Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

kontrolované komunistické „mini – režimy“, ale i jistý druh nepřitažlivosti integračníchaktivit ES pro opoziční kruhy v Československu [Černoch 2004: 16–17], kteréji dlouho vnímaly jako ryze ekonomický a hospodářských druh mezinárodního partnerství.Jediným více promýšleným konceptem, který byl diskutován od druhé polovinyosmdesátých let, a to dokonce i „přes hranice“ mezi jednotlivými středoevropskýmiopozičními kruhy, byla nutnost nastolení regionální spolupráce a společná aktivitavůči mezinárodním organizacím evropského kontinentu, která se posléze přetavilave visegrádský systém kooperace (symbolizovaný tzv. Visegrádskou trojkou a z nípozději vzniklou Středoevropskou dohodou o volném obchodu (CEFTA)) [blíže vizKubáček 2006].Vztah k Evropskému společenství a evropské kooperaci byl shrnut pouze do vágníhohesla „Návrat do Evropy“, které mělo bezesporu svoji symbolickou a mobilizačnílogiku v prvních týdnech „listopadových politických změn“, avšak v dalšíchměsících a letech již nedostačovalo. Přesto až do voleb 1992 nebylo českými politickýmisubjekty nijak významně rozvedeno a precizováno.První programové provolání Občanského fóra (OF) jako ústředního hybatele politickýchzměn v roce 1990 zůstávalo pouze u velmi obecného odvolání se na politiku„evropského domu“ a navození „důstojného místa v Evropě“ 5 . Vládní politikaČeskoslovenska na počátku 90. let byla postavena na představě, že pokud dojdek nastolení plně demokratického a protržního prostředí, musí následovat rychléa bezproblémové začlenění do evropských struktur, zejména pak do ES (resp. EU).Tuto optiku plně akceptovala i volební rétorika tehdejších významných politickýchstran vznikajících na půdorysu Občanského fóra a později z jeho rozdělení.Zahraničněpolitická doktrína prvních dvou let byla na jedné straně plná idealismua poměrně značně neurčitá, na straně druhé však trpěla existencí paralelníchúvah na reformulování zahraničněpolitických poměrů na starém kontinentě, aťv podobě rušení či neutralizace NATO, nebo naopak v zachování RVHP či Varšavskésmlouvy, přebudování Rady Evropy, institucionalizace Visegrádu a podobně.Teprve až parlamentní volby v červnu 1992 (5. – 6.6. 1992) poskytly českým politickýmstranám příležitost rozpracovat své hlavní zahraničněpolitické priority. Z tohotodůvodu budou i volební manifesty z roku 1992 prvními ve studii detailněji rozebíranými.Druhým zajímavým aspektem je relativně vysoká míra stability proevropské(resp. prounijní) orientace českých politických uskupení. Ve své většině (zpočátkuvyjma KSČM) české parlamentní subjekty ctily začlenění ČSFR, posléze ČR do evropskýchstruktur, snad i částečně ovlivněny „zakladatelským“ odkazem zastřešujícíholistopadového subjektu, Občanského fóra. Výraznou oporou jim bylo i veřejnémínění, které se dlouhodobě a s poměrně jasnou převahou vyjadřovalo ve prospěchtěchto diplomatických kroků. Přesto musíme podotknout, že se téma evropské inte-5) Citováno podle http://www.totalita.cz/vysvetlivky/of.php54