Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

Domácí politici dokonce občas tohoto faktu využívají a své vlastní restrikce svalujína to, že to Brusel nařídil. Domácí normy, například při zavádění bezdotykovýchbaterií nebo při řadě hygienických nařízení pro potraviny, činí z bruselského doporučenízákon. Naše úřady jsou takříkajíc „papežštější“ než papež. Nepoučení konzumentia často živnostníci to chápou jako zvůli „eurokratů“. A v této iluzi je živívlivní výrazně protievropsky orientovaní politici. Ačkoliv občané tvrdí, že chtějí býto dění v Unii lépe informováni, průzkumy dokazují, že jejich znalosti se nezvětšují.Nevyvíjejí žádné vlastní úsilí k tomu, aby se o fungování Unie něco dověděli. Je todáno jednak objektivní složitostí evropských struktur. Jednak tím, že Brusel není„sexy“. Není to téma, kterým by se drtivá většina občanů chtěla zabývat. A už vůbecne téma, které by je na první pohled zaujalo.4. MÉDIA NEJSOU ŠKOLAAčkoliv to politici a intelektuálové neradi slyší, moderní soukromá (a z velké částii veřejnoprávní) média nemají primárně vzdělávací funkci. Prodávají zprávy, komentáře,rady a zábavu, to vše v čím dál tím více smíchané podobě. Tuto jejich tvářneurčuje spiknutí vydavatelů (cizáků z Němec!) ani ziskuchtivost šéfredaktorůa hloupost redaktorů. Určuje ji trh, který dnešní novináři velmi dobře intuitivněi marketingově prozkoumali. Čtenář, zákazník diktuje, média, od internetu ažpo „staromódní“ tištěné noviny, se přizpůsobují. Když k tomuto trendu připočtemereálnou neprůhlednost unijních procesů, nedůvěru k nezajímavé a vzdálené byrokracii,vzniká pro toho, kdo chce poctivě informovat o evropském dění, smrtící koktejl.Novináři vědí, že mohou „prodat“ jedině unijní zprávu, která bude v něčemkonfliktní, tedy dráždivá, budou v ní vystupovat známí, tedy přitažliví lidé a bude sečtenáře bezprostředně týkat. Bruselští politici a úředníci mají přesně opačný zájem:Chtějí dostat do médií bezkonfliktní, až oslavné zprávy o tom, jak dobře pracují. Hybatelemtěch zpráv není Blair, Obama nebo Sarkozy, ale anonymní výkonný aparát.A týkají se nejraději Evropy jako celku.Navíc jen málo bruselských protagonistů hovoří tak, aby bylo vše i pro zkušenézpravodaje srozumitelné. I když nebudeme přistupovat na mytologii o bruselskémnewspeaku, pravda je, že zejména řeč poslanců Evropského parlamentu je často nekonkrétní,květnatá a rozvláčná.Mediální slepotou, tedy neschopností nakrmit ve vlastním zájmu média tím, cochtějí, trpí často i domácí politici. Jenže ti mají proti vzdálenému a anonymnímuprostředí unijních institucí jistou výhodu. Lidé je znají a chápou jejich boj. Modernízprávy jsou pak často postaveny na osobních sporech a osudech mnohem více nežna střetu politických idejí.Zprávy z Bruselu tedy čeká velmi svízelná cesta ke čtenáři. Zpravodaj na místěmusí prosít mraky materiálů a obecných frází, než najde něco, co je z jeho pohledu„strhující“. Pošle to do redakce a tam je zpráva přesunuta do složky „koš“ nebo181