Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

předsednictví zabránit prohlubování krize a naopak nastartovat růst. Programv této souvislosti poukazoval na tři efektivní nástroje: používání unijní legislativya její úpravu, podporu vzdělání, výzkumu, vývoje a odstranění překážek, jež bránímezinárodnímu obchodu. Z hlediska konkrétních položek byly prioritními opatřenímiúprava legislativy EU ošetřující kapitálovou přiměřenost investičních podnikůa úvěrových institucí, dojednání legislativy regulující pojišťovnictví či legislativyupravující činnost ratingových agentur. Druhé opatření, podpora výzkumu, vývojea vzdělání, se mělo uskutečnit především důsledným uplatněním svobody pohybupracovníků a služeb. Třetí nástroj spočíval podle předsednictví v liberalizaci světovéhoobchodu [Úřad vlády České republiky 2009: 2–5].Energetika jako druhé E obsahovala tři zásadní položky. V prvé řadě se jednaloo dokončení dokumentu s názvem Druhý strategický energetický přehled 11 . Druhýmcílem byla finalizace legislativy ošetřující udržování minimálních zásob ropya ropných produktů. Předsednictví v této souvislosti podporovalo navýšení povinnýchminimálních zásob z 90 na 120 dní. Třetím bodem byla revize transevropskýchenergetických sítí, kde předsednictví vycházelo z předpokladu, že pouze plně dokončenýa funkční trh s elektrickou energií a plynem vytvoří v EU předvídatelnéa stabilní prostředí [Úřad vlády České republiky 2009: 6–8].Důležitým rozměrem priority Energetika byla politika ochrany klimatu. V tétooblasti bylo snahou předsednictví dosáhnout globálně přijatelné dohody o nastaveníredukčních závazků, zaměřených na vypouštění skleníkových plynů do ovzduší,po roce 2012 [Úřad vlády České republiky 2009: 10].Třetí prioritní E – Evropská unie ve světě – obsahovalo řadu položek. V souladuse svým ideovým profilem kladla česká vláda velký důraz na posilování spojenectvís USA. Program se zaměřoval na intenzivní dialog s novou administrativou USAv klíčových oblastech – hospodářství, ochraně klimatu, energetice a spolupráci setřetími zeměmi. Vedle transatlantické spolupráce se předsednictví koncentrovalona prohlubování vztahů s postsovětskými státy, a to formou prohloubení východnídimenze Evropské politiky sousedství. České předsednictví v této souvislosti vycházeloz provázanosti stabilní energetiky a korektních vztahů mezi EU a tímto regionem.Ve vztazích s Ruskem bylo cílem předsednictví sjednocení pozice členskýchstátů EU ve vztahu k Rusku s výhledem na vznik nové dohody o vzájemném partnerství.Agenda rozšiřování EU pak upřela pozornost na západní Balkán, konkrétně zejménana Chorvatsko [Úřad vlády České republiky 2009: 21–23].V dalších politických oblastech bylo předsednictví z pohledu svého programunízko profilové. Spíše diskusně byla v programu pojednána témata reforem rozpočtuEU a společné zemědělské politiky či budoucnosti Lisabonské strategie. Marginálněbyly v programu zmíněny také institucionální a konstituční aspekty evropskéintegrace.11) Jeho význam spočíval ve faktu, že měl obsahovat rozbor střednědobé poptávky a nabídky energiev EU a na jejím základě vytipování vhodných projektů infrastruktury.145