Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

tickým otázkám. Podle řady výzkumů představuje veřejnost aktivně se zajímajícío otázky zahraniční politiky v zásadě skupiny s vysokým vzděláním, která je usídlenave městech, je složená z tzv. bílých límečků, má vyšší příjmy atd. Průměrná velikosttéto skupiny je odhadována od jednoho do 15 procent populace podle toho, jakje tato kategorie „zaujaté veřejnosti“ vymezena. Následuje další vrstva obyvatelstvačítající zpravidla 30 až 50 procent populace, která má stabilizované názory na mezinárodnípolitiku, určitý obraz o zahraničních zemích a jejích aktivitách, určitou znalosto zahraničněpolitických otázkách a jistou schopnost vyjadřovat k těmto otázkámsvé názory. Zbývající skupina, která za určitých okolností může představovataž 70 % obyvatel státu, je k zahraničněpolitickým otázkám apatická, neinformovaná,nevyjadřuje názory k problémům v této oblasti – a když přece jen nějaké názoryventiluje, většinou je ovlivněna převažujícím míněním ve společnosti či přesněji míněním,které je prezentováno v médiích [Holsti 1995: 261–262].Výzkumy názorů veřejnosti na zahraniční politiku nemají v českých zemích dlouhouhistorii, z příčin pochopitelných. Mělká tradice výzkumů tohoto typu způsobuje,že získané údaje jsou vázány na nedostatečné množství událostí, netvoří delší časovéřady a jen obtížně a s jistým rizikem z nich lze vyvozovat obecné závěry. Ačkolivv rámci České republiky neexistují (a existovat nemohou) dlouhodobé řady detailněmapující (například) zájem občanů o zahraniční politiku, lze vyslovit hypotézu, žezákladní předpoklady se nijak fatálně neliší od shora naznačené struktury, která jecharakteristická pro veřejné mínění v západních demokraciích.Začlenění České republiky do Evropské unie můžeme jistě označit za jednu z nejvýznamnějšíchzměn v našich novodobých dějinách, přesto pro řadu lidí zůstává evropskádimenze národní politiky záležitostí jakoby vnější, která s nimi nemá přílišspolečného a vlastně se jich netýká. Jeden příklad za všechny: Jedním z ukazatelůnízké míry pocitu evropské sounáležitosti je malý zájem českých občanů o děnív rámci Unie. Zájem o politiku obecně projevuje podle svých slov přibližně polovinapopulace. Největší zájem přitom mají občané o politiku v České republice (dvě třetiny),politické dění ve světě zajímá přibližně polovinu občanů a nejméně oslovených uvádí, žemá zájem o dění v Evropské unii (dvě pětiny).Ze šetření provedených jak před vstupem do EU, tak i v posledních letech víme,že zcela dominujícím zdrojem informací o EU pro naše občany jsou obecně sdělovacíprostředky, zejména pak televize a tisk, zatímco jiné potenciální zdroje (školenía přednášky, odborné publikace, Internet, telefonní informační linka, státní správanebo osobní kontakty, vlastní přímá zkušenost aj.) tvoří hlavní pramen informacíjen výjimečně, přičemž jejich význam vzrůstá až tehdy, kdy lidé sami aktivně hledajínějaké konkrétní informace (poměrně vysoké zastoupení, zejména mezi mladýmilidmi a vzdělanější částí populace, má právě Internet a není bez zajímavosti, že mezimasovými sdělovacími prostředky dostávají při cíleném hledání informací přednosttištěná média před elektronickými). Z dřívějších výzkumů je rovněž patrné, že občanémají největší zájem o informace sociálněekonomického charakteru, které se bezprostřednětýkají buď jich samotných, ať už jde o různé aspekty životní úrovně16