Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

ních manifestů a volební komunikace studovaných stran je až sekundární, od počátkuodvozená a až na občasné výjimky (např. formování vládní koalicepo sněmovních volbách 2002, kampaň před referendem 2003) se odvíjí od socio –ekonomického dělení (resp. konfliktní linie). Tímto štěpením a hodnotovým vzorcemnahlíží i na evropský integrační proces a jednotlivé specifické evropské politikya cíle.Potvrdilo se, že postoje k evropskému integračnímu procesu neměly a nemají aniv současnosti vliv na vzájemný poměr politických sdružení uvnitř českého stranickéhosystému, snad s pověstnou jedinou výjimkou v podobě formování vládní koalicev létě 2002. I ta však spíše potvrzuje zmíněné pravidlo. Navíc zkoumání ověřilo,že evropská „karta“ je nejen sekundární ve volební komunikaci stran, avšak podléhái ideologické konstrukci jednotlivých sdružení, častokrát je v tomto duchu také voličůmprezentována.To, že jde až o odvozenou, druhotnou volební nabídku nepřímo potvrzuje i neúspěchřady politických formací, které svojí existenci postavily především na evropskémrozměru svého politického slovníku a volební nabídky, či si z Unie a jejichpotřeb učinily dominantní volební prvek. Většinou hned v počátku neuspěly,či se staly jen konceptem na jedno volební období nebo po této rétorice výrazněoslabily (např. Unie svobody; Evropští demokraté; Železného Nezávislí demokraté;Strana svobodných občanů; Evropská demokratická strana; Strana zelenýchapod.) a to dokonce nehledě na jejich vztah k Evropské unii a intenzitě evropskéspolupráce.Na základě analýzy oficiálních stranických dokumentů a vyjádření se potvrzuje,že upozaďování evropské agendy je strategií zamýšlenou, která dlouhodobě nabírána intenzitě a tak potvrzuje naši původně nastolenou hypotézu, že evropské problematikybude ve volební komunikaci českých stran s veřejností zastoupeno stáleméně a že bude vytlačována vnitropolitickou programovou vizí, do jejíhož schématubude i uzpůsobována. To ostatně dokazují dokumenty většiny sledovaných politickýchstran v posledním časovém období. Přetrvávající prvky evropských programovýchpozic pak budou s velkou pravděpodobností primárně kopírovat socioekonomickédělení a logiku zastoupení a vlivu v jednotlivých evropských frakcíchEvropského parlamentu.Volební debata o „Evropě“ se svým způsobem vrací na svůj počátek, kdy na nibylo nahlíženo jako na téma podpůrné, pouze doplňující stranické předvolební manifesty.I tento ohled nás vede k tvrzení, že v dalších volebních kláních, nehleděna typ volebního výběru („národního“ do Poslanecké sněmovny, či „evropského“do Evropského parlamentu) a vážnost potřeb řešených na úrovní vnitropolitické čiunijní, bude ještě méně evropské problematiky ve volební komunikaci a managementučeských relevantních politických subjektů.77