A jedeme dál! - Mladá fronta

EditorialVýchova dítek v ČecháchVprofilovém rozhovoru si povídámes Magdalenou S., ředitelkou firmy,která zaměstnává 650 lidí, o tom, žekompromisy se naučila dělat až díky své dceři.Mohu potvrdit. A byl bych ještě víc flagrantní;moje dcera mě naučila prohrávat.Třeba když jsme loni na podzim chtěli, abynaše Anička jela coby čerstvý prvňák na seznamovacívíkend, takovou miniškolu v přírodě,co pro ně přichystala její paní učitelka (mladá,veselá a krásná jako obrázek, takže mně velmisympatická). „Nikam nejedu,“ řekla mi dcera.„Jak to?“ ptám se, „vždyť všichni jedou!“ „Řeklajsem paní učitelce dneska ráno, že tam nejedu!“upřesnila. Měla ten výraz, který mě mávarovat, že nemá smysl dál debatovat.Ona prý nebude spát nikde bez rodičů. Přitomod miminkovských let neměla problém být beznás třeba i týden. Ale najednou jako když utne.A já vím, že bych ji do toho autobusu na výletnedostal. Strašlivě by se čílila a plakala. A to miza to nestojí.Třeba si myslíte, že ji rozmazluju. Já nevím.Pro mě je nejdůležitější, aby nebyla neurotická.Když nastoupila na základku, najednou sejejí svět začal hemžit příkazy a pravidly. A kdyžpřijde domů, musí se ještě učit. A taky po soběuklízet oblečení, talíře dávat do dřezu a krmitrybičky. Desetkrát za den jí něco připomínám.Snáší to celkem dobře, i když občas mi vypnezvuk. Já na ni mluvím, a ona mě neslyší. Nazdar.Takže někdy radši ty do sebe srolovaný punčocháčes teplákama odhozený před vanouuklidím do její skříně sám. Kapituluju. Nejsemdůsledný. Proč taky? Disciplínu se učit má, aletaky nemá ztratit bezstarostnost. Nic protirodičům, kteří chtějí dostat z dětí to nejlepší.Věřím, že svým způsobem si naše duše přednarozením své rodiče vybírá, takže takové dětivlastně chtějí být v pořádném zápřahu. Mádcera si ale své rodiče vybrala, aby jí dali svatýpokoj.Každý den teď spolu hráváme fotbal, kde senám vedle míče motá i malý Kuba, který občasdostane do čumáku, ale jinak nás to děsně baví.Anča občas vyšle nějakou šílenou hlášku jako:„Teď jsem si prdla a ten smrad ti jde do těla,do krve i do vlasůůů!“ Pak se tedy jdeme učit,ale déle než půlhodinku tomu nedáme. Já jsemměl ve škole skoro samé jedničky a vždyckyjsem byl hodně ambiciózní. Moje dcera možnánebude tak orientovaná na úspěch. Možnábude chodit na obyčejné školy, a dokonce patřitjen k průměrným žákům. Ale já myslím,že bude v životě spokojenější, než jsem já.Mám totiž pocit, že si nějakým svým šestýmsmyslem vždycky najde to, co ji opravdu baví.A umí si to obhájit proti celému světu. Protožeodmalička jí do hlavy vštěpujeme tři věci:1) nejdůležitější na světě je láska, 2) narodilases, abys byla šťastná a 3) hlavně aby bylalegrace.ZENové čtení vám přejeJan Müller, šéfredaktor▲ a130000572ZEN03

pražský chodEcsedmtipů na skvělámístaPřipravila Hana de GoeijIlustrace Tereza KovandováPtačí výhleDMahlerovy sady 1, Praha 3Jeden z nejkrásnějších výhledů naPrahu je paradoxně z podle mnohýchjejí nejméně hezké stavby– žižkovského televizníhovysílače. Uvnitř najdeteromantickourestauraci Oblacas nezapomenutelnýmpanoramatema výbornou českoukuchyní, která vásvystřelí do oblak.kolem Do kolaRašínovo nábřeží, Praha 2a Ke Sklárně 15, Praha 5Bajkazyl anebdílnu, samoobsluhu,infocentrum, půjčovnua minibar buduje jehoposádka pro všechny,kdo chtějí jezdit po městěna kole, i ostatní, kteříchtějí objevit prostors netušenými věcmia spojeními.Pokouření s oPicíTýnská, Praha 1Bar and Books vytvořili pro milovníky doutníkůprostor ve znamení opic a unikátních doutníkůna zakázku z New Yorku. Doutníkdoporučujeme doplnitpřes den skleničkoušampaňského čidobrého vínaa k večeru koňakem,whisky či rumem.PražskáDžungleNádvorní 134,Praha 7Procházkaautentickýmnočním pralesem,jehož atmosféra jepodbarvena kuňkáním desítektropických žab pralesniček, rostliny,které kvetou jen po setmění, čivýstava orchidejí. To je skleníkFata Morgana v Pražské botanickézahradě.PutinovysamochoDkyKostečná 5, Praha 1Boty, které nosí třebaVladimir Putin. Kabelkaz krokodýla. Oblek, kterýnesundáte. Konceptobchodu Alto Livellozahrnuje exkluzivní selekcivýrobků pro mužeod nejluxusnějšíchsvětových značek,zakládajících sina kvalitě a ručnívýrobě.Džínová láskaRámová 3, Praha 1Taky vás tak,pánové, vytočí, kdyžse vám značkové„džíny“ za párměsíců roztrhnou?Vyražte do DenimHeads, obchodus opravdovýmidžínami. Čekají tuna vás ručně dělanéMomotaro Jeansz legendárníhojaponského denimuči přesná replikadesítky let starýchLevisek 50.Dobro DošliKomořanská 15, Praha-ModřanyChorvatské Café Deco nabízíútulné posezení, pohostinnosta atmosféru ve stylu „domorodých“podniků na Jadranu, a především vynikajícípljeskavici, rizota a každý pátek čerstvéryby, jež si můžete sami okouknouta vybrat. U poledního menu sladká tečkazdarma.▼ a120008732“Tma je pro ošklivé lidi”Světlovody Lightway přivedou zdarmazdravé denní světlo do míst, kde přesden musí svítit žárovka či zářivka.Snižte svoje účty za elektřinu.www.lightway.cz08ZEN

vErbatimNejlepší radyjak uspět v ČeskuVydavatelství Mladá fronta připravilo knihus významnými postavami byznysu, kterýmbyla položena otázka po tajemství jejichúspěchu. ZEN vybral několik inspirativních citátů.Můj děda, profesor slévačiny,mi řekl, že člověk se musísoustředit na to, co umí.Všechny ostatní atributy,jako jsou peníze a úspěch,se tak stanou samozřejmýmdruhotným efektem.Tomáš Plachýšéf firmy Safina, lídra ve zpracovánídrahých kovůŠpatná zpráva musí putovat rychle.Nepřestaňte nikdy vnímat zpětnouvazbu – v tu chvíli byste se začaliblížit k prohře. Vytvořte prostředí,kde se lidé nebudou bát špatnouzprávu sdílet. Soustřeďte 10 % časuna hodnocení toho, co jste jakotým udělali dobře, a 90 % na to, cojste mohli udělat lépe.Jan MühlfeitChairman Europepro MicrosoftNejcennější rada, kterou mám, pocházíz hokejového prostředí. „Dostal“ jsem ji odWayna Gretzkého, jednoho ze sportovníchhrdinů mého mládí. „Bruslím tam, kde puk bude,ne kde je,“ definoval Gretzky tajemství toho, pročje nejproduktivnějším hráčem NHL všech dob.I v byznysu se snažím předvídat, kudy se budeubírat trh, konkurence, inovace, a na takovousituaci se připravit.Jiří Devátgenerální ředitel Cisco Česká republikaJedním z hesel, kterýmise v podnikání řídím, je:„Malý obchod – hodněpráce a málo peněz, velkýobchod – hodně prácea hodně peněz.“Marek Dospivazakladatel a partner investiční skupiny PentaProblémy se samynevyřeší. To jsempochopil na oběděs Pedrem Pickem,který volal ředitelijedné firmy, kterouspoluvlastnil, a mezidvěma sousty mu dalpokyn, aby propustildeset procent zaměstnanců. Na můjudivený pohled reagoval prohlášením,že raději problém řeší dříve, než se z nějstane větší hrozba.Miroslav Zámečníkčlen Národní ekonomické rady vlády a redaktor týdeníku EuroNabízej a staňse předmětemtouhy, nikolivvolby. Za více neždvacet let, co sebyznysu věnuji,jsem nenašellepší motor proúspěšné podnikánínež právě touhua emoce. Emocejsou nejlepšíinvesticí proúspěšný byznys.Zbyněk Frolíkzakladatel a spolumajitelspolečnosti LinetBývalý příslušník elitních britskýchjednotek SAS mi na dotaz, co jedůležité vědět, když je opravduzle, řekl: „If you gonna die, diequickly.“ Převedeno do praktickéhoživota: Nemá smysl vést marnýboj a plýtvat energií v prohranýchbitvách.Dejte lidem prostor pro realizacijejich vlastních chyb. V mé prvnípráci dávali manažeři lidemjasné pokyny, stanovili, jak mávypadat úspěch, a pak jim dalivíce zodpovědnosti a nezávislosti,než si ti zaměstnanci kdy umělipředstavit. Manažeři se prostěstáhli a nechali zaměstnance,aby uspěli nebo neuspěli podlevlastního snažení. Tento přístuppostupně přitahoval určitý typ lidí,kterí se nebáli vzít na sebe velkéúkoly. Tak se buduje skvělý tým.Václav Novák, který řídil restrukturalizaciVítkovic, mi jednou řekl: Manažer je jednodušeněkdo, kdo když lidem řekne, aby něco udělali,tak oni to udělají. Lidé v manažerských pozicích,kteří tuto schopnost postrádají, vždy potřebujínějaké, většinou drahé mechanismy a bonusy,aby motivovali své podřízené.Miroslav Singerguvernér ČNBA120009456Vydrží-li kultura, přežije národ. Toje motto napsané na hlavní budověnašeho MuseaKampa a stále měinspiruje k činnosti.Meda Mládkovásběratelka umění, zakladatelkaNadace Jana a Medy MládkovýchZdeněk Tůmaředitel KPMG ČR a exguvernér ČNBJ. R. Smith generální ředitel AVGTechnologies. V ČR žije or roku 2007.12ZENZEN13

oZhovor[magdalena souček & dcera anna]Předávání žezlaKdyž je vaše maminka šéfka Ernst & Young, pak jsou pro váspráva na Oxfordu logickou volbou. A tak má sedmnáctiletáAnička stejné pracovní tempo jako Magdalena Souček.Ale ne že by jí to nějak vadilo...Text Jan MüllerŽFoto Lucie Robinsonádná žena neobsadila v žebříčku nejúspěšnějšíchmanažerek před ní místatolikrát jako Magdalena. Ví se o ní, žeje extrémně pracovitá a na svých téměř sedmstovek podřízených náročná. Když přijde dokanceláře, lidem tam hned stoupne tepováfrekvence. A přesto nebo právě proto mě napadlopožádat ji o společné setkání s její dospívajícídcerou, která se zrovna hlásí na práva nanejprestižnější univerzity. Jaká je taková želeználady jako máma? Stejně tvrdá? Jak to snášíjejí potomek?A musím říct, že Magdalena s Annou mě překvapovalyod prvního momentu.Když jsme se potkali, bylo pět odpoledne a onyměly za sebou nějakých osm hodin líčení, převlékánía focení. Lucie Robinson se svým týmema lahví šampaňského jsou sice experti v udržovánídobré nálady svých fotografických objektů,ale stejně, říkal jsem si, nebudou už dámy grogy?Jenže šéfka poradenské firmy Ernst & Younga její dceruška si to užívaly, jako by modelingbyl jejich denní chleba. A hned jsem si všimlté neobvyklé blízkosti, která je k sobě poutala.Když spolu mluvily, dívaly se jedna druhé přímodo očí sotva z dvaceticentimetrové vzdálenosti.Objímaly se a smály se před naší fotografkoujako kamarádky, co se doma připravují na party.„Tak kde uděláme ten rozhovor?“ zeptala se měMagdalena. „Asi tady, že jo,“ ukázala ke stolulíčicího zrcadla dřív, než jsem se stačil nadechnout.Jestli v džínách upnutých na štíhlé nohya bílé košili před chvílí působila jako studentka,když na mě promluvila, byla to už zase žena,která o věcech ráda rozhoduje.A tak se s Magdalenou a Aničkou usadíme přímove fotografickém studiu, u stolu s námi jetu ještě Dagmar, půvabná a již velmi těhotnámarketingová ředitelka Ernst & Young, a takyPepina, dcera fotografky Lucie a jejího producentaRobinsona, která nám udělala ovocný salát.Připadám si jako v pořadu Sama doma.Anička mluví potichu, nejdřív nesměle, a častomísto českého slova používá angličtinu. Přitomje rodilá Pražačka a dosud v Praze studuje.Jenže na elitní střední International School ofPrague mluví anglicky, a to i s českými spolužáky.I doma s mámou, která do Spojených státůemigrovala v prváku na medicíně a po roce 1989se vrátila zpátky, střídají češtinu s angličtinou.A někdy mluví oběma jazyky najednou.Jejich společnou vášní je cestování. „Italové mohlipostavit tak velké Koloseum, protože tam bylasilná influence řecké architektury,“ vypráví Aničkao letní dovolené v Itálii a Řecku. Ve vyhlášenémpřístavu Pireus u Atén byly večer skoro jedinýminávštěvníky restaurace, krize prý udělala z kdysirušné hlavní třídy tiché místo. „Nicméně hotelAž na to uklízení botmají vztah dokonalý.14ZENZEN15

studentský úvěr,“ ptám se Aničky. Nedá mi to,abych ji trochu nepopíchnul, a říkám, že určitěbude mít při studiu nějakou brigádu. „Tonejde,“ odpovídá, „na britských školách se přistudiu pracovat nedá.“ Magdalena se zamračí,že ona na studiích v osmdesátých letechv Americe pracovala: „Všichni moji spolužácito tak dělali a sami si platili studium.“ „Alemami,“ říká Anička, „to nebyly private schools,ale state schools a nároky na studium tam bylymnohem menší.“ A tím je to vyřešené. Magdalenamůže být v práci generál, ale na svoji dceruje občas krátká. Ale nedivím se, Anička jejako ta princezna z pohádky. Možná je zvyklána postýlku s nebesi, ale je milá, chytrá, krásná…a pracovitá.Dozvídám se, že každý den má školu od osmido tří, pak jde na tenis, zpěv nebo na tréninksoutěžního tance a večer se v průměru tři hodinyučí. Vede také Motol Hospital Group,spolek deseti studentů, kteří nacvičují pěveckýrepertoár pro domy seniorů. „Tuhle práci mámráda, je vidět, že fakt něco uděláte. Třeba jsmezpívali Tichou noc v jednom retirement housea dvě paní dojetím brečely.“ „Říká se plakaly,“opravuje ji Magdalena.Možná že dceři zaplatí prestižní studium a nechási od ní diktovat, co se bude večer vařit(„Ona totiž jen tak něco nejí“), ale na druhoustranu je evidentní, jak přísně ji odmalička vedeErnst & Youngje jednou z nejvýznamnějšíchfirem poskytujících odbornéporadenské službyv oblasti auditu a daňového,transakčního a podnikovéhoporadenství. Spolu s Deloitte,Pricewaterhouse Coopersa KPMG patří do tzv.velké čtyřky. Celosvětovězaměstnává Ernst & Young167 tisíc odborníků, v Českérepublice jich působí 650.Tržby společnosti v Českudosáhly v uplynulémfiskálním roce78,2 milionu USD.V porovnání s rokem 2011se jedná o nárůst o 6,2 %.V České republice poskytujeslužby 20 podnikůmfigurujícím v žebříčkuTop 30 společností a rovněžvšem pěti nejvýznamnějšímbankám působícím v zemi.n ANIčkA STUDUJe V PrAze, Ale NeMá JeDINéHOčeSkéHO UčITele A celý DeN MlUVí ANGlIcky.Co jste se od sebe naučily?Anička: „Pracovitosta cílevědomost.“ Magdalena:„Dělat kompromisy.“byl stejně drahý jako před krizí,“ dodá šéfka poradenskéfirmy s lehkým podivením. „A v italskémRavelu jsme byly na svatbě jak z mafiánského filmu,samí krásní mladí kluci v dokonalých oblecích,“vypočítávají památné zážitky.Pro Aničku je letošek zlomový rok. Přihlásila sena osm amerických a pět britských škol. Dělalaproto ještě dlouho před maturitou (na její školese jí říká International Baccalaureate) dva mezinárodnísrovnávací testy. Testy IB jsou požadoványpro britské školy a SAT 1 a SAT 2 pro americké.Největším úspěchem ovšem bylo, že byla pozvánana pohovor do Oxfordu. Tam měla rozebratpřípad jistého sporu. „Měla argjuovat pro a proti,“říká Magdalena, opět tím svým roztomilýmjazykovým mixem. „Argumentovat mi šlo dobře.Akorát pak po mně chtěli rozhodnout, kdo jev právu. Řekla jsem, to je těžké, v tomto případěbych mohla hájit obě strany. Asi záleží na tom, projakou z nich bych pracovala,“ směje se Anička.„A už víš, kolik budeš na univerzitě platit?“ptám se. Anička říká, že na některých školáchse školné určuje podle výše příjmu rodičů. Toudiví i Magdalenu.„Už se tě někdo ptal, kolik beru?“ ptá se dcery.„To ne, ale bude to stát pár desítek tisíc dolarů.“Dámy se smějí, i když Magdaleně se asi trochuzatmělo před očima. O pár dní později se Aničkadozvídá, že na Oxford bude zřejmě přijata,poslední podmínkou je, že musí dobře dopadnoutjejí IB zkoušky v květnu. Na Oxfordu stojíškolné 9000 liber ročně, což sice není tak hrozné,ale pozor, není v tom zahrnuto ubytování,jídlo atd.„Takže si vezmeš od maminky úvěr a budešjí to splácet? Protože jinak by sis musela vzítk pracovitosti. „Máma mojíkamarádky jí často říká, aťse pořád neučí a jde někamven. Moje máma, když měvidí, že dělám něco jiného,mi vždycky říká, proč se neučím,“povídá Anička a zasese zblízka podívá Magdalenědo očí. Ta věta je ovšem holékonstatování, není v tomvýčitka, spíš lehké pobavení.Nevadí Aničce, že ji mámaodmala tak péruje? „Já nevím,já nic jiného nezažila.S čím bych měla srovnávat?“Na otázku, co dělá, když seneučí, pokrčí rameny. „Jduven nebo koukám na televizi.“„Nebo hraje na mobiluty draky, že jo. To je hrozný lapač času,“ dodáMagdalena.Ptám se, co pro ni bylo ve výchově nejdůležitějšíAničce vštípit. A zase slyším „tvrdá práce,cílevědomost, odpovědnost“. „A taky čestnost.Vlastně čestnosti ji učila hlavně škola,“ říkáRodina silných žen. Zleva:Magdalena, její dcera Anna,její babička (pediatrička)a matka (také lékařka).16ZENZEN17

Petr Vyroubalspolumajitel advokátníkanceláře Vyroubal,Krajhanzl, Školout (patřímezi desítku největšíchv zemi) pobývalv několika ájurvédskýchresortech v Indii(www.somatheeram.in,www.nilayoram.com),ale i v Německu(www.parkschloesschen.de)nebo Rakousku(www.sonnhof-ayurveda.at).Ceny v ájurvédskýchresortech se pohybují naden od 3500 Kč (v těchjednodušších, zejménaindických zařízeních) až do9000 Kč (v komfortních ažluxusních zařízeních zejménav Evropě).JUDr. Vyroubalnyní spolupracujes největším propagátoremájurvédské medicíny u násMUDr. Davidem Frejem(www.dr.frej.cz) na stavběprvního ájurvédskéhosanatoria v České republice,kde budou poskytoványdlouhodobé detoxikačnía jiné procedury dle principůájurvédy.Před několika týdny jsem se vrátil z jednohotakového ájurvédského „nápravného zařízení“kdesi v Evropě, kde jsem si nechal provést onuúdržbu a očistu. Starali se tam o mě s láskoua náležitou péčí. Všichni se na mě usmívali a jázase na ně. S úsměvem jsem akceptoval i nezbytnévyhladovění, kteréžto je k efektivnímuvýplachu nezbytné.To je tak. Jedete do ájurvédského hotelu, nawebových stránkách nebo brožuře hotelu sipřečtete, že tam vaří báječnou ájurvédskoukrmi (samozřejmě vegetariánskou). To vše sicedostanete v náležitém množství, avšak jen prvníden. Další dny vás již zkracují na vašich existenciálníchprávech a přísunech jídla, a to až dosoudného pátého dne, kdy ráno musíte vypítnalačno božský nektar sestávající z ricinovéhooleje a všelijakých čisticích bylinek, aby u vás zan KAžDý DEN DoSTÁVÁTE méNě A méNě JíDLA.Až NAKoNEc zByDE JEN KLySTýRoVý DRINK...několik okamžiků začal detoxikační orgasmusneboli česky klystýr. Ten božský nektar, to vámřeknu, to tedy není žádné cuveé z Bordeaux, toje frontální útok na vaše zjemnělé a dekadentníchuťové pohárky. Vrazil jsem to do sebe naex jako ten sovětský voják svůj „stakan“ vodkypřed útokem.Na těchto detox pobytech se mi líbí spoustavěcí. Například to, že se vždy ocitnu v drtivépřevaze žen. Prostě ženy efekty ájurvédy a vůbecočistných procesů pořád oceňují více nežmuži. Více než nám jim záleží na tom, aby bylypořád krásné, zharmonizované a mladé. Tonám chlapům je to stále jakoby fuk.Ale myslím, pánové, že přicházíte o mnohé. Určitěby se vám také líbilo, kdybyste se napařovaliv sauně sami s pěti dámami, což jsem zažil přisvém posledním pobytu. A všechny se na váskrásně smějí. Bodejť by ne, když je jich v tomhotelu jako v dívčí škole a vy jste jedinej chlap.A tak si říkám, jsem vůbec chlap, že tam na tendetox jezdím? Nejsem nějakej divnej? No, divnejmožná občas ano, ale faktem je, že vím, žemám v sobě hodně ženského principu a že určitějenom o vlásek nebo jeden chromozom sepři mém narození stalo, že jsem se narodil jakochlapeček.Žádné dogmaLíbí se mi také, že na těchto pobytech se zvolnímoje biorytmy. Ráno si hodím meditaci, potomjógu, v 8.00 na mě čeká pohárek tepléhorozpuštěného másla, které se nazývá ghí. To jetaké chuťovka, vypadá to jako bílé martini, alemusíte to vypít na ex a přitom raději myslet naněco moc příjemného.U takového detoxikačního pobytu však určitěnejde o romantické večery ve dvou při svíčkácha rembrandtovském šerosvitu. Jednak jste věčněz těch olejů, co vám vmasírovávají do kůže,naolejovaní jak sardinky a tak nějak divně voníte.A nejde jen o to hodit svoje hříšné tělo namasérský stůl jako auto do servisu. Je to o jistémmentálním a duchovním usebrání se, kterés tím hodně souvisí. Protože ájurvéda znamenáholistický přístup, to jest tělo, mysl a duchjsou jeden systém. Proto nám také v tom hotelubylo kladeno na srdce, abychom se v zájmuefektivní očisty raději zdrželi používání mobilui notebooku.Ájurvéda ale není žádné dogma, vyznává individuálnípřístup. Každý je jedinečný. I kdyžv zásadě maso patří dle ájurvédské klasifikacepotravin do skupiny tzv. tamasických jídel,tedy těch, která v nás vytvářejí nejvíc toxinů,neznamená to, žebyste se občasnýmpozřením nějakéhotoho mamutadopustili těžkéhohříchu. Na mém posledním pobytu mně velmisympatický indický ájurvédský lékař doporučil,že vzhledem k mému rozložení energií v tělepotřebuji jíst hodně potravin majících v soběhořkost. Nuže dobrá, ale zase tolik hořkýchpotravin v supermarketu nebývá. „Tak si dejtepřed spaním prostě ferneta,“ pravil ten dobrýlékař, „ten má totiž přesně ty bylinky, které potřebujete,abyste byl v harmonii.“ No tak vidíte,milé čtenářky a milí čtenáři. Lékař mně doporučujechlast, a ještě k tomu tvrdej. Ájurvéda jematka s širokým srdcem…n▼ A13100003622ZENZEN23

Zlaté rucE[czech made]TojeTonna židli č. 14 truhláře Michaela Thoneta z roku 1859, jížbylo vyrobeno na 80 milionů kusů, sedával i Picasso.Dnes si na ní pohovíte třeba ve Starbucks. jen máločeských značek získalo takovou globální proslulost. A jejísoučasnost není o nic horší než slavná minulost.Chief officemanagerTovárnyohýbanéhonábytku (TON)Jan Juza nasérii snímkůpro ZENDText Ivan ManolovFoto Tomáš Železnýo Bystřice pod Hostýnem jsem sevydal s velkou chutí. Počátkem devadesátýchlet jsem totiž investoval celýchtisíc korun do společnosti TON (Továrnaohýbaného nábytku), a stal jsem se tedy jejímakcionářem. První zprávy o „mojí“ továrněpříliš příznivé nebyly. Čeští domácí kutilovése chopili inbusových klíčů a vzali útokemglobální hračkářství pro dospělé IKEA, a obchodus ohýbanými židlemi, navíc s historizujícímdesignem, se příliš nedařilo. Po čase jsempřestal hodnotu svých akcií sledovat – zdálose, že jsem jako investor fatálně selhal. Obratnastal někdy začátkem tohoto tisíciletí, kdyse ke mně začaly dostávat ojedinělé zprávyo úspěších TONu, a zejména zprávy o jejichorientaci na design výrobků.Přestože chodit jsme se naučili před milionylet, v sezení jsme ještě úplní amatéři a je to pronás disciplína, kterou se učíme chabých pěttisíc roků. Jistě, od posedávání na studenýchkamenech jsme se dostali k promyšleným sedátkůmčasto roztodivných tvarů. Z překotnéhovývoje technologií a bezprecedentníhoblahobytu jsme se tak nějak posadili na zadek.A málokterý kus nábytku přijde tak často dokontaktu s naším tělem jako židle.Tento důvěrný vztah dal vzniknout nekonečnémumnožství různých typů sedacích pomůcek.Proměnných je tu dost; materiál, početnohou, velikost, tvar nebo barva. Ale pro výsledekje stejně rozhodujícím faktorem účel, kekterému má židle sloužit. Není stejné sednoutsi na židli ředitelskou a na židli, která je připojenake zdroji elektrické energie. Za úvahutaké stojí, že svoje první okamžiky prosedímena židli, která má pod sedákem upevněný nočník,a na podobném zařízení také často svojisedací kariéru končíme.Genialita německého truhláře Michaela Thonetaa jeho slavné židle číslo 14 přináší zajímavýparadox. Design výrobku, který opustiltovární vrata v Bystřici v roce 1859 a dodnešního dne jej bylo vyrobeno asi osmdesátmilionů kusů, ale i jeho konstrukce jsou takdokonalé a trvalé, jako by snad ani nepotřebovalyzměnu. Jenže obrovská nadprodukcea touha po novinkách, tak typická pro dnešnídobu, nutí ke změnám i tradiční výrobce,jako je TON.Vedení podniku naštěstí nehledalo rezervyv levnějších materiálech ani nezačalo učitohýbat bukové dřevo čínské děti, ale investovalodo vývoje a spolupráce se špičkovýmidesignéry. Asi nejúspěšnějším byl pro TONrok 2011, kdy získali dvě ocenění v prestižnímezinárodní soutěži produktového designuRed Dot Design Award. Za jídelní křeslo Meranood italského designéra Alexandra Gufleraa němého sluhu Petalo od italské návrhářkyEugenie Minervy. A rok 2011 v číslech? V tomtoroce byl zisk TONu asi 31 milionů korun24ZENZEN25

Thonetek se majitelé neradi vzdávají.Ani nemusí. Mají totiž výdrž.Židle Dejavu. Ruční ohybopěradlové části nejennejznámějších židlí na světě číslo14 a číslo 18 se provádí pomocítvárnice, jejíž tvar kopírujespeciální pásnice zabraňujícípraskání ohýbaného dřeva.Parním způsobem probíhá takéohýbání sedadla, které jev současnosti víceautomatizované.Židle číslo 18 Židle číslo 20 Židlečíslo 14Nejčastěji se pro jejich výrobu používá buk, který je o něco levnější nežtaké ohýbatelný dub. Výjimečně se ohýbá i jasanové dřevo, ale to už jedražší a zajímá spíše fajnšmekry. Židle je testována na 110 kilogramů, ale jeověřeno, že v rámci dynamického testování unese i 200 kilogramů směremna sedák a 73 kilogramů v tlaku na opěradlo. Slavnou židli č. 14, která vážíjen 3,3 kilogramu, bylo možné pořídit v roce 1930 za 6 rakouských korun,dnes stojí 1795 Kč. Za průměrný plat si tedy můžeme pořídit zhruba stejnýpočet „čtrnáctek“ jako tenkrát.Křeslo Wave, kteréje nejdražšímohýbanýmnábytkem TONu(43 410 Kč),představujeexkluzivní solitéroceněný titulemNábytek roku 2011.Přestože tentokousek s vysokýmpodílem ruční prácenení pro každého,ročně se ho prodávíce než 70 kusů.(Designér MichalRiabic SK)Ocenění Red Dot Design Award pro křesloMerano nastartovalo prodej této novinkyvýrazně rychleji než u jiných produktů. Cenaod 4633 Kč. (Designér AlexanderGufler AT/IT)Limitovanáedice sáněknavrženýchstudiem OlgojChorchojvzbudila velkýzájem předevšímv Japonsku.stoleka židličkaPetitpři celkovém obratu kolem 700 milionů, což je pětinásobnézvýšení oproti roku 2010. A kolik to dělá v židlích? Zhruba9 tisíc židlí týdně a 450 tisíc ročně.3D bukLesnatá krajina Hostýnských vrchů oplývající bukovými lesyBystřici pod Hostýnem k výrobě nábytku předurčila. Ohýbanýnábytek se zde vyrábí už 150 let v zásadě stejným způsobem.Převážně bukové hranoly nebo z nich vysoustružená kulatinase napařují v syté páře a poté se ohýbají pomocí primitivníchforem. Nějakou dobu zůstávají upevněny v těchto tvárnicícha poté doschnou a dozrají do potřebného stavu. Celý procestrvá na dnešní poměry poměrně dlouho, dřevo je připravenok další operaci nejdříve druhý den. TON se ale pochopitelněnevyhýbá moderním technologiím, takže v tovární hale narazítena sofistikované, počítačem řízené stroje a potkáte tui sympatického robota.To, co však vytváří atmosféru továrny především, je vztah lidía materiálu. Každý kousek dřeva zde projde rukama některéhoz více než osmi stovek zaměstnanců a původní technologicképostupy, jako například trojrozměrné ohýbání dřeva, připomínajíspíše rituální tanec dvou bojovníků než pracovní úkon.Vyrábět funkční a krásné výrobky samo o sobě nestačí. Je třebaumět je také prodat. Marketingové oddělení TONu je v tomtoohledu úspěšné – zhruba 80 % výroby jde na export. Historickypředevším do zemí, jako je Německo, USA nebo Francie.V současné době však roste zájem ze Skandinávie nebo Švýcarska.Doslova husarským kouskem se jeví úspěšný prodejžidlí do Japonska, které má, stejně jako další asijské země, přecejenom jiné preference, co se sezení týče. Na druhou stranu▼ A130000869ZVEME VÁS NA NEJVĚTŠÍ MEZiNÁrodNÍVElETrh koSMETiky A ZdrAVéhožiVoTNÍho STylu V ČrPVA EXPo PrAhA – lETŇANywww.WorldofBeauty.czZA koSMETikou do lETŇAN1. – 2. března 201326ZENZEN27

Stůl z ohnutých bukovýchhranolků vyrábí TONpouze na zakázku.n UMěNí OHýbAT bUkOVé DřeVO Se V kRAJI DěDíA SVýCH „OHýbAČů“ SI fIRMA CeNí.– Japonci jsou velkými milovníky designu a jejichpřízeň je pro TON, stoprocentně českoufirmu, potvrzením kvality a vstupenkou doprvní nábytkářské ligy. Design, zdá se, stojí i zadalšími obchodními úspěchy společnosti.Největší světová síť kaváren Starbucks odeberev tomto roce 20 000 židlí pro svoje pobočkyv USA. Na židlích z TONu sedí i hráčibaseballového klubu Texas Rangers v Dallasunebo zaměstnanci centrály Microsoftu. U násnarazíte na thonetky například v Čestru, jednéz nejlepších restaurací specializovaných nasteaky.V posledních letech se podařilo posunout vnímáníznačky ve světě, a to hlavně díky cenámz prestižních světových výstav. Nemalou rolihraje i to, že je TON firmou s demokratickýmvedením, otevřeně komunikující jak směremdovnitř, tak ven. Hlavním akcionářem a takégenerálním ředitelem v jedné osobě je v současnédobě Milan Dostalík.„Mezi vedením a lidmi z výroby nestojí žádnázeď a tímto způsobem komunikujeme i s veřejností.Ve firmě je minimální fluktuace, cožje důkaz, že jsou spokojení jak lidé, tak společnost,“říká chief office manager Jan Juza,sám vystupující velmi uvolněně a neformálně.„Dříve se možná některé věci týkající se výrobytajily, ale dnes je to naopak. Rádi svoje postupyukazujeme, na jedinečnost naší technologiejsme hrdí a považujeme ji za součást našehopříběhu.“Mohlo by se zdát, že ve společnosti s takdlouhou historií, poměrně konzervativnímitechnologickými postupy a nejstarším materiálemsvěta snad ani není prostor pro inovace.Inovace se projevují především ve vnějšíchznacích – v jejich vizuální a funkční kvalitě.I malá změna v úrovni lesku laku může znamenatvelký efekt. „Neustále hledáme cestyke zjednodušení a minimalizaci technologickýchi prodejních procesů,“ potvrzuje JanJuza, jak je každý detail v ostré konkurencidůležitý.Mimořádná odolnost ohýbaného nábytku jedána právě jedinečností technologie, materiálua konstrukce. Umění ohýbat bukové (okrajověse používají i jiné druhy) dřevo se v krajidědí a svých „ohýbačů“ si firma cení. Napříkladv Rakousku už toto umění před několikalety zaniklo.Cesta, kterou se TON vydal, ale rozhodně neníjednoduchá a ne vždy se vše daří podle plánu.„Nový výrobek někdy na papíře vypadá skvěle,ale jeho úspěch může ztroskotat na technologickýchmožnostech nebo na nějakém detailu,který způsobí, že se prostě neprodává nebonefunguje tak, jak jsme očekávali,“ vysvětlujeJan Juza. Na prodej výrobků mohou mít vlivi ty nejmenší detaily. „Setkal jsem se napříklads reakcí zákazníka, kterému na pohled subtilnía lehká, ovšem mimořádně pevná židle s velkounosností nepřipadala důvěryhodná.“Jestli jsem ještě akcionářem TONu, nevím, vevěcech finančních jsem byl vždy trochu laxní,a je možné, že jsem o svoji investici dávnopřišel. Musím však říct, že jsem opouštěl továrnuTON s úsměvem fanouška, jehož týmprávě vyhrál důležitý zápas. A jako správnýfanda jsem také nehleděl na své pohodlí anipři psaní tohoto textu a přinesl jsem si protuto příležitost z půdy svoji starou a krásnouthonetku.nA12000828328ZENZEN29

Jaroslav Vrabec (21)Sales manager, Mladá frontaKdyž byl Jarda ještě malý,přál si řídit letadlo. Dnespracuje jako obchodníkv Mladé frontě a sní o tom,jak bude jednou řídit vlastnícateringovou společnost.Jonáš Drobík (24)Podnikatel, řídí JuniorPrague Business ClubAmbiciózní podnikatel se podvou letech rozhodl radějipro byznys v nemovitostechnež pro studium na NewtonCollege. Dnes řídí malýklub pro mladé podnikatelea touží po harmoniis přírodou.Jana Buryšová (21)Studentka politologiea mezinárodních vztahůna FSV UKJaně by se zase líbilo teplémístečko na ministerstvua nejvíc se těší na krmeníholubů a dopolednívysedávání u piva ve stáří.n I když MlAdÍ VSAdIlI NA VySOkOŠkOlSkéVZděláNÍ, NENÍ JIM TO NIC PlATNé.u startovní čáry, nakreslené v diskrétní vzdálenostiod okýnka na úřadu práce, každý pátý(21,3 %) ze všech mladých lidí, natěšených a připravenýchskočit do pracovního procesu. A tojsme na tom ještě skvěle.Ve zbytku Evropy jsou čísla a samotná realitaještě děsivější. Podívejme se třeba trochu najih – bez práce je téměř 60 % mladých Španělůdo 25 let, o moc lepší to není ani v kategorii25–35 let. To nutí 70 % mladých od 20–29 let žítna hromádce s rodiči a prarodiči. Ne snad žeby neměli rádi babičku s dědečkem, ale východiskočasto hledají vycestováním za hranice,kromě posledních bezproblémových států typuNěmecka paradoxně zejména do Jižní Ameriky,odkud proudily v době například argentinskéhobankrotu v roce 2001 na Pyrenejský poloostrovdavy. Tam se ale setkávají s tím samým codoma, jen s rozdílem, že zde jsou bez zázemí,osamělí a „druhořadí“. A přitom jde o nejvzdělanějšía jazykově nejlépe vybavenou generaciv historii.Mladí Řekové (57 % bez práce) zase odcházejído Číny, nebo dokonce Íránu. Nejde ale jeno problém „líných“ Řeků a Španělů, jak senám snaží namluvit média. Obrovskou nezaměstnanostmladých řeší i Slováci (30 %)a celý Západ (průměr EU je 23 %). A taky Američané(16 %).I když dnes velká část mladých vsadila na vysokoškolskévzdělání, není jim to nic platné.Ona prvorepubliková mantra „vystuduješ-livysokou, najdeš místo, kde tě budou povyšovataž do důchodu, založíš rodinu a nebudešse muset o nic starat“ je dávno passé. Jako bysi toho ale nikdo nevšiml, a tak krutou realitučasto zjistí student až po dokončení školy.A pak už jen žasne.Škola hrouNa této naivní myšlence se dá také náramněvydělat. To se takhle založí soukromá škola,nazve se třeba podle nějakého českého velikána,například Járy Cimrmana, a do ní, podslibem skvělého uplatnění, nastrkáme zoufaléa mnohdy i podprůměrné mladé lidi, jejichžrodiče rádi za tuto falešnou jistotu ochotně zaplatíod 15 do 120 tisíc za semestr. Soukromýchvysokých škol tu máme čtyřicet pět s téměř60 tisíci studenty, oproti šestadvaceti veřejnýms 350 tisíci, což jevzhledem k počtuobyvatel víc nežmoc. Taková většíškola může aledosáhnout obratu až 400 milionů ročně. Cožnezní jako úplně marný byznys. A kvalita vzdělání?Záleží na tom?Některé školy nabízejí dokonce finanční odměnu,přemluvíte-li ke studiu kamaráda. A pak, pozamáčknutí slzy z dojetí nad touhou po vzdělanémnárodě našeho soukromého vzdělávacíhosektoru, přichází facka přes teorií nasáklé hlavystudentů humanitních oborů, kterým se podařído pracovního procesu nastoupit. Ti zase metodoušoku zjišťují, že praxe je tak trošku jináa v práci znovu studují to, co už by vlastně měliumět.V takových Spojených státech mají zase plnéruce „práce“ se splácením studentských půjčeka podle všech indicií zde vážně hrozí další dlu-hová bublina. Více než 3 z 14 milionů absolventůse studentskou půjčkou totiž nejsou schopnysplácet nejen proto, že náklady na studiumse zvedly od roku 1976 o 1000 %, ale také proto,že nemohou sehnat odpovídající práci, a pokudano, tak za minimální plat; stávají se otrokysvých dluhů hned na startu. Pro představu, průměrnýdluh za studium je okolo 30 000 dolarůročně, tedy přes půl milionu korun. Trefně topro Wall Street Journal glosovala třeba čerstváprávnička Tracey Paulsenová, kterou stahuje kednu půjčka 200 tisíc dolarů: „Je to jako smyčkakolem krku, z níž není úniku.“To všechno dalo vzniknout armádě takzvanýchNEETů (Not in education, employmentor training) – mladých, kteří již nestudují aninejsou zaměstnaní. Tito lidé nezískávají potřebnépracovní návyky, praxi a jejich motivaceje nulová.Ach synku, synku...Naskýtá se zde otázka, jestli je to skutečně jenchyba společnosti, nebo samotných mladýchabsolventů. Možná si přespříliš často vybírajíhumanitní obory, které jsou jaksi „přitažlivější“.Najednou tu máme samé právníky, sociologya manažery. Přitom technické obory,ač také trochu trpí, volná místa nabízejí. Alenejen technické. Zlatou žílou nejspíše budeopět zemědělství, jak se pomalu ukazuje v krachujícímŘecku, kde vzdělaní lidé pod vlivemnedostatku práce utíkají z měst na venkov,kde si všechno potřebné vypěstují a vychovajía snaží se přežít nezávisle na zkolabovanémstátu. Zároveň se zemědělství stává čím dál tímperspektivnější oblastí, a to i v investicích, jakse v článku Newsweeku s příznačným názvem„Marry a farmer“ vyjadřuje Jim Rogers, slavnýamerický investor: „V Lamborghini budou začas jezdit právě majitelé farem.“Protikladem je rozšířená „rozmazlenost“ vysokoškoláků,která se projevuje nepřizpůsobivostí.Když ve svém oboru nemohou najít uplatnění,odmítají dělat cokoliv jiného – vždyť tostudovali nekonečných 5 let, a společnost jimto jednoduše dluží! Ti ostatní pak pracují téměřza nulový plat, postačující sotva na bydlenía balení prášků na uklidnění, jen aby nabralialespoň nutnou praxi, nebo převracejí někdehamburgry.Házet ale veškerou vinu na dluhovou krizi jetrochu omezené. Za všechno si můžeme taktrochu sami. V minulosti bývali mladí jakýmsibarometrem společnosti – když hrozil nějakýproblém nebo se společnost příliš „kazila“,vyrazili do ulic (hippies), nebo se aspoň snažili„nastavovat zrcadlo“ svým zcyničtělým rodičůma prarodičům, neztráceli ideály. Poslednígenerace se ale prostě a jednoduše nechalykoupit a utopit v záplavě značkového a zbytečnéhozboží, a víc se starali o design a tanečnípózy ve stylových klubech.Navíc se začíná projevovat demografický průšvih,o kterém víme, že má přijít, a tohle je jehozačátek. Jen za 20 let zde bude více než 40 % lidínad 60 let. Žijeme zdravěji, jíme zdravěji (aspoňteoreticky), žádné větší války, choroby, medicínanás udržuje stále déle naživu a tak dále.A tito lidé budou stále pracovně aktivní a promladé se nové pozice tvořit nebudou. Mladílidé byli vždy těmi, kdo přinášejí nové nápady,změny a posouvají společnost dál. Ale zároveňzde hrozí nebezpečí – dnes jsou frustrovaní, bezmotivace, zoufalí. A cítí se podvedení. A mladýmuž bez práce a budoucnosti, to je ta nejvýbušnějšímožná kombinace.nJonatán Novák (20)Grafik a animátor na volnénoze a student výtvarnéškoly Václava Hollara.Má svou kapelu, se kterou tochce někam dotáhnout, alestejně by se raději odstěhovalněkam od civilizace.MichaelaKohličková (20)Technická podpora I-StyleCZ, student ČVUT FELBývalá profesionálnítanečnice a zarputilázastánkyně Applu by chtělaexistovat až tak za sto leta zažít kybernetický svět,kdy vše bude jednoduché.Ale spokojí se s 50 000 Kčměsíčně.Michal Ježek (21)tatér studia Horror VacuiV Česku se mu moc nelíbí.Chtěl by žít v Londýně nebov Berlíně a zastává názor:„Snaž se jít dopředu, protožeto třeba může být lepší. Aleto nikdy nezjistíš, pokudzůstaneš zaseknutý najednom místě.“38ZENZEN39

portrét[DaviD Mencl]Buddhista:Já stavím „pohodově“Je majitelem stavební firmy, která postaví nejvíc rodinných domův republice. A teď prosazuje vícegenerační domy a s nimizapomenuté umění, jak soužít s rodiči...Roční obratEkonomických stavebza rok 2012 činil560 000 000 Kč.Nejlevnější a nejdražší důmz nabídky v katalogu firmy:2 + kk za 1 600 000 Kč,nejdražší8 + 2 + 2 garáže za7 500 000 Kč.Text Alex VyroubalFoto Jakub Davidže bude majitel úspěšné stavební firmybydlet v domě s trojúhelníkovýmpůdorysem, prosklenými stěnamia výhledem na les, to se dá tak nějak očekávat.ale tunová socha Buddhy na zahradě?čerstvý čtyřicátník david mencl v tmavěmodrém saku, který působí na první pohledklukovským dojmem, z mého výrazu zřejměvytušil, jaká bude moje úvodní otázka. kdyžjsme se usadili v obývacím pokoji s výhledemprávě na onen monument, ihned spustil o svéveliké lásce – buddhismu, ke kterému hopřivedla před pár lety kniha Buddhovacesta.n V Polsku se české firmy řadí nad ty místní.na sloVensku je to těžší kVůli nacionalismu.Buddhismus však odmítá brát jako víru, chápeho jako filozofii. možná proto, že je muproti srsti zejména římsko-katolická církev,„velmi netolerantní a naprosto nepřizpůsobivádnešnímu světu“. „díky tomuto volnomyšlenkářskémupřístupu k víře se mi častostává, že se dostávám do velkých diskusí seznámými při návštěvách Polska, kde se mě popár sklenicích vína snaží konvertovat aneboalespoň konfrontovat.“to, co šéfovi společnosti ekonomické stavbyna buddhismu imponuje nejvíc, je, že lidemtakříkajíc nic „necpe“, nevzbuzuje v nich pocitviny, nevyhrožuje božím trestem a hlavněneříká, co má dělat. a tak se řídí jednou zezákladních buddhistických manter: „nevěřtomu, co ti kdo říká, ani když já ti to říkám,hledej svět svou cestou.“i proto david mencl začal podnikat ve velmiútlém věku. už jako dvacetiletý student bylpřizvaný do it firmy vyvíjející stavební softwarena pozici výkonného ředitele. Po dvouletech tvrdých příprav ale spolu se svýmikolegy ještě před slavnostním uveřejněnímzjistil, že software už má nelegálně část Západočeskéuniverzity v Plzni a kdejaká stavebnífirma. i když projekt skončil fiaskem a nepřemožitelnýhardwarový klíč byl přemožen zlatýmačeskýma ručičkama, v roce 1998 davidmencl s kamarády založil ekonomické stavby– zejména proto, že se v té době stavělypřevážně velké rodinné domy a mladé rodinyz jeho okolí si svůj domek nemohly dovolit.„tak jsme se rozhodli jim menší domy postavita lidé už pak začali chodit sami, takže jsmeani nepotřebovali jakoukoli inzerci.“ V roce2013 staví rodinná firma se 70 zaměstnanci340 domů po celé české republice, ale působíi na slovensku a v Polsku.Úspěch však před pár lety davida dovedl ažk zamyšlení o hlubším smyslu svého konání.své „poznání“ se postupně pokouší vtělit dosvého byznysu. „možná to bude znít trochunabubřele, ale snažím se najít harmonii v lidecha myslím si, že poskytnutí zázemí, jakoje promyšlené bydlení, je způsob, jak dát někomukus ze životního štěstí.“ to by mohl říctkaždý stavař, ale ten „buddhistický“ šel mnohemhlouběji. myšlenky ho dostaly napříkladaž k téměř zapomenutému vícegeneračnímubydlení, protože přikládá velkou důležitosttomu, aby rodina byla v kontaktu. „Kdyžvztahy rozstřihneme, začne trpět vše ostatní.Tomu vícegenerační bydlení zabraňuje a zátěžpro manžele není tak velká, díky rodičům,kteří jsou nablízku a můžou pomoct,“ říká.Dům s příručkouStejnou výhodu vidí ve stáří, protože nepředpokládá,že by se z důchodu, který mámeod státu, někdo dokázal uživit. Více než70 procent lidí u nás odmítá žít se svými rodiči.Problém však vidí stavitel Mencl spíšev tom, že se vícegenerační domy dříve stavělyvelmi špatně. Dnes kromě perfektního stavebníhokonceptu, který musí nutně oddělovatdomácnosti, chce k domu sepsat doslovapříručku, protože spousta lidí není natolikkomunikačně vybavena, aby spojení vztahu,další generace a prostory stavby zvládli sami.„Přinejmenším dostanou malý vzor, abyo tom alespoň přemýšleli.“Uvědomil si také, že si mnoho rodin nemůžedovolit začít stavět, protože je pro ně velmitěžké získat na stavbu hypotéku. Rozhodlse tedy ve firmě vytvořit projekt „pohodovástavba“, kdy klient zaplatí zálohu 170 000Kč, Ekonomické stavby samy zafinancují výstavbua tu jim člověk zaplatí až po převzetídomu, neboť na hotový dům je získání hypotékymnohem snazší.Pokud jde ale o finance, ne vždy to dopadádobře. Na Davida Mencla osobně se sneslčerný mrak v době, kdy se pokoušel poskytovatúvěry 17 procentům klientům ze svéhovlastního úvěru, aby dosáhli na hypotéku– to ještě neexistovala Pohodová stavba. Několikklientů nebylo úvěr schopno splácet,dostali se do platební neschopnosti, dům nedostali,a tak se začali bránit žalobami.Firmu to ale nerozhodilo a dál funguje, ačkolinehodlá nutně zvyšovat produkci. „Za hlavnícíl jsme si teď dali vstoupit na německý trh,to je velká výzva,“ říká David Mencl s respektem.„Když jsme přišli na polský trh, tak tobylo jednoduché. České firmy si tam zařazujínad úroveň místních firem. Na Slovensku tobylo trochu těžší, protože Slováci jsou dostnacionalisti. Na jednu stranu chtěli služby,které na místním trhu nebyly, ale na druhoutam občas zaskřípe, že náš ředitel neumí úplněperfektně slovensky. Ale Německo se svýmitvrdými regulacemi a tvrdou konkurencí,to bude trochu něco jiného. Ale kdo ví.“ nV šestadvaceti letech založilDavid firmu na stavbu conejlevnějších domků, protožezjistil, že mladé rodiny z jehookolí si tehdy nemohly dovolitstavět (na snímku ve své domácíposilovně).40ZENZEN41

EportážZmrZlýsvětadílFotograf a cestovatel Jan Hocek se vypravilna antarktidu, která se stává velkým turistickýmhitem. Hlavní sezona? Únor a březen!Zátoka Paradise Bay, místo strmýchútesů, ledovců a plovoucích ker. Tadyuvidíte Antarktidu v celé jejídokonalosti.42ZENZEN43

osud[Ilja StaševSkIj]Bankéř zločincemsnadno a rychle...n Na sezNamu osobNevydaNých evropskouuNií do ruska seNacházím vedle jmeNopravdu zvučNých, jakoje boris berezovskij.Měl svobodu i peníze, ale lehce nabyl, lehce pozbyl. Pozoruhodný příběho vzestupu a pádu, byrokracii, korupci, lhostejnosti, zlobě i utrpení vyprávíněkdejší ruský bankéř, dnes azylant v České republice.Ilja Staševskij, 54 let. Napočátku 90. let založil v Ruskubanku, kterou v roce 1997prodal a odstěhoval se doPrahy. Po roce byl ale obviněnze spiknutí a zatčen...Text Ilja StaševskijKFoto Tomáš Železnýdyž tato historka nedopadla tragicky,což se klidně mohlo stát, vypadá teďponěkud vtipně, neboť se na seznamuosob nevydaných Evropskou unií do Ruska nacházímvedle jmen opravdu zvučných, jako jenapříklad Boris Berezovskij, a zároveň shánímpořád nějakou práci, abych přežil a vrátil dluhy.Podařilo se mi zažít neobvyklé dobrodružství, zakteré by asi nějaký boháč i zaplatil, kdyby si byljistý, že dopadne dobře. Měl jsem takové neobvykléštěstí narodit se v podivném státě, kde semůže stát naprosto cokoliv.Češi se nedůvěřivě ptají, jak je to možné, že sečlověk rozhodl a založil vlastní banku. Ano, jakse říká v Albertu, slyšeli jste dobře. Skutečněse mi podařilo otevřít vlastní banku, a bylo toza babku: stačil základní kapitál za cenu bytu1 + kk. V 90. letech to bylo v Rusku možné, stejnějako jste si mohli otevřít menší záložnu. Absolvovaljsem bankovní kurzy a pustil se do práce.Nebylo to kvůli kriminalizovanému obchodnímuprostředí snadné, ale celkem to šlo.Jenže ještě z doby Sovětského svazu mi zůstal senbydlet mimo vlast a v roce 1997 se naskytla vhodnápříležitost. Národní banka požádala o navýšenízákladního kapitálu a mně nezbylo nic jinéhonež opustit finanční trh ve prospěch těch, kdodostatek peněz měli. Prošel jsem auditem národníbanky, splnil všechny požadavky a rozloučil ses bankou, která pokračovala s novým vedením.Přestěhoval jsem se do Prahy, založil menší realitku,dostal povolení k dlouhodobému pobytu a žilv klidu bez obav, že mě někdo bude vydírat anebomě jen tak mimochodem zabije.Uplynul rok a přišel čas prodloužit platnost cestovníhopasu. Naložil jsem se do auta a jel doMoskvy, během týdne si zařídil doklady a s radostíjel zpátky. Na hranici s Ukrajinou proběhla celníkontrola, pohraničník bouchl do pasu razítko potvrzujícípřekročení hranice a následně jsem bylzadržen a přepraven na policejní stanici. Vypadaloto natolik podivně, že se dalo předpokládat, žese připravuje nějaký zločin – a proto pokus o útěkměl smysl. Nepodařil se však; byl jsem zmlácena umístěn do špinavé cely bez oken, ventilacea záchoda (namísto něj obrovský kýbl), kde tráviličas v mlze kouře převážně místní zločinci.Vysvětlení přišlo až za několik dní, když přijel generálz Moskvy a laskavě mi sdělil, že jsem zorganizovalspiknutí proti ruské vládě a ukradl za pomocisvé banky 230 milionů dolarů. Přečetl jsempapíry a říkám: „Pane, to nejde. Ve zmíněné dobějsem v bance už nepracoval, a navíc bydlel v Praze.K vládě také žádný vztah nemám a o těchtopenězích nevím nic.“ „Ale pracoval,“ odpověděl,„jinak nejsem generál.“Mlčte, nebo...Přepravili mě vlakem do města Rostov, jehož věznicemě odmítla přijmout. Poté jsem byl umístěndo místnosti asi 1 x 1,5 metru na letišti a čekal párdní, až se pan generál a jeho doprovod zbaví žízně(vodku pili cestou jako vodu a jednou uvolnilii pro mě lahev piva).Konečně jsme se všichni dostali letadlem doMoskvy. Ocitl jsem se před branou věznice MatrosskajaTišina. Hrůzný to byl okamžik, aleslova jednoho člena doprovodu zněla optimisticky.Ještě ve vlaku mi řekl: „Líbí se nám, jakse držíte. Abyste věděl, nemáme na vás nic. Alekdybyste to někdy někomu řekl, zabijeme vás.“Inu, aspoň tak.Ve věznici vyšlo najevo, že potřebné papíry prozatčení nejsou, generál ale všechno domluvil.50ZENZEN51

O soudu nemohla být ani řeč, stejně jako o jednorázovéjehle při odběru krve. Tak začal nejexotičtějšírok mého života.Dieta v gulaguOdvedli mě do přízemní cely, v níž se toulalilíní tuční potkani a bydlel jeden nemocný vězeň.Okno zakrývala jen mohutná mříž, všechnobylo hrozně špinavé a byla tam neuvěřitelnázima. Vedlejší celu obsadili nemocní tuberkulózoua AIDS. Záchod jen jeden pro všechny. Dostatse tam je možné pouze dvakrát denně, stejnějako pro vodu. Strávil jsem dva dny vestoje,abych se ničeho nedotýkal, a pevně se rozhodl,že tady ztratím vědomí, pak aspoň nebudu cítitnic. Naštěstí bylo toto bydliště přechodné. Dalšícelu někde nahoře jsem uvítal jako palác, i kdyžtam na 10 metrech čtverečních bylo tolik lidí, žese nedal udělat ani krok. Trávil tady čas i pruhovanýkocour Vasja, jehož život byl samé trápení,neboť se den co den pokoušel utéct a pokaždébyl bit. V cele pro šest se lidi střídali na postelích,aby se vyspali, čtyři až šest hodin za den. Navícse pořád kouřilo a televize běžela naplno od ránado rána.Peníze, nebo pojdešByl jsem přemístěn znovu na „speciálku“ a dostali nějakou podobu lékařské pomoci kvůli poškozenépáteři a následkům otřesu mozku, pocházejícímz doby zadržení. Léčba byla jednoduchá:když máš peníze, máš i léky, většinou ty nejjednodušší.Jinak zadarmo i pojdeš. Tři chlapi zemřelipřed mýma očima skoro stejně. Na začátku jimbylo špatně, žádali o pomoc, poté byli připoutánik posteli, aby se neplazili po podlaze během agonie.Přes noc odcházeli „na svobodu“.Chodil ke mně vyšetřovatel a stále nabízel k podpisuprázdné protokoly výslechů a jinou verzi obvinění,vyhrožoval. Dokonce dorazil i důstojníkspeciálního oddělení věznice a zeptal se vyšetřovatele,kde jsou nějaké papíry potřebné k tomu,abych mohl být ve vězení. Vypadalo to nadějně,ale pánové se i teď‘ domluvili na tom, že napíšouprotokol, že jsem odmítl odpovídat, a proto nenížádná možnost shromáždit potřebné doklady.Jednou se zastavil i člen doprovodu, kapitán FSB.Byl jako i dříve trochu nestřízlivý a klidně mněpodepsal žádost o ukončení nezákonného jednánív nepřítomnosti právníka.Kupodivu také vězeňská nemocnice vydala potvrzenío odmítnutí lékařské pomoci a nutnostiléčení ve specializované nemocnici. Proběhl konečněi soud, jenž odmítl připojit k věci všechnylékařské zprávy s výjimkou jedné, kterou přineslpředstavitel generální prokuratury. Sehnal někdekousek papíru, jako recept, a tam bylo napsáno,že jsem zdráv. Paní soudkyně tento doklad k věcipřipojila a bylo hotovo. Mimochodem jeden vězeňse mě jednou zeptal, co si myslím: jestli tobylo lepší, anebo horší za Stalina.Pamatuji si setkání v jedné z cel s primátoremfilipínského města Baguio panem Labo. Ten bylobviněn z vraždy. Byl lékař a nějaká jeho pacinSTO LIDí NA 30 M 2 , TePLOTA 40 °C, šVáBI A VšI;LIDI Se POTí JAKO V SAuNě, JeN BeZ BAZéNu...Vypadalo to exoticky, ale všichni byli spokojení,neboť věděli, že na většinu z nich čekají velké,takzvané společné cely, ve kterých bydlí víc nežsto vězňů a chybí tam naprosto všechno. Každýnováček se modlil, aby zůstal na této „speciálce“.Pravidla jsou jednoduchá – pokud konfidentimají, co by z tebe vytáhli, nebo když máš „pro náčelníkanějaký prachy“, přemístěn nebudeš.Když přišel vyšetřovatel, řekl, že moje vina je samozřejmostí,a nadlouho zmizel. Psal jsem denněněkolik stížností, k soudu také. Nedostal jsemžádnou odpověď, vyjma od generální prokuratury,která odpověděla, že obdržela mou stížnost, jižjsem poslal komisi lidských práv při úřadu prezidentaBorise Jelcina, a považuje mě za zatčenéhozákonně, protože jsem shledán vinným.Objevil se i advokát, který mi byl přidělen,a hned na počátku si provokativně postěžoval,jak obtížné pro něj bylo vyzvednout a zničit moužádost podanou k soudu. To byla hloupost, řekl,a domů mě prý stejně nepustí. Nepřišlo úřednírozhodnutí o prodloužení vazby, všichni na celepořád oznamovali bachařům, že ten a ten je tadynezákonně, a já jsem začal držet hladovku. Zadeset dní jsem zjistil, že to vůbec nikoho z personálunezajímá. Po ukončení hladovky mě okamžitěhodili na společnou celu.Nemyslím, že bych přeháněl, kdybych ji přirovnalke koncentráku. Stovka lidí na 30 metrechčtverečních, teplota vzduchu 40 stupňů, vlhkost100 procent (z kohoutku teče jen horká voda), obrovskémnožství švábů a vší, lidi jsou jen v trenkácha potí se furt jako v sauně, jen bez bazénu.A žádná možnost si sednout. Tak jsem se naučiltrávit 18 hodin denně vestoje a obdivovat svouvlast. Na této cele bylo hodně lidí s onemocněnímikůže, vlastně skoro všichni. Lékařská pomocale byla nulová. Kdyby tu bydlel nějaký kocour,nepřežil by asi už jen kvůli přepychové stravě:kousek chleba denně, několik lžic kaše, stejnémnožství páchnoucí polévky a cukr, kterým byšlo tak leda naplnit krabičku od zápalek (konečnějsem shodil 46 kilo). Potkal jsem jednoho spoluvězněze speciálky a vůbec ho nepoznal, zhublnapůl.Obrovskou úlevou a odpočinkem se pro mě stalopsychiatrické vyšetření ve zvláštním zařízení, pojehož absolvování na mě znovu čekala společnácela, ale v jiné věznici. Tam jsem s určitým zpožděnímzačal ztrácet rozum, čehož si všichni okamžitěvšimli, a nastaly lepší časy.entka z Ruska zemřela po operaci, kterou údajněpokazil. Dopadl ale dobře. Vyšetřovatel odněj požadoval nepříliš velkou částku a hned hopustil domů s podmínkou, že nebude poskytovatžádný rozhovor novinářům a hned opustí Rusko.Konečně podobným způsobem začala generálníprokuratura jednat i se mnou. Uplynul rok, vyšetřovánízkolabovalo, generální prokurátor odmítlprodloužit mou vazbu, a generál (nyní pracujejako advokát) mi „sliboval“, že jediná možnost,kterou mám, je, že za ním přijdu a uznám svouvinu – on že za mnou už nepůjde. Nakonec alepřišel a nabídl propuštění na kauci – za 100 tisícdolarů. Souhlasil i s polovinou částky. Potvrzenío přijetí kauce jsem samozřejmě nedostal, propuštěnjsem ale byl.Ten okamžik vypadal zajímavě. Až na posledníchvíli, kdy chybělo jen razítko potvrzující mé propuštění,odpovědný pracovník věznice řekl vyšetřovateli,který pro mě přijel, aby ukázal potvrzenío přijetí kauce. Pan vyšetřovatel chvíli přemýšlela odpověděl, že TAM nahoře je vše rozhodnuto.Což stačilo. A jeli jsme znovu na prokuraturu, odkudjsem se konečně dostal domů. Spálil jsem vězeňskéoblečení, šel do lázní, do restaurace, potéi do nemocnice, kde jsem byl hospitalizován, stejnějsem ale musel jezdit na výslechy.Svoboda?Po dvou měsících, v květnu, začaly v Rusku demonstracea občanské nepokoje. Jednou mi vyšetřovatelřekl, že další výslech ruší, neboť‘ neníjasné, co se v zemi děje a jak to dopadne. Ano,souhlasila má nová právnička, včera jsem vidělavystoupení Putina. „To je úplný bandita!“ přerušilji vyšetřovatel. Žádný bandita, nýbrž prezident.Od té doby výslechy ustaly. Počkal jsem, až setrochu uzdravím, a znovu odjel do Prahy a následnědo Vyšních Lhot, kde jsem požádal o politickýazyl. Žádost byla přijata, ale ve stanovenézákonné lhůtě jsem žádnou odpověď neobdržel.Až po několika rocích naléhavých žádostí a stížnostíuznalo vnitro svou chybu (a řadu dalších)a dostal jsem povolení k vycestování kvůli tomu,že mi v Rusku hrozilo nelidské zacházení. Ovšemžádný zájem o mou osobu se ze strany Ruska nekonal– dokud jsem nevydal knihu.Tím se vše změnilo. Jeden vážný ruský pán zabývajícíse jakoby distribucí ruské literatury v Prazenavštívil všechna knihkupectví, jež následně přestalabrát knihu na prodej, ač se prodávala dobře.Mé jméno se objevilo na seznamu mezinárodněhledaných osob. V týchž Vyšních Lhotách, kdejsem si dle nového zákona měl vyměnit doklady,jsem byl večer vydán policii a ráno soudním rozhodnutímumístěn do vazby v Ostravě.Vstoupil jsem tak do extradičního řízení a zároveňpodruhé i do řízení azylového, přičemž překážkavycestování jako by neexistovala. Napsaljsem jako obvykle hromadu stížností a čekal vevězení jako v sanatoriu, jak to dopadne. Ruskámédia a internet šířily zprávy o tom, že Interpoldopadl v Čechách hrozného zločince, že za párdní bude v Moskvě a řekne konečně, po sedmiletech pátrání, jak se to stalo, že zločinci v ruskévládě ukradli stamiliony dolarů. Nikomu nevadilo,že jsem celou dobu žil otevřeně a neskrývalse. Čtyřicet dnů jsem strávil v base, přibral párkilo, přečetl hodně knih a pak mě jednou v neděliráno pozvali s věcmi a pustili, neboť‘ poprvév dějinách České republiky nepřišly z Ruska vestanovené lhůtě podklady potvrzující nárok naextradici. Nepřišly ani pak.Trochu mě překvapily české soudy, kterých jsemměl osm, stejně jako některé jiné instituce, jejichžrozhodnutí mě řadu let nutila skoro nepřetržitěpsát žádosti, odvolání a stížnosti. Ale Ústavnísoud České republiky nakonec uznal mou vazbuv Ostravě jako nezákonnou. Byl mi uděleni politický azyl. Mluvčí ruské ambasády odmítlkomentovat situaci. Naopak, neodmítl jsem to jáa napsal ještě další dvě knihy. Ovšem doufám, žemoje dobrodružství je u konce.n„Odvedli mě do přízemnícely, v níž se toulali línítuční potkani a bydlel jedennemocný vězeň. Tak začalnejexotičtější rok mého života.“52ZENZEN53

můj styl[Mario Wild]Pán květinBývalý tanečník, dnes majitel květinového a interiérového studia, svou profesinezapře: třeba květinovým šátkem, na němž právě přistála motýlí spona.Text Jana MaláCFoto Jakub Davidhcete-li v Praze dostat originální kyticiči jen pár květů, bezpečně zamířítesem. Do malého krámku nad Muzeemna Vinohradské třídě, který nese jen jeho jméno:Mario Wild. I pokud zrovna neulítáváte nakvětinách, vazba a kompozice květů a různýchdřevin vás prostě dostane. „Květiny mohou lidemzprostředkovat krásu, která je základemnašeho nejvyššího bytí, naší pravé přirozenosti,“říká Mario Wild.Smysl pro krásu a harmonii u bývalého profesionálníhotanečníka latinskoamerických tanců nepřekvapí.Rodák ze Slovenska jako dítě chodil nabalet, pak odešel do Belgie, kde ho tanec katapultovalaž mezi světovou špičku. A po celodennímtréninku každý večer aranžoval květiny. „Mě práces nimi uklidňuje a dává mi novou energii. Byloto takové perpetuum mobile – ráno pět hodinna parketu, polední pauza, pak dvě hodiny taneca šel jsem vázat kytky,“ vypráví.Pastelky Faber Castela kožený poznámkový sešitBethge Hamburgmám vždypo ruce.Peněženka Commedes Garçons je vcelkubarevně drzá, alepraktická věc.Květinovévůně jsou promě typické,tulipánováLa Tulipeod ByredoParfumsje mojenejoblíbenější.Mario Wild nesekvětiny nevěstě nasvatbu. „Vzal jsem sidlouhý černý svetr,protože černá jeslavnostní, ale odlehčiljsem to károvanýmikalhotami a zimnímibotami,“ říká. Protožese fotilo před baroknímkostelem sv. Mikuláše,ladil Mario svéoblečení do přírodníchpastelových tónů.Květina: růžové sakury,fialovorůžové africkérůže, tmavě červenéskimie zabalené v bílémtylovém závoji.Vzhůru do neznámaKdyž si ve své taneční dráze splnil vše, počem toužil, přijel do Prahy a po dvou letechsi založil vlastní firmu. Za veškeré své peníze– deset tisíc korun – nakoupil květiny a začalpo všech kamarádech inzerovat, že dělá dekoraceinteriérů. „Chytil se první známý, druhý,pak se to nabalilo. Prodal jsem první květiny,něco vydělal a nakoupil další,“ vzpomíná. Kdyžpo čase jeho kamarád pouštěl krámek na Vinohradskéulici, otevřel si Mario vlastní obchod.„Já jsem asi člověk, který rád riskuje a jde do neznáma,“vypráví muž, který kromě vazby květindnes zařizuje i doplňky do interiérů.Stejně jako jejich styl je zcela jiný, než jste zvyklíběžně vídat, nepřehlédnete ani jinakost MariaWilda. „Stylizuju své oblečení podle nálady, alečasto i podle projektu, na kterém pracuju,“ říká.Oblíbil si i japonskou módu, jako je Commedes Garçons, nebo jedna z nejsofistikovanějšíchmódních značek Yohji Yamamoto. „Hlavněmám rád, když jsou to nadčasové kousky laděnédo 20.–30. let. Tyto značky kladou důrazna kvalitu materiálu a perfektní střih. A počításe s tím, že cestujete. Když oblečení vytáhnetez kufru, pořád vypadá skvěle.“nRád se obklopuji věcmi z jiné doby.Mám rád 20. a 30. léta, do kterých jeladěná i tahle knížka fotek »Ashes andSnow. The Skies Are Filled with FlyingElephants» od fotografa GregoryhoColberta.Tyhle drobnosti nosím často:Manžetové knoflíčky s lebkamize skla v briliantovém brusu.Brož coby brouček z kamínků.Korále z Mongolska. Netradičnímotýlek...Skládací kolo Brompton je praktickýdopravní prostředek. Po městě je torychlejší a levnější než auto, mohu hosložit a vzít do tramvaje.54ZENZEN55

krása[SylvaineDelacourte]Mámivá vůněrockové růžeSylvaine Delacourte je ředitelkou vývoje parfémůluxusního pařížského kosmetického domu Guerlain.Budete-li od ní chtít parfém, nejprve vás zhypnotizuje.Text Hana de GoeijJFoto archiveden parfém jsem navrhla díky svémudoktorovi. Sedím u něj v čekárně,nic moc příjemného, otevřou sedveře a ke mně zavane vůně, která mi vyrazídech. Ukázalo se, že šlo o suvenýr z cesty zaexotikou. Druhý den jsem k doktorovi běželadobrovolně znovu pro vzorek a za pár měsícůbyl parfém,“ vypraví upravená plavovláska, jejížnos si pamatuje tisíce vůní.V Paříži lije jak z konve. Sedím v restauracihotelu Le Royal Monceau, zachumlanáv zimním kabátě, s šálou na krku. Monotónníbubnování deště, automatizované pohybyčíšníků a tichou melodii v pozadí narázpřehluší zvuk zatraceně ostrých podpatků.Sylvaine Delacourte bezchybně balancuje nastřevíčcích s deseticentimetrovými jehlami,přes lehké hedvábné šaty přehozenou koženoubundičku.Její nástup do společnosti Guerlain provázelalehká panika mezi kolegy. Údajné rozmazlenéaristokratky De la Courte se děsili dopředu.Přišla obyčejná holka jménem Delacourte zeseverofrancouzského Lille. Za sebou mělastudium estetiky a zkušenosti na postu ředitelkykosmetické školy. „Mí dva sourozenciabsolvovali studium na prestižních univerzitách,o mně má matka vždycky pochybovala.Paradoxně se její pochyby staly mým celoživotnímhnacím motorem a motivací dokázat,že to zvládnu,“ říká Sylvaine.Terasa na MontmartruV rámečku u dveří nás vítá promoklý verš,umně načrtnutý dnes ráno, a uvnitř omamnávůně. Malý obchůdek s květinami patří StanislasiDraberovi. Květináři, galeristovi a básníkoviv jedné osobě. Podle Sylvaine neexistujev Paříži lepší adresa, kam zajít pro růže s vůní.Vždyť zde růže dokáže vonět dokonce i po anýzu.„Líbí se mi, že pracuje s malými dodavatelipo celé Francii, dává si záležet na kvalitě květina zároveň je renesanční člověk,“ chválí Sylvainezarostlého vousáče, jehož fotky visí u vchodu,a vzápětí poodhaluje zákulisí své kuchyně:„Kvalita primárních surovin je při výroběparfémů klíčová. Spolu s tvrdou prací výrobceparfémů, který musí zajistit stálost a rozptylShalimar, sladká vůněinspirovaná staroindickýmpříběhem nekonečné lásky, kteráfascinuje ženy po celém světěuž od roku 1925. Vlevo SylvaineDelacourte, která má vývojparfémů v Guerlainu na starost.56ZENZEN57

vůně, a nápadem na kombinaci surovin to jsoutři základní předpoklady úspěchu jakéhokolivparfému.“Jiné součásti procesu naopak mohou být dílemnáhody. „Naše ředitelka marketingu přednějakým časem přišla s tím, že má dokonalýnázev pro parfém: La Petite Robe Noire. Nápisprostě viděla na jednom z butiků v zahradáchPalais Royal a nikdo ho neměl právnězaregistrován. Tak jsme k němu vyrobili parfém,“říká o vzniku současného světovéhobestselleru.Společnost Guerlain ročně uvede na trh průměrněšest parfémů, jejichž výroba trvá od ně-a v exponovaných částech města to může býti čtyřikrát tolik,“ posteskne si.Přibližně tři měsíce v roce Sylvaine Delacourtecestuje. Školení zaměstnanců, prezentace parfémů,setkání s médii a zejména s VIP klienty.Guerlain totiž ročně vyrobí zhruba deset parfémůna míru. S těmito zákazníky se Sylvainesetkává tak dlouho, ať jsou kdekoliv na světě,dokud společně nenajdou dokonalou kombinaci.Letos prý poprvé projevil zájem i zákazníkz Česka, který chce dát parfém na míru jako dárekpřítelkyni. Krásný nápad za 40 000 eur.Konzultace k výběru správných ingrediencízní jako nefalšovaná alchymie. „Klienty v prv-u oběda ve vyhlášené italské restauraci Stresa,kde si pochutnává na artyčocích upravenýchna římský způsob. „Pokud by mne někdochtěl unést do Itálie, nebránila bych se.“Sylvaine absolvovala kurz autentického italskéhovaření přímo v Pulii.Dvě mouchy jednou ranouDveře se otevřou, dveře se zavřou. Chvíli stojímev malé uzavřené buňce, než nás sličnáasistentka pustí dovnitř dalšími dveřmi. Bezpečnostníopatření mají svůj důvod. V budověna elegantním Place Vendôme sídlí luxusníklenotnictví Lorenz Bäumer. Jeho majitelInstitut GuerlainGuerlain se kosmeticevěnuje od roku 1828, kdyu zrodu společnosti stálrenomovaný chemik Pierre-François-Pascal Guerlain,a je považována za špičkuve svém oboru. Od svéhozaložení až do dneška sevěnuje výhradně oblastivýživové kosmetiky,zkrášlovací kosmetikya výrobě parfémů. Právě z jejídílny pochází legendárníparfémy jako L’HeureBleue či Shalimar. Hýčkatse ve vrcholně luxusnímstylu Guerlain můžetenechat i v Praze v InstitutuGuerlain. K dispozici vámbudou Sylvaininy proškolenékonzultantky, které doporučínejvhodnější parfém čivás provedou jednou zezkrášlovacích a vyživovacíchprocedur pro celé tělo.V případě, že jste seinspirovali výrobou parfémuna míru, tak věřte, že vásbude hypnotizovat samašéfka vývoje parfémů.Jeden z prvních obchodůGuerlain z roku 1909 dodnesstojí na ulici Faubourg St.Honoré v Paříži (vlevo). V Prazese Institut Guerlain nacházív Dlouhé ulici číslo 16.Reklama na vůni Fleur de Feus mladou ženou s květinamiz konce 40. let minuléhostoletí, dole flakon ze 60. let.kolika měsíců až po roky. Od dob svého vznikuv roce 1828 namíchala přes 300 parfému,z nichž je více než stovka stále v prodeji.Vystupujeme z auta a zahaluje nás vůně curry.Spleť několika ulic kousek od Gare du Nord bysi nezasvěčený pozorovatel mohl v nadsázcesplést s ruchem Dillí. Nikoho jiného než Indya Pákistánce tady nepotkáte. Afrika prý začínáaž za železničním přejezdem.Do této čtvrti se Sylvaine Delacourte nastěhovalapřed pár lety těsně po rozvodu i sesvými dvěma dětmi. Koupila starou garáž vevnitrobloku, které děvět měsíců rekonstrukcedalo moderní tvář a rozlohu triplexu. „Dcerabrečela, když jsme se sem stěhovaly, a pakznovu, když jsme to prodaly. Koupit byt, zrekonstruovatho a prodat, to prostě miluju,“říká Sylvaine, která nyní bydlí v 17. okrskublízko Place Wagram. „Mým snem je koupitbyt s terasou na Montmartru. Kdo ale znápařížský realitní trh, ví, že to je skoro utopie.Ceny realit v Paříži stouply za posledních pětlet v průměru na 10 000 eur za metr čtverečníní fázi uvádím do hypnózy, během níž odhalím,které vůně na ně měly v životě největšídopad. Naši osobnost nejvíce formují ty, kteréucítíme do sedmi let věku,“ vysvětluje Sylvaine.Na základě konzultací pak sestaví podrobnouzprávu o preferencích klienta a ThierryWasser, „nos“ Guerlainu, namixuje to správnésložení. Většinou stačí prvních pět vzorků, abyse zkušení výrobci parfémů trefili do zákazníkovavkusu.Sama Sylvaine Delacourte preferuje aromavanilky a květu pomerančovníku. Jejími vůněmijsou ikonická L’Heure Bleue z roku1912 a Cuir Beluga, kterou navrhla sama prosebe a později ji Guerlain uvedl do prodeje.„Snažím se vytvářet kontrast, chci jít protitomu, co máme zažité a co intuitivně očekáváme.Pokud dělám něco s růží, nechci, abybyla romantická, ale naopak třeba překvapivěrocková. U Cuir Beluga jsem chtěla z takmaskulinního a syrového materiálu, jako jekůže, udělat něco pro ženy a pracovala jsems představou jemného béžového semiše,“ říkáa zároveň kreativní ředitel řady šperků LouisVuitton má dnes další schůzku k výrobě svéhodruhého parfému na míru. „Ten první šeljako po másle, hned první vzorek klapnul.S tím druhým, který Lorenz chce na léto, setrochu trápíme. Má být svěží, úderný a hodněplný. Problém je, že svěží vůně mají menšístálost, a jsou naopak jemné. Tipuju, že nejvíczaboduje šestka,“ říká Sylvaine Delacourteo výzvě, s níž se nějakou dobu potýká.Klenotník zjevně ví, co chce, a zvědavě otevírápřipravené flakony. „U prvního parfémujsem zabil dvě mouchy jednou ranou.Získal jsem parfém a potkal Sylvaine,“ říkás nadsázkou šťastně ženatý Lorenz. Je alejasné, nakolik jeho „souznění duší“ se Sylvainehrálo roli v rozhodnutí o druhém parfému.Stejné je to i u lidí, s nimiž šéfka pracuje.„U kolegů mi jde v podstatě o jediné– o lidské kvality a empatii. Zbytek se dokážounaučit, ale tohle ne,“ maluje Sylvaine portrétsvých spolupracovníků. Vzorek číslo šestnakonec zabírá. Jsme na správné cestě. n58ZENZEN59

kdo jEMálokdo ví o tématu „ženy v korporaci“ tolik jakoHR manažerka RWE Jitka Adámková, která můžeporovnávat mezi Evropou a arabským světem.[Jitkaadámková]Evropanky stoupajía arabky se divíText Alex VyroubalJFoto Jakub Davidako malá si přála být učitelkou. Dnesjako HR manažerka „pečuje“ o vícenež 4000 zaměstnanců v 17 firmáchpod hlavičkou energetického koncernu RWEv České republice a je zapojená v řadě mezinárodníchaktivit.Málokterá personalistka měla před sebou takovýúkol jako Jitka Adámková, která během dvou letprosadila změnu řízení a fungování HR ve skupině,jež je plynárenskou jedničkou a od roku 2010úspěšně působí také na trhu s elektřinou.Jitka zavedla nový systém rozvoje vzdělávánízaměstnanců a komunikace s nimi. Za zmínkustojí také „assessment centrum“, laboratoř pronábor nováčků, kde dají dohromady tým pětiaž deseti lidí a postaví je před modelové situace.„V průběhu uchazeče pozorujeme, jak se chovají.Pokud třeba hledáme vedoucího, zkoumáme,jak dokáže ostatní motivovat. Na začátkuk tomu byla poměrně velká nedůvěra ze stranymanagementu, protože je to časově náročné,někdy to trvá i celý den. Ale teď už vědí, jak jedůležité, když zájemce o práci poznáme lépenež jen u běžného pohovoru.“ Personální filozofieJitky Adámkové je jasná: „Chtěla bych, abyzaměstnanci nedělali svou práci čistě jen proobživu, ale také proto, že je to baví. Výsledkyjsou pak nesrovnatelné.“Vystudovaná právnička (otec z ní chtěl mítsoudkyni) ostatně kdysi začínala jako řadovápersonalistka ve Zbrojovce Brno, protože nenašlapráci v oboru. Ale personalistika ji chytlaa, jak říká, dobrý personalista by měl znát nejenzákoník práce, ale třeba i občanský zákoník.Zajímáte se o otázku žen v managementu.Jak je to ve vaší firmě?Jsem zvyklá pracovat v převážně mužskémprostředí, ale jakmile mám v týmu dohromadymuže i ženy a nejlépe i různé národnosti, takto funguje lépe. Skupina lidí stejného ražení sespíše utvrzuje v jednotném názoru a mnohdyse jen vzájemně povzbuzují na cestě ke svémuskvělému, avšak bohužel mylnému závěru.Skupina RWE si proto stanovila cíl mít ve vedoucíchpozicích do roku 2018 23 % žen, což jeo 6 % víc než nyní. V managementu u nás siceženy už jsou, ale jednatelé a představenstvojsou stále jen muži. Je to přece jen historickyplynárenská společnost.To vy jste stanovila tyto kvóty?Já bych tomu neříkala kvóty, toto slovo vyvolávánegativní emoce. Jedná se o cíle, které vycházejípřímo z řídící společnosti RWE v Německu.Osobně vnímám jako optimální více než čtvrtinovézastoupení žen ve vedení. V minulosti jsempřitom byla odpůrcem podobných opatření, alezměnila jsem názor, když jsem psala rigoróznípráci na téma „Rovné postavení mužů a ženv pracovněprávních vztazích“. Zajímaly mě mezinárodnísmlouvy, právní předpisy Evropskéhospolečenství a rozhodnutí Evropského soudníhodvora ohledně mužů a žen v práci i u sociálníhozabezpečení. A věřte mi, že některé rozsudkya jejich odůvodnění, to bylo opravdu zajímavéčtení.n PRO ARABky JE NEPřEDSTAViTElNé NEMíTDěTi. JAk JE TO MOžNé, PTAJí SE?Vaším koníčkem je cestování. Kromě Turecka,kde RWE působí, jste navštívila Írán, Sýriia další země s islámskou tradicí. Tam je postavenížen dost jiné…Střední východ není monolit a třeba ekonomickyexistují naprosto zásadní rozdíly mezijednotlivými zeměmi. Při mých cestách sejedná hlavně o poznání, nikoliv o hodnocení.Vždy se snažím maximálně respektovat místnízvyklosti a inspirací je mi právě ta jinakost.A tak třeba od některých Arabek slyším, že jsouto právě „zápaďačky“, které zasluhují politování.Musejí se totiž honit za kariérou, a to ještěv tom lepším případě. V horším případě se musíprací alespoň uživit, i když je nebaví. Ty kariérněúspěšné jsou často bezdětné a i ty ostatnísi dovolí mít jen jedno až dvě děti. Pro Arabkyje nepředstavitelné nemít děti. Jak je to možné,ptají se? Vždyť přece materiální zajištění je povinnostímuže, aby se žena mohla věnovat péčio rodinu.Jak se od sebe liší zaměstnanci RWE v západnía východní Evropě?Pořád nám chybí prezentační a argumentačníschopnosti, prostě umění prosadit se v diskusi.Na druhé straně mám za to, že je nám vlastníschopnost jít stručně a přímo k věci. Dobře sivzpomínám, jak ještě před pár lety byla schopnostprezentace téměř adorovaná, vydávanádiv ne za samospasitelnou. Jenže před čtyřmilety mnohé napadlo, jestli právě povýšení formynad obsah není jednou z příčin současnýchekonomických potíží.nZENový výslechJak relaxujete?Jízdou na koni, ve fitku a sesvými čtyřmi exotickýmipapouškyCo čtete?Stephen King, Pod kupolía z časopisů Lidé a Zeměnebo 21. století.Oblíbená restaurace?SasazuMísto na dovolenou?Írán, Sýrie, Jordánsko60ZENZEN61

ZEN žENSen noci valentýnskéJemná krajka, hebkost hedvábí, diamantové odleskya lehká květinová vůně navnadívšechny vaše smysly.Šňůra bílých a růžovýchsladkovodních perel,cena od 40 800 Kč,www.halada.czUltimate The Cream od Sensai,cena 18 700 Kč, www.douglas.czNáramek Macramé se stříbrným klipem,cena 2400 Kč, www.pandora.czBody La Perla,cena 14 800 Kč,www.laperla.comMožnost výhodné hypotékyCO SLYŠÍTEVY?ZA OKNYDny otevřených dveří podrobnosti na webuBydlení 10 km od Václavského náměstí.Přesto Vás bude ráno budit zpěvem skřivan.Vyměňte městský hluk za klidné prostředípražské vilové čtvrti.Přijďte se podívat, jak vypadá pohodováatmosféra a klid uprostřed města.T E L . : 608 60 50 43 WWW.PARKMECHOLUPY.CZinzerat_ZEN_210x130mm.indd 1 ▲ A131000194 31.05.12 11:58▼ A131001359Náramek CobraRoberto Coin, cena2 922 000 Kč,www.robertocoin.comValentina AcquaFloreale EDT, 50ml, cena 1865 KčPáskovéstřevíčky LouisVuitton, cena26 800 Kč, www.louisvuitton.comPlatinový prsten CartierDestinée, cena115 000 Kč, www.cartier.comPřipravila Katarina Černá64ZENZEN65

Na koNEcLáskave třech?Ve svém pravidelném fejetonupíše Jan Bílý tentokrát o tom,proč jsou milostné trojúhelníkyčím dál častější a jak takovouvěc „ustát“.Foto Tomáš ŽeleznýPředesílám, že tento článek je velice subjektivní, autor tedy předemvylučuje jakoukoliv odpovědnost za nežádoucí a vedlejší účinky přečtení.Prosím také o nezasílání výhružných dopisů na moji adresu,když se vám případný experiment „lásky ve třech“ nepovede – jsme všichnistále jen začátečníci.V mém okolí dochází v poslední době ke zvláštní epidemii – množí se případynetradičních řešení vztahů. Tedy aspoň pokusů. Jak to dřív bylo jednoduché:On a ona se milovali, vzali, roky spolu žili, vztah se unavil a ošoupal, pak přišeltajný milenec či milenka; pan Plzák radil „zatloukat, zatloukat, zatloukat“,takže když se „to“ provalilo, byla mela a dotyčný z páru, který „to“ spáchal, sevrátil do spořádaného stavu, nebo utekl s novou láskou. S ní (či s ním) se pakcelá situace nezřídka po jisté době opakovala. Poté, co dítka z takového rozloženéhomanželství dospěla, přišla ke mně do rodinných konstelací, kde se topro ně víceméně vyřešilo. Jaké to byly zlaté, krásné a jednoduché časy!V naší nové a osobním rozvojem prosáklé době ovšem chápeme, že zamilovanostje jedna věc, a rodina a dlouhodobý vztah věc druhá. Oba stavy představujíjistý druh lásky, obé je pro nás důležité. A i když manžel nebo manželkadozajista člověka neinspiruje tak jako nějaká nově se vynořivší bohyně neboúžasňák, je jasné, že zejména když jsou zde ještě děti, je ten původní vztahprostě tak pevný a hluboký, že se dá jen ve spojení s docela hlubokým utrpením(nebo s totální necitlivostí) hodit přes palubu. Přesto i pokročilým, vyvinutýma inteligentním jedincům se náhlá a nečekaná romance po rocích spořádanéhomanželství nevyhýbá. Co teď? Zalhávat? Utéci? Být k sobě a svýmcitům tvrdý a nedovolit si to, co člověk cítí?Tady je dobrá rada téměř nemožná, protože se nacházíme na ještě úplněnovém a neozkoušeném území. Nicméně metodou pokus a omyl se ukazujíjisté důležité zákonitosti, které nelze ignorovat. Tak například ono Plzákovozatloukání moc nepřinese. On totiž partner (speciálně je-li to žena) dneskauž celkem spolehlivě vycítí, že se něco zvláštního s tím druhým děje. A za párpátků její (jeho) podvědomí pak zcela „náhodou“ objeví, co nemělo. Takžezkušenost číslo jedna zní: Pokud si nejste jistí tím, že jde o velice, velice krátkodobou„aférku“, zasvěťte toho druhého, opatrně, láskyplně, ale brzy. Bouře,která většinou v první chvíli následuje, je letní přeháňka ve srovnání s uragánemnedůvěry, když vás partner přistihne ve lži.Ta druhá zkušenost je už komplikovanější. A podstatně hůře proveditelná.Ukazuje se, že ve „trojkách“ jsou stejnopohlavní partneři přirozenými spojenci.A to je něco, co přímo protiřečí dosud praktikovanému: Pokud se dvěženy přetahují o jednoho muže nebo dva muži soupeří o jednu ženu, považujíse za soky, nepřátele, saně či pitomce. Chyba lávky – tak se nic nevyřeší! Tedykromě toho, že v rozpoutané bitvě jedna strana vyhraje a druhá prohrajes výše vylíčenými následky. Moje rada tedy: Mluvte s tím, kdo s vámisdílí osud (a partnera) – pokud jste milenka, sejděte se s manželkou,pokud manžel, překonejte svůj strach a pozvěte milencena pivo. Neberte s sebou ovšem žádné ostré či těžké předměty,zbraně nechte doma.A do třetice: Ten z partnerů, o něhož se dvaAutor se po třiceti letech emigrace v Německuv roce 2006 vrátil do Česka. Své úvahy publikujena blogu janbily.blogspot.com. Jeho posledníkniha má název Kruh mužů. Systemické (rodinné)konstelace jsou metodou osobního růstu, kdese z libovolných lidí („zástupců“) staví modeldotyčného systému (rodina, firma, společnost...).V takto postaveném modelu se řeší vztahovéproblémy a zkoumají hlubší souvislosti celku.dělí, má jen tehdy šanci zvládnout situaci bezútěku či zahanbeného a vinou zatěžkanéhonávratu, bude-li mít zázemí spojenců – opětstejného pohlaví. Muž, který se zamiloval,potřebuje jako sůl dobrou partu naslouchajícíchkamarádů, kteří podporují jeho „vnitřníhomuže“ a s tím i jeho schopnost ustátnároky obou žen. Žena mezi dvěma mužipotřebuje radu a pevnou oporu kamarádek.Tak jako muž musí v této nové situaci najítvnitřního chlapa, onoho tvůrce a nikoli malého kluka,který utíká z jednoho náručí mámy do druhého,i žena musí najít svou vnitřní krásu, důstojnost a lásku,již rozdává každému, kdo ji přijme.n▼ a13000875 ▼ ▼ a13000029866ZEN