Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

ZÁVĚREMPo pádu komunistického režimu v Československu se základní doktrínou zahraničnípolitiky nové politické reprezentace stala integrace Československa a posléze i ČRdo evropských struktur. Miroslav Novák ve své uvozující stati vysvětluje pozici a postojenové demokracie aspirující na členství v ES, resp. v EU. Upozorňuje na prvnípolovinu 90.let, kdy uvnitř české politické elity převažoval názor o výsadním postaveníČR v rámci kadidátských zemí a všeobecném náskoku ČR před svými sousedy.Tento postoj se však později ukázal jako neoprávněný. Jak ve svém příspěvku dokládáDaniel Kunštát, začleňování do evropských struktur stabilně podporovala i většinačeské společnosti, která i po vstupu ČR do EU považuje členství za dobrou věc.Na druhé straně postoj českých občanů k EU není nijak euforický, je sice pozitivní,ale současně také střízlivý a obezřetný, zahrnující i skepsi vůči některým stránkámevropské integrace. Přes nesporné úspěchy, výhody a pozitiva evropské integracenení soužití a spolurozhodování desítek národů uvnitř EU jednoduché. Dává vzniknoutpotížím, sporům i konfliktům při formulaci společných stanovisek či dokoncespolečných vizí a společných závazných dokumentů, o čemž například svědčí procesratifikace Lisabonské smlouvy. S tématem Evropské unie se musely vypořádat i česképolitické strany, které v průběhu získávání zkušeností ze vztahu ČR a EU z původněvágně formulovaných programových proklamací postupně přešly k lépea konkrétněji artikulovaným postojům k EU. Navzdory tomu je však diskuze o EUv českém prostředí plytká, jak uvádí Petr Kaniok. Podobně jako v jiných evropskýchzemích je stranicko-politické spektrum v přístupu k EU rozděleno na strany spíšeproevpropské a strany k EU kritické. Problematika vztahu ČR a EU je reflektovánav programech politických stran již od počátku 90.let. Vývoji postojů politickýchstran k evropské integraci se věnuje text Jana Kubáčka, který došel k závěru, žetéma EU v programech politických stran má spíše sekundární charakter a je podřízenoklasickým socioekonomickým tématům. Jinými slovy, evropská témata nejsoupro parlamentní politické strany tolik relevantní jako tradiční vnitropolitická témata(zdanění, nezaměstnanost, zdravotnictví, důchodový systém apod.). O nízké relevancitématu EU svědčí i volební neúspěchy politických stran, které se profilují výhradněči téměř výhradně (proevpropsky či protievropsky) na evropské problematice.Zatím posledním příkladem jsou volby do Evropského parlamentu v ČR v roce2009, kde neuspěly tzv. monotematické strany zaměřené na téma EU (Strana svobodnýchobčanů, Libertas.cz aj.). Naopak, v evropské kampani dominovala vnitropolitická,nikoli evropská témata. Tím jinou cestou potvrdil závěry Daniela Kunštátao nízké relevanci evropské problematiky pro české občany, kteří neprojevují většízájem o dění v EU, a to i v době českého předsednictví Rady EU, kdy se bez výjimkynadpoloviční většina lidí o toto téma téměř či vůbec nezajímala. Čeští občané se takév daleko menší míře účastní voleb do Evropského parlamentu. V roce 2004 i 2009191