Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ÄR k ... - Euroskop.cz
Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ÄR k ... - Euroskop.cz Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ÄR k ... - Euroskop.cz
ěžně aktualizovány [Rozhovor s představitelem SZ České republiky při EU ze dne15. 7. 2009]. Například francouzští zástupci v Radě EU byli překvapeni profesionalitoujednání a hladkostí jejich průběhu [Pur 2009].Pád Topolánkovy vlády podle všeho fakticky poškodil předsednictví méně, nežbylo mediálně zdůrazňováno. Měsíc předsedání ministry v demisi a následné řízeníRady úřednickou vládou se podepsalo pouze na vyjednávání na nejvyšší úrovni. Vládabez důvěry a následný úřednický kabinet totiž nemohl logicky požívat valné autorityjak při jednání v EU, tak v zahraničí. Z funkce aktivního předsedy, snažícího sevést jednání určitým směrem, se stal, jak již bylo řečeno, prostředník, jehož hlavnímúkolem bylo naplnit formální povinnosti úřadu. Zatímco Mirek Topolánek přiznal,že při napjatých vztazích s Francií spoléhal zejména na pomoc Německa, případněHolandska a Švédska [Topolánek 2009: 12], vnější pozorovatelé si povšimli, žepo pádu vlády byl vliv Německa na aktivitách předsednictví ještě patrnější.6. NAMÍSTO ZÁVĚRU: MEDIÁLNÍ OBRAZ PŘEDSEDNICTVÍA JEHO SOUVISLOSTIBez ohledu na skutečné úspěchy či neúspěchy předsednictví se jeho obraz odvíjelod toho, že nepochopitelným odvoláním vlády uprostřed úspěšného předsednictvídopustila Česká republika návrat ke schématickým předpovědím z podzimu 2008.Skutečností také je, že Česká republika, lépe řečeno její představitelé, mediální rozměrpředsednictví výrazně podcenili 16 . Zejména francouzské sdělovací prostředkyvysílaly jasné signály, že každé zaváhání předsednictví bude soustem, jež nebudepromarněno. Jak uvádí Andrew Rettman [Rettman 2009] „Paříž se při každé příležitostipokusila dávat najevo, že malá a nová členská země nemůže vedení Unie zvládnout“a že „řada lidí si přála, aby české předsednictví zklamalo“ 17 . Vzhledem k výšepopsanému kontextu byl možná na místě méně kontroverzní a nápadný typ mediálnícha propagačních aktivit. Jak slogan „Evropě to osladíme“, tak Černého instalaceEntropa se totiž navzdory své nápaditosti a neotřelosti vrátily českému předsednictvíjako pověstný bumerang 18 .Jak průběžné, tak konečné mediální hodnocení předsednictví Rettmanův postřehde facto podpořilo. Kromě kritiky objektivních chyb České republiky, jako bylo napříkladjiž zmíněné zaváhání při počátcích krize v Gaze, se ve většině komentářů ob-16) Petr Drulák poznamenává, že dobrá reputace patří k nejdůležitějším mocenským zdrojům nevelkýchstátů, avšak Česká republika měla zejména díky prezidentu Klausovi možnost dobré reputaciv unijních záležitostech ztíženu [Drulák 2008: 136–137].17) Stejné postřehy vyslovovala řada pracovníků SZ České republiky při EU během osobní návštěvyautora tohoto textu v Bruselu v červenci 2009.18) Švédsko, které po České republice přebíralo předsednictví k 1. 7. 2009, se z Entropy poučilo a budovuRady EU vyzdobilo indiferentními ukázkami své lidové kultury, například v podobě dřevěnýchlavic.149
jevily prvky, jež s předsednictvím a jeho výkonem nesouvisely. Příkladem mohou býtsnímky Mirka Topolánka z jeho pobytu ve vile italského premiéra Berlusconihov květnu 2008, jež uveřejnil španělský list El País v červnu 2009, které zcela irelevantnětvořily kolorit hodnocení předsednictví [Moore 2009; Taylor 2009]. Dalšímpříkladem mediální nekorektnosti a stereotypů byla osoba českého prezidenta VáclavaKlause. Domnělý či skutečný euroskeptik Klaus byl, jak již bylo uvedeno, považovánza jednu z největších hrozeb českého předsednictví. Důsledkem této zaujatostitak bylo například vulgární zjednodušení únorového projevu Václava Klause v EP.Klausovo vystoupení bylo interpretováno jako „přirovnání evropské integraceke komunistické diktatuře“ [EUbussines 2009]. Klaus přitom při svém vystoupenípouze řekl, že v EP neexistuje klasická dělba poslanců vládní a opoziční a že v EP(potažmo v EU) je nepřípustné pochybovat o alternativních podobách evropské integrace19 . Za pokrytecké lze označit úsudky o instalaci Davida Černého Entropa,která byla umístěna v budově Rady EU. Evropská integrace nutně potřebuje využítlibovolné kanály k tomu, aby povzbudila zájem občanů, což představitelé institucíEU a členských států rádi a často zdůrazňují. Černého plastice se pozornost vyvolatpovedlo – podle přímých aktérů stály v budově Rady EU Justus Lipsus na plastikufronty zájemců [Rozhovor s představitelem SZ České republiky při EU ze dne15. 7. 2009; Charlemagne 2009]. Kontroverzní a často na hranici se pohybující sedílo bylo ovšem nakonec zkritizováno za svou urážlivost [Moore 2009; Taylor 2009].Naopak oprávněně analytici a média poukazovala na odvolání vlády Mirka Topolánkauprostřed předsednictví. Jakkoliv lze aktivity opozice (ať už parlamentní čiuvnitř koaličních stran) označit z vnitropolitického hlediska za legitimní, jejich vyústěníbylo časově nevhodné a ukázalo na provinčnost české politiky. Úspěšnězvládnuté předsednictví, k němuž měla Česká republika v březnu 2009 dobré předpoklady,totiž bylo dlouhodobým národním zájmem České republiky. Z pozitivníhoobrazu české politiky v EU mohl v následných letech profitovat libovolně složenýkabinet. Předsednictví Rady EU je totiž jak členskými státy, tak institucemi EU chápánojako úkol země, nikoliv konkrétní administrativy. Levicová opozice a částv dané době vládních poslanců tento fakt neakceptovala, jejich snaha o odvolánípředsednické vlády byla o to nepochopitelnější, že opozice neměla připravenu alternativu.Úřednická vláda Jana Fischera, která nastoupila po měsíci fungování vládyv demisi, byla východiskem v nouzi, nikoliv řešením.Tragikomický výkon české politiky by ovšem neměl zastřít unijní souvislosti většinovéhoa mediálního obrazu českého předsednictví. Účelové, zkratovité a často19) Přesná citace dotčeného místa je následující: „Dnešní systém rozhodování v Evropské unii je něčímjiným než historií prověřenou a v historii osvědčenou klasickou parlamentní demokracií. V obvyklémparlamentním systému je část podporující vládu a část opoziční, ale to v Evropském parlamentunení. Zde je prosazována alternativa jen jedna a kdo uvažuje o alternativě jiné, je považován za odpůrceevropské integrace. V naší části Evropy jsme ještě nedávno žili v politickém systému, kde bylajakákoli alternativa nepřípustná a kde proto žádná parlamentní opozice neexistovala. Získali jsmetrpkou zkušenost, že tam, kde není opozice, ztrácí se svoboda. Politické alternativy proto existovatmusí“ [Klaus 2009].150
- Page 99 and 100: 3.3.2 Výroky představitelůPodrob
- Page 101 and 102: ku, kdy mám pocit, že obě tato k
- Page 103 and 104: Komunistická strana Čech a Moravy
- Page 105 and 106: S eurem na jistotu. Ekonom, 16. 11.
- Page 107 and 108: ských lidovců odráží fakt, že
- Page 109 and 110: v okamžiku svého vstupu do ELDR b
- Page 111 and 112: Practice“. Deklarovaným cílem w
- Page 113 and 114: 7. STRANA EVROPSKÉ LEVICE (PEL)Vzh
- Page 115 and 116: mací. Vždy ovšem zdůrazňovala,
- Page 117 and 118: Plenárního zasedání EP 19. až
- Page 119 and 120: EU i kandidátské země“, založ
- Page 121 and 122: 10. EVROPSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANAP
- Page 123 and 124: Fajmon, Hynek. 2004. Cesta ODS do E
- Page 125 and 126: cism) od tzv. tvrdého euroskeptici
- Page 127 and 128: v historii samostatné ČR přihlá
- Page 129 and 130: všech typů menšin, demokratické
- Page 131 and 132: podle V. Klause je EU produktem pol
- Page 133 and 134: představuje výrazný posun od Evr
- Page 135 and 136: to V. Klaus na velmi sledovaném pr
- Page 137 and 138: Havel, Václav. 1994. „Projev pre
- Page 139 and 140: Vodička, Karel. 2002. Evropská un
- Page 141 and 142: určili v roce 1976 Helene Wallace
- Page 143 and 144: například vlivnými francouzským
- Page 145 and 146: frekventované obavy směrovaly zej
- Page 147 and 148: Program „Evropa bez bariér“ lz
- Page 149: epublikami. V Praze sice přednesl
- Page 153 and 154: Dewost, Louis-Jean. 1984. „The Pr
- Page 155 and 156: Úřad vlády České republiky. 20
- Page 157 and 158: cích evropských struktur byly v s
- Page 159 and 160: 5. NĚMECKÁ PODPORA PRO VÝCHODNÍ
- Page 161 and 162: á převzala německé návrhy, pot
- Page 163 and 164: Sedelmeier, Ulrich, Helen Wallace.
- Page 165 and 166: věnuje samotnému tématu - tj. an
- Page 167 and 168: Dodejme ještě, že se v těchto m
- Page 169 and 170: ference OSN o změnách klimatu kon
- Page 171 and 172: Nejvíce příspěvků bylo zpracov
- Page 173 and 174: Tabulka 2: Vyznění analyzovaných
- Page 175 and 176: příspěvků. Vládní krize v ČR
- Page 177 and 178: SVT (Sveriges Television) - http://
- Page 179 and 180: 1) Jsou paušalizující, nerozliš
- Page 181 and 182: Z dalších průzkumů ale vyplýv
- Page 183 and 184: upravena tak, že ji dotyčný zpra
- Page 185 and 186: 4) V obou případech se počítá
- Page 187 and 188: 6. PŘEDSEDNICTVÍ: ÚČINNÁ MEDI
- Page 189 and 190: české vlády proti kanadským ví
- Page 192 and 193: ZÁVĚREMPo pádu komunistického r
- Page 194 and 195: zakotveného aktu v rámci českéh
- Page 196 and 197: O AUTORECHProf. Dr. Miroslav Novák
- Page 198 and 199: sociálních věd UK v Praze. Téma
jevily prvky, jež s předsednictvím a jeho výkonem nesouvisely. Příkladem mohou býtsnímky Mirka Topolánka z jeho pobytu ve vile italského premiéra Berlusconihov květnu <strong>20</strong>08, jež uveřejnil španělský list El País v červnu <strong>20</strong>09, které zcela irelevantnětvořily kolorit hodnocení předsednictví [Moore <strong>20</strong>09; Taylor <strong>20</strong>09]. Dalšímpříkladem mediální nekorektnosti a stereotypů byla osoba českého prezidenta VáclavaKlause. Domnělý či skutečný euroskeptik Klaus byl, jak již bylo uvedeno, považovánza jednu z největších hrozeb českého předsednictví. Důsledkem této zaujatostitak bylo například vulgární zjednodušení únorového projevu Václava Klause v EP.Klausovo vystoupení bylo interpretováno jako „přirovnání evropské integraceke komunistické diktatuře“ [EUbussines <strong>20</strong>09]. Klaus přitom při svém vystoupenípouze řekl, že v EP neexistuje klasická dělba poslanců vládní a opoziční a že v EP(potažmo v EU) je nepřípustné pochybovat o alternativních po<strong>do</strong>bách evropské integrace19 . Za pokrytecké lze označit úsudky o instalaci Davida Černého Entropa,která byla umístěna v bu<strong>do</strong>vě Rady EU. Evropská integrace nutně potřebuje využítlibovolné kanály k tomu, aby povzbudila zájem občanů, což představitelé institucíEU a členských států rádi a často zdůrazňují. Černého plastice se pozornost vyvolatpovedlo – podle přímých aktérů stály v bu<strong>do</strong>vě Rady EU Justus Lipsus na plastikufronty zájemců [Rozhovor s představitelem SZ České republiky při EU ze dne15. 7. <strong>20</strong>09; Charlemagne <strong>20</strong>09]. Kontroverzní a často na hranici se pohybující sedílo bylo ovšem nakonec zkritizováno za svou urážlivost [Moore <strong>20</strong>09; Taylor <strong>20</strong>09].Naopak oprávněně analytici a média poukazovala na odvolání vlády Mirka Topolánkauprostřed předsednictví. Jakkoliv lze aktivity opozice (ať už parlamentní čiuvnitř koaličních stran) označit z vnitropolitického hlediska za legitimní, jejich vyústěníbylo časově nevhodné a ukázalo na provinčnost české politiky. Úspěšnězvládnuté předsednictví, k němuž měla Česká republika v březnu <strong>20</strong>09 <strong>do</strong>bré předpoklady,totiž bylo dlouho<strong>do</strong>bým národním zájmem České republiky. Z pozitivníhoobrazu české politiky v EU mohl v následných <strong>let</strong>ech profitovat libovolně složenýkabinet. Předsednictví Rady EU je totiž jak členskými státy, tak institucemi EU chápánojako úkol země, nikoliv konkrétní administrativy. Levicová opozice a částv dané <strong>do</strong>bě vládních poslanců tento fakt neakceptovala, jejich snaha o odvolánípředsednické vlády byla o to nepochopitelnější, že opozice neměla připravenu alternativu.Úřednická vláda Jana Fischera, která nastoupila po měsíci fungování vládyv demisi, byla východiskem v nouzi, nikoliv řešením.Tragikomický výkon české politiky by ovšem neměl zastřít unijní souvislosti většinovéhoa mediálního obrazu českého předsednictví. Účelové, zkratovité a často19) Přesná citace <strong>do</strong>tčeného místa je následující: „Dnešní systém rozho<strong>do</strong>vání v Evropské unii je něčímjiným než historií prověřenou a v historii osvědčenou klasickou parlamentní demokracií. V obvyklémparlamentním systému je část podporující vládu a část opoziční, ale to v Evropském parlamentunení. Zde je prosazována alternativa jen jedna a k<strong>do</strong> uvažuje o alternativě jiné, je považován za odpůrceevropské integrace. V naší části <strong>Evropy</strong> jsme ještě nedávno žili v politickém systému, kde bylajakákoli alternativa nepřípustná a kde proto žádná parlamentní opozice neexistovala. Získali jsmetrpkou zkušenost, že tam, kde není opozice, ztrácí se svoboda. Politické alternativy proto existovatmusí“ [Klaus <strong>20</strong>09].150