Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

podle V. Klause je EU produktem politických elit a svým rychlým tempem integracea nadměrnou mírou unifikace nepřirozeným útvarem, který podvazuje svobodu. EUje podle Klause „souborem velmi konkrétních politických a ekonomických smluv,které odrážejí reálné zájmy a vztahy v evropském prostoru. Proto není proces rozšiřováníEU, naše debata o členství i o směřování evropské integrace naplňováním nějakéabstraktní utopické vize, ale zcela reálnou věcí, založenou na racionálním zkoumáníkladů, záporů, souvislostí, i zájmů“ [Klaus 1999a; srv. Klaus 2009a]. PodleKlause není totiž západní svět naplněním nějaké ideální vize, ale jedná se o lidskoukonstrukci s nutnými nedostatky. Je to svět charakterizovaný konkurencí jednotlivců,skupin i celých států [Klaus 2009d]. Klaus se navíc od svého předchůdce necítíbýt Evropanem.Evropskou integraci Klaus kritizuje ze dvou hlavních směrů, které jsou úzce provázané.První se zaměřuje na převažující způsob myšlení a filozofická východiskazastánců prohlubování integračního procesu v EU. Druhá linie kritiky se zaměřujena obsah evropské integrace a na směr, kterým se vývoj EU posouvá. Tato linie serozpadá na další části: jednak na politický obsah evropské integrace – tj. institucionálníuspořádání, jednak na ekonomický a sociální systém, který v EU převažuje[Novák, Brunclík 2007].Klaus kritizuje převládající paradigma současných úvah o EU, které se odrážejíi v praktickém vývoji evropské integrace, pro který je podle Klause charakteristickárostoucí centralizace ekonomických procesů a byrokratizace každodenního života,umělý a nepřirozený a ve svém důsledku i škodlivý přenos rozhodování na mezinárodníúroveň a oslabování tradičních domácích kontrolních mechanismů a etatistickémyšlení spojené se ztrátou individuální odpovědností [Klaus 2001a: 28–29].Klaus píše o utopistech a konstruktérech, kteří chtějí obejít standardní demokraticképrocesy „zdola (třeba vymýšlením podstatních odpolitizovaných útvarů), či shora(umělou nadstátní integrací, jejímž důsledkem má být soustředění moci do rukoustruktur, jejichž činnost by se vymykala běžným kontrolním politickým kontrolnímmechanismům“ [Klaus 2001a: 155; srv. Klaus 2005a]. V této souvislosti používáKlaus termín „evropeismus“ [Klaus 2004a; Klaus 2004b; Klaus 2006a; Klaus2007a], který považuje za „dominantní ideologii soudobé Evropy“. Jedná se o širší,mnohodimenzionální ideologii, která není nikde jasně formulovaná a není zcela koherentní.Za jediný ucelený výraz této ideologie považuje Klaus text Evropské ústavy[Klaus 2006a].Směr postupu evropské integrace potvrzuje hypotézu, že „lze očekávat, že logikaintegračního procesu – a jeho naléhavé nezbytnosti v podmínkách zostřující se globálníkonkurence – si vytvoření jakési Evropské federace vyžádá“ [Vodička2002: 60]. Právě tento integrační styl myšlení a z něj vyplývající vývoj, tj. posouvánísuverenity z úrovně národních států na národní úroveň evropské integrace, je hlavníobavou Václava Klause [Klaus 2001a: 90; srv. Klaus 2003a; Klaus 2005a]. Debatao tom, do jaké míry jsou státy vnímány jako výchozí kameny evropského kontinentu,je podle Klause základním sporem současnosti [Klaus 2003a]. Jedná se tu o po-130