Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

PROČ SE „BRUSEL“ A MÉDIA NEMILUJÍMartin Komárek1. PARADOXY EVROPSKÉ UNIEParadox Evropské unie spočívá mimo jiné v tomto: Ačkoliv její instituce a institucečlenských států vydávají stále větší prostředky na propagaci a informovanost, občanése stále cítí informováni špatně. To je převažující stav ve všech členských zemích.Z toho vyplývá druhý paradox. Ačkoliv lidé přikládají Unii vysokou důležitost, jejichzájem o ni je malý. Dokládá to především nízká a stále klesající účast ve volbáchdo Evropského parlamentu.V mnoha případech ale voliči dávají svému hlasování „domácí“ obsah. Neposuzují,zda je budou kandidáti hodnověrně zastupovat v Evropském parlamentu, alenejčastěji za všechno trestají domácí vládu. Evropští politici často viní z tohoto neblahéhostavu média, považují je za povrchní, zjednodušující. Novopečený europoslaneca bývalý místopředseda vlády Jiří Havel (ČSSD) mi pro účely této publikacese svým typickým humorem sdělil:„Novináři píší, co si myslí, že bude číst čtenář. Dá se to měřit: Klik. Takže recept je:Šílený titulek (no neklikněte to) a jednoduché dvě věty na začátek (aby to rychle nezavřel).Útok na pudy (kolik tam Špidla bere). A prostomyslný obsah. Pokud nebude žádatněco jiného editor, nebude nic. Evropská unie je na tohle moc složitá... A média nechtějíinvestovat do vzdělávací funkce. Bylo by možné to strčit do zákona aspoň proveřejnoprávní média, ale to bychom jako politici ten útok asi nepřežili. Smiřme ses tím, že zprávy z Bruselu budou ještě mizernější ...“Jedná se o typický pohled politika na média. Předpokládá, že jsou tu od toho, abysdělovala to, co považuje politik za důležité. Této své funkci se zpronevěřují, neboťpíší pro čtenáře, kteří se nechtějí vzdělávat, nýbrž se chtějí bavit. Podstatný obsah jepotom ztracen. Tento názor sdílí i někdejší ministr Pavel Bratinka, který nyní pracujejako konzultant v záležitostech Unie:„Když ale porovnám informace o EU, které se běžnému člověku dostanou z tištěných,hlasových i obrazových medií, se skutečností, pak musím říci natvrdo, že se jednáo systematické nepravdy. Říkám nepravdy, a nikoliv lži, protože lež je nepravda vědomá,tj. nepravda vyslovená někým, kdo pravdu zná. To, co se ale na běžného občanavalí, není většinou produktem vědomého lhaní, nýbrž lenosti opatřit si fakta a mediálnípreference pro zjednodušující zkratky. Nechám stranou otázku, co je morálně horší –vědomě lhát, nebo z pohodlnosti přebírat bláboly.“Zaslouží si média takto tvrdé hodnocení, nebo se politik a odborník mýlí? Obětvrzení se vyznačují dvěmi charakteristikami:177