Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

zakotveného aktu v rámci českého vnitropolitického boje bylo krajně nešťastné. Bezohledu na oprávněnost či neoprávněnost důvodů pro odvolání vlády však bylo jednoznačnýmdůsledkem této události poškození reputace ČR v EU na mnoho let dopředu.Příspěvek Martina Jeřábka a druhý příspěvek Miloše Brunclíka otáčejí dominantníperspektivu knihy. Jejich východiskem se stala otázka, jak vlastně Evropskáunie Českou republiku vnímá? Jako vzorek EU bylo vybráno Německo, které je největšízemí EU, a Švédsko, které po ČR převzalo roli předsednictví na druhou polovinuroku 2009. Martin Jeřábek nastínil téma vztahu SRN k ČR prostřednictvím dvoudimenzí: bilaterální (česko-německé vztahy) a multilaterální (působení SRN v EUa jeho podpora rozšíření EU). Cílem stati M. Brunclíka bylo podat obraz ČR, kterýse dostával švédské veřejnosti prostřednictvím nejsledovanějších švédských médií.Nejčastěji zmiňovaným tématem, který spadalo do sledované oblasti, byl pád vládyM. Topolánka a vzniklá vládní krize v ČR. Toto téma bylo zmiňováno častěji než samotnéčeské předsednictví a s ním úzce spojené otázky. Tím bylo do významné mírydeterminováno i spíše negativní vyznění většiny zpravodajských článků, které bylyvěnovány české politice.Poslední stať v knize se od těch předešlých odlišuje svým charakterem. MartinKomárek se v ní zamýšlí nad vztahem českých médií k informování o EU a nad tím,proč je zájem veřejnosti o ni malý. Mohou za to sami politici, kteří nedokáží občanůmsložitou problematiku EU srozumitelně občanům vysvětlit? Je to vina médií,která nejsou schopna náležitě o EU informovat? Ta však argumentují tím, že témaEU čtenáře či diváka příliš nezajímá. Zamyšlení Martina Komárka, který využil svérozsáhlé znalosti a zkušenosti ze světa médií i exkluzivních výpovědí tří politiků,vhodně doplňuje předchozí kapitoly knihy, zejména kapitolu Daniela Kunštáta čiJana Kubáčka, a to zvláště v otázce nízkého zájmu či nízké informovanosti české veřejnostio EU. Tento fenomén se dále odráží i v tom, jak Jan Kubáček či Petr Kaniokupozorňují, že téma EU je z hlediska politických programů spíše sekundární a českápolitická debata o EU zůstává na nepříliš vysoké úrovni.Není tedy divu, že voleb do Evropského parlamentu se účastní méně než 1/3 voličů.Většina občanů nevidí či nechápe přímou souvislost mezi svým volebním rozhodnutíma jeho důsledkem. Volby do EP nepovažuje většina českých občanů za přílišdůležité. Politické strany se ani příliš nepokoušejí „zatěžovat“ voliče evropskýmitématy. Ve volbách nadále převládají domácí témata a potvrzuje se tak tři desítky letstará teze politologů Karlheinze Reifa and Hermanna Schmitta o volbách do Evropskéhoparlamentu jako o „druhořadých“ volbách.Soudobý vývoj evropské integrace má jednoznačně velmi dynamický charakter,který spočívá v neustálých proměnách ve vztazích mezi členskými státy a EU a současnětaké mezi institucemi EU navzájem. Lze předpokládat, že i vztah ČR (jejichobčanů, politiků) k EU i v budoucnu zaznamená proměny. Současný trend vývojeEU jde ve směru posilování evropských institucí. Rizikem tohoto trendu může být193