Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

1) Překladem z odborného jazyka do obecného2) převedením problematiky, která primárně zajímá menšinu na problematiku, kterázajímá většinu3) Nastolením problému, konfliktu4) Sdělením novinky či příběhu, který zaujme rozum, emoce i fantazii čtenáře.To neznamená, že novinová zpráva je nutně bombastická, nadnesená či prostomyslná,tedy nepravdivá. Její pravda je však jiná než pravda bezprostředního prožíváníkaždodennosti, pravda vědeckého zkoumání či pravda politického střetu. Fyzikaneumí vysvětlit, proč je nám dobře při pohledu na moře a zároveň přemýšlímeo tom, jak neutratit kuny (myslím chorvatské peníze, ne ta zvířátka). Naopak při pohleduna moře nejsme schopni nahlédnout kolotání molekul. Vědci jsou někdyschopni věřit, že lidské prožívání je nějak redukovatelné na pohyb atomů. Ti moudřejšívšak vědí, že ne a dokonalý překlad nebude nikdy možný.Stejně tak není možný ani dokonalý překlad „bruselštiny“ do „novinářštiny“.Tomu, aby byly zprávy o EU pro noviny přitažlivější, však brání ještě více to, žedění v ní objektivně neodpovídá tomu, co novinová zpráva chce. Představme sipro příklad, že pražská filozofická fakulta je natolik důležitá, že mnohým sdělovacímprostředkům stojí za to, aby si na ní držely drahé zpravodaje. Ti jsou nadšenibrilantními vývody profesora Toho a Toho o divergenci Anaximandrovy a Thalétovygnozeologie jakož i geniální a břitkou analýzou, kterou profesorka Ta a Tazdeptala Foucaultovu filozofii šílenství. Jistě jsou schopni poslat do svých redakcíslušné referáty, které ovšem profesor a profesorka označí za idiotské zjednodušeníjejich díla. Ale koho bude zpráva zajímat. A to přes to, že z hlediska filosofiea zprostředkovaně z hlediska budoucnosti lidstva jde o převratné objevy? Nepřečtousi to ani studenti sami.Dění v Bruselu a Štrasburku se často podobá dění na naší filozofické fakultě.Dění je sice důležité, ale složité. Nemá jasný začátek, konec ani jasné protagonisty.Odpovědnost je rozdělena. Dokonce i hlasování v Evropském parlamentu postrádábyť zdání dramatičnosti. Devadesát procent rozhodnutí je předjednáno ve stranickýchfrakcích a při dohodovacích řízeních mezi nimi. Poslanci sami považují takovářízení za úžasná a každou změnu, kterou prosadí, za převratnou. Vladimír Železnýse například holedbal, že podal k jistému zákonu přes stovku pozměňovacích návrhů.Už opomněl dodat, že měly stejný význam, jako kdybych je podal já. Ale i serioznídrobné posuny, jichž dosáhli, například Jan Zahradil či Zuzana Roithová, jsoupro českého čtenáře vzdálené a nesrozumitelné. Tím spíš, že nerozumí tomu, jak sedělí Evropský parlament o zákonodárství s Radou ministrů (kterou si plete s RadouEvropy a Radou Evropské unie). Předem sjednané hlasování navíc postrádá konflikt,problém. A nejsou ani nositelé konfliktu a emocí, lidé, s nimiž se můžete ztotožnit.Europoslanci i eurokraté jsou natolik vzdáleni kypícímu dění doma, že je čtenářipovažují za postavičky z jiné dimenze.185