Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

a obětí velmocenských her, zhodnotil vstup ČR do EU jako historickou událost, kterázajistí ČR bezpečnost a společenství v klubu demokratických vyspělých států.Vedle rozšiřování V. Havel v zásadě vítá i prohlubování evropské integrace. Uvítaltak např. schválení Smlouvy z Nice, či schválení textu Evropské ústavy. Napsal, žetento text má k dokonalosti daleko, avšak upozornil, že je schválení tohoto dokumentuje „historický okamžik“, protože se na něm shodlo 25 zemí. Dále zdůraznil,že je třeba bránit se přebujelé byrokracii. Na druhou stranu uvedl, že „její [přebujelábyrokracie – pozn. autora] nadměrné zdůrazňování na úkor obsahu celého procesupovažuji za hloupost“ [Havel 2004a]. Podporuje také schvalování a ratifikaci Lisabonskésmlouvy [Havel 2009b] 3 .4. VÁCLAV KLAUS A PROCES EVROPSKÉ INTEGRACES nástupem Václava Klause do prezidentského úřadu v roce 2003 se do značné míryproměnil přistup prezidentského úřadu k evropské integraci. Zatímco jeho předchůdce,Václav Havel, byl v zásadě nakloněn prohlubování integrace, Václav Klausbyl známý svým velmi kritickým postojem k tomuto procesu. Na druhou stranu jenutné zdůraznit, že v době, kdy byl V. Klaus premiérem, dojednala ČR tzv. asociačnídohodu a formálně požádala o členství v EU.Východiskem evropské integrace je pro V. Klause spolupráce evropských národníchstátů, charakterizovaných pluralitními demokratickými systémy s tržními ekonomikamibez přívlastků [Klaus 2001a: 65; srv. Klaus 2004a]. Podobně jako u VáclavaHavla je podle Václava Klause pojítkem států v Evropě „úsilí o svobodu,o bezpečnost a o prosperitu“ [Klaus 1998a]. Posláním evropské integrace je (a) „odstraňovánízbytečných a pro lidskou svobodu a prosperitu kontraproduktivních bariérpohybu lidí, zboží a služeb, idejí, politických filozofií, světonázorů, kulturníchschémat, vzorců chování, které se v průběhu historie z nejrůznějších důvodů utvořilymezi jednotlivými evropskými státy“ a (b) „společná péče o veřejné statky, existujícína úrovni kontinentu, čili o takové projekty, které není možné účinně realizovatna bázi bilaterálního vyjednávání dvou (či několika) sousedních evropských zemí“[Klaus 2009a].Jinými slovy, Klausovo pojetí integrace je definované jako „proces postupnéhoodstraňování všech omezení, které stojí v cestě kontaktů mezi lidskými bytostmi“[Klaus 2001a: 79]. Evropskou integraci chápe velmi pragmaticky a prakticky.Na rozdíl od svého předchůdce klade méně důrazu na vizionářské představy, alena konkrétní výsledky, rizika a výhody evropské integrace. Zatímco V. Havel pojímámyšlenku EU jako přirozenou, vzniklou v reakci na integritu evropského prostoru,3) V. Havel se však domnívá, že by EU její neschválení přežila, protože by byl v krátkodobém horizontu(1–2 roky) přijat nový text. Jako důležitější než Lisabonskou smlouvu označil smlouvu s USAo umístění radaru v ČR [Havel 2009c].129