Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

čovat střelku kompasu dalšího směřování ČR v Evropě, jak to ostatně Václav Havelnaznačil ve svém článku o roli prezidenta v ČR [Havel 1993b].Společný evropský prostor spojený evropskými tradicemi a hodnotami volápo stále větším sbližování. Postupná integrace a vytváření stále většího počtu vazebmezi evropskými státy jsou v zásadě přirozenými a nezměnitelnými procesy s ohledemna globalizující se svět, jehož podstatou je propojování ekonomických, politickýcha kulturních jednotek. „Za této situace svět nevyhnutelně směřuje a musí směřovatk stále rozsáhlejší integraci a koordinaci; nepůjde-li touto cestou, je odsouzenke katastrofě“ [Havel 1991]. Havel je proto ochoten se vzdát „kousku své státní suverenityve prospěch společně spravované suverenity Evropské unie, protože víme,že se nám to – tak jako ostatně všem Evropanům – mnohonásobně vyplatí…“ [Havel1994]. Evropská unie není tedy podle Havla umělým projektem politických elit.Evropskou unii nechápe „jako nějaký monstrózní nadstát, v němž by se měla postupněrozpustit svébytnost všech přerozmanitých součástí Evropy, národů, států,etnik, kultur, regionů.“ Naopak, vnímá ji jako „systematickou tvorbu prostoru,umožňujícího různým svébytným součástem Evropy rozvíjet se svobodně a po svémv prostředí trvalého bezpečí a pro všechny výhodné kooperace založené na principechdemokracie, respektu k lidským právům, občanské společnosti a otevřené tržníekonomiky“ [Havel 1994; srv. Havel 1996a].Václav Havel však není nekritický obdivovatel Evropské unie. I v jeho projevechse objevuje kritika minimálně dvou aspektů evropské integrace. Prvním rizikemevropské integrace je opětovné sklouzávání k nacionalismu, resp. k pokušení velkýchstátů zaměňovat a ztotožňovat vlastní priority s prioritami a hodnotami celéhospolečenství. Naopak malé státy „se mohou zase pokusit vyvléci ze své obecnézodpovědnosti právě poukazem na svou malost, krátkozrakým útěkem do své provincionality,neochotou podílet se na řešení problémů zdánlivě vzdálených a odtažitých“[Havel 1996b]. Druhým problémem evropského integračnímu procesu jepodle Havla skutečnost, že se z tohoto procesu vytrácejí základní hodnoty, étos čiduch evropské integrace. Tento duch je málo vidět, skrývá se „za horami všech systémových,technických, administrativních, ekonomických, měnových a dalšíchopatření, do nichž se promítá“ [Havel 1994]. V. Havel se domnívá, že se smysl evropskéintegrace ztrácí a běžným lidem se může zdát, že „evropské sjednocování jepředevším věcí technicko-administrativní či byrokratickou“ [Havel 1999a; srv. Havel2009c]. Je proto nutné, aby evropská integrace byla občanům srozumitelná.Z těchto důvodů V. Havel vznesl požadavek na stanovení smyslu evropské integrace,na vedení diskuze o identitě Evropy a o budoucím poslání Evropské unie, resp.o tom, co je evropanství, evropská duchovní identita či evropská duše [Havel1996a; Havel 1999a].Podle Havla je cílem evropské integrace zajištění demokracie, míru, kolektivníbezpečnosti na základě společných evropských hodnot [Havel 1996b]. Mezi tytohodnoty Havel řadí „respekt k jedinečné lidské bytosti, k jejím svobodám, právůmi k její důstojnosti, princip solidarity, rovnost před zákonem a právní stát, ochrana127