Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

opské dohody, která by postrádala „kvaziústavní symboliku“ [Klaus 2007d].Klaus tuto svou myšlenku pojmenoval Organizace evropských států (OES), „jejímižčleny budou jednotlivé evropské státy, nikoli přímo občané těchto států, jak seo to pokoušela Evropská ústava“. OES je založena na víře, že „jsou členské státyschopné – v jistých oblastech – jednat společně, ve společném zájmu a na tomtozákladě dospívat k nějakým společným rozhodnutím“. Konsensus by měl být jedinýmmechanismem rozhodování v podstatných věcech [Klaus 2005f; viz takéKlaus 2007a; Klaus 2007c]. Obhajoba intergovernmentalismu se projevila i v jehokritizovaném výroku o zbytečnosti konání voleb do Evropského parlamentu.V. Klaus řekl, že „je zbytečné dělat evropské volby, to jsou stejně takové polovolby.“Namísto toho navrhl, aby do organizací tohoto typu posílaly jednotlivé národníparlamenty své poslance: „takže já bych bral v úvahu, kdyby jednotlivé parlamentyposílaly své zvolené poslance do těchto organizací a orgánů“ [iDNES 2009: 2. 6.].Jako jediné zásadní instituce v EU jsou stále podle Klause národní parlamenty:„opravdová komunita evropských národů neexistuje. Jsou Francouzi, Češi, Němci,Poláci...) [iDNES 2009: 2. 6.].V budoucnosti – za několik desetiletí – Klaus nevylučuje, že postupný a přirozenývývoj v EU vyústí v evropský démos – politický národ sdílející identitu, vědomí sounáležitostia pocit solidarity. Základy pro takový vývoj byly položeny ustavením společnéhoevropského trhu [Klaus 2005c]. Klaus shrnul svou vizi evropské integracenásledovně: „Potřebujeme Novou Evropu. Evropu bez evropeismu. PotřebujemeEvropu ekonomické svobody, Evropu malých a své panství nerozšiřujících vlád, Evropubez státního paternalismu,…bez nadnárodních a celokontinentálních ambicí…“[Klaus 2004a]. Klaus požaduje „Evropu demokracií“ a odmítá „evropskou demokracii“[Klaus 2004b] 6 .Podobně jako Václav Havel si i Václav Klaus přeje, aby evropská integrace mělajasně stanovený cíl. Klaus tak požaduje „jednou provždy (či aspoň na dlouho) definovatoptimální rozdělení národního (státního), sdíleného a unijního (komunitárního)formou nějakého dokumentu, který se (v příkrém rozporu s myšlenkami V. Havla– pozn. autora) nemůže a nemusí jmenovat ústava“ [Klaus 2007a; Klaus 2007c].Namísto toho se však Evropa stává podle výroku z roku 1998 obětí „plíživé byrokracie“a „plíživé unifikace“ [Klaus 2001b; Klaus 2007c], regulačních snah, neustávajícíhoprotekcionismu a všezahrnujícího paternalismu.Václav Klaus se ocitl očividně mimo dominantní názorový proud v EU. Jeho názoryse stávají velmi často terčem domácí i zahraniční kritiky 7 . Z těchto důvodů pro-6) Václav Klaus se v roce 1994 přihlásil k tzv. vícerychlostní Evropě [Klaus 1999a; Klaus 2001a: 55],která v jeho očích odpovídá principu dobrovolnosti a flexibility [Klaus 2001a: 148].7) Lze např. zmínit slovní přestřelku mezi V. Klausem a francouzským prezidentem N. Sarkozym,který českého prezidenta kritizoval za to, že na Pražském hradě nevisí vlajka EU. Jako velmi kontroverzníbyla vnímáno setkání V. Klause se zakladatelem evropského hnutí Libertas a odpůrcemLisabonské smlouvy Declanem Ganleyem při Klausově návštěva v Irsku [Ovčáček 2008]. Klausse setkal s D. Ganleyem i před volbami do Evropského parlamentu 2009 [Eliášová 2009]. Hád-133