Vývoj územně správního členění a dominií od pol. 17. stol. na ...

3.1. První odhady a soupisy půdyZa vlády krále Ludvíka Jagellonského byl v roce 1517 českým sněmem povolen výběr daněna základě odhadu statků panských i poddanských. Výše daně se měla určit podle definice „začby spravedlivě stál ten statek“. Vlastní stanovení odhadu majetku probíhalo jen na krajskémsněmu, kde se pověření krajští odhadci dotazovali jednotlivých majitelů na velikosti jejichstatků.První návrh na zaměření Čech a vybíraní daně z lánu podala Česká komora již v roce 1573.Byl však Dvorskou komorou zamítnut. Daň podle výměr pozemků byla sice zavedena, alepouze u poddanských pozemků, a výměra se určila jen sečtením dřívějších odhadů lánů. Českéstavy neměly zájem na zaměření Čech, protože by se tím králi dostaly do rukou důležité dokumenty,a hrozilo by, že stanovení a výběr daní již nenechá na nich samotných.Ke konci 16. stol. byly daně placeny šlechtou na základě počtu poddanských osedlostí najejich dominiu. Tento systém platby daní byl nazýván osedlostním. Půda, která náležela výhradněvrchnosti (dominikální), dani nepodléhala. Naproti tomu půda, která patřila vrchnosti, ale bylaobhospodařována (osedlá) poddanými, berni podléhala a označovala se jako půda selská (rustikální).Toto břemeno, ze kterého vyplývala povinnost odvodu daní, na půdě zůstávalo i pokudbyla připojena k panským dvorům, například po úmrtí poddaného či pokud byla poddanýmopuštěna. Vrchnost se však snažila pusté či vyhořelé grunty daňové povinnosti zbavit.Půda, která patřila jednomu svobodnému občanovi (většinou z řad vrchnosti), se označovalajako dominium. Dominium bylo značně samostatnou správní jednotkou. Majitel dominia vymáhaldaně na svých poddaných a sám je odváděl králi. Majitel dominia mohl být pouze příslušníkněkterého z tehdejších čtyř stavů (duchovního, panského, rytířského, městského) nebo sám panovník.Výjimku tvořili majitelé svobodných dvorů nebo lenních dvorů.Od roku 1619 byl stavy zaveden nový systém odhadu půdy, a to podle hodnoty z prodejů.Žádné z dosavadních opatření se ale neukázalo optimálním a spravedlivým. Veškeré daně leželyna bedrech poddaných a opravdu spravedlivé vyměření půdy, ze kterého se daně platily, bypoddaným značně pomohlo. V daňovém osedlostním systému také docházelo ke značnémuzatajování půdy vrchností.V roce 1627 se sněm rozhodl pro zaměření rolí všech poddaných a zavedení nové berníjednotky, lánu. Jeden lán byla plocha, „kde by se 60 strychů pražské míry vysít dalo“. Dominikálnípůda ale byla z měření vyloučena a rustikální měla být zaměřena vrchností. Mapovánívšak ani nebylo zahájeno. Sněm se v roce 1628 rozhodl jít jinou cestou a požadoval do rokavyhotovení nových soupisů půdy. Přiznání se však vyhotovovala jako dříve, bez kontroly v terénu,a výsledek nebyl prakticky žádný.Další snaha o rozumnější rozdělení daní přišla v roce 1634, kdy byla zavedena nová berníjednotka osedlého. Jeden osedlý byl „poddaný, který vskutku na gruntu sedí“. Vzápětí byladefinice změněna na „skutečně na gruntu osedlého, který něco osil“. Krajským hejtmanům bylopřikázáno určit počet osedlostí každého panství. Mezitím král sám nařídil patentem v roce 1638vyměření rolí na lány a stavy požádal o určení daně podle výměry. Ale dokonce ani královskýrozkaz ke zmapování země (v pořadí již třetí) nebyl zrealizován. České stavy se i nadále snažilyudržet režii výběru daní ve svých rukou. Sněm raději stanovil novou definici osedlého jako„poddaného na gruntu skutečně osedlého, který dobrý díl na zimu osil“. Na definicích sami vidíme,jak mohly být zavádějící a zneužívané. Ani nové nařízení, a to shlédnutí poddanýchkrajskými hejtmany nepomohlo, rázné řešení bylo tudíž nepostradatelné.14