english synopsis - Časopis stavebnictví

kolejová doprava
Obnova odjezdové haly
Masarykova nádraží v Praze
44 stavebnictví 10/11
Ing. Anna Barbora Zídková
Absolvovala Stavební fakultu ČVUT v Praze,
obor pozemní stavby a konstrukce,
v roce 1966 a postgraduál na Fakultě
architektury ČVUT v Praze, obor dějiny
architektury a ochrana památek, v roce
1993. Od roku 1992 působí ve státní
správě v oblasti státní památkové péče,
v současnosti na Magistrátě hlavního
města Prahy, odboru památkové péče,
jako specializovaný územní pracovník
pro Prahu 1, katastrální území Staré
Město, Josefov a Nové Město.
E-mail: anna.zidkova@cityofprague.cz
Masarykovo ■
nádraží je nejstarším koncovým
nádražím v Evropě, které je dosud v provozu.
V době jeho vzniku v roce 1845 mělo být jednou
z největších nádražních staveb nejen rozlohou,
počtem a délkou kolejí, ale i velikostí a výstavností
svých budov.
▲ Dobový pohled z hradeb do Hybernské ulice po roce 1845
text: Anna Barbora Zídková foto: archiv autorky, Tomáš Malý
Historie památky
Začínající průmyslová revoluce si koncem první třetiny 19. století vynutila
také v rakouské říši změny v narůstající dopravě zboží i osob. Přinesla
typologicky nový druh staveb – stavby železniční, které představují nejen
samotné tratě, ale i další vyvolané stavby, jako jsou železniční mosty,
viadukty a jiné drážní objekty, například nádraží s příslušnými budovami.
Z tohoto období pochází i dnešní Masarykovo nádraží v Havlíčkově (dříve
Blátivé ulici nebo Na Blátě) a Hybernské ulici, které je nejstarší pražskou
nádražní stavbou.
Po roce 1835 byla zahájena stavba Severní státní dráhy císaře
Ferdinanda z Vídně přes Brno, Olomouc, Českou Třebovou, Pardubice
a Kolín, která musela nutně vyústit v Praze. Pro tzv. dražiště
bylo zvoleno místo na okraji dolního Nového Města, na periférii
u hradeb, kde bývaly ohrady, chudé zahrady s chatrčemi, ale i bohaté
zahrady s vilami. Staré ulice tu měly různorodá jména – jako například
V Dolíku, U Bílého chrta či Čapkova zahrada, U Máčků, U Prkenné košile
nebo U Felčarů.
Pozemek pro výstavbu nádraží měl plochu přes 13 ha. Byl velmi členitý
a místy jej bylo nutno vyrovnat až 15 m vysokou navážkou. V novém nádraží
bylo postaveno pět kolejí pro osobní a pět kolejí pro nákladní vlaky.
Po obtížném jednání s vojenskou správou byly v hradbách prolomeny tři
a tři brány na jednotlivých kolejích a mezi nimi bylo v tloušťce hradebního
náspu umístěno šest vozoven pro železniční vozy. Brány se na noc
zavíraly. Pro osobní nádraží byly postaveny dvě klasicistní budovy. Kromě
vozoven a jiných objektů bylo nutno vybudovat mohutnou opěrnou zeď
s rampou pod vídeňskou silnicí. Z nádraží vedla vlečka přes Jezdeckou
(Havlíčkovu) ulici k Celnici, která byla zrušena až za druhé světové války.
Na stavbě pracovalo čtyři tisíce dělníků 1 , kteří stihli tzv. dražiště postavit
za devět měsíců. Dne 20. srpna 1845 tak již mohl být v Praze slavnostně
přivítán vlak z Vídně.
Masarykovo nádraží je nejstarším koncovým nádražím v Evropě, které
je dosud v provozu. Stavba měla být ve své době jedním z největších
nádraží na pevnině nejen rozlohou, počtem a délkou kolejí, ale i velikostí
a výstavností svých budov. Byla vystavěna společenstvím firem bratří
Kleinů a Vojtěcha Lanny v letech 1844–1845 podle plánu Ing. Antonína
Junglinga, za dozoru vídeňského architekta P. Sprengera 2 . Rohová restaurační
budova mezi původní příjezdovou a odjezdovou budovou byla
▼ Průčelí odjezdové haly. Nedatováno. ▼ Plánek nádraží: A – provozní a skladový objekt; B – historická příjezdová
budova; C – historické zastřešení nástupišť, v současné terminologii odjezdová
a příjezdová hala; D – historická restaurační budova; E – propojovací
budova mezi historickou odjezdovou a restaurační budovou; F – historická
odjezdová budova; G, H – nové objekty pošty, obnova se jich nedotýká
Havlíčkova ulice
Hybernská ulice