležitostmi a státní stavební
službou, dále strojírenstvím
a elektrotechnikou, chemií, elektrizací
a výzkumnictvím, hornictvím
a hutnictvím. Do oblasti jejich činnosti
patřily i zákonodárné a právně
správní záležitosti a veškeré otázky
státních dolů a hutí a ústřední správa
podniku Státní báňské a hutnické
závody. Při ministerstvu působilo,
vzhledem ke značné rozdílnosti jeho
agend, množství poradních sborů,
jako státní elektrárenská rada, státní
puncovní rada, poradní sbor pro
vodohospodářské práce a stavby,
poradní sbor ve věcech leteckých,
silniční rada a uhelná rada.
Již ze základního přehledu organizace
ministerstva je zřejmé, že
jeho působnost byla velmi rozsáhlá
a značně různorodá. Náležela mu
většina technických agend a provádění
veřejných prací, na druhé straně
však také Ústřední správa státních
dolů a hutí; ministerstvo bylo rovněž
nejvyšší instancí v oboru puncovnictví
a cejchovnictví a nejvyšší instancí
Báňské správy včetně sociální péče
o hornictví a hutnictví. K ministerstvu
bylo přičleněno Ředitelství
pro stavbu vodních cest, Ústřední
inspektorát pro službu cejchovní,
Státní ústav geologický, Státní
ústav hydrologický, Státní ústav
radiologický a Ústav pro hospodárné
využití paliv.
Veřejnou technickou službu vykonávaly
stavební okresní správy,
a to vždy pro území tzv. stavebního
okresu, který se skládal zpravidla
ze tří až šesti politických okresů. Ve
druhé instanci existovaly příslušné
zemské správy politické (zemské
úřady), při kterých byl zřízen technický
odbor pod bezprostředním
vedením přednosty státní služby
stavební s odbornými odděleními
pro stavby pozemní, silniční, mostní
a stavby zvláštních konstrukcí,
pro stavby vodní, dále s odděle-
text: RNDr. Jiří Klíma
Ministerstvo veřejných prací,
geneze na území českého státu
ním hydrologickým, všeobecným
a osobním, živnostensko-technickým,
strojním a elektrotechnickým
a s oddělením pro stavební ruch.
Ministerstvo veřejných prací tvořilo
třetí a nejvyšší instanci ve věcech týkajících
se státních silnic. Příslušným
odborem pro stavby silniční a mostní
řídilo a organizovalo celou státní
a silniční službu, schvalovalo návrhy
mimořádných staveb a silničních
rekonstrukcí (byly povolovány po
dohodě s ministerstvem financí).
Jeho úředníci prováděli inspekce
a kolaudace důležitých silničních
staveb. Ministerstvo přímo hospodařilo
s mimořádnými silničními
úvěry a připravovalo dílčí návrhy
státních rozpočtů týkajících se silnic
a mostů. Po určité období také vedlo
správu silničního fondu a řídilo akce
pro zlepšení státních silnic.
Ústřední inspektorát pro službu cejchovní
obstarával v nejvyšší instanci
běžné záležitosti státní cejchovní
služby, tj. cejchování měr, vah,
závaží a měřicích přístrojů. V Praze,
Brně a Bratislavě sídlili cejchovní inspektoři
podřízení po administrativní
stránce zemským prezidentům a po
odborné stránce ústřednímu inspektorátu.
Dozírali na cejchovní úřady;
mimoto existovalo několik stovek
cejchoven, ve kterých obstarávaly
cejchování rovněž státní orgány.
Státní puncovní službu vykonávaly
do roku 1929 puncovny, které byly
zřízeny při některých berních úřadech.
Nadřízenou instancí byl Hlavní
puncovní úřad v Praze, náležející
nejdříve do působnosti ministerstva
financí, od roku 1923 však
ministerstva veřejných prací. Od
1. ledna 1929, kdy nabyl působnosti
nový puncovní zákon, vykonávaly
puncovní kontrolu a ostatní agendu
puncovní služby čtyři puncovní
úřady, druhou instancí se stalo
Ředitelství puncovní služby v Praze,
které bylo podřízeno ministerstvu
veřejných prací.
V Čechách existovaly tři státní poříční
správy pro technickou a říční