Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

ce, která plynou podle jejich ideologů z vlády velkokapitálu. Za zvláštní zmínku stojíu této strany „proletářských internationalistů“ jejich důraz na … „národní svrchovanost“!Jak ukazují sociologické výzkumy, KSČM je v druhé polovině 90. let takéjedinou významnou stranou, u níž procento odpůrců vstupu do EU je větší než procentostoupenců. 16 Např. podle výzkumu agentury Factum ze září 1997 bylo 57%komunistických sympatizantů proti vstupu ČR do Evropské unie, jen 25% je pro,18% z nich nemají názor.Z relevantních a dlouhodobě působících politických stran je nejproevropštějšívoličstvo ODS (podle výše zmíněného výzkumu Factum ze září 1997 bylo 79% jejichvoličů pro vstup do Evropské unie, jen 6% proti a 15% nemělo názor). VedeníODS, zejména pak její dlouholetý předseda Klaus, však otevřeně vystupuje protinadnárodním tendencím Evropské unie. Už v druhé polovině 90. let tedy existovaljistý kontrast ve vztahu k Evropské unii mezi vedením a voličstvem ODS.U ČSSD měl rozdíl mezi stanoviskem vedení a voličstva opačné znaménko. Vedení(v čele s předsedou Zemanem) bylo „eurooptimistické“, dovolávalo se Maastrichtskésmlouvy, kritizovalo ODS a jejího předsedu za jejich „euroskepticismus“ 17a obviňovalo je z toho, že nechtějí ratifikovat Evropskou sociální chartu. 18 Avšak nejenvoliči 19 , ale podle výzkumu vedeného v letech 1996–1998 Broklem, Mansfeldovoua Seidlovou ze Sociologického ústavu AV [viz Brokl, Mansfeldová et al. 1998]dokonce i řadoví poslanci ČSSD měli v té době o poznání větší strach z evropské integracenež jejich pravicoví vrstevníci. 2016) Sympatizanti republikánské extrémní pravice Miroslava Sládka byli tehdy také spíše proti než prointegraci do EU (v září 1997 podle agentury Factum je jich 33,5% pro vstup do EU, 42% proti, aleod předčasných voleb do Poslanecké sněmovny v roce 1998 už Sládkovi republikáni trvale zmizeliz českého parlamentu, protože nepřekročili pětiprocentní klauzuli).17) K pojmům „eurooptimismus“ a „euroskepticismus“ blíže viz stať M. Brunclíka v této knize „Evropskáintegrace pohledem českých prezidentů“18) Zeman také prohlašoval, že vítězství sociálních demokratů v řadě západoevropských zemí (zejm.v Německu) usnadní práci nové menšinové sociálnědemokratické vlády v České republice. Avšaknástup Schröderovy sociální demokracie k moci v Německu nijak zvlášť českým sociálním demokratůmnepomohl, protože nový německý kancléř se věnoval především vnitřním sociálním problémům.19) Stále podle výše zmíněného výzkumu Factum ze září 1997, 45,5% sympatizantů ČSSD je provstup do EU, 28,5% proti a 26% nemají názor. Ve srovnání se sympatizanty ODS jsou tedyve vztahu k evropské integraci o poznání vlažnější. Konečně nejnápadnějším rysem voličstva maléKDU-ČSL je podle stejného výzkumu Factum veliký podíl těch, kdo nemají názor (46%), přičemž47% jich je pro vstup do EU a jen 7% proti. O sympatizantech Unie svobody (jejichž názory na EUjsou velmi blízké sympatizantům ODS) není třeba dlouze vykládat, protože ve vývoji českého stranickéhosystému představují jen krátkou epizodu, vyvolanou vnitřní krizí ODS.20) Lze v této souvislosti připomenout Kitscheltovu hypotézu, podle níž pravice a levice nemají stejnýcharakter na Východě a na Západě. Zatímco na Západě se prosazuje nová libertariánská a postmaterialistickálevice, na Východě pozorujeme starou levici s autoritářskými tendencemi. Dálepak západní pravice inklinuje podle Kitschelta k autoritářským sklonům, zatímco středoevropskápostkomunistická pravice je spíše libertariánská a kosmopolitní [viz Kitschelt 1992]. V 90. letechdo jisté míry ČSSD této hypotéze odpovídala, ale podle pozdějších sociologických výzkumů docházíokolo roku 2000 u stoupenců ČSSD k nárůstu libertarianismu.13