Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

11.07.2015 Views

ěžně aktualizovány [Rozhovor s představitelem SZ České republiky při EU ze dne15. 7. 2009]. Například francouzští zástupci v Radě EU byli překvapeni profesionalitoujednání a hladkostí jejich průběhu [Pur 2009].Pád Topolánkovy vlády podle všeho fakticky poškodil předsednictví méně, nežbylo mediálně zdůrazňováno. Měsíc předsedání ministry v demisi a následné řízeníRady úřednickou vládou se podepsalo pouze na vyjednávání na nejvyšší úrovni. Vládabez důvěry a následný úřednický kabinet totiž nemohl logicky požívat valné autorityjak při jednání v EU, tak v zahraničí. Z funkce aktivního předsedy, snažícího sevést jednání určitým směrem, se stal, jak již bylo řečeno, prostředník, jehož hlavnímúkolem bylo naplnit formální povinnosti úřadu. Zatímco Mirek Topolánek přiznal,že při napjatých vztazích s Francií spoléhal zejména na pomoc Německa, případněHolandska a Švédska [Topolánek 2009: 12], vnější pozorovatelé si povšimli, žepo pádu vlády byl vliv Německa na aktivitách předsednictví ještě patrnější.6. NAMÍSTO ZÁVĚRU: MEDIÁLNÍ OBRAZ PŘEDSEDNICTVÍA JEHO SOUVISLOSTIBez ohledu na skutečné úspěchy či neúspěchy předsednictví se jeho obraz odvíjelod toho, že nepochopitelným odvoláním vlády uprostřed úspěšného předsednictvídopustila Česká republika návrat ke schématickým předpovědím z podzimu 2008.Skutečností také je, že Česká republika, lépe řečeno její představitelé, mediální rozměrpředsednictví výrazně podcenili 16 . Zejména francouzské sdělovací prostředkyvysílaly jasné signály, že každé zaváhání předsednictví bude soustem, jež nebudepromarněno. Jak uvádí Andrew Rettman [Rettman 2009] „Paříž se při každé příležitostipokusila dávat najevo, že malá a nová členská země nemůže vedení Unie zvládnout“a že „řada lidí si přála, aby české předsednictví zklamalo“ 17 . Vzhledem k výšepopsanému kontextu byl možná na místě méně kontroverzní a nápadný typ mediálnícha propagačních aktivit. Jak slogan „Evropě to osladíme“, tak Černého instalaceEntropa se totiž navzdory své nápaditosti a neotřelosti vrátily českému předsednictvíjako pověstný bumerang 18 .Jak průběžné, tak konečné mediální hodnocení předsednictví Rettmanův postřehde facto podpořilo. Kromě kritiky objektivních chyb České republiky, jako bylo napříkladjiž zmíněné zaváhání při počátcích krize v Gaze, se ve většině komentářů ob-16) Petr Drulák poznamenává, že dobrá reputace patří k nejdůležitějším mocenským zdrojům nevelkýchstátů, avšak Česká republika měla zejména díky prezidentu Klausovi možnost dobré reputaciv unijních záležitostech ztíženu [Drulák 2008: 136–137].17) Stejné postřehy vyslovovala řada pracovníků SZ České republiky při EU během osobní návštěvyautora tohoto textu v Bruselu v červenci 2009.18) Švédsko, které po České republice přebíralo předsednictví k 1. 7. 2009, se z Entropy poučilo a budovuRady EU vyzdobilo indiferentními ukázkami své lidové kultury, například v podobě dřevěnýchlavic.149

jevily prvky, jež s předsednictvím a jeho výkonem nesouvisely. Příkladem mohou býtsnímky Mirka Topolánka z jeho pobytu ve vile italského premiéra Berlusconihov květnu 2008, jež uveřejnil španělský list El País v červnu 2009, které zcela irelevantnětvořily kolorit hodnocení předsednictví [Moore 2009; Taylor 2009]. Dalšímpříkladem mediální nekorektnosti a stereotypů byla osoba českého prezidenta VáclavaKlause. Domnělý či skutečný euroskeptik Klaus byl, jak již bylo uvedeno, považovánza jednu z největších hrozeb českého předsednictví. Důsledkem této zaujatostitak bylo například vulgární zjednodušení únorového projevu Václava Klause v EP.Klausovo vystoupení bylo interpretováno jako „přirovnání evropské integraceke komunistické diktatuře“ [EUbussines 2009]. Klaus přitom při svém vystoupenípouze řekl, že v EP neexistuje klasická dělba poslanců vládní a opoziční a že v EP(potažmo v EU) je nepřípustné pochybovat o alternativních podobách evropské integrace19 . Za pokrytecké lze označit úsudky o instalaci Davida Černého Entropa,která byla umístěna v budově Rady EU. Evropská integrace nutně potřebuje využítlibovolné kanály k tomu, aby povzbudila zájem občanů, což představitelé institucíEU a členských států rádi a často zdůrazňují. Černého plastice se pozornost vyvolatpovedlo – podle přímých aktérů stály v budově Rady EU Justus Lipsus na plastikufronty zájemců [Rozhovor s představitelem SZ České republiky při EU ze dne15. 7. 2009; Charlemagne 2009]. Kontroverzní a často na hranici se pohybující sedílo bylo ovšem nakonec zkritizováno za svou urážlivost [Moore 2009; Taylor 2009].Naopak oprávněně analytici a média poukazovala na odvolání vlády Mirka Topolánkauprostřed předsednictví. Jakkoliv lze aktivity opozice (ať už parlamentní čiuvnitř koaličních stran) označit z vnitropolitického hlediska za legitimní, jejich vyústěníbylo časově nevhodné a ukázalo na provinčnost české politiky. Úspěšnězvládnuté předsednictví, k němuž měla Česká republika v březnu 2009 dobré předpoklady,totiž bylo dlouhodobým národním zájmem České republiky. Z pozitivníhoobrazu české politiky v EU mohl v následných letech profitovat libovolně složenýkabinet. Předsednictví Rady EU je totiž jak členskými státy, tak institucemi EU chápánojako úkol země, nikoliv konkrétní administrativy. Levicová opozice a částv dané době vládních poslanců tento fakt neakceptovala, jejich snaha o odvolánípředsednické vlády byla o to nepochopitelnější, že opozice neměla připravenu alternativu.Úřednická vláda Jana Fischera, která nastoupila po měsíci fungování vládyv demisi, byla východiskem v nouzi, nikoliv řešením.Tragikomický výkon české politiky by ovšem neměl zastřít unijní souvislosti většinovéhoa mediálního obrazu českého předsednictví. Účelové, zkratovité a často19) Přesná citace dotčeného místa je následující: „Dnešní systém rozhodování v Evropské unii je něčímjiným než historií prověřenou a v historii osvědčenou klasickou parlamentní demokracií. V obvyklémparlamentním systému je část podporující vládu a část opoziční, ale to v Evropském parlamentunení. Zde je prosazována alternativa jen jedna a kdo uvažuje o alternativě jiné, je považován za odpůrceevropské integrace. V naší části Evropy jsme ještě nedávno žili v politickém systému, kde bylajakákoli alternativa nepřípustná a kde proto žádná parlamentní opozice neexistovala. Získali jsmetrpkou zkušenost, že tam, kde není opozice, ztrácí se svoboda. Politické alternativy proto existovatmusí“ [Klaus 2009].150

ěžně aktualizovány [Rozhovor s představitelem SZ České republiky při EU ze dne15. 7. <strong>20</strong>09]. Například francouzští zástupci v Radě EU byli překvapeni profesionalitoujednání a hladkostí jejich průběhu [Pur <strong>20</strong>09].Pád Topolánkovy vlády podle všeho fakticky poškodil předsednictví méně, nežbylo mediálně zdůrazňováno. Měsíc předsedání ministry v demisi a následné řízeníRady úřednickou vlá<strong>do</strong>u se podepsalo pouze na vyjednávání na nejvyšší úrovni. Vládabez důvěry a následný úřednický kabinet totiž nemohl logicky požívat valné autorityjak při jednání v EU, tak v zahraničí. Z funkce aktivního předsedy, snažícího sevést jednání určitým směrem, se stal, jak již bylo řečeno, prostředník, jehož hlavnímúkolem bylo naplnit formální povinnosti úřadu. Zatímco Mirek Topolánek přiznal,že při napjatých vztazích s Francií spoléhal zejména na pomoc Německa, případněHolandska a Švédska [Topolánek <strong>20</strong>09: 12], vnější pozorovatelé si povšimli, žepo pádu vlády byl vliv Německa na aktivitách předsednictví ještě patrnější.6. NAMÍSTO ZÁVĚRU: MEDIÁLNÍ OBRAZ PŘEDSEDNICTVÍA JEHO SOUVISLOSTIBez ohledu na skutečné úspěchy či neúspěchy předsednictví se jeho obraz odvíjelod toho, že nepochopitelným odvoláním vlády uprostřed úspěšného předsednictví<strong>do</strong>pustila Česká republika návrat ke schématickým předpovědím z podzimu <strong>20</strong>08.Skutečností také je, že Česká republika, lépe řečeno její představitelé, mediální rozměrpředsednictví výrazně podcenili 16 . Zejména francouzské sdělovací prostředkyvysílaly jasné signály, že každé zaváhání předsednictví bude soustem, jež nebudepromarněno. Jak uvádí Andrew Rettman [Rettman <strong>20</strong>09] „Paříž se při každé příležitostipokusila dávat najevo, že malá a nová členská země nemůže vedení Unie zvládnout“a že „řada lidí si přála, aby české předsednictví zklamalo“ 17 . Vzhledem k výšepopsanému kontextu byl možná na místě méně kontroverzní a nápadný typ mediálnícha propagačních aktivit. Jak slogan „Evropě to osladíme“, tak Černého instalaceEntropa se totiž navz<strong>do</strong>ry své nápaditosti a neotřelosti vrátily českému předsednictvíjako pověstný bumerang 18 .Jak průběžné, tak konečné mediální hodnocení předsednictví Rettmanův postřehde facto podpořilo. Kromě kritiky objektivních chyb České republiky, jako bylo napříkladjiž zmíněné zaváhání při počátcích krize v Gaze, se ve většině komentářů ob-16) Petr Drulák poznamenává, že <strong>do</strong>brá reputace patří k nejdůležitějším mocenským zdrojům nevelkýchstátů, avšak Česká republika měla zejména díky prezidentu Klausovi možnost <strong>do</strong>bré reputaciv unijních záležitostech ztíženu [Drulák <strong>20</strong>08: 136–137].17) Stejné postřehy vyslovovala řada pracovníků SZ České republiky při EU během osobní návštěvyautora tohoto textu v Bruselu v červenci <strong>20</strong>09.18) Švédsko, které po České republice přebíralo předsednictví k 1. 7. <strong>20</strong>09, se z Entropy poučilo a bu<strong>do</strong>vuRady EU vyz<strong>do</strong>bilo indiferentními ukázkami své li<strong>do</strong>vé kultury, například v po<strong>do</strong>bě dřevěnýchlavic.149

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!