Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

představuje výrazný posun od Evropy států k Evropě jednoho evropského státu.Znamená přesun od dobrovolné a stále znovu a znovu domlouvané a potvrzovanéspolupráce evropských států v tisících konkrétních záležitostech k jednou pro vždyplatné dominanci orgánů a institucí unijních nad orgány a institucemi jednotlivýchčlenských států. Vede k prohlubování demokratického deficitu“ [Klaus 2008; srv.Klaus 2009a]. Schválení Lisabonské smlouvy v ČR označil za „velmi smutný dokladdalšího selhání významné části našich politických elit“ a senátní zdůvodnění schválenísmlouvy nepřímo označil jako „zbabělé“ [Klaus 2009b]. 5Jakou alternativu vývoje EU formuluje V. Klaus? Zdůrazněme, že Václav Klaus jepřes výše nastíněnou kritiku zastáncem evropské integrace a členství v ČR v EU.V roce 1993 Václav Klaus napsal, že evropský integrační proces je „samozřejmé východiskočeské zahraniční politiky“ [Klaus 2001a: 19]. I o 10 let později, kdy se integracev EU dále prohloubila, napsal, že se nestaví proti evropské integraci a dáleprohlásil, že „jsme proti evropskému superstátu, ale strašně moc jsme pro rozumněintegrovanou, svobodnou a produktivní Evropu“ [Klaus 2003b]. Podle prezidentaneměla ČR jinou alternativu ke vstupu do EU, který považuje za manželství z rozumu[HN 2003: 16.4.; viz také Klaus 1999b; Klaus 2009a; Klaus 2009c]. Tuto tezivšak doplňuje o tvrzení, že „metody a formy evropské integrace naopak řadu možnýcha legitimních variant mají“ [Klaus 2009c].Václav Klaus tedy souhlasí s evropskou integrací, nesouhlasí však se současnoutrajektorií evropské integrace, které směřuje k jejímu prohlubování. V roce 1998prohlásil: „nemám strach z evropské integrace vzniklé zdola a vycházející z reálnýchpolitických uspořádání. Mám ale velkou obavu z integrace oktrojované evropskýmnárodům těmi, kteří chtějí Evropu dotlačit do podoby svých, předem zkonstruovanýchvizí“ [Klaus 2001a: 157]. Jinými slovy, „dnešní forma tohoto (evropského integračního– pozn. autora) procesu – zkratkovitě řečeno unifikace maastrichtskéhotypu – není tou nejlepší variantou, kterou si Evropa mohla vybrat“ [Klaus 1999b].V novoročním projevu v roce 2009 se přihlásil k EU, která bude „prostorem skutečnědemokratickým, prostorem, kde je politické rozhodování co nejblíže občanovi,kde je každý politik nucen se občanovi zodpovídat a kde může být politik účinněkontrolován“ [Klaus 2009c]. Na rozdíl od V. Havla se staví skepticky vůči dalšímuposilování společných institucí: „Pokud jde o instituce, připadá mi účelné, aby zůstalyv rovnováze ty, které jsou odvozeny od národních politických reprezentací –jako je rada – s těmi, které představují čistě „evropskou“ úroveň – jako je komise čiEvropský parlament“ [Klaus 1999a].Jako alternativu k posilujícím supranacionálním prvkům EU Václav Klaus prosazujetyp spolupráce založený na intergovernmentalismu. Namísto Evropskéústavy, resp. Lisabonské smlouvy, Klaus navrhl přijetí zcela jiného textu – nové ev-5) V. Klaus nakonec text Lisabonské smlouvy podepsal 3.listopadu 2009 poté, co si vynutil, aby seListina základních práv EU nevztahovala na ČR z obavy před prolomením tzv. Benešových dekretů.Proces ratifikace Lisabonské smlouvy tak byl definitivně zakončen.132