stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

HUDEBNÍ ROZHLEDY 062007 | ročník 60 | cena 40 KčJohn FioreMurray Perahia a The Academyof St. Martin in the FieldsLa Fenice v Benátkách

Europe s.r.o.Czech Republicsince 1853since 1871Mistrovská pianina a klavíryPIANOSALONČeskomoravská 21, 190 00 Praha 9tel.: 296 645 405, fax: 296 645 407info@bohemiapiano.cz, www.bohemiapiano.cz

2editorialvážení a milí ČtenáŘi,první letní měsíc, červen, je většinou z nás vnímán ve znamenídvou určujících svátků: a to jednoho poměrně mladého a druhéhodoslova prastarého. Tím „batoletem“ mezi svátečnímidny je první červen, od roku 1950 slavený jako Mezinárodníden dětí, a oním doslova „Metuzalémem“ pak čtyřiadvacátýden téhož měsíce, jenž se nese ve znamení sv. Jana Křtitele.Řada pověr s ním spjatých má však své hluboké kořenyve vzdálené době předkřesťanské. V souvislosti s MDD lzepovažovat skoro za symptomatické, že o den později, to jest2. června, a o 256 let dříve (roku 1751), vyšel v Anglii podnázvem Lilliputanian magazine první časopis určený dětem,který obsahoval nejen básničky, hádanky, obrázky a krátképříběhy pro pobavení těch nejmenších, ale také písničky.Za svůj měsíc by si ovšem červen mohli zvolit – abychom sáhlido jiného soudku – také zloději aut, živnost to v naší zemiznačně rozšířená a dobře prosperující, neboť k první historickydoložené krádeži auta došlo rovněž 2. června, a to roku1856, kdy byl v Paříži ukraden svému majiteli, baronovi deZuylenovi, jeho vůz Peugeot. Ukrást ovšem auto v době, kdy setento dnes více než běžný dopravní prostředek počítal v celéEvropě na jednotlivé kusy, bylo spíše bláznivé než troufaléa lupič byl téměř vzápětí dopaden.Ovšem červen je možno také považovat (a který z jeho dvanáctibratrů snad ne?) i za měsíc hudební. Na sklonku 18. a v prvnípolovině 19. století bývalo zvykem, že po svatém Janukonala světská a církevní vrchnost vizitace venkovských škola vždy bývala vítána zpěvem a hudbou. A bylo opravdovouctí pro kantory a jejich pomocníky preceptory se vždy vytáhnoutnovou hudební kompozicí napsanou právě pro tuto příležitost.Ostatně pěkně nám to popisuje Karel Václav Raisv závěru svých nezapomenutelných Zapadlých vlastenců.Červen ale přál vždy i hudbě vyšších sfér, jen namátkou připomeňme,že v tomto měsíci se odehrály například dvě premiéryděl nesmrtelného německého skladatele Richarda Wagnera.A to přesně v den letního slunovratu (21. června) roku 1868první představení Mistrů pěvců norimberských v Mnichověpod taktovkou Hanse von Bülowa a 26. června 1870 – dokoncena příkaz krále Ludvíka II. Bavorského proti Wagnerověvůli – Valkýry, a to opět v Mnichově, tentokrát však za řízeníFranze Wüllnera.I naše červnové číslo je svým způsobem wagnerovské, neboťjej otevírá rozhovor s americkým dirigentem Johnem Fiorem,s nímž se naše publikum seznámilo právě prostřednictvímWagnera – a sice jeho tetralogie Prsten Nibelungův, kterouzde uvedl přede dvěma lety. S Wagnerovým dílem, svou velkouláskou, má John Fiore vůbec bohaté zkušenosti. Kromě toho,že již ve svých čtrnácti letech byl v opeře v Seattlu angažovánjako korepetitor při uvedení zmíněné opery, tak prošel např.i zkušeností asistenta Daniela Barenboima na Bayreuthskýchslavnostních hrách, kde vedle Ringu spolupracoval i na nastudováníTristana a Isoldy a Parsifala.Také rozhovor s dalším hostem Pražského jara pocházejícímz New Yorku, tentokrát hvězdou mezi klavíristy, MurrayemPerahiou, představuje zcela výjimečnou uměleckou osobnost.A protože interview poskytuje tento interpret jen velice zřídka,jedná se o vskutku vzácnou příležitost se alespoň s některýmijeho – mnohdy přinejmenším překvapivými – názory nastranách našeho časopisu seznámit.Neotřelý umělecký zážitek však nemusí jít vždy ruku v ruces již proslulou superstar, leckdy jej dokáží u posluchačů vyvolati ti, kteří stojí teprve na počátku své kariéry jako napříkladstudenti Pražské konzervatoře. Jejich vystoupení ve Dvořákověsíni na konci dubna vzbudilo nejen zcela zasloužené ovace,ale rovněž příjemně zahřálo u srdce: i v dnešní – vážné hudběa jakémukoliv jinému náročnějšímu druhu umění ne přílišpřející společnosti – najdeme řadu mladých, kteří se toutoskutečností nikterak nedali odradit a hudbě se věnují s takovýmnasazením, že alespoň nejbližší budoucnost jmenovanéhooboru je, zdá se, skvěle zajištěna.Protože však v našem měsíčníku popřáváme sluchu i generaci,která má svá hvězdná léta již za sebou, nicméně mnohézkušenosti jejích zástupců jsou i dnes k nezaplacení, čeká navás, milí čtenáři, i další díl Zlaté éry českého divadla, v němžse tentokrát ze své lásky k divadlu a opeře vyznává sopranistkaMarcela Machotková. Samozřejmě ani pravidelní čtenářiseriálu o světových operních divadlech nepřijdou zkrátka.V tomto čísle je pro ně připravena opravdová lahůdka: povídánío jednom z nejkrásnějších divadel vůbec, benátském GranTeatro La Fenice, které bylo znovu před třemi lety otevřenopo ničivém požáru, jenž budovu téměř zničil v roce 1996.Určitě stojí za to se do Benátek a tohoto divadelního skvostuzajet podívat. Není zase až tak daleko a pokud budete díkyčlánku Pavla Horníka již vyzbrojeni i základními informacemi,není proč váhat.Tentokrát máme však něco i pro milovníky nezapomenutelnédvojice Suchý-Šlitr, které jistě v rubrice Horizont zaujme úvahaJosefa Hermana o nové premiéře Dobře placené procházky,uvedené 22. dubna v historické budově Národního divadla.Vedle Jiřího Suchého se na ní totiž podíleli i všichni tři slavníFormanové: Miloš a oba jeho synové, Petr a Matěj. Připočítáme-like všemu, co již bylo řečeno, ještě zajímavosti ze zahraničí,recenze koncertů, knih a cédéček či výlety do minulostiduchovní písně v českých zemích, jistě je z čeho vybírat. Přejitedy hezké počtení a mnoho krásných hudebních zážitků.Hana Jarolímková, šéfredaktorkaHUDEBNÍ ROZHLEDYčíslo 6 | 2007 | ročník 60Měsíčník pro hudební kulturuVydává: Společnost Hudební rozhledy,člen AHUV, za finanční podpory MK ČR,Nadace ČHF, Nadace B. Martinů, NadaceLeoše Janáčka, Nadace OSAŠéfredaktorka: Hana JarolímkováTajemnice redakce: Marcela ŠlechtováRedakční rada: Jan Baťa,Lucie Dercsényiová, Roman Dykast,Ivan Poledňák, Jiří Štilec, Ivan Štraus,Jan VičarExterní spolupráce: Jitka SlavíkováVýtvarné řešení: František ŠtormAdresa redakce:Radlická 99, 150 00 Praha 5tel. šéfredaktor: (+420) 251 554 088tel. redakce: (+420) 251 550 208(+420) 251 552 425tel. sekretariát: (+420) 251 554 089fax: (+420) 251 554 088e-mail: rozhledy@volny.czNevyžádané rukopisy se nevracejí.Distribuci a předplatné v Českérepublice provádí v zastoupení vydavatelefirma SEND Předplatné, P. O. Box 141140 21 Praha 4tel.: (+420) 225 985 225fax: (+420) 225 341 425SMS: (+420) 605 202 115e-mail: send@send.cz, www.send.czCena jednoho výtisku: 40 KčCena výtisku pro předplatitele: 30 KčDistribuce a předplatnéve Slovenské republice:Magnet-Press Slovakia, s. r. o.Šustekova 8, P. O. Box 169830 00 Bratislavatel.: (+421) 67 20 19 21,-2 – časopisy(+421) 67 20 19 31,-3 – předplatnéfax: (+421) 67 20 19 10e-mail: predplatne@press.skcasopisy@press.sk, www.press.skCena jednoho výtisku: 60 SKCena výtisku pro předplatitele: 50 SKObjednávky do zahraničí vyřizujeredakce a MEDIASERVIS, s. r. o.administrace vývozu tiskuSazečská 12, 225 62 Praha 10tel.: (+420) 271 199 255fax: (+420) 271 199 902Časopis Hudební rozhledy pro potřebyzrakově postižených zajišťujeprostřed nic tvím internetového serveruwww.braillnet.cz Sjednocená organizacenevidomých a slabozrakých ČRtel.: (+420) 266 038 714Sazba: studio Togga, PrahaTisk: Dvořák & syn, DobříšOdevzdáno do sazby: 4. 5. 2007Evidenční číslo MK ČR E1244ISSN 0018-6996Na titulní straně John FioreFoto © Národní divadlo, Hana Smejkalováwww.hudebnirozhledy.cz

john fiore, wagnera další projekty Daniel JägerJohn Fiore se narodil v New Yorku a své první hudebnívzdělání získal od svých rodičů – otce klavíristy a sbormistraa matky zpěvačky. V Seattlu studoval hru na klavír,violoncello a další strunné nástroje. Svou profesionálníhudební kariéru začal již ve čtrnácti letech, když korepetovalPrsten Nibelungův v Seattle Opera. Později vystudovalEastman School of Music v Rochesteru, New York.V roce 1981 se stal členem souboru opery v Santa Fe. Záhyse stal asistentem dirigenta ve třech významných operníchdomech (San Francisco Opera, Chicago Lyric Operaa Metropolitan Opera New York). V roce 1986 zahájilvlastní dirigentskou kariéru a debutoval v San FranciskuGounodovým Faustem. Téhož roku přišel do Evropy jakoasistent Zubina Mehty, aby ve Florencii spolupracoval nanastudování Mistrů pěvců norimberských, dále asistovalv roce 1987 Danielu Barenboimovi při uvedení Tristanaa Isoldy na Bayreuthských slavnostních hrách, následujícírok tamtéž při uvedení Parsifala a v roce 1988 při novéinscenaci Prstenu Nibelungova v režii Harryho Kupfera.V tomto období spolupracoval také s Leonardem Bernsteinem.V současné době je John Fiore jednou z vedoucích uměleckýchosobností hudebního světa Porýní v Německu. Zastávápost šéfdirigenta Deutsche Oper am Rhein (tento opernídům má scény v Düsseldorfu a Duisburgu) a uměleckéhovedoucího orchestru Düsseldorfer Symphoniker.Jméno dirigenta Johna Fioreho je známé i na mezinárodníoperní scéně. Je častým hostem Metropolitní opery v NewYorku, kde za uplynulých již více než deset let dirigovalnapříklad Dvořákovu Rusalku (1993, 1997), Verdiho Aidu,Maškarní ples a La traviatu, Pucciniho Madame Butterfly,Bohému a Tosku nebo Bizetovu Carmen. V Německučasto působí v Mnichově – Bayerische Staatsoper (Maškarníples, Aida, Bludný Holanďan) a v Drážďanech –v Semper Oper (Arabella, Únos ze Serailu, Nabucco, Aida,La traviata, Popelka). Před angažmá v Deutsche Operam Rhein nastudoval několik oper v Köln Oper, kde debutovalv roce 1990 s Pucciniho Manon Lescaut.V posledních sezonách se John Fiore soustředí na díla20. století – zejména Janáčkovy opery, dirigoval ale takéBergovu Lulu, Debussyho Pelléa a Mélisandu, v roce 2003uvedl v Santa Fe ve světové premiéře operu Madame Maood Brighta Shenga a 2005 nastudoval s velkým úspěchemv Deutsche Oper am Rhein operu Vipern od ChristianaJostse.John Fiore působil v poslední době například v Itálii (Janov– Bohéma, La Gioconda; Řím – La traviata) a v řadě operníchdomů USA. V roce 2001 debutoval v Houstonu s WagnerovýmTannhäuserem.Na jaře 2005 triumfoval v pražském Národním divadleuvedením kompletního Wagnerova Prstenu Nibelungova.V současné době připravuje s orchestrem Národníhodivadla vlastní celovečerní suitu z tohoto díla pod názvemRing beze slov, která bude uvedena 30. května ve Smetanověsíni Obecního domu v rámci Mezinárodního hudebníhofestivalu Pražské jaro.Kdy jste se poprvé setkal s dílem Richarda Wagnera PrstenNibelungův a jak na vás zapůsobilo?Narodil jsem se v New Yorku, který se ale mým rodičům zdálpříliš nebezpečný, tudíž jsme se brzy přestěhovali do Seattlu,odkud pocházela moje matka. Otec začal v tamní opeřepůsobit jako korepetitor a asistent sbormistra. Jednohorozhovory 3dne začal doma připravovat Valkýru. Psal se rok 1972. Byljsem tím dílem úplně uchvácen a našel si také v otcově sbírcenahrávku, která mne absolutně fascinovala. Poté, co jsemv divadle zhlédl Valkýru, jsem si doma u klavíru začal sámpro sebe studovat Siegfrieda, který měl být uveden v příštísezoně. Následoval Soumrak bohů a poté kompletní Ring.Hudební ředitel divadla, slavný barytonista George London,slyšel, že jsem takový „enfant terrible“, který si doma studujecelou tetralogii a angažoval mne jako korepetitora přikompletním uvedení díla. Bylo mi čtrnáct let.Jak tehdy probíhaly zkoušky, jakou pro vás měly jako prozačínajícího umělce atmosféru?Bylo to pro mne fantastické, hrál jsem na klavír úplně všechnoa snažil jsem se hru pojmout, jako by hrál celý orchestr.Spolupráce s dirigentem byla skvělá, měli jsme i báječnézpěváky. Tehdy jsem se do Wagnera doslova zamiloval, celýRing jsem uměl zpaměti. Bylo to možná trochu bláznivé.Jak tento váš umělecký vztah s dílem Richarda Wagnerapokračoval?Po studiích jsem byl v osmdesátých letech angažován jako asistentdirigenta při kompletním uvedení Ringu v San Francisku,na kterém se podíleli vynikající pěvci jako Eva Marton,Leonie Rysanek, Gwyneth Jones, Thomas Stewart neboRené Kollo. Byla to nádherná práce. Poté jsem na konci osmdesátýchlet pracoval tři roky jako asistent Daniela Barenboimana Bayreuthských slavnostních hrách při uvedeníTristana a Isoldy, Parsifala a kompletního Prstenu Nibelungova,který režijně připravil Harry Kupfer. Když jsem sestal hudebním ředitelem v Düsseldorfu, rozhodl jsem se, ženastuduji poprvé sám celý Ring. Deutsche oper am Rhein jižměla na repertoáru starší inscenaci, kterou jsem postupně– jednu část v jedné sezoně – hudebně přestudoval. Následnějsme provedli celou tetralogii v jedné sezoně.Právě tento váš „düsseldorfský“ Ring jsme měli možnostzhlédnout v roce 2005 také v Praze. Jak jste tehdy jakoamerický dirigent působící na významné německé scéněvnímal první kompletní uvedení díla na prvním českémoperním jevišti?Byl to pro českou kulturu, Národní divadlo i pro mnenesmírně důležitý projekt. Když mi generální ředitel Deutscheoper am Rhein prof. Tobias Richter poprvé řekl, žeby chtěl spolupracovat na první kompletní inscenaci Ringuv pražském Národním divadle s orchestrem, který toto dílonikdy nehrál, naposledy před třiceti lety a jen první dvě části,byl jsem velmi překvapen. Navíc bylo zamýšleno všechnydíly tetralogie nastudovat současně, což je pro každé světovédivadlo téměř nemožné, ne-li vůbec nemyslitelné. Na světěje pouze jedno místo, kde se Ring nastudovává najednou,a to je Bayreuth. Orchestr Bayreuthských slavnostních herale toto dílo pravidelně hraje již více než sto let. Jsou tamhráči, kteří ho interpretují například čtyřicet let a důvěrněho proto znají. Myslel jsem si, že nastudovat současně celýRing v divadle, jež nemá wagnerovskou tradici a s orchestrem,který jsem do té doby vůbec neznal, nebude absolutněmožné. Byl to opravdu velký risk. Jelikož jsem nemohl v Prazebýt na hudební přípravu celého projektu, vyslal jsem doNárodního divadla nejdříve své asistenty, kteří orchestr velmidobře připravili, abych se mu pak mohl po interpretačnístránce adekvátně věnovat.Jak jste byl spokojen s výsledkem?Byl to doslova zázrak. Orchestr se Ringu věnoval s neskutečněvelkým nasazením a všichni jej vnímali jako opravdu důležitýprojekt. Každá část tetralogie měla stabilní hráčské obsazení,což bývá v běžné divadelní praxi spíše výjimkou. V Prazese to velmi vyplatilo a výsledek byl doslova fantastický.

HUDEBNÍVELETRHPRAHA200720.–22. 9. 2007VELETRÎNÍ PALÁChudební nástroje a pfiíslu‰enstvíjevi‰tní a osvûtlovací technikazáznam a reprodukce zvukudomácí audio videopoãítaãe a hudbahudební média...veletrh, koncerty, semináfie,pfiedvádûãky, Dûti, pojìte si (za)hrátvíce informací nawww.huvel.czUDÁVÁME TÓN...TAKOVOU MUZIKU V RÁDIU NEUSLY·ÍTE!

6rozhovorymurray perahia – hvĚzdamezi klavíristy Petr VeberFoto archivAnglické slovo peerless se dá přeložit mnoha způsoby –s ničím neporovnatelný, jedinečný, nepřekonatelný, naprostonesrovnatelný, nemající sobě rovna, nedostižný, absolutní…Všechny tyto přívlastky k sobě v jednom často opakovanémslově váže v zahraničních textech díky své hřejeden jediný pianista, dirigující sólista, hvězdný host letošníhoPražského jara Murray Perahia. Jeho jméno v programudoprovází název světoznámého londýnského orchestruThe Academy of St. Martin in the Fields a jménatří skladatelů – Beethovena, Haydna a Mozarta. Začátkemkvětna nám poskytl krátký telefonický rozhovor.Rok 2006 byl celosvětově oslavovaným mozartovskýmjubileem…. Co vám přinesl a co podle vás přinesl Mozartověhudbě?Musím předeslat, že Mozartovu hudbu miluji, a proto minezáleží na tom, jaký je zrovna rok. Stejně jsem se ale loňskéhovýročí, bohužel, nemohl zúčastnit – nehrál jsem, byljsem zraněn. Vzalo mi to v podstatě jeden rok. Nyní už jeto ale lepší.V každém případě se říká, že možná Mozartův výročnírok napomohl dalšímu zpřístupnění hudby, tomu, aby bylanašim současníkům klasika srozumitelnější. Je to i vášdojem?Já si naopak myslím, pokud mám být zcela poctivý, že porozumětMozartově hudbě je dost obtížné. Je k tomu potřebadocela dost hudebního vzdělání. Jeho hudba je totiž mnohemkomplexnější, než se zdá být. Je v ní mnoho kontrapunktu,zvláště v pozdnějších dílech. Je v ní i plno emocí, kterézdaleka nejsou tak jednoduché, jak vypadají. Může to býtpro někoho až rušivé. Třeba v Klavírním koncertu c moll…Tónina c moll, kdykoli ji použije, je u Mozarta taková. Nebosi vezměte klavírní Fantazii c moll, smyčcový kvintet… Tovše jsou nepokojné, neklidné, problémové skladby. Dokoncei v durových tóninách Mozart umí vyjádřit mnoho smutku,mnoho napětí v duši. Porozumět tomu, i čistě intelektuálně,může být obtížné. Mimo jiné i proto, že jsou to dlouhé fráze.Nebo si vezměte Pražskou symfonii – to je dílo, které měnímnohé v hudbě, dílo, bez něhož by ani Haydnovy vlivy nebylymožné. Názor, že Mozart je jednoduchý a srozumitelný,bych prostě nepodepsal.Říkává se, že je pro kulturu orchestrálního hraní nezbytnostísetkávat se v repertoáru s díly vídeňských klasikůMozarta, Haydna, Beethovena. Jsou to ostatně tři autoři,které jste si připravil i pro letošní Pražské jaro. Jak pohlížítena tento názor?Určitě. Souhlasil bych. Je to totiž jistý druh perfekce, nebo bys nimi měla být perfekce spojena. Není jednoduché vysvětlitproč. Podařilo se jim vysokou úroveň abstrakce učinit současnědramatickou. Klasická forma bývá někdy podceňována,ale ona je velice živoucí a skutečně velice dramatická.Skladby vídeňských klasiků jsou dramaty od začátku do konce.Zrovna se znovu zabývám Haydnovými „Londýnskými“symfoniemi… Jeho hudba má v sobě takovou intenzitu výrazu!Nechci zacházet do technických podrobností – ale vezmětesi třeba poslední věty… Tam je tolik nového, inovativního,že i Beethovenovi trvalo ještě dlouho, než k něčemutakovému došel. V tomto repertoáru jde o proměny do vyššíchúrovní hudby, takže právě proto je důležité pro hudebníkytuto tvorbu hrát, aby jim bylo obecně jasné, co všechnohudba může činit.Murray PerahiaKdy jste začal vedle hraní také současně dirigovat?Někdy v sedmdesátých letech. Dirigoval jsem už na škole,ale řekl bych, že první vystoupení, kdy jsem hrál a dirigovalzároveň, šlo tehdy o Mozartovy klavírní koncerty, bylav roce 1971. Pak jsem se po příchodu do Británie dostal kespolupráci s Anglickým komorním orchestrem – a to jsmedělali všechny Mozartovy koncerty. Tohle spojení trvalo takasi deset let. A nyní posledních zhruba šest let často pracujis Akademií sv. Martina. Diriguji je nebo diriguji od klavíru.Vyžadovalo nebo vyžaduje od vás dirigování nějaké zvláštníúsilí?Hlavně musím říci, že nejsem vlastně v pravém slova smysludirigent, necítím se být profesionálním dirigentem. Spíše topro mě je příležitost, jak se dát dohromady s dalšími hudebníky,diskutovat o věcech a tvořit společně hudbu.Převážně se zabýváte jen hudbou z přelomu 18. a 19. století…Nechybí vám tím pádem něco? Trochu teď samozřejměprovokuji…Nechybí! Pro mě je to vlastně současná hudba. Hovořío věcech, které jsou současné. To je ale velké téma a byloby nefér ho přejít jen tímto způsobem. Je to opravdu zásadnítéma… Není čas ho probrat hlouběji, tak snad řeknu jentoto: cítím, že forma a tónina patří k sobě, že je nelze oddělovat.Když jsem byl mladší, hrával jsem i docela dost moderníhudby. Hrál jsem hodně Bartóka, doprovázel jsem PeteraPearse v Brittenových vokálních dílech, dělal jsem Schönberga,Tippetta, Weberna… Ale nyní je můj zájem soustředěnpředevším na hudbu klasicismu. Nebudu teď rozebírat,proč, to je složité, ale je to prostě tak. A ještě něco. Hudbu,kterou hrajete, musíte mít rád, jinak nelze na veřejnostihrát. A mně se prostě hudba klasicismu velice líbí.Co považujete za jedinečné na hře Akademie sv. Martina,že má tak úžasnou reputaci?Jsou to nejlepší profesionálové v Anglii. Mají samozřejměi vynikající dechy, ale co je dělá tím, čím jsou, je předevšímsmyčcová sekce. Její kultivovaný zvuk a jednotnost v souhře.Je to živé společenství, mimořádná skupina lidí.Uvažujete v kategoriích, jako je problematika hraní staršíhudby na moderní, či na historické nástroje, nebo se tímnezabýváte?

Sám například pracuji s historickým cembalem. Ale obecněmusím připomenout svůj již zmíněný názor, že jde vlastněo soudobou hudbu. A v tom je i odpověď týkající se nástrojů.Porovnáváte nějak Ameriku a Evropu? Po stránce hudebníhoživota…Mám Ameriku rád, ale většina mého času se týká Evropy…Takže to ani není otázka pro mě.Které období svého života považujete za důležité?Abych řekl pravdu, zabývám se především současností –a pak budoucností, takže bych nechtěl říci něco špatně.A čím se aktuálně zabýváte v koncertní činnosti?V dubnu jsem měl poslední recitál a po zájezdě směřujícími na Pražské jaro mi končí sezona. Začínám pak v září…Čeká mě spousta zajímavých věcí. Například první vystoupenív Bukurešti, koncert v Carnegie Hall s Claudiem Abbadema podobně… Co mě ale teď také opravdu hodně zajímá,je příprava Beethovenových sonát pro Henleho edici, to jejedno z hlavních nakladatelství zabývajících se urtextovýmiedicemi. Už je venku asi šest sonát a myslím, že to je ještěpráce tak na příštích deset let.Murray Perahia je po třech desítkách let své koncertnídráhy počítán mezi nejvyhledávanější klavíristy naší doby.U orchestru The Academy of St. Martin in the Fields je stálýmhostujícím dirigentem. Narodil se v New Yorku, vedleklavíru studoval dirigování a kompozici na tamní MannesCollege. V roce 1972 vyhrál klavírní soutěž v Leedsu, o rokpozději debutoval na Brittenově festivalu v Aldeburghu,kde se v letech 1981–1989 podílel na jeho uměleckém vedení.Inspirací mu bylo přátelství s pianistou VladimiremHorowitzem. Získal ocenění od Royal Philharmonic Societya čestný doktorát na univerzitě v Leedsu, stal se čestnýmčlenem Royal College of Music a Royal Academy…V roce 2005 ho britská královna povýšila na rytíře – KnightCommander Most Excellent Order of the British Empire.Murray Perahia natáčí pro firmu Sony Classical. V roce2003 získal Gramy za nahrávku Chopinových Etud op. 10a 25. Oceňován je jeho snímek posledních Schubertovýchsonát, jeho Bachovy Anglické suity a Goldbergovské variacei klavírní koncerty a Mozartovy i Beethovenovy klavírníkoncerty. •Murray PerahiaPřítomnostve finále… Eduard Douša…samozřejmě další koncertní sezony. Sezonabyla uzavřena valnou hromadou a následnýmzávěrečným koncertem. Vše proběhlo ve středu18. dubna 2007 v Lichtenštejnském paláciv Praze. Standardně navštívená „valnice“zhodnotila uplynulou sezonu, hospodaření,prohovořila řadu zajímavých témat a zvolilanový výbor. Zvoleni byli (v abecedním pořadí):E. Benešová, V. Clar, E. Douša, P. Hanzlík,A. Katmeridu, J. Marek, V. Mojžíš, O. Semerák,P. Trojan. Do kontrolní komise O. Semerák,P. Hrabánek a J. Bezděk.Na večerním koncertě zazněly skladby převážnějiž nežijících členů. Publikum vyslechlo v prvníčásti zvukově zajímavou suitu Jezero pro čtyřručníklavír Jiřího Horáčka v pečlivém nastudováníEvy Benešové a Tomáše Víška, dále to bylaSonata doppia pro dvoje housle Štěpána Luckéhov interpretaci souboru Duo Eco – Eva a PavlaFranců a jedno z nejlepších komorních dělLuboše Fišera – Sonáta pro housle a klavír„Ruce“ v podání Petra Macečka (housle)a Daniela Wiesnera (klavír). „ Hvězdné“interpretační obsazení následovalo i ve druhéčásti večera, kde zazněly Sonata pro violoncelloa klavír Miroslava Pelikána, ArmoniosoJana F. Fischera a In memoriam pro flétnua klavír letos jubilujícího Václava Riedlbaucha.Na nastudování těchto skladeb se podílelicellista Petr Prause, flétnista Jan Riedlbaucha klavírista Daniel Wiesner.Těšíme se na vás v nové koncertní sezoně.Foto archivO aktuálním dění ve Sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, jehokoncertech a představeních či záměrech do budoucna se budete mocina stránkách Hudebních rozhledů pravidelně seznamovat i v tomtoroce. Rovněž tentokrát se necháme rádi inspirovat i vašimi otázkami,které lze zaslat e-mailem na adresu ivana.goldsteinova&nm.cz neborozhledy@volny.cz.

8událostisymfonický orchestrpražské konzervatoŘepod taktovkouserge baudaPraha, Rudolfinum Hana JarolímkováSlavnostní koncert, pořádaný 30. dubna ve Dvořákově síni,měl za cíl předznamenat blížící se oslavy dvoustého výročízaložení Pražské konzervatoře, které jsou velkoryse naplánoványjiž od příštího roku, byť datum zahájení výuky mladýchhudebníků připadá až na rok 2011, kdy oslavný maratónvšech akcí vyvrcholí. Program, kterého se zhostili současnístudenti školy, Symfonický orchestr Pražské konzervatořea sólistky Tereza Chyňavová (mezzosoprán) a KateřinaKněžíková (soprán), byl sestaven výhradně z děl francouzskýchskladatelů, která se studenty ve spolupráci s MiriamNěmcovou – stálou dirigentkou školního orchestru – nastudovalsvětově proslulý francouzský dirigent Serge Baudo.Podnětem k takto sestavenému koncertu byla však nejenomznačná spřízněnost obou kultur, kdy ve Francii našla svávýznamná působiště i řada českých skladatelů jako napříkladJan Křtitel Krumpholz, Antonín Rejcha, Bohuslav Martinů,Vítězslava Kaprálová či v současnosti Vojtěch Saudek a KryštofMařatka, ale bezpochyby i skutečnost, že právě konzervatořev Paříži a Praze, založené v letech 1795 a 1811, patříspolečně s Konzervatoří v Miláně, otevřenou v roce 1807,k vůbec nejstarším umělecko-pedagogickým institucím svéhodruhu v Evropě. Vždyť i v hudebních metropolích, jaképředstavovala např. města Vídeň či Londýn, byl tento typškol založen až v letech 1817 a 1922, o Lipsku a Berlíně, kdebychom našli konzervatoře až ve čtyřicátých a padesátýchletech 19. století (konkrétně 1843 a 1850) ani nemluvě! Takovétovýsostné postavení bezesporu zavazuje, a proto jsem jistěnebyla sama, kdo šel na koncert se zjevnou zvědavostí, jak sidnes studenti stojí a zda splní očekávání, která jsou do nichvkládána. A to nejen přítomnými profesory, ale i rodiči a příbuznými,kteří s ostatními posluchači zaplnili téměř celouDvořákovu síň a vytvořili v průběhu večera neobyčejně vřelouatmosféru, jež se postupně vzhledem k jednotlivým výkonůmsólistek i orchestru ještě více zintenzivňovala.Do světa harmonicky bohaté a instrumentačně nepřekonatelnéfrancouzské hudby nás zavedla Španělská rapsodieMaurice Ravela, představující reprezentativní dílo hudebníhoimpresionismu inspirovaného španělským folklorem, přijehož interpretaci se Symfonický orchestr Pražské konzervatořepředstavil jako těleso, které si i z tak výrazově nelehkoupartiturou – byť bych uvítala více kontrastů a vycizelovanějšíchdetailů – dokáže poradit. Nemalou zásluhu na tomměl bezpochyby i Serge Baudo, který je na francouzskouhudbu vyhlášeným expertem a s českými tělesy má díky mnohaletéspolupráci, datované od roku 1959, kdy poprvé stanulpřed Pražskými symfoniky, nepřeberné zkušenosti.V další části večera, v níž orchestr předvedl i umění citlivéhodoprovodu, se však pozornost posluchačů přenesla zejménana obě sólistky: Terezu Chyňavovou a Kateřinu Kněžíkovou.Obě zazpívaly po dvou áriích (Chyňavová árii DalilySamson recherchant z opery Camilla Saint-Saënse Samsona Dalila a Seguedillu z Bizetovy Carmen, Kněžíková áriiJulie Je veux vivre z opery Romeo a Julie a árii Olympie LesOiseaux dans la Charmille z Offenbachových Hoffmannovýchpovídek), obě byly oblečené do krásných slušivých šatů,které si Kateřina Kněžíková dokonce po první árii převlékla,a obě předvedly, že už něco umí a mají před sebou slibnoubudoucnost. I když v letošním roce teprve svá studia nakonzervatoři končí, mohou se pochlubit již celou řadu soutěžníchocenění i hostování na nejrůznějších českých operníchscénách včetně pražského Národního divadla. Obzvláštěo dva roky starší Kateřina Kněžíková, kterou budememoci letos slyšet např. na festivalu Smetanova Litomyšl (a tojako Barče ve Smetanově Hubičce, které na festival přivezepražské Národní divadlo, či v Kytici B. Martinů, připravovanéve spolupráci s Filharmonií B. Martinů), má již nasvůj věk poměrně bohaté zkušenosti, které tentokrát posluchačiocenili bouřlivými ovacemi zejména po technicky velmidobře zvládnuté Olympii. Až k tomu přidá ještě určitýnadhled a lehkost projevu, určitě o ní ještě uslyšíme. I TerezaChyňavová si však získala sympatie aplaudujících posluchačů:její mezzosoprán má krásnou sametovou barvu a jeznělý ve všech polohách. Byť někdy ještě přechází z rejstříkudo rejstříku, všechny předpoklady k dalšímu úspěšnémurozvoji určitě mladá pěvkyně má.Vrcholem celého koncertu se ale přece jenom stala až Saint-Saënsova Symfonie č. 3 c moll „varhanní“, op. 78, v níž se varhanníhopartu spolehlivě ujal Přemysl Kšica. Mladí hráčiji pod vedením zkušeného Serge Bauda vystavěli na působivýchkontrastech, neopomněli však sledovat i celkovou tektonikudíla, a tak jej vygradovat až do strhujícího Maestosas působivě a velmi precizně vystavěnými kontrapunktickýmiplochami.Večer, jenž byl jakousi první vlaštovkou blížících se oslavdvoustého výročí Pražské konzervatoře, jasně svou úrovníprokázal, že škola, v níž působili i ti největší velikáni českéhudby v čele s Antonínem Dvořákem a Josefem Sukem,je i nadále prestižní uměleckou institucí, která chce svojevýznamné jubileum oslavit se vším, co ke slavné historii,která ji provází, patří. •Kateřina Kněžíková při zkoušce v orcherstrálním sále Pražské konzervatořeTereza Chyňavová při generální zkoušce ve Dvořákovfě síni RudolfinaFoto archivFoto archiv

dvakrát Česká filharmoniePraha, Rudolfinum Vladimír ŘíhaMackerrasův Asrael událostíPrvní ze dvou velikonočních dubnových programů České filharmoniev pražském Rudolfinu měl 5. a 6. 4. jako dirigentav Praze nesmírně oblíbeného sira Charlese Mackerrase.Donedávna ještě stálý hostující dirigent ČF a známý znalecčeské hudby a Talichův žák se opět prokázal jako člověk,který stále přes svůj vysoký věk nepolevuje v objevování dalšíchčeských autorů.Tentokrát do programu vedle úvodní Haydnovy Symfonieč. 49 f moll „La Passione“ zařadil Josefa Suka a jeho symfoniiAsrael. Již způsob dirigování, který zvolil – neřídil taktovkouale pouze prsty – naznačoval jeho vztah k oběma skladbáma práci s orchestrem. A i když Haydnova raná symfonie mělapožadovanou klasicistní svěžest, tempo i odstínění pomalýchi bouřlivějších částí (snad až na malé hornové zaváhání),vrcholem večera se bezesporu stalo až provedení Sukovadíla. Jeho smuteční symfonie c moll, psaná pod vlivem tragickýchmomentů skladatelova života – smrti jeho učitelea tchána Antonína Dvořáka a milované ženy Otylky – zazníváv poslední době poměrně často a určitou renesanci zažívái v zahraničí. V Mackerrasově nastudování tentokrát navícurčitě sehrála nemalou roli i nedávná ztráta v jeho rodině(smrt dcery), vzhledem k níž zvolil pro svoji výpověď vysoceemotivní přístup vyznačující se i pomalejšími tempy (jednučást dokonce oddirigoval v sedě na stoličce). Hráči České filharmonievyšli dirigentovi vstříc a soustředěným výkonemse zasloužili o dosažení hlubokého dojmu ze společného provedení,který posluchači vyjádřili dlouhotrvajícími ovacemive stoje. Spontánní aplaus dirigenta viditelně dojal, a stalse tak zároveň i výrazem díků za jeho dosavadní a celoživotníspolupráci s našimi orchestry. Naštěstí bude pokračovati nadále – podle posledních zpráv přijal sir Charles místočestného dirigenta Státní filharmonie Brno!Mácalův Dvořák s UrbanovouHned v dalším programu o týden později připravil šéfdirigentČeské filharmonie Zdeněk Mácal publiku další skvělýzážitek – provedení Dvořákovy kantáty Svatební košile(12. a 13. 4.). Erbenův text inspiroval skladatele k vytvořenídíla, jehož premiéry v Plzni a anglickém Birminghamuv roce 1885 přinesly do pokladnice české kantátové tvorbyklenot, jenž Mácal se sólisty, sborem i Českou filharmoniípředložil tak, jak jsme ho dlouho neslyšeli.Dívku totiž zpívala sopranistka Eva Urbanová, jejího milého–umrlcetenorista Michal Lehotský a vypravěče basistaPeter Mikuláš. Mácal nechal dílo zaznít v jednom celkubez přestávky a bez doplnění další skladbou, a tak nezvyklekrátký program večera jistě překvapil mnoho posluchačů.Zejména proto, že se jim i tak dostalo pořádného kusu nádhernéhudby a skvělého zpívání, o které se přičinil i Pražskýfilharmonický sbor vedený novým sbormistrem, mladýmLukášem Vasilkem. Provedení vévodila Eva Urbanová a obějejí parádní čísla – árie s modlitbami – vyzněla emotivně,nepostrádajíce i díky orchestru a sólům v něm (klarinetistaTomáš Kopáček) míru kantilény i hororového pozadí.Dirigent zvýraznil dramatická místa – zejména jízdu oboupostav (dívky a jejího milého) krajinou a závěrečné prozřenídívky s modlitbou – ale nepotlačil ani momenty lyričtější,a tak se postaral se všemi spoluúčinkujícími o úspěch dobřenavštíveného večera. •7. 9. – 28. 9. 2007pod záštitou primátorky Města Karlovy Vary JUDr. VeronikyVlkové, hejtmana Karlovarského kraje JUDr. Josefa Pavla,Ministerstva kultury České republiky a generální ředitelkyGrandhotelu Pupp Ing. Andrey Pfeffer-Ferklové7. 9. 2007 Zahajovací koncertGrandhotel Pupp Antonín Dvořák: Slavnostní pochod19.30 Jean Sibelius:Koncert pro housle d moll, op. 47Jean Sibelius: FestivoAntonín Dvořák:Symfonie č. 8 G dur, op. 88 „Anglická“Roman Patočka – housleDirigent Douglas Bostock (Velká Británie)11. 9. 2007 Komorní koncert festivaluCarlsbad Plaza Krásy baroka19.30 Václav Hudeček – houslePetr Adamec – cembalo14. 9. 2007 Symfonický koncert festivaluGrandhotel Pupp Antonín Dvořák: Stabat Mater, op. 5819.30 Pražský filharmonický sborLívia Vénosová - sopránTereza Chýňavová – mezzosopránVladimír Doležal – tenorIvo Hrachovec - basDirigent Jiří Stárek18. 9. 2007 Komorní koncert festivaluLázně III Antonín Dvořák: Smyčcová serenáda E dur, op. 2219.30 Petr Iljič Čajkovskij: Smyčcová serenádaDivertimento – smyčcový orchestr KSO21. 9. 2007 Symfonický koncert festivaluGrandhotel Pupp Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 1 C dur19.30 Gustav Mahler: Symfonie č. 1 D dur „Titan“Dirigent Jiří Stárek28. 9. 2007 Závěrečný koncert festivaluGrandhotel Pupp Claude Debussy: Nokturna19.30 Erich Korngold: Koncert pro housle D durAntonín Dvořák:Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“, op. 95František Novotný – housleDirigent Martin Lebel (Francie)Předprodej vstupenekLázně III - vestibul, Mlýnské nábřeží 5, Karlovy Vary, Po-Pá 14.00-17.00, tel. +420 353 232 026Infocentrum města Karlovy Vary, Lázeňská 1, Karlovy Vary, tel. +420 353 232 863Infocentrum města Karlovy Vary, Dolní nádraží, Karlovy Vary, tel. +40 353 232 838Čedok, cestovní kancelář, Dr. Davida Bechera 23, Karlovy Vary, tel. +420 353 234 249Hotel Venus, Guest service, Sadová 815/8, Karlovy Vary, tel. +420 353 433 411Hotel Richmond, Slovenská 567/3, 360 01 Karlovy Vary, tel. +420 353 177 111Hotel Imperial Karlovy Vary, U Imperialu 31, Karlovy Vary, tel. +420 353 203 111Krajská knihovna Karlovy Vary, Závodní 378/84, Karlovy Vary, Tel.: 353 502 800Informační centrum Ostrov, Dům kultury, Mírové nám. 733, Ostrov, tel. +420 353 800 526Karlovarský symfonický orchestr, Husovo nám. 2, 360 01 Karlovy Varykso@kso.cz, www.kso.cz

festivaly, koncerty 13v první podtrhl dirigent ještě téměř „mozartovský“ charakterdíla, ve druhé „barbarské“ baletní suitě tvořící skladatelskýmilník 20. století zdůraznil expresívnost a divokost (vizklarinetová sóla) – dirigent k tomu využil i netypického posazeníorchestru s dechy a klavírem vpravo, což zvukově zesílilodojem z díla. Koncert určitě patřil k vrcholům sezony. •dvoŘákovo stabat materPraha, Rudolfinum Jan Maria DobrodinskýChválit Dvořáka za jeho Stabat mater by bylo nepochybněpříslovečným nošením sov do Athén. Přesto si dovolím několikpostřehů. Po celou jednu epochu české hudební historiebyl jednou „školou“ A. Dvořák líčen jako prosťáček, kterýsnad ani neví co, jak a proč napsal. A přece i v jeho Stabatmater je řada míst, možná závažnějších, možná detailů, zakteré by byl vděčen i skladatel největší z největších.Všimněme si třeba formy díla. První část tvoří takřka třetinucelé skladby a je následována několika kratšími či delšímivětami sboru a sólistů. Napětí formy, ale stále cítímejako „velký auftakt“ k závěrečné části. Ta hudebně, i kdyžs jiným textem, pracuje zpočátku s tematickým materiálemúvodu. Ovšem tam, kde se v prvé části gradace třikrát zřítí dozmenšeného septakordu, zde se osvobozuje do radostného,slavnostního G dur. To mohl „vymyslet“ pouze člověk mimořádnýchintelektuálních a racionálních kvalit – tak rozlehlouklenbu postavit pouze na dvou opěrných sloupech. A dále:radostné Amen v naprosto spontánním proudu hudby s přirozenýmkontrapunktickým spojením hlasů. Tedy jásot nakonci tragedie! Ovšem pravý vrchol skladby vytvořil Dvořákne v plenu, ale v chorální a cappella partii sboru bez doprovodu.Fyzikové, spočítejte decibely, kde jich je více – v předcházejícímtutti, nebo zde. Jistěže jich bude méně v tomtoa cappella místě, ale přece zde je vrchol skladby. Rozhodnutígeniovo – možná i ojedinělé v celé oratorní literatuře.Pokloňme se Antonínu Dvořákovi!Omlouvám se za tento poměrně rozsáhlý a pro někoho možnái příliš patetický úvod, na nějž bude poněkud obtížnénavázat povídání o tom, co bylo nízko, rozházené v rytmu,nebo mylné v tempu. Pokusím se o to. Především by se patřilopoděkovat dramaturgii Pražské komorní filharmonieza zařazení tohoto díla do programu. Není možno při tomnevzpomenout na mnohá Smetáčkova provedení tohoto dílav čase totality, kdy takřka již nestačily večery ve Velikonočnímtýdnu (a místa ve Smetanově síni). Nehledě na to, ženejméně na dvou pražských kůrech (u sv. Jakuba a u Křižovníků)bylo otázkou cti toto dílo provést.Není pochyb, že dirigent Kaspar Zehnder zvládl technickyi výrazově celé dílo i početný aparát perfektně. Snad jenněkolik málo poznámek. Třetí část má slovní předpis Andantecon moto a M.M = 69. Dirigent se, myslím správně, přiklonilk slovnímu předpisu con moto, než k číslu metronomu.Ve čtvrté části jsem dlouho neslyšel v takovém krásnémvýrazu opuštěnosti provést pět taktů před Poco più mosso.V pátém čísle bylo, myslím, základní tempo správné, i kdyžopět rychlejší než metronomický údaj. Ovšem úsek Un pocopiù mosso (opět rychlejší M.M = 56) se mi zdálo vzhledemk poměrně krátké časové ploše příliš rychlé, což umocňovaloještě forte martellato smyčců. Vzájemné vyvážení orchestru,sboru a sólistů možno považovat za takřka ideální. Orchestrpodal, myslím, bezchybný výkon (počáteční fis skladby teoretickyani nemůže být intonačně přesné – dá se akustickyvypočítat). Hrál pod svým šéfdirigentem – vyjádřeno sportovnímtermínem „s plným nasazením“. Myslím si však, žepro toto dílo není menší obsazení smyčců vhodné. Nejdeo sílu zvuku, ale o celkovou barvu a výraz, kdy smyčce znějí„komorně“, ale dechové nástroje „symfonicky“. Můžemeuvažovat o tom, že v takovém obsazení asi slyšel autor svédílo doma, festivalové prezentace v Anglii s několika styúčinkujícími instrumentalisty a zpěváky musely pochopitelněznít jinak – odtud možná ty pomalejší metronomy?Ze sólistů bych chtěl především vyzdvihnout výkon basistyMartina Gurbaľa. Jeho i v slabší síle plně znějící hlasovýfond mu dovolil ve všech stupních dynamické škály zpívatměkkým, neforzírovaným tónem. Z tohoto pohledu bylomožná vzorově zazpívané č. IV (Fac ut ardeat cor meum).Tenorista Tomáš Černý technicky i výrazově suverénněinterpretoval všechny sólové partie i když, po dohodě s dirigentem,mohl snad místy použít slabší, resp. barevně odlišnýtémbr.Pro každou sopranistku připravil Dvořák řadu technickynelehkých sólových míst. Jsou to především tóny ve vyššípoloze v pianu, ovšem i ve forte, kdy se naopak musí prosaditnad tutti. Je tam i řada dlouho držených tónů na hranici,nebo i nad hranicemi pěveckého dechu. Domnívám se, žesólistka Iveta Jiříková tyto problémy dobře zvládla, i když asiněkterá místa by potřebovala hlas většího obsahu.U sólového altu je vrchol až v devátém čísle – „Inflamatus“.Vzpomínal jsem, jak některé altistky (počínajíc Martou Krásovou)zvládly tuto árii vzorně nebo vzorově. Myslím si, žeLucie Hilscherová může být zařazena do tohoto výčtu. Snadběhem let dojde u ní ještě k větší barevné jednotě a dynamickémuvyvážení všech poloh.Na závěr několik vět o výkonu Českého filharmonickéhosboru z Brna, s nímž jako se smíšeným sborem pracuje jehohlavní sbormistr prof. Petr Fiala. Pamatuji se, když se tentoansámbl případ od případu spojoval ze samostatného ženskéhoa mužského sboru, vím i o jeho obdivuhodném zápaseo existenční zajištění. Po této stránce to sice nedopadlo zcelaideálně, ale co se zdařilo, bylo vybudování tohoto tělesa vesmíšený sbor s vynikající uměleckou úrovní. Rád bych zdůraznil,že Petr Fiala pracuje dnes jako šéf se sborem asi déle,než se u nás stalo v posledních letech módou. Práce se sborema „na sboru“ vyžaduje podle mne delší čas, než u symfonickýchnebo operních těles. Kvarteta se také nescházejíjen na pět let. Právě jednota v pracovní metodě, názoruna interpretaci, hlasovém vedení a hlavně „vize“ sbormistrapotřebuje delší čas, aby přinesla kýžené ovoce. DvořákovoStabat mater přes svou světovou popularitu nepatří k technickynejjednodušším skladbám své doby. Tím více se ovšemmohou projevit kvality, nebo nedostatky tělesa. Ty bychomu brněnského sboru hledali těžko. Rád bych proto pochválilalespoň naprostou jednotu nejen celku, ale i jednotlivýchskupin. Tím nemyslím pouze přesnou rytmickou synchronizacivšech jeho členů, ale i souhru s orchestrem a sólisty,Dirigent Kaspar Zehnder a čtveřice sólistů: zleva Iveta Jiříková, Lucie Hilscherová,Tomáš Černý a Martin GurbaľFoto archiv PKF

s vedlejším tématem flétna a po ní sólové housle se sólovouviolou. Navíc bylo čitelně a po hlasech diferencovaněpointováno dynamické pnutí této hudby s jejími gradačnímivrcholy (zvlášť sugestivně to prokázalo crescendo na začátkufinálního Moderata), což rovněž upozornilo na dirigentůvbezpečný nadhled.Zatímco Strauss prozrazoval dirigentovu schopnost zniterněnítáhlých ploch a přesvědčivého rozkrytí jejich zvukovéhonáboje plynoucího z autorovy vynalézavé instrumentace,dokazovalo provedení Šostakovičovy 5. symfonie v prvé řaděschopnost mladého dirigenta partituru maximálně zpřehlednit.Jak tempový rozvrh, tak dynamický plán zde působilnaprosto logicky, stejně jako frázování a odstupňování vertikál,a to například hned ve vstupní masivní imitaci smyčcůs trefně „vypíchnutými“ linkami fagotů a kontrafagotu.I sarkastičtější výrazovou polohu této hudby tlumočil Vrabectrefně (pizzicatové ostinátní osminy hlubokých smyčcůa klavíru, téma přednášené hornami atd.), stejně jakoAllegretto, kde nás Olomoučtí udivovali, jaké brilance jsouschopni. Průběh Larga, odvíjeného prostřednictvím podrobnědělených smyčců, dovedl Vrabec subtilně „mahlerovsky“odstupňovat a hned v úvodu vyvolat nádherný obraz přidáváníhlasů s návratem k blažené subtilnosti zprostředkovanéimitačním dvojhlasem fléten s jemně rytmizovanýmpodkladem harfy a završeným báječně vystiženým ritenutemhlubokých smyčců. Pravda, občas zde bylo možno postřehnoutmísta, která jakoby pod tíhou maximální odpovědnostivyznívaly trochu křečovitě (například hobojové sólo podšestnáctinkovou prodlevou vysokých primů), ale jako celekvyzněla tato věta naprosto přesvědčivě. Až nepříjemně drastickya zvukově tvrdě, spíše jako náraz, nikoli crescendo namalé ploše, zahřměl vstupní akord finále, další, rytmickyextaticky cítěný a zvukově plně rozohněný průběh (pozouny,tuba!) však opět svědčil o tom, že Vrabec je s orchestrálnízvukovostí srostlý a že má stavební stránku partiturypevně v rukou.V dalším absolventském výstupu se nám toho večera předvedlšestadvacetiletý petrohradský rodák Stanislav Gallin,dnes už rovněž koncertně zkušený interpret, který má zasebou jako pianista řadu soutěžních úspěchů z ještě mladšíchlet a který letos absolvuje HAMU ve třídě prof. PeteraToperczera. Předesílám, že na okamžiky, které nám Gallinpřipravil svým vystoupením v Čajkovského Klavírním koncertub moll, budu dlouho vzpomínat. Navzdory jeho mládíšlo totiž o silně osobnostní přístup, v němž jako by se zrcadlilajakási vzácná symbióza hluboce niterné emotivnostia objektivizujícího pojetí, odmítajícího jakýkoli přídech teatrálněefektního projevu s přemírou pateticky rozvlněnýchfrází a rubat. Gallinův obraz Čajkovského byl jímavě lyrickýa ve virtuózních partiích, hraných s kouzelnou lehkostí(technickou náročnost toho počinu jsme téměř nevnímali)na doraz brilantní, ale přitom všem vzácně ukázněný. Mladýpianista dovedl skvěle vystavět gradační vrcholy, partieoktávových smrští mu vycházely i v krajně rychle nasazenémtempu, jimž trochu trápil orchestr (občas byl před ním o vlásekvpředu), neuvěřitelně precizně. Na druhé straně jindyrobustně prezentované pasáže nebo shluky romantické polyfoniemu zněly spíš filigránsky, odhalujíce křehký půvab Čajkovskéhopianistické stylizace. V přednesu některých kantilénjako by se držel zásady s až trochu asketickým přídechem,totiž nezefektňovat ta místa, kde si autorův melodicko-harmonickýzázrak vystačí sám o sobě. Například ono takvemlouvavé harmonické téma z oddílu Poco meno mosso 1.věty nijak uměle nerozvlňoval, ale tlumočil je klasicky uměřeně.A jak obrovský prostor dostala v tomto pojetí 2. věta.Ještě nikdy jsem neslyšel přednášet klavírem hlavní témaAndante semplice v tak nadpozemsky klidném vyrovnanémtónu i plynutí a navíc v tak vzrušujícím kontrastu k onomurozkošně dovádivému leggierrissimu středního dílu! •obdivuhodnýlukáš klánskýPraha, Atrium Julius Hůlekfestivaly, koncerty 15Sledujeme-li dění v žižkovském Atriu, půvabném komornímareálu v barokním slohu, neubráníme se příznivému dojmu,jak se této malé koncertní a galerijní instituci daří v pořádánípravidelných koncertů posluchačsky přitažlivé, a přitomhodnotné hudby. Atrium se navíc podílí na prezentaci máloznámých či neznámých oblastí hudební tvorby a interpretace,včetně mladých talentů.Tak může být chápán a tak také vyzněl sólový recitál teprveosmnáctiletého klavíristy Lukáše Klánského (19. 4.), jenž užod svých osmi let „sbírá“ vesměs první ceny renomovanýchklavírních soutěží dané kategorie. Jeho vystoupení opsalocelkem tradičně zavedenou dramaturgickou křivku, ve výběrusměřující od takzvaně historického k modernímu repertoáru,které však dokázalo vtisknout osobitě poutavý a strhujícíprůběh. Hraje s klidem a uvolněností, technická perfekceje demonstrována s naprostou nenuceností, plyne jaksi„sama o sobě“, samozřejmě, o to však přesvědčivěji. Technikase u mladého klavíristy ideálně doplňuje s akcentovanýmobsahovým cítěním, pochopením a ztvárněním. Výrazováškála jeho projevu je rozsáhlá a vnitřně pestrá – saháod propracovanosti nejmenších detailů, srovnatelných dobřes poetickými deminutivy, až k dramaticky rozbouřenýmporyvům, které klavír stěží unese.Dvojice Preludií a fug c moll a D dur (z druhého a prvníhodílu Temperovaného klavíru) J. S. Bacha sice uměřenězachovala všechny obligátní konvence, ale zároveň šla jemně„proti stereotypu“. Variace F dur, op. 34 a Sonáta č. 8, op. 13„Patetická“ L. v. Beethovena se nesly v duchu až překvapivěvěcného pojetí vyváženě umírněné fantazie – interpret sepříkladně nenechal svést snadno se nabízejícím romantickýmpatosem. Těžiště večera leželo v trojici skladeb F. Chopina(Balada As dur, Barkarola Fis dur, op. 60, Scherzob moll) po přestávce, mimo jiné díky mocnému rozmachua neumdlévajícímu gradačnímu vzestupu. Zde přesně platíto, co bylo řečeno v poslední větě předchozího odstavce.V jednověté Sonátě č. 1 f moll, „Ze starých sešitů“ S. ProkofjevaLukáš Klánský hravě zvládl technicky krkolomný, nepřetržitýproud hutné hudební faktury a názorně předvedl svéskvělé dispozice pro podání novodobé tvorby.Lukáš Klánský ve své dosavadní mladičké kariéře dokázalurazit obdivuhodný kus cesty. Jeho koncert v Atriu nás utvrdilv názoru, že nasloucháme někomu, o kom dozajista budemehovořit jako o „básníkovi klavíru“. •gratulaČní koncertk životnímu jubileusbormistravladislava souČkaPraha, kostel U Salvátora Jiří KolářTaké sbormistři dětských sborů stárnou, i když prý mnohempomaleji, a tak se 17. dubna dožil v plné síle svých krásných70. narozenin zakladatel a umělecký vedoucí předníhočeského dětského sboru Radost Praha – Vladislav Souček.Nahlédneme-li do uměleckého životopisu sboru pracujícíhopři ZUŠ v Praze 7, zjistíme, že vznikl v roce 1961, a že tedy

svĚtové klavírní duokoncertovalo v ostravĚOstrava, Janáčkova konzervatoř Hana AdámkováV pondělí 16. dubna, jen pár dní před zahájením letošníXV. Schubertovy mezinárodní soutěže pro klavírní dua v Jeseníku,se ostravskému publiku představili vítězové minuléhoročníku (2005), ruské klavírní duo Irina Silivanova a MaximPuryžinskij na koncertě, který se uskutečnil na Janáčkověkonzervatoři. Vystoupení vítězů se v Ostravě v průběhuposledních několika let stalo dobrou tradicí a zdejší posluchačisi tak již mohli vyslechnout několik světových klavírníchduet – mezi nejzajímavější jistě patřila například dua ChristosPapageorgiou a George Petrou (Řecko) nebo Glenn Inangaa Jennifer Micallef (Nigerie – Malta).Irina Silivanova a Maxim Puryžinskij připravili posluchačůmzajímavý program, sestavený převážně ze stěžejních čtyřručníchděl a kompozic určených dvěma klavírům. První polovinupojali komorně a na úvod nabídli náročnou SchubertovuFantazii f moll, op. 103 pro klavír na čtyři ruce. Od prvníchtaktů bylo zřejmé, že výrazové možnosti, které romantickýrepertoár nabízí, oběma interpretům velmi vyhovují,což potvrdili i v následujících prvních pěti Uherských tancíchJohannesa Brahmse. Předváděli dokonalou souhru, obdivuhodnoutónovou plasticitu a doslova se vyžívali v prudkémstřídání (mimochodem velmi přesném) dynamických a tempovýchrejstříků.Druhá část večera už patřila velkým skladbám pro dva klavíry.Po zdařilé úpravě Borodinových Poloveckých tanců siposluchači mohli vychutnat Rachmaninovovu nádhernoudruhou Suitu op. 17 a na závěr velkolepou Ravelovu tanečnístylizaci vídeňského valčíku La Valse. Po úvodním komornějšímprojevu se tak oba pianisté představili ve zcela odlišnérovině jako ansámbl, který nejenže rozsáhlá díla pro dvaklavíry a úpravy velkých orchestrálních forem bez problémůzvládá, ale doslova je vyhledává a užívá si všech zvukovýchmožností, které v nich oba nástroje nabízejí. Pokudse Maxim Puryžinskij jevil ve čtyřručních skladbách jako„dominantnější část dua“, v těchto dílech se oba pianistéstali naprosto rovnocennými partnery. Oba totiž disponujínejen stejnou pianistickou vyspělostí, ale navíc zvláštnímsouzněním, jakoby naladěním na stejnou vlnu, což z nichčiní špičkový ansámbl světové úrovně.Pondělní večer byl učebnicovou ukázkou „ruské klavírní interpretačníškoly“, charakteristické velkou virtuozitou, dokonalezvládnutou technikou, citovou vypjatostí (především v RachmaninovověSuitě), barevností (zejména v Ravelovi) a obrovskoumuzikalitou. Ocenění publika, které ruskému klavírnímuduu aplaudovalo ve stoje, tak jen potvrdilo, že Ostrava tentokrátzažila opět jednu z velkých hudebních událostí. •amadeusBrno, Reduta Věra Lejskováfestivaly, koncerty 17Už podruhé se organizátorům brněnské soutěže AMADE-US (soutěž pro mladé pianisty do 11 let) podařilo ve spoluprácis Národním divadlem v Brně uspořádat v divadle Redutakoncert laureátů této soutěže – a to letošních i minulých. Nakoncertě 12. dubna jsme slyšeli z letošních laureátů sestryMojzešovy, pětiletou Marii Violu a desetiletou Annu Sofiiz HŠ hl. m. Prahy (ped. Peter Toperczer ml.), devítiletouMarkétu Zuziakovou ze ZUŠ Brno Veveří 133 (ped. LudmilaFialová), a desetiletého Pham Anh Hoang ze ZUŠ Fr. JílkaBrno (ped. Jana Nováková). K nim se přidal dvanáctiletýPavel Břoušek ze ZUŠ Jar. Kvapila Brno (ped. Jelena Kapitula)už s náročnějším programem, v němž zaznělo i RachmaninovovoPolichinelle a Debussyho Preludium ze Suity bergamasque.Všichni hráli velmi přesvědčivě, s jistotou a zřejmýmzaujetím, však také všichni museli i přidávat!V druhé polovině večera nastoupil Orchestr Janáčkovy operys dirigentem Jakubem Kleckerem, aby doprovodil laureátyminulých soutěží v koncertech s orchestrem: čtrnáctiletouKristýnu Waldovou ze ZUŠ Český Krumlov (ped.MgA. Marie Šimková-Kotrčová) v Beethovenově klavírnímkoncertu č. 2 B dur, a 19letou Alenu Hučkovou, nyní studentkuKonzervatoře v Bratislavě ve třídě prof. Petera Pažickéhov koncertu G dur KV 453 W. A. Mozarta. Obě sólistkyzvládly náročná díla s technickou brilancí, pamětní jistotoui patřičnou poezií – orchestr jim pak byl pozorným a adekvátnímspolupracovníkem.Večer opět prokázal, že AMADEUS není jen soutěž, ale skutečnýodrazový můstek pro další umělecký rozvoj. •velká soutěžhudebních rozhledůVážení čtenáři,ani tentokrát vás otázka – Který prostor letosna Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaronahradí katedrálu sv. Víta – nikterak nezaskočila,a tak všichni, kteří napsali, odpověděli správně – chrámMatky Boží před Týnem. A ke které trojici soutěžícíchpoputují od nás vítězné ceny? Libuše Gruberová, Plzeň Blanka Nováková, Praha Karel Pavelek, Opavaotázka na červen:Která pěvkyně zpívala titulní roli ve světovépremiéře Pucciniho opery Fanciulla del Westa na které scéně a kdy to bylo?Maxim Puryžinskij a Irina SilivanovaFoto archivSvé písemné odpovědi – a prosíme čitelně napsané – zasílejtedo 16. června 2007 na adresu redakceHudební rozhledy, Radlická 99, 150 00 Praha 5 nebona e-mailovou adresu rozhledy@volny.cz .Pravidelnou soutěžní otázku najdete i na našich webovýchstránkách www.hudebnirozhledy.cz, kde je zkrácená verzekaždého čísla uveřejněna již o pět dnů dříve, než se objeví v prodejinebo ve vašich schránkách.

Vítězové I. kategorie: Mária Hočová a Andrej Krištof ze Slovenskajeseník po patnáctéJeseník, Lázně Věra LejskováFoto archivZas ho vidím, majestátní Praděd, hrotem své věže se dotýkáoblaků a jeho temeno je ověnčeno límečkem tajícího sněhu– dívám se na něj z kongresového sálu v lázních Jeseníkua kolem mě zní hudba – je XV. Mezinárodní Schubertovasoutěž pro klavírní dua.Letos je ve znamení několika výročí: především je jubilejní– při té příležitosti vydala Městská kulturní zařízení v Jeseníkui mou publikaci s názvem „Franz Schubert v Jeseníku“,připomínající založení soutěže i průběh všech dosavadníchročníků –, 210 let uplynulo od narození Franze Schuberta,kterého má soutěž ve svém štítu, a zakladateli soutěže VlastimiluLejskovi bude letos 80 let, což se projevilo i v podmínkáchsoutěže: kromě povinných skladeb Franze Schubertaa tradičního výběru skladeb z díla Antonína Dvořáka bylatentokrát povinná i skladba Vlastimila Lejska; v první kategoriito byly dvě věty ze Sonatiny pro klavír čtyřručně, vedruhé kategorii dvě věty ze Sonáty pro dva klavíry. Za nejlepšíprovedení skladeb jmenovaných tří autorů (Schubert,Dvořák, Lejsek) byly udělovány i zvláštní ceny.V první kategorii převažovali účastníci z České republiky,z konzervatoří Brno, Pardubice a Kroměříž, ze Slovenska sezúčastnila konzervatoř Žilina, bohužel nepřijelo přihlášenéduo z Ukrajiny studující v Moskvě, kterému se nepodařilovčas si vyřídit vízum.Ve druhé kategorii zase onemocnělo jediné duo z ČR,takže další přihlášení byli ze Slovenska, Litvy, Ruska, Itáliea Japonska. Výkony kandidátů hodnotila mezinárodní porotave složení prof. Eugen Jakab (předseda) – Rakousko, prof.Sándor Falval – Maďarsko, MgA. Martin Hršel a Doc. VlastimilLejsek – ČR, MgA. Peter Pažický – Slovensko, MaximPuryžinskij – Rusko, Katarzyna Ewa Sokolowska – Polsko.Celému soutěžnímu klání ovšem předcházel zahajovací koncertv jesenické Kapli, na němž už tradičně vystoupili laureátiminulé soutěže a to klavírní duo Maxim Puryžinskij– Irina Silivanova z Moskvy, a dlužno říct, že to byl koncertnaprosto mimořádný. Skvělému a klidně mohu napsatbezkonkurenčnímu výkonu těchto umělců naslouchala zcelazaplněná Kaple, a přestože koncert byl i časově náročný– Schubert, Brahms, Borodin (ve vlastní úpravě Maxima),Rachmaninov a Ravel – nikdo z publika nehodlal bez dalšíchpřídavků odejít. Ještě jedna věc zde byla výjimečná: firmaPETROF, která je sponzorem jesenické soutěže od jejíhozaložení, zapůjčila tradičně nejen dvě koncertní křídla dokongresového sálu na soutěž, ale pro interprety zahajovacíhovečera přivezla i unikátní klavír s magneticky akcelerovanoumechanikou – nový patent této firmy – koncertu pakbyl přítomen i pan ing. Jan Petrof se svou rodinou.V soutěži samotné se objevily některé zajímavé prvky. Jednakpro poměrnou vyrovnanost výkonů postoupili jak v I.tak i ve II. kategorii z prvního kola do druhého všichni –v I. kategorii dokonce neodešel ani pak nikdo „s prázdnou“:kromě čtyř hlavních cen byla všem ostatním udělena čestnáuznání a jedna zvláštní cena.Ve II. kategorii, v níž převládala ruská dua, vyvolali jistýrozruch Italové, dvojčata Vincenzo a Francesco De Stefano,jejichž výkony ve všech třech kolech vyprovokovaly porotuk rozporuplným názorům: pro svou mimořádnou technikuvolili interpreti mnohdy přehnaná tempa (např. v TaranteleS. Rachmaninova – i když ani jedna nota nechyběla! – nebov koncertu pro dva klavíry a orchestr W. A. Mozarta), jejichbouřlivý italský temperament se projevoval i velkými dynamickýmikontrasty; skvělou paměť prokázali hned v prvnímkole provedením náročné povinné skladby Franze Schuberta,kterou hráli bezpečně zpaměti a se širokým dynamickýmrozpětím (pro některé porotce snad až příliš). Přestožebylo jasné, že jsou to pianisté skutečně mimořádní, nezískalinakonec žádnou cenu, což je trochu ostuda: na přátelskémposoutěžním posezení v domku Vincence Priessnitze se všemiúčastníky, porotou a zájemci jsme se dověděli, že obajednadvacetiletí bratři spolu hrají už l2 let, jsou laureáty soutěžev Tokiu i dalších soutěží, jejich repertoár třeba koncertůs orchestrem je neobyčejně rozsáhlý atd. – upřímně věřím, žejejich pro mě nepochopitelné neocenění v Jeseníku nebudemít žádny vliv na jejich další úspěšnou kariéru.Ve třetím kole II. kategorie spolupracoval s kandidátyMoravský komorní orchestr doplněný studenty brněnskéKonzervatoře a řízený prof. Alešem Podařilem. Příjemnýmrepertoárovým osvěžením bylo, že tentokrát zazněl nasoutěži a na koncertu laureátů i Koncert pro dva klavírya orchestr J. L. Dusíka. V Mozartově koncertu Es dur pro dvaklavíry a orchestr hrála vítězná dvojice svou vlastní kadenci– bylo to trochu zbytečné, protože Mozart kadenci napsal,a troufám si říct, že lepší. Závěrečný koncert natáčel olomouckýrozhlas, a trošku pozornosti nám věnovala i ostravskátelevize. •A nyní udělené ceny:I. kategorie1. cena: Mária HOČOVÁ – Andrej KRIŠTOFKonzervatoř Žilina (Slovensko)2. cena: Kateřina OCHMANOVÁ – Martin SMUTNÝKonzervatoř Pardubice (ČR)Kristina STEPASJUKOVÁ – Adam FARANAKonzervatoř Pardubice (ČR)3. cena: Alena HUČKOVÁ – Vladimír ŠRANKOKonzervatoř Bratislava (Slovensko)Cena za nejlepší provedení skladby Antonína Dvořáka:Kateřina OCHMANOVÁ – Martin SMUTNÝCena za nejlepší provedení skladby V. Lejska:Martin POKORNÝ – Anton ASLAMASKonzervatoř Brno (ČR)II. kategorie1. cena: neudělena2. cena: Yulia YURCHENKO – Polina GRIGORYEVASt. Petersburg (Rusko)(současně Cena za nejlepší provedenískladby Franze Schuberta)3. cena: Elena PEPKO – Anastasia RYBINAMoskva (Rusko)

pasecké hudební slavnostia vĚnceslav metelka Jakub WaldmannV podkrkonošské obci Paseky nad Jizerou se každoročnězačátkem srpna scházejí hudebníci, aby společně, vždyv neopakovatelné atmosféře vytvořili festival orchestrální,komorní i sólové hudby. Zastoupení má i výtvarné umění.Při pohledu do kroniky se tají dech nad jmény generacímuzikantů a osobností, kteří tuto obec navštívili. Častobývají tato setkání věnována výročím slavných.V letošním roce připomenou Pasecké hudební slavnosti renesančnípostavu českých dějin, písmáka, houslaře a muzikantaVěnceslava Metelku.Věnceslav Metelka, zakladatel krkonošské houslařské školy,se narodil ve Sklenařicích 17. září 1807. Jako malý chlapecse učil hrát na housle a už v deseti letech chodil s muzikanty„na vejdělek“. Otec ho poslal na rok „na handl“ za hranicedo německé školy, kde se učil hře na flétnu a lesní roh. Vyučilse u truhlářského mistra a jako tovaryš byl na zkušenéu výrobce hudebních nástrojů a klavírů Františka Hendrychav Náchodě. Pro nemoc se musel vrátit domů a rozhodl sestudovat preceptorství v Jičíně. Nastoupil na místo školníhopomocníka v Pasekách nad Jizerou u vlasteneckého kantoraa výborného muzikanta Josefa Šimůnka. Od této chvíle sestává výraznou osobností paseckého veřejného života. Uplatňujesvé znalosti hry na hudební nástroje, nacvičuje vlasteneckéhry, zpěvohry a hudební akademie. Píše deníky, ve kterýchzachycuje a velice kriticky hodnotí sociální a kulturnídění v Pasekách a širokém okolí dodnes nazývaném „krajzapadlých vlastenců“ podle románu Karla Václava Raise,který byl Metelkovými deníky inspirován.Po sedmnáctiletém preceptorství a marném očekávání učitelskéhomísta opustil Metelka školu, věnoval se hospodařenía hlavně své velké lásce: opravám a výrobě houslí, viol,kontrabasů a kytar. Stává se vyhledávaným nástrojařem.Houslařství vyučil i své děti Václava a Johanu, kteří zemřeliv mladém věku, a Josefa, který se stal velice úspěšným pokračovatelemMetelkova houslařského rodu. Významnými žákyJosefa Metelky byli pasecký Benjamin Patočka a sklenařickýFrantišek Vitáček. Od nich vede cesta k současným slavnýmhouslařským rodům. Od Benjamina Patočky ke královéhradeckýmhouslařům Pilařům, od Františka Vitáčkak pražským houslařům Špidlenům.Expozice krkonošské houslařské školy je v Památníkuzapadlých vlastenců v Pasekách nad Jizerou. •Věnceslav Metelkafestivaly, koncerty 19Pod záštitou starosty msta Šumperka a podpory msta ŠumperkaMOTÝLI ŠUMPERKÚterý 12. června 2007 od 19 hodin,klášterní kostel Zvěstování Panny Marie v ŠumperkuVSTUPNÉ 80,- Kč / 60,- KčRepro archivPamátník zapadlých vlastenců, Svatováclavský sbora Obecní úřad v Pasekách nad Jizerou připravujíoslavy k 200. výročí narození Věnceslava Metelky.– 26. května 2007 zahájení výstavy v Památníkuzapadlých vlastenců– 3.– 5. srpna 2007 Pasecké hudební slavnosti v kostelesv. Václava– 28. září 2007 odhalení pomníku Věnceslava Metelkyod akademického sochaře Mistra Vladimíra PreclíkaNa úhradu pomníku vyhlásil Obecní úřad v Pasekách nadJizerou veřejnou sbírku. K realizaci díla chybí ještě asi 1/3financí. Obracíme se proto na přátele umění a krajezapadlých vlastenců s prosbou o příspěvek.Bankovní spojení: ČSOB, č. ú. 194091130/0300Děkujeme za všech 250 obyvatel našeho Pozdětína.Mimořádný koncert v rámci cyklu Klasika VivaKONCERT PRO UNICEFUčinkujíMOTÝLI ŠUMPERKStředa 27. června 2007 od 19 hodin,klášterní kostel Zvěstování Panny Marie v ŠumperkuVSTUPNÉ DOBROVOLNÉ.Výtěžek ze vstupného bude poukázán na kontodětského fondu UNICEF.Informace v pokladně DK Šumperk v pracovní dny mezi 14-18 h, tel. 583 214 276,v Informačním centru v pracovní dny 9-17 h, v sobotou 9-13 h, tel. 583 214 000. Prodej taképřímo v kanceláři Agentury J+D, tel.: 274 861 222, 603 491 979 nebo email:info@agenturajd.net.na severu

ČESKÁ FILHARMONIEwww.martinu.cz... si Vás dovoluje pozvat na koncerty své již112. koncertní sezonyNadace Bohuslava Martinů vypisuje12. ročník soutěže Nadace Bohuslava Martinů– obor KLAVÍRUskuteční se ve dnech 30. 11. – 1. 12. 2007(losování 29. 11. v 16:00 hodin)na Hudební fakultě AMU v Praze.Soutěžní řád:1. Soutěž bude jednokolová.2. Soutěže se mohou zúčastnit kandidáti z České a Slovenské republiky a kandidátizahraniční, studující v ČR.3. Pořadí soutěžících a jejich vystoupení se určuje losováním.4. Součástí ocenění a současně podmínkou pro udělení ceny je vystoupení na recitáluvítězů dne 3. 12. 2007 v 19:30 hod v sále Bohuslava Martinů. Laureáti převezmouceny osobně.5. Opakovaná účast nositelů prvních cen z předchozích ročníků soutěže tohoto oborunení přípustná.6. Délka soutěžního vystoupení je mezi 40–60 minutami.7. Hra zpaměti podmínkou.8. Soutěže se mohou účastnit interpreti, kteří v den zahájení soutěže nepřesáhli 28 let.9. Skladby budou hrány celé, porota si vyhrazuje právo na případné přerušenísoutěžního výkonu.10. Soutěž je přístupná veřejnosti, výsledky budou vyhlášeny po skončení soutěže.CENY SOUTĚŽE Nadace Bohuslava Martinů:1. cena: 10 000 Kč2. cena: 6 000 Kč3. cena: 4 000 KčZvláštní cena ve výši 5 000 Kč bude udělena za nejlepšíinterpretaci díla Bohuslava Martinů.REPERTOÁR SOUTĚŽE :1) jedna ze sonát W. A. Mozarta2) jedno dílo impresionistů C. Debussyho či M. Ravelanebo dílo jednoho z velkých současníků B. MartinůI. Stravinského, B. Bartóka, S. Rachmaninova,S. Prokofjeva, D. Šostakoviče nebo dílo Leoše Janáčkači Klementa Slavického3) jedno z následujících děl Bohuslava Martinů:Motýli a rajky (1920), Tři české tance (1926),Borová (Sedm českých tanců, 1929), Preludia (1929),Ritornely (1932), Okno do zahrady (1938), Fantasiaa Toccata (1940), Etudy a polky (minimálně kompletjednoho sešitu, 1945), Sonáta (1954).Rádi bychom se s Vámi podělili o vše, co jsme sipro Vás v nastávající koncertní sezoně 2007/2008připravili. Pozvali jsme výjimečné umělce z řadinterpretů a dirigentů. Umělce, kteří navštíví Prahupoprvé i kteří jsou v Praze již pravidelnými hosty.Uslyšíte skladby známé i poprvé v koncertníchsálech Rudolfina znějící. Pro naše abonenty jsmepřipravili speciální Bonusový program s mnohavýhodami. Toto a mnohé další Vás čeká v koncertnísezoně 2007/2008 České filharmonie.Předprodej abonentních i jednotlivýchvstupenek na koncertní sezonu2007/2008 byl zahájen.Kdy začínáme...31/8/2007 PROLOG SEZONY5/9/2007 POCTA ČESKÉ HUDBĚzahajovací koncert pražské sezony4/10/2007 začínají pravidelné orchestrálnía komorní koncerty v abonentních řadáchČeské filharmonie.S radostí Vám zdarma zašleme naši brožuruobsahující všechny koncerty pořádané Českoufilharmonií a Českým spolkem pro komorní hudbuna koncertní sezonu 2007/2008.PROPOZICE SOUTĚŽEUbytování mimopražským účastníků zajistí a hradí na přání pořadatel.Přihlášku a ústřižek složenky nebo doklad o bankovním převodu potvrzujícíúhradu správního poplatku ve výši 300 Kč na účet:ČSOB Praha 1, číslo účtu 3756671/0300zašlete nejpozději do 15. 11. 2007 na adresu:Lucie Kábelová, Cihelná 2, 118 00 Praha 1Informace, přihlášky:Lucie Kábelová, tajemnice soutěžetel. 723 732 928, 257 532 276, e-mail: fbm@volny.czwww.ceskafilharmonie.czVaše případné dotazy Vám rád zodpoví Informační servisČeské filharmonie, tel. 227 059 227, e-mail: info@cfmail.cz

hudba a vojenskáterminologie Věra LejskováHistorka stará sto let: ptá se paní učitelka žáků, kdo že tobyl Antonín Dvořák? „Prosím zbrojař!“ – zní odpověď jednohoz nich. „Jak jsi na to přišel?“, táže se paní učitelka znovu,když ji vzkřísili z mdloby. „Prosím, protože má mnohoděl!“ Vzpomněla jsem si na to, když jsem kdysi viděla plakáts textem – Večer z děl Zdeňka Pololáníka – a mimoděkmě napadlo, že by se rekvalifikoval (to je takové módní slovo)do zbrojírenského průmyslu? A představila jsem si děla(nikoliv díla) Zdeňka Pololáníka, pěkně seřazená a namířenáz Ostrovačic – kam?!Ostatně tato hříčka se slovy dělo – dílo (která mají v plurálushodný genitiv) je jen jednou z mnoha vojenských terminologiípřenesených do hudby, např. hraje-li někdo velmi dobře, říkáse o něm, že je kanón, stejně tak jako přijde-li někdo s mimořádnědobrou novou skladbou, mluví se o ní jako o úplnébombě či pumě. Rovněž pochvalně je míněn výrok „To je špica!“(můžeme myslet třeba na špici bajonetu), opačně, tedynechvalně je míněn výrok „Já tě (ho) zastřelím“ – v případěže dotyčný hraje tak říkajíc pod psa. Zejména hráčům nadechové nástroje je určeno rčení – „Ten to vypaluje.“ – samozřejměopět míněno pochvalně; lid vojenský si pod tím můžepředstavovat úspěšnou palbu na nepřítele.Vojáci od hudebníků převzali zase „basu“, v níž nechávajísvé příslušníky – třeba za pozdní příchod – bručet, pozoruhodnéje, že se neříká spisovně „sedí v kontrabasu“, ale jenlidově – sedí v base. Že tyto dvě discipliny, hudba a živnostvojenská spolu velmi úzce souvisí, to dokazuje ostatně spoustavojenských pochodů, různých písní (třeba ta známá – vojácijdou, Bože, jaká je to krása…); za zvuků hudby se táhne doboje a hraje se i po boji – na jedné straně se vítězně vytrubuje,na druhé se hrají smuteční pochody. No a na co jsme ještězapomněli? No přece na nostalgické troubení večerky, poněmž už musí být každý voják v kasárnách, jinak na něj čekáta basa… •Kresba Jan BlažíčekdoporuČujemeBRNOFilharmonie BrnoBesední dům14. a 15. 6. 2007Svět Leroye AndersonaVečer s hudbou populárního americkéhoskladatele, aranžéra a dirigentaFilharmonie BrnoDirigent: C. RichterHRADEC KRÁLOVÉFilharmonie Hradec KrálovéSál FHK29. 6. 2007Prémiový koncertR. Strauss: Slavnostní pochod rytířůřádu johanitůJ. Marx: Jitřní zpěvM.Reger: Svěcení noci, op. 119J. Sibelius: Zrození ohně, op. 32Noční jízda a východ slunce, op. 55R. Strauss: Denní doby, op. 76Basket Liedertafel, mužský pěvecký sborDirigent: K. KeiserKARLOVY VARYKarlovarský symfonický orchestrLázně III1. 6. 2007A. Dvořák: Slovanské tance, op. 46 a op. 72Dirigent: O. KukalOLOMOUCMoravská filharmonie Olomouc11. 5. – 3. 6. 2007Festival Dvořákova OlomoucOSTRAVAJanáčkova filharmonie OstravaSpolečenský sál DK města Ostravy14. 6. 2007Koncert mladých talentůB. Bartók: Koncert pro housle a orchestrč. 1 (1. věta)D. Šostakovič: Koncert pro violoncelloa orchestr č. 1 Es dur (1. a 2. věta)P. I. Čajkovskij: Koncert pro klavír a orchestrč. 1 b moll (1. věta)W. A. Mozart: Árie Zerliny z operyDon GiovanniW. A. Mozart: Árie Despiny z opery Cosìfan tutteG. Donizetti: Concertino pro klarineta orchestr B dur (1. a 2. věta)W. Lutosławski: Taneční preludia pro klarineta orchestrA. Pasculli: Concerto na motivy Donizettihoopery La Favorita pro hoboj a orchestrSólisté: M. Reichelová – zpěv,E. Kubicová, M. Prášil – klarinetK. Kozáková - hobojJ. Třetinová – housleT. Socha – violoncelloT. Klement - klavírDirigent: P. VronskýPořádáno ve spolupráci s Janáčkovou konzervatořív OstravěNárodní divadlo moravskoslezskéDivadlo Antonína Dvořáka9. 6. 2007F. Alfano: Cyrano de BergeracRežie: A. ThorwaldDirigent: O. Dohnányi, J. Šrubařfestivaly, koncerty 21PARDUBICEKomorní filharmonie PardubiceSukova síň Domu hudby12. a 13. 6. 2007Koncert k 10. výročí působeníLeoše Svárovského ve funkci šéfdirigentaKomorní filharmonie PardubiceR. Schumann: Předehra, Scherzo a Finale,op. 52O. Kvěch: Čtvero ročních dob – symfoniepro varhany a orchestrL. van Beethoven: Symfonie č. 5 c moll„Osudová“, op. 67Sólista: A. Bárta – varhanyDirigent: L. SvárovskýPRAHASymfonický orchestr hl. m. Prahy FOKObecní dům13. 6. 2007C. Debussy: Utrpení svatého Šebestiána,mysterium podle Gabriela d’Annunzia prorecitátora, sóla, sbor a orchestrSólisté: K. Kněžíková, J. Štefánková,J. Sýkorová – zpěv, D. Bambas – recitaceČeský filharmonický sbor BrnoDirigent: S. Baudo19. a 20. 6. 2006Koncert k 80. narozeninám Serge BaudaS. Baudo: Peut-être demain, premiéraG. Bizet: Arlésanka, suita č. 1B. Martinů: Fresky Piera dellaFrancesca H. 352A. Roussel: Bacchus et Ariane op. 43,suita č. 2Dirigent: S. BaudoIII. nádvoří Pražského hradu28. a 29. 6. 2007C. Orff: Carmina BuranaSólisté: M. Fajtová, J. Mikušek, I. Kusnjer – zpěvPražský filharmonický sborBambini di PragaDirigent: J. KoutSymfonický orchestr Českého rozhlasuRudolfinum11. 6. 2007G. Mahler: Symfonie č. 9 D durDirigent: J. BělohlávekVirtuosi di PragaRudolfinum18. 6. 2007J. S. Bach: Braniborský koncert č. 3, 4 a 5O. Respighi: Antické árie a tanceE. Grieg: Za časů Holbergových, svita op. 40Sólisté: C. Arimany – flétna (Španělsko)V. Kunt – flétnaO. Vlček – housleG. M. Bonino – cembalo (Itálie)České muzeum hudby23. 5. – 17. 9. 2007Výstava Tajemství notového rukopisu,jejímž autorem je hudební skladatela muzikolog Vojtěch Mojžíš, návštěvníkůmnabízí možnost porovnání notovéhorukopisu předních českých skladatelůtří uplynulých století. K exponátům jsoupřipojeny stručné komentáře grafologůa ukázky pozoruhodných forem notovéhozápisu, který v současné době procházízásadními proměnami, spojenýmis nástupem moderních počítačovýchtechnologií.

22festivaly, koncertyhudební festivalznojmo 2007óda na beethovena a víno Kamil MiketaJiž potřetí v řadě se jihomoravská metropole Znojmo stanena jedenáct červencových dnů oázou vážné hudby. Třetí ročníkHudebního festivalu Znojmo 2007 je tentokrát zaměřenna dílo hudebního velikána Ludwiga van Beethovena,od jehož úmrtí v roce 1827 letos uběhlo 180 let.Hudební festival Znojmo je zaměřen na výročí významnýchhudebních skladatelů starších hudebních období, a korespondujetak se vzácnou historickou architekturou městaZnojma. Zároveň organizátoři festivalu přišli na originálnínápad a propojili přitažlivou hudbu s nezaměnitelnýmvínem ze znojemského regionu.„Jelikož se spojení hudby a vína, kdy byl každý koncert zaštítěnjedním z regionálních vinařů, setkalo s obrovským úspěchem,budeme v tomto pokračovat i letos. Festival tak doslovazahrne celé město Znojmo kvalitní hudbou a vynikajícímvínem. Samotná představení a koncerty se budou konat v různýchprostorách města Znojma – v Městském divadle, Louckémklášteře, v kostele Svatého Mikuláše, na Slepičím trhu,na hradním nádvoří, v Althanském paláci a v mnoha dalšíchkouzelných prostorách a zákoutích města Znojma,“ říká JiříLudvík, prezident festivalu.O tom, že si Hudební festival Znojmo získává stále většísympatie rovněž u odborné veřejnosti, svědčí mimo jiné fakt,že uměleckou patronaci nad letošním festivalem již podruhépřevzal houslový virtuóz Pavel Šporcl, post uměleckéhoředitele přijal již potřetí dirigent Roman Válek a záštitu nadfestivalem převzal ministr kultury České republiky VáclavJehlička.I letos se návštěvníci festivalu, který proběhne od 12. do 22.července, mohou těšit na nabitý koncertní program, kterýloni zhlédlo téměř pět a půl tisíce lidí. Prvním vrcholemfestivalu bude příznačně v pátek 13. června na nádvoří Znojemskéhohradu slavnostní koncert L. van Beethoven – Symfonieč. 5 „Osudová“ v nastudování Filharmonie Brno poddirigentskou taktovkou Jakuba Hrůši.Z dalších koncertů můžeme jmenovat pěvecký recitál PavlínySenič a jejich hostů Beethoven a píseň, Varhanní matinéMartina Kubíčka zahrané na nejstarší původní morav-Pavel Šporclské varhany, Jazz Beethoven – improvizaci na beethovenovskétéma v podání famózních jazzmanů Ondřeje Krajňáka,Radoslava Tarišky, Josefa Feča a Mariána Ševčíka čiBeethovenovu Missu solemnis v podání Pražského filharmonickéhosboru a Filharmonie Bohuslava Martinů, kteroubude řídit dirigent Roman Válek a v níž se představí napříkladpolská sopranistka Annia Mikolaiczyk.V polovině festivalu se představí i Pavel Šporcl ve svémKomorním koncertu, kde spolu s klavíristou Petrem Jiříkovskýmzahrají Beethovenovy houslové sonáty.„Hrát Beethovena je pro mě jako pro každého houslistu velkápocta. Tento génius složil deset houslových sonát a jedenhouslový koncert, který podle mě patří k tomu nejlepšímu z tétooblasti vážné hudby. Stejně tak se ale těším na již tradičníimprovizace s cimbálovou muzikou Antonína Stehlíka i nazdejší výborná vína, která se už stala součástí znojemskéhofestivalu,“ říká Pavel Šporcl.Více o programu festivalu se dozvíte na www.hudbaznojmo.cz.• Zadáno pro: Hudební festival Znojmo 2007Foto archiv Korzo

o zlaté prazes vítĚzslavem sýkorou Petr VeberMezinárodní televizní festival Zlatá Praha, který pořádáČeská televize, se v letošním 44. ročníku přesunul z květnovéhona červnový termín. Přehlídka bývala věnovánaveškeré televizní tvorbě, od roku 1993 se soustřeďujejen na hudbu a tanec na obrazovce. Vybudovala si ve světěvýznamnou pozici. Je místem setkání odborné i laickéveřejnosti, místem soutěžní konfrontace. Je jedním z nejstaršíchtelevizních festivalů vůbec – první ročník se konaljiž v roce 1964. S novým ředitelem Vítězslavem Sýkorou,známým z dlouhého působení v hudebním vysílání veřejnoprávnítelevize, přišla nyní řada novinek v koncepci a programu.Festival se konal doslova vpředvečer Pražského jara.Zásadní změna termínu byla záměrem?Termín od 5. do 9. května kolidoval s termínem konkurenčníhofestivalu Rose d’Or v Lucernu a nově i se summitemEBU ve Švýcarsku. Palác Žofín, který se všem jeví jako nejlepšíprostor pro festival, byl pak volný až od 16. do 20. června.Nešlo tedy o záměr, nicméně nový termín všem vyhovuje.Po tomto ročníku vše vyhodnotíme, ale snad nic nebránítomu, aby byl festival v červnu i v dalších letech.Na internetové stránce www.festivalzlatapraha.cz slibujeterůzné novinky. Které především?Už dříve se mi zdálo, že se nevěnuje příliš mnoho pozornostitomu, aby se festival prezentoval i na obrazovce. Podařilose nám, že letos nabídneme divákům u televizí daleko vícakcí než v předchozích letech – úvodní a závěrečný koncertv přímém přenosu, čtyřikrát zpravodaj s názvem Festivalovéminuty, odvysíláme tři oceněné pořady z loňska… A pakchceme ještě po přenosu závěrečného koncertu s předávánímcen uvést aktuálně i pořad, který letos dostane GrandPrix.Nabízíte větší otevřenost. V čem všem?Vstup na většinu akcí je pro veřejnost volný. Prolog festivalujsme nazvali Dnem České televize. Chceme, aby sobota16. června byla dnem pro celou rodinu. Letos poprvé se takénaplno otevřeme všem kvalitním hudebním žánrům. Takžekromě Paláce Žofín máme k dispozici i prostory v nedalekémMánesu, kde budou celkem tři večery věnované populárníhudbě. Druhým z nich bude Keltská noc s Velšskoutelevizí BBC. A pak plánujeme i větší otevřenost ve smyslugeografickém. Moji předchůdci otevřeli festival bývalýmsocialistickým východním státům, takže Zlatá Praha se stalamístem výměny názorů z bývalého Východu a Západu. Mypůjdeme ještě dál – chceme, aby přijeli tvůrci z čínské, indickéa kazašské televize.Novinky se týkají doprovodných programů, nebo i soutěže?Obojího.Kolik se přihlásilo pořadů?Rozhodli jsme se zvýšit poplatek o sto eur. Přesto nakonecmáme přihlášek víc než loni – celkem ke 140 pořadům.Porotci je budou posuzovat ve dvou kolech. Předem si je prohlédnoua obodují a na festival tím vyberou dvacet nejlepších.Snížili jsme také počet cen a zvýšili tak jejich prestiž.festivaly, koncerty23Na co se obzvlášť těšíte?Na tři setkání s velikány režie hudebních pořadů. Prvnís Brianem Largem, který přijede osobně a přiveze ukázkyze svých děl. Také budeme hovořit o tom, jak se změnilo vnímánía chápání hudby na obrazovce od 70. let. Druhý podvečerbude s Britem H. Burtonem, tvůrcem, který udělal strašněmoc pro propagaci hudby na obrazovce. A třetí setkáníbude s českým režisérem Petrem Weiglem a jeho cestou zahudbou na obrazovce. Těším se i na takzvaný Living catalogue– třicetiminutový prostor k prezentaci pořadů, na kteréproducent nebo televize chce upozornit. Doufám, že se tatonaprostá novinka v příštím roce rozšíří na více dní.Zůstává možnost pro veřejnost navštěvovat videotéku?Samozřejmě, možnost vybrat si tam ke zhlédnutí, co běžněnení k vidění a slyšení, považuji za dominantní. Nabídkaobsahuje kompletní soutěžní kolekci i další pořady.Otvíráte se dalším žánrům i pro úvodní a závěrečný koncert?Určitě. Na úvodím koncertě vystoupí Epoque Quartet a ClarinetFactory, donedávna České klarinetové kvarteto, tedylidé, kteří brilantně interpretují klasický repertoár, ale nadruhé straně překračují žánrové hranice. Na předávání cenjsme pak pozvali Gentlemen Singers, kteří zpívají skvěle všeod renesanční hudby až po gospely nebo dobře zpracovanouetnickou hudbu, a po nich skvělý soubor 4TET, který dělákvalitní populární hudbu. Myslím, že Dvořákovu Osmouuž producenti, hosté festivalu, slyšeli mnohokrát. Takže jimchceme nabídnout něco, co je opravdu zaujme.Jak vidíte pozici hudby na obrazovce mimo festivalovéobdobí?Trendem 90. let u nás, ale i ve světě bylo, že se kvalitní hudba,bohužel, dostávala do okrajových vysílacích časů. Snažímese, aby byl náš festival co nejlepší a tím inspirativní i proředitele programů různých televizí. Mohl by ovlivnit uvažovánío tom, zda je kvalitní hudby na obrazovce dost nebomálo. Do Prahy přijíždějí špičkoví pracovníci, takže festivalje platformou pro takové otázky. Veřejnoprávní televizejsou tu pro to, aby se vysoce odlišovaly od komerčních stanica naplňovaly to, co jim ukládá zákon: aby vysílaly i promenšiny. A vážná hudba, ale i jazz nebo world music, zajímáprávě menšiny.Má festival v České televizi přízeň?Pro tento rok dostal zelenou především v propagaci. Mámevíc spotů, můžeme si dovolit citylighty a plakáty. Věštit dobudoucna neumím. Ale mám jistotu, že se festival stává prioritouČeské televize.Vstoupíte do příštího ročníku razantnějšími změnami?Už na podzim jsme s budoucími spolupracovníky „kuli pikle“,jak a co bude vypadat, jak připravit festival co nejlépea nejatraktivněji… Naplní-li se, co máme na papíře, buduspokojen. Když přijde nový ředitel, nemusí být úplně všechnojinak. Ostatně, můj předchůdce Tomáš Šimerda budepředsedou letošní poroty. Festival byl v zásadě správně nastaven.Jeho dominantou, tím, co musíme ve zkomercionalizovanémsvětě chránit, zůstává péče o klasickou a soudoboumoderní hudbu a tanec… Nelze říkat, že vážná hudba naobrazovku nepatří. A kvalitní pořady tohoto žánru ve světěnavzdory komerčním tlakům kupodivu stále vznikají. Mětento fakt naplňuje optimismem do budoucnosti. •Zadáno pro: Zlatá Praha

24horizontmladé jazzové zpĚvaČkyovládly hradPraha, Míčovna Veronika VlachováJiž po dvaatřicáté se na Pražském Hradě rozléhal jazz. Večtvrtek 25. 4. se opět konal koncert v rámci cyklu Jazzu naHradě, tentokráte v Míčovně, který tradičně uvedl svým slovemprezident České republiky a hlavní iniciátor projektuVáclav Klaus. Během svého projevu krátce shrnul předešléročníky. Globální náhled na uplynulé koncerty z ptačí perspektivybyl sesumarizován za jedním účelem, upozornit nato, že právě probíhající, sice nekulatý, ale zato výjimečný,dvaatřicátý koncert je věnován mladým zpěvačkám s jazzovýmfeelingem v krvi a v hrdle.Bylo jich pět. Pět mladých žen, které svou lásku k jazzu věnovalynejen přítomným posluchačům, ale především zesnuléVlastě Průchové (1926–2006), první dámě českého jazzu,velké osobnosti a průkopnici jazzového vokálu u nás. Na jedinémpódiu, v jeden večer jsme tak mohli být svědky „přehlídky“pěti rozdílných přístupů k jazzu, pěti (v lecčems kontrastujících)vokálních podání, pěti více či méně výjimečnýchcharismat, nutných k procítěným jazzovým výkonům, a dvouprofesionálních jazzových formací, dělících se o polovinyvečera: X-tet Víta Fialy (Vít Fiala – kontrabas, Jiří Růžička– klavír, Miroslav Linka – kytara), Přemek Tomíček napozoun a Jakub Šafr Quartet. Ten ve složení Jakub Šafr(piano), Tomáš Černý (klarinet, saxofon), Marek Rejhon(kytara a zpěv) a Martin Zpěvák (kontrabas) spolu se zkušenouPetrou Ernyeiovou zahajoval celý koncert. Vrozenáelegance Ernyeiové a její příjemně suverénní podání swingovýchpísní přirozeně zavedly publikum do 30. a 40. let.Vše se umělecky snoubilo s profesionálním výkonem kvartetu.Mezi znějícími tóny bylo možno cítit důležité hudebníi programově vzájemné sžití, které vytváří nepopsatelnéa vzduchem se linoucí fluidum.Druhou mladou ženou, předstoupivší na jazzová prkna,byla Barbora Řeháčková. Své zkušenosti před mikrofonempostupně získávala ve swingových formacích, např. v bigbandu Felixe Slováčka či Swingbandu Ferdinanda Havlíka.V tomto případě stál za jejími zády sice méně početný soubor(X-tet Víta Fialy), který jí zato poskytoval větší zvukovýprostor k vokálnímu projevu.Třetí pořadí patřilo Evě Emingerové, ostřílené zpěvačcezralého hlasu. Z jejího projevu byla znát mnohaletá zkušenost.Krátká ukázka v podobě několika písní naznačovalapřerod v původním repertoáru od dixielandu a swinguk baladám a moderním písním v latinskoamerické úpravě.První skladba s českým textem z pera osobité Ester Kočičkovéovšem nevyzněla v celkovém souhrnu jazzových standardůs anglickým frázováním příliš šťastně (pomiňme zpěvz papíru). Teprve až další kusy (I got rhythm nebo Autumnleaves) ukázaly Emingerovou v obvyklé formě a světle. PísníMona Lisa v procítěnější podobě, než tomu bylo na předchozímalbu Solitute, představila nový počin, album ColorsOf My Life.Příjemným překvapením večera byl ovšem výkon začínajícíjazzové zpěvačky Jany Fabiánové, dcery Nadi Urbánkové.Přestože se jazzu plně věnuje teprve dva roky, je živým důkazemtoho, že se k jazzu dá odbočit i z jiné křižovatky, než jeobvyklé. Z jejího podání je sice znát, že ještě se svým altovýmhlasem nedokáže pracovat tak dokonale, jak by bylo zapotřebí,nicméně zpívá srdcem a do roztrhání citů, až z tohonaskakuje husí kůže.Závěr koncertu, který měla vyplnit Petra Vlková, nebyl,bohužel, třešničkou na dortu. Kvalitu vokálního podáníkazila mluveným slovem mezi písněmi, které vyznělo jakoBarbora ŘeháčkováPetra VlkováPetra Ernyeiovádětská nepovedená říkanka. Ovšem jazzové cítění a fond sejí upřít nedá.Mladé zpěvačky, kráčející ve stopách Vlasty Průchové, dokázalyjazz i přesto, že je v současné době nejméně lukrativnía zpeněžitelnou hudební oblastí, vyjádřit s láskou a nefalšovanýmženským přídechem, který projevu dodává šmrnc. •Foto Jaroslav TatekFoto Jaroslav TatekFoto Jaroslav Tatek

dobŘe zaplacená procházkaaneb spíš polemikas úmyslem než kritikavýsledkuPraha, Národní divadlo Josef HermanTohle zkomolení názvu Dobře placené procházky, kterou jejítvůrci kdysi nazvali jazzovou operou, ačkoli má blíž k muzikálu,se ozve coby rádobyvtipné hlášení zřejmě zřízenkyně,jíž čeština není rodným jazykem. Dryáčnický hlas se ještěněkolikrát ozve, a publikum si hmatatelně říkalo: „Tohle patřído Zlaté kapličky? Tohle se tu smí?“Inu, co by se nesmělo, jenže nevím, proč. K čemu je to dobré.Ta otázka vystihuje podstatu národnědivadelní produkcehry Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Dobře placená procházka.A rovnou předesílám, že si všech jejích aktérů nesmírněvážím, díla sice trochu méně, nicméně také! Leč nelzese té otázky zbavit ani v rovině Hudebních rozhledů, kterésamozřejmě nereferují o drtivé většině hudebních her, abychnepohoršil slovem muzikál – ale vůbec se nepochybovalo,zda o „procházce“ referovat budeme. Vždyť je to nominálněpremiéra operního souboru Národního divadla!Nemám rád v umění vnější berličky, a tahle produkce se beznich neudrží na nohou. Rozumím touze pozvat Miloše Formanak práci pro Národní divadlo a velmi velmi lituji, žetu neudělal Dalibora. I když je to, volme příměry, jako bychompozvali světoznámého malíře, aby složil novou skladbu– pokud toužíme nějak se přihlásit k osobnosti Formanovavelkoformátu, tak snad měl hlavně dostat nabídku na film!Proč třeba do činohry Národního divadla nepozvat JanaTřísku? A tak dál, a tak dál – mluvím o případnosti, kterouse skutečné umění odlišuje od atrakce.Problém nakonec není spojen ani tak se samotným Formanemjako s Jiřím Suchým, in memoriam Jiřím Šlitrema vůbec Semaforem, který kdysi vznikl jako alternativaa opozice divadlům typu pozlaceného Národního, tak pročpotřebuje žijící klasik, před nímž v úctě největší smekám,potvrdit své semaforské mistrovství na prknech Zlaté kapličky?Má to ostatně ryze hudební důsledky – hrát písničkyJiřího Šlitra s doprovodem symfonického orchestru považujiza stylovou zhůvěřilost bez ohledu na to, že to Mirko Ivanovićzinstrumentoval famózně a symfoničtí i bigbandoví hráčihráli dobře! Ostatně bez účasti orchestru už by asi nešloo operní produkci mluvit.Polemizujeme o místě Národního divadla v umění a ve společnosti,žehráme na závaznost tradice, s níž se snažímenějak vyjít – a najednou se v tom pozlaceném lesku ohřívajílidé, kteří to ale opravdu nemají ani za mák zapotřebí – jenžetím jaksi z druhé strany onu zkostnatělost potvrzují. Holtpotřebujeme národní pomníček, aby bylo buď co halasněbořit, nebo halasně využívat, a to se mi, přiznávám, zajídá.Vlastní produkci bych ve srovnání s podobnými zasadilněkam do druhé řady. Z premiérového obsazení zazářilaZuzana Stivínová jako teta z Liverpoolu a samozřejmě JiříSuchý ve své roli Listonoše. Má pěvecky i herecky na relativněvelké jeviště Národního divadla s naprostým přehledem,což však zdaleka neplatí o všech. Všechno je tu poctivěpřipravené, domyšlené, propracované, přitom celek působídocela lehce. Bez skutečných osobností se však takové divadloneobejde, zvláště na velkém jevišti, kam prostě nepatří.Miloš a Petr Formani coby režiséři spolu s výtvarníky MatějemFormanem, Andreou Sodomkovou a Janem Pištěkema choreografkou Veronikou Švábovou stvořili pohybově,herecky a zejména vizuálně přesné retro 60. let, čehož si naJiří Suchý (Listonoš) ve svém živlu: obklopen spoustou mladých žen.horizont 25produkci nejvíc cením. A pak symbolických scén, rozehranýchvtipně zejména v pozadí a v různých částech hlediště,byla tu moc pěkná poetická i veselá místa vedle jiných zbytečnýcha přehrávaných.Nicméně je to v mých očích stejné, jako kdybychom podlevybroušeného diamantu postavili sochu z bytelných cihel.Jakoby sám Suchý v legendární Kytici neodpovídal JosefuDvořákovi coby Polednici, když chtěla „malé kafe“, ironicky:„Veliký musí být, když něco dávám, aby to bylo vidět – slabémůže být…“Národní divadlo Praha – Jiří Šlitr, Jiří Suchý: Dobře placenáprocházka, Buffoopera z roku 1965. InstrumentaceMirko Ivanović, režie Miloš Forman a Petr Forman, scénaMatěj Forman, výtvarná spolupráce Andrea Sodomková,kostýmy Jan Pištěk, choreografie Veronika Švábová, dirigentLibor Pešek, sbormistr Pavel Vaněk, Kühnův dětskýsbor, sbormistr Jiří Chvála. Premiéra 22. dubna 2007. •Foto Hana Smejkalová

26divadlo – opera · balet · muzikálMichaela Kopáčová (Fjokla) a Jan Morávek (Podkolesin)je mi líto, není to onoaneb martinŮ ženitbaPraha, divadlo Komedie Josef HermanProblémy druhé premiéry operní komedie Bohuslava MartinůŽenitba v provedení studentů HAMU je třeba zobecnit.Opakují se.Jednak je zřejmé, jak si škola vlastně i pro komorní titulmusí pronajímat lepší prostor, nežli jaký poskytuje pro operuzcela nevhodné školní divadlo Inspirace. Skoro bychomse jménu divadla v této souvislosti mohli pousmát, kdybynebylo zřejmé, jak moc studentům pořádná školní scéna chybí.Kde se mají pravidelně seznamovat se základy pěveckoherecképraxe, natož se jí pořádně naučit? Ovšem nesvádějmevšechno na důvody, řekněme, objektivní (někdo přecemusel Inspiraci navrhnout a nechat vybudovat!), nevysvětlímejimi základní herecké neobratnosti, které studentyHAMU trápí. Jsou sice zjevně ochotnější vedle zpívání „hrátdivadlo“, nežli ještě před nedávnem, nicméně někteří si zřejměstále ještě myslí, že v opeře stačí dobře zpívat.Jenže ani pěvecky se studenti nijak nevytáhli, a to i v ryzetechnických parametrech, jako je čistá intonace a tvořenítónu. Nejhůř však je v interpretaci, to jest ve zpěvu dramatickém,to jest v pěveckém vyjadřování emocí i faktickýchsdělení postavy. Což začíná srozumitelností zpívaného textu,to jest správnou zpívanou dikcí. Velký problém.Těžko nehledat příčinu opakujících se problémů v samotnévýuce, je to vysvětlení pravděpodobnější nežli poukazovatna individuální chyby. Proto nepovažuji za korektní posuzovatjednotlivce, výjimečnou kreaci jsem však nezaznamenaljedinou.Sympatická je verva, s jakou se do opery studenti pustili. Nelzejim upřít snahu o fyzické jednání, někdy hodně obtížné,jak ho naordinovala režisérka Gabriela Haukvicová v souladus funkční scénou Gabriely Kaclerové a hrajícími kostýmyAleše Valáška. Toho si na inscenaci nakonec cenímnejvíc, byť režisérka některé situace v tom hemžení trochuutopila. Možná si studenti mohli vyzkoušet úplně jiný stylovýpohled na tuto operu, a když už režisérka zůstala u hereckékomedie, pak ji nemusela neustále hnát do hereckých a situačníchgagů, příběh to není jen pro zasmání, je přece takéo trapnosti, o neschopnosti komunikace, o slzách, které světnemá zahlédnout.Komorní orchestr Berg hrál pěkně, moderní hudbu umí,dirigent Lukáš Vasilek se mohl soustředit na vzájemnousouhru orchestru se zpěváky, což byl úkol ovšem obtížný.Hrálo se bez přestávky ku prospěchu spádu inscenace. Zároveňznámka toho, že studenti divadelní tvar důkladně promýšleli.A to není špatná zpráva.Foto archivHudební fakulta AMU Praha – Bohuslav Martinů: Ženitba.Překlad Eva Bezděková, dirigenti Tomáš Braunera Lukáš Vasilek, režie Gabriela Haukvicová, scéna GabrielaKaclerová, kostýmy Aleš Valášek, produkce Studio TONHAMU. Premiéry v divadle Komedie Praha 24. a 25. 3.2007. •další manon lescauttentokrát v liberciLiberec, Divadlo F. X. Šaldy Lenka ŠaldováOstravská inscenace Pucciniho Manon Lescaut má od únoradvojče v libereckém Divadle F. X. Šaldy, kam MichaelTarant se značnou důsledností přenesl svou ostravskourežijní koncepci. Odlišné parametry a možnosti libereckéhojeviště si vyžádaly jen zjednodušení lehkých jevištních konstrukcís průlezy, zábradlími a schůdky – šikovně vymyšlenéhoprostředí pro barvitý rej na „hlavní třídě v Amiens“i v „Gerontově přepychovém paláci“ a pro intimní lidskásetkání na místech veřejných i kdesi „ve vyprahlé poušti“.Hemžení libereckého sboru a statistů se mi jeví o poznánípovšechnější, byť v něm lze rozeznat konkrétní akce převzatéz Ostravy – každopádně ale také tady davové scény tvoříefektní pozadí pro příběh Manon a rytíře des Grieux.Liberecké sólisty vede režisér převážně ke stejnému neboanalogickému jevištnímu jednání, jako vedl ty ostravské –ale vzhledem k tomu, že jde o dosti odlišné osobnosti, odehráváse nakonec v Liberci přeci jen trochu jiný příběh.Michael Renier je des Grieux o hodně starší, nežli byl ost-Michael Renier a Christina VasilevaFoto archiv

divadlo – opera · balet · muzikál 27ravský Luciano Mastro, přesto si jeho rytíř v sobě zachovalkus chlapectví a naivity. Ačkoli byl ale Renier na dubnovérepríze v dobré hlasové formě, v některých pasážíchopět poněkud laxněji přistupuje k intonaci i k temporytmua převážně se spoléhá jen na expresivní a hlasité vyjádřeníemoce. Manon Christiny Vasilevy není žádná naivní, temperamentnídívka, ale energická, zralá žena. A docela vykutálená– s des Grieuxem od počátku koketuje a v paláci siočividně užívá všechno to rozmazlování a pozornost, kterése jí dostává. Až ve vězení a poté ve vyhnanství na ni dolehnestrach o život – a její závěrečný naléhavý zpěv je vskutkuodzbrojující. Silná tečka za jinak spíše solidní inscenací sespolehlivými pěveckými kreacemi (Nikolai Nekrasov – Lescaut,Pavel Vančura – Géront de Ravoir). Inscenací, která– přes svižná tempa, jež nasadil dirigent František Babickýv úvodu, i přes romanticky nadýchané melodie v závěru– přeci jen trochu postrádá lehkost, entusiasmus i intenzitusvé ostravské předchůdkyně.Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Giacomo Puccini: ManonLescaut. Dirigent František Babický, režie MichaelTarant, scéna a kostýmy Dana Hávová, sbormistr MartinVeselý, choreografie Igor Vejsada a Petr Šimek. Premiéra23. února 2007 v Šaldově divadle, psáno z reprízy 18. dubna2007. •carmen podle tradiceÚstí nad Labem, Severočeské divadloopery a baletu Josef HermanNový ředitel a nyní i šéf opery Severočeského divadla v Ústínad Labem Tomáš Šimerda poprvé prakticky představilzákladní kontury svého programu režií Bizetovy Carmen.Obsadil operu bez alternací v duchu správného úmyslureprízovat inscenace v blocích. Do tří hlavních rolí pak přivedlhosty, což se velmi osvědčilo už v předchozím nastudováníWagnerova Bludného Holanďana.V titulní roli uplatnila Andrea Kalivodová šarm, osobitosti atraktivní zjev, její Carmen však byla spíše lyrická nežlidramatická jak v hereckém tak pěveckém projevu. Jejíhlas je působivější v tmavých nižších polohách nežli ve výškách.Škoda také některých detailů, současná Carmen by sepři tanci neměla nechat doprovázet kastanětami z orchestru.Druhou oporou inscenace je famózní ruská sopranistkaValeria Vajgant v roli Micaely, kterou Šimerda přivedlz Novosibirska, kde zpívala v jeho inscenaci Káťu Kabanovou– a bylo by zřejmě moc pěkné slyšet její barevný sebejistýsoprán v této roli i u nás! Pěknou mužnou postavu Escamillavytvořil Nikolaj Někrassov, Sergej Ljadov zvládl part DonaJosého pěvecky i herecky spíše rutinně. Ostatně Šimerdovarežie se omezila na základní aranžmá situací a hereckýchakcí na jednoduché scéně Vladimíra Soukenky, základnímiprostorovými dispozicemi trochu připomínající současnouBednárikovu Carmen v pražském Národním divadle. Inscenacineoživila ani choreografie Vladimíra Nečase, tím méněpočetně malý, pěvecky nepříliš výkonný sbor.Značné pochybnosti mám o hudebním nastudování dirigentaTvrtka Karloviče, který z občas chybujícího orchestrunevykřesal potřebnou preciznost a dynamiku a vedl premiéruv někdy diskutabilních tempech, což zřejmě přispělok občasnému nesouladu orchestru se zpěváky a sborem.Současné operní divadlo nestojí jen na tekoucí vodě v kašně(která, mimochodem, značně rušila poslech v prvním jednání),ani na jen mechanickém zarámování příběhu do zpovědidona Josého němé připsané postavě kněze. Popisné akcejako stěhování balíků kontrabandu pak odkazují k opernímšaržím minulosti. Pokud připustíme, že Bizetova Carmenje především o strhující vášni, která dona Josého zničí, pakprávě té se inscenaci nedostávalo.Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem – GeorgesBizet: Carmen. Nastudováno ve francouzském originále.Dirigent Tvrtko Karlovič, režie Tomáš Šimerda, scénaVladimír Soukenka, kostýmy Zita Miklošová, choreografieVladimír Nečas, sbormistr Pavel Baxa. Premiéra 20.4. 2007. •zampierihocyrano z bergerakuOstrava, Divadlo Antonína Dvořáka Lenka ŠaldováItalský skladatel Franco Alfano se patrně proslavil nejvícetím, že dokomponoval podle Pucciniho motivických náčrtůzávěrečný duet Kalafa a Turandot. Až nedávno se do povědomívíce vrátila jeho postromantická opera Cyrano deBergerac – to když si básníka s velkým nosem v roce 2003zazpíval v Montpellier Roberto Alagna a o dva roky pozdějiv newyorské Metropolitní opeře Plácido Domingo.Rostandův Cyrano z Bergeraku je fascinující postava – a máliAlfanova „pucciniovská“ opera, romanticky výbušná i sentimentální,ale neoplývající zapamatovatelnými melodickýmišlágry, šanci na úspěch, pak jedině s výraznou osobnostív titulní roli. Na ni v žádném případě nestačí výborná pěvec-Eva Dřízgová-Jirušová a Gianluca ZampieriFoto archiv

28divadlo – opera · balet · muzikálká technika, je třeba skutečný cit pro dramatickou situaci,schopnost zpěvem i deklamací vyjádřit velmi pestrou paletuodstínů citů a pocitů. V české premiéře uvedlo CyranaNárodní divadlo moravskoslezské v Ostravě (v koprodukcis Badisches Staatsheater Karlsruhe, kde bude mít premiéruna konci příští sezony) – a při vší úctě k celému ostravskémusouboru i k preciznímu, stylovému hudebnímu nastudováníOlivera Dohnányiho a výborně hrajícímu orchestru, událostz této inscenace jednoznačně činí italský tenorista GianlucaZampieri. Cyrano – výbušný mušketýr s dlouhými kadeřavýmivlasy, v souboji na kordy s přehledem porážející soupeře.Cyrano – vzdychající chlapec s doširoka otevřenýma očima,když na chvíli uvěří, že ho Roxana miluje. Cyrano – muž,který Roxaniným balkónem nechává naplno vytrysknoutbolestné volání srdce. Cyrano – tiše, vroucně se vyznávajícína konci života. Zampieriho Cyrano je prostě člověk s krásnou,hlubokou duší, která se odráží v jeho očích a v jehohlase.Režisér Achim Thorwald (intendant z Karlsruhe) podle měneprokázal, že by byl o mnoho více nežli jen zkušeným praktikem,který dokáže účelně aranžovat v prostoru. ChristianFloeren mu navíc navrhl chladně působící scénu s ústřednímschodištěm a sloupy, za nimiž se proměňuje malovanýprospekt – nikterak inspirativní prostředí pro bouřlivoui jímavou romantiku. A tak emotivní představení z premiéryučinilo vnitřní kouzlo a um několika interpretů – vedleGianluky Zampieriho Eva Dřízgová-Jirušová (sebevědomái jemná Roxana), Cristian Olivieri (impulsivní Christian)a Alfio Grasso (věcný De Guiche).Národní divadlo moravskoslezské Ostrava v koprodukcis Badisches Staatstheater Karlsruhe – Franco Alfano:Cyrano de Bergerac. Dirigent Oliver Dohnányi, režie, choreografiea šerm Achim Thorwald, scéna Christian Floeren,kostýmy Anne Buttetrille a Ute Frühling, sbormistrJurij Galatenko. Česká premiéra 21. dubna 2007 v DivadleAntonína Dvořáka. •miniaturyv národním divadlePraha, Národní divadlo Lucie DercsényiováBalet Národního divadla v Praze uvedl večer věnovaný tvorbětanečníků tohoto souboru. V průběhu posledních čtyřsezon je možné sledovat choreografické ambice stávajícíchinterpretů, jejichž pohybové struktury vycházejí ze znalostiklasické a moderní taneční techniky. Jejich tvorba odrážívlastní pohybové zkušenosti, kterými prošli či procházejí.Tématem letošních Miniatur se stala tvorba na motivy českéhudby.Sylva Nečasová si pro svou Fugu vybrala kompozice BohuslavaMatěje Černohorského a Jana Duška. Jejich skladbyzazněly živě a hudebníci byli umístěni na horizontu scény.Nečasová kánonicky frázuje pohyb, nesoucí se v duchu neoklasickýchstruktur. Hudba však zůstala podstatně barvitějšínež opakující se taneční sekvence, kde pohyb probíhal v roviněesteticky vytříbeného obrazu a suše reagoval na hudbu.Následující duet Frustrace in G (hudba Miroslav Kokoška,Pavel Pivarci, Ivo Medek) v choreografii Kláry Jelínkovéa Diany Zehetner byl prodchnut rozporuplnými emocemi,kterými vztah muže a ženy prochází. Jelínková ve své kompozicitaké tančí – zpočátku beze špiček, později na nich.Nálady duetu se proměňují – prolíná se tu smutek i úsměv,vzdor a smíření. Působivý byl plně koncentrovaný výkon jakKláry Jelínkové, tak jejího partnera Matěje Urbana.Jako překročit svítání (Hana Turečková a Martin Winter)Symfonickou báseň Antonína Dvořáka Polednice nastudovalaMichaela Černá (bývalá sólistka baletu, dnes baletnímistr). Nepodařilo se jí však pohybově plnohodnotně ztvárnitdramatické zvraty samotné skladby. Použití klasickýchtanečních prvků vyznívalo příliš šablonovitě, upjatě a nevěrohodně.Využití klasické techniky bez hlubšího citovéhozabarvení nepřineslo potřebnou dramatickou atmosféru –matka (Lenka Šnellerová) na špičkách míchající v hrnci nastole jídlo a sklánějící se nad ním v arabesce, ztěží mohlavyvolat adekvátně silné emoce; nejpravdivější bylo její zlostnégesto s vařečkou nad zlobícím dítětem. Těžko šlo uvěřiti otci (Radek Vrátil) skákajícímu grand jetté a točícímu klasicképiruety, když našel doma zoufalou ženu, která jejichdítě udusila.Dvořákova hudba se spolu s písněmi bratří Ebenů mísilai v choreografii Zuzany Šimákové RUR – „…stroje jsou nádhernéa bezvadné, ale život, který jim slouží nebo je jimi obsluhován,není nádherný ani lesklý ani dokonalejší ani sličnější“.Tímto mottem se snažila choreografka ozřejmit své záměry,které se však ztrácely v nepříliš zdařile artikulované pohybovéformě. Trhavá gesta připomínající break dance, tanečnívýstupy proložené mluveným slovem ztrácely kontinuitu,souvislost a srozumitelnost.Viktor Konvalinka si vzal na mušku pohybové motivy svéhošéfa Petra Zusky. Parafrázování jeho pohybových motivůz některých jeho děl si mohli vychutnat ti, kdo jeho tvorbuznají. Konvalinkova choreografaie Tři pro sólo aneb Pražskéhystérium (hudba Jiří Suchý, Ondřej A. Sifon, Lubomír Typlt,Petr Hapka) je vtipná, vystavěná se správnou mírou nadsázkya lehce ironickým úsměvem.V závěru Miniatur zněla hudba The Klezmatics, která s seboupřinášela temné téma naší historie – holocaust. ChoreografieTomáše Rychetského souzní s židovskými písněmi, jemuzikální a nápaditá. On sám je pak jako interpret nejvíceponořen do poselství svého opusu (zkrvavené ruce v závěrujsou už zbytečné, toto gesto vyznívá polopaticky) a pohybověvychytává všechny nuance.Foto Roman Sejkot

divadlo – opera · balet · muzikál 29Praha, Národního divadlo – Miniatury. Choreografie SylvaNečasová, Klára Jelínková a Diana Zehetner, MichaelaČerná, Zuzana Šimáková, Viktor Konvalinka, TomášRychetský. Stavovské divadlo, 7. dubna 2007. •sen noci svatojánskéBrno, Janáčkovo divadlo Věra LejskováJe to pohádka či pravda? – ptá se revírník v Lišce Bystroušce.Stejnou otázku bychom si mohli položit, když sledujemebaletní představení Sen noci svatojánské tak, jak námje podle Williama Shakespeara předkládá německý choreografmaďarského původu, Youri Vámos s tanečním souborembaletu Německé opery na Rýnu Düsseldorf /Duisburg.Ať je to svět bohů, lidí nebo skřítků, vždy se v něm odehrávajívěčně stejné fenomény jako láska, žárlivost, výměny partnerů– tady však jsou nám předváděny nikoliv v tragice, alespíše v komediální podobě.Celé představení přímo jiskří vtipem, ať v sólových či ansámblovýchvýstupech, přesvědčivě se k ději „připojuje“ i samapříroda, která narůstá či se zmenšuje podle toho, zda v níprožívají své osudy lidé nebo pohádkové bytosti – a ty milionysvatojánských mušek! Skvělé představení, při němž se publikumopravdu srdečně bavilo – škoda, že jen jednou! Tentoněmecký balet hostoval totiž v Brně v rámci projektu Mosty,jehož organizátorem je manažér Dortmundské Tanečníakademie Rudolf Kubičko, původně absolvent brněnskéTaneční konzervatoře. Ten také na tiskové konferenci objasnilzásadní rozdíl mezi baletními soubory našimi a německými,které jsou v podstatě internacionální, a je potěšitelné,že jsou v nich i naši tanečníci, jak jsme ostatně viděli i natomto představení.Vynikající taneční výkony vycházející z klasického baletua přitom výrazově neobyčejně sdělné působily klamnýmdojmem naprosté snadnosti: skvělé byly postavičky Puka(Shumpei Nemoto) a Robina (Cesar Jose Locsin), kterésvou vtipnou pohyblivostí dokázaly přímo rozesmát, hlavnímipředstaviteli samozřejmě byli Oberon (Valerio Mangianti),Titania (Kaori Morito) a další dva páry zamilovaných,v nichž účinkovali tři čeští tanečníci: Hermia (ErikoYamashiro), Helena (Andrea Kramešová), Lysander(Michal Matys) a Demetrius (Filip Veverka). Rovněž nedostižnýbyl Zettel (Armen Hakobyan) v podobě osla! – ostatněvyjmenování by si zasloužil celý soubor.Reprodukovaná hudba Felixe Mendelssohna-Bartholdyhobyla jakýmsi průřezem jeho díla, zněla tu nejen přímo hudbake Snu noci svatojánské, ale i části symfonií č. 1, 2, dále 4.,5., 8., 10. a 11. smyčcového kvartetu, sonáty pro violoncelloa klavír, Písní beze slov pro violoncello a klavír, Octetu op. 20,a přirozeně nechyběl ani populární Svatební pochod – všekupodivu skloubeno naprosto přirozeně a nenápadně.Potlesky po jednotlivých číslech vyústily v závěrečné ovace,které si toto baletní představení – pořádané za podpory Česko-německéhofondu budoucnosti, společnosti RWE Transgas,Goethova institutu v Praze a Lidových novin – bezesporuzasloužilo.Ballet Deutsche Oper am Rhein – Felix Mendelssohn-Bartholdy:Sen noci svatojánské podle Williama Shakespeara.Choreografie a režie Youri Vámos, scéna a kostýmy MichaelScott. Janáčkovo divadlo v Brně 28. března 2007. •Vpředu Kaori Morito (Titania) a Armen Hakobyan (Zettel)Foto archiv

30divadlo – opera · balet · muzikálmĚla jsem opravdu štĚstíadéla pollertová Lucie DercsényiováNositelkou ceny Thálie 2006 v oboru balet, pantomimaa jiné tanečně-dramatické žánry se stala sólistka baletuNárodního divadla v Praze Adéla Pollertová. Nominacijí přinesla interpretace titulní role v Prokofjevově baletuRomeo a Julie v choreografii Youriho Vámose.Jste čerstvou nositelkou Thálie. Jaké pocity vás provázejí?Je to těžké specifikovat. Po pravdě řečeno ještě jsem si toplně neuvědomila. Ale samozřejmě, že jsem nadšená a šťastná.Upřímně říkám, že jsem to nečekala. Pro mě je to ohromnámotivace do další práce.Thálii jste dostala za roli Julie ve Vámosově choreografii.Jeho pojetí baletu nepatří k tradičním. Příběh posouvána rozhraní dvacátých, třicátých let minulého století.Z toho vychází i Vámosova taneční koncepce. Jak jste ses rolí sžívala? Z mého pohledu jste s ní plně splynula ažve druhém dějství.Je fakt, že až do balkónové scény mi to Juliino rošťactví k tétoroli nesedí. Ale samozřejmě musím respektovat choreografaa snažím se do role vžít tak, jak chtěl. Snažila jsem sevěrně následovat jeho představu a cokoliv mi bylo vytknuto,jsem se snažila opravit. Doufám, že i pro diváka má mojerole oblouk.To má, jste v ní úžasná. Co pro vás na ní bylo nejtěžší?Vámos rozkrývá vnitřní svět hrdinů, jsou tu velmi silnémomenty. I u vás a vašeho partnera jsem v závěru vidělaslzy.Pro mě bylo nejtěžší být ošklivá a zdeformovaná v pohybechtak, jak Vámos požadoval. Julii vnímám jako krásnou,půvabnou bytost. Sice byla asi trdlo, vždyť jí bylo čtrnáct,ale pro mě byla až moc ztřeštěná. Ovšem tato Julie byla promě výzvou, a o to víc ji mám teď ráda. Byla to výzva i tím, žeVámos si nás s Michalem vlastně nevybral.Proto jste tedy tančila až druhou premiéru. Byla to sicevolba choreografa, ale přece…Musí se respektovat jiný názor, vidění. A Vámos měl jinoupředstavu – viděl Julii jako tmavovlásku, malou dívčinu a jájsem splňovala jen druhé. I na generálkách a hlavních zkouškáchmi dávali černou paruku a barvili mně vlasy na hnědo,z čehož jsem vůbec nebyla nadšená. Myslím, že mě a MichalaŠtípu do druhého obsazení prosadilo divadlo.Vámos s vámi přímo nespolupracoval?Bohužel až poslední týden, což mi přišlo nejvíce líto. Rolejsme se učili tak trochu za pochodu, vzadu, za prvním obsazením.Na všechno jsme si museli přijít sami, až teprve,když šlo do tuhého, tak jsme měli možnost naplno zkoušet.Na premiéře jsme asi byli už trochu unavení, protože právěposlední týden byl pro nás, vzhledem ke zkoušení s panemVámosem, nejnáročnější.O to větším zadostiučiněním musí být pro vás cena Thálie.Myslela jsem, že o obsazení se rozhodlo těsně před premiérou.Ne, to už bylo víceméně jasné od začátku.Jak se smiřujete s podobnými „nespravedlnostmi“ v divadle?Bývají časté?Asi bývají. Ale já mám na druhou stranu sportovního duchaa mám obrovskou podporu rodiny. A když je nějaký nezdar,no tak svět se nezboří, chleba levnější nebude, jak říkámaminka. Samozřejmě, že to zamrzí, zamrzelo…Vy jste se před třemi lety vrátila z angažmá ve Státní opeřev Hamburku od Johna Neumeiera, kde jste tančila devětlet. Co vás přivedlo k návratu?Byly to tři věci. Tou první byl stesk po domově – Německoje sice za humny, ale já jsem se domů dostala zhruba dvakrátdo roka. Najednou mě přišlo líto, že rodiče mi stárnou,jsou senzační a já si je moc neužiji. Pak to byl přítel, kterýbyl v Praze, a vztah na dálku není ideální. A třetí věc bylavolba studia na HAMU, které jsem si vysnila. Neočekávalajsem, že budou tak náročné přijímací zkoušky, alespoň promě, nicméně jsem jimi prošla a mám za sebou první semestrstudia.Většina vašich kolegů inklinuje k pedagogickému, choreografickémuzaměření, vy jste si vybrala studium tanečnívědy. Proč?Choreografické sklony jsem v sobě nenašla, to mě nelákáa na pedagogiku, si myslím, nemám dost trpělivosti. Chtělabych se věnovat publicistice. Vím, co je pracovat v prvníi poslední řadě, vím co stojí energie za představením a mněje hrozně líto, když je kritizováno, byť i po právu. Je to bolestivé.Kritiky se zatím bojím, ale uvidíme…Váš pradědeček Emil Pollert byl operní zpěvák. Jaký je vášvztah k opeře?Velmi kladný. Občas se jdu na operu podívat. Víceménějenom do Národního divadla. Nejraději mám „rodinnou“operu Prodaná nevěsta, protože můj pradědeček v ní zpíval.Konkrétně poslední inscenace Prodané nevěsty v Národnímse mi líbila, byla jsem z ní nadšena. Vím, že spousta lidí jineskouslo.Už tady máme kritický náhled.No vidíte, už v tom jedu (smích).Jak vám tanec zasahuje do soukromí?Tak normálně. Žiji tancem, protože mě to strašně baví. Svouprofesi neberu jako práci, je to něco, co dělám s láskou a comě víceméně neunavuje. Samozřejmě, že taky domů chodímznavená, ráda se natáhnu. Ale že bych tanci život podřizovala…Ani náhodou.Jak si od divadla úplně vyčistíte hlavu? Jste vystavenastálému tlaku, zvláště pak před premiérou, jak jste samaříkala.Asi nejlíp si odpočinu se svými nejbližšími – s rodinou, přítelem,u skleničky vína. To je mi nejlíp.Co je důležité pro kariéru tanečníka?Kromě techniky musí mít také určité charisma – sebelepšítechnika sama na sebe neupozorní, musíte mít nějakouauru. A samozřejmě také jistou dávku štěstí. Já jsem štěstíměla a to je polovina úspěchu, já tomu věřím. Nemyslímsi, že bych byla výjimečná, ale měla jsem opravdu štěstí,že jsem skoro vždy byla ve správný čas na správném místě.V Hamburku jsem prošla konkursem, kde bylo 250 tanečnic.A naštěstí odcházelo ten rok spousty lidí ze souboru, takženás vzali poměrně hodně. A když jsem nastoupila, otěhotnělyčtyři první sólistky a já jsem dostala příležitosti. Byla jsemvelmi vycepovaná od profesorky Voleské a Neumeierovi selíbil klasický styl. Přišla jsem jako z cukru, jako pravá baletkas drdůlkem, žádné plandající hadry. Tím jsem asi zapůsobila,a tak jsem začala tančit klasické balety a posléze i tymoderní. Je zajímavé, že na konzervatoři jsem byla bránajako „modernistka“ a nikdo se nedivil, že jdu k Neumeierovi.A u Neumeiera jsem byla brána jako „klasikářka“.

Kdybyste měla srovnat podmínky v Německu a u nás?Srovnávat Čechy a Německo moc nejde, protože Němci jsouz gruntu jiní. Ta neuvěřitelná přesnost. Soubor byl mezinárodní,ale vedení Státní opery je německé, a tak všechno bylo„pünktlich“. To mě ovlivnilo a očekávala bych to i tady. Alejsou tu jiní lidé, jiná mentalita.V Německu jsme měli devět velkých tanečních sálů, tadymáme tři – tam se udělalo více práce v kratším čase. Tady tosamozřejmě nejde – v centru Prahy nejde udělat velké baletnícentrum o devíti sálech, kdo by to platil, kde by se našlomísto… V Hamburku má soubor svého mecenáše. I obecenstvoje tam zcela jiné – do baletu je naprosto zažrané. Je fakt,že Neumeier si publikum vychovává. Má své baletní dílny,kde vysvětluje každou premiéru – objasňuje laikům, co každýpohyb znamená. To všechny vždy na jeho balety naláká.Dělá něco podobného jako kdysi Leonard Bernstein v televizive svém hudebním pořadu.Thálie je určitou pomyslnou metou, které jste dosáhla.Máte ještě nějaké další?Julie byla vysněná role. Tu jsem chtěla tančit už od školya nikdy se mi to nepodařilo, až v mých třiceti letech. Teď sebudu těšit z každé role – každá mě posouvá o kousek dál. •Adéla Pollertová (Romeo a Julie)divadlo – opera · balet · muzikál 31nechodím s nosem nahorujan fousek Saša HrbotickýNarodil se před třiadvaceti lety v Brně. V deseti byl přijatna konzervatoř, v roce 2002 se stal členem baletního sboruNárodního divadla v Brně, o tři roky později sólistou.Za krátkou dobu stihl vytvořit více než dvě desítky rolívčetně Prince v Louskáčkovi, Benvolia v Romeovi a Julii,Solora v Bajadéře, Aliho v Korzárovi, Aminty v Sylvii neboJana v Baladách na hudbu Zuzany Lapčíkové. Osudovývýznam pro něho mělo setkání s choreografem LiboremVaculíkem. Za roli Rimbauda v Úplném zatmění se lonidostal do nejužší nominace na Cenu Thálie, letos v březnutoto prestižní ocenění získal za postavu Smrti v dalšíVaculíkově choreografii Svěcení jara.Thálie není vaším prvním oceněním. Kterého z těch předešlýchsi vážíte nejvíc?Vážím si každého uznání své práce. Hodně mě potěšila CenaPhilip Morris za největší talent roku 2004 a samozřejměi loňská nominace na Cenu Thálie. V tomto roce jsem kroměThálie získal ještě Cenu diváka v naší domovské anketěudělovanou nejpopulárnějšímu tanečníkovi.Často se účastníte soutěží, a to nejen doma, ale i v zahraničí.Mnozí vaši kolegové se jim vyhýbají, protože nemajíjejich stresující atmosféru rádi. Vy ano?Už na škole jsem byl na soutěže často vysílán, tak jsem sizvykl a jejich atmosféra mi nijak zvlášť nevadí. Po vítězstvína mezinárodní baletní soutěži v Brně 2002 v kategoriiA jsem předpokládal, že už mám odsoutěženo, ale letos měto znovu potkalo, na počátku dubna jsem se zúčastnil baletníhoklání ve Vídni.Po ukončení studií jste měl nastoupit do Národního divadlav Praze, ve hře byla i Vídeň, nakonec jste se stal členembaletu v Brně. Nepociťoval jste to jako zklamání?Že pro mě byla hned po skončení studií ve hře Vídeň, tojsem považoval za úspěch, nakonec to dopadlo jinak a zůstaljsem v rodném městě. Trochu lítosti jsem možná cítil, alezklamání ne. Rozhodně dnes nemám důvod litovat, už vzhledemk rolím a k získaným oceněním. Momentálně prožívámúspěšné období, mám krásné úkoly v moderním i klasickémrepertoáru, není nač si stěžovat. Snad s výjimkou neuspokojivéhofinančního ohodnocení, což je ovšem bolest většinybaletních souborů u nás.Podle dvojí nominace na Thálii v baletech Libora Vaculíkase dá předpokládat, že setkání s tímto choreografem provás mělo klíčový význam.Určitě. Jeho práci mám rád, jeho choreografický slovníkvyhovuje mému tělu. Považuji ho za jednoho z největšíchchoreografů u nás.Foto Ivan DankovičKdy jste se s ním spolupracoval poprvé?Hned v prvním roce angažmá v brněnském Národním divadle,když tady zkoušel Ivana Hrozného na hudbu SergejeProkofjeva. Zpočátku nebylo snadné si přivyknout na způsobjeho práce a na pohyby, které od nás vyžadoval. Ze školyjsem byl přivyklý především klasickému tanci, navíc zkouškyprobíhaly v nervózní atmosféře. Při dalším setkání na inscenaciÚplné zatmění to bylo něco jiného. Možná i díky odlišnémucharakteru práce v komorním prostředí Reduty.Taneční drama Úplné zatmění pojednává o vášnivémvztahu básníků Arthura Rimbauda a Paula Verlaina. Co

Jan Fousek (Úplné zatmění)Foto Luděk Svítil

divadlo – opera · balet · muzikál 33pro vás na této práci bylo nejtěžší?Úzké propojení tance a činohry. S mým činoherním dubléremAlešem Slaninou jsme se učili plynule střídat a dokonalesjednotit v projevu. Na rozdíl od klasického baletu, kdejsou charaktery postav velmi přímočaré, zde je vnitřní světhrdiny komplikovaný, takže jsem se musel naučit dávat hodněze sebe. Libor Vaculík to od nás přímo vyžadoval. V takovémíře jsem se s tím dříve nesetkal. Dnes patří postava Rimbaudak mým nejmilovanějším.Balet o milostném svazku dvou básníků může vyvolávatkontroverzní reakce. Neobával jste se toho?Společnost je dnes poměrně otevřená a tolerantní, takžeotevřené projevy nesouhlasu jsme nezaznamenali ani běhemžádné z repríz. Samozřejmě se občas najde někdo, kdo témanezkousne, a pár takových ohlasů se k nám doneslo, ale osobnějsem se s tím nesetkal.Thálii jste ovšem letos získal za úplně jinou postavu. Překvapilovás, když jste se dozvěděl, že budete ve Svěcení jarapředstavovat Smrt?Spíš potěšilo, protože jsem do té doby nikdy tak zápornouroli netančil.Svěcení jara bývá tanečně ztvárňováno jako pohanský rituál,kdežto Vaculík použil Stravinského hudbu k vytvořenípříběhu o holocaustu. To je dost neobvyklé řešení, ne?Samo téma mi vzhledem k mému věku není nijak blízké.Bral jsem ho jako novou zkušenost, která mě může obohatit.Na začátku nám choreograf sdělil, oč jde, a také něcoo době, v níž se děj baletu odehrává. Pak už následovala jena jen tvrdá práce.Dáváte přednost moderně před klasikou?Dřív jsem preferoval klasický tanec, dnes mi vyhovuje všestrannějšírepertoár, asi takový, jaký máme v Brně. Bezmoderny být tanečník nemůže. Ne že bych klasiku zavrhoval,ale v modernějším repertoáru je víc o čem hrát, víc dávatze sebe. Baví mě prožívat osudy jiných. V případě Smrti veSvěcení jara dokonce ovládat životy jiných. V klasice se koncentrujipředevším na techniku, kdežto hrajeme-li Vaculíka,už od rána se připravuji na večer, znovu a znovu promýšlímcharakter role, snažím se vžít do atmosféry příběhu.To je něco, co se nejspíš na tanečních školách příliš nevyučuje?Na škole se hereckému vyjádření role nevěnuje mnoho pozornosti.Velké množství odborných předmětů to ani nedovoluje,takže je na každém tanečníkovi, aby si k tomu v praxidospěl sám.Ve dvaceti třech letech jste získal ocenění, na něž jiní čekajíléta. Mnozí vaši kolegové se ho nedočkají vůbec. Nezatočilase vám z takové pocty hlava?Byl jsem velice překvapený už loni, při nominaci za Úplnézatmění. A vůbec mě nenapadlo, že bych letos mohl Tháliizískat. Pocity na slavnostním večeru v Národním divadle sevůbec nedají popsat. Pokud ovšem myslíte, jestli teď chodíms nosem nahoru a chlubím se cenou, tak určitě ne. Je to promě především velká výzva. •Symfonické koncerty na III. nádvoří Pražského hraduSymphonic Concerts at the 3 rd Courtyard of Prague CastleCarl Orff Carmina burana28. a 29. 6. 2007, 20.00 hodin / 28 th and 29 th June 2007, at 8 p.m.III. nádvoří Pražského hradu / 3 rd Courtyard of Prague Castle(za nepříznivého počasí ve Španělském sále Pražského hradu / in case of unfavourable weather the concerts will take place in the Spanish Hall of Prague Castle)Účinkují / Casts: Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOKJiří Kout – dirigent / Marie Fajtová – soprán / Jan Mikušek – tenor / Ivan Kusnjer – barytonPražský filharmonický sbor, sbormistr Lubomír Mátl / Bambini di Praga, sbormistr Blanka KulínskáCENA / PRICE: 690 KČPRODEJ VSTUPENEK: Informační středisko Pražského hradu, III. nádvoří, Po-Pá: 09.00 - 18.00 hod., tel.: 224 372 435, www.hrad.czPředprodejní pokladna FOK: Obecní dům, nám. Republiky 5 (vchod z ulice U Obecního domu, naproti hotelu Paříž),Po - Pá: 10.00 - 18.00 hod.,tel.: +420 222 002 336, www.fok.czZřizovatel Symfonickéhoorchestru hl.m.Prahy FOKTICKETS: Information Centre of Prague Castle, 3 rd Courtyard, open from Mo to Fri, from 9 a.m. to 6 p.m., tel.: +420 224 372 435, www.hrad.czTicket sales FOK in advance: Municipal House, Republic square (entrance from the U Obecního domu street, across from Paris Hotel),Mo to Fri, from 10 a.m. to 6 p.m., tel.: +420 222 002 336, www.fok.cz

34zprávy z domovaVÁCLAV ŽILKA(19. 9. 1924 – 13. 4. 2007)Ostravský rodák, Václav Žilka, zasvětil velkoučást života zobcovým flétnám a dětem.I širší veřejnosti byl znám zejména díky dlouholetémuvedení zábavné školy hrou nazvanéDřevěná píšťalka, kterou od roku 1976prošlo ve dvouletých cyklech na 2400 rodičůs 3400 dětmi. Dvojice, které se s Žilkounechtěly rozloučit, se staly jeho asistentyv šedesátičlenném „flétničkovém“ orchestrurodičů a dětí Aulos, který založil před třicetilety.Jím nahranou flétnovou znělku k pohádkámna dobrou noc, která vznikla v roce1961, dodnes poslouchají jak malí, taki velcí rozhlasoví posluchači Hajaji. K výucehry na zobcovou flétnu, kterou vedl v duchuslužby rodinnému muzicírování a kultivaciosobnosti, přidával Žilka později i dechovougymnastiku pro léčbu astmatu hranímna dechové nástroje. Třicet let pořádal letnítábory v Říčkách v Orlických horách, správnědýchat učil v projektu Léčivá píšťalka.Metodu převzal v polovině 70. let od americkéholékaře Meyera Markse. Obohatil jivšak právě o užívání zobcové flétny, kteráse hodí i pro menší děti díky velmi malé spotřeběvzduchu.Flétnu vystudoval na brněnské JAMUa v roce 1952 se stal členem Českého noneta,s nímž procestoval půlku světa. Působilv Pražském duu a v letech 1963 až 1987byl členem Symfonického orchestru Českéhorozhlasu. Učil také na Plzeňské konzervatoři,kde v roce 1973 založil souborCollegium di flauti. Pedagogické znalostipro výuku hry na zobcovou flétnu vštěpovalna seminářích také učitelkám mateřskýchškol. Jak s humorem přivádět dítě k hudbě,radil v knize Jak se dělá muzikant.„Ubylo nadšení a obětavost rodičů. Za dobytotality dokázali udělat pro děti mnohemvíc,“ uvedl, když slavil osmdesátiny. Žilkoviv posledních letech vadil úbytek masovéhomuzicírování. „Pískání na flétničku vylepšujeprospěch, pomáhá rychlejším reakcíma zkáznění temperamentu, vylepší zdraví,psychiku i smysl pro povinnost, obohatí citově,prohloubí rodinná pouta, podá základyspolečenského chování, učí improvizovat,hrát i poslouchat hudbu, zkultivuje volný časa pomůže ochránit před lákáním drog,“ říkalŽilka a dodával: „Je to málo?“Svou „školu hrou“ uváděl v Divadle hudby,v nynějším Národním domě na Vinohradech– tehdy Ústředním kulturním domě železničářů,v Paláci kultury a poslední roky v Břevnovskémklášteře. Za totality mohli rodičepodle jeho názoru těžko hledat jiné politickyneangažované pořady, a tak míval v Palácikultury za sobotní dopoledne i tři sta dětí.Když vzpomínal na uplynulé roky, nemohlvynechat koledy, které při jeho koncertechve vánoční době zcela samozřejmě zněly.Rodiče podle něj riskovali, když je děti zpívaly.A vedení Paláce kultury ho kdysi – když sevšude říkalo „soudruh“ – při Dřevěné píšťalceveřejně pokáralo, že řekl „pan“ Mozart.Petr VeberMalý harfový festival k jubileu Libuše Váchalové proběhl za účasti studentek i absolventek jubilujícíprofesorky 11. 4. v Sukově síni Rudolfina. Uspořádala ho Pražská konzervatoř, jejíž výkonnou pořadatelkoua moderátorkou byla Jana Boušková. Libuše Váchalová začala hru na harfu studovat u tehdejšíhosólisty České filharmonie prof. Bedřicha Dobrodinského. O rok později byla přijata na konzervatořdo třídy profesorky Marie Zunové. Po absolutoriu – v roce 1952 – získala angažmá jako harfistkaa klavíristka v Městských divadlech pražských, kde působila pět let. V letech 1957–1960 spolupracovalas flétnistou Václavem Žilkou a v roce 1961 si Libuši Váchalovou vybral vynikající hobojista, profesorAMU František Hanták, jako partnerku v souboru České komorní duo. Od roku 1969 koncertovalaLibuše Váchalová se svým manželem, flétnistou Jiřím Bouškem. Když v roce 1962 založil dirigent LiborPešek komorní orchestr Sebastian, stala se Libuše Váchalová jeho sólistkou po celou dobu jeho existence.Věhlas její umělecké práce jí přinesl pozvání k sólové hře u Tokijské filharmonie a také k působenína tamní konzervatoři, kromě toho učila na Vysoké škole ve Varšavě. Celých 33 let byla členkouFilmového symfonického orchestru a z řad členů tohoto orchestru vznikl kvintet Lyra nova. Od roku1973 až dodnes pracuje jako profesorka harfové hry na Konzervatoři v Praze, kromě toho působilav devadesátých letech na Ostravské univerzitě. Libuše Váchalová inspirovala mnoho českých i zahraničníchskladatelů k napsání přibližně 60 skladeb sólových i komorních, které premiérovala. Její repertoárobsahuje všechna stěžejní díla harfové literatury různých oblastí včetně hudby populární. rbhudba v praze3. ročník cyklu Koncerty pro Prahu 5 zahájila3. 5. Pražská komorní filharmonie pod taktovkouLeoše Svárovského v Národním doměna Smíchově. Na programu byla díla VítězslavaNováka (Slovácká suita, op. 32), RichardaStrausse (Koncert pro lesní roh a orchestrč. 1 Es dur, op. 11) a George Bizeta (Symfonieč. 1 C dur). Další koncerty jsou plánoványna 25. 9. a 27. 11., kde opět v Národnímdomě na Smíchově pod taktovkou Leoše Svárovskéhovystoupí Komorní filharmonie Pardubice(L. van Beethoven: Egmont, op. 84,V. Trojan: Symfonietta armoniosa, F. Mendelssohn-Bartholdy:Symfonie č. 3 a moll „Skotská“,op. 56) a pod taktovkou Charlese Olivieri-MunroaSeveročeská filharmonie Teplicea Jan Simon (F. Chopin: Koncert pro klavíra orchestr c moll, op. 11 a C. H. C. Reinecke:Symfonie č. 2 c moll „Hakon Jarl“, op. 134).Závěr bude v prosinci patřit vánočnímukoncertu v kostele sv. Václava, kde v podáníPražského filharmonického sboru a opětPražské komorní filharmonie pod taktovkouLeoše Svárovského zazní České vánoční koledyLuboše Fišera.Umělecká beseda uspořádala (24. 4.) svůj548. úterek. V Salónu Zdeňky Podhajskézazněl program nazvaný Klasikové a mladíautoři (Darius Milhaud: Suita pro housle, klarineta klavír; Petr Cígler: Čchi (pro zvídavé klarinetisty);Ladislav Vycpálek: Sonáta pro sólovéhousle; Michal Rataj: Pětkrát (o) pět; AlbanBerg: 4 kusy pro klarinet a klavír; Béla Bartók:Kontrasty pro housle, klarinet a klavír). ÚčinkovaloOrnitologické trio (Adéla Drozdová-Štajnochrová – housle, Anna Ptáková – klarinet,Jan Pták – klavír a klarinet), hosty byliMiloš Ševčík a Alfréd Strejček. Koncert podpořilidědicové Ladislava Vycpálka, ministerstvokultury, Nadace ČHF a Nadace OSA.Vysokoškolský umělecký soubor a Orchestrad’archi Pardubice uspořádaly (26. 4.) v kostelesv. Vojtěcha v Dejvicích koncert v cykluČeská duchovní hudba. Zaznělo Magnificatin D od Jana Dismase Zelenky a díla FrantiškaIgnáce Antonína Tůmy, Zdeňka Lukáše, LeošeJanáčka, Otto Cerala, Tomáše Krejči a OndřejeSoukupa.Gutta Musicae uspořádala (27. 4.) posledníKoncert 17.17 této sezony ve Studiu Ypsilon.Nesl název Z Čech až na konec světa a představil,co se zpívalo v Čechách a ve Franciikolem roku 1200, jaká hudba zněla v Itálii,Francii a u nás v roce 1350, či jaká muzikavznikala v Evropě, když v Čechách hřímalhusitský chorál, ukázal, co mají společnéhoMichna a Monteverdi, a co se hrálo v doběBeethovenově. Hostem byl publicista JefimFištejn.Foto Jiří Skupien

Cyklus symfonických koncertů na třetímnádvoří Pražského hradu zahrne letos v létěčtyři programy. Prvním má být uvedení kantátyCarmina burana od Carla Orffa 28. a 29.června večer. Pražské symfoniky bude říditjejich šéfdirigent Jiří Kout. V případě nepříznivéhopočasí se koncerty přesunou do Španělskéhosálu Pražského hradu. Na 25. červenceHrad oznámil koncert Filharmonie HradecKrálové a dirigenta Ondřeje Kukala, při němžzazní Smetanovy symfonické básně Vyšehrada Vltava a výběr z Dvořákových Slovanskýchtanců. Dále je na řadě Komorní filharmoniePardubice a dirigent Leoš Svárovský. V jejichpodání zazní 21. srpna symfonie Franze Schubertaa Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.V neděli 9. září má cyklus vyvrcholit DvořákovouNovosvětskou symfonií v interpretaciPražských symfoniků a Jiřího Kouta.Třetina z pěti desítek koncertních programůPražského jara byla už týden předzačátkem 62. mezinárodního hudebního festivaluvyprodána. Lidé si do té doby koupilinebo rezervovali 70 procent z celkovéhopočtu bezmála 50 000 vstupenek. Přehlídkarozvržená tradičně na dny od 12. květnado 3. června dává prostor dvěma desítkámorchestrů a dirigentů, třiceti pěvcům, šestisouborům, několika komorním souborům,devíti houslistům, šesti klavíristům a vícenež třiceti dalším sólistům. Součástí nabídkyje devět divadelních představení. Vstupenkyk sezení stojí od 200 do 2400 korun. Českýrozhlas pořizuje z festivalu sedm přímýchpřenosů a deset záznamů koncertů; šestnáctz nich má prostřednictvím sítě EBU přebíratpět desítek evropských veřejnoprávních rozhlasovýchstanic. Úvodní koncert se SmetanovouMou vlastí vysílala Česká televize zezáznamu o den později, závěrečný programPražského jara se na obrazovkách objeví v přímémpřenosu. Digitální rozhlasová staniceD dur Českého rozhlasu na internetu uvedlamultimediální, tedy zvukový i obrazový přenosfinálového večera interpretační soutěžev oboru dirigování.hudba v ČecháchTřináctý ročník festivalu Lomnické hudebníjaro se uskutečnil (28. a 29. 4.) v Lomnici nadPopelkou, podkrkonošském městečku proslavenémvýrobou sucharů a stanů. Adresátyfestivalových akcí jsou zejména děti a mladílidé mezi čtyřmi až devatenácti lety věku. Dětisoutěžily v kategoriích jednotlivců i souborůmj. ve zpěvu, hře na klavír, kytaru a zobcovouflétnu, ale i ve scénických, moderních a countrytancích. V prvém dnu zhodnotila odbornáporota nejlepší výkony, druhý den se festivaluzavřel galakoncertem v Tylově divadle. Jehocílem a posláním je podpora amatérskéhomuzicírování v inspirativní atmosféře přátelskéhosetkání.Foerstrovy dny, sedmý ročníku festivalu zvanéhotaké Libáňský hudební máj, měly v Libánina Jičínsku jako největší hvězdu (21. 4.) sopranistkuGabrielu Beňačkovou. Mezi nejmladšíhosty festivalu patřil sedmnáctiletý KarelVrtiška, čerstvý laureát mezinárodní klavírnísoutěže Carl Czerny. Beňačková před svýmodjezdem do San Franciska a před galakoncertemna Pražském jaru zpívala známé písněa árie z českých a světových oper. Vrtiškana samostatném recitálu zahrál (12. 5.) dílaLudwiga van Beethovena, Fryderyka Chopinaa Franze Liszta. Závěrečný koncert patřil(19. 5.) kapele bratří Ebenů a jejich programuJá na tom dělám. V programu figurovalai herečka Hana Maciuchová, účinkující navečeru věnovaném hudebnímu a literárnímudílu Josefa Bohuslava Foerstra. Předneslavzpomínky z jeho knihy Co život dal. Skladatelovuhudební tvorbu v programu toho večerareprezentovaly cykly Snění a Imprese v podáníVěry Kopecké, která jeho kompletní klavírnídílo nahrává pro Český rozhlas. Uměleckýmředitelem přehlídky je Zdeněk Vokurka,pražský publicista a manažer. * V roce 2001uplynulo 50 let od úmrtí J. B. Foerstra a městoLibáň využilo výročí k založení festivalu.Navázalo tak na tradici Libáňského hudebníhomáje – jeden z prvních koncertů s Foerstrovýmidíly se konal 18. května 1940. V sousedníobci Osenice je bohatá tradice rodů Foerstrů– je to kraj skladatelových předků a svědekšťastných chvil jeho mládí.hudba na moravĚa ve slezskuMezzosopranistka Karla Bytnarová a barytonistaRoman Janál byli (7. 5.) s klavíristouKarlem Košárkem protagonisty koncertuv rodném domě skladatele Gustava Mahlerav Kalištích u Humpolce. Zazněly MahlerovyPísně potulného tovaryše, Písně o mrtvýchdětech a písně ze sbírky Chlapcův kouzelnýroh. Program se uskutečnil v rámci programovéřady Hudba ve skladatelských domecha koncertní sezony Euroradia 2006–07. Přejímaloho v přímém přenosu 20 rozhlasovýchstanic sítě Evropské vysílací unie (EBU). Českýrozhlas 3 – Vltava vysílal (14. 5.) záznamkoncertu.zprávy z domova 35Filharmonie B. Martinů (19. 4.) na abonentnímkoncertě představila program sestavenýpředevším z děl jednoho z největších českýchskladatelů filmové hudby Zdeňka Lišky. Sólistoubyl trumpetista Miroslav Kejmar, dirigovalFrantišek Preisler. Jedním z důvodů, pročkoncert zazněl, bylo připomenutí 60 let odstartu inženýrů Hanzelky a Zikmunda na cestukolem světa a v této souvislosti i připomenutí,že Zdeněk Liška začal psát hudbu k filmůmprávě ve Zlíně pro režiséry jako KarelZeman, Hermína Týrlová, ale také k reportážnímfilmům Hanzelky a Zikmunda. Na koncertězazněla titulková hudba k filmu SokolovoOtakara Vávry, Valčík z filmu Vlak do staniceNebe (Karel Kachyňa), Saolo Paulo, jenžje částí ze svity Z Argentiny do Mexika, kterábyla napsána právě na motivy hudby k cestopisnýmfilmům H+Z. Ve druhé polovině koncertuzazněla monumentální Perská suita,která byla komponována pro výstavu v Teheránuu příležitosti 2500. výročí Perské říše.Koncert doplnila orchestrální svita z hudbyk filmu Poslední růže od Casanovy dalšího filmovéhoskladatele Václava Trojana, u nějž seletos připomíná sté výročí narození.Cyklus Klasika viva při prvním koncertěv klášterním kostele v Šumperku hostil(15. 5.) dvě sólistky – violistku Jitku Hosprovoua harfistku Kateřinu Englichovou (skladbyM. Maraise, A. E. T. Baxe, Z. Lukáše, S. Bodorovéa N. Paganiniho).rŮznéEva Šeneklová, sólistka baletu Národníhodivadla Brno, získala (14. 4.) za mimořádnývýkon v oblasti klasického tance v roce2006 prestižní cenu Philip Morris BalletFlower Award. Ocenění se udělovalo počtrnácté.Cenu Poupě baletu udělovanou mladémuumělci, jehož výkony upoutaly pozornostodborné veřejnosti již v prvních letechjeho profesionální kariéry, získala sólistkabaletu J. K. Tyla Plzeň Ivona Jeličová. VítězePhilip Morris Ballet Flower Award vybíráodborná porota složená z předních tanečníchodborníků, ve které v letošním roce zasedlivedoucí taneční katedry Hudební fakultyAkademie múzických umění v Praze IvankaKubicová, ředitel Taneční konzervatoře BrnoZdeněk Kárný, dramaturgický poradce baletuNárodního divadla v Praze a dramaturg divadlaLaterna magika Václav Janeček, tanečníkritička a publicistka Lucie Dercsényiováa taneční kritik a publicista Roman Vašek.Předsedou poroty je již od prvního ročníkubývalý sólista a šéf baletu Národního divadlav Praze Vlastimil Harapes.Firmu Bohemia Piano s. r. o. vlastní od3. dubna 2007 zcela její dosavadní největšíakcionář, firma C. Bechstein CZ s. r. o., Jihlava.Nové jméno firmy je C. Bechstein Europes. r. o. se sídlem v Jihlavě. Dosavadní spolumajiteléfirmy Bohemia Piano Stanislav Křemenáka Marcela Schramlová zůstávají v novéfirmě jako jednatel a prokuristka plně zodpovědníza výrobu a odbyt nástrojů Bohemia.Firma C. Bechstein Europe s. r. o. jako právnínástupce tímto přebírá veškeré závazky firmyBohemia Piano s. r. o., čímž nebudou nijakdotčeny dosavadní právní vztahy s dodavateliči odběrateli v tuzemsku ani v zahraničí. Rovněžzůstává zachována v celém rozsahu výrobapianin a klavírů Bohemia v Jihlavě i v HradciKrálové. Piana si udrží svoji dosavadní specifickouidentitu i při budoucím využívání vysocekvalifikovaných zkušeností firmy C. BechsteinAG, Německo. Rovněž cenová politikazůstává nezměněna.Zpracoval Petr Veber

21. FESTIVAL KOMORNÍ HUDBY ČESKÝ KRUMLOV 28. 6. – 8. 7. 2007ČTVRTEK 28. ČERVNA19:30 MAŠKARNÍ SÁLJan Adamus – hobojSmyčcový orchestr Český KrumlovMartin Peschík – dirigentHaydn, Elgar, Torelli, Möckl, BesozziPÁTEK 29. ČERVNAA SOBOTA 30. ČERVNA20:00 INTERIÉRY A EXTERIÉRY ZÁMKUBAROKNÍ NOC NA ZÁMKUČESKÝ KRUMLOV ®Zámecké nádvoří, Maškarní sál, Plášťováchodba, Barokní divadlo, Zámecká zahrada.Večer oslavující hudbu, tanec a operuv interiérech a exteriérech krumlovskéhozámku. Capella Regia, Robert Hugo,Jiří Stivín, Krumlovští Pištci, CKBrass Quintet a další. Praga Nascenteda Libussa e Primislao – Barokní operana hudbu Antonia Vivaldiho a dalších.NEDĚLE 1. ČERVENCE17:00 KOSTEL SV. VÍTAVarhanní koncertDrahomíra Matznerová – varhanyJiří Rejlek – trubkaStanley, Bach, Händel, Vivaldi, ClarkeÚTERÝ 3. ČERVENCE20:00 PIVOVARSKÁ ZAHRADAAntonín Gondolán – kontrabas, zpěvVěra Gondolánová – zpěvFilip Gondolán – zpěva Gondolán BandSTŘEDA 4. ČERVENCE19:30 PROKYŠŮV SÁL– PRELATURAJohann Sebastian Bach a synovéEdita Keglerováa Iva Štrynclová – cembalaČTVRTEK 5. ČERVENCE19:30 HODIN MAŠKARNÍ SÁLJosef Suk a jeho přáteléJosef Suk – housleMiroslav Ambroš – housleKarel Untermüller – violaJiří Bárta – violoncelloJan Simon – klavírDvořák, SukPÁTEK 6. ČERVENCE19:30 HODIN MAŠKARNÍ SÁLVioloncellový recitálAnita Leuzinger – violoncelloAnton Kernjak – klavírJanáček, Beethoven, Schumann,Webern, Saint-SaēnsSOBOTA 7. ČERVENCE19:30 HODIN MAŠKARNÍ SÁLZávěrečný koncertJan Páleníček – violoncelloJihočeská komorní filharmonieStanislav Vavřínek – dirigentGrieg, Čajkovskij, WeberSOBOTA 7. ČERVENCE21:30 ATRIUM HOTELU RŮŽEPíseň je touha. Milostné písněz období české a evropské gotiky,renesance, baroka a klasicismuCHAIRÉ Příbram – NOKTURNO

PROGRAM 43. RO»NÕKU HUDEBNÕHO FESTIVALU LUDWIGA VAN BEETHOVENA 2007Pod z·ötitou prim·tora statut·rnÌho mÏsta Teplice Jaroslava Kubery a n·mÏstka hejtmana ⁄steckÈho kraje Ing. Petra Fialy24. 5. 2007 19.00 TEPLICE ZAHAJOVACÕ KONCERT A. Dvo¯·k, V. TrojanËtvrtek D˘m kultury SeveroËesk· filharmonie Teplice E. W. Korngold, S. Prokofjev100,- KË dirigent: Charles Olivieri - Munroe25. 5. 2007 19.30 TEPLICE Kun Woo Paik L. van Beethoven: Son·ty E dur, As dur, c mollp·tek L·zeÚsk˝ d˘m Beethoven klavÌrnÌ recit·l60,- KË30. 5. 2007 19.00 CHOMUTOV Praûsk˝ ûesùov˝ soubor J. I. Linek, J. K. Tolar, M. A. Charpentierst¯eda chr·m sv. Ign·ce L. van Beethoven, W. A. Mozart a dalöÌ60,- KË31. 5. 2007 19.00 TEPLICE SeveroËesk· filharmonie Teplice J. Haydn: Stvo¯enÌËtvrtek D˘m kultury dirigent: Markus Wamsler80,- KË sbor: Liederkranz Bettringen, sÛlistÈ v jedn·nÌ1. 6. 2007 19.00 KRUPKA Trio Cantabile G. F. H‰ndel, L. van Beethovenp·tek basilika P. Marie BolestnÈ A. B. F¸rstenau, J. S. Bach, B. Hilse60,- KË4. 6. 2007 19.00 TEPLICE Collegium Musa Pragensis A. Dvo¯·k, G. F. H‰ndel, W. A. MozartpondÏlÌ kostel sv. Jana K¯titele A. Vivaldi, A. TuËapsk˝80,- KË5. 6. 2007 19.30 TEPLICE Zwiebelovo kvarteto (Slovensko) W. A. Mozart, L. van Beethoven˙ter˝ L·zeÚsk˝ d˘m Beethoven Lenka Kozderkov·-äimkov· - flÈtna I. Zeljenka, A. Rejcha60,- KË ve spolupr·ci s ObcÌ Slov·k˘ v TeplicÌch6. 6. 2007 19.00 VELK… BÿEZNO Zdena Kloubov· - sopr·n L. van Beethoven, F. Schubertst¯eda z·mek Petr SlavÌk - klavÌr A. Dvo¯·k, M. Ravel70,- KË7. 6. 2007 19.00 TEPLICE SeveroËesk· filharmonie Teplice L. van Beethoven, W. A. MozartËtvrtek D˘m kultury Teplice koncert ve spolupr·ci s Musikhochschule Weimar A. Berg, I. Stravinskij80,- KË7. 6. 2007 19.00 DUCHCOV Ji¯Ì Hoöek, Dominika Hoökov· - violoncello L. van Beethoven, G. ValentiniËtvrtek z·mek Boûena Kronychov· - klavÌr P. Locatelli, D. Popper, L. Sluka60,- KË9. 6. 2007 19.00 KL¡äTEREC NAD OHÿÕ Apollon quartet F. X. Richter, L. van Beethovensobota z·mek Jan Simon - klavÌr A. Dvo¯·k70,- KË10. 6. 2007 16.00 OSEK Jana Bouökov· - harfa J. Haydn, J. B. Krumpholz, E. Parish-AlvarsnedÏle kl·öter Tom·ö JamnÌk - violoncello L. Spohr, J. Ibert, C. Debussy, M. Ravel60,- KË Roman Novotn˝ - flÈtna11. 6. 2007 19.00 TEPLICE SoliDeo A. Michna z Otradovic, T. ArbeaupondÏlÌ kostel sv. Jana K¯titele M. Praetorius, T. Susato, T. Morley80,- KË12. 6. 2007 19.30 TEPLICE Marina Thibeault - viola R. Schumann, M. KymliËka, J. S. Bach˙ter˝ L·zeÚsk˝ d˘m Beethoven Charles Olivieri - Munroe - klavÌr60,- KË13. 6. 2007 19.00 DûÕN Gentlemen Singers ÑOd renesance po spiritu·lyìst¯edaz·mek70,- KË14. 6. 2007 19.00 TEPLICE SeveroËesk· filharmonie Teplice L. van Beethoven: Koncert pro housle D durËtvrtek D˘m kultury Teplice Kim Hyuna - housle F. Mendelssohn-Bartholdy: Symfonie Ë. 3 a moll100,- KË dirigent: Charles Olivieri - Munroe16. 6. 2007 19.00 LITOMÃÿICE Trio Amadeus G. F. H‰ndel, W. A. Mozart, G. Bizetsobota b˝val˝ Jezuitsk˝ kostel V. Nudera, B. Kovacs, J. FuËÌk, J. Jeûek60,- KË A. Dvo¯·k, P. Jeanjean, G. Rossini17. 6. 2007 16.00 OSEK Quartetto con flauto A. Corelli, G. Ph. Telemann, K. StamicnedÏle kl·öter L. van Beethoven, J. Haydn, J. J. Quantz60,- KË18. 6. 2007 19.00 TEPLICE Lucie »isteck· - flÈtna B. Szordikowski, A. Vivaldi, F. CarullipondÏlÌ kostel sv. Jana K¯titele Jind¯ich Kaulfers - kytara, Ivan äoltys - kytara J. K. VaÚhal, P. »ejka, J. Pernambuco aj.80,- KË19. 6. 2007 19.30 TEPLICE Renata Bialasov· - klavÌr F. Schubert, L. van Beethoven, C. Debussy˙ter˝ L·zeÚsk˝ d˘m Beethoven Milan Bialas - klavÌr J. Brahms, P. Fiala, P. Blatn˝, A. Dvo¯·k60,- KË21. 6. 2007 19.00 TEPLICE Z¡VÃRE»N› KONCERT A. Dvo¯·k: Te Deum, op. 103Ëtvrtek D˘m kultury Teplice SeveroËesk· filharmonie Teplice L. van Beethoven: Symfonie Ë. 9100,- KË »esk˝ filharmonick˝ sbor Brno ÑS ”dou na radostìZdena Kloubov· - sopr·n, Karla Bytnarov· - altMilan VlËek - tenor, Ji¯Ì Sulûenko - basdirigent: Elli JaffeOfici·lnÌ partne¯i festivaluSeveroËeskÈ doly, a.s.ChomutovXVI. Festival Mitte EuropaUprost¯ed EvropyL·znÏTeplice v »ech·chZa podpory statut·rnÌho mÏsta Teplice, ⁄steckÈho krajea Ministerstva kultury »R po¯·d·SeveroËesk· filharmonie TepliceP¯edprodej vstupenekv obvykl˝ch p¯edprodejÌch jednotliv˝ch mÌstvûdy 14 dnÌ p¯ed kon·nÌm koncertua hodinu p¯ed zaË·tkem jednotliv˝ch koncert˘InformaceSeveroËesk· filharmonie TepliceTel.: +420 417 539 716, fax: +420 417 533 713e-mail: sev.filharmonie@iol.czwww.severoceskafilharmonie.cz, www.scf.sf.cz

38zahraniČísvĚtová operní divadla ii.vi. operní benátky Pavel HorníkLa Fenice po kompletní rekonstrukci v roce 2005Legendární italské město žilo již v dávné minulosti bohatýmhudebním životem. Operní produkce soukromých operníchspolečností se již ve třicátých letech 17. století stěhovalyz šlechtických a patricijských paláců do veřejných divadel.Jako první profesionální operní představení se uvádí Manellihoopera Andromeda provedená roku 1637 v divadle SanCassiano, ve kterém byl také hrán Monteverdiho NávratOdyssea do vlasti. Další významnou benátskou scénou byloTeatro Santi Giovanni e Paolo, které po přestavbě uvedlov roce 1658 premiéru Korunovace Poppey od Claudia Monteverdiho.Díky nebývalému zájmu o operu vznikala dalšídivadla jako San Moise, ve kterém měly – mimo díla Vivaldihonebo Paisiella – premiéry Rossiniho opery Manželskásměnka nebo Signor Bruschino. Pro divadlo San Salvatorenapsal Carlo Goldoni okolo šedesáti komedií a bylo zde jakov prvním benátském divadle roku 1825 instalováno moderníplynové osvětlení. V divadle San Angelo působil AntonioVivaldi a byly zde hrány také opery hamburského rodáka,skladatele Johanna Adolfa Hasseho, který nějakou dobuv Benátkách působil. Názvy scén byly většinou odvozoványpodle jmen kostelů, v jejichž blízkosti divadla vznikla. Většinapůvodních divadel již neexistuje. Jedno z mála, které sezachovalo dodnes, je dřívější Teatro San Giovanni Chrisostomo.Roku 1835 bylo toto divadlo přejmenováno po slavnéitalské altistce Malibranové. Operní diva zde vystoupilav opeře Náměsíčná od Vincenza Belliniho a sklidila obrovskýúspěch. Vzdala se svého honoráře ve prospěch divadla.Teatro Malibran hraje i v současné době a je vlastně pobočkounejznámějšího a největšího divadla La Fenice. Dalšímvýznamným divadlem bylo San Benedetto, postavené v roce1755 bohatou šlechtickou rodinou Grimaniů. Ti také financovalijiž dříve popisovaná divadla Santi Giovanni e Paoloa San Giovanni Chrisostomo. Divadlo San Benedetto vyhořelo,ale bylo opět obnoveno. Na této scéně probíhal velmičilý operní provoz. Později dostává jméno po skladateliGioacchinovi Rossinim, jehož Italka v Alžíru zde mělav roce 1813 premiéru. Dnes již jako operní divadlo nefungujea v sále se občas konají filmová představení.Nejslavnější scénou se ovšem stalo Gran Teatro La Fenice.O jeho stavbě bylo rozhodnuto po požáru divadla San Benedetto.Požáry byly, bohužel, vždy velikým nebezpečím prodivadelní budovy a platí to v menším měřítku i dnes. TeatroLa Fenice, dílo kontroverzního architekta GianantoniaSelvy, bylo otevřeno v roce 1792 po necelých dvou letechvýstavby operou Giovanniho Paisiella I Giuochi di Agrigentoa baletem Amor é Psyché skladatele Onorata Viana.V tehdejším divadle se umístilo přes dva tisíce diváků v rozsáhlémparteru a 170 lóžích, vybavených krásnými benátskýmizrcadly. Veliká centrální lóže dokonce hostila v roce1813 císaře Napoleona Bonaparta I. V řadě operních titulůse v první čtvrtině 19. století objevují premiéry RossinihoTancreda nebo Semiramis, Belliniho oper Montekovéa Kapuleti nebo Beatrice di Tenda a Křižák v Egyptě odGiacoma Meyerbeera. Gaetano Donizetti zde měl premiérysvých oper Belisario a Marie de Rudenz.Roku 1836 bylo divadlo zničeno požárem, ale za rok se hopodařilo znovu postavit a první diváky uvítalo ještě krásnějšíhlediště, vyprojektované dle návrhů architektů Tomassaa Giovanniho Batisty Medunů ve znamení modré a zlatébarvy. Toto barevné uspořádání je přes všechny změnya přestavby zachováváno dodnes. Autorem neorenesančníhonikterak velkého trojdveřového průčelí s bohatě zdobenoumříží a čtyřmi korintskými sloupy byl Jacopo Sansovino.Nastává další dlouhá a slavná éra divadelního domu. OdGiuseppe Verdiho zde mělo premiéru celkem pět jeho oper.Počínaje rokem 1844 Ernani, dále Atilla, Rigoletto, La Traviataa nakonec roku 1857 Simon Boccanegra, které uchvacovalynadšence italského národního skladatele. RomantickéBenátky hostily samozřejmě řadu osobností uměleckéhoživota. Rád bych se zmínil o Richardu Wagnerovi, který zdepo pobytu ve Švýcarsku pokračoval ve svém exilu a od srpna1858 do března následujícího roku žil ve starobylém PalazzoGustinian. Pracoval zde na části druhého dějství Tristanaa Isoldy. V Benátkách velký skladatel také v roce 1883zemřel. Benátská opera uvedla roku 1873 jeho Rienzihoa o patnáct let později celý Prsten Nibelungův v němčině.V roce 1878 byl interiér hlavního sálu zkrášlen monumentálnímalovanou oponou, dílem malíře Ermolaa Polettiho.V levé části je zobrazen dóžecí palác na náměstí sv. Marka,v levé jásající Benátčané vítající příjezd svých lodí s kořistíz vítězné bitvy u Lepanta v roce 1571. Čas běžel dále, slavnýmdivadlem prošla řada světových umělců, hrálo se mnohooper. V roce 1937 bylo Teatro La Fenice asi na rok uzavřenov důsledku celkové modernizace a hlavně pak jehojevištní části. Otevřeno bylo představením Verdiho DonaCarlose. Tehdy se divadlo stává také samosprávným subjektem.Během celé druhé světové války nebyl kupodivu opernía koncertní provoz přerušen. Jako první divadlo na severuItálie začaly Benátky hrát již 6. května pouze po desetidenníodmlce. V další éře divadla se v padesátých letech uskutečnilapremiérová uvedení Stravinského Života prostopášníkanebo dílo Benjamina Brittena Pod koly osudu. Roku 1960měla premiéru opera Luigiho Nona Intoleranza a pozdějidíla řady jiných soudobých autorů.Rád bych se krátce zmínil o českých umělcích, kteří ve slavnémdivadle účinkovali. Významnou naší prezentací v roce1972 bylo vystoupení Pražského filharmonického sboruv čele s prof. Josefem Veselkou a sólisty Ivanou Mixovou,Václavem Zítkem a recitátorem Otakarem Brouskem v Prokofjevověoratoriu Ivan Hrozný. Orchestr divadla La Feniceřídil Riccardo Muti. V následujícím roce zde s velkýmúspěchem hostovala opera Národního divadla s Janáčkovouoperou Z mrtvého domu. Z operních pěvců zde vystupovaliFoto Pavel Horník

zahraniČí 39například Ludmila Dvořáková, Naděžda Kniplová, Eva Zikmundová,která zpívala po boku slavného wagnerovskéhotenoristy Wolfganga Windgassena Sieglindu ve Valkýře, čiGabriela Beňačková. Tu jsme zde mohli slyšet nejen spolus Peterem Dvorským ve Verdiho Requiem, které tehdy řídilbenátský rodák Giuseppe Sinopoli, ale krátce před požáremdivadla v roce 1996 i jako Sentu v Bludném Holanďanovi.V pozdější době na této scéně vystoupil také Ivan Kusnjer.Režíroval zde Václav Kašlík a scénograficky působil prof.Josef Svoboda. V nedávné době v divadle řídil koncert nášmladý dirigent Tomáš Netopil.Poprvé jsem viděl divadlo La Fenice před šesti lety a pohledto byl hrůzostrašný. Obrovské lešení okolo holých obvodovýchzdí, jinak nic. Probíhala nová stavba divadla, které bylototálně zničeno katastrofickým požárem v lednu 1996. O čtyřiroky později jsem stanul opět na malém náměstíčku předdivadlem a byl jsem ohromen. Bájný pták Fénix skutečněvstal z popela a představil se v nebývalé kráse. Vyrostla zdeúplně nová budova. Zvenčí nevypadá divadlo díky malémua úzkému průčelí nikterak impozantně. Rozsáhlá a hlavnědlouhá stavba je ale skryta mezi jinými budovami a její čelnístrana je krátkou stranou dlouhého obdélníku. Zadní a bočnítrakt sousedí s vodním kanálem a dá se zde přistávat loděmiobstarávajícími v Benátkách městskou dopravu. Jinak selze do divadla dostat během několika minut pohodlně pěškyz náměstí sv. Marka. Jakmile vstoupíte dovnitř, ohromívás nádherné a prostorné interiéry vstupního foyeru, Dantehosálu, kde se pořádají komorní koncerty, salonků, mramorovýchschodišť a dalších reprezentačních místností. Všečiší novotou, vždyť divadlo bylo otevřeno Verdiho Traviatouteprve před několika měsíci. Nic není originální, ale vše jedo detailu uděláno podle původní skutečnosti. A což teprveprostorná scéna, která je vybavena nejmodernější technikou.Vůně novoty, luxus interierů, perfektně klimatizovanývzduch, krásně oblečení návštěvníci z mnoha zemí světajen dokreslují atmosféru před představením opery Daphneskladatele Richarda Strausse. Vyzbrojen krásně vytištěným,obsáhlým programem k představení, vstupuji se zatajenýmdechem do parteru překrásného hlediště o pěti pořadích,které dnes pojme asi 1500 diváků. Usedám do pohodlnéhosedadla v sedmé řadě. Nahoře nad širokým portálem mnezaujme velký emblém znázorňující ptáka Fénixe jako příkladnásymbolika toho, že ze skutečného popela se můžezrodit tak krásné nové architektonické dílo. I ta Daphnev podání stále vynikající June Anderson a vynikající mladýitalský tenor Roberto Saccà v roli Leukippose, působí v ténádheře impozantně a také velmi precizně hrající orchestrpod rakouským dirigentem Stefanem Antonem Reckemposouvají dojem z kouzelného večera k dokonalosti. A to, žejsem takovou přemíru zážitků psychicky unesl, zřejmě způsobila„estetická generálka“, absolvovaná návštěvou operníhopředstavení Pucciniho Madame Butterfly ve skromnějším,ale přesto nádherném Verdiho divadle v Terstu běhemminulého dne.Opera v Benátkách se provozuje stagionovým způsobem.Studuje se okolo sedmi operních a baletních titulů a neméněbohatá je současně běžící sezona koncertní. Do všechprodukcí je samozřejmě zvána řada špičkových domácíchi světových umělců. Obzvláště je to vidět v obsazování dirigentů.Jména jako Riccardo Muti, Claudio Abbado, LorinMaazel, Marcello Viotti, Georges Prêtre, sir Neville Marriner,Dimitrij Kitajenko jsou běžná. Sezona začíná obvyklekoncem září a trvá do konce června. Často zde vystupujíhostující baletní soubory a to některé velmi avantgardní.Letos to bude soubor Tanztheater Piny Bausch z Wuppertalu.Z letošního operního repertoáru bych zmínil třebaMeyerbeerova Křižáka v Egyptě, Francesku da RiminiSergeje Rachmaninova a konečně Wagnerova Siegfrieda.Počet představení koncertů není až tak veliký a zdaleka senehraje každý den. Na sesterské scéně v divadle Malibranse kromě koncertních produkcí dávají spíše komorní opernídíla a také samozřejmě některé koncerty. Opery dosahujíokolo šesti až sedmi repríz. Ty úspěšné jako Traviata se všakdávají častěji a po dvou nebo třech sezonách opět přicházejído repertoáru.Benátská operní scéna díky svému věhlasu a výborným akustickýmmožnostem nezůstala mimo zájem rozhlasových,televizních a nahrávacích společností. Zaznamenávány bylyoperní, orchestrální a recitálové produkce v podání známýchumělců. Z velmi plodného období šedesátých až osmdesátýchlet bych namátkově uvedl nahrávku Verdiho DonaCarlose za řízení Carla Maria Giuliniho nebo DonizettihoRoberta Devereux s dirigentem Bruno Bartolettim a MontserratCaballé z roku 1972. Řadu těchto záznamů uvádí společnostMyto Records. Později vznikají navíc záznamy obrazové.Firma Teldec vydala nahrávku Verdiho La Traviatypod taktovkou Carla Rizziho s Editou Gruberovou a NeilemShicoffem v hlavních rolích. Z nejnovější doby je pořízenoDVD Straussovy Daphne v provedení, které jsem již výšeuvedl. Traviatu za řízení Lorina Maazela z roku 2005 nabízífirma TDK. Nejradostnější zprávou ale je, že renomovanáspolečnost Deutsche Grammophon vydala DVD Mozartovyopery Lucio Silla. Toto dílo nastudoval s orchestrem divadlaLa Fenice náš dirigent Tomáš Netopil.Závěrem k historii divadla La Fenice mne napadá přísloví,že vše zlé je pro něco dobré. V Barceloně také v nedávné doběvyhořelo známé Gran Teatro del Liceo a po rekonstrukci jeještě krásnější a moderněji vybavené. Drážďanská Semperovaopera po zatopení suterénů během povodní dostala nejmodernějšítechnické zázemí. Katastrofy ale raději ne! •Velkolepý interiérFoto Pavel Horník

40zahraniČímartinŮ tŘi pŘánív rostockuRostock, Lidové divadlo Miloslav BlahynkaRecepce díla Bohuslava Martinů v zahraničí se neomezujepouze na nejslavnější tituly. Zájem operních divadel se rozšiřujei o díla doposud málo známá. Jedním z dokladů tohotorozšiřujícího zájmu o dílo Bohuslava Martinů je inscenaceopery Tři přání aneb vrtkavosti života v německém Rostocku(Volkstheater Rostock). Šlo o pátou inscenaci Martinůopery od její světové premiéry v roce 1971 v Brně a třetízahraniční inscenaci této opery.Připravil ji česko-německý umělecký tým – režisér Jiří Nekvasil,americký dirigent Peter Leonard, scénický výtvarníkDaniel Dvořák, kostýmní výtvarník Mike Hahne, dramaturgyněJuliane Pionteková a sbormistr Hans-Chris tophBorck. Šlo o první kompletní provedení Tří přání. Opera sehrála v německém překladu Marcuse Gamella.Jiří Nekvasil na scénickém půdorysu Daniela Dvořákapochopil Tři přání jako operu, jež je zároveň brilantníma nanejvýš odvážným experimentem. Jeho inscenační výkladse odvíjí nejen od bizarního příběhu a jeho narativnícha dramatických vrstev, ale i od experimentální dramaturgickéa tektonické výstavby opery. Její charakter naznačujeuž žánrová charakteristika díla: „opera – film“. Ještě dříve,než Milhaud komponuje operu Kryštof Kolumbus, pracujeMartinů na Třech přáních, v nichž je kinematografie tematizovánanejen v inscenační podobě díla, ale i v její významovéstruktuře a vytváří optiku, jež z hlavního příběhu operyvytváří vlastně vrstvu, jež je formou několikerého odrazureflektována. Od této optiky odvíjí Nekvasil svůj režijnívýklad. Jeho prostředky invenčním způsobem spojují klasickýa moderní režijní výklad díla. Nekvasil charakterizuje Třipřání slovy: „Příběh není ani tak perzifláží či citací libretadobového filmu, jako spíš kolážovitě vystavěnou pohádkovoufantazijní alegorií, v kolážovitém dadaistickém či surrealistickémduchu. Příběh je plný symbolů a významových rovin,nezapře inspirace psychoanalýzou. Jestliže na první přečteníbudí dojem košaté básnické improvizace, jedná se o velmiumně propracovanou mnohovrstevnou a mnohovýznamovoustrukturu.“ Tyto úvahy o dramaturgickém rozměru díla převedlNekvasil do řeči operní režie suverénním způsobem.Svůj výklad nevede ani směrem k pohádkově fantazijní alegorii,ani k dadaismu a surrealismu. Spíše se jeho režie podobáoné košaté básnické improvizaci, v níž citlivě a se smyslempro humorný nadhled a odstup balancuje na ostří nožemezi vážnou, polovážnou a burleskní významovou rovinoudíla. Výklad Martinů opery je nonkonformní a jemně aktualizovaný,avšak nikde nedochází k destrukci díla. Poetikufilmu režisér a scénograf přibližují prostřednictvím videoprojekce,jež je téměř neustále přítomna a nedává divákovizapomenout, že vnímaný příběh je vlastně filmovým natáčením.Nekvasil s Dvořákem pochopili Tři přání také jako koláž.V hudební struktuře je čitelná v prvcích z oblasti jazzovéhudby, berlínského kabaretu a amerického muzikálu, ježMartinů uplatnil s originální melodickou invencí, novátorsky.Tuto koláž přenesl inscenační tým také do inscenačnípodoby díla. Živou plastičností, tvůrčím nadhledem a jemnouironií se vyznačovaly také kostýmy Mika Hahneho.Hudební nastudování Petra Leonarda se vyznačovalo přesvědčivoudiferencovaností jednotlivých hudebních rovindíla. Martinů zde osciluje mezi druhy a žánry dobové zábavníhudby a určitými vlivy expresionismu. Na mnoha místechje jeho hudební řeč persifláží některých konvencionalizovanýchoperních intonací z 19. století. Dirigent rozkrylvšechny tyto stylové a výrazové polohy díla s tvůrčí jiskrou,espritem a v jasně názorově vyhraněných tektonickýchdimenzích. Čtveřici hlavních postav ztvárnili Olaf Lemme(Monsieur Juste), Ines Wilhelmová (Indolenda), Chris tophKayser (Adolphe) a Lucie Ceralová (Víla Null). Nejen úroveňnastudování hlavních, ale i vedlejších postav a sborovéhopartu opery byla na pozoruhodné úrovni. Rostockéobecenstvo reagovalo na neznámé dílo pozorně a s velkýmzájmem. O zájmu o inscenaci svědčí kromě jiného i to, žeoproti původním plánovaným reprízám zůstane Martinůopera na repertoáru i v příští sezoně.Před lety jsem měl možnost vidět v Národním divadle v PrazeKaločovu inscenaci tohoto Martinů díla. V porovnání s níje Nekvasilova inscenace umělecky homogennější a celistvějšía invenčním použitím prvků koláže a filmu (videa) korespondujenavzdory více než pětasedmdesáti letům od vznikudíla s jeho významovou strukturou. Věřím, že Tři přání majímimořádnou šanci rozšířit poznávání operního díla BohuslavaMartinů v mnoha dalších operních domech. Úroveňa inspirující vliv rostocké inscenace tomu napovídá.Volkstheater Rostock – Bohuslav Martinů: Tři přání. DirigentPeter Leonard, režie Jiří Nekvasil, scéna Daniel Dvořák,kostýmy Mike Hahne, dramaturg Juliane Pionteková,sbormistr Hans-Christoph Borck. Premiéra 20. 1. 2007,psáno z reprízy 15. 2. 2007. •do bielefeldu vlétla bouŘezdeŇka fibichaBielefeld, Městské divadlo Jiří KopeckýMěstské divadlo v Bielefeldu si drží pověst kvalitní regionálníscény, jež své inscenace tvoří v atmosféře studiovéhocharakteru. Je otevřeno experimentům při vysoké úrovniprovedení, jeho operní ansámbl se skládá především z mladých– ovšem relativně zkušených a „vyzpívaných“ – umělců.Secesní budova byla v září 2006 otevřena po náročnérekonstrukci a do půl roku se na její prkna dostalo dílo jenzřídka uváděného skladatele, Bouře Zdeňka Fibicha (premiéra31. 3. 2007). Generalmusikdirektor města BielefelduPeter Kuhn původně myslel na Nevěstu messinskou, poporadě s intendantem divadla Michaelem Heicksem všakpadla volba na Fibichův zralejší titul. Dramaturgicky operuzajistil Uwe Sommer, prvního provedení Fibichovy Bouřev Německu se ujal debutující dirigent Leo Siberski.Právě Siberski se poctivě seznámil s Fibichovou hudbou.Ačkoliv se nabízela možnost nastudovat operu v němčině(sám Fibich se v devadesátých letech 19. století snažil proniknoutna evropská jeviště a překlady libret často vznikalyparalelně s prací na partituře), rozhodl se projít cestou specifickéhospojení češtiny a hudby, což koneckonců odpovídásoučasnému trendu, kdy se naše mateřština především díkyohlasu Janáčkových děl řadí k nejfrekventovanějším opernímjazykům. Do nápovědní budky zasedla Alena Vacíková,operu „koučoval“ Miroslav Kroupa, který výborně připravilsólisty (až na Ariela a Stefana bylo všem sólistům dobřerozumět) a nezanedbal ani sbory. Publikum bylo odkázánona německé titulky, jejichž nepoužitelnost při vysílání záznamupremiéry stanicí DeutschlandRadio (21. 4.) snad neodradídalší posluchače.Na točnu položila Sandra Meurer oboustranně otevřenývýřez kužele s několika dalšími vstupy, vznikl tak prostorpro Prosperovu pracovnu, pro pralesem bloudící ztroskotance,pro hemžení duchů. Jen šachová scéna se odehrávalana šikmě. Lidský živel oblékla Anette Breuer do rób dnešní

zahraniČí 41Bonita Hyman jako Černoška Dinah a Christoph Kayser jako Adofsmetánky, Miranda prošla proměnou od klukovského vzezřeník bílé nevěstě, k bílé směřoval i Prospero s nutnýmkouzelnickým pláštěm. Kaliban připomínal záhrobní kreaturua duchové působili v průhledných papírových kostýmechskutečně nadpozemsky. Do toho pobíhaly děti-dušičkynavlečené do velkých hlav. Magickou atmosféru podporovalaanimace při předehře (let vesmírem až k planetě Zemi),scénické zvuky zesilovaly – podle mého názoru zbytečně –bouři v orchestru, Arielův hlas byl vhodně zesílen reproduktory,když lotrovsky rozdmýchával nesváry. Mi chaelHeicks plnokrevně naplnil každou postavu, hodné duchynechal předvádět akrobatická čísla. V Kalibanovi našel přivší jeho odpornosti kladné stránky, Mirandu naučil chovatse tak, aby nerozhněvala svého otce (četba, neženské oblečení)a přitom byla roztomilou dívkou (cvrnkání papírovýchkuliček z knih při „nudném“ Prosperově vyprávění, náznaksvlékání před Fernandem, neumělá chůze na podpatcích).Výrazně gestikulujícího Ariela zavěsil na lana a jeho všudypřítomnoupohyblivost umocnil čtyřmi tanečníky-dvojníky.Prospera nerušil z rozvážného klidu a jeho rukám dal mocovládat své okolí jako loutky. Šachovou scénu dramatizovaljednoduše tím, že našeptávající duchy uzavřel do šachovýchfigur.Pěveckým výkonům vévodil Prospero Meika Schwalma,jehož lehký lyrický baryton na první pohled s touto rolínesouzní, ale zato odkryl meditativní a lidské stránky tohotovládce a mocného kouzelníka. Sopranistka Melanie Kreuterv roli Mirandy ukázala nejen pěvecké kvality (příjemněznělá nízká poloha), ale i komediální herecký talent. FernandoLuky Martina byl svým svěžím tenorem i plynulouhrou přesvědčivým nezkušeným šlechticem, jenž spolehlivoupěveckou techniku neztratil ani při nezvyklé práci v lese, kdykvůli své zamilovanosti nechává místo sebe pracovat Mirandu,ani při šachové hře, kdy si místo polibku odnáší Mirandabouli na čele. Suverénní basista Jacek Janiszewski si pajdajícíhoKalibana vychutnával jak v sebelitujících výlevech,tak v opilecké chuti vraždit. Koloraturní Ariel padl CorneliiIsenbürger jak ulitý. Leo Siberski držel svěží tempa,při kterých stále vynikala barevně bohatá Fibichova faktura(Bouře je jedním z nejlépe instrumentovaných prací svéhoautora). Dirigent nekryl pěvce, což jsem ocenil předevšímv případě Prospera, který by na nekontrolovaných fortissimovýchmístech čarování bouře snadno zanikl. Četné epickéa lyrické epizody neretardovaly spád opery, některé vyloženědekorativní sbory přesvědčily svým bezvadným nastudováníma spojením nevelkých sborů duchů a lidí vznikal monumentálnízvuk (Hagen Enke – sbormistr). Představení FibichovyBouře působilo velmi odlehčeně a hravě, nešlo protismyslu intencí autorů a dalo možnost všem zúčastněnýmukázat, co umí.Stadttheater Bielefeld – Zdeněk Fibich: Der Sturm (Bouře).Dirigent Leo Siberski, režie Michael Heicks, scénaSandra Meurer, kostýmy Anette Breuer, choreografie GregorZöllig, sbormistr Hagen Enke, filmová animace ChristianSchaaf. Německá premiéra 31. 3. 2007. •Foto Philipp OttendörferjiŘí bĚlohlávek potĚšils national symphonyorchestraWashington, Kennedy Center Stephen BrookesWashington Post, 21. dubna 2007přeložil Martin CikánekWashingtonské publikum si nemůže příliš stěžovat na nedostatekčeské hudby. Janáček a Martinů jsou pravidelnoušpetkou středoevropského koření na místním menu a DvořákovaNovosvětská zní městem několikrát do roka. I tak bylčtvrteční koncert (19. 4.), jež National Symphony Orchestravěnoval českému repertoáru, nevídaným potěšením.Orchestr s talentovaným houslistou Christianem Tetzlaffemneřídil nikdo menší než Jiří Bělohlávek – nejvýznamnějšíčeský dirigent své generace.Bělohlávek, který stál v čele Pražských symfoniků, Českéfilharmonie a Pražské komorní filharmonie, je dlouholetýmpropagátorem české hudby servírujícím nejen oblíbené klenotyjako Smetanovu Mou vlast, ale i méně známá díla, ježsi zaslouží daleko více pozornosti.Dobrým příkladem je Dvořákova ouvertura Othello. Zřídkahraná a přesto fascinující symfonická báseň se pod Bělohlávkovoutaktovkou proměnila v explozivní zahájení večera.Ouvertura byla zařazena na program s přihlédnutímk právě probíhajícímu festivalu „Shakespeare in Washington.“Jedná se o senzační orchestrální kus, který Dvořákpovažoval za jeden ze svých nejlepších. S vědomím několikamálo momentů až přílišného dramatismu – Dvořák je Dvořák– předvedl Bělohlávek napínavou podívanou a zároveňvelice promyšlené čtení partitury odhalující naprosto přesvědčivoulogiku za temnými a překvapivými posuny v harmoniícha barvách tohoto díla.Německý houslista Christian Tetzlaff hraje přísně, nemilosrdněa inteligentně, což bylo zřetelné i v jeho podání MozartovaHouslového koncertu číslo 3 G dur, KV 216. Dílo, kteréMozart dopsal ještě v čase svého dospívání, je bez nejmenšíchpochyb opusem již zralého skladatele. Jedná se o kompoziciplnou výzev ve všech možných rovinách. Tezlaffovi sepodařilo vypořádat se bez jediného zaváhání se všemi nástrahamikoncertu, takže téměř nebylo co vytýkat. Vřelý zvuk

42zahraniČírozjasnil tváře všech přítomných. V části Adagio Tetzlaffovyhousle přímo zpívaly, a to přenádherně. Zamrzelo jen poněkudneplastické provedení Ronda kouzelně kombinujícíhopatos a hravý humor.Shakespearovský motiv se na program koncertu vrátil znovupo přestávce, tentokrát v podobě Smetanovy symfonickébásně Richard III. Pokud jste tuto skladbu nikdy neslyšeli,nemáte čeho litovat. Jedná se o poněkud toporný a nepřílišlíbivý kus, až unavující svou bombastičností, jehož estetickýefekt lze přirovnat k mlácení kuchyňskou pánvičkoudo hlavy.Naštěstí se na pódium vrátil Christian Tetzlaff, aby sezaskvěl v Janáčkově koncertu pro housle a orchestr, kterýje známý pod názvem Putování dušičky. Koncert je sirotkemsvého druhu. Janáček jej začal skicovat někdy uprostřed dvacátýchlet minulého století. Skladbu však nikdy nedokončila své skici začlenil do opery Z mrtvého domu, kde zůstalyukryty po několik desetiletí.V polovině osmdesátých let však skladatelé Leoš Faltusa Miloš Štědroň z opery doslova vypreparovali hudbu původnězamýšlenou jako materiál pro Janáčkův houslový koncerta zrekonstruovali ji do podoby jednovětého symfonickéhodíla se sólovými houslemi. Soudě podle Tetzlaffovy elektrizujícíprodukce se jedná o jedinečný přírůstek do janáčkovskéhokatalogu. Od působivého vojenského zahájení jen v kombinacisólových houslí s bicími nástroji až k prudkým a drásajícímzávěrečným tónům hrál Tetzlaff s ohnivou a tolikpronikavou intenzitou, že publikum na konci ustrnulo naněkolik momentů v naprostém tichu, než propuknul dlouhýa burácivý aplaus.Na závěr večera provedl Bělohlávek Smetanovu Vltavu,druhou a pravděpodobně nejoblíbenější symfonickou báseňz cyklu Má vlast. Po celý večer bylo Bělohlávkovo dirigováníoslnivé, výsostně nakládající s paletou orchestrálních bareva s vytříbeným smyslem pro frázování. Jeho Vltava však bylanezapomenutelná. Nebesky transcendentní a zároveň kouzelněevokující českou krajinu jako nic jiného, co kdy spatřilosvětlo světa. •postupim – sanssoucipo anglicku... Jana VašatováMezinárodní hudební festival, který se v červnu už víc jakpůlstoletí koná v Postupimi nedaleko Berlína a je zaměřenpředevším na starou hudbu, bude letos prezentovat hudbustaré – ale i nové – Anglie. Festivalové motto „Musica Britannica“v sobě zahrnuje hudební výlet do říše anglickýchkrálů a královen, cestu za známým i zřídka slýchaným. Doprogramu festivalu se promítne celá šíře a různorodost dnešníhudební kultury Velké Británie, jak v interpretační tradicia zastoupení interpretů, tak ve výběru jejich repertoáru.Přijedou hvězdy z oblasti staré hudby i hudební modernya jazzu. Časový oblouk, který festival obepíná, spojujehudbu z nejstarších dochovaných anglických notových rukopisůpřes scénickou hudbu 17. století, kompozice GeorgaFriedricha Händela a barokní anglické opery i lidové písněa díla anglické hudební renesance po improvizace inspirovanélidovou hudbou, či hudbu filmovou. Do Postupimi letospřijede Monteverdi Choir a Angličtí barokní sólisté se siremJohnem Eliotem Gardinerem, nebo The Sixteen pod vedenímHarryho Christopherse – tedy světově proslulé britskéinterpretační špičky, podobně jako The King´s Singers nebovioloncellista Steven Isserlis či Belcea Quartet. SopranistkaEvelyn Tubb s loutnistou Anthony Rooleyem bude zpívat´Mad Songs´ z časů Johna Dowlanda, zatímco na programuhudebníků Kammerakademie Potsdam je mj. Osmpísní pro ‚Mad King‘ soudobého britského autora PeteraMaxwella Daviese. Na festivalu nebude chybět ani barokníhudba ze Skotska, kterou přiveze soubor Concerto Caledonia,Ensemble Concordia a Robin Blaze představí zasezhudebnění Lachrimae od 17. po 21. století. Bez zajímavostijistě nejsou ani zpracování skotských a velšských lidovýchpísní z pera Haydna či Beethovena, které si objednal anglickýhudební mecenáš a sběratel George Thompson a kterébude zpívat Lorna Anderson za doprovodu Haydnova triaz Eisenstadtu. Proslulou britskou sborovou tradici reprezentujena festivalu The Choir of Clare College z Cambridge.V historickém postupimském zámeckém divadle Novéhopaláce v Sanssouci se už tradičně sejdou příznivci operyk několika představením, vzešlým tentokrát z mezinárodníkoprodukce: ‚The Dragon of Wantley‘, burleskní operaJohna Fredericka Lampeho, je inscenována společně s OperouRestor´s v Londýně; Akademii staré hudby Berlín budedirigovat Gary Cooper. Tato opera autora německého původuměla premiéru r. 1737 v Malém divadle na Haymarketuv Londýně a vzbudila takovou senzaci, že se okamžitě hrálav Covent Garden a držela se nejen tam na repertoáru plných50 let – je tedy po Žebrácké opeře druhou nejpopulárnějšíoperou Anglie. Jako další titul uvede festival v Postupimiv zámeckém divadle hru Král Artur s hudbou HenryhoPurcella v nastudování Lautten Compagney Berlin s dirigentemWolfgangem Katschenerem – je to společná produkces Händelovými slavnostmi v Halle, Goethovým divadlemv Bad Lauchstädt, festivaly Herrenhausen, KissingerWinterzauber a Bayreuther Barock a Theatre Royal BurySt. Edmunds.V Nových zahradách Postupimi bude znít v podání britskýcha německých umělců jazz, provázející procházky v krásnémprostředí i kulinářské zážitky. Chybět nebude ani oblíbenýbarokní ohňostroj v parku Sanssouci, osvětlující orchestrKammerakademie Potsdam a dirigenta Paula Goodwina,kteří přednesou barokní hudbu Händela, Arneho a Boyceho.Závěrečný koncert se sólistkou Deborah Hawksleya Německým filmovým orchestrem Babelsberg za řízeníScotta Lawtona je pak koncipován jako ‚Last Night of theProms‘ (Poslední noc Proms) v Sanssouci.53. ročník Mezinárodního hudebního festivalu PotsdamSanssouci se koná od 8. do 24. června 2007. •www.musikfestspiele-potsdam.deInteriér zámeckého divadla v Novém paláci v SanssouciFoto archiv

ozmanitost potĚší Iva HabartováQuartett New GenerationzahraniČí 43Festival uprostřed Evropy vstupuje do 16. ročníku latinskýmúslovím Variatio delectat, nebo-li Rozmanitost potěší.Po několika ročnících reflektujících významná skladatelskájubilea se největší přeshraniční hudební slavnosti tentokrátvíce otevírají i neklasickým hudebním žánrům s vzájemnýmipřesahy a fúzemi, přičemž těžištěm stále zůstávají koncertykomorní hudby. Od 10. června do 29. července ožije vícenež 60 pozoruhodných míst česko-německého festivalovéhoregionu, Severních a Západních Čech, Saska a Bavorska,kromě klasiky také jazzem, klezmerem, latinsko-americkýmirytmy a world music. Hudební nabídku pak doplní autorskáčtení, projekce, výstavy, mistrovské kurzy a workshopy.Koncerty na české straně dají návštěvníkům nahlédnout dobohaté německé hudební scény, řada renomovaných umělcůpřijíždí do Čech vůbec poprvé. Trvalá spolupráce s prestižníminěmeckými hudebními soutěžemi přináší možnostsledovat špičkové hudebníky začínající svou mezinárodníhudební dráhu – v minulosti na Festivalu uprostřed Evropydostali koncertní příležitosti např. debutující MagdalenaKožená, Daniel Hoppe či Daniel Müller-Schott. K letošnímmladým nadějím patří nekonvenční kvarteto flétnistekQuartett New Generation (15. 7., Žlutice), jež hledá novézvukové možnosti fléten v současných i starých kompozicícha má již za sebou debut v Carnegie Hall. Prominentní hráčina dechové nástroje budou hosty i na dalších koncertechfestivalu: hráči od prvních pultů významného orchestru lipskéhoGewandhausu v komorním uskupení Leipzig ChamberBrass (29. 6., Kynšperk nad Ohří) a dechové kvintetoKapellquintett Dresden (1. 7., Kadaň) složené z předníchhráčů drážďanské Staatskapelle. Hlouběji do hudební historiesáhne v programu Ensemble Apeliotes (10. 7., Louny),hrající v neobvyklém obsazení dvou hobojů a varhan,a dechové okteto z Bazileje Amphion (14. 6., Cheb), jehožčlenové jsou kritikou označovaní za evropskou virtuózní elituv oboru staré hudby, přednese díla klasicismu.Festival přiváží do Čech i řadu zajímavých sólistů, kteří sepředstaví především na recitálech v intimní atmosféře historickýchprostor. K nim bezesporu patří jeden z nejlepšíchsoučasných hráčů na bandoneon, charismatický NorPer Arne Glorvigen (Velké Březno, 18. 7.) či renomovanýloutnista Joachim Held (28. 7., Bečov nad Teplou), jenžje držitelem mj. významné ceny Concours Musica Antiquaa ECHO Klassik 2006. Nevšední souhru zvuků slibuje DuoGalante (20. 6., Ostrov) s brilantní mandolinistkou CaterineLichtenberg, která vystoupí s doprovodem sopránovéloutny, a také společný recitál excelentního violoncellistyJana Voglera (rovněž držitele několika cen ECHO Klassik,mj. v kategorii „Nejlepší instrumentalista“ ) a houslistkyMiry Wang (24. 6., Loket).Německé soubory staré hudby bude kromě výše zmíněnýchreprezentovat Ensemble Neobarock (Chlum sv. Maří,21. 7.), jehož členové usilují o progresivní interpretaci zbavenoustarožitné patiny, a frankfurtský Ensemble Mediolanum(16. 6., Skalná). Soubor La Beata Olanda (17. 6.,Nový Hrad – Jimlín a 18. 6., Sokolov) charakterizuje nezvyklýrepertoár, který obsahuje např. barokní díla komponovanáženami či propojuje starou hudbu s irským folklorem, jakpředvede i na obou českých koncertech. Cisterciácký klášterv Oseku s mimořádným geniem loci je tradičním místemprovedení závažných děl. Interpretace letos uváděných šestimotet J. S. Bacha bude v nejlepších rukou, či spíše hlasechproslulého chlapeckého sboru Tölzer Knabenchor (8. 7.).Uvolněnou atmosféru pod širým nebem, mnohdy i s příjemnýmpohoštěním, si mohou návštěvníci vychutnat třeba nakoncertě swingujícího Hot Club Harmonists (30. 6., Šabina),s rómskou hudbou experimentujících Gipsy.cz (26. 6.,Sokolov) či mladého jazzového kvarteta MSQ – ManuelStübinger Quartett (14. 7., Chomutov), vítěze soutěže„Jugend jazzt“. Ani v letošním ročníku nebude chybět žánrklezmeru, byť ne v jeho čisté podobě – Ensemble Noisten(12. 7., Děčín) obohacuje klezmer o prvky flamenka, tamilskéhudby a jazzu. O nezvykle temperamentní závěr festivaluse postarají Klazz Brothers & Cuba Percussion (29. 7.,Karlovy Vary) s programem Classic meets Cuba.Malá ochutnávka z festivalové kuchyně je připravena taképro pražské publikum: 13. 6. na Velvyslanectví SRN zaznípísně Petra Ebena a Viktora Ullmanna v podání basisty ThomaseThomaschkeho, intendanta Festivalu uprostřed Evropy,a klavíristy Manfreda Schmidta, večerem bude provázetslovem David Eben.Z festivalových událostí na německé straně jmenujme alespoňkoncert kontratenoristy Andrease Scholla s gambovýmconsortem Concerto di Viole (28. 6., Helmbrechts),recitál lotyšské houslistky Baiby Skride (23. 6., Pilgramsreuth),pianisty Martina Stadtfelda (7. 7., Töpen) či koncertpalestinského Tria Joubran (28. 7., Weesenstein) hrajícíhona arabské loutny. Více informací na www.festival-mitteeuropa.com.•Foto archivZadáno pro: Mitte Europa

44zprávy ze zahraniČíosobnostiNovým ředitelem slavných BBC Proms byljmenován Roger Wright, hlavní ekonom BBCRadio 3. Nahradí Nicholase Kenyona, kterýmísto opouští po 11 letech a stane se výkonnýmředitelem Barbican Arts Centre v Londýně.Roger Wright bude rovněž odpovědný zavšechny čtyři soubory BBC, a to BBC ConcertOrchestra, BBC Philharmonic, BBC SymphonyOrchestra a BBC Singers.Iván Fischer byl jmenován šéfdirigentemWashington National Symphony Orchestra,a to od sezony 2008/09. Kontrakt je zatímna dva roky, během nichž musí orchestr najítnástupce za uměleckého ředitele LeonardaSlatkina. Fischer, zakladatel a ředitel Budapešťskéhofestivalového orchestru, poprvédirigoval washingtonský orchestr v roce1997, v roce 2001 se stal jeho hostujícímdirigentem a v roce 2005 hlavním hostujícímdirigentem.Vladimir Ashkenazy se stane od ledna2009 šéfdirigentem Sydney Symphony.Pro orchestr je to vítaná zpráva: sezonuzahájil v nejistotě poté, co současný uměleckýředitel Gianluigi Gelmetti řekl, že už neprodloužísvůj pětiletý kontrakt. I když SydneySymphony jistě láká hostující dirigenty vzhledemk tomu, že se koncerty konají ve slavnéSydneyské opeře, získat stálého – renomovaného– dirigenta bylo pro těleso vzhledem kevzdálenosti Sydney od hlavních evropskýcha amerických hudebních center obtížné. Situaciorchestru, který letos v březnu oslavil 75.výročí existence, sledoval i premiér Paul Keating.Ashkenazyho kontakty s Austrálií jsoumnohaleté. Poprvé zde vystupoval na turné(jako klavírista) v Sydney, Melbourne, Adelaide,Canberre ad. v roce 1969. V poslednídobě zde například řídil Australian YouthOrchestra (2002), hostoval s londýnskýmorchestrem Philharmonia (2003) a řídil SydneySymphony v sérii koncertů věnovanýchJeanu Sibeliovi (listopad 2004), a to s takovýmohlasem, že už je připraven podobný –tentokrát rachmaninovský – projekt na listopad2007 a v plánu jsou další. Ashkenazy uzavřeltříletý kontrakt (místo obvyklého pětiletého).Reakce na Ashkenazyho jmenování jsouveskrze pozitivní a Carl Vine, ředitel největšíaustralské koncertní agentury Musica Viva,prohlásil, že to je „velká výhra, nejen pro SydneySymphony, ale pro klasickou hudbu v Austráliivůbec“.Venezuelský dirigent Gustavo Dudamel sestane nástupcem Esy-Pekka Salonena na místěhudebního ředitele Los Angeleské filharmonie,a to od sezony 2008/09. Šestadvacetiletývenezuelský dirigent, jehož kontraktbude pětiletý, zatím Los Angeleskou filharmoniiřídil pouze dvakrát. Nicméně od roku 2004,kdy zvítězil v prvním ročníku Dirigentské soutěžeGustava Mahlera v německém Bambergu(dokonce tehdy řídil vůbec poprvé profesionálníorchestr, Bamberské symfoniky), nasebe obrátil mezinárodní pozornost, hostujeu špičkových orchestrů a podepsal smlouvus labelem Deutsche Grammophon. Vloni byljmenován šéfdirigentem švédského Göteborskéhosymfonického orchestru. Jeho debutu Los Angeleské filharmonie v roce 2005 mělvelmi pozitivní ohlas jak u kritiky, tak u samotnýchhráčů. Esa-Pekka Salonen strávil v LosAngeles 17 sezon, a stal se tak nejdéle sloužícímhudebním ředitelem v historii orchestru.Od sezony 2008/09 bude šéfdirigentem londýnskéhoPhilharmonia Orchestra. I Salonenovibylo 26 let, když poprvé v roce 1984dirigoval Los Angeleskou filharmonii, a 36 let,když se stal v roce 1992 jejím hudebním ředitelem.Charles Dutoit se stane uměleckým ředitelema šéfdirigentem Královského filharmonickéhoorchestru v Londýně. Švýcarskýdirigent vystřídá Daniela Gattiho, který strávilna tomto postu 13 let. Detoit debutovalu Royal Philharmonic Orchestra v roce 1966a od té doby těleso často řídil. Výkonný ředitelorchestru Ian Macay prohlásil, že Dutoita sizvolil orchestr zcela jednomyslně. Švýcarskýdirigent zůstane nadále šéfdirigentem PhiladelphiaOrchestra. V Londýně nastoupí v září2008, kontrakt je na čtyři roky.Tenorista Miroslav Dvorský debutovalv milánské La Scale, a to 29. 4. v JanáčkověJejí pastorkyni. Operu nastudoval režisérStéphane Braunschweig, dirigoval LotharKoenigs. Dvorský se představil jako Laca,Jenůfu zpívala americká sopranistka EmilyMagee. 13. 5. se pak v téže roli představilaslovenská sopranistka Andrea Danková.Inscenace je koprodukcí milánské La Scalys madridským Teatro Real a pařížským Théâtredu Châtelet. Miroslav Dvorský v JanáčkověJejí pastorkyni zpíval v roce 1999 roli Števy– po boku svého bratra Petera Dvorského (Laca)a Gabriely Beňačkové (Jenůfa) v pražskémNárodním divadle. V roli Lacy debutoval začátkemtéto sezony ve Státní opeře v Hamburku.* 20. 5. vystoupí Miroslav Dvorský v bratislavskémSlovenském národním divadle v obnovenémnastudování opery Eugena SuchoněKrútňava, v režii Juraje Jakubiska a pod taktovkouOndreje Lenárda.rŮznéV 2. ročníku dirigentské soutěže GustavaMahlera nebyla udělena první cena a jakřekli pozorovatelé, vítěz 1. ročníku, venezuelskýdirigent Gustavo Dudamel, nasadil přílišvysokou laťku. Letos do finále postoupili3 kandidáti, kteří řídili Bamberské symfoniky,a porota rozhodla, že první cena (20.000euro) nebude udělena. Druhou cenu (10.000euro) získala jednatřicetiletá dirigentka Shi-Yeon Sung z Jižní Koreje. Narodila se v Pusanav roce 1975, studovala klavír v Curychua Berlíně a dirigování na berlínské Hochschulefür Musik Hannse Eislera. Od roku 2006 jeMSTISLAV ROSTROPOVIČ27. 3. 1927 – 28. 4. 2007Několik tisíců smutečních hostů zaplnilo29. 4. moskevský chrám Krista Spasitele,aby se rozloučilo s legendárním violoncellistou,dirigentem a obráncem lidskýchpráv. Mstislav Rostropovič se narodilv ázerbajdžánském Baku v rodiněvynikajícího cellisty (otec byl žákem PablaCasalse) a klavíristky. V deseti letechzačal studovat na Moskevské konzervatoři(kromě violoncella i skladbu u DmitrijeŠostakoviče). Jeho mezinárodní kariéruodstartovalo vítězství v Mezinárodníhudební soutěži Pražské jaro v roce 1950.O dva roky později realizoval s VáclavemTalichem nahrávku Dvořákova Violoncellovéhokoncertu h moll, kterou umělecsám považoval za nejlepší, i když koncertpozději nahrál ještě sedmkrát. V Praze se11. 5. 1955 také seznámil s pěvkyní GalinouVišněvskou a za pouhé čtyři dny ses ní oženil. V 50. letech začal jezdit na turnéspolu s Emilem Gilelsem a LeonidemKoganem, později tvořil trio s DavidemOistrachem a Svjatoslavem Richterem,byl i výborným klavíristou (často doprovázelsvou ženu Galinu). Jako dirigentdebutoval ve Velkém divadle v Moskvěv roce 1967 (Eugen Oněgin). V sovětskémrežimu zažíval zbožňování i persekuci.V 70. letech se veřejně zastal spisovateleSolženicyna a posléze byl nucen opustitvlast. V roce 1974 emigroval s rodinou doPaříže, o 4 roky později mu bylo odebránosovětské občanství. Navráceno mu bylov roce 1990, kdy Rostropovič uskutečniltriumfální návrat do vlasti, aby zde dirigovalWashingtonský národní symfonickýorchestr, jehož hudebním ředitelem bylv letech 1977 až 1994. Dirigoval celou řadupředních symfonických těles a přitombyl stále aktivním cellistou. Jeho technickyfascinující hře, podpořené jedinečnýmStradivariho nástrojem z roku 1711, dominovalnádherný plný tón a neobyčejnámuzikálnost. Inspiroval řadu skladatelů,kteří mu věnovali svá díla (Šostakovič, Prokofjev,Britten, Schnittke či Lucas Foss).Rostropovič zemřel po dlouhém bojis rakovinou, čtyři dny po úmrtí svého přítele,bývalého ruského prezidenta BoriseJelcina, kterého podporoval spolu s dalšímiMoskvany na barikádách proti pokusuo komunistický puč v roce 1991. Pohřbuse kromě Galiny Višněvské a dcer Olgya Jeleny účastnili prominentní smutečníhosté v čele s prezidentem VladimiremPutinem, španělská královna Sofia, vdovapo Jelcinovi Naina, manželka AlexandraSolženicyna Natalja, španělská královnaSofia; první dáma Francie BernadetteChiraková či ázerbájdžánský prezidentIlcham Alijev. Mstislav Rostropovičbyl pohřben na Novoděvičím hřbitově,místem posledního odpočinku jeho učitelůDmitrije Šostakoviče a Sergeje Prokofjevaa také Borise Jelcina.(sla)

zprávy ze zahraniČí 45žačkou legendárního finského dirigenta JormyPanuly, k jehož žákům patřili Esa-PekkaSalonen a Osmo Vänskä. V září 2006 zvítězilav Mezinárodní dirigentské soutěži GeorgaSoltiho ve Frankfurtu, v současnosti je asistentkouJamese Levinea u Bostonských symfoniků.Třetí cenu (5000 euro) vyhrál BenjaminShwartz, sedmadvacetiletý americkýdirigent, který vystudoval Curtis Institutea v současnosti je asistentem u San FranciscoSymphony. * 2. ročník soutěže se konal od23. do 28. dubna. Z 223 kandidátů ze 40 zemíbylo do soutěže přijato 14 dirigentů, z toho třiženy. Desetičlennou porotu tvořili mj. dirigentiJonathan Nott, Herbert Blomstedt a HansGraf a skladatel Mark-Anthony Turnage. Patronkousoutěže je skladatelova vnučka MarinaMahler.Česká hudbav zahraniČíČeský filharmonický sbor Brno reprezentovalČeskou republiku v Bruselu v rámci oslav50. výročí podpisu Římských kontraktů,zakládajících smluv Evropské unie 1957. Zaúčasti belgické a holandské královny, lucemburskéhovévody, prezidenta Evropské komiseJ. M. D. Barrosa a dalších význačných politickýchosobností a čestných hostů zazněla25. 3. v bruselském Palais de Beaux Artsv přímém televizním přenosu do 24 zemí světaBeethovenova Devátá symfonie. Brněnskýsbor a Orchestre du Luxembourg řídil EmmanuelKrivine.Další úspěch Kvarteta Pavla Haase. V říjnovém čísle BBC Music Magazine, jednoho ze dvounejvlivnějších světových časopisů věnovaných klasické hudbě, napsal Erik Levi na adresu KvartetaPavla Haase, že „je to zatím poslední ze zdánlivě nevyčerpatelné studnice talentovaných komorníchsouborů pocházejících z České republiky“. Kvarteto Pavla Haase, vítěz Mezinárodní hudební soutěžePražské jaro 2005 a prestižní soutěže „Premio Paolo Borciani“ v italském Reggio Emilia (2005) natočilpro Supraphon svůj debut s Janáčkovými „Listy důvěrnými“ a druhým smyčcovým kvartetem nepřílišznámého Janáčkova žáka Pavla Haase. Již v říjnu 2006 se CD stalo nejlepší nahrávkou v oblasti komorníhudby (Chamber choice) v BBC Music Magazine a Disc of the Month – International Consensusa nejvyšší ocenění 10/10 na www.classicstoday.com a www.classicstodayfrance.com. V listopadupřišlo ocenění ve významném časopise zaměřeném na smyčcové nástroje The Strad (Disc of theMonth, The Strad Selection). V prosinci si nahrávku zvolili za disk týdne (Disc of the Week) na BBCRadio 3 a z Lucemburska přišla cena Supersonic Award v časopise Pizzicato. Po oznámení nominacína BBC Music Magazine Awards bylo jasné, že se soubor do nominací v oblasti komorní hudby nedostal.Nicméně téměř současně s vydáním březnového čísla BBC Music Magazine, kde Kvarteto PavlaHaase figurovalo mezi deseti nejjasnějšími novými hvězdami pro rok 2007, přišlo z redakce časopisupozvání pro kvarteto na předávání cen. Odborná porota je totiž zvolila za nejlepší nový objev roku.Primáriuska Veronika Jarůšková a její manžel, violoncellista Peter Jarůšek, tak jen pár dní po Velikonocích2007 převzali v Londýně cenu Newcomer of the Year. Za zmínku stojí, že při loňském prvnímročníku udělování cen si právě tuto cenu odnesla houslistka Julia Fischer. Cenu si převzali VeronikaJarůšková a Peter Jarůšek.jarFoto archivBrněnská Konzervatoř zaznamenala mimořádnýúspěch na mezinárodní soutěži MAKE-DONIUM M, která se konala ve Skopji vednech 5. – 9. 4. Soutěžili mladí instrumentalistérůzných oborů i komorní soubory; v podmínkáchbylo i uvedení makedonské skladbypro účastníky z Makedonie, pro ostatní kandidátypak uvedení skladby autora té země,odkud přijeli. Všichni vyslaní studenti brněnskéKonzervatoře získali první ceny. Byli topianista Miroslav Míč ze třídy prof. Evy Horákové,flétnistka Karolina Smutná ze třídyprof. Boženy Růžičkové (získala navíc i cenuŽidovské obce) a klavírní duo Martin Pokorný– Anton Aslamas ze třídy prof. Inny Aslamasové,kteří získali i cenu Makedonské filharmoniejako nejlepší soubor. Všichni brněnštíinterpreti, kteří byli navíc i propagátory českétvorby, vystoupili na koncertu laureátů. (VěraLejsková)Klavírista Martin Kasík, vítěz soutěže YoungConcerts Competition v New Yorku, vystoupilse Symfonickým orchestrem St. Gallenpod taktovkou šéfdirigenta orchestru, JiříhoKouta 26. a 27. 4. v Tonhalle ve švýcarskémSt. Gallen. Na programu byl DvořákůvKoncert pro klavír a orchestr g moll.Klavírista Jan Simon absolvoval v první poloviněroku 2007 řadu zahraničních vystoupení.V lednu hrál ve španělské Cordobě (MendelssohnůvKoncert pro klavír, housle a orchestr,houslové sólo hrál Martin Válek, dirigovalLeoš Svárovský), v únoru opět ve Španělskuve městě Murcia vystoupil v Beethovenově 3.klavírním koncertě (dir. J. M. Rodilla), v březnuhostoval u Státní filharmonie Košice (Chopinův2. klavírní koncert, dir. J. Swoboda),v květnu se představil v Itálii (Saint-Saënsův2. klavírní koncert) a s Toronto Philharmoniaprovedl Dvořákův Klavírní koncert g moll (dir.Leoš Svárovský). V červnu ho čeká řecký Rhodos(Čajkovského Klavírní koncert b moll).Pražský filharmonický sbor absolvoval vednech 16.–23. 4. 2007, spolu s Českou filharmonií,koncertní turné ve Španělsku. Podtaktovkou Zdeňka Mácala provedli v Madridu,Valencii a Valladolidu kantátu AntonínaDvořáka Svatební košile. Zároveň PFS s velkýmúspěchem připravil společné provedeníDvořákova Requiem s Orquesta de Valenciaza uměleckého vedení Waltera Wellera.Vokální trio MaKaBara ve složení MarieVostatková, Kateřina Ulihná a Barbora Janovázvítězilo v mezinárodní soutěži postiženýchhudebníků VSA Arts InternationalYoung Soloists ve Washingtonu. Dívky jsoustudentkami pěvecké třídy na KonzervatořiJ. Deyla. Vítěznou cenu převzaly na slavnostnímkoncertě v John F. Kennedy Centerve Washingtonu 21. 3. V jejich podání zdezazněly skladby Zdeňka Lukáše, ZdeňkaŠestáka, Jindřicha Jindřicha, Jiřího Pavlicia J. Doubka za klavírní spolupráce BarboryKozákové.Šumperský dětský pěvecký sbor Motýliobsadil na 43. ročníku Mezinárodní soutěžepěveckých sborů ve švýcarském Montreux(10. – 14. 4.) druhé místo s označením„Excellent avec félicitations du Jury“ (vynikajícís blahopřáním poroty). Soutěže s názvem„Montreux Choral Festival“ se zúčastnilo 16dětských, ženských a smíšených sborů z 12zemí světa (kromě České republiky ještěz Ruska, Švýcarska, Rumunska, Belgie, Norska,Itálie, Polska, Lotyšska, Ukrajiny, Portugalskaa Filipín, jejichž smíšený sbor hlavnísoutěž vyhrál). Motýli Šumperk pod vedenímsbormistrů Heleny Brožové a TomášeMotýla si odvezli cen několik – porota vyhodnotilajejich přednes povinné skladby LaudateDominum od Egila Howlanda jako nejlepšíze všech a odměnila je oceněním „Prix del´ouevre imposée pour choeur a voix égales“.Čeští Motýli se tak spolu se smíšenými souboryz Filipín a ruského Petrohradu stali nejoceňovanějšími,a tudíž nejúspěšnějšími účastníkytéto prestižní mezinárodní soutěžní přehlídky.Zpracovala Jitka Slavíková

46studie, komentáŘezlatá éra České opery ii.vi. aby se nezapomnĚlomarcela machotková Radmila HrdinováLíbezná Mařenka, o níž Václav Holzknecht napsal, že jejímánesovský vzhled, lahodný soprán a bezpečná technika jízjednávaly sympatie obecenstva, šlechetná Julie, zrazenáRusalka, Líza trpící pro svého Heřmana – to jsou jen některéz postav, které na scéně pražského Národního divadlaztvárnila sopranistka Marcela Machotková. Hudba se jístala osudem i největší radostí. Dnes ji potkáváme na premiérách,tichou a nenápadnou, žijící víc ve vzpomínkáchna šťastná léta strávená na operním jevišti.Narodila jsem se v Turnově, který je branou do čarokrásnéhoČeského ráje, v rodině, kde se vždycky muzicírovalo,ačkoli moji rodiče se hudbou profesionálně nezabývali. Alemůj dědeček byl typický venkovský kapelník, který po stráncehudební obstarával svatby a pohřby. Složil mnoho poleki valčíků, ale všechny se časem poztrácely.S operou jsem se poprvé setkala, až když mi bylo asi tak čtrnáctlet a jela jsem do Liberce na Pucciniho operu MadamaButterfly. Představení i kouzelná divadelní atmosféra měnatolik vzaly za srdce, že jsem začala uvažovat o tom, jestlibych neměla začít zpívat. Předtím jsem už hrála na klavíra svoji budoucnost jsem spojovala spíše s tímto nástrojem.Ale liberecká Madama Butterfly mé plány zásadně změnila.Toužila jsem se dostat na konzervatoř, ale měla jsem obavy,zda mě přijmou, protože jsem neměla zkušenosti, ani žádnouprotekci. Přesto se mi povedlo se na konzervatoř dostat.Moji rodiče pro to měli pochopení a umožnili studium nejenmně, ale i mému bratrovi, který vystudoval zpěv u profesoraKarenina a později u profesora Horáčka a pak se na rozdílode mě dal na pedagogickou dráhu. Já jsem nikdy učitnechtěla, neměla jsem na to trpělivost – a pak, nejšťastnějšíjsem se cítila na jevišti.Zpěv jsem studovala u profesorky Jarmily Pěničkové, kterávychovala i Ludmilu Červinkovou, Jaroslavu Vymazalovounebo Miladu Musilovou. Na konzervatoři jsem ale studovalakromě zpěvu i obligátní klavír a profesorka Berta Kabeláčovámě přemlouvala, abych z klavírní hry složila státnízkoušku, ale já už jsem propadla zpěvu. Nicméně to, že jsempoměrně dobře hrála na klavír, se mi později hodilo, mohlajsem si doma sama korepetovat a připravovat se na svépěvecké role.Na konzervatoři jsem měla štěstí na výborné pedagogya skutečné osobnosti – Ferdinanda Pujmana, Hanuše Theina,Václava Holzknechta. Všichni tři mi dali nesmírně mocpro můj růst a budoucí operní život, velmi mě obohatili. Pujmannás naučil základy herecké práce, ukazoval nám, jakna jevišti chodit, sedět, padat, trval na naprosté přesnosti,dodržování každého detailu. Teprve mnohem později jsemocenila, co všechno nás naučil.Tak jako u mého rozhodnutí stát se operní zpěvačkou, stáloi na počátku mé operní dráhy liberecké divadlo. V roce1960 jsem se zde ucházela o přijetí do operního sboru. Byloto krátce poté, co záhy, v osmačtyřiceti letech, zemřela mojemaminka, která velmi podporovala mou touhu stát na operníchprknech. V té době jsem byla už vdaná a cítila jsemjako závazek vůči ní i otci, abych ten svůj operní sen nezradilapro rodinný život. A tak jsem se opět rozjela do Liberce,kam bylo z mého rodného Turnova nejblíže, a tehdejšímušéfovi opery Rudolfu Vašatovi jsem předzpívala několikárií. Odešla jsem s tím, že mi dají vědět. Dlouho nic nepřicházelo,až mi dopisem vedení opery sdělilo, že mě do sboruMarcela Machotkovánemohou přijmout, protože jim chybí směrné číslo. Ani semi zklamáním nechtělo číst dál. Ale když jsem se přinutiladopis dočíst, stálo na konci, ať se přes prázdniny naučím partKněžny z Dvořákovy opery Šelma sedlák a od příští sezonymohu nastoupit jako sólistka na půl úvazku.Liberecké angažmá pro mě znamenalo obrovskou školu.V Liberci se pod vedením Rudolfa Vašaty uváděl krásnýa náročný repertoár a já jsem šla z role do role, stávalo se,že jsem studovala i tři role najednou. Po Kněžně to bylaMozartova Pamina, Vendulka v Hubičce, Rusalka, Irena veWagnerově Rienzim, Kněžna v Kovařovicově opeře Na starémbělidle, Nastasja v Čajkovského Čarodějce, Mařenkav Prodané nevěstě, Julie v Jakobínu, Anežka ve Dvou vdovách,Adriana v Pozdvižení v Efesu Iši Krejčího, Elen v ProkofjevověVojně a míru. To vše za čtyři roky. A k tomu jsemneustále jezdila mezi Libercem a Turnovem, abych neošidilarodinu, ale byla jsem mladá a všechno mě těšilo.V Liberci jsem vstupovala na jeviště absolutně nezkušená.Učila jsem se zvládat postavu nejen hudebně, ale i hereckya někdy jsem zažívala krušné i komické chvíle. Vzpomínámsi, že když mi při mé první roli Kněžny nasazovali paruku,stáhli mi pod ní hlavu tak silně, že jsem měla pocit, že se misnad rozskočí. Ale netroufala jsem si nic říct, protože jsemsi myslela, že to tak musí být.Ještě v době libereckého angažmá jsem dostala pozváník hostování v Národním divadle v Praze v roli Mařenkya hned poté i smlouvu na deset představení Prodané nevěsty.Tehdejší šéf opery Národního divadla Jan Seidel chtěl,abych v Liberci dala výpověď a od příští sezony nastoupilav Praze. Ale tehdy opět zasáhla ona nešťastná směrná čísla.Mezitím se v Národním divadle vyměnilo vedení operya zástupce šéfa opery a můj bývalý profesor Hanuš Thein mipo prázdninách sdělil, že pro mé angažmá není směrné číslo.A doporučil mi, abych šla do Plzně, kde si mě šéf opery,dirigent Bohumír Liška, vybral pro roli Šárky. Ale i plzeňskéangažmá pro mě znamenalo velký přínos. Podobně jakoVašata v Liberci, dělal i Liška v Plzni zajímavou dramaturgii,takže jsem své obzory rozšířila o nové krásné role. ZaFoto Josef Herman

studie, komentáŘe 47necelé dvě sezony, které jsem v Plzni strávila, jsem nastudovalaosm velkých postav: kromě Šárky to byla Kněžna z DvořákovaČerta a Káči, Pauerova Zuzana Vojířová, Desdemonaz Otella, Musetta z Bohémy, Leonora z Fidelia, Taťánaz Eugena Oněgina a Smetanova Libuše. Kromě toho jsemrežijně a částečně i hudebně přestudovávala repertoár, kterýjsem zpívala v Liberci. Od lyrického oboru jsem se posunulak mladodramatickým i vysloveně dramatickým rolím. Nadva roky strávené v Plzni vzpomínám velice ráda, obecenstvomě mělo rádo a já jsem měla zase ráda je.Ještě jsem byla v Plzni, když si mě v roce 1965 Národní divadlo„vypůjčilo“ jako Mařenku na zájezd do Vídně. Byl toúspěšný zájezd, kdy vídeňská kritika psala o „prvotřídníma z gruntu muzikálním ansámblu“ Národního divadla, mojeMařenka, Jeník Ivo Žídka i Vašek Oldřicha Lindauera sivysloužili velmi lichotivé recenze. Mařenkou, Vendulkoua Julií z Dvořákova Jakobína jsem pak v příštím roce vstoupiladefinitivně na prkna Národního divadla.K mým nejmilejším postavám na jevišti Národního divadlapatřily role ve Smetanových a Dvořákových operách –již zmíněná Mařenka, kterou jsem mnohokrát zpívala i nazahraničních hostováních, a vždy mě těšilo, s jakým porozuměnímzahraniční publikum Smetanovu hudbu přijímalo;Vendulka, Anežka i Libuše, Rusalka, jejíž nenaplněnáláska mě vždycky silně dojímala; obětavá Julie, kterou jsemzpívala asi v pěti různých nastudováních. Ale přibyly mi dorepertoáru i role dramatičtější – Amelie v Maškarním plesui Simonu Boccanegrovi, Straussova Arabella i Ariadnana Naxu, Ellen Orfordová v Brittenově Peteru Grimesovi.Ráda jsem zpívala i Foersterovu Evu či Libinu ve FibichověŠárce a celým srdcem jsem žila osud nešťastné Lízy z ČajkovskéhoPikové dámy. Nedokázala bych říci, kterou z nichjsem měla nejraději, protože jsem milovala každou postavu,kterou jsem právě studovala. V každé z nich jsem nechalakus srdce. Divák pozná, jestli je to jen „naučené“, anebo jestlizpěvák roli opravdu prožije.V té době se všechny role zpívaly v češtině, dnes se dává přednostoriginálu. Musím uznat, že italština je pro italský repertoárideálním jazykem, ale skutečný dramatický výraz, to, cozpěvák cítí, dokáže dát postavě jen ve svém rodném jazyce.Ale když už se roli naučíte v originále, je velmi ošidné vracetse k české verzi. Jednu ze svých oblíbených postav, ČajkovskéhoLízu, jsem zpívala v ruském originále několikrát,mimo jiné i v Dublinu, a když jsem ji pak po návratu mělazpívat česky v Národním divadle, stalo se kolikrát, že mi pandirigent Krombholc vytýkal, že se mi to plete. A když jsemměla Lízu zazpívat koncertně na Pražském jaru, stalo se mi,že jsem po pár taktech dueta s ruským tenoristou zpívajícímHeřmana „sjela“ do ruského originálu a odzpívala duetrusky až do konce. Naštěstí to bylo bráno jako „pozornost“vůči hostu ze Sovětského svazu.Měla jsem v životě štěstí na spolupráci s mnoha vynikajícímidirigenty, kteří mi dali nesmírně mnoho. Už můj první dirigent,náročný a zkušený Rudolf Vašata, mě „vyučil“ opravdudobře a jsem mu za to vděčná. A ať už to byl Jaroslav Krombholc,Josef Kuchinka, Jiří Kout, Jan Hus Tichý, ZdeněkKošler, Josef Chaloupka, František Vajnar, Jiří Bělohlávek,Přemysl Charvát nebo Jan Štych, na všechny vzpomínámmoc ráda. Nevím, jak se dnes dirigenti věnují sólistům, ales námi pracovali opravdu intenzivně, na zkouškách i představeních.Vzpomínám si třeba na pana dirigenta Lišku,který bazíroval na jednom jediném dechu natolik, že kdyžjsme po představení seděli v klubu, tak mu stálo za to ukázatmi v klavírním výtahu ono nešťastné místo: „Tady jstemi zase, Marcelko, nedechla tam, kde jsem chtěl!“ Takový tobyl precizní způsob práce. A nejhorší bylo, když jsem paktutéž roli zpívala pod taktovkou jiného dirigenta a ten chtělzase nádech na jiném místě. To jsem si musela dávat velkýpozor, abych vyhověla každému! Ale já jsem byla vždyckypoddajná povaha a s nikým jsem se nepřela, ani nemělažádné konflikty.Stejně jako na dirigenty vzpomínám s úctou na hvězdnougardu vynikajících pěvců Národního divadla, s nimiž jsemměla tu čest vystupovat na operních prknech. Když jsem přišlapoprvé hostovat jako Mařenka mezi tyto velké umělce,měla jsem velký strach, jak mezi nimi obstojím. Ale oni seke mně chovali moc krásně, pomáhali mi radou, povzbuzovalimě. Marie Podvalová byla mou matkou ve StraussověArabelle, s Martou Krásovou jsme se potkaly jako Martinkaa Vendulka v Hubičce, mým nejmilejším partnerem bylBenoušek Blachut, který byl ještě mým Jeníkem v Prodanénevěstě a Lukášem v Hubičce, a pak později dojemným učitelemBendou v Jakobínu, moc ráda vzpomínám na EduardaHakena, s nímž jsem se potkala jako s Kecalem, Vodníkemv Rusalce i Hrabětem v Jakobínu, na Zdeňka Otavu, VáclavaBednáře, Karla Kalaše, Karla Bermana, Ivo Žídka… Poznalajsem mezi nimi mnoho vzácných lidí. Jeden druhého jsmesi vážili, a když se někomu něco povedlo, dokázali jsme toocenit. Řada z nich už mezi námi není, ale mám radost,když se s mými někdejšími kolegy potkávám na premiérách,a vždycky si s nimi ráda zavzpomínám.Národní divadlo pro mě bylo a je vrcholem, o němž jsemsi na začátku své dráhy ani netroufala snít. A i když jsemměla několik nabídek na zahraniční angažmá, cítila jsemk Národnímu divadlu vztah, který byl dán i výše zmíněnýmikolegy a velkou tradicí, kterou pro zpěváky mé generaceNárodní divadlo představuje.Režiséři, s nimiž jsem se zde potkala, Václav Kašlík, KarelJernek, Ladislav Štros, Václav Věžník, to pro mě byly skutečnéosobnosti, které věděly, o čem ta která opera je, a mělysvou představu o tom, jak má na jevišti vypadat, a za toutosvou představou dokázaly velmi cílevědomě jít. Mám pocit,že dnes už snad režiséři tohoto typu ani neexistují. Bylaradost s nimi pracovat, protože vždy dokázali logicky zdůvodnit,proč něco od zpěváka chtějí. Jsem spíše konzervativnějšídivák a moje představa o režii je asi taková, že moderníopeře sluší moderní režie a klasické opeře spíše tradiční,klasická režie respektující originál.Kromě opery jsem věnovala poměrně dost času a pozornostii koncertnímu repertoáru, oratoriím, kantátám i písním.Milovala jsem Dvořákovo Stabat mater, Verdiho Requiem,Händelova Mesiáše a řadu dalších nádherných děl. Ráda jsemzpívala latinské texty, latina je krásný, zpěvný jazyk a při sólechv oratoriích či mších jsem si ji mohla dokonale vychutnat.I když jsem měla tento repertoár ráda, vždy jsem při něm cítiladaleko větší trému než na operním jevišti. Tam je zpěvákpřece jen víc „schován“ v postavě, kdežto v oratorním repertoáruvydává všanc publiku sám sebe a většina sólových partůje přitom na interpretaci dost náročná. Ráda jsem zpívalai písně, ostatně s písněmi a koncertně provedenými áriemičeských skladatelů jsem jezdila hostovat i do zahraničí.Nikdy jsem nelitovala, že jsem se vydala na tu dobrodružnoucestu za kariérou operní zpěvačky. I když jsem často mělazamotanou hlavu z toho, jak skloubit rodinný život s operou,abych neošidila jedno ani druhé, bylo to krásné. Moje dcerase nevydala stejnou cestou, ale následovala mého muže,který byl dlouhá léta lékařem ve střešovické nemocnici. Mělale k hudbě velký vztah a sám byl výborným muzikantem,hrál na několik nástrojů. Byl mi vždy velkým pomocníkema oporou. Pokud mu to jeho profese dovolila, absolvoval skorovšechna moje představení. V lékařské tradici pokračujei moje vnučka.Kdybych se znovu narodila, nevolila bych jinak. Konec koncůza ta léta strávená s operou už si jiný život ani nedokážupředstavit. Řečeno s Toskou – žila jsem pro umění a prolásku. A to pro lásku nejen k umění, ale i k přírodě, lidem,ke zvířatům, protože ke všemu je třeba v životě přistupovats láskou. •

48studie, komentáŘeduchovní píseŇv Českých zemíchvi. nĚkolik myšlenek o vývojiČeské katolické duchovní písnĚ Jiří SehnalOd Bílé Hory existoval u nás na veřejnosti pouze katolickýduchovní zpěv. Je nepravděpodobné, že před tímto časovýmmezníkem a ještě několik desetiletí po něm měla hrstka českýchkatolíků dostatečný repertoár českých duchovních písnía že jej dokonce používala. Církev dávala zásadně přednostlatině, kterou pokládala za svůj vlastní a jediný liturgickýjazyk. K náboženským projevům v národních jazycích cítilanedůvěru, protože se obávala, že se v nich mohou skrývatkacířské myšlenky. Primát latiny potvrdil i tridentský koncil(1545–1563). V jeho aktech se o zpěvu lidu v národním jazykunenajde ani slovo. Monopol latiny zastávala církev oficiálněaž do Motu proprio Pia X. 1903, které povolilo některévýjimky. Definitivně nadvládu latiny oslabil, ale nezrušil,teprve 2. vatikánský koncil.Lze namítnout, že již před Rozenplutovým kancionálem(Olomouc 1600) existoval velký počet katolických písní. Tototvrzení však zatím nikdo na materiálu nedoložil. Naprotitomu existují doklady, že církev se zpěvu lidu v národnímjazyku bránila a byla ochotna jej tolerovat jen mimo liturgii,jejíž stěžejní součástí byla mše. Výjimky toto pravidlo jenpotvrzují. Tento stav nesli někteří katoličtí věřící s nelibostí,protože pozorovali, snad dokonce se závistí, že stoupencivětšinových církví, jako byli luteráni, utrakvisté a Jednotabratrská při svých bohoslužbách zpívají ve svém národnímjazyku. Po textové stránce byly některé z nekatolických písnípřijatelné i pro katolíky, ale většina nápěvů nebyla vůbecvázána na jednu konfesi. A co měl prostý katolický věřícíz bohoslužby, při které slyšel jen kněze odříkávat nebo zpívatnesrozumitelné latinské texty? Je nepopiratelné, že snahaněkterých katolíků zpívat české písně byla podnícena zpěvemjejich odloučených bratří. A je příznačné, že katolickýzpěv lidu v národním jazyce se rozvinul u národů, ve kterýchse katolíci museli vyrovnávat s reformací, to znamená předevšímu Čechů a Němců.Rozvoj katolických kancionálů v Čechách nastal až po BíléHoře, ale jeho příčinou nebyl jen fakt, že se katolická církevstala většinovou. Církev vedly k podpoře lidového zpěvu dvadůvody. První spočíval ve snaze poučit a utvrdit nové věřící,druhý plynul z potřeby zaměstnat smysluplně mysl věřícíchběhem liturgického obřadu. V tom měly věřícím napomocipředevším tzv. mešní písně, které se celé nebo jejichjednotlivé sloky obsahově vztahovaly k příslušným částemmše. Poněvadž šlo o písně k liturgii, razil si tento druh písnícestu nejobtížněji. Zdá se, že kromě výjimek se začalou nás při mši zpívat česky ve čtyřicátých letech 17. století.Konkrétní zprávy o tom však pocházejí až z konce 17. stoletía teprve kancionál Jana Josefa Božana Slavíček rajský(Hradec Králové 1719) naznačuje, že český zpěv při mši bylna počátku 18. století i s řadou licencí mlčky tolerován. Oficiálnícírkevní dokumenty totiž o českém nebo německémzpěvu při mši mlčí.Je paradoxem, že teprve osvícensky orientovaná Marie Terezienařídila roku 1755 zpěv několika písní při mši tam, kdenebyly podmínky pro provádění figurální hudby. Tuto tendencipak prosadil ve svých církevních reformách v osmdesátýchletech 18. století Josef II., který současně drasticky omezil pěstovánífigurální hudby. I když se figurální hudba po jeho smrtipoměrně rychle vrátila na kůry kostelů, státem nařízený zpěvlidu v národním jazyce v kostelech trvale zakotvil.Většina písní, obsažených v kancionálech 17. a 18. století,je anonymní. To však nesmíme chápat ve smyslu lidovépísně světské, kde je autorem anonymní kolektiv nebo víceanonymních jedinců, ale v tom smyslu, že jméno skladatelenebo básníka prostě neznáme. V českém katolickém duchovnímzpěvu sehrály významnou úlohu písně Adama Michnyz Otradovic (1600–1676), což snad jejich autor ani nezamýšlel,protože je vydal ve čtyř- až pětihlasé úpravě. Z jeho195 písní „zlidovělo“ do konce 17. století kolem 150, a ještěv současném kancionálu jich najdeme nejméně deset. Oddruhé poloviny 19. století přibývá rychle písní od konkrétníchautorů.Je všeobecně známa velká polemika jezuity Václava Šturmas kancionálem českých bratří Rozsouzení a bedlivé uváženíVelikého Kancionálu (viz o ní více v předchozím čísle – pozn.red.). Šturm vytkl bratřím mimo jiné to, že ve svém kancionálupoužili nápěvy některých světských písní, které slýchalv mládí zpívat po hospodách. Pikantní na jeho výtce je to,že o několik desetiletí později použili stejných melodií bezostychu i redaktoři katolických kancionálů, kteří k nim snadpřidali ještě další. Zde se dotýkáme velmi citlivé otázky, kterousi naši předkové v 17. století vůbec nekladli. Otázka mádvě stránky: estetickou a obsahovou. Píseň pro lid musela býtsnadná, aby se jí lidé snadno a rychle naučili. Z toho důvodusáhli autoři zcela účelově po jakékoli vhodné melodii, na kterouse daný text dal zpívat. Estetické hledisko při tom zřejměnehrálo roli. Ale významné nebylo často ani hledisko obsahové.Stejnou melodii bylo možno použít jak pro vánoční, takpro postní píseň. Skoro bychom řekli, že tento moment bylvnímán citlivěji, než moment estetický, ale smysl pro smuteka radost nebyl zdaleka tak vyhraněný, jako v představěnás, kteří jsme prošli hudbou doby romantismu.Vraťme se však ještě k pohledu estetickému. Z vlastní zkušenostivšichni víme, že hudba poslouchaná v dětství nebo přisilných životních zážitcích nám utkví v paměti jako připomínkaněčeho milého. Tento dojem v nás zůstává i v dospělosti.Dnes již třeba víme, že šlo o kýč, ale při jeho poslechusi to ani neuvědomujeme, protože celkový dojem je překrytvzpomínkou na dávný příjemný zážitek. Druhé hledisko setýká stáří písně. Melodie staré dvě stě, tři sta let vnímámevětšinou jako vážné a důstojné, i když v době svého vznikuplnily veskrze profánní funkci. Proto nápěvy, kritizovanéVáclavem Šturmem, v nás nevyvolávají žádné světské nebosvětácké asociace. Je zvláštní, ale je to pravda, že staré nápěvyna nás působí většinou důstojně a vážně, v kostele duchovně.A konečně ještě třetí moment: i písně kýčovitého charakteru,zpívané velkým kolektivem ve správném rytmu, ztrácejíněco na své kýčovitosti.V hierarchii hudebních druhů, které zněly v našich kostelechv 17. a 18. století, zaujímal český duchovní zpěv místo až zalatinskou figurální hudbou. Ta však nemohla být prováděnavždy a všude. Z toho důvodu byl zpěv lidu považován za vhodnýspíše pro nižší sociální vrstvy hlavně na venkově. Navíc naněm někde ještě na konci 18. století spočívalo podle svědectvíFrantiška Martina Pelcla odium protestantského zvyku.Se sociálním postavením lidového duchovního zpěvu souvisídostupnost zpěvníků. Na základě četnosti dochovaných kancionálůse dá odhadnout, že nejvíce byly rozšířeny kancionálynenotované, jako byla Koniášova Cithara Nového zákona(l. vyd. 1727, do konce 18. stol. vyšla osmkrát!). Z notovanýchkancionálů byl lidem poměrně nejdostupnější kancionálŠteyerův, který v letech 1683–1764 vyšel šestkrát. HolanovaKaple královská (1693) a Slavíček rajský (1719), opatřenézčásti generálbasovým doprovodem, byly již poměrněnákladné knihy a Holanův kancionál byl určen náročnějšímhudebníkům. Cena těchto zpěvníků nebyla nižší než 2zl., takže si je mohli koupit jen bohatší jedinci nebo kostely.Z toho pak plynulo, že většina lidí se písním učila od předzpěvákůzpaměti a dlouhé, výpravné písně, zpívané hlavněo poutích, se neobešly bez předříkávače.

studie, komentáŘe 49Tomáš Fryčaj (1759–1839)Ze stovek písní, obsažených ve Šteyerově kancionálu, se určitěnezpívaly všechny. Jistě byly některé více, jiné méně oblíbenéa některé se nezpívaly vůbec. Živý repertoár byl nepochybněovlivněn tradicemi panství, farnosti nebo děkanství.Lidová duchovní píseň se zdá mít mnoho společného s lidovoupísní světskou. Kromě anonymity, kterou jsme výše zpochybnili,by měla duchovní píseň podléhat variačnímu procesua v rukopisných zpěvnících by se musely vyskytovat četnépísně lokálního charakteru. I když duchovní písně zpívalomnoho lidí, podobně jako písně světské, převažovaly v praxipísně ve znění, kanonizovaném tištěnými kancionály. Dosavadnístudium rukopisných kancionálů naznačuje, že šlo buďo opisy z tištěných kancionálů nebo o zápisy kancionálovýchpísní zpaměti. Pokud se v rukopisných kancionálech setkámes odchylkami od „oficiálního“ znění, jde spíše o písařskéchyby než o varianty v pravém slova smyslu. Změny v melodiinebo rytmu starších písní v tištěných kancionálech nejsoutedy výsledkem variačního procesu, ale individuálnímiúpravami jejich vydavatelů.Během 18. století došlo v artificiální hudbě k hluboké proměněstylu. U nás se však v praxi dále užívalo stejných kancionálůjako před sto lety. Vždyť první vydání Šteyera vyšlo již roku1683. Pokusil jsem se kdysi vystopovat stylové vrstvy v našichbarokních kancionálech a domnívám se, že se mi podařiloprokázat, že mladší kancionály reagovaly na obecný stylovývývoj, i když si stále uchovávaly i velmi staré stylové vrstvy,sahající až do středověku. Již v polovině 18. století však začínalbýt melodický repertoár kancionálů zastaralý a na koncivlády Marie Terezie se diametrálně lišil od převládajícíhostylu artificiální hudby. Šteyerův kancionál, jehož poslednívydání vyšlo roku 1764, nic nového nepřinesl. V Mozartovědobě představoval jakýsi stylový anachronismus.Pokusil jsem se pro hodnocení melodického repertoáručeské duchovní písně na konci 18. století využít kramářskýchtisků. Kramářské tisky zpravidla neobsahují notovanýnápěv, ale jen odkaz na melodii známé písně. Při tom lzeRepro archivpředpokládat, že odkazovaný nápěv byl ve své době obecněznámý. Ukázalo se, že často je odkazováno na písně, kterése v kancionálech nevyskytují, což by naznačovalo, že kroměkancionálů existoval ještě další obecně známý repertoár,který však nebyl zapsán. Překvapením však bylo, že mírnávětšina nejčastěji odkazovaných známých nápěvů pocházelaz kancionálů 17. století, a jen menší část až z 18. století. Tatomladší vrstva se vyznačovala durovostí, melodickými průtahy,patetickými kadencemi shora a sklonem k sentimentalitě,což jsou rysy typické pro polovinu 18. století a mladší.Z toho soudím, že se vkus lidových vrstev s určitým zpožděnímpřece jen měnil.Na konci 18. století však v našich zemích dochází k radikálnímuzlomu. Po vydání německého kancionálu vídeňskýchkatechetů (Vídeň 1774), jehož melodika již odpovídá klasickémustylu, vydává v Olomouci roku 1788 kněz brněnskédiecéze Tomáš Fryčaj kancionál nového typu a stylu, kterýdo roku 1842 vyšel celkem devětkrát. Po textové a obsahovéstránce šlo o typický josefinský produkt. Je záhadou, na jakénápěvy se Fryčajovy písně zpívaly, protože melodie k němus primitivním varhanním doprovodem jsou doloženy v ošklivémtisku kupodivu až z roku 1822. Na jaké nápěvy se doté doby zpívaly Fryčajovy písně a čemu vděčil Fryčajův kancionálza svůj úspěch? Jistě ne jen tomu, že jeho 6. vydáníroku 1822 vřele doporučil Beethovenův žák a mecenáš, olomouckýarcibiskup arcivévoda Rudolf. Ostatně doporučenístylizoval nejspíše někdo z jeho rádců, který byl Fryčajovýmpřítelem, protože arcivévoda by se nenamáhal číst tak tlustoučeskou knihu.Pro stoupence cyrilské reformy v druhé polovině 19. stoletípředstavoval Fryčajův kancionál příklad vrcholného úpadkua nevkusu. Při tom zastával Fryčaj k dobové figurální hudběstejně odmítavý kritický postoj jako o padesát let pozdějiKřížkovský a Lehner. 150 melodií, obsažených v tisku z roku1822, nemá nic společného s melodickým repertoárem starýchkancionálů stejně jako Fryčajovy texty. I když připustíme,že ve srovnání s barokními kancionály jsou nápěvyk Fryčajovu zpěvníku primitivní a nevkusné, nemůžemepopřít, že ve své době působily aktuálně a prostému lidu selíbily. Na Moravě přežíval vliv Fryčajova kancionálu až dokonce 19. století, protože naň navázal roku 1847 svým kancionálemTomáš Bečák. Jeho kancionál pak ovládal lidovýduchovní zpěv až do konce 19. století.Úspěch Fryčajova kancionálu je poučný. Ukazuje, že nelzejít ani v kancionálu proti stylovému vývoji doby, pokud tatomá nějaký styl. Každý kancionál podržuje ze setrvačnostičást starého repertoáru, ale musí přinášet i písně nové. Tétoskutečnosti si byl vědom již Šteyer v předmluvě k prvnímvydání svého kancionálu roku 1683. Fryčajův kancionál všakzpůsobil nelogický zvrat v lidovém duchovním zpěvu, protoževšechny tradice popřel. Z jeho úspěchu usuzujeme, žestylové cítění lidových vrstev se na přelomu 18. a 19. stoletídostalo do diametrálního rozporu s písněmi barokníchkancionálů. Na tom nic nemění, že v odlehlých lokalitáchbarokní repertoár ještě dále žil. Proto by bylo užitečné srovnatmelodie světských lidových písní z přelomu 18. a 19. stoletís Fryčajovými nápěvy. Škoda také, že světskou lidovoupíseň 17. a 18. století nemáme tak písemně doloženou jakopíseň duchovní, abychom mohli sledovat, jak probíhal stylovývývoj v ní. Vždyť ani světská píseň se nemohla vyhnoutvlivu hudby vyšších sociálních vrstev. V barokních kancionálechvšak je stylový vývoj prokazatelný.Pokusili jsme se nastínit některé problémy duchovního zpěvu,které čekají na ověření nebo na řešení. Leccos z toho, cojsme zde pověděli, má povahu hypotéz, které by měl výzkumověřit. Hymnologický výzkum je vleklý, suchý a pro svoudlouhodobost nevděčný, ale je nutný a jeho přínos pro dějinyhudby je neocenitelný. •

50studie, komentáŘeprameny živé hudbyvi. inventáŘ jako pramenk poznání hudebního životaminulosti Jan BaťaObecné a hudební historiky pojí společný profesionálnízájem, ba přímo vášeň pro věci dávno minulé, často se všakjejich cesty míjejí. Muzikologové si musí občas povzdechnoutnad texty svých kolegů historiků, kteří bez uzarděníhudbu a vše, co s ní souvisí, buď zcela opomíjejí, nebo sepouští na velmi tenký led spekulací a parafrází, aniž by sipřečetli alespoň základní příručky k dějinám české hudby.V jednom ohledu bychom jim však přece jen křivdili. Historikovéposkytují muzikologům mnohdy neocenitelné služby,neboť svou akribií a pílí zpřístupňují prameny, jež by hudebníhistorici z mnoha důvodů těžko zpracovávali. Jde zejménao pozůstalostní inventáře, nad kterými se zájmy historikaa muzikologa prolínají a při jejichž studiu – troufám si tvrdit– oba zažívají ten zvláštní pocit posvátné bázně, jak o němpíše David Eben v únorovém čísle tohoto seriálu.Možná si čtenáři položí otázku, proč se o nějakých suchýchúředních seznamech píše v seriálu o pramenech živé hudby.Nalézt odpověď není těžké. V nemilosrdném sítě času námdo dnešních dob zbyl jen malý zlomek toho, co povznášelohudbymilovná srdce našich předků a co jim dalo na chvílizapomenout na starosti všedního dne. O velké spoustě hudbyvšak víme pouze zprostředkovaně, na základě nepřímýchsvědectví. Mnohdy nám to pomáhá hledat odpovědi nejenUkázka inventáře rožmberské knihovny s hudebními tiskyna otázku, která hudba zněla, ale také jak a proč. Otevírá setak před námi velmi široké pole vztahů hudby a společnosti,jejího místa v životě tehdejšího člověka a postavení v rámcikultury v nejširším smyslu slova.Již slovo inventář (z latinského slovesa invenîre = nalézt, shledávat)napovídá, že před sebou máme dokument, který vznikáz potřeby evidence majetku nalezeného v pozůstalosti.Osoba, jejíž majetek byl inventován, zemřela buď bez dědiců(a tím pádem tzv. odúmrť připadala panovníkovi nebo obci),nebo byla její závěť nějakým způsobem napadena či dotyčnýnebožtík měl příliš velké dluhy nebo naopak pohledávky,které bylo třeba uspokojit. Mezi věcmi, které byly součástímajetku šlechticů a měšťanů, lze často narazit i na hudebnípoložky. Proto tento typ pramene úzce souvisí i s hudbou.Nejsou to však jen inventáře soukromých osob, z nichžmůžeme vyčíst zajímavé a cenné informace k hudební kultuře.Od středověku se postupně setkáváme také s prvnímikatalogy klášterních, šlechtických a univerzitních knihoven,v době knihtisku pak přibývají nakladatelské katalogy, kterév 18. století zapříčinily vznik speciální formy tzv. tematickýchkatalogů (jedním z prvních je katalog produkce lipskéhonakladatelství Johanna Gottloba Breitkopfa z roku 1762)a odtud je už jen krůček k různým bibliografickým soupisůma moderním katalogizačním metodám.Specifická forma inventáře, věnovaného výhradně hudebnímpoložkám, se vyvinula až v průběhu baroka. V našemprostoru nalézáme nejstarší hudební inventáře již kolemroku 1600. Patří k nim inventář rožmberské kapely (1599,1601, 1609 a 1610), inventář z Horního Slavkova (1605), zeZlaté Koruny (1608), Příboru (1614, 1637) a dalších lokalit.Tomuto tématu věnovala péči zejména brněnská muzikologie,díky níž dnes máme k dispozici dostatek materiálu předevšímz Moravy 17. a 18. století. Z tohoto letmého přehleduRepro archiv

studie, komentáŘe 51vyplývá, jak důležitým pramenem k poznání hudební kulturyminulosti může inventář být.Obraťme však nyní svou pozornost k samotnému obsahuinventářů. Jako ostatní úřední dokumenty měly také inventářesvou pevně danou strukturu. Protokol začíná datací,výčtem svědků, důvodem inventarizace a pokračuje výčtemnemovitého a movitého majetku. Movitý majetek je sepsánbuď po jednotlivých místnostech nebo tematicky (tentozpůsob později převládl). Badateli tak doslova před očimavyvstává živoucí obraz minulosti, když jako tichý a nepozorovanýsvědek postupuje společně s komisí a prohlíží výbavujednotlivých domácností. Hudebniny a hudební nástroje tak„vidí“ tam, kam je nebožtík odkládal.Pro lepší představu, co mohla inventarizační komisev Čechách kolem roku 1600 v domech nalézt, uveďme nyníněkolik názorných příkladů z předbělohorské Prahy.Z hudebnin byl nejčastější položkou kancionál – zpěvnía modlitební kniha, která provázela tehdejšího člověka pocelý život. Hudební gurmány lze poznat dle specifičtěji zaměřenésbírky, kde bylo možno nalézt též tabulatury a vokálnípolyfonii, dobovou terminologií zvanou „partes“. Z hudebníchnástrojů byla v oblibě zejména loutna, klavichord,regál, méně často nacházíme housle či gamby. Valnou částpoložek dnes nelze spolehlivě identifikovat, protože písaři,tvořící členy inventarizační komise, hudbě příliš nerozumělia položky zaznamenali buď pouze sumárním výčtem, neboobecným názvem, pod nímž se může skrývat ledacos.Není možné ani účelné zahlcovat čtenáře jednotlivostmi.Spíše představme několik inventářů z různých prostředí, ježmají vysokou výpovědní hodnotu nejen o majitelích, ale takéo době, v níž vznikly. Prvním z nich je měšťanský inventářstaroměstského radního Jana Kropáče z Krymlova z roku1613, v němž bylo kromě jiného též několik tisků Orlandadi Lassa (1532–1594) a Johanna Knöfla (c1530–c1617), dálekancionály, lamentace, z hudebních nástrojů regál a blíženespecifikovaný „instrument“. Dlužno podotknout, že koncem16. a počátkem 17. století se v pražských měšťanskýchdomácnostech setkáváme s mnoha obdobnými případy, takžeJan Kropáč mezi nimi netvoří žádnou výraznou výjimku.Poněkud odlišným typem inventářů jsou soupisy pozůstalostíknihtiskařů a knihkupců, jejichž součástí byly rozsáhléseznamy vydaných knih. Velmi zajímavým je v tomto ohleduinventář Jiříka mladšího Melantricha z Aventýna z roku1586, dědice slavného pražského „arcitiskaře“ Jiřího Melantrichaz Aventýna (1511–1580). Nacházíme v něm hudebněteoretické spisy, písně světské i duchovní, kancionály, žaltářea jiné zpěvníky v počtu desítek kusů. Ještě o dvacet let pozdějilze nalézt v pozůstalosti Anny Melantrichové z Aventýnustovky dosud neprodaných kancionálů, mezi nimi i tříhlaséžalmy. Mnohé z těchto položek jsou zaznamenány jenomzde a do dnešních dob se fyzicky nedochovaly. Neméně zajímavýmje inventář pozůstalosti Jacoba Handla Galla (1550–1591), v němž kromě Gallových vlastních tisků, jež si autorpatrně sám distribuoval, bylo možno nalézt sady dobověpopulárních antologií duchovní i světské hudby z produkceevropských tiskařů.Nejčastěji citovaným inventářem ze šlechtického prostředíje zcela jistě soupis rožmberské kapely, čítající přes storukopisů i tisků a desítky hudebních nástrojů. Z autorůjsou zastoupeni mj. Pierre Certon (c1515–1572), ChristopherDemantius (1567–1643), Jacob Handl Gallus, HansLeo Hassler (1564–1612), Orlando di Lasso, Luca Marenzio(1553/54–1599) nebo Camillo Zanotti (c1545–1591). Jakov předešlém případě i zde je nutné podotknout, že velká většinahudebnin nenávratně zmizela ve víru třicetileté válkya dalších pohrom, jež se následně přehnaly přes naše území.Několik málo nástrojů můžeme dosud obdivovat ve sbírceČeského muzea hudby.Měšťanky provozující hudbu (kolem roku 1520)Repro archivVyobrazení hudebních nástrojů v Komenského Orbis sensualium pictus (1658)Inventáře jsou sice němými, ale přece jen významnýmidoklady vysoké úrovně naší hudební kultury. Svědčí o vyspělémhudebním trhu, který i do české kotliny vnášel nejmodernějšíhudební novinky z renomovaných nakladatelskýchdomů západní Evropy. Poukazují rovněž na laickou hudebníúroveň měšťanských domácností, kde hra na strunné čiklávesové nástroje nebyla nikterak výjimečná. Ve šlechtickýchrezidencích pak dávají tušit spjatost s vysokou evropskouaristokratickou kulturou. Často bývají jedinými dokladydávné existence hudebních památek. I když samy nejsouschopny hudbu rozeznít, oživují tiché a krásné kožené vazbydochovaných hudebních památek konkrétními osudy,a dávají tak jedinečnou šanci dotknout se kdysi živé hudebníminulosti. •Repro archiv

52studie, komentáŘeVladimír Franznovinky soudobé hudbyvi. vladimír franz: záŘící noc,mĚšŤák šlechticem Josef HermanFoto archivCharakterizovat hudbu profesora AMU Vladimíra Franze(1959) lze docela dobře, to jest, dají se v ní shledávat společnérysy skladeb jinak velmi různorodých. Důvod oné různorodostije možná vůbec nejdůležitějším společným znakem jehotvorby – Vladimír Franz je podle mne především hudebnídramatik, který vychází z jasných výchozích premis, chceteliz myšlenky, zpravidla formulovatelné do mimohudebníhotématu, jemuž podřizuje konkrétní podobu své skladby. Souvisíto s jeho dalšími dvěma talenty – prostřednictvím literárníhoformuluje ona témata i dílčí motivy coby připomínkysouvislostí, coby myšlenkový kontext skladby, za výtvarnýmpak shledávám obrazivost jeho hudby.Je zřejmé, že to všechno jednoznačně souvisí s Franzovouhlavní kompoziční činností, a sice se skládáním hudby prodivadlo. Tedy hudby jednak dramatické, jednak v nejlepšímslova smyslu služebné vyššímu uměleckému řádu, tedy divadelníinscenaci jako společnému dílu mnoha lidí. Skutečnost,že je Vladimír Franz už zhruba deset let nejvyhledávanějšíma nejoceňovanějším skladatelem této hudby, říkejme jí tradičněscénická, podle mne vyplývá právě z jeho multiuměleckéosobnosti, z otevřenosti nejrůznějším podnětům. Na rozdílod mnoha skladatelů tzv. vážné hudby se Franz neuzavírásoučasné mediální sféře, bere svět takový, jaký je, a snaží sev něm a pro něj tvořit, nikoli na něj žehrat. Což neznamená,že by s ním jednoznačně souhlasil, naopak je k němu velmikritický a ve svých skladbách s ním, jak uvidíme, docela rádpolemizuje.Dobré divadlo, včetně dobré jevištní hudby, bez takovéhobezprostředního vztahu k nejsoučasnější realitě být prostěnemůže, na rozdíl od hudby výsostně „vážné“, kterou mohouposluchači objevit třeba až za několik desítek let a poté nositautorovi na hrob květiny. Divadlo i hudba s ním spojená jeprostě dílem nejsoučasnějšího okamžiku. Což ovšem vůbecneznamená, že nemůže mít ambice trvalejší, obecnější, ostatněsám Franz uplatňuje na umění nejvyšší měřítka a uznávájen takové, které touží být nesmrtelné – a právě spojení časovostis nadčasovostí slyším z Franzových skladeb. Konečněpředstava Franze coby módního skladatele dolujícího nápadyz computeru bere za své už při prvním pohledu do pečlivěvypracovaných rukopisných partitur.Pokud bychom shledávali společné, ryze skladebné atributyFranzových kompozic, pak na prvním místě je to temporytmus,pulzující především rychlými větami, ale pevnýtéž v pasážích volných. Vzhledem k řečenému ale zřejměnení náhoda, že častěji Franz volí tempa rychlejší. Kdo honěkdy viděl při poslechu jakékoli hudby, především však tésvé, asi nezapomene na trhavé pohyby celého těla, kterýmihudbu intenzivně prožívá. Na důstojné poměry v koncertníchsíních je to ovšem jednání poněkud excentrické, zvláště,když je spojené s nezvyklým zjevem skladatele, jehož tetováníje osobním vyjádřením estetického názoru, snahy z lidskéhozevnějšku učinit umělecké dílo. Vladimír Franz tím na sebeovšem poutá pozornost, stal se skutečnou celebritou dnešníhomediálního světa, což mu přirozeně nemusí být vždy kuprospěchu v prostředí vážné hudby, pokud se posuzuje člověkjen jak vypadá a nikoli jaký skutečně je. A Vladimír Franz jepřemýšlivý citlivý kumštýř, který, abych to nejdůležitější společnéjeho tvorbě ještě jednou pojmenoval trochu obecněji,jen prostě není uzavřen do jednoho umění, do jednoho prostředí,tím méně do jedné poetiky, stylu, směru. Má vlastní,často nekonvenční názory, ale velmi ctí tradici a po svém jirozvíjí. Jeho hudba samozřejmě nemůže být neovlivněna soudobýmikompozičními teoriemi, ale nebyl by to Franz, abynevytvořil teorii vlastní, a to jak kompoziční techniky, taksmyslu a poslání scénické hudby. Je zjevné, že základem jehohudebního cítění je tonální harmonie, tradiční hudební formya vůbec vše, co vývoj hudby, a nejen té „vážné“, za dlouhástaletí obsáhl. Běžně pracuje také s poznávacími motivy, tedyleitmotivy, jimiž převádí mimohudební významy do hudebnístruktury. Mimochodem, k tradici tonální hudby, všimněmesi, většinou tíhnou skladatelé, pro které hudba není jen estetickázvuková struktura, ale jazyk, jímž se chtějí a potřebujídomluvit se svými posluchači. Takový je i Vladimír Franz.Jak vyplývá z obecné charakteristiky Franzovy hudby, tohlevšechno by se sotva dalo demonstrovat jen na jedné jedinéskladbě. I proto je dnešní pokračování cyklu trochu neobvyklé– víc prostoru dostala obecná poetika skladatele nežlijedno konkrétní dílo. Jedno jaksi univerzálnější se sice nabízelo,jenže vzniklo už v roce 1997, o dva roky později ho proFranzovo autorské CD spolu se svitou z hudby ke scénickémuoratoriu Judith na text Rostislava Křivánka natočil Ars BrunensisChorus. Mám na mysli kantátu a cappella pro smíšenýsbor Tractatus pacis toti christianitati fiendae! (Smlouvao nastolení míru v celém křesťanstvu) na úryvky textů Jiříhoz Poděbrad a z Apokalypsy – myslím, že už to samo o soběnázorně dokládá předchozí konstatování o mimohudebníchtématech Franzovy hudby. Provedení 18. února 2007 v RudolfinuPražským filharmonickým sborem za řízení RomanaVálka, jemuž spolu s brněnským souborem Franz skladbudedikoval, tedy nebylo původní premiérou díla, jak se uvádělo,a proto se jí nebudeme podrobněji zabývat. Byť skladbupro pražské uvedení skladatel v prosinci 2006 revidoval, či,jak si poznamenal do partitury, „dořešil“.Podíváme se raději na dvě stylově a obsazením velmi odlišnékompozice, které však, troufám si tvrdit, to společné obsahují.Především obě skladby lze označit za principiálně dramatické.Cyklus šesti madrigalů Zářící noc, opět dedikovaný souboruArs Brunensis Chorus, s nímž Franz realizoval řadu skladebpro divadlo i koncertní pódium, také už není úplnou novinkou– byl natočen v létě 2005 jakou součást scénické hudbyk inscenaci Calderonovy hry Znamení kříže v Městskémdivadle v Brně. Potvrzuje myšlenkové obsahy Franzových

studie, komentáŘe 53kompozic – vznikl na texty sv. Jana z Kříže a vystižení jejichduchovních hodnot je prioritní funkcí skladby a zároveňvýznamovým příspěvkem hudby k vyznění inscenace. Koncertnípremiéru cyklus prodělal 10. března 2006 v Brně.Jak bylo řečeno, Franz jako „divadelní“ autor ovládl mnohorůzných skladebných technik ve vážné i méně vážné až populárníhudbě. Madrigaly přirozeně vycházejí z pozdně renesančnípolyfonie, nejpatrnější je to ve zvukových hlasovýchfinesách posledního madrigalu, milostného Kam jsi se ukrylmilý. Některé harmonické postupy vyplývající ze samostatnéhovolného pohybu jednotlivých hlasů, včetně využití kánonůa dalších zvukových fines, jednoznačně odkazují kamsik Monteverdimu. Také některé melodické postupy se vztahujík renesanční hudbě, leč i k hudbě novější, romantické,modernistické – a hlavně zase odpovídají dramatickémuprincipu ve smyslu sdělení konkrétní myšlenky. Není náhodou,že právě tři písně milostné mají k hravé formě renesančníhomadrigalu blíž nežli tři písně věnované rozjímání, je tojeden ze základních stavebných principů celku. V milostnýchpísních lze zaslechnout i prvky lidové hudby. Samozřejmostíje kompozice zpěvních partů s ohledem na co největší srozumitelnostzpívaného textu, neboť prioritní je poezie, poetickéslovo hravé či moudré, které má hudba umocnit, povýšit –a v tomto tak trochu u Franze výjimečném případě zaujmoutprostou bezprostřední krásou zdánlivě bezprostřední hudby.Však madrigaly byly hudbou k pobavení v tom nejlepšímslova smyslu, pobavením posluchačů i zpěváků, rozkošíz provozování krásné hudby, účelová volba konkrétní formyje tedy zřejmá.Také nejnovější z námi sledovaných skladeb souvisí s divadlem,byť jaksi z druhé strany. Není určena prioritně projeviště, ale je příspěvkem k jednomu z tematicky zaměřenýchkoncertů Komorního orchestru Berg, věnovanému11. prosince 2006 Molièrově hře Měšťák šlechticem – vedledvou scénických hudeb ke hře z pera Jeana-Baptisty Lullyhoa Richarda Strausse zazněla premiéra Franzovy koncertnípředehry Měšťák šlechticem. Zhruba dvanáctiminutovásymfonická skladba je oproti jemné graciéznosti madrigalůspíše z rodu Franzovy první symfonie, v níž skladatelhodně provokoval ohlušujícím zvukem, barbarskými rytmya jakýmsi rituálním primitivismem. Grotesknost, která zeskladby přímo čiší, je ovšem opět zcela v souladu s mimohudebnímtématem, v tomto případě se zvukovým vyobrazenímnabubřelého měšťáka, kterého Franz vykreslil velmi názorně.Jeho měšťák trpí zjevně podivnými náladami, kolébá sev kulhavých rytmech ze strany na stranu, melodické figurymodelují jeho obtloustlé tělo patrně s malinkou hlavičkoukymácející se ze strany na stranu. Vidím ho v hudbě jako hlupáčka,ať už se raduje, nebo smutní. Však se nad ním semtam hlasitě rozesmějí i žestě. Předehra sice začíná pohřebnímpochodem, připomínajícím Franzova oblíbeného GustavaMahlera, v zásadě je to však hudba doslova veselá a vrcholíaž v podivném křečovitě groteskním třeštění.Mimochodem, je myslím jen otázkou času, kdy po této kompozicisáhne některý choreograf – Franz myslím napsal vlastněminiaturní balet, a to jak podle učebnice hudby gestickéa rytmické.Vladimír Franz tedy proniká do koncertních síní, leč, jakvidět, táhne divadlo za sebou, ovšem nikoli jako pověstnouželeznou kouli, ale jako základní imperativ své hudby. Vůbecto není na škodu.Vladimír Franz o cyklu Zářící noc (z programu k brněnskémuprovedení)Cyklus zvaný Zářící noc je tvořen šesti madrigaly tak, abytvořily hudebně dramatický oblouk. Jednotlivé skladby jsousdruženy do kontrastních dvojic. Závrať hloubky v kontrastuk cestě do výšin, láska se sváří s pochybností, samota hledánís happyendem příchodu Ženicha. Hudebně závažnějšíliché skladby jsou odlehčovány zdůrazněnou písňovostí skladebsudých. Celý cyklus pak je provázán mnohými tematickýmiidiomy.Země – nebe. Tajemství. Mystika, Láska…Dlouho jsem se obíral myšlenkou komponovat natexty sv. Jana z Kříže.Červen! Po dokončení opery se cítím vydaný a zcelavyprahlý. Impulsy?Calderónovo Znamení kříže a mystika horkých dní.Okamžik utkvění slunce v nejvyšším bodě nadhlavníku.Tedy: dvě odpoledne strávená v horkém písku na ostrověuprostřed Ohře. Slunovrat. Nechávám hudbu plynout.Ať si dělá co chce.Osobní nátlak? Nejdu plavat, dokud nedopíšu stránku.Slunce mě krájí na kousíčky, bronzová rozžhavená pila,mžik hořících zvonů nad stodolou. Sním o zářící tměhojivé noci.Vladimír Franz o předehře Měšťák šlechticem (z programukoncertu)Skladba je vlastně jakýmsi nekrologem ve formě ronda.Z groteskně smutečního pochodu se postupně tvarují tematickésubjekty odkazující k lásce, vztahu k tradici a učenosti,aby se nakonec zvrhly v přisprostlou zábavnost, přinášejícív informační záplavě pocit prázdnoty a osobního vyhoření.Tematické subjekty se srážejí, jednak mezi sebou, a jednak,jak je pro moji tematickou práci příznačné, konfrontujídosažené tvary čas od času s tvary výchozími. Skladbaje vědomou polemikou s oficiálně proklamovaným názorem– totiž, že je nutno nejdříve vybudovat ekonomiku a spotřebnívztahy a teprve potom je možné zabývat se kultivací člověkaa kulturou. Kdyby tomu tak skutečně mělo být, potomby bylo nezbytné přizpůsobit přírodní zákonitosti člověku.Ten by se pak mohl zcela klidně rodit po částech, podle okamžitépotřeby. •Úvodní strana rukopisu partituryRepro archiv

54studie, komentáŘeČeské muzeum hudbyvi. drnkací nástroje v expozici Bohuslav ČížekZatímco v minulé stati o nové expozici Českého muzea hudbyjsme se věnovali nástrojům smyčcovým, předkládáme nyníinformaci o nástrojích drnkacích: u nich se nerozechvívajístruny smykem smyčce, nýbrž zadrhováním čili drnkánímprstů nebo trsátek ze dřeva, kovu či kosti. Historicky jsoudrnkací nástroje starší než smyčcové. Jejich charakteristickéznaky, jimiž se vyznačují v podstatě dodnes, byly známyuž ve starověku.Chvějnou délku struny lze zkracovat pouze u drnkacíchnástrojů opatřených hmatníkem, které vystavujeme v menším,desátém sále expozice. Většina těchto nástrojů má z trupuvybíhající krk, na němž je hmatník umístěn. Korpus jebuďto dvoudílný, jako například u loutny, kde k rovnémuvíku přiléhá želvovitě vyklenuté dno, nebo třídílný, jakonapříklad u kytary, kde jsou dvě ploché desky spojeny luby.Loutnu, která je nejdůležitějším a nejzajímavějším nástrojemhudebních dějin, znali již před 4000 lety v Mezopotámiia odtud se šířila dále do světa, a to jak na východ do Indiea Číny, tak i na západ ke starým Řekům, Římanům a Egypťanům.Rozhodujícím pro další vývoj byl typ loutny arabské,jenž se pak dostal v 8. století našeho letopočtu s arabskouexpanzí do Španělska. Tehdy přišla do Evropy patrně i kytaranebo její předchůdci. Kytara však zůstala dlouho národnímnástrojem španělským, později lidovým nástrojem italským,zatímco loutna už ve středověku nastoupila vítěznoucestu Evropou. Mezi 15.–17. stoletím se užívala všeobecně vevšech vrstvách a pronikla i do nejvyšších sfér. Byla nástrojemsólovým i doprovodným a vytvořila řadu odrůd.Všichni nejstarší stavitelé houslí byli většinou předevšímloutnaři, kteří v baroku zhotovovali také kytary, cistry čimandolíny. V Praze to dosvědčuje nepřímo i staré jménodnešní Nerudovy ulice, kdysi zvané Loutnařská, a v ní důms dochovaným domovním znamením „U tří housliček“. Zdesídlili slavní mistři minulosti Ondřej Ott, Linhart Pradtera Tomáš Edlinger.Ondřej Ott (Andreas Ott, také Oth) patří k prvním loutnařůma houslařům, kteří přišli do Prahy již ke konci třicetiletéválky. Narodil se patrně v Bavorsku, v Praze je doložen meziléty 1648 (kdy se zde oženil) až 1667. Jedna z jeho dcer se provdalaza houslaře Pradtera a po ovdovění za Tomáše Edlingera.Dvě Ottovy kytary, které vystavujeme, jsou mistrovskyzhotovenými nástroji italského typu, bohatě intarzovanýmiperletí a slonovinou. Překrásné jsou i hluboké rozety, jemněvykrajované a sestavené z pergamenu, složené z několikapater, které zdobí rezonanční otvor. Dno a luby jsouzhotoveny z exotického dřeva. Kytara Ottovy doby byla většinounástrojem s pěti sbory a používala se jak pro hru sólovou,tak i pro hru doprovodnou a byla i součástí barokníhoorchestru. Naše kytara vyššího ladění se zalomeným krkemmá však nyní jednu samostatně vedenou strunu pro nejvyššítón a dále pět strunných párů pro další tóny, takže je vlastněšesti sborová. Větší kytara s rovným krkem byla upravovánaasi na počátku 19. století, kdy mizí párové ostrunění a mnohobarokních kytar je přestavováno pouze na šest strun. Tatokytara má dnes pevné pražce, zkrácenou hlavici a novějšíkobylku. Hmatníky obou kytar zdobí perleťové štítky s rytýmikrajinnými motivy. Větší nástroj je signován Ottovýmjménem, kytara se zalomeným krkem nemá označení.Vitrína dále obsahuje barokní kytaru velmi plodného benátskéhomistra Georgia Sellase a kytary neapolských stavitelůVincenza Vinaccii a Gennara Fabricatoreho, trojici mandolínneapolského a milánského typu, cennou cistru vratislavskéhoMaxmiliana Zachera z roku 1751 a trojici cister,resp. tzv. anglických kytar pražského houslaře Jana MichalaWillera z let 1795 až 1802. Malou roztomilostí je kladívkovácistra neznámého autora podle anglického vzoru „obzvlášťpro ušetření dámských prstů“.V protější vitríně je umístěno šest louten z doby renesancea baroka. Většinou byly později upravovány, a tak i jedináskutečně renesanční loutna neznámého autora s dnemsloženým z úzkých proužků stínovaného tisu byla v barokupřestavěna rozšířením hmatníku a úpravou količníku dovrcholné barokní třináctisborové podoby. Barokními úpravamistarších nástrojů a četnou stavbou vlastních louten sezabýval zejména augšpurský rodák Tomáš Edlinger (II),který přišel do Prahy již v mládí a v prvních desetiletích18. století se stal vůdčí osobností tzv. staré pražské houslařskéškoly. Jeho jménem je označen druhý nástroj zlevaa také čtvrtá loutna – typ galizzone s jednoduchým ostruněním.Mezi nimi je vystavena loutna Edlingerova staršíhosyna Josepha Joachima z roku 1731. Zcela vpravo je loutnaolomouckého mistra Martina Brunera, pozdní práce z roku1764, pozoruhodná překrásně vypracovanou třístupňovouhlavicí, což je typ, který se vyskytuje jen velmi zřídka. Naopakzleva od okna začíná řadu ve vitríně práce vídeňskéholoutnaře Andrease Beera z konce 17. století, vybavenánepravou etiketou Magno Tiefenbrucker. (V té souvislostipoznamenejme, že na našem území jsou chovány unikátníloutny světově proslulých, v Italii pracujících mistrů zezačátku 16. století Lauxe Malera a Marxe Unverdorbena,jakož i Magna Tiefenbruckera ze začátku století sedmnáctého,všechny restaurovány a upravovány již Edlingerem: podobu téměř pěti desetiletí po druhé světové válce byly opatroványv Národním muzeu, nyní jsou jako součást restituceLobkowiczské hudební sbírky vystaveny na zámku v Nelahozevsi.)Na dně vitríny můžeme spatřit torzo loutny vídeňskéhomistra Rudolpha Hesse z roku 1691, jejíž dno bylosloženo z proužků slonové kosti, s pozdějším jemně pracovanýmkoličníkem asi z roku 1740 (bez popisky), a také faksimilerukopisu tzv. nové francouzské loutnové tabulaturypátera Jana (Ivana) Jelínka, převora benediktinského klášterave Svatém Janu pod Skalou u Berouna, jíž je zachycenataneční část Allemande z jeho sbírky Musica sopra in liuto(2. čtvrtina 18. století).Dva nástroje chitarrone, respektive arciloutny, umístěnéu okna sálu, jsou velkým typem loutny s basovými strunamivedenými mimo hmatník, jejichž količník je na prodlouženémkrku mimo podélnou osu nástroje. Tyto strunyzvětšují rozsah o celou oktávu. Vystavujeme jednak kopiibarokního nástroje Martina Schotta z 2. poloviny 17. století,zhotovenou pražským houslařem K. B. Dvořákem, jednaknástroj od vídeňského Martina Stosse z roku 1813.Pokračujeme-li přes rohový sál expozice dále západním křídlembudovy, vstoupíme nejprve do dělené prostory, v nížkralují harfy.Harfy jsou strunné drnkací nástroje bez hmatníku. Starověkávyobrazení zachycují jejich archaickou podobu, přetrvávajícíbez podstatných změn i po celý středověk. Harfabyla nástrojem králů i lidových hudebníků a dlouho zůstávalanástrojem diatonickým, s jehož nepočetnými strunaminebylo možno během hry nijak manipulovat. Teprve koncem17. století se objevuje nový typ, harfa háčková, s možnostídílčího přelaďování strun pomocí háčků, umístěných nakrku nástroje. Díky malé hmotnosti a cenové dostupnosti setato harfa stala vyhledávaným nástrojem potulných lidovýchmuzikantů, především harfenic, a touto cestou se rozšířilapo Evropě. Na českém území vznikla dvě významná centravýroby háčkových harf. Starší, doložené již v 18. století, senacházelo v dnes již zaniklé krušnohorské obci Přísečnice(Preßnitz) nedaleko Vejprt. Přestože se tam hovořilo téměřvýlučně německy a proud „vandrovních“ harfenic směřovalpředevším do Německa, přísečnické harfy získaly příznač-

studie, komentáŘe 55ně název „Böhmische- oder Preßnitzer Haken-Harfen“. Ažkolem poloviny 19. století se rozvinula další harfenická tradiceve východních Čechách, podle lokality zvaná nechanická.Export nechanických harf i cesty zdejších harfenic směřovalypředevším na východ, až do Ruska. V mnoha ohledechse produkce obou center navzájem podobá, některé znakyči detaily jsou jiné.Rozhodující událostí bylo rozšíření pedálové harfy na francouzsképůdě v průběhu a ke konci 18. století. Sedm pedálůumístěných v podstavci nástroje bylo možno sešlápnouto jednu a později i o dvě polohy níže (harfa jednozářezováa dvouzářezová) a tím měnit ladění. Dutým sloupem vedlalanka k přelaďovacímu mechanismu na krku nástroje.Z několika typů tohoto mechanismu uveďme jednak starší,tzv. tažnou čili přítlačnou háčkovou variantu (mécaniquea crochets), jíž vybavil svou harfu vyzdobenou ještě v duchuempiru Henri-Pascal Naderman, jednak systém otáčivýchvidlic (fourchette), vynález nejslavnějšího stavitele harfvšech dob Sébastiena Erarda, jenž se pak všeobecně rozšířila je užíván dodnes. Vystavená Erardova harfa je v majetkuNárodního muzea již od roku 1898, kdy ji sem darovaljako památku na rodinu Františka Palackého jeho zeť JUDr.František Ladislav Rieger.Erardovy otáčivé terčíky s vidlicemi jsou použity na jednozářezovéharfě vídeňského Franze Brunnera z první poloviny19. století, stejně tak jako na dvouzářezové harfě JohannaAndrease Stumpffa, který působil v téže době v Londýně.Prvním a nejúspěšnějším českým stavitelem harf byl AloisČervenka, který se usadil kolem roku 1900 v Praze a svůjnástroj s vyřezávanou hlavicí ve tvaru labutě označil číslem 1.Později postavil Červenka i se svými syny ještě asi sto čtyřicetharf, z nichž některé donedávna hrály v různých orchestrecha divadlech.Protože ani stále zdokonalovaná pedálová harfa nezůstalabez nedostatků, vrací se neustále – v souvislosti se zvýšenýmipožadavky romantického slohu na plnou chromatizacimelodiky i harmoniky – myšlenka obrození již z doby barokníznámého principu chromatické harfy. O její novodoboukonstrukci se zasloužil jednak J. H. Pape, zejména pak IgnazPleyel a členové rodiny, takže patent na harfu bez pedálůz roku 1894 zněl na jména Pleyel – Wolff – Lyon & C ie . Dvěřady strun z pravé i z levé strany nástroje odpovídají bílýma černým klávesám na klavíru a křižmo se protínají uprostředsvé délky. Nástroj dosáhl určitého – byť omezeného– úspěchu ve Francii a Švýcarsku a skladatelé jako ClaudeDebussy či George Enescu začali pro chromatickou harfupsát. Přesto složitost či nemožnost některých úkonů způsobila,že se tato harfa obecně nerozšířila a v soutěži s harfoupedálovou vždy podlehla této životaschopnější soupeřce. •Sál drnkacích nástrojůBarokní kytary Ondřeje OttaFoto archivFoto archivHarfy v expozici ČMHFoto archiv

56knihyjaroslav riedelkritik bez konzervatoŘe Petar ZapletalPo roce 1989 pocítil takřka kdekdo nepřekonatelnou touhusvěřit se veřejnosti s líčením svých životních osudů. Pokudtakto vlastní rozšířené curriculum vitae svěřovaly papíruvýznamné osobnosti, většinou si jejich vyprávění našloi dostatek čtenářů; v některých případech tak vznikla docelapozoruhodná literární dílka, jejichž četba není jen nahlédnutímpod intimní pokličku soukromých příhod, ale i svéhodruhu uměleckým zážitkem. V obecném smyslu to taktoplatí například o knize Miloše Kopeckého, do níž skvělýčeský herec vložil mnohem víc, než jen popis prožitýchdnů; o poznání speciálnějším, ale nikoli méně hodnotnýmvkladem tohoto typu jsou třeba vzpomínky pianisty ArturaRubinštejna. Dar literárního talentu sympaticky ozvláštnili paměti Ilji Hurníka, skvělou dokumentární i stylistickouhodnotou zaujalo Panorama paměti Lubomíra Dorůžky.Některé jiné publikace tohoto druhu byly spíše sebestřednýmpokusem buďto obhájit nějaká vlastní pochybení, nebo– v lepším případě – pochlubit se rolí, kterou jejich autorsehrál ve svém oboru (sem patří třeba kniha zručně napsanáLadislavem Štaidlem nebo spisek Karla Gotta z devadesátýchlet; neklame-li mne paměť, obě ty knížky se poslézeobjevily „za dvacku“ na pultech prodejen levných knih…).Publikace, jejichž autoři se pohybovali v poměrně úzkémkruhu odborně zainteresovaných kolegů, mají ovšem jednunevýhodu: s rozkoší je hltají především ti, kdo tak říkajíc„byli u toho“ a jimž četba přináší potěšení ze vzpomínek namladá nebo alespoň mladší léta, zatímco „mimooborové“čtenáře zajímá víc to, co sami opravdu „na vlastní kůži“ prožili,takže zbytkem textu většinou jen zběžně proběhnou.Docela jiným případem je knížka Jaroslava Riedla Kritikbez konzervatoře (název je parafrází na titul knihy Zpěvácibez konzervatoře z roku 1966, jejímž autorem je právěinterviewovaná osobnost). Na více než třech stech padesátistranách, k nimž je připojeno několik desítek dokumentárněcenných fotografií, se tu totiž rozvíjí dlouhý Riedlůvrozhovor s předním českým publicistou a kritikem v oblastipopulární hudby Jiřím Černým, jehož znají i ti, kdo nikdyna nic nehráli, nikdy nebyli ve středu dění v dané oblasti, aninikdy soustavněji nesledovali její vývoj. Černý totiž při nejrůznějšíchpříležitostech (v měsíčnících Melodie a Gramorevue,ve čtrnáctideníku Rock + Pop, v rozhlase, v televizi i vesvých knihách a v poslední době také v deníku Lidové novinyad.) v průběhu několika desetiletí svého žurnalistickéhopůsobení věrohodně oslovoval celou českou veřejnost a odúžeji vymezené scény pop music přesáhl původní, převážnějen muzikantský záběr až ke komentování celého komplexunašeho veřejného života. Někde se – pravda – Riedlovyotázky i Černého odpovědi zabývají problémy povýtce přílišspeciálními (například na straně 121 v popisu Rockfestunebo na straně 216 při líčení vzniku časopisu Folk & Country),takže méně zainteresovaný čtenář patrně tyto partiebez váhání přeskočí a soustředěnou pozornost věnuje jentomu, co mohl v příslušné době – jako například rozhlasovouHoupačku nebo Černého Antidiskotéky – sám bezprostředněvnímat. (Ostatně: Černý v jedné z odpovědí se soběvlastní poctivostí a upřímností připouští, že soužití s populárníhudbou má – na rozdíl od hudby tzv. vážné – výsostněgenerační charakter, a že některá témata s přibývajícímvěkem i on sám prostě přestal sledovat…)Riedel se na debaty s Černým profesionálně perfektně připravil:v několika případech vzpomněl i na fakta, jež JiříČerný už z paměti takřka vyloučil. Navíc je Riedlův způsobkladení otázek nikoli jen zvídavý (a leckde i polemicky provokativní),nýbrž zároveň informativní; dovede tak zpovídanéhodonutit i k vyjádřením, s nimiž by se Jiří Černý možnájinak veřejnosti nepochlubil. Poznání zpovídané osobnostitak dostává nečekaně celistvý, komplexní ráz, v jehož rámcimají své místo jak Černého sportovní novinářské začátky,tak jeho vášeň pro operní zpěv nebo nanejvýš subjektivní,odstupem času už sice pročištěný, ale přece názorově důslednýpohled na proběhlý spor o autorství knihy Hvězdy tehdejšíchmikrofonů, který Černý vedl se svou první ženou MirkouFilipovou a v němž prohrál…Leckdo z těch, jichž se v rozhovorech Riedel s Černýmbez servítků dotkli, se možná po přečtení knihy bude cítitdotčen. Kdo ovšem zná Černého neúplatnou názorovoupevnost, toho jeho kritické poznámky nemohou urazit: jsoutotiž opřeny o vynikající paměť, o podrobnou znalost problematikyoboru a o mimořádnou schopnost široce založenéhoobjektivizujícího pohledu. Riedlova zásluha spočívá nejenv tom, že Černého vzpomínání inspiroval, ale předevšímv tom, jak přímočaře a bez zábran to udělal. Dosáhl tak toho,že knížku si nepochybně se zájmem přečte i ten, kdo v letech1960–2007 nebyl zrovna uprostřed dění ve sféře populárníhudby. Cenný doplněk knihy představují i desítky fotografií;nakladatelství GALÉN pak patří uznání za pečlivou redakcia kvalitní vypravení publikace.Jaroslav Riedel: Kritik bez konzervatoře. Rozhovor s JiřímČerným. Nakladatelství Galén, Praha 2006, 382 stran. •

58svĚt hudebních nástrojŮpohled do svĚtahouslaŘského Řemeslav Čechách ii.vi. bohuslav langer Rafael BromFoto Jiří SKupienKdesi v naší krajině pracuje množství zatím jen lokálněpovědomých houslařů s nepublikovanými životními příběhy,kteří sice s řemeslem začali, ale pak se vydali jinýmicestami. Jednoho z nich můžeme klidně charakterizovatbiblickým rčením o návratu ztraceného syna – to proto, žese po letech k houslařině vrátil. Je jím Bohuslav Langer,narozený 8. 8. 1937 v okrese Příbram.Jak se rodák ze Sedlčan dozvěděl o učňovském oboru houslař?Když jsem skončil základní školu – já jsem ještě chodil do„měšťanky“ – tak jsem se jako nezkušený mládenec rozhodovalpro povolání podle toho, co se mi líbilo a protože semi líbilo v hutích, tak jsem tam chtěl jít do učení. Naštěstími to doktor nepovolil. Nakonec přišel návrh, abych se vyučilv Amati, protože v Sedlčanech byla pobočka závodu, kdese dělaly klarinety. (Později byl závod zrušený a zůstala tamjen opravna). Rozhodl jsem se tedy, že půjdu do Kraslic – aletam už měli obsazený ročník. Nabídli mi tedy učební oborhouslař v blízkých Lubech u Chebu (je to jen 15 kilometrů),a tak jsem tam v roce 1953 nastoupil – ne rovnou v září, kdyzačíná školní rok, ale o něco později, protože jsem ještě předtímpracoval na sbírání chmele. Tehdy v padesátých letechbyla učební doba v Lubech u Chebu po nějakou dobu jen dvaroky a v prvním ročníku se učily oba obory najednou – jakvýroba kytar, tak houslí. Rozdělování nastalo teprve ve druhémroce učení a tehdy jsem přešel na houslařinu.Jak to bylo s vašimi předpoklady ke hře na nějakýnástroj?V Lubech na učilišti byla v té době hudební skupina, v níž, přestožejsem hudebně moc neexceloval, jsem hrál na klasickoukytaru. Dále tam byla i havajská kytara, na kterou hrál LadislavMoll – ten byl učněm prvního ročníku nově otevřené školypo válce a pak působil na internátu jako vychovatel. Skupinazároveň testovala nové prototypy kytar. Mezi vývojovými pracovníkyzávodu působil pan Děkan, který se zabýval elektronikoua právě on zkonstruoval zařízení do té „havajky“. Tehdybyla v módě skupina známá pod názvem „Kučerovci“ a myjsme hráli jejich repertoár. Kromě toho jsem taky trochu hrálna trubku a jezdil jsem na hodiny do hudební školy v Chebu.A jaký byl tehdy v roce 1953 v Lubech pedagogický sbor?My jsme měli čtyři učitele – mistry houslaře Bohuslava Pechara,Josefa Vávru, Jiřího Mrkvičku a mistra kytaráře IvanaRohožku. Vedoucím internátu byl Jaroslav Bošek, který sepozději stal ředitelem závodu Cremona. V ročníku nás byloasi deset. Ti, co se vyučili, byli jednak kytaráři – lubští NěmciManfred Breuer (zvaný Lojza), Gerhard Lendler, Ota Pöpel,Manfred Sandner a Horst Saummer a pak houslaři VladimírNeruda, Jaroslav Formáček, Josef Spanilý, Ladislav Čika(ten už nežije) a já. Po vyučení jsem rok dělal v dílně navýrobu houslí v budově, které se říkalo Produktiva. Jako učnijsme bydleli samozřejmě na internátě v horní části Lubů– tedy u silnice nad Horním náměstím směrem na Sokolovdo Libockého dolu – do „Libáku“, jak jsme říkali. Pak jsmepřesídlili na svobodárnu a myslím, že všichni, kdo tuto etapuživota prožili, potvrdí, že to byly tvrdé existenční podmínky– především v zimě bývá v tomto kraji dost krušno.Bohuslav LangerPo roce v Produktivě přišla změna provozovny?Já jsem se tehdy rozhodl, trochu opožděně, že půjdu na průmyslovkua chvátal jsem na kole do Kraslic. Jenomže jsem tampřijel den po zkouškách. Ředitel školy mi přesto dal naději,protože ten ročník neměl plný počet žáků. V září jsem pak bylpo dodatečném pohovoru přijat. Čtyři roky jsem byl na průmyslovcev Kraslicích a pak jsem se přihlásil na vysokou školu.Dostal jsem se do Prahy, ale dopadlo to jinak, než jsem si myslel.Jednak jsem měl staré rodiče a pak kraslická průmyslovkanebyla ta nejlepší příprava na vysokou, kterou jsem si tehdyvybral. Ale byl jsem v Praze a nastoupil jsem do zaměstnánína letišti v Ruzyni, do funkce dílenského dispečera, kde jsemmohl uplatnit maturitu z kraslické průmyslovky. Pracovaljsem tam celkem osm let, z toho dva roky jsem byl na vojně.V jakých letech? Vojna je vždycky doba, která je určitoupřestávkou v jakékoli činnosti, na housle asi nebyl čas?Na housle ne, ale jak vojna přináší netušené změny, dostaljsem se ke hře na kontrabas. Sloužil jsem v letech 1961 – 1963v Milovicích. V té době tam byl jeden agilní kluk ze Vsetína– byl to tanečník ze souboru Vsacan Karel Dočkal, který podnítilzaložení hudeckého Tanečního souboru valašských písnía tanců. Kontrabasista kapely byl převelen k jinému útvarua tak jsem se na nástroj, který jsem teoreticky znal a měljsem povědomí i o základech hry smyčcem a o prstokladu– naučil hrát hudecký repertoár. Ten náš soubor, v němžtancovali vojáci základní služby a děvčata ze škol, dokoncevyhrál soutěž STM (Soutěž tvořivosti mládeže) v Bratisla -vě. Když jsem se vrátil z vojny, jezdil jsem dokonce nějakýčas s taxíkem. Další zaměstnání jsem našel ve výrobnímdružstvu, které, kromě jiného, vyrábělo vysílačky na dálkovéřízení leteckých modelů. Bylo založeno v roce 1968 a hneddalší rok bylo zrušeno. O modely měl ale zájem Svazarm,a tak přešla modelářská provozovna pod Gong, podnik federálníhovýboru Svazarmu. A hned po roce se stejné družstvopřeměnilo na podnik Modela, pořád pod stejnou institucí.Modela, která vyráběla modelářské stavebnice, fungovalahodně dlouho a já tam společně s kolegou Těšinou pracovaljako nákupčí, dopravce a vedoucí skladu. V Modele pracovalidokonce i mistři světa v oboru leteckých modelů.

svĚt hudebních nástrojŮ 59Modelářský provoz možná připomínal houslařskou dílnu,pracoval jste v té době v oboru?Ta houslařina mě pořád pronásledovala, ale neměl jsem kdedělat řemeslo, nebyl prostor na dílnu a také přišla rodina.S manželku Milenou jsme se poznali a vzali v Kraslicích, kdese nám narodili dva synové – Luboš a Zdeněk. Do Prahy seza mnou stěhovali již všichni tři.Kde pracovat – kam umístit ponk, to je známá bolestkaždého houslaře, který založil rodinu. Kde jste pracovalpo osmiletém působení v Modele?Přešel jsem do zemědělského družstva v Horoměřicích, kdejsem dělal nákupčího. Jezdil jsem hlavně ve středočeskémkraji a sháněl součástky na kombajny, traktory a jiné zemědělskéstroje. Byl jsem tam zase osm let. A v té době jsemobčas navštěvoval kolegu Františka Pavlíčka, který dělalv opravně hudebních nástrojů družstva Igra v Petrské ulicina Praze 1. Vyučil se také v Lubech u Chebu a pak pracovaljako houslař České filharmonie – po Bohumilu Pecharovi– to byl jeden z mých učitelů v Lubech. (Pechar byl v mládídobrý fotbalista, který hrál za Viktorii Žižkov a dal jednouúdajně tři góly samotnému Pláničkovi.) Pavlíček byl výbornýopravář a uměl perfektně retušovat. Jednou jsem se tamzase zastavil a vedoucí provozovny, pan Josef Pařízek, kterýopravoval dechové nástroje, potahoval smyčce a dělal opravykytar, se mě zeptal, jestli bych tam nechtěl pracovat. V tédobě jsem se už zase častěji stýkal s kolegy z Lubů a táhlo měto zpět k řemeslu, tak jsem to zkusil. Nejprve měsíc a pakjsem tam zůstal a musím říct, že manželka mě podpořila.Kontakty se obnovily a vy jste měl začínat další obdobív družstvu Igra.V družstvu, kde jsem zůstal zase delší čas, jsem se přeškolil naopravy – nejdříve jsem dělal na kytarách a když František Pavlíčekodešel do České filharmonie, tak jsem přešel na housle.Chodíval k nám na návštěvu také houslař Antonín Kolomazník,který měl v Petrské ulici poblíž družstva svou dílnu. Jehovioloncello hraje třeba v rozhlasovém orchestru. Pro herce JosefaKemra upravil čtvrteční violoncello na violové držení. PanKolomazník mi také často v práci radil a radil také Václavu Svobodovi,který byl vlastně jeho žák a pak nastoupil na moje místo.V opravně v Petrské ulici mi prošlo rukama hodně nástrojů.V té době jsem také stále častěji zajížděl do Lubů u Chebu, hlavněv době, kdy se tam konaly přehrávky mistrovských nástrojůa vracel jsem se tak – po letech různých zaměstnání – ke svémuoboru, který jsem vlastně měl pořád v podvědomí. Ať jsem dělal,co jsem dělal, tak jsem se díval na svět očima houslaře.Zaměstnanecký poměr v opravně hudebních nástrojůdružstva Igra měl svůj konec – a celkem zajímavý.Po pár letech v opravně jsme začali vést debaty s hudebníkyz rozhlasového symfonického orchestru, kteří do dílny už dlouhodocházeli. Chtěli mít v rozhlasové budově na Vinohradskétřídě, v sídle orchestru, podobný houslařský servis jako má Českáfilharmonie a jaký mělo Národní divadlo. Nakonec jsmese domluvili a já jsem přešel do služeb Československého rozhlasu.Jenomže tam se z provozních důvodů místo nástrojařenezavedlo a já jsem se místo houslaře stal správcem hudebníchnástrojů. Opravám a seřizování hudebních nástrojů jsem se takmohl věnoval až po zaměstnání, ale šlo to, protože se mi nakonecpodařilo najít a zařídit si i dílnu. V té době jsem bydlel veVokovicích a získal jsem podnájem v domě naproti konečnétramvajové stanice Šárka – co je hospoda Nad Šárkou, kdejsem získal prostor v prvním poschodí. Zůstal jsem tam až doprivatizace a pak jsem si zařídil domácí dílnu, v současné doběna mojí adrese v Horoměřicích.To už se událo ale na sklonku devadesátých let, že ?Z rozhlasu jsem odešel asi v roce 1996 – tehdy se sešly dvězávažné události, které o tom rozhodly. Jednak došlo v rozhlasek reorganizaci a místo správce hudebních nástrojů bylo zrušeno.Zároveň jsem nastoupil na nemocenskou, která skončilapřiznáním částečného invalidního důchodu. Jsem tedy užna odpočinku, ale pochopitelně dělám příležitostně opravynástrojů, potahuji smyčce. Nové nástroje dělám do formy, buďpodle modelu Stradivari nebo Guarneri, nestavím ale přesnékopie. Vždycky jde o jistou úpravu, tak jak to dělal můj učitelJosef Vávra. Největší praxi mám v opravování a seřizovánínástrojů, dělám generální opravy, snímání desek, spravováníprasklin, smývání laků, úpravy kobylek a seřizování kolíčků.Můžu říct, že mi prošlo rukama hodně nástrojů.Slovo violisty České filharmonie, Jiřího Posledního, budižzávěrem dnešního setkání se Slávkem Langrem. Jiří studovalPražskou konzervatoř v letech 1981–1987 ve třídě JiříhoZíky. Po absolutoriu nastoupil do Symfonického orchestruČs. rozhlasu v Praze a koncem 90. let minulého století přešeldo České filharmonie. Vedle povinností ve violové sekcise věnuje komorní hře v Českém filharmonickém kvartetu.S panem Langrem se poznal v rozhlasovém angažmá, kdese oba denně potkávali.Nejprve došlo na menší opravy a seřizování nástroje a postupemčasu jsem našel v panu Langrovi spolehlivého, svědomitéhohouslaře s velkým citem k nástrojům. Jezdil jsem za nímdo vokovické dílny a jezdím za ním dodnes i do Horoměřic.Pan Langer zná velice dobře problematiku restaurátorskýchprací a mohu se na něho naprosto spolehnout i při náročnějšíchúkonech včetně zacelení prasklin desek i celkové obnovynešťastně rozlámaného nástroje. V mém případě se jednaloo mistrovský nástroj z dílny severoněmeckého mistra houslařeHopfa. Podobná příhoda potkala i kolegu Miloslava Jirku,jehož violu od Landolfiho dokonale zrestauroval. Dalšímznalcem a přítelem našeho houslaře, který by moje slova jistěpodpořil, je houslista Josef Jergl, jehož housle od vídeňskéhomistra Thiera pečlivě restauroval. Bohuslav Langer je skromnýa obětavý houslař, vždy ochotný pomoci, aniž by žádal nadstandardnívyrovnání – v tomto ohledu se velice podobá houslařůmFrantišku Pavlíčkovi nebo Čestmíru Musilovi – jako bybyl jejich převtělením. •Rozpracované violoncello podle modelu StradivariFoto Jiří SKupien

60revue hudebních nosiČŮPrvní opera Krzysztofa Pendereckého „DieTeufel von Loudun“, vydaná na 1 DVDNTSC firmou ARTHAUS (CLASSIC)jako historická studiová produkce z Hamburskéstátní opery z roku 1969, kdy tuměla i svou světovou premiéru, trvá 108minut a můžeme si ji vyslechnout v podánísólistů (Tatiana Troyanos, Cvetka Ahlin,Ursula Boese, Helga Thieme, Andre Hiolski,Bernhard Ladysz, Hans Sotin, HorstWilhelm, Rolf Ranero, William Workman,Carl Schultz aj.) a The PhilharmonicState Orchestra Hamburg, řízeným MarkemJanowskim. Titul vychází pod objednacímčíslem 101279.Poprvé se nám dostává do rukou na CDstěžejní část orchestrální tvorby BedřichaSmetany. Vedle základního díla českénárodní hudby, cyklu Má vlast a třísymfonických básní Richard III., Valdštýnůvtábor a Hakon Jarl z tzv. švédskéhoSmetanova období, máme možnost slyšetméně známou Triumfální symfonii E dur(jedinou Smetanovu skladbu tohoto žánru)a výběr populárních skladeb (Pochodke slavnostem Shakespearovým, polkyJiřinková, Louisina a Našim děvám) včetněSlavnostní předehry C dur, která sehrála v den položení základního kamenek Národnímu divadlu 16. května 1868.Vydává firma SUPRAPHON pod objednacímčíslem SU 3916-2.Německý pianista Christian Zacharias bylna letošním hudebním veletrhu MIDEMv Cannes vyhlášen „Umělcem roku 2007“,a to především díky svým špičkovýmnahrávkám pro firmu DABRINGHAUSUND GRIMM (Schubert, Mozart aj.),distribuovanou u nás společností CLAS-SIC. Nová nahrávka, vydaná pod objednacímčíslem MDG 3401440, představujepředevším Schubertovu Sonátu A durD 959, doplněnou o řadu tanců, kterýchtento německý autor napsal více než500 (Šest německých tanců D 820, Čtyřiländlery D 814, Německý tanec D 841,Valčíky D 844). Doporučujeme!Třetí CD Smetanova klavírního díla, vydávanéhov podání Jitky Čechové jako kompletfirmou SUPRAPHON, přináší skladatelůvvrcholný cyklus České tance. Jehoprvní část, čtyři polky, zkomponoval Smetanana jaře 1877 a druhou řadu v roce1879. Polky z první části cyklu proměnilve svébytný útvar idealizovaného tance. Vedruhé části Smetana své stylizační záměryrozšířil a pojal konkrétní typy dalšíchčeských lidových tanců (Furiant, Skočná,Rejdovák a rejdovačka, Sousedská, Hulán,Medvěd ad.) ve velké koncertní formě. Českétance na tomto CD doplňují Smetanovyposlední skladby spíše příležitostnéhocharakteru – polka Venkovanka, Andantef moll a Romance g moll, která v roceV úterý 17. 4. proběhl na slezskoostravské radnici koncert spojený se křtem nového CD – „Worksfor soprano, clarinet and piano“, na kterém se ve skladbách Gabriela Faurého, Claudea Debussyho,Louise Spohra, Roberta Schumanna a Franze Schuberta prezentují ostravští hudebníci Eva Dřízgová-Jirušová (soprán), Igor Františák (klarinet) a Michal Bárta (klavír). Kmotrem CD byl bývalý starostaměstského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ing. Lubomír Karpíšek. CD bylo nahráno v koncertnísíni Svatého Ducha v Krnově 25.–26. listopadu 2006 a vydáno u firmy PRO RECORDS. Na fotografiizleva Eva Dřízgová-Jirušová – soprán, Igor Františák – klarinet, Paolo Gatto (hudební režisér), MichalBárta – klavír a kmotr CD ing. Lubomír Karpíšek.Křest nového CD Ludmily Peterkové a Iriny Kondratěnko s názvem Playful Clarinet (SUPRAPHON – SU3901-2), o němž jsme psali v dubnových Hudebních rozhledech, proběhl 4. 4. v kostele sv. Vavřince.Na fotografii zleva Irina Kondratěnko a Ludmila Peterková.1881 uzavřela Smetanovu klavírní tvorbu.Na CD najdeme i Bettinu polku, kterouv samém závěru života, v roce 1883, podtlakem existenčních starostí Smetana přepracovala rovněž nabídl k vydání. Titulvychází pod objednacím číslem SU 3843-2.Smrt sira Malcolma Arnolda (1921–2006)v září roku 2006 znamenala odchod jednohoz velikánů britské hudby 20. století.Ačkoliv je znám spíše jako autor devítisymfonií (všechny jsou k dispozici u firmyNaxos) a filmové hudby, Arnold také velkouměrou přispěl k vývoji soudobé tvorbykomorní. Nahrávka, kterou firma NAXOS(CLASSIC) s jeho díly nabízí v těchtodnech (8.557762), obsahuje kromě skladbys názvem Fantazie na Smyčcový kvartet„Vita Abundans“ dva smyčcové kvartety,které od sebe dělí plných třicet let: Smyčcovýkvartet č. 1, op. 23 a Smyčcový kvartetč. 2, op. 115. Kvartety nastudovali členovérenomovaného tělesa Maggini Quartet(Laurence Jackson – housle, David Angel– housle, Martin Outram – viola, MichaKaznowski – violoncello), jejichž nahrávkyBlisse či Maxwella Daviese jsou považoványza referenční.Monumentální kolekce Preludií a fugJohanna Sebastiana Bacha v podání skvěléhofrancouzského cembalisty LukaBeauséjoura vychází pod objednacím číslem8.557625-26 u firmy NAXOS (CLAS-SIC). Preludia a fugy z 1. knihy Dobřetemperovaného klavíru, BWV 846 – 869se často označují za Starý zákon klavírníhry (Beethovenovy sonáty za Nový zákon).„Luc Beauséjour hraje s vrozenou delikátnostía vervou. Okouzlující.“ ClassicsToday.Foto Jiří SkupienFoto archivPaul Moravec (nar. 1957), jehož profilovéCD vychází u firmy NAXOS AME-RICAN (CLASSIC) a nabízí skladby

evue hudebních nosiČŮ 61Tempest Fantasy (2002), Ariel, Prospero,Caliban, Sweet Airs, Fantasia, MoodSwings (1991), B.A.S.S. Variations (1999)a Scherzo (2002), je autorem více než 80orchestrálních, komorních, sborovýchi lyrických skladeb. Jeho Tempest Fantasyzískala v roce 2004 slavnou Pulitzerovucenu a je meditací na ShakespearovuBouři. Mood Swings označil deník TheWashington Post za nejlepší novou klasickoukompozici roku 1999. CD, pro kteréjednotlivé skladby nastudovali Trio Solisti(Maria Bachmann – housle, Alexis PiaGerlach – violoncello, Jon Klibonoff – klavír)a klarinetista David Krakauer, vycházípod objednacím číslem 8.559323.Kantátu Carmina burana německého skladateleCarla Orffa (1895–1982) znají lidéna celém světě, nejen příznivci klasickéhudby. Byla použita mj. ve filmech Excalibur,Natural Born Killers či Badlands. Nynítoto fenomenální dílo nastudovala profirmu NAXOS (CLASSIC) spolu se sólisty(Claire Rutter, Tom Randle, MarkusEiche) a Highcliffe Junior Choir (sbormistrAndrew Knights) americká dirigentkaMarin Alsop s Bournemouth SymphonyOrchestra & Chorus. Jejich předešlénahrávky – Bernsteinovy Chichesterskéžalmy, Adamsovy Shaker Loops či TakemitsovySpirit Garden – získaly obrovský ohlasa mnoho ocenění. Titul vychází pod objednacímčíslem 8.570033. Doporučujeme!Souborná nahrávka smyčcových kvartetůBohuslava Martinů, kterou pod objednacímčíslem SU 3917-02 v těchto dnech vydáváfirma SUPRAPHON, vznikla v letech1979–1983, ve vrcholném období Panochovakvarteta (Jiří Panocha – 1. housle,Pavel Zejfart – 2. housle, MiroslavSehnoutka – viola, Jaroslav Kulhan – violoncello),souboru, který v sezoně 2008/09oslaví čtyřicet let umělecké činnosti. KvartetyBohuslava Martinů vznikaly v průběhupoměrně dlouhé epochy a každý je světemsám pro sebe. V meziválečném obdobíse v nich objevuje např. impresionistickéladění (a to zejména v prvním, tzv. Francouzskémkvartetu, a čtvrtém již psanémv Paříži v roce 1937). V Kvartetu č. 2 (1925)snad poprvé vystupuje zcela zjevně osobitátvář Martinů – skladatele. S JanáčkovýmiListy důvěrnými jako by byl spřízněn pátýkvartet (Paříž 1938), a to lidským pozadími vášnivostí vycházející z vnitřního přetlaku.Po šestém (1946), kde jakoby dostávalasvou moderní paralelu životní epizodaDvořákova působení v Americe, Martinůzavršuje své kvartetní dílo sedmým opusem,zvaným Concerto da camera, dílkemvnitřní pohody; jako kdyby v této nejhranějšíkomorní skladbě Martinů nastal časpro tiché ohlédnutí a zamyšlení.A–Z of Pianists představuje životy, kariéryi nahrávky celkem 300 pianistů od slavnéArgerich po Zadoru (např. Jonathan Summers.Vladimir Horowitz, Ferrucio Busoni,Sergej Rachmaninov, Josef Lhévinne,Ignacy Paderewski, Clara Haskil aj.) a odnejprimitivnější nahrávací technologie ažpo současnost. Hesla jsou řazena v abecednímpořádku a vedle života a kariéry danéhoklavíristy nabízejí i přehled jeho nejvýznamnějšíchnahrávek. Kniha je doplněnao 4CD, kde se představuje celkem 75 pianistů.Vychází u NAXOS EDUCATIO-NAL (CLASSIC) pod objednacím číslem8.558107-10. Doporučujeme!Smyčcové kvartety Leoše Janáčka č. 1z podnětu Tolstého povídky „Kreutzerovasonáta“ a č. 2 „Listy důvěrné“ patří ke klenotůmsvětové kvartetní literatury 20. stoletía zároveň k prubířským kamenům, nanichž se prověřují umělecké kvality každéhosouboru. Od premiéry těchto Janáčkovýchpozdních děl ve dvacátých letech minuléhostoletí zazněly oba kvartety v nesčetnýchprovedeních doma i v zahraničí a odpadesátých let až po současnost se v nahrávacíchstudiích zrodilo nebývalé množstvínahrávek, vypovídajících o vztahu jednotlivýchkvartetních souborů k těmto originálnímopusům. Zejména druhý smyčcovýkvartet se v interpretaci proměňoval odzdůrazňované krajní drsnosti, zkratkovitostia dramatičnosti až ke znění mnohemuhlazenějšímu, lyričtějšímu. Panochovokvarteto (Jiří Panocha – 1. housle, PavelZejfart – 2. housle, Miroslav Sehnoutka –viola, Jaroslav Kulhan – violoncello) svůjpříspěvek do historie interpretace Janáčkovýchopusů natočilo v roce 1995. Jejichnahrávka se po vydání setkala s mimořádnýmohlasem u domácí i zahraniční kritiky.Je zcela namístě, že tuto nahrávku vracífirma SUPRAPHON na trh (SU 3906-2)a znovu jejím prostřednictvím připomenememistrovství Panochova kvarteta, kterév sezoně 2008 bude slavit čtyřicetiletíuměleckého působení v původní kvartetnísestavě.Kanadský pianista Glenn Gould vstoupildo hudebního světa v lednu roku 1955,kdy debutoval ve Spojených státech veWashingtonu Bachovými Goldbergovýmivariacemi. Nahrávka tohoto díla z roku1955 se stala jedním z nejvlivnějších klavírníchpočinů druhé poloviny 20. století.American Record Guide ji dokonce označilza geniální. Nahrávky z let 1954 (Partitač. 5 G dur, BWV 829) a 1955 (Goldbergovyvariace, BWV 988) vycházejí pod objednacímčíslem 8.111247 u firmy NAXOS HIS-TORICAL (CLASSIC). Doporučujeme!Operní pěvkyně, sólistka opery Národníhodivadla v Praze a host prestižních zahraničníchoperních domů včetně Metropolitníopery v New Yorku, sopranistka EvaUrbanová, oslaví v květnu dvacet let sólistickéčinnosti na operních scénách a koncertníchpódiích. Výběr firmy SUPRA-PHON (SU 3935-2) přináší to nejlepšíz nahrávek pěvkyně, a tak si znovu můžemepřipomenout její slavné postavy českéhoi světového operního repertoáru (GiuseppeVerdi: Aida (Ritorna vincitor), DonCarlos (Tu che le vanita), Síla osudu (Lavergine degli angeli), Maškarní ples (Eccol´orrido campo); Giacomo Puccini: Tosca(Vissi d´arte, vissi d´amore); FrancescoCilea: Adriana Lecouvreur (Poveri fiori);Pietro Mascagni: Cavalleria rusticana(Voi lo sapete); Giacomo Puccini: Turandot(In questa reggia); Leoš Janáček: Jejípastorkyňa (Co chvíla…); Bedřich Smetana:Libuše (Libušino proroctví, Bohovémocní). Sólistku doprovází Symfonickýorchestr hl. m. Prahy FOK (Jiří Bělohlávek),Orchestr a sbor opery Národníhodivadla (Ondrej Lenárd, Oliver Dohnányi)a Janáčkův evropský symfonický orchestrv čele s Františkem Preislerem.Zpracovala Hana JarolímkováV neděli 15. 4. proběhla v knihovně Státního zámku v Náměšti nad Oslavou slavnostní prezentacenového kompaktního disku společnosti ArcoDiva (UP 0096), který byl v loňském roce v těchto prostoráchnahrán a v obchodech jej naleznete pod názvem Ensemble PhilidOr „Armonia della Notte“. NaCD jsou nahrány v podání francouzského souboru autentických dechových nástrojů Ensemble Philidor(umělecký vedoucí Eric Baude) skladby ze sbírky Jindřicha Viléma Haugwitze z Náměšti nad Oslavou:Joseph Haydn (Parthie in B), Václav Havel (La Pastorela allegretto), František Braňka (Cassatio in B),Wolfgang Amadeus Mozart (Parthia 18), František Kramář-Krommer (Partita c moll), Wolfgang AmadeusMozart–Gottfried Rieger (Pochod z opery La Clemenza di Tito), Antonio Salieri (Armonia per unTempio della Notte). Součástí slavnostní prezentace byl i koncert souboru Musica animata humeris,který provedl skladbu Missa dominicalis Františka Xavera Brixiho. Na fotografii zleva ing. MichalSchmidt (firma ICZ – partner projektu Armonia della Notte), PhDr. Petr Kroupa, ředitel brněnskéhopracoviště Národního památkového ústavu, Pavel Jerie, generální ředitel Národního památkovéhoústavu, ing. Marie Černá, náměstkyně hejtmana kraje Vysočina, PhDr. MgA. Věra Heřmanová, PhD.a Vladimír Měrka, starosta města Náměšť nad Oslavou.Foto Jiří Polehla

62revue hudebních nosiČŮART PETRA BRNOL. van Beethoven: Sonáta pro klavíra violoncello g moll op. 5 č. 2,Claude Debussy: Sonáta pro violoncelloa klavír, Cézar Franck:Sonáta pro violoncello a klavírA durJan Škrdlík – violoncello, PetraBesa Pospíšilová – klavírNahráno 28. 3. 2006 v Besednímdomě v Brně, zvuk a střihKarel Špaček, sleeve-note VratislavHnátek, fotografie OndřejBesperát, grafický návrh MagdalenaŘíčná.Celkový čas 60:08 Věra LejskováKdyž jsem psala tuto recenzi, prožívaljejí hlavní aktér snad nejkrutějšíchvíle svého života – byl mu totižzcizen jeho „výrobní nástroj“, jehodrahocenné violoncello. A snadprávě jeho drahocennosti a tudížneprodejnosti může děkovat za to,že „hudbymilovný“ zloděj poslézevioloncello vrátil, tudíž violoncellistaJan Škrdlík se může se svýmmilovaným nástrojem dál těšitz úspěšné koncertní i nahrávacíčinnosti.A nyní tedy k avizované nahrávce.Stá le větší obliby docházejí naCD výkony interpretů zaznamenanélive, na veřejných koncertech.Sami interpreti přiznávají neopakovatelnouatmosféru při koncertupřed publikem, oproti atmosféře,při níž vznikají studiové snímky. Jeto přesvědčení i violoncellisty JanaŠkrdlíka, absolventa JAMU ve tříděprof. Bedřicha Havlíka, a neobyčejněmnohostranně aktivního sólistyi komorního hráče (je členem Wallingerovakvarteta, Smyčcovéhotria Gideon, souboru barokní hudbyArdor musicus a Brno ChamberSoloists). Ve spolupráci s pianistkouPetrou Besa Pospíšilovou,která se po studiích ve vlasti stalažačkou Bruna Canina na vysokéhudební škole v Bernu, prezentujína CD záznam koncertu konaného28. 3. 2006 v inspirativním prostředínovorenesančního sálu v brněnskémBesedním domě, na němžuvedli stěžejní díla violoncellovéliteratury. Jejich podání tří sonát –Ludwiga van Beethovena (Sonátapro klavír a violoncello g moll op. 5č. 2), Clauda Debussyho (Sonátapro violoncello a klavír) a CézaraFrancka (Sonáta pro violoncelloa klavír A dur) zaujme nejen perfektnímtechnickým zvládnutím všechhraných děl, perlivou technikou, alei vyslovenou radostí ze společnéhomuzicírování, hlubokým ponořenímse do obsahu skladeb a naprostodokonalou souhrou; vyhovují sivzájemně tak samozřejmě, jakobyto hrál jeden člověk. Z referátuJana Trojana cituji: „Beethovenůvprůboj, Debussyho snivost a strhujícíromantika Franckova tu nacházejíadekvátní vyjádření“.Je dobře, že takovéto výkony neodeznís ukončením koncertu, alejsou zachyceny a archivovány. Kroměpožitku z interpretace je nahrávkai dramaturgickým osvěžením,neboť přichází s nevšedními tituly;člověk neslyší tak často Franckovuhouslovou sonátu v provedení violoncella!(S autorovým souhlasem jitakto přepsal violoncellista a pedagogJules Dellsart). Ostatně nejlépeji charakterizuje výrok jednohoz pařížských kritiků: „Sonáta tonení, ale je proklatě krásná!“Mám-li zachovat formu ABA a vrátitse k úvodu své recenze, pak je pročeské interpretační umění velmipozitivním faktem, že Janu Škrdlíkovibylo jeho violoncello navráceno…TELARC CD-80176Johannes Brahms: Rapsódie proalt, mužský sbor a orchestrop. 53, Gesang der Parzen prošestihlasý smíšený sbor a orchestrop. 89, Nänie pro smíšenýsbor op. 82, Schicksalslied prosmíšený sbor a orchestr op. 54Marilyn Horneová – mezzosoprán,Atlanta Symphony Orchestra& Chorus, řídí Rober Shaw.Nahráno 14.–16. března 1988v Symphony Hall, Atlanta, USA,hudební režie Robert Woods,zvuková režie Jack Renner, technickáspolupráce Michael Bishop.Celkový čas 41: 36 Miloš PokoraSe zpožděním se do české distribucedostává nahrávka čtyřznamenitých Brahmsových kompozičníchkreací vokálně – orchestrálníhocharakteru. Jejich interpretaceje zcela v režii americkýchumělců, z nichž magnetem prodomácí zájemce bude zřejměhlavně věhlasná mezzosopranistka60. – 80. let 20. století MarilynHorneová. Ta je na tomto CDangažována jako sólistka BrahmsovyRapsódie pro alt, mužskýsbor a orchestr, tedy hudby, kterávzrušovala svým hlubokým prožitkemGoethových melancholickýchveršů slavné pěvkyně 70. let19. století. Je znát, že Horneováse do sólového partu prostřednictvímsvého vzácně tvárného hlasuvciťuje s mimořádným nadhledem.Tři oddíly Rapsódie, reflektující 15.,16. a 17. sloku Goethovy Zimnícesty, jako by před námi ve spiráleneustále gradovaly a také zvukovýpoměr mezi sólovým vokálema mužským sborem a jejich způsobfrázování je v přirozeném souladu.Robert Shaw vede reprodukčníaparát v citlivě frázovaných a splývavýchvlnách, orchestr samotnýale působí barevněji ve své dechové(horny!) harmonii než v poněkud„kovově“ znějících smyčcích. Nezcela v pořádku se zdá být nastavenai dynamická hladina snímku– oproti jiným kompaktním diskůmnutí posluchače kvůli docílenísytosti témbrů na přehrávači zesilovatzvuk. Méně přesvědčivě, hlavněv partiích romantické polyfonie,zní z nahrávky Brahmsovo pásmos názvem Gesang der Parzen (Zpěvsudiček) na text Goetheho Ifigeniena Tauridě, možná i proto, že českýposluchač, zvyklý na vyspělostdomácích smíšených sborů, dobřeví, jak prokrveně a kultivovaně másbor v rytmicky pregnantnějšíchpartiích znít. V orchestrální složcejsou však i zde krásná místa a takéShawovu stavebnímu uchopenítohoto složitě článkovaného pásmanelze nic vytknout. Nádhernéproměny jsme svědky v Brahmsověsmutkem prodchnuté Nänii prosbor a orchestr. Atlantský smíšenýsbor si tu pojednou počínámnohem kultivovaněji, s příkladnýmsoustředěním na znělá pianissima(např. ve slovech „Aber siesteigt aus dem Meer…“) a rovněžorchestr zní v mezihrách precizněa prosvětleně. Nejsložitější úkolnahrávky zvládá Robert Shaw sesvým interpretačním aparátemv případě Brahmsovy kantátySchicksalslied (Píseň osudu) prosmíšený sbor a orchestr na Hörderlinovyverše, kterou podobnějako Nänii rozkrývá v její první částiaž s jakousi meditující něhou,zatímco další části opakovaně,ale přitom pokaždé jinak, přesvědčivěgraduje. Jde o zasvěcenounahrávku, i když hlavně v druhémrepertoárovém čísle ne právě ideální,představující hudbu, která byměla znít v domácích koncertníchkreacích určitě častěji, než tomubývá. Přiložený booklet přísnějšímměřítkům nevyhovuje, co se interpretůtýče, všímá si jen hvězdnéumělkyně, informace o dirigentovi,orchestru a sboru chybí a z názvůskladeb se nedozvíme, pro co bylyurčeny.

evue hudebních nosiČŮ 63TELARC CD-80660Benjamin Britten: Průvodce mladéhočlověka orchestrem op. 34,Čtyři mořská interludia z operyPeter Grimes op. 33a, EdwardElgar: Enigma, variace na původnítéma op. 36Cincinnati Symphony Orchestra,řídí Paavo Järvi.Nahráno v Music Hall, Cincinnati,Ohio, 22.–23. 1. 2006, hudebnírežie Elaine Martone, zvukovárežie Michael Bishop.Celkový čas 66:18 Jaroslav SmolkaFirma TELARC vydává jako svédesáté CD se Symfonickýmorchestrem z Cincinnati, kterýřídí jeho šéfdirigent estonskéhopůvodu, dnes občan USA PaavoJärvi, tři nejpopulárnější a obecněnejuznávanější skladby anglickýchautorů z přelomu století až poloviny20. věku – Variace EdwardaElgara Enigma a Bennjamina BrittenaPrůvodce mladého člověkaorchestrem i Čtyři mořská interludiaz opery Peter Grimes. Orchestri dirigent tu znovu projevili znamenitýsmysl pro hudbu moderníepochy v jejích různých slohovýchobměnách. Každá z těchto skladebvychází z jiných základních slohovýchpředpokladů. Edward Elgarse v tomto svém vrcholném symfonickémdíle z roku 1898 projevujejako citlivý romantik. Nepřebíráovšem monumentalitu ani velkolepýpatos, jaký známe při všechvzájemných rozdílech z tvorbyWagnerovy, Brucknerovy i Mahlerovy,má daleko k sentimentalitěČajkovského či Rachmaninova,melancholickému chladu Sibeliovui rudimentálnosti Dvořákově:má kus typicky britské věcnostia suchého humoru, který prosvítáza jemnou a neváhám říci milujícícharakteristikou lidí ze skladatelovaokolí. Järvi i americké tělesovýrazně projevili smysl pro tutohudbu, v některých variacích jsoui znamenité sólové výkony zejménadechařů. Ve Variacích na témaHenryho Purcella, nazvaných Průvodcemladého člověka orchestrem,Benjamin Britten projevilvýrazný smysl pro slohovou dikcimistra anglického středního baroka.Jeho hudbu efektně orchestrujea s bohatou variační invencí z níodvozuje proměny, nápadně charakteristicképro jednotlivé nástroječi jejich vícenásobné sestavy. Narozdíl od toho, jak se toto dílo provozujeu nás a jak bylo téměř předpůl stoletím také zaznamenáno naLP desku Gramofonového klubuv interpretaci České filharmonies Karlem Ančerlem, vynechává Järvihoamerická nahrávka skladatelůvmluvený komentář ke hře jednotlivýchnástrojů a skupin. Je to škoda,bylo to spolehlivé a při brilantníma citlivém podání, jaké ke zmíněnémučeskému snímku playbackemnamluvil Milan Friedl a k anglickéverzi hostující londýnský herec EricShilling, zároveň krásné i názornépoučení. Paavo Järvi sklenul variačnícyklus se závěrečnou fugoudo celistvého hudebního proudu,kterému dal znamenité stavebnévyklenutí. Z původního instruktivníhozáměru zbylo jen jakési náhradníadministrativní řešení: každávariace byla označena jako zvláštnítrack a pojmenována podle nástroječi skupiny v ní výrazně sólistickyuplatněných. Pro seznámení s jednotlivýmitémbry je to ovšem velminázorná praktická pomůcka.Jako v tolika skladbách s přírodnítematikou – a speciálně se sujetymořské přírody – má hudba BrittenovýchMořských interludií z operyPeter Grimes blízko k slohovýmpřínosům impresionismu. Vedlenich tu ovšem zbývá ještě mnohoprostoru pro skladatelovu osobitouhudební dikci. Dirigent i orchestrpro ni mají vyvinutý smysl – a takvznikl snímek krásný a poetickypůsobivý.SUPRAPHON DDD Stereo SU3899-2, CD I a IIPelléas a Mélisanda, skladby nanámět dramatu Maurice MaeterlinckaCD I – Claude Debussy: Pelléaset Mélisande Symphonie, z hudbyopery arr. Marius Constant,Jean Sibelius: scénická hudbaop. 46CD II – Arnold Schönberg:Pelléas und Mélisande, symfonickábáseň op. 5, Gabriel Fauré:Pelléas et Mélisande, koncertnísuita ze scénické hudby op. 80Česká filharmonie, řídí SergeBaudo.Nahráno digitálně v Dvořákověsíni Rudolfina, CD I 11., 12. a 15.dubna 1989, CD II. 13.–14. dubna1989, hudební režie ZdeněkZahradník, zvuková režie StanislavSýkora.Celkový čas CD I – 54:17, CD II– 57:52 Jaroslav SmolkaFrancouzského dirigenta SergeBauda přivedla k četným uměleckýmúspěchům i Česká filharmonie.S ní nastudoval a nahráltéměř celé symfonické dílo ArthuraHoneggera a jeho vrcholné oratoriumJana z Arku na hranici, Berliozovooratorium Dětství Ježíšovoa četná díla dalších francouzskýchskladatelů. S ní u nás také uskutečnilroku 1989 tehdy nesmírně oblíbenýprogramový projekt čtveřicehudebních děl, jež záhy po zveřejněnídramatu Maurice MaeterlinckaPelléas a Mélisanda na přelomu19. a 20. století na jeho námětvytvořili Claude Debussy, JeanSibelius, Arnold Schönberg a GabrielFauré. Byl jsem na koncertěz jara 1989, kde tento programdával poprvé, recenzoval jsemprvní vydání nahrávek některýchz těchto skladeb na LP i CD. Dnesna mne vyšlo recenzovat tehdejšínahrávky v nové edici na dvou CDSupraphonu a já je vyslechl se stejnýmpohnutím a nadšením jako přibližněpřed půldruhým desetiletím.Do tehdejších Hudebních rozhledůse dnes bude vracet asi málokdo– a tak si dovolím citovat ze svýchtehdejších referátů:„Stavebná soudržnost symfonie,kterou sestavil z hudby opery ClaudaDebussyho Marius Constant, jejednou z nejznamenitějších adaptacíděl předních mistrů, s jakýmijsem se kdy setkal. Serge Baudodává této hudbě široký dech, dobřeodváženou zvukovou plasticitua témbrové vybavení vpravděfrancouzsky delikátní. Česká filharmoniedokázala beze zbytku splnitdirigentovy požadavky v tétoneběžné a obtížné skladbě. V drobnýchobrázcích ze scénické hudbyJeana Sibelia převažuje jemnáinstrumentace s častými čistýmibarvami jednotlivých dřevěnýchdechů. Invence i sloh posunují symbolistickouatmosféru dramatudo romantičtější roviny, ale je tohudba působivá: nejednou při nínelze nevzpomenout na posmutněloupoetiku hudby našeho JosefaSuka. Ušlechtilá, ale uměleckyz těchto čtyř děl zřetelně nejslabšíbyla koncertní suita ze scénickéhudby, kterou k Maeterlinckovudramatu vytvořil Gabriel Fauré.Prokázala nejmenší adaptabilitu;také ona má trochu anachronickyromantické pojetí symbolistickéhonámětu. Ani jí však nelze upřítpůsobivost“. Nereferoval jsemtehdy jen o Schönbergově díle. Jevedle ostatních skladeb nejzvláštnější:skladatel neznal hudbu operyDebussyho a ani se jí nepřiblížil.Zdůraznil osudovost dramatu;nejméně ze všech kreslil přírodnírámec scén a soustředil se na psychologiilidí v krajních situacích.Jistě i proto je hudba díla drsnější.Skladatel tu objevil leccos, co i pozdějicharakterizovalo jeho osobitouhudební řeč. Také pro toto pojetínašel Serge Baudo invenční a stavebněnosné interpretační řešení.

64revue hudebních nosiČŮČeské opery v gramofonovém svĚtĚvi. jenŮfy Jan KrálíkVůbec první komplet Její pastorkyněnahrál v pražském rozhlaseroku 1944 dirigent Karel Nedbalse Štěpánkou Jelínkovou, MariíPodvalovou, Jaroslavem Gleichema Josefem Otakarem Masákem.Nedostupnost snímku popřává primátdostupnosti dvěma kompletůmněmeckým.První pochází z amatérskéhozáznamu vysílání NWDR z Kolínanad Rýnem v srpnu 1949. Rekonstrukcena 2 CD Relief CR 1921nemohla činit zázraky (nedochovalse začátek zpěvu Co chvíla). NastudováníRicharda Krause staví navolných tempech a citovosti, vadíjen výslovnost „Stjeva“ namístoŠteva. Jenůfu zpívá se srdcem nadlani Trude Eipperleová, Kostelničkumajestátní Margarete Kloseová(byť ne s nejvyššími tóny), Lacu WilhelmOtto a Števu Julius Katona.Druhý záznam s touže představitelkouJenůfy pořídil dirigent PaulSchmintz v květnu 1953 pro hessenskýrozhlas ve Frankfurtu. Přepisna 2 CD Walhall WLCD 0105měl technicky lepší zdroj, ale výsledeknení tak svěží. Trude Eipperleováje zde méně citová, KostelničkaAga Joestenová sice vládne velkýmhlasem, ale menším zaujetím.Tenoři jsou ovšem výborní, jak LacaFranz Fehringer, tak (opět) „Stjeva“Sebastian Feiersinger. Za zmínkustojí Rychtářka Christy Ludwigové.V témže roce 1953 vznikly dvanové české záznamy. V Brně pořídilrozhlasový komplet Janáčkůvžák Břetislav Bakala s LibušíDomanínskou, Marií Steinerovou,Antonínem Jurečkou a JaroslavemUlrychem. Snímek byl digitalizován,ale zůstává nevydán. V Prazepro Supraphon dirigoval JaroslavVogel se Štěpánkou Jelínkovou,Martou Krásovou, Beno Blachutema Ivo Žídkem. O první vydání naCD se zasloužila italská společnostDella voce Luna na 2 CD VL 2008-2. Teprve poté vydal tento svůjzáznam Supraphon na 2 CD 3331-2 a nově i americký vydavatel Operad´Oro na 2 CD OPD 1403.Další vzorové nastudování připravilJaroslav Krombholc ve svižnýchtempech pro Státní operu ve Vídni.Záznam 2 CD MYTO 023.266z března 1964 zachycuje ve zřetelnémzvuku jak orchestr, tak pěvce –německy – především Senu Jurinakovouv titulní roli. Martha Mödlovájako Kostelnička spíše deklamujea nezpívá všechny vysoké tóny,osobností ovšem zůstává, stejnějako Waldemar Kmentt v Lacovia Jean Cox v roli Števy. Luxusníobsazení má i Karolka – Lucii Poppovou.Část je dostupná také naportugalském CD GL 100.751.Kdo by chtěl slyšet Senu Jurinakovouv životní dispozici, rád by sáhlpo přenosu z Pražského jara 1965,kdy Čs. rozhlas zachytil z Národníhodivadla ve fenomenální forměi Naděždu Kniplovou a Viléma Přibylaa proslulé dirigentské pojetíBohumila Gregora. Záznam,bohužel, zůstává nevydán.Z legendárního nastudování RafaelaKubelíka v Královské opeřev Londýně v únoru 1968 byly vydányscény na CD MYTO 904.22.Detailní propracování orchestruprolíná i do pěveckých výkonů.Zpívá se anglicky. Jenůfou je křehkáMarie Collierová, Kostelničkupodává jako hlubokou psychologickoustudii skvěle disponovanáAstrid Varnayová, Lacu zpívá charakternímhlasem Richard Cassilly,Števu John Lanigan. Záznam ukazuje,kolik vysokého umění prošlosvětovými scénami mimo gramofonovástudia.Zcela nový zvukový fenomén přineslov červnu 1969 nahrávání britskéEMI pro 2 CD 7243 5 654762 9 v měkké akustice pražskéhoŽofína. Delší dozvuk vytvářídojem spíše koncertního nežjevištního dramatu, přednosti jsouovšem nepřeslechnutelné zejménav důslednosti Bohumila Gregora.Obsazení je ideální: Libuše Domanínská,Naděžda Kniplová, VilémPřibyl, Ivo Žídek. Snímek se sborema orchestrem pražského Národníhodivadla vyšel původně i na 2 LPSupraphonu 1 12 0711-12.Další živý záznam pochází z Bavorskéstátní opery v Mnichově, kdev březnu 1970 dirigoval opět RafaelKubelík. Stačí si poslechnoutúvod k druhému aktu, aby bylo jasno,o jak mimořádné nastudováníse jedná. Dokument na 2 CD MYTO904.22 zachytil plnokrevný orchestrálnízvuk s jemností i dramatismem,s vroucností i vášní. SklíčenouJenůfu zpívá Hildegard Hillebrechtová,dominantní KostelničkuAstrid Varnayová, Lacu těžšímhlasem William Cochran a méněpozorného Števu Jean Cox. Zpíváse německy.Obnovené německé nastudováníve Vídeňské státní opeře v prosinci1972 řídil János Kulka s kombinacínejlepších místních pěvců:Jurinaková, Varnayová, Cochran,Cox. Živý záznam byl dostupný pouzena LP Estro Armonico.Triumf díla italsky v milánské Scaledokumentují 2 CD MYTO 961.142z dubna 1974 za řízení JerzyhoSemkowa. Velkolepý vrchol jebudován ve druhém aktu předevšímdíky Kostelničce Magdě Oliverové,dokonce s potleskem naotevřené scéně. Srdcem záznamuje ovšem vřelá Jenůfa Grace Bumbryovés hlasem chvějivě barevnýmve všech polohách. Lacu zpíváprůrazně Robleto Merolla, ŠtevuRenato Cioni. Pojetí bychom sotvaoznačili za stylově čisté, dojem jeale doslova úchvatný. Z jiného dnetéže veristické inscenace byla vydánačást druhého aktu rovněž na CDMYTO 961.142 s Ruggerem Orofinemve výstupu Števy.První česky zpívaný záznam zezahraničí přinesla portugalská společnostGala na 2 CD GL 100.751z října 1980 ze San Franciska. ProKostelničku Seny Jurinakové (!)zde dirigent Albert Rosen vrátil doKovařovicovy verze arioso Aj i on bylzlatohřivý, Jenůfku podává s typickoujemností Elisabeth Söderströmová(zde dříve než pro Mackerrase).Lacu zpíval temněji Allen Catheart,Števu méně vyrovnaně WilliamLewis, Stárkem byl znamenitýWillard White, nad výslovnostíbděla Soňa Červená, navíc v roliStařenky.Na novou studiovou nahrávku došloroku 1987 v Bratislavě pod pečlivýmvedením Františka Jílka z Brnapro 2 CD Opus 91 2645-2 232.Provedení má kvality spíše rozhlasové,ale zároveň i stylovou čistotu.Dominuje Kostelnička Eleny Kittnarové,kvalitou hlasu i projevu stojíještě výš Števa Jozefa Kundláka.U Jenůfy se uvádí jméno MagdalenyHajóssyové, ale v záznamu slyšímecharakteristický hlas MagdalenyBlahušjakové. Lacou je FrantišekLivora.Neopakovatelné obsazení sezvaladirigentka Eve Quelerová v březnu1988 do newyorské CarnegieHall, odkud záznam vydala švédskáfirma BIS na 2 CD 449/450. Nádhernělahodný hlas Jenůfy GabrielyBeňačkové tu stojí vedle vysokodramatickéKostelničky LeonieRysanekové a kultivovaného LacuWiesława Ochmana doplňuje sympatickýŠteva Petera Kazarase.Nelze přeslechnout rezervy nejenv češtině, ale ani velikou přesvědčivost.Mimořádný úspěch dalšího nastudovánív češtině – v londýnskéCovent Garden 1986 – dospělk záznamu až patnáct let po prvotnímtriumfu dirigenta ChristianaThielemanna, Kostelničky Evy Randovéa Jenůfy Ashley Putnamové.Nahrávku pro 2 CD Erato 0927-45330-2 v říjnu 2001 ale dirigovalBernard Haitink, Kostelničku zpívalauž příliš pozdě Anja Silja, kvůliníž Eva Randová převzala Stařenku.Novými hvězdami jsou výtečnáJenůfa Karita Mattila a Laca JormaSilvasti, Števu zpívá výborněJerry Hadley.Velkou zajímavost přináší nejnovějšízáznam, pořízený Varšavskoukomorní operou pro 2 CD WOK0047 v květnu 2004. Už výkonypěvců v češtině jsou pozoruhodné:Jenůfa Marta Wyłomańska, KostelničkaAgnieszka Kurowska, LacaKrzystof Machowski, Števa ZdisławKordyjalik. Dirigent RubenSilva předkládá premiérovou verziz roku 1904, tedy řadu opakovanýchtaktů, kratičkých mezihera instrumentačních neobvyklostí.Bezděčně tím opravňuje naprostouvětšinu Kovařovicových úprava ozřejmuje důvody jejich autorizace.•

udební školahl. města Prahyymnázium Jana Nerudy,škola hl. města PrahyJosef Sukuvádímladé talentyRudolfinum, Dvořákova síňAlšovo nábřeží 12, Praha 120. června 2007, 19.30 hodinJosef SukVeronika Mojzešová, Ludmila Pavlová, Olga Šroubková - housleFilip Waldmann - kontrabasMartin Daněk - hobojTereza Králová, Kateřina Čermáková, Tomáš Vávra - klarinetMarie Pačesová - trubkaKomorní orchestr GJN Comenius, umělecký vedoucí Jiří Hnykdirigent Jiří KubíkČeský komorní orchestr, dirigent Andreas S. WeiserVivaldi, Kramář, Hummel, Koussevitzky, Copland, Máchavstupenky@hudebniskola.cz

44. MTF ZLATÁ PRAHAPořádá Česká televize16.–20. června 2007PrahaPalác Žofin a MánesDen České televizeMezinárodní soutěžSlavnostní zahajovací koncertLiving Catalogueaneb to nejlepšíz televizních archívůVideotékaPocta světovým režisérůmVečery s asijskými televizemiWorkshopy (EBU, IMZ)Slavnostní předávání cenHudba, kterou si vychutnáte!www.festivalzlatapraha.czFoto © Petr Šálek, www.ARTmagazin.eu