Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

Sarkozy hází Topolánkovi klacky pod nohy. Snaží se umenšit roli našeho předsednictví,ba nás o ně vůbec připravit a prodloužit si svoje. Topolánek statečně vzdoruje.Byl to samozřejmě mediální mýtus, který nafukoval několik Sarkozyho kritickýchpoznámek, ale byl účinný.Předsednictví nezmizelo z prvních minut v televizních zprávách a z prvních stráneknovin. Ještě těsně před pádem vlády dbal Topolánek na mediální obraz své evropskéfunkce. Věta o tom, že Obamova cesta je cestou do pekel, nemohla mít jinýcíl než okupovat první stránky i za mořem. Topolánkovi se to podařilo. Byť za cenutoho, že byl většinou čtenářů patrně považován za východoevropského burana přesvědčenéhoo svém bludu (podobně jako je v Unii posuzován Václav Klaus). Cílebylo však dosaženo. Mediální ohlas předsednictví byl zcela mimořádný. Paradoxněmožná ale vedl k pádu Topolánkovy vlády. Jiří Paroubek byl natolik znepokojen růstempreferencí svého soupeře, že neodolal pokušení svrhnout jeho vládu uprostředpředsednictví, i když riskoval odsouzení nejen konzervativců a liberálů, ale většinyevropských socialistů a takřka sta procent domácích intelektuálů. I skvělá mediálnístrategie má zkrátka své stinné stránky…7. „KROTKÉ“ NOVINYPokud s pomocí vyhledávače najdete zmínky o Evropské unii v českých novinách,snadno se přesvědčíte o tom, že to není opomíjené téma. Za pouhý měsíc jsou tostovky zmínek. Případů, kdy je Unie odsuzována nebo démonizována najdete pramálo,a to nejčastěji v komunistických Haló novinách. Analýza červencových stráneknovin naopak ukázala, že nejčastější zmínky jsou sice malé, ale pozitivní: v rámcireportáží z regionů se zmiňují o tom, které projekty Unie financuje čispolufinancuje. Typická zmínka vypadá například takto: „Obyvatelům Oslavanna Brněnsku ubyly další vrásky. Od pátku mohou totiž jezdit po nově otevřeném průtahuobcí. Nová silnice nahradila dřívější komunikaci, která byla již v katastrofálnímstavu. Z celkových nákladů 37 miliónů korun na tuto etapu rekonstrukce průtahu městemuhradila 30 miliónů Evropská unie“ [Právo 2009: 18.7.]. Čtenář sice nezískávápřehled o tom, jakým způsobem Unie přispívá či o tom, co by mohl a měl udělat, abypřispěla jemu. Dovídá se však podstatnou věc – že unijní peníze nejsou vyhazoványza směrnice o zakřivených banánech či na přejezdy z Bruselu do Štrasburku, ale pomáhajízvelebovat jeho okolí. Dalším tématem, jemuž se červencové noviny věnovaly,byl náš spor o víza s Kanadou. „Čeští politici teď vsadili na podobnou věc, jakáke zrušení víz přispěla v listopadu 2007. Oficiálně padla proto, že počet odmítnutýchžádostí o kanadská víza v předchozích třech letech klesla pod čtyři procenta. Ale důležitouroli sehrál také tlak Evropské komise, která pohrozila Kanadě, že by i její občanémuseli mít víza při cestách do zemí Evropské unie.“„Obrátíme se teď na Evropskou komisi. Využijeme klauzuli solidarity a do tří měsícůby Evropská komise měla podniknout další kroky proti Kanadě,“ představil plán187