Zde - Zprávy + informace České komory autorizovaných inženýrů

Z+i 1/11Zde by zřejmě mohla pomoci ČKAIT a navrhnoutnějaké přijatelné řešení.4. Zcela samostatně by si poskytovatel těchto datmusel ošetřit otázku závazku vůči třetím osobám,které mu poskytly podklady pro vznik takovéhotodigitálního díla. V praxi to mohou být napříkladvýkresy „koordinačních situací“, apod., u kterých sesprávci inženýrských sítí mohou odvolávat na vysokésankce v případě šíření těchto dat (průběhů sítí).Výsledkem tak může být skutečnost, že zatímcopapírově bude vytištěna a předána investorovi situacekompletní, v rámci digitálního předání ve formátudwg, dgn, dxf, apod. by došlo pouze k předání dat,které vytvořil daný projektant. Tím pádem by předalpouze průběh nově navržené kanalizace, vodovodu,apod., tedy pouze stavebních objektů, které jsoupředmětem řešeného projektu. Ostatní podklady(katastr, průběhy stávajících inženýrských sítí, polohopis,výškopis, apod.), jejichž pořizovatelem neníposkytovatel, by nebyly předmětem předání. Totoje specifická část, která se vyskytuje např. u výkresůsituací. Obdobně specifické však mohou být i ostatnídílčí části digitální dokumentace.Z výše uvedeného vyplývá, že „digitální data“ představujístrašně široký pojem a mohou obsahovatřadu specifických vlastností, u kterých může být problémnalezení nějakého společného, obecně platnéhořešení. Nátlak na předání digitálních dat, který jevytvářen ze strany investorů a objednatelů projektovýchprací, už v některých případech připomínáspíše diktát a neustále se stupňuje. Důvody, pročse tak děje, jsem uvedl ve svém předchozím článku.Proto bych uvítal pomoc Komory, aby se pokusila nazákladě této a případně následující diskuse zformulovatnějaké obecné závěry, jak v těchto případechpostupovat, případně aby se tyto práce staly např.součástí „Ceníku projekčních prací“ jako samostatnépoložky.V příspěvcích, které jsem obdržel, se vyskytovalyi jiné zajímavé připomínky a postřehy. Když jsem seve svém článku okrajově dotknul legálnosti, resp.ilegálnosti všech software, které má daný projektantna svém počítači k dispozici, dovolil jsem si předpovědět,že naprostá většina tohoto software může býtilegální. Reakcí na toto tvrzení byl nápad jednohoz diskutujících, aby bylo naprostou samozřejmostív případě použití některého software uvést v rohovémrazítku, případně v technických zprávách, o jakýsoftware se jedná, včetně uvedení některého z identifikátoru,podle kterého by bylo možné rozeznat legálnosttohoto software.Takových postřehů je v obdržených připomínkáchhned několik. Proto je posílám jako nedílnou přílohutohoto článku na ČKAIT Brno, aby v případě, že jiněkteré z těchto podnětů zaujmou, mohly být předmětemdalší diskuse.17Druhý článek, který byl otištěn ve stejném číslečasopisu pod titulkem Veřejná soutěž – teoriea praxe, očividně zaujal míň čtenářů.Celkem jsem na svoji e-mailovou adresu obdržel2 příspěvky od diskutujících kolegů. Oba příspěvkybyly souhlasné a podporovaly moji negativní zkušenosts tímto ne příliš povedeným „zákonem o veřejnýchzakázkách“.První příspěvek byl od Ing. Petra Šafka (je uvedenvýše), druhý pak od Ing. Jana Slivky (ohlas je rovněžuveden výše).Abych byl upřímný, byl jsem trochu zklamán, že diskutujícíjsou jen dva. Myslel jsem si, že tato problematika,která se týká nemalého okruhu projektantů,bude mít o něco větší odezvu. Zřejmě je však skutečnostopět taková, že v našich zeměpisných šířkáchnebývá zvykem, aby se k těmto diskusím vyjadřovalavětšina z těch, kterých se věc týká, zřejmě se počítás tím, že onu cestičku opět někdo prošlápne. Takžeproč ne – budeme se považovat za první turisty prošlapávajícíonu pomyslnou cestičku na téma veřejnézakázky.Zde bude asi problém daleko složitější už jen z tohotitulu, že je vázán na legislativní předpisy. Nevím,jaké jsou možnosti tuto legislativu měnit – nejsemprávník, ani poslanec. Oficiální cesta by vedla přesnějakou formu připomínkování, na základě kteréhoby bylo možné příslušné ustanovení zákona změnit.Že to bude cesta zdlouhavá a s nejistým výsledkem,asi nemusím nikomu připomínat. Vzhledem k tomu,že obdobnou povinnost mají i okolní státy ECCE(Evropské rady stavebních inženýrů) s výjimkouFinska a Polska (konkrétní produkt se nesmíve specifikaci objevit) – viz článek Ing. Jiřího Danav časopise Z+i 4/2010 na str. 33 – nebude změnatohoto ustanovení asi ani v zájmu ČR, která je součástí„jednotné“ Evropy.Přitom si osobně myslím, že tento postup je v přímémrozporu s tím, jak se každý z nás chová v soukromí,kde nám žádný zákon o veřejných zakázkáchnehrozí. Pokud dostanu dobré reference na konkrétnítyp výrobku, se kterým se ztotožním (zjistím, žemně vyhovuje jak po stránce cenové, tak i po stránceužitných vlastností), byl bych přece sám proti sobě,pokud bych se pouštěl do nějakých experimentův podobě hledání jiného „zázračného“ výrobku,pokud možno lepšího ve všech parametrech a samozřejměpokud možno za desetinu ceny. Jediné, cobych byl schopen pochopit, je to, že si nechám doporučit(např. od dodavatele) jiné alternativní řešenís tím, že o konečném výběru si rozhodnu sám podletechnických parametrů, které mi dodavatel předloží.Stejným způsobem jsem myslel, že se budou ubíratmyšlenky všech zainteresovaných v případě,že by se v rámci tendrové dokumentace objevovalynázvy konkrétních výrobků. Myslím si, že mnohoprojektantů ve svém návrhu upřednostňuje kvalitnívýrobky, se kterými má dobré zkušenosti. Jsoubezporuchové, spolehlivé a trvanlivé. Asi žádný projektantnestojí o to, aby jím navržené výrobky byly| z činnosti komorypředmětem reklamací a kritiky jak ze stranyinvestora, tak ze strany provozovatele.Pokud by investor, dodavatel, nebo jiný účastník výstavbycítil potřebu některé výrobky nahradit jinými,je pak věcí této osoby (která změnu vyvolala), abydoložila, že se jedná o technicky obdobný výrobek,s podobnými nebo ještě lepšími užitnými vlastnostmia parametry. V žádném případě by to neměl být„domácí úkol“ pouze pro projektanta a už vůbec netakový úkol, který by měl navíc vypracovat zdarma!Tato práce by měla být ohodnocena vždy zvlášť. Pokudtyto změny předkládá dodavatel, je to většinouz toho důvodu, že navrhované změny v konečnémdůsledku povedou k finanční úspoře nebo k jednoduššímuprovádění prací, anebo že bude využitoknow-how, které vlastní, a proto nemusí být odkázánna dodávku některých prací od jiného dodavatele.Ať už je důvodem změny cokoli, v převážné většiněpřípadů se vždy jedná o finanční úsporu, což je z pohledudodavatele (ale i investora) vždy dostatečnýmdůvodem k provedení těchto změn. Pokud by z těchtozměn nebyl finanční profit, nebude ani důvod tytozměny provádět.Konečné slovo by v těchto případech měl mít vždyinvestor – ten se na základě předložených informacírozhodne, jaký výrobek bude nakonec dodán. Jestlik těmto posouzením pověří projektanta, technickýdozor, dodavatele, nebo zcela jinou (nestrannou)osobu, je plně v kompetenci investora. Měl by všakpočítat s tím, že všichni za toto posouzení budoupožadovat úplatu s výjimkou dodavatele, který jeschopen toto posouzení zpracovat v rámci případnéslevy. Nakolik však budou informace ze strany dodavateleobjektivní, nestranné a nezaujaté, je opět naposouzení investorem. Já osobně bych si od dodavatelevyžádal pouze technické podklady, nutné proposouzení, a pro samotné posouzení bych si vybralněkoho „nestranějšího“.Pokud bude tento příspěvek vydán v tištěné podobě,prosím všechny kolegy, které výše uvedená tématazaujala, aby svůj názor vyjádřili a zaslali na adresuKomory, případně na adresu svých oblastních kanceláří,nebo na moji e-mailovou adresu. Jsem rád zazapočatou diskusi a věřím, že názory všech účastníkůbudou zohledněny při jejím vyhodnocení, případněpři formulaci doporučení, nebo jiného závěru. Rádse s výsledky této diskuse seznámím například prostřednictvímčasopisu Z+i. Myslím si, že pokud vznikneobecný a většinou členů podporovaný závěr, kterýse bude jednotně uplatňovat i v praxi, opět dojdek posunu v kvalitě práce jednotlivých členů Komory.V konečném důsledku jde přece o ochranu našichvlastních zájmů a práce, což by měl být i jeden z cílůpráce Komory.Ing. Pavel Vanduchautorizovaný inženýr a technikp.vanduch@cad-pro.cz