2556.512 Kb - Libuš

Letní dětský tábor Čistá u Rakovníka 6. 8. – 24. 8. 2005Teke taka v prérii u říčky JavorniceCo prstù na obou rukou a jeden u nohy, tolikrátjsme již v srpnu dali Praze vale a ujíždìli dostala se do našich rukou tajemná mapa,du, z vùle velkého Manitù a zbrocena krví,pryè, daleko z mìsta bledých tváøí, do krásné podivný cár kùže pokrytý symboly poslednípøírody, vstøíc tajemnému dobrodružství, vùle Šedého vlka. Krok za krokem sledovalinovým zážitkùm a kamarádùm.Tentokrát se jsme jeho cestu, pøíbìh plný nelítostnéhonás do dvou autobusù nacpalo úctyhodných boje, hrdinských èinù i tragické lásky. Každý72, tedy vèetnì tøinácti dospìlákù. Jednomu veèer Tanèící Oheò zapaloval oheò obøadnízautobusù však došly záhy síly amusel být ašaman postupnì odkrýval tajemství dávnéhopøíbìhu. Každý veèer tanèili jsme svùj tanecpovolán náhradní, druhý zase zbloudil ve spletisilnic okresu Rakovník.Teke taka a kouø kalumetu stoupal k VelkémuZ velkého rybníka nedaleko obce Èistá vytékáøíèka Javornice. V èetných zákrutech, skalpy nepøátel a my zvìdìli, že jen krví medvì-Manitù. Každým dnem plnil se totem posvátnýobklopena lesy a skalisky, vine se svìží prérií. dí a perem ptáka neznámého mùžeme znakyTady postavily bledé tváøe mlýn a opodál stála mìsta ztraceného napsat na kùži tvora mrtvého.Když jsme pak za noci temné na posvátnýtýpí rudého lidu (vlastnì jen jedno) a semjsme také, po cestì strastiplné, nakonec kùl povìsili obojživelníka pùl a získali tak navšichni šastnì dorazili. Brzy po pøíjezdu svou stranu všechny temné síly, tušili jsme již,zaèal se odehrávat podivný pøíbìh Šedého že zlato Šedého vlka bude naše.vlka, udatného náèelníka, kterého již pøed Tábor se moc povedl, i když s poèasím semnoha lety povolal k sobì Velký Duch. Ten Manitù moc nevyznamenal, deštì bylo víc nežmoudrý muž ukryl kdys všechno zlato rudého sluníèka a teplomìr si nejspíš myslel, že je øíjen.O naše zdraví se zodpovìdnì staralo Malélidu tak, aby nelákalo bledé tváøe a uchrániltak svou zem. Teï však rudý národ potøeboval Bebí (moc prima doktorka z Pøíbrami) a Velkásvé zlato zpìt. Již druhého dne po slunce zápa-Medvìdice si hravì poradila s každým problémem.O naše bøíška se staraly spøátelenébledé tváøe a jak si mladí bojovníci nahlaspochvalovali, „jídla bylo dost a bylo èasto“.Užili jsme si spoustu legrace a všelijakých her,do programu se nám vešly i country tance,diskotéky, návštìva rakovnického bazénu (aledo našeho rybníka jsme nakonec také naskákali),celodenní výlet a pro ty nejodvážnìjší inìjaké to spaní pod širákem.Kdo s námi letos byl, rozhodnì nelitoval. Jenškoda, že nìkteøí odjeli již po ètrnácti dnech.Pøišli tak o spoustu her a zábavy, tìm ostatnímse zase stýskalo po kamarádech. No nevadí,však se urèitì zase brzy uvidíme. Hlavnì anám Teke taka dlouho v uších zní a rozhodnì sipamatujme, že starý pes má tvrdé maso a bílédítì malý skalp. To se mùže nìkdy hodit.–Velký Kondor Jindra, foto Jindøich Kapic–STALO SELibušští hasičina zámcíchHasièi Libuš uspoøádali dne 3. záøí 2005pro své èleny autokarový zájezd na naše hradya zámky. Odjezd byl v 8 hodin ráno. Jako prvníjsme navštívili zámek v Mnichovu Hradišti,poté jsme jeli na hrad Kost a skonèili jsmevzámku v Dìtìnicích. Zájezd jsme ukonèiliveèeøí ve Vesci v restauraci na Blatech. Výletse vydaøil a všichni byli velmi spokojeni, pøíštírok zájezd zopakujeme.–Starosta Jaroslav Kasal, Libuš–øíjen 20055