Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

po volbách v roce 1998. V té době byly rovněž ze strany EU zahájeny přístupové rozhovorys první vlnou kandidátských zemí střední a východní Evropy [Sedelmeier,Wallace 2000: 450–451]. Německá vláda pod vedením Gerharda Schrödera a JoschkyFischera řešila v letech 1999–2002 otázku „jak?“ ohledně rozšiřování EU.Sociální demokraté považovali východní rozšíření za pokračování východní politiky(Ostpolitik) Willyho Brandta, Zelení za šanci zajistit trvalý mír v Evropě a předejítbudoucím konfliktům [Lippert 2004: 246–248]. Dodatečným stimulem zde bylaválka v Kosovu na jaře roku 1999. Přestože Schröder považoval rozšíření EU za prioritnícíl německé Europapolitik, jeho vláda vystupovala „asertivněji“ při jednánío podmínkách přistoupení kandidátských zemí než vláda H. Kohla. Na politikuspolkové vlády měly vliv resortní zájmy, rozpočtová omezení a strukturální nezaměstnanost[blíže viz Jeřábek 2010].Při zkoumání postoje jednotlivých německých aktérů (vláda, politické strany, organizovanézájmy, soukromé firmy) vůči České republice v procesu rozšíření můžemevysledovat jak materiálně-racionální, tak normativní a historické argumenty hovořícípro německou podporu projektu rozšíření. Helmut Kohl myšlenkově spojovalevropskou integraci s otázkou míru v Evropě a sjednocení Německa a jednotu rozšířenéEvropy považoval za „dvě strany téže mince“ [Banchoff 1997: 61, 73]. Jeho nástupceGerhard Schröder zdůrazňoval, že SRN je „normální“ (Normalisierung) státnezatížený dědictvím událostí druhé světové války. Návrhy Schröderovy vlády běhempřístupových jednání vyplývaly z konkrétních problémů a strukturálních podmínek(problémy pracovního trhu, kriminalita, doprava, obchodní vztahy, získánínových trhů a investičních možností) a zohledňovaly preference či výhrady příhraničníchregionů a zájmových skupin (např. odborů). Sjednocené Německo za GerhardaSchrödera poprvé definovalo své „národní“ zájmy [Schröder 1999]. Jejichprosazování však v základních otázkách neznamenalo odklon od norem, které bylysoučástí německé „evropské“ identity před rokem 1990. Podstatné je, že se to týkalorozšíření EU i vztahu SRN k východním sousedům.6. NEGOCIACE O „PŘECHODNÝCH OBDOBÍCH“ PŘI VSTUPUČR DO EU: PŘÍKLAD OCHRANY PRACOVNÍHO TRHU SRNChování německé vlády při vyjednávání mezi EU a kandidátskými zeměmi můžemedemonstrovat na otázce volného pohybu pracovních sil, která byla důležitá rovněžpro Českou republiku. V tomto bodě vláda SRN prosadila jako společnou pozici EUnávrh flexibilního přechodného období (2+3+2), které omezilo volný pohyb pracovníchsil z kandidátských zemí do vybraných států Evropské unie. Německou vyjednávacípozici oznámil kancléř Schröder v projevu 18. prosince 2000 ve Weidenu/Oberpfalz. Spolková vláda chtěla vyjít vstříc požadavkům odborů a chránit pracovnítrh SRN. Ve skutečnosti v SRN chyběly již před rozšířením EU kvalifikované pracovnísíly v řadě odvětví [Christoph Kannengießer, BDA]. Společnou pozici EU, kte-159