Z periferie do centra Evropy. 20 let vývoje vztahu ČR k ... - Euroskop.cz

se postupně rozdíly mezi členskou základnou EDU a EPP začaly stírat a EDU se začalaprostřednictvím stále užší spolupráce začleňovat do EPP. Setkání předsedůstran EDU v Lisabonu na podzim 2002 rozhodlo o zániku EDU jako samostatnéprávnické osoby a o její další existenci již jen jako platformy pro setkávání předsedůstran uvnitř EPP [Škottová, Sokol: 57].ODS se nestala jako jedna z mála stran pravého středu součástí Evropské lidovéstrany (EPP). ODS toto uskupení vždy považovala za příliš federalistické a odporujícíjejí orientaci na anglosaský model. Zvolila si proto, že, stejně jako britská Konzervativnístrana, nebude členem EPP. Obě zmíněné strany byly dlouho spolus islandskou Stranou nezávislosti a portugalskou Lidovou stranou jedinými silnýmistranami pravého středu mimo EPP. ODS i britští konzervativci ale udržovali po určitoudobu s EPP spolupráci zejména formou společné skupiny v Evropském parlamentu.V případě ODS navíc platilo, že s EPP udržovala v některých obdobích i dalšíkontakty. Předseda ODS Mirek Topolánek se například několikrát zúčastnilSummitu EPP.S blížícím se vstupem České republiky do Evropské unie se začala v prvních letechnového století řešit otázka, do jaké skupiny ODS zamíří v Evropském parlamentupo volbách v roce 2004.Důležitým milníkem v zahraniční orientaci ODS i v řešení otázky, kam ODS v EPvstoupí, se stal dokument s názvem Pražská výzva. Ten podepsaly 10. července2003 na pražském Žofíně tři pravicové strany: Občanská demokratická strana, Konzervativnístrana z Velké Británie a polská strana Právo a Spravedlnost (PiS). Dokumentobsahoval nástin alternativního evropského programu, který podle autorů výzvy„oponuje doposud převládajícímu federalistickému a centralistickému prouduevropské integrace“. Signatáři dokumentu podporovali jinou možnou cestu evropskéintegrace, která by vedla „k vzájemné a dobrovolné spolupráci suverénních národův oblastech společného zajmu, zarámované jednotným ekonomickým prostorem,společným trhem a svobodným obchodem.“ Dokument byl otevřen všempodobně smýšlejícím nelevicovým stranám a měl se stát základem pro vznik nové,eurorealistické skupiny v Evropském parlamentu po evropských volbách v roce2004 [Škottová, Sokol 2007: 24].ké hnutí (KDH). Ze zmíněné zůstalo členem EDU dlouhodobě jen slovenské KDH. KDU-ČSLse v polovině devadesátých let rozhodla omezit svou zahraničněpolitickou orientaci výhradněna Evropskou lidovou stranu, přestala platit v EDU členské příspěvky a v červnu 1997 jí byločlenství v EDU odebráno. KDS se v roce 1995 sloučila s Občanskou demokratickou stranoua i její členství v EDU zaniklo. České zastoupení v organizaci evropských konzervativců tímvšak nepřestalo existovat. Dva roky po vstupu obou českých křesťanskodemokratických stran,v říjnu 1992, se členská základna EDU rozšířila o ODS a Občanskou demokratickou alianci(ODA). Po určitou dobu tak českou vládní koalici tvořila čtveřice stran náležících k EDU. ZatímcoODA v souvislosti se svou finanční krizí aktivity v EDU omezila a rozhodla o přechoduk evropským liberálům (ELDR), zůstala Občanská demokratická strana jediným členem EDUz ČR [Škottová, Sokol 2007: 54].115