Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

á převzala německé návrhy, potvrdila Evropská rada v Göteborgu v červnu 2001.Polsko a Česká republika akceptovaly při jednáních plánované omezení volného pohybupracovních sil (až na možných sedm let) 2 jako poslední ze států střední a východníEvropy.Výše uvedený příklad německého chování dokládá schopnost SRN prosadit sev záležitostech, které spolková vláda považuje za zásadní. Přestože podle odbornýchodhadů omezení volného pohybu pracovních sil již v prvním roce po rozšíření vedloke ztrátám hospodářského růstu o 0,3 až 0,5 % HDP v celé EU [Brücker 2005: 358],SRN prodloužila omezení volného pohybu pracovních sil na svém území do roku2011 a využila tím maximální sedmileté možné délky platnosti přechodného období.Zároveň je třeba konstatovat, že postoj německé vlády při jednání v roce 2001byl určen zájmy části vnitropolitických aktérů, které musela vláda zohlednit, aby sizajistila pozitivní postoj těchto aktérů k rozšíření EU. Vláda rudo-zelené koalice tímčelila i rostoucím negativním postojům a obavám z rozšíření EU v příhraničních oblastech.7. ZÁVĚRPohled sjednoceného Německa na Českou republiku po roce 1990 je třeba chápatv kontextu prohloubení a rozšíření integračních struktur Evropské unie. Země Visegrádubyly předmětem intenzivního zájmu SRN před rozšířením EU k 1. květnu2004 i poté. Vedle pěstování bilaterálních vztahů se státy střední Evropy (exkluzivníbyly do určité míry pouze vztahy SRN s Polskem), se SRN snažila působit na své východnísousedy prostřednictvím multilaterálních mechanismů. Zájmy SRN na hospodářské,politické a bezpečnostní stabilizaci střední a východní Evropy byly formuloványjako zájmy evropské. SRN měla však také vlastní zájem, aby nadále netvořila„východní“ hranici Evropské unie. I z tohoto důvodu podporovala začlenění svýchsousedů (ve výhledu pak i celého regionu postkomunistické východní Evropy)do EU. Tuto základní pozitivní linii německé spolkové politiky ve vztahu k České republicese nepodařilo významně narušit dílčími regionálními či skupinovými zájmy(např. výhradami Sudetoněmeckého Landsmannschaftu, tlaky odborových svazů,ochranářskými snahami vybraných odvětví průmyslu či dopravy).2) Flexibilní přechodné období spočívalo v přenechání volby každému členskému státu „staré“ EU,kdy povolí volný pohyb pracovních sil pro nové členské země na svém pracovním trhu. Maximálnídoba omezení volného pohybu pracovních sil je však možná nejdéle do roku 2011 (7 let od vstupu1. května 2004).160