Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ÄR k ... - Euroskop.cz
Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ÄR k ... - Euroskop.cz Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ÄR k ... - Euroskop.cz
se postupně rozdíly mezi členskou základnou EDU a EPP začaly stírat a EDU se začalaprostřednictvím stále užší spolupráce začleňovat do EPP. Setkání předsedůstran EDU v Lisabonu na podzim 2002 rozhodlo o zániku EDU jako samostatnéprávnické osoby a o její další existenci již jen jako platformy pro setkávání předsedůstran uvnitř EPP [Škottová, Sokol: 57].ODS se nestala jako jedna z mála stran pravého středu součástí Evropské lidovéstrany (EPP). ODS toto uskupení vždy považovala za příliš federalistické a odporujícíjejí orientaci na anglosaský model. Zvolila si proto, že, stejně jako britská Konzervativnístrana, nebude členem EPP. Obě zmíněné strany byly dlouho spolus islandskou Stranou nezávislosti a portugalskou Lidovou stranou jedinými silnýmistranami pravého středu mimo EPP. ODS i britští konzervativci ale udržovali po určitoudobu s EPP spolupráci zejména formou společné skupiny v Evropském parlamentu.V případě ODS navíc platilo, že s EPP udržovala v některých obdobích i dalšíkontakty. Předseda ODS Mirek Topolánek se například několikrát zúčastnilSummitu EPP.S blížícím se vstupem České republiky do Evropské unie se začala v prvních letechnového století řešit otázka, do jaké skupiny ODS zamíří v Evropském parlamentupo volbách v roce 2004.Důležitým milníkem v zahraniční orientaci ODS i v řešení otázky, kam ODS v EPvstoupí, se stal dokument s názvem Pražská výzva. Ten podepsaly 10. července2003 na pražském Žofíně tři pravicové strany: Občanská demokratická strana, Konzervativnístrana z Velké Británie a polská strana Právo a Spravedlnost (PiS). Dokumentobsahoval nástin alternativního evropského programu, který podle autorů výzvy„oponuje doposud převládajícímu federalistickému a centralistickému prouduevropské integrace“. Signatáři dokumentu podporovali jinou možnou cestu evropskéintegrace, která by vedla „k vzájemné a dobrovolné spolupráci suverénních národův oblastech společného zajmu, zarámované jednotným ekonomickým prostorem,společným trhem a svobodným obchodem.“ Dokument byl otevřen všempodobně smýšlejícím nelevicovým stranám a měl se stát základem pro vznik nové,eurorealistické skupiny v Evropském parlamentu po evropských volbách v roce2004 [Škottová, Sokol 2007: 24].ké hnutí (KDH). Ze zmíněné zůstalo členem EDU dlouhodobě jen slovenské KDH. KDU-ČSLse v polovině devadesátých let rozhodla omezit svou zahraničněpolitickou orientaci výhradněna Evropskou lidovou stranu, přestala platit v EDU členské příspěvky a v červnu 1997 jí byločlenství v EDU odebráno. KDS se v roce 1995 sloučila s Občanskou demokratickou stranoua i její členství v EDU zaniklo. České zastoupení v organizaci evropských konzervativců tímvšak nepřestalo existovat. Dva roky po vstupu obou českých křesťanskodemokratických stran,v říjnu 1992, se členská základna EDU rozšířila o ODS a Občanskou demokratickou alianci(ODA). Po určitou dobu tak českou vládní koalici tvořila čtveřice stran náležících k EDU. ZatímcoODA v souvislosti se svou finanční krizí aktivity v EDU omezila a rozhodla o přechoduk evropským liberálům (ELDR), zůstala Občanská demokratická strana jediným členem EDUz ČR [Škottová, Sokol 2007: 54].115
Plenárního zasedání EP 19. až 20. listopadu 2002 se poprvé zúčastnili pozorovateléz České republiky, mezi nimi i zástupci ODS. 19 ODS měla v české pozorovatelskédelegaci v Evropském parlamentu početně nejsilnější zastoupení. ODS zvažovalavyslání čtyř pozorovatelů do EPP-ED a čtyř do méně prointegrační skupiny Uniepro Evropu národů (UEN). Nakonec se rozhodla vyslat všechny své pozorovateledo skupiny EPP-ED, nestali se ale přímo jejími členy, pouze s ní podepsali dohoduo volném přidružení.Pro rozhodování ODS, do které skupiny v EP vstoupí, bylo velmi důležité směřováníbritské Konzervativní strany. Konzervativci po vstupu Velké Británie do ESv roce 1973 vytvořili v EP samostatnou skupinu. Tu nakonec v roce 1992 opustilia přičlenili se ke skupině Evropské lidové strany (EPP). Nestali se však členy EPPjako nadnárodního stranického subjektu. Své začlenění do skupiny potvrdili po volbách1994 i 1999. Po volbách v roce 1999 pak prosadili, že se skupina přejmenovalana „Evropská lidová strana – Evropští demokraté“ (EPP-ED).V roce 2003 si ale britská Konzervativní strana stanovila tři podmínky, kterýmipodmínila své setrvání ve skupině i po volbách v roce 2004. V první z nich konzervativcipožadovali právo vyslovovat své odlišné postoje na evropskou integraci.Ve druhé podmínce chtěli prosadit možnost, aby národní strany mohly vstupovatbuď do Evropské lidové strany, nebo do skupiny Evropských demokratů. Konzervativcise tím snažili umožnit stranám, které se hlásily k Evropské demokratické unii(EDU), bezproblémový vstup do skupiny EPP-ED.Konzervativci prosazovali, aby se národní strana mohla rozhodnout, zda chcedo skupiny vstoupit na základě programu Evropské lidové strany, nebo na základěpřihlášení se ke konzervativní skupině Evropských demokratů. Konečně třetí podmínkavyžadovala zlepšení financování a personálního zázemí Evropských demokratů.Jednání mezi britskými konzervativci a vedením skupiny EPP-ED o těchto podmínkáchna podzim 2003 dospěla do mrtvého bodu. Možnost odtržení britskýchkonzervativců od EPP-ED a vznik nové parlamentní skupiny byl tehdy považovánza velmi pravděpodobný. Zvolení nového šéfa konzervativců Michaela Howardav listopadu 2003 znamenalo ale obnovu vyjednávání. A to i přesto, že v rámci Konzervativnístrany existovala i tehdy silná skupina zastánců založení samostatné skupinyv Evropském parlamentu. K definitivní dohodě se podařilo dospět 10. února2004. Britští konzervativci dosáhli splnění všech tří podmínek. Navíc dohoda obsahovalaustanovení, které garantovalo skupině Evropských demokratů alespoň jednupozici místopředsedy skupiny. Při hlasování ve skupině byla nová dohoda o jednotnéskupině všech klíčových stran pravého středu v Evropském parlamentu schvále-19) Přítomno bylo 199 zástupců z kandidátských zemí. Českou republiku na tomto zasedání reprezentovalo22 zástupců, jak stanovila ještě Smlouva z Nice: 15 poslanců a 7 senátorů ze všech parlamentníchpolitických stran. Poté, co čeští vyjednavači uzavřeli v prosinci 2002 na summitu v Kodanikapitolu Instituce, se počet členů EP za Českou republiku zvýšil na 24. ČR tak získala stejnýpočet mandátů, jako stejně lidnaté Portugalsko, Maďarsko a Řecko.116
- Page 66 and 67: ce, kterou považují za předpokla
- Page 68 and 69: Od referenda o vstupu do prvních v
- Page 70 and 71: manifestu ČSSD, kde je vzpomenuto:
- Page 72 and 73: měnu EURO. Tím fakticky zařazuje
- Page 74 and 75: 2.4 KOMUNISTICKÁ STRANA ČECH A MO
- Page 76 and 77: Základním axiomem komunistické p
- Page 78 and 79: ních manifestů a volební komunik
- Page 80: Dokumenty ČSSDCíle a zásady Čes
- Page 83 and 84: třením. Země zapojené do ERM II
- Page 85 and 86: Země Kontinent/území Měna Navá
- Page 87 and 88: 2.1 INSTITUCIONÁLNÍ ZAJIŠTĚNÍ
- Page 89 and 90: 3. POSTOJE JEDNOTLIVÝCH STRANZkoum
- Page 91 and 92: 3.1.2 Vyjádření představitelůN
- Page 93 and 94: 2013, realističtěji však 2014. B
- Page 95 and 96: „Navíc do prosazení zásadní r
- Page 97 and 98: Obsáhle se k otázce přijetí eur
- Page 99 and 100: 3.3.2 Výroky představitelůPodrob
- Page 101 and 102: ku, kdy mám pocit, že obě tato k
- Page 103 and 104: Komunistická strana Čech a Moravy
- Page 105 and 106: S eurem na jistotu. Ekonom, 16. 11.
- Page 107 and 108: ských lidovců odráží fakt, že
- Page 109 and 110: v okamžiku svého vstupu do ELDR b
- Page 111 and 112: Practice“. Deklarovaným cílem w
- Page 113 and 114: 7. STRANA EVROPSKÉ LEVICE (PEL)Vzh
- Page 115: mací. Vždy ovšem zdůrazňovala,
- Page 119 and 120: EU i kandidátské země“, založ
- Page 121 and 122: 10. EVROPSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANAP
- Page 123 and 124: Fajmon, Hynek. 2004. Cesta ODS do E
- Page 125 and 126: cism) od tzv. tvrdého euroskeptici
- Page 127 and 128: v historii samostatné ČR přihlá
- Page 129 and 130: všech typů menšin, demokratické
- Page 131 and 132: podle V. Klause je EU produktem pol
- Page 133 and 134: představuje výrazný posun od Evr
- Page 135 and 136: to V. Klaus na velmi sledovaném pr
- Page 137 and 138: Havel, Václav. 1994. „Projev pre
- Page 139 and 140: Vodička, Karel. 2002. Evropská un
- Page 141 and 142: určili v roce 1976 Helene Wallace
- Page 143 and 144: například vlivnými francouzským
- Page 145 and 146: frekventované obavy směrovaly zej
- Page 147 and 148: Program „Evropa bez bariér“ lz
- Page 149 and 150: epublikami. V Praze sice přednesl
- Page 151 and 152: jevily prvky, jež s předsednictv
- Page 153 and 154: Dewost, Louis-Jean. 1984. „The Pr
- Page 155 and 156: Úřad vlády České republiky. 20
- Page 157 and 158: cích evropských struktur byly v s
- Page 159 and 160: 5. NĚMECKÁ PODPORA PRO VÝCHODNÍ
- Page 161 and 162: á převzala německé návrhy, pot
- Page 163 and 164: Sedelmeier, Ulrich, Helen Wallace.
- Page 165 and 166: věnuje samotnému tématu - tj. an
Plenárního zasedání EP 19. až <strong>20</strong>. listopadu <strong>20</strong>02 se poprvé zúčastnili pozorovateléz České republiky, mezi nimi i zástupci ODS. 19 ODS měla v české pozorovatelskédelegaci v Evropském parlamentu početně nejsilnější zastoupení. ODS zvažovalavyslání čtyř pozorovatelů <strong>do</strong> EPP-ED a čtyř <strong>do</strong> méně prointegrační skupiny Uniepro Evropu národů (UEN). Nakonec se rozhodla vyslat všechny své pozorovatele<strong>do</strong> skupiny EPP-ED, nestali se ale přímo jejími členy, pouze s ní podepsali <strong>do</strong>hoduo volném přidružení.Pro rozho<strong>do</strong>vání ODS, <strong>do</strong> které skupiny v EP vstoupí, bylo velmi důležité směřováníbritské Konzervativní strany. Konzervativci po vstupu Velké Británie <strong>do</strong> ESv roce 1973 vytvořili v EP samostatnou skupinu. Tu nakonec v roce 1992 opustilia přičlenili se ke skupině Evropské li<strong>do</strong>vé strany (EPP). Nestali se však členy EPPjako nadnárodního stranického subjektu. Své začlenění <strong>do</strong> skupiny potvrdili po volbách1994 i 1999. Po volbách v roce 1999 pak prosadili, že se skupina přejmenovalana „Evropská li<strong>do</strong>vá strana – Evropští demokraté“ (EPP-ED).V roce <strong>20</strong>03 si ale britská Konzervativní strana stanovila tři podmínky, kterýmipodmínila své setrvání ve skupině i po volbách v roce <strong>20</strong>04. V první z nich konzervativcipoža<strong>do</strong>vali právo vyslovovat své odlišné postoje na evropskou integraci.Ve druhé podmínce chtěli prosadit možnost, aby národní strany mohly vstupovatbuď <strong>do</strong> Evropské li<strong>do</strong>vé strany, nebo <strong>do</strong> skupiny Evropských demokratů. Konzervativcise tím snažili umožnit stranám, které se hlásily k Evropské demokratické unii(EDU), bezproblémový vstup <strong>do</strong> skupiny EPP-ED.Konzervativci prosazovali, aby se národní strana mohla rozhodnout, zda chce<strong>do</strong> skupiny vstoupit na základě programu Evropské li<strong>do</strong>vé strany, nebo na základěpřihlášení se ke konzervativní skupině Evropských demokratů. Konečně třetí podmínkavyža<strong>do</strong>vala zlepšení financování a personálního zázemí Evropských demokratů.Jednání mezi britskými konzervativci a vedením skupiny EPP-ED o těchto podmínkáchna podzim <strong>20</strong>03 <strong>do</strong>spěla <strong>do</strong> mrtvého bodu. Možnost odtržení britskýchkonzervativců od EPP-ED a vznik nové parlamentní skupiny byl tehdy považovánza velmi pravděpo<strong>do</strong>bný. Zvolení nového šéfa konzervativců Michaela Howardav listopadu <strong>20</strong>03 znamenalo ale obnovu vyjednávání. A to i přesto, že v rámci Konzervativnístrany existovala i tehdy silná skupina zastánců založení samostatné skupinyv Evropském parlamentu. K definitivní <strong>do</strong>hodě se podařilo <strong>do</strong>spět 10. února<strong>20</strong>04. Britští konzervativci <strong>do</strong>sáhli splnění všech tří podmínek. Navíc <strong>do</strong>hoda obsahovalaustanovení, které garantovalo skupině Evropských demokratů alespoň jednupozici místopředsedy skupiny. Při hlasování ve skupině byla nová <strong>do</strong>hoda o jednotnéskupině všech klíčových stran pravého středu v Evropském parlamentu schvále-19) Přítomno bylo 199 zástupců z kandidátských zemí. Českou republiku na tomto zasedání reprezentovalo22 zástupců, jak stanovila ještě Smlouva z Nice: 15 poslanců a 7 senátorů ze všech parlamentníchpolitických stran. Poté, co čeští vyjednavači uzavřeli v prosinci <strong>20</strong>02 na summitu v Kodanikapitolu Instituce, se počet členů EP za Českou republiku zvýšil na 24. ČR tak získala stejnýpočet mandátů, jako stejně lidnaté Portugalsko, Maďarsko a Řecko.116