Experimentální povodí v České republice - kvhem

ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITAV PRAZEFAKULTA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍKatedra vodního hospodářství a enviromentálního modelováníExperimentální povodí v České republiceBakalářská práceAutor bakalářské práce: Petr TétauerVedoucí bakalářské práce: Ing. Jana Ředinová.© Praha 2009

Čestné prohlášeníProhlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Experimentální povodí v Českérepublice“ vypracoval zcela sám a že jsem všechny uvedené materiály a zdroje uvedlv seznamu literatury.V Praze dne 24. 4. 2009….………………………Tétauer Petr

PoděkováníDěkuji vedoucí mé bakalářské práce Ing. Janě Ředinové za cenné rady a čas, které mivěnovala v celém průběhu tvorby mé práce. Dále bych chtěl poděkovat všem správcůmpovodí, především následujícím pracovníkům Miroslavu Tesařovi, MojmíruSoukupovi, Antonínu Zajíčkovi, Janě Peterkové, Janě Pobříslové, Petru Lechnerovi,Janě Uhlířové, Milanu Bíbovi, Tomáši Navrátilovi, Janu Procházkovi, kteří mi ochotněposkytli potřebné informace.

SouhrnTato práce je zaměřena na sumarizaci jednotlivých experimentálních povodív České republice. Práce popisuje především hydrometeorologické charakteristiky, a tojak teoreticky tak konkrétně pro jednotlivá povodí.Práce je rozdělena do čtyř hlavních částí. V první části je zaměřena na teoretickévymezení hydrometeorologických charakteristik. Ve druhé části práce popisujejednotlivé postupy a systémy hydrometeorologického monitoringu. Ve třetí části sepráce zaměřuje na popis experimentálních povodí, a to z pohledu fyzickogeografického,ale i z pohledu vybavenosti hydrometeorologickými zařízeními.V poslední části je pak práce zaměřena na databázi experimentálních povodí Českérepubliky, která je k práci připojena jako soubor vytvořený v programu MS MicrosoftExcel.Klíčová slovaExperimentální povodí, reprezentativní povodí, experimentální plocha, měření,monitoring, hydrometeorologické charakteristiky, srážky, odtok, průtok.1

Obsah1. Úvod.....................................................................................................................52. Cíl a struktura práce...........................................................................................72.1. Cíl práce........................................................................................................72.2. Struktura práce..............................................................................................73. Hydrometeorologické prvky...............................................................................83.1. Srážky...........................................................................................................83.1.1. Vznik srážek...........................................................................................83.1.2. Rozdělení srážek ....................................................................................93.1.2.1. Atmosférické srážky .........................................................................103.1.2.1.1. Deště ...............................................................................................103.1.2.1.2 Sníh ................................................................................................103.1.2.1.3. Další druhy atmosférických srážek...................................................103.1.2.2. Horizontální srážky..........................................................................103.1.3. Charakteristiky srážek .........................................................................113.1.4. Využití srážkových charakteristik.........................................................123.2. Teplota........................................................................................................133.2.1. Teplota vzduchu...................................................................................133.2.2. Teplota vody..............................................................................................133.2.3. Teplota půdy........................................................................................133.2.4. Využití teplotních charakteristik...........................................................143.3. Vlhkost vzduchu .........................................................................................143.3.1. Využití charakteristik vlhkosti vzduchu ................................................153.4. Výpar ..........................................................................................................153.5. Infiltrace......................................................................................................163.5.1. Využití infiltrace ..................................................................................173.6. Podpovrchové vody.....................................................................................173.6.1. Využití podpovrchových vod ................................................................183.7. Odtok..........................................................................................................183.7.1. Průtok .................................................................................................193.7.2. Využití charakteristik povrchového odtoku...........................................194. Způsoby měření (monitoring)...........................................................................214.1. Měření srážkových charakteristik ................................................................214.1.1. Měření dešťových srážek......................................................................214.1.2. Měření sněhových srážek .....................................................................224.2. Měření teplotních charakteristik ..................................................................224.2.1. Měření teploty vzduchu........................................................................234.2.2. Měření teploty půdy.............................................................................234.3. Měření vlhkosti vzduchu .............................................................................244.4. Měření výparových charakteristik................................................................254.4.1. Měření výparu z vodní hladiny.............................................................254.4.2. Měření evapotranspirace.....................................................................254.4.3. Měření transpirace rostlin ...................................................................254.5. Měření infiltrace..........................................................................................264.6. Měření podpovrchových vod.......................................................................274.7. Měření vodního stavu..................................................................................284.8. Měření průtoku ................................................................................................294.8.1. Hydrometrické stanovení průtoku ........................................................294.8.2. Přímé stanovení průtoku......................................................................292

4.8.3. Měření průtoku pomocí přelivů, žlabů a otvorů....................................304.8.4. Další metody měření průtoku...............................................................304.9. Další měřené charakteristiky .......................................................................314.9.1. Měření slunečního svitu.......................................................................314.9.2. Měření větru........................................................................................314.9.3. Měření tlaku vzduchu...........................................................................315. Experimentální povodí......................................................................................325.1. Experimentální povodí Volyňky..................................................................335.1.1. Experimentální povodí Volyňka – IHD 1965 - 1974.............................335.1.2. Experimentální povodí Liz a Albrechtec...............................................345.2 Experimentální povodí v Jizerských horách.................................................345.2.1. Uhlířská ..............................................................................................355.2.2. Blatný rybník .......................................................................................355.2.3. Kristiánov............................................................................................365.2.4. Jezdecká ..............................................................................................365.2.5. Jizerka.................................................................................................365.2.6. Smědava I............................................................................................365.2.7. Smědava II...........................................................................................375.3 Experimentální povodí Modrava .................................................................375.3.1. Modrava 1...........................................................................................385.3.2. Modrava 2..........................................................................................385.3.3. Modrava 3...........................................................................................385.3.4. Pastouška ............................................................................................395.4 Beskydská experimentální povodí ...............................................................395.4.1 Malá povodí Kamenitý a Zimný ...........................................................405.4.2. Červík..................................................................................................405.4.3. Malá Ráztoka ......................................................................................415.4.4. U vodárny (Hrubý Jeseník) ..................................................................415.5 Experimentální povodí VÚMOP .................................................................415.5.1. Výzkumné plochy VÚMOP menšího významu.......................................425.5.2. Cerhovický potok.................................................................................435.5.3. Černičí ................................................................................................435.5.4. Kopaninský potok ................................................................................435.5.5. Žejbro..................................................................................................445.5.6. Němčický potok ...................................................................................445.5.7. Dehtáře ...............................................................................................455.6 Experimentální povodí Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích .........455.6.1. Mlýnský potok......................................................................................465.6.2. Horský potok .......................................................................................465.6.3. Bukový potok .......................................................................................465.6.4. Povodí Jenín........................................................................................465.6.5. Povodí Ostřice – SO2 ..........................................................................475.7 Povodí sítě GEOMON.................................................................................475.7.1. Lesní potok ..........................................................................................485.7.2. Povodí Liz a Albrechtec.......................................................................486. Databáze experimentálních povodí ČR............................................................496.1 Metodika.....................................................................................................496.2 Výsledky.....................................................................................................497. Závěr .................................................................................................................518. Seznam literatury..............................................................................................533

9. Přílohy ...............................................................................................................56Seznam přílohPříloha 1.Příloha 2.Příloha 3.Příloha 4.Příloha 5.Příloha 6.Příloha 7.Příloha 8.Příloha 9.Příloha 10.Příloha 11.Příloha 12.Příloha 13.Přístroje na měření srážkových charakteristikPřístroje na měření teplotních a vlhkostních charakteristikPřístroje na měření výparových a infiltračních charakteristikPřístroje na měření vodního stavu a průtokuPřístroje pro stanovení průtokuPřístroje na určení větrných, slunečních a tlakových charakteristikExperimentální povodí VolyňkyExperimentální povodí v Jizerských horáchExperimentální povodí ModravaBeskydská experimentální povodíExperimentální povodí VÚMOPExperimentální povodí Jihočeské univerzity v Č.BudějovicíchDotazník4

1. ÚvodProblematika meteorologických a hydrologických pozorování sahá do dávnéhistorie. Meteorologická pozorování v historii prošla značným vývojem od nahodilýchpozorování počasí až po vytvoření moderních meteorologických stanic, které jsou plněautomatizované. V Čechách vznikla první síť meteorologických stanic zásluhoumeteorologů Antonína Strnada (1746 – 1799) a Martina Aloise Davida (1757 – 1836).Budování meteorologických stanic se v současné době zabývá celá řada organizací odstátních, přes vysoké školy až po soukromé organizace. Propojenost mezi jednotlivýmiorganizacemi je značná, a v řadě případů dochází na jednom projektu ke spoluprácidvou či více organizací.S ekonomickým a hospodářským růstem v první polovině 20.století, rostla ipotřeba maximálně využívat přírodní zdroje, v tomto případě vodní toky(vodohospodářství) a chránit majetek před povodněmi. Pro účelné využití vodníchzdrojů, ochranu majetku a obyvatelstva, je potřeba detailně znát srážko-odtokový režimv povodích. Proto započal detailnější monitoring srážkových, povrchových, ale ipodzemních vod. Nejen z těchto důvodů zahájil 13. října 1920 svoji činnost Státní ústavhydrologický. Rozvoj hydrologických pozorování byl oproti meteorologickémupozorování značně rychlejší, především díky decentralizaci do jednotlivýchhydrografických oddělení, která byla součástí zemských úřadů.Bakalářská práce se zaměřuje na experimentální a reprezentativní povodív České republice. Pro vytváření sítí malých povodí a monitoringu na těchto povodí bylzásadní program celosvětové spolupráce hydrologů, nazvaný Mezinárodníhydrologická dekáda v letech 1965 – 1974. V tomto programu byly jasně definoványvýznamy a cíle sledování malých povodí a rozčlenění do dvou hlavních kategorií, a tona experimentální a reprezentativní povodí. Z této definice vyplývá, že experimentálnípovodí slouží především na řešení problémů spjatých s tvorbou a průběhem odtokůpomocí cílených experimentů a reprezentativní povodí se snaží charakterizovat určitýtyp povodí, u kterého je srážko-odtokový režim dostatečně prozkoumán, a to iv souvislosti s fyzicko-geografickými vlastnostmi povodí a získané poznatkyz takovéhoto povodí jsou pak přenosné na jiné povodí. V současné době se nejvícesledováním a vytvářením malých povodí zabývá Výzkumný ústav meliorací a ochranypůdy v.v.i., Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti v.v.i., Český5

hydrometeorologický ústav, Česká geologická služba, Výzkumný ústavvodohospodářský T.G.M v.v.i. (pokračovatel Státního ústavu hydrologického), Ústavpro hydrodynamiku AV ČR v.v.i. a dále jsou to i vysoké školy např. ČVUT Fakultastavební, ČZU v Praze Fakulta životního prostředí, JČU v Českých BudějovicíchZemědělská fakulta.6

2. Cíl a struktura práce2.1. Cíl práceTato bakalářská práce je soustředěna na experimentální povodí v Českérepublice. Prvním, cílem je charakteristika hydrometeorologických prvků. Druhým,cílem je seznámit čtenáře s některými způsoby měření hydrometeorologických prvků.Třetím cílem je vysvětlit pojmy týkající se experimentálních povodí. Vytvořit stručnýpopis jednotlivých povodí, a to jak fyzicko-geografický tak hydrologický. Cílemposledním je vytvoření samotné databáze experimentálních povodí v České republice.2.2. Struktura práceBakalářská práce je rozdělena do 4 hlavních částí.V části první se zabývá nadefinováním a vysvětlením srážek horizontálních avertikálních, kapalných a tuhých, dále pak teplotními charakteristikami vzduchu, vodya půdy, vlhkostí vzduchu, výparem, infiltrací, podpovrchovými vodami a odtokovýmicharakteristikami.V části druhé se práce zaměřuje na vysvětlení principů a důvodůhydrometeorologického monitoringu a na seznámení se a popis měrných způsobů, a tojak moderních plně automatizovaných, tak i dříve používaných manuálních měřenídaných hydrometeorologických charakteristik.Ve své třetí části se práce věnuje, především vysvětlení principů a důvodůmvzniku experimentálních povodí v historickém pohledu a samotnému stručnému popisujednotlivých povodí v České republice.Poslední částí je databáze experimentálních povodí v České republice, která jezpracovaná v programu MS Microsoft Excel, kde hlavní snahou bylo vytvořit ucelenýseznam experimentálních povodí s jednotlivými fyzicko-geografickými ahydrometeorologickými charakteristikami pro jednotlivá povodí.7

3. Hydrometeorologické prvky3.1. SrážkySrážky jsou výsledkem kondenzace a desublimace vodní páry v ovzduší napovrchu území, předmětů a rostlin (Hrádek 2008). Pro vznik srážek je nezbytné, abybyla vodní pára ve vzduchu ochlazena na rosný bod. Výsledkem jevu kondenzace jsoupak tzv. kondenzáty, což jsou kapalné srážky. Výsledkem desublimace jsou tzv.desublimáty, zde se jedná o srážky ve skupenství pevném. Srážky jsou atmosférickýmjevem, který se mění plynule v závislosti na zeměpisné poloze (Němec 1965). Srážkyse z hlediska meteorologie rozlišují podle jejich vlastností a vzniku (Sobíšek 1993).3.1.1. Vznik srážekSrážky se dělí podle místa vzniku na atmosférické a horizontální. Mimotropické oblasti vznikají dešťové srážky jako důsledek tří meteorologických situací:vlivem konvergence, konvekce a orografickým efektem (Dingman 2002, Soukupová2001). Rozdělení srážek z hlediska hydrologie, uvedené v následující tabulce (tab. 1)posuzuje druhy srážek především podle množství a vlastností vody vstupující dohydrologické bilance povodí (Hrádek 2008).Tab. 1: Rozdělení srážek (Hrádek 2008).Podle místa vzniku a případného pohybuSrážky atmosférické usazené, horizontálnídéšťkapalné mrholení usazené kapičky z mlhy nebo mrakůdéšť se sněhemrosapohybujících se po terénu,smíšené déšť s kroupami, aj. "vyčesávání mraků"sníhsněhové krupky a krupicezmrzlý déšťzmrzlá rosa, jíníjinovatka, zrnitá námraza,průsvitná námraza,pevné kroupy ledovkavznikají na kondenzačních jádrechv atmosféře, vznášejí se neboVznikkají na povrchu terénu, rostlin apředmětů, nepohyblivéPoznámkavypadávají z oblaků nebo mlhyAtmosférické srážky vznikají z oblaků ve volné atmosféře, nebo v přízemnívrstvě vzduchu (to jsou např. mlhy). Atmosférické srážky vypadávají z oblaků, kteréjsou složené z kondenzátů či desublimátů ve formě aerosolu, složeného z drobnýchkapiček vody, či krystalků ledu. Rozměry těchto kondenzátů jsou však natolik malé, žei velmi slabé stoupavé proudy a vzdušné turbulence je udržují v relativní stabilitě.8

Proto, aby začaly, padat k zemi musí se průměr několikanásobně zvýšit (Hrádek 2008).Rychlost pádu kapek deště, sněhu a krup závisí na jejich průměru. Znalost těchtorychlostí je důležitá nejen pro protierozní opatření, ale i pro vysvětlení častokatastrofálních dopadů na úrodu (Janeček 2002, Němec 1965).Horizontální srážky vznikají na nějakém pevném podkladu, jako jsou rostliny,předměty nebo na samotném zemském povrchu daného území (Hrádek 2008).Oba výše popsané druhy srážek mohou být jak skupenství kapalného takpevného. Podmínkou ke kondenzaci či desublimaci vodní páry je existencekondenzačních nebo desublimačních jader. Tyto jádra musí být obklopena vzduchem,který je nasycený vodní párou. K takovémuto nasycení může dojít zvýšením vlhkostivzduchu, nebo při dané vlhkosti ochlazením styčného povrchu. Tato teplota styčnéhopovrchu musí být menší nebo rovna teplotě rosného bodu (obr.1) (Hrádek 2008).Obr. 1: Graf trojného rosného bodu (Navajo 2009).Kondenzační jádra jsou malé částice například zplodiny po vzniklé hořením,půdní částice atd., které mají smáčivý povrch jenž je schopen přijímat vodu.Desublimační jádra jsou částečky ve specifických tepelných a vlhkostních podmínkách.Podmínkou pro vypadávání srážek z oblaků je zvětšení hmotnosti kapek a krystalků atím překonání rychlosti výstupných proudů vzduchu (Hrádek 2008).3.1.2. Rozdělení srážekJak již bylo zmíněno v odstavci (2.2.1) srážky se rozdělují na srážkyatmosférické a horizontální (tab. 1).9

3.1.2.1. Atmosférické srážkyDo atmosférických srážek se řadí následující druhy srážek deště, mlha,mrholení, sníh, kroupy, zmrzlý déšť.3.1.2.1.1. DeštěDeště jsou z pohledu hydrologie vertikální kapalné srážky s průměrem kapek0-3 mm. Deště se rozlišují dle tří kritérií: původu, doby trvání, podle úhrnu deště apříslušné doby trvání (Hrádek 2008).3.1.2.1.2 SníhJedná se o atmosférickou srážku, která dopadá obvykle na zemský povrch veformě zmrzlých krystalků. Vzniká následkem desublimace vodní páry v led. Čerstvěnapadlý sníh má většinou bílou barvu a dobře odráží sluneční záření, starší sníh jetmavší v důsledku znečištění a strukturálních změn sněhových zrn.3.1.2.1.3. Další druhy atmosférických srážekDalší druhy atmosférických srážek jako mlha mrholení, kroupy, zmrzlý déšťjsou zde jen vyjmenovány a to pro minimální význam z hlediska účelu této práce.Podrobněji jsou popsány (Hrádek 2008, Havlíček 1986).3.1.2.2. Horizontální srážkyRosa, vzniká při kondenzaci vodní páry ve styčné vrstvě vzduchu s povrchempůdy, předmětů, rostlin apod., při teplotách větších než 0°C. Podmínkou vzniku rosy jepokles teploty vzduchu pod hodnotu rosného bodu (obr.1) při daném napětí vodních parve vzduchu. Význam rosy je v termoregulaci a je významným zdrojem vláhy v místechšpatné dostupnosti vody (Hrádek 2008). Rosa je nejdůležitější horizontální srážkou prozemědělství.Jíní a námraza, nejsou tolik důležité horizontální srážky v porovnání s rosou jakz hlediska zemědělského, tak i z hlediska odtoku na povodí. Při ochlazení povrchu pod0°C vznikají desublimací drobné ledové jehličky, které tvoří jíní. Vznik námrazy jenejčastěji spojen se silným větrem, silnými přízemními mlhami a teplotou okolo 0°C.Vytváří se nejčastěji na svislích plochách budov, stromů či předmětů. Tloušťka takovéto námrazy může dosáhnout až 1 cm (Hrádek 2008).10

3.1.3. Charakteristiky srážekCharakteristikami srážek se rozumí způsob vyjádření srážek, tak aby bylomožno s naměřenými hodnotami dále pracovat a vyhodnocovat je. Srážkovýmicharakteristikami jsou například úhrn srážek, doba trvání srážek, intenzita deště atd.Objem srážek je celkový objem vody ze srážek, které spadnou za určité obdobína danou plochu. Objem srážek se vyjadřuje v [m 3 ].Úhrn srážek je výška vrstvy ze spadlých srážek vody za uvažované období(např. hodina, den, rok, vegetační období…) na určitém místě. Tato charakteristika jenejčastěji vyjadřována v [mm].Průměrná výška srážek na povodí, je průměrná tloušťka vrstvy vody zespadlých srážek na povodí, která se průměruje tak aby byla stejná po celém povodí,vyjadřuje se v [mm]. Definice průměrné výšky je vyjádřena jako podíl srážek a plochypovodí.Doba trvání srážek, je doba od začátku do ukončení srážky, měření tétocharakteristiky se obvykle provádí pouze u srážek kapalných. Vyjadřuje se v hodináchči minutách.Intenzita deště je úhrn deště spadlého za určitou časovou jednotku, vyjadřuje sev [mm.min -1 ]. Rozlišujeme průměrnou intenzitu deště a okamžitou intenzitu deště.Průměrná intenzita deště je úhrn deště spadlý za zvolenou časovou jednotku, který jekonstantní po celou dobu trvání deště. Okamžitá intenzita deště je intenzita v určitémčasovém okamžiku.Vodní hodnota sněhu je objem vody, který je v objemové jednotce sněhu. Jehodefinice je podíl objemu vody ku objemu ve sněhovém stavu. Vyjadřujeme ho jakobezrozměrnou jednotku v procentech.Objemová hmotnost sněhu je hmotnost objemové jednotky sněhu, vyjadřuje sev [kg.m -3 ].Další neméně důležitou charakteristikou dešťů je tzv. náhradní intenzita dešťů.Jelikož intenzita dešťů je proměnlivá, je potřebné při hydrologických výpočtech získat,a to zejména v emperických vzorcích, konstantní hodnotu intenzity deště, běhempříslušné doby trvání srážkové události. Z toho to důvodu se definují tzv. náhradnídeště, které jsou konstantní po celou dobu trvání srážkové události (Hrádek 2008,Němec 1965).11

3.1.4. Využití srážkových charakteristikSrážky zaznamenané denními pozorováními se agregují v měsíční a ročnísrážkové úhrny. Jsou-li k dispozici pozorování za řadu let, lze odvodit hlavní srážkovécharakteristiky, jak ke klimatickému charakterizování oblasti, pro kterou je stanicereprezentativní, tak i k inženýrsko-technickým a zemědělským potřebám (Němec1965). Dříve na základě srážkových charakteristik byly vytvářeny meliorační systémy.Z dlouhodobého průměrného ročního úhrnu srážek se stanovují také klimatickécharakteristiky pro námi sledované území, které je zastoupeno jednou nebo vícesrážkoměrných stanic. Tyto klimatické charakteristiky se odvozují nejen z úhrnusrážek, ale především se sleduje závislost úhrnu srážek s dlouhodobou průměrnou ročníteplotou. Velmi důležité využití srážkových charakteristik spočívá v jejich využití promodelování procesů v povodí, a to především ve snaze předpovídat budoucí vývojprůtoků. Na základě srážek se také odhadují klimatické změny, nejen v regionálnímměřítku. Průměrný roční počet srážkových dní s úhrnem nad 10mm v České republiceje znázorněn na obr. 2 (ČHMÚ 2005).Důležitou charakteristikou, která je detailněji sledována, je zásoba vody vesněhové pokrývce. Jedná se o nezbytnou znalost pro odhad a snahu předejít jarnímzáplavám.Obr. 2: Mapa srážek České republiky (ČHMÚ 2005)12

3.2. TeplotaBilance tepla aktivního povrchu je řízena více faktory uvedenými v rovnicibilance tepla a výsledek jejich současného působení určuje teplotu prostředí (Klabzuba2002). Teplota se z hlediska hydrometeorologického dá rozdělit na tři základní skupiny,a to na teplotu vzduchu, vody a půdy.3.2.1. Teplota vzduchuJe možné s určitostí tvrdit, že teplota vzduchu se nepřetržitě mění kdekolivv zemské atmosféře, a to platí dokonce i o teplotě vzduchu ve zdánlivě klidnémprostředí, jako jsou například uzavřené místnosti (Klabzuba 2002). Teplota vzduchu mározhodující vliv jak na tlak vzduchu, tak i na jeho vlhkost. Původním zdrojem tepla a iteploty vzduchu je sluneční záření. To však neohřívá vzduch přímo, jelikož vzduchnezachycuje tepelné krátkovlnné záření, které pochází ze slunce. Základní úlohu přiohřívání atmosféry však plní povrch Země, který je v tomto ohledu jedním z důležitýchčinitelů. Zemský povrch větší část dopadajícího slunečního záření pohlcuje a tím se iohřívá. Přitom část tohoto tepla proniká do hlubších vrstev země, avšak větší částslunečního záření se v podobě dlouhovlnného vyzařovaní vrací do atmosféry a tak sevlastně ohřívá vzduch od země či vody. Teplota vzduchu ovlivňuje i jeho pohyb. Přivzestupu vzdušných proudů se suchý vzduch ochlazuje přibližně o 1°C na 100mvzestupu, při klesání vzdušných proudů se o stejnou hodnotu naopak ohřívá (Hrádek2008). Průměrná roční teplota vzduchu pro Českou republiku je znázorněna na (Obr. 3).3.2.2. Teplota vodyTeplota vody u vodních toků je ovlivňována mnoha přírodními iantropogenními faktory. Z přirozených vlivů se nejvíce uplatňuje počasí a podnebícelého povodí, množství a rychlost proudící vody. Přirozený hydrologický teplotnírežim vodních toků bývá často významně ovlivňován stavbou velkých a hlubokýchúdolních nádrží, tepelným znečištěním odpadním teplem z elektráren a z chladícíchsystémů průmyslových závodů i z domácností ve velkých městech (Klabzuba 2002).3.2.3. Teplota půdyNeustálé změny energetické bilance aktivního povrchu působí jeho proměnlivéohřívání nebo ochlazování. Nejzřetelnější pravidelné periodické změny vyvolávázdánlivý pohyb Slunce na obloze během dne a určuje tak denní chod teploty půdy.Denní chod teploty půdy je ve všech hloubkách nejvíce ovlivňován současnýmpůsobením následujících faktorů (Klabzuba 2002): expozicí, stavem půdy, výškou a13

hustotou porostu, počasím a podnebím. Oběh planety Země je pak příčinou pravidelnéroční změny teploty související se střídáním ročních dob, které se projevují jako ročníchod teploty půdy (Klabzuba 2002).Obr. 3: Mapa průměrné roční teploty v ČR (ČHMÚ 2005)3.2.4. Využití teplotních charakteristikZe středních denních teplot se jako aritmetický průměr zjišťuje střední měsíčníteplota, obdobně se pak zjišťuje střední roční teplota za daný rok a také dlouhodobáprůměrná teplota v daném místě. Teplotní charakteristiky slouží také k odvozováníklimatických změn, a to především v závislosti s charakteristikami srážkovými (kap.2.1.4). Vyneseme-li jednotlivá pozorování za určitou dobu do mapy, můžeme zjistitmísta se stejnými pozorováními a vykreslit jejich pomocí čáry se stejnou průměrnouteplotou za určité období tzv. izotermy. Z teplotních charakteristik můžeme usuzovatjednotlivé klimatické oblasti a využít je v dalším pozorování, modelování, čipředpovídání klimatických změn. Teplota je také nezbytná charakteristika přiodhadování a modelování tání sněhu, které je podstatné pro snižování škod vzniklýchpředevším při jarních záplavách.3.3. Vlhkost vzduchuVlhkost vzduchu je obsah vodní páry v atmosféře. Vodní pára se do vzduchudostává výparem z vodních hladin, výparem z půdy a jiných povrchů a transpiracírostlin. Vzduch může obsahovat při dané teplotě jen určité množství vodní páry, vechvíli kdy do atmosféry přijdou další vodní páry okamžitě se vysráží v kapalinu (obr.1).14

Pro kvantitativní vyjádření vlhkosti vzduchu se používají následující vlhkostnícharakteristiky (Hrádek 2008): tlak vodní páry, absolutní vlhkost vzduchu, relativnívlhkost vzduchu, ekvivalentní vlhkost vzduchu, měrná vlhkost vzduchu, teplotarosného bodu a sytostní doplněk.3.3.1. Využití charakteristik vlhkosti vzduchuZ pohledu meteorologie a klimatologie má vlhkost zásadní význam, jelikožv meteorologii jsou z vlhkosti odvozovány předpovědi počasí a v klimatologii jevlhkost vzduchu zásadním faktorem ovlivňujícím podnebí (Obr. 4).Ze znalosti rozdělení teplot a vlhkosti lze zjistit v různých výškách atmosférycelková množství vody, která můžou kondenzovat, tedy absolutně maximální srážku,která může spadnout (Němec 1965).3.4. VýparVypařování neboli evaporace je proces, při kterém voda přechází z kapalného čipevného skupenství do skupenství plynného. Na výpar můžeme pohlížet, buď jako naobjem vody vypařené za určitý časový interval [m 3 ], nebo jako na výšku určité vrstvyvody vypařené za určitý časový interval [mm].V meteorologických a hydrologických disciplínách se zpravidla zvlášť rozlišujevýpar potencionální a výpar reálný. Potencionální výpar se definuje jako schopnostvzduchu odnímat vodu povrchům, které jsou dokonale a nepřetržitě zásobované vodou(např. vodní hladina). Výpar reálný se definuje jako množství vody, které se skutečněvypaří do ovzduší z různých reálných povrchů v přírodních podmínkách. Přednostípotencionálního výparu je možnost ho přímo stanovit pomocí výparoměrů, naprotitomu reálný výpar je jen obtížně měřitelný nákladnými přístroji (Klabzuba 2004).Výpar se dělí na několik jednotlivých druhů (Hrádek 2008): výpar z volnéhladiny (nebo přímo ze sněhu či ledu, takový výpar nazýváme sublimací), výpar z holépůdy, výpar z půdy porostlé vegetací (neboli evapotranspirace), výpar ze zarostlé vodníplochy a na transpiraci rostlin.Všechny výše zmíněné druhy výparu jsou ovlivňovány především klimatickýmičiniteli jako teplota, vlhkost vzduchu, proudění vzduchu, nebo tlak vzduchu. Dalšímidůležitými faktory ovlivňující výpar jsou činitelé charakterizující prostředí, z něhož sevoda vypařuje, jako jsou plocha a tvar povrchu, druhy půdy a její vlastnosti, vegetačnípokrývka povrchu a vlastnosti vypařující se vody. Celkový výpar z určitého povodí,často zjišťovaný pro účely experimentální hydrologie, je souhrnem všech výše15

uvedených výparů a je označován jako tzv. klimatický výpar. Průměrný výpar se určujez průměrných hodnot na daném území, výsledkem mohou být mapy výparu (obr. 4).Obr. 4: Mapa vlhkosti vzduchu a výparu pro Českou republiku (ČHMÚ 2005)3.5. InfiltraceJedná se o proces pronikání vody do půdního prostředí, nejčastěji přes povrchpůdy. Infiltrace ovlivňuje významně podíl srážek na povrchovém odtoku,hypodermickém odtoku a odtoku podzemních vod (viz. kap. 3.7). Efektivnost půdyjako činitele pro transportování vody závisí především na velikosti a množství jemnýchpórovitých kanálků. Čím větší je velikost pórů v půdním profilu, tím je větší infiltračnírychlost, za předpokladu, že si póry tuto velikost po dobu infiltrace zachovají (Hrádek2008). V přírodních podmínkách je proces infiltrace, a to hlavně rychlost infiltrace,ovlivňován především fyzikálními vlastnostmi a stavem půdy, vegetačním krytempůdního povrchu, vlhkostí půdního povrchu, vlhkostí půdy, intenzitou a dobou trvánísrážkové události a chemickými látkami přidanými do půdy.Průběh infiltrace a s tím související přístupy k řešení rozlišují základní typyinfiltrace podle tlakových poměrů na povrchu půdy (infiltraci tlakovou a beztlakovou) apodle stability okrajových podmínek (infiltrace ustálená a neustálená), (Hrádek 2008).Při řešení se vychází z výsledků infiltračních pokusů, jejichž cílem je určení parametrůtzv. vsakovací křivky půdy (obr. 5), kde v i,t je rychlost vsakování vody do půdy, kteráje závislá na čase a sorpčních vlastnostech půdy a t je čas po který se infiltrační rychlostustaluje.16

Obr. 5: Vsakovací křivka (Hrádek 2008)3.5.1. Využití infiltraceInfiltrace má velký význam pro určení využitelnosti atmosférických srážekrostlinami, dále se infiltrace využívá při navrhování protierozních opatření, dříve pakbyla využívána při odvodňovacích opatřeních (Němec 1965). Infiltrace se využívá přistanovení závlahových poměrů, a je také jednou ze ztrátových složek odtoku v povodí.3.6. Podpovrchové vodyPodpovrchová voda se klasifikuje podle různých kritérií, a to v závislosti na tompro jaký účel potřebujeme tuto klasifikaci podzemní vody.Podle původu se podzemní voda rozlišuje na (Hrádek 2008): vadózní, nebolimělkou (největší část zásob podzemní vody), juvenilní, neboli mladou (nepatrná částzásob podpovrchových vod Země). Další kategorií je voda fosilní, což je voda, která senachází v horninách a dosud se nezúčastnila oběhu vody v přírodě.Z praktického hlediska (např. strategie zásobování vodou) má však většívýznam dělení podzemních vod podle stupně nasycení vodou. Po dosaženírovnovážného stavu podzemní vody lze, při dostatečné hloubce volné hladinypodzemní vody, vyčlenit na vertikálním řezu půdohorninového prostředí (obr. 6) 2základní zóny, a to zónu saturace (nasycená zóna, pásmo plného nasycení) a aerace(nenasycená zóna, pásmo provzdušnění), (Hrádek 2008, Němec 1965).17

Obr. 6: Základní pásma podpovrchové vody (Hrádek 2008)3.6.1. Využití podpovrchových vodV přirozeném stavu je podzemní voda svými vlastnostmi nejblíže požadavkůmna zdravotně nezávadnou a biologicky cennou vodu. V problematice vodohospodářstvítvoří podzemní vody důležitý zdroj pro zásobování vodou zejména pro pitné účely.Jelikož množství podzemních vod v České republice kontinuálně klesá, je zkoumánítěchto vod důležité především z hlediska ochrany a vhodného využití.3.7. OdtokOdtokem se rozumí jev, kterým přitékají povrchové nebo podpovrchové vodydo uzávěrových profilů. Kvantitativně je vyjádřen objemem odteklé vody z určitéhopovodí nebo nádrže za daný časový interval. Odtok se udává v [m 3 ] za uvažovanéčasové období (Hrádek 2008). Voda ze spadlého deště se dostává do uzavírajícíhoprofilu třemi různými způsoby (Hrádek 2008):1. Povrchový odtok lze popsat jako gravitační pohyb vody po svahu nebosoustředěný odtok říční sítí do uzavírajícího profilu (Hrádek 2008, Němec1965).2. Odtok prosakující gravitační vody (hypodermický odtok). Tento typ odtokuje tvořen částí infiltrovaných srážek, které nezvyšují vlhkost půdy, aledostávají se v půdním profilu nekapilárními póry k uzavírajícímu profilupovodí, přičemž nedosahují hladiny podzemní vody (Obr. 6).3. Odtok podzemní vody je proud podzemní vody, který se pohybuje ve směrusklonu nepropustného podloží, rychlost tohoto pohybu je závislá nacharakteru půdního a horninového prostředí a na zdroji podzemní vody. Při18

tvorbě maximálního odtoku z povodí malých vodních toků se výrazněprojevuje především svahový odtok (Hrádek 2008).3.7.1. PrůtokPrůtok je pro potřeby hydrologie nadefinován, jako protékání vody průtočnýmprofilem, představuje objem vody proteklé průtočným profilem za sekundu (Hrádek2008). Rozlišuje se několik druhů průtoků (Hrádek 2008): (1) specifický průtok, jednáse o množství vody, které v průměru odteče z plošné jednotky povodí za sekundu, (2)průtok přirozený, ovlivněný a nadlepšený: přirozený je průtok v toku s přirozenýmhydrologickým režimem, ovlivněný je průtok vody v toku s ovlivněnýmhydrologickým režimem a nadlepšený je průtok záměrně zvětšený nad hodnotupřirozeného průtoku např. doplňováním vody v toku z nádrže, (3) průměrný průtok jearitmetický průměr všech průtoků za uvažované období, (4) průměrný měsíční průtokje aritmetický průtok v měsíci, (5) průměrný sezónní průtok (např. vegetační období) jearitmetický průměr měsíčních průtoků za uvažované období, (6) průměrný roční průtokje aritmetický průměr měsíčních průtoků v daném roce, (7) dlouhodobý průtok jeprůměrný průtok v daném období (měsíc, či rok) za řadu let, (8) M-denní průtok jeprůměrný denní průtok dosažený nebo překročený po M dní ve zvoleném časovémobdobí, obvykle se volí za délku časového období 1 hydrologický rok, (9) p-procentnídenní průtok je průměrný denní průtok dosažený nebo překročený právě v p% počtudnů ve zvoleném období (např. hydrologickém roce), (10) maximální průtok je největší(kulminační) průtok povodňové vlny v určeném období, (11) N-letý průtok je největší(kulminační) průtok povodňové vlny, který je dosažen nebo překročen v dlouhodobémprůměru jednou za N let, (12) minimální průtok je nejmenší průměrný denní průtokv určeném období, (13) N-letý minimální průtok je nejmenší denní průtok, který jedosažen nebo nedosažen průměrně jednou za N let.3.7.2. Využití charakteristik povrchového odtokuZkoumání jednotlivých odtokových složek je součástí experimentálníhydrologie. Jeho zkoumání a pravidelné vyhodnocování poskytuje neocenitelnéinformace o sledovaných povodích. Na základě dlouhodobě měřených (časových řad)charakteristik odtoku povodí se vyhodnocují klimatické změny. Další praktické využitítěchto naměřených údajů spočívá ve studiu a v předpovídání povodňových vln. Dáledle odtokového režimu můžeme určit retenční vlastnosti daného povodí. Pozorování19

povrchového odtoku je tedy důležitým prvkem pro snižování potencionálních škodzpůsobených povodněmi.20

4. Způsoby měření (monitoring)Monitoring atmosféry rozdělujeme na dva dílčí typy, a to na monitoringhydrometeorologický a klimatologický. Sledování počasí a klimatu má pro člověkapodstatný význam. To je patrné např. i z velkého počtu lidových pranostik. U nás mávelkou tradici, základní klimatické parametry byly prvními soustavně sledovanýmiveličinami. Na našem území byla první pravidelná měření tlaku, teploty vzduchu asrážek prováděna od roku 1752 v pražském Klementinu, avšak spolehlivé řady proteploty jsou k dispozici od roku 1775 a pro srážky od roku 1804. V současné době nanašem území v pozorovací síti ČHMÚ pracuje 30 profesionálních meteorologickýchstanic a velké množství stanic klimatologických a srážkoměrných, převážněs dobrovolnými pozorovateli, ale i stanic provozovaných jinými ústavy, nebo vysokýmiškolami (Mattas 2009).V současné době existuje na trhu již celá řada firem zabývajících se výrobou avývojem profesionálních monitorovacích systému. Za všechny výrobce například f.Fiedler-Mágr, f. Meteoservis v.o.s., f. Noel, f. Litchman a řada dalších. Tyto firmydodávají kompletní servis týkající se hydrometeorologického monitoringu.4.1. Měření srážkových charakteristikSrážky jsou jednou z nejdůležitějších veličin, která vstupuje do odtokovéhorežimu (viz. kap. 3.1). Lze říci, že se rozlišují dva druhy měření, a to měření srážekdešťových a sněhových. Pro měření srážek dešťových se využívají: srážkoměry(Příloha 1), těmi se měří srážková výška, dále se pak zjišťuje průběh srážky pomocíombrografů. V těžko dostupných místech se pro určení srážkového úhrnu za určitéobdobí využívají totalizátory (Mattas 2009). Pro měření sněhových srážek se používajínapř. sněhoměrné latě, srážkoměry, totalizátory (kap. 4.1.1) nebo odměrky.4.1.1. Měření dešťových srážekStandardní srážkoměr (Příloha 1) je tvořen válcovým pouzdrem opatřenýmnálevkou se záchytnou plochou 500 cm 2 . Dešťové srážky se z nálevky svádějí dosběrné nádoby o objemu 2 l. Výška srážek zachycených v nádobě se měří speciálníodměrkou s přesností na 0,1 mm (Mattas 2009).Ombrografy jsou dvojího principu, plovákové a překlopné. U klasickýchplovákových srážková voda stéká do plovákové komory, kde zvedá plovák spojený sezapisovacím zařízením, které zaznamenává polohu hladiny v plovákové komoře na21

egistrační pásku, navinutou na bubnu otáčeném hodinovým strojem. Při dosaženímaximální úrovně hladiny v plovákové komoře se komora pomocí násosky vyprázdnído sběrné nádoby, což umožňuje i v případě poruchy zapisovacího zařízení stanovitalespoň srážkový úhrn, plovák klesne na nulovou úroveň a pokračuje v záznamu.Novější systém plovákových srážkoměrů je založen na dvojci spojených vaniček, kterése při dosažení určité srážkové výšky (dle výrobce) překlopí a záznamové zařízenízaznamená impuls. Tento systém umožňuje na rozdíl od plovákových ombrografů ipřípadné připojení přístroje k měřící ústředně, nebo dálkový přenos dat. Voda se, stejnějako u všech ostatních typů, zachytává ve sběrné nádobě, aby v případě poruchy bylomožné určit alespoň celkovou srážkovou výšku (Mattas 2009).Totalizátory (Příloha 1) jsou válcové nádoby na obou koncích opatřenékomolými kužely. Aby bylo možno měřit i tuhé srážky, je v nádobě roztok CaCl 2 .Výparu zabraňuje slabá vrstva vazelínového oleje na hladině. Nádoba se umisťujeobvykle dosti vysoko (3-4m) nad terén, aby byla funkční i v případě vysoké sněhovépokrývky (Mattas 2009).4.1.2. Měření sněhových srážekU sněhových srážek se kromě srážkové výšky určuje výška sněhové pokrývky,a to jednak celková a výška nově napadlého sněhu. Srážková výška se určuje tak, že sevnější nádoba srážkoměru, ze kterého se pro měření tuhých srážek odstraní nálevka,přenese do mírně teplé místnosti, kde se sníh, napadaný do nádoby, nechá roztát asrážková výška se běžným způsobem odměří odměrkou. Výška sněhové pokrývky seurčuje pevnými sněhoměrnými latěmi (Příloha 1). Dále se stanovuje vodní hodnotasněhu, tj. množství vody v objemové jednotce sněhu. Může být vyjádřena, buď jakopoměr objemů, což je bezrozměrné číslo, nebo jako hustota sněhu v kg.m -3 . Protožesníh je pórovitý, určuje se také vodní kapacita sněhu, a to pomocí vzorce (1),EEE Ev (1),kde E t je obsah vody ve sněhové pokrývce v tuhém skupenství [mm], E v je největšíobsah vody ve sněhové pokrývce v tekutém skupenství [mm] (Mattas 2009).4.2. Měření teplotních charakteristikPři odečítání teploměrů se vždy nejprve určují desetiny stupně a až poté seodečítají celé stupně. Tento způsob je nutný proto, aby se zabránilo ovlivnění čteníteploměru například dechem pozorovatele a jiných nepříznivých činitelů.vt22

4.2.1. Měření teploty vzduchuTeplota vzduchu se zpravidla měří tzv. staničními teploměry (Příloha 2). Jsouplněné rtutí a stupnice má rozsah -30 až 50°C s dělením po 0,2°C. Teplota se na nichodečítá s přesností na 0,1°C. Existují však i speciálně upravené teploměry jako jsounapříklad teploměry extrémní, dále se také pro měření teploty využívají termografy.Extrémní teploměry (Příloha 2) jsou upraveny tak, aby označily nejnižší (minimálníteploměr), nebo nejvyšší (teploměr maximální) teplotu dosaženou mezi dvěmapozorováními. Termografy a teploměry se umisťují do meteorologických budek. Pokudse měří přízemní minimální teploty, umisťuje se tento teploměr 5 cm nad povrch země.Extrémní teploměry mají obvykle stupnici dělenou, stejně jako staničníteploměry, po 0,2 °C. Kombinované minimomaximální teploměry mají kombinovanounáplň (rtuť a další kapalina) v kapiláře tvaru U. Vzhledem k tomu, že mají dělení po1°C a jsou méně přesné, jsou vhodné jen pro orientační měření.Minimální teploměr má uvnitř kapiláry tělísko (index), které povrchová blánanáplně (např. toluen) při klesání sloupce posunuje a při stoupání náplně kapalina tělískoobtéká, takže zůstává v nejnižší dosažené poloze. Minimální teploměr se umísťujevodorovně, aby se index nepohyboval vlastní váhou. Po odečtení stačí teploměrnaklonit, tak aby index vlastní váhou sklouzl k povrchové bláně (Mattas 2009).Maximální teploměry jsou založeny na stejném principu jako teploměrylékařské, kapilára je těsně nad nádobkou zúžená, takže při stoupání teploty se rtuťzúžením protlačí, ale při poklesu teploty se rtuťový sloupec přetrhne a zůstanev nejvyšší poloze. Po odečtení se rtuť sklepne do nádobky (Mattas 2009).Termografy, které zapisují průběh teploty v čase, jsou založeny na změně tvarubimetalu, což je páska ze dvou kovů s různou teplotní roztažností, která je přenášena napisátko. Termograf se často kombinuje s hygrografem.V poslední době se stále častěji používá teplotních čidel termistorových,odporových a jiných, u kterých změna teploty vyvolá změnu elektrických vlastností(obvykle odporu). Teplotní čidla se připojují k měřícím ústřednám, běžné jsou však ijednoúčelové elektronické teploměry (Mattas 2009).4.2.2. Měření teploty půdyVelmi často se měří teplota v půdním profilu, k tomuto účelu se využívají tzv.půdní teploměry (Příloha 2). Tyto teploměry mají nádobku se rtutí na konci dlouhékapiláry, která se zasune do otvoru vyvrtaného v půdě. Pro snazší odečítání je kapilára23

v horní části ohnutá, takže část teploměru se stupnicí je umístěna šikmo. Klasické půdníteploměry mají standardní délky pro měření v hloubkách 5, 10, 20, 50 a 100 cm podpovrchem půdy (Mattas 2009).4.3. Měření vlhkosti vzduchuVlhkost vzduchu se dělí na dvě základní vlhkosti, a to absolutní a relativnívlhkost (kap. 2.3).Absolutní vlhkost se měří psychrometrem. Existuje výce druhů psychrometrů,nejjednoduším a také nejčastějším psychrometrem je psychrometr Augustův (Příloha2). Augustův psychrometr se skládá z dvojice teploměrů, z nichž jeden (tzv. vlhký) mánádobku obalenou mušelínem přecházejícím v knot, který sahá do nádobky s vodou.Odpařováním vody klesá teplota vlhkého teploměru a na základě rozdílu teplot (t)obou teploměrů určíme absolutní vlhkost vzduchu jako:e E 1 k t(2),kde E 1 je napětí nasycených par, odpovídající teplotě vlhkého teploměru a k jesoučinitel, vyjadřující vliv atmosférického tlaku. Augustův psychrometr se umísťujev meteorologické budce, protože výsledek do značné míry závisí na rychlosti prouděnívzduchu obtékajícího vlhký teploměr. Často se používá také Assmanův aspiračnípsychrometr. Assmanův aspirační psychrometr (Příloha 2) má zabudován ventilátorek,poháněný pérem. Nové typy elektronických psychrometrů jsou v zásadě pouzevylepšením Assmanova psychrometru, ventilací poháněnou elektricky a teploměrnýmičidly s elektrickými výstupy. Jejich výhodou je to, že na displeji udávají přímopožadovanou veličinu, tedy absolutní nebo relativní vlhkost, bez nutnosti přepočtu(Mattas 2009).Relativní vlhkost se určuje buď přepočtem z vlhkosti absolutní a dané teploty,nebo pomocí vlasového vlhkoměru (hygrometru). Ten je založen na změně délkyodmaštěného lidského vlasu nebo dnes i syntetických vláken se změnou relativnívlhkosti. Změna délky se přenáší na ručičku, v případě hygrografu na zapisovací pero.Některé typy hygrografů nepoužívají svazek vlasů, ale membránu, která se změnouvlhkosti více či méně deformuje. Elektronické hygrometry jsou založeny buď naklasickém principu změny délky vlákna s vlhkostí, nebo na změně dielektrickýchvlastností vzduchu se změnou vlhkosti, tyto přístroje se nazývají kapacitní snímače.Nevýhodou všech těchto přístrojů je menší přesnost, na druhou stranu však umožňují24

měření i při teplotách pod bodem mrazu, kdy již psychrometry nelze použít (Mattas2009). Hygrografy se často požívají v kombinaci s termografy (kap. 4.2).4.4. Měření výparových charakteristikRozeznáváme tři hlavní druhy výparu (kap. 3.4). Výpar je přímo úměrnýrozdílu napětí vodních par při povrchu a v ovzduší (měřeno 2 m nad zemí). Přinedostatku příslušných měření se ve výpočtech nahrazuje sytostním doplňkem.4.4.1. Měření výparu z vodní hladinyPro přímé stanovení výparu z vodní hladiny existuje řada typů výparoměrů(Příloha 3), všechny však vycházejí z principu stanovení změny objemu (výšky) nebováhy vody v nádobě za danou dobu. Protože výparoměry jsou součástí vybavení jenvelkých pozorovacích stanic, velmi často se výpar určuje na základě výpočtu (Mattas2009). Typy výparoměrů: Wildův výparoměr, Rónův výparoměr, standardnívýparoměr, výparoměrný bazén, plovoucí výparoměr (Příloha 3), (Hrádek 2008).4.4.2. Měření evapotranspiraceEvapotranspiraci lze stanovit třemi základními metodami. Metoda vegetačníchnádob spočívá v tom, že se rostliny pěstují v nádobách naplněných zeminou. Nádoby seváží a vypařená voda se pravidelně doplňuje. Evapotranspirace je pak rovna výšcedodané vody. Další metodou je tzv. lyzimetrická metoda, ta spočívá v použití nádobvětšího objemu (např. 2-3 m 3 , ale i větších rozměrů). Evapotranspirace se pak zjišťujez vyhodnocení ztrát vody vážením. Oproti vegetačním nádobám se teplený a vláhovýrežim půdy více blíží skutečnosti. Třetí metodou pro měření evapotranspirace je metodavláhové bilance půdního profilu, tato metoda je založena na pravidelném určovánízásoby vody v aktivní půdní vrstvě z odebraných půdních vzorků. Protožeevapotranspirace se určuje stejně jako výpar jen na některých stanicích, je ji často třebaurčit pomocí výpočtů (Mattas 2009). Pro přímé měření evapotranspirace se využívajínapříklad kompenzační výparoměr.4.4.3. Měření transpirace rostlinPředpokladem získání reprezentativních dat jsou homogenní porosty a pokudmožno rovinatý terén. K měření transpirace lesních porostů (případně sadů apod.) jepožíváno několik skupin pozemních metod. Nejširší záběr mají metodymikrometeorologické, jmenovitě pak metoda Bowenova poměru a difuzní turbulence.Tato metoda, pracuje za vhodných podmínek a s pomocí 30 až 100 m vysokých věží25

s celými úseky krajiny. Vysoké a tím i drahé konstrukce jsou potřeba například vevysokých lesích, avšak na polích a loukách postačují konstrukce daleko nižší, porostyjsou zde homogenní, a proto je zde použití této techniky velmi výhodné. Nejmenšíprostorový záběr mají metody gazometrické, které pracují většinou na úrovni listů, popřípadě větví, výjimečně stromů nebo jejich malých skupin (s použitím uzavřenýchnebo polootevřených skleníků), (Čermák 2005).Metoda tepelné bilance, ve variantě pro velké stromy, počítá tuto bilanciv rozměrově definované části kmene (Čermák 1973, 1982, 2004, Kučera 1977). Tatometoda spočívá v tom, že je určitá sekce kmene (ten funguje jako odpor) zahřívánastřídavým elektrickým proudem odděleným od země a současně je měřena teplota,respektive teplotní rozdíl mezi zahřívanou a nezahřívanou částí měřiště. Teplotní rozdílje měřen sérií miniaturních termočlánků umístěných ve dřevě tak, aby integrovalyteplotu v radiálním profilu (Čermák 2005).Metoda deformace tepelného pole je založena na měření deformace, tepelnéhopole v okolí zahřívaného lineárního tepelného zdroje radiálně umístěného v bělové částidřeva kmene, transpiračním proudem. Při nulové intenzitě proudu je tvar tepelného poleve frontálním pohledu kruhový, se vzrůstající intenzitou transpiračního proudu se všaktepelné pole deformuje a zmíněná elipsa se výrazně protahuje ve směru proudu.Transpirační proud je počítán z poměru teplotních gradientů měřených v axiálním atangenciálním směru a příslušných konstant zahrnujících geometrii měřiště a fyzikálnívlastnosti vodivého systému (Čermák 2005).4.5. Měření infiltraceMěření infiltrace by se dalo rozdělit na dva přístupy, a to na teoretické stanoveníinfiltrace a přímé stanovení infiltrace.Teoretické stanovení ustálené infiltrace vychází z Darcyho zákona. Základemteoretického řešení neustálené infiltrace jsou rovnice kontinuity a upravená Darcy-Buckinghamova rovnice. Z řady přístupů k řešení neustálené infiltrace jsounejpoužívanější metody Philipa (1957), Overtona (1976), Green-Ampta (1939) ametoda CN křivek US SCS (1972). Při těchto teoretických řešení neustálené infiltracese často obtížně zohledňují velmi různorodé charakteristiky půdy, proto se rovněžvyužívají emperická řešení vyjadřující průběh procesu infiltrace v konkrétníchpřírodních podmínkách. Při řešení se vychází z výsledků infiltračních pokusů, jejichžcílem je určení parametrů tzv. vsakovací křivky půdy (obr. 5), (Hrádek 2008).26

Metodika pro přímé měření infiltrace rozeznává dvě metody měření, a tometodu postřiku a metodu měření intenzity infiltrace při výtopě. Postřikovací metodabyla zavedena proto, že se tento způsob dodávání vody na půdní povrch nejvíce blížípřirozeným podmínkám při dešti. Přitom byly používány dva způsoby, lišící sevelikostí intenzity umělého deště. Při prvním způsobu je regulována intenzita postřikuběhem měření tak, aby se nevytvářeli na povrchu louže. Při druhém způsobu seodvozuje intenzita infiltrace jako rozdíl z měření srážky a odtoku při postřiku okonstantní intenzitě (Němec 1965). Metodu měření intenzity infiltrace při výtopě tvořídva vsakovací (infiltrační) válce (Příloha 3), které jsou soustředně umístěny a jsouzaraženy do země, což umožňuje do značné míry snížit boční průsak. Menší válec mávnitřní průměr 35,7 cm a výšku 25 cm. Válec vnější má vnitřní průměr 50,7 cm, výškushodnou s válcem menším. Vsakovací plocha uvnitř menšího válce činí 0,1 m 2 , plochamezikruží je rovněž 0,1m 2 . Spotřeba 1 l vody představuje v obou případech všaksloupce vody o výšce 10 mm. Při měření se udržuje vodní vrstva na půdním povrchu omocnosti 0,5 cm, aby se podmínky co nejvíce blížily přirozeným. Měření se několikrátopakuje (Němec 1965).Další možnost stanovení infiltrace je pomocí infiltrometru (Příloha 3). Výhodoutohoto infiltrometru je jeho nízká spotřeba vody oproti jiným metodám (přibližně 135ml na jedno měření) a obsluha jedním člověkem. Infiltrometr se skládáz polykarbonátové trubky o průměru 31 mm a výšce 327 mm, která je rozdělena na dvěčásti. Obě části se naplní vodou. Vrchní část zvaná bublinková komora slouží pronastavení sání vzduchu. Voda naplněná do spodní části se přes nerezovoupolopropustnou membránu na dně trubky infiltruje do půdy. Na spodní částipolykarbonátové trubky infiltrometru je stupnice, ze které se po 60 sekundách odečítáhodnota objemu vody v ml. Naměřená data se pak přepíší do počítače k dalšímuzpracování (Šindelář 2008).4.6. Měření podpovrchových vodPodzemní vody monitoruje ve své síti ČHMÚ. Sledují se jednak vrty, jednakprameny. U pramenů se sleduje jejich vydatnost (průtok), teplota a jakost vody.Vzhledem k tomu, že prameny mají poměrně malé vydatnosti, jsou sledované pramenyobvykle vybavovány měrnými přelivy různých typů (viz. kap. 4.8), případně se průtokyměří objemovou metodou. Odběr vzorků vody se provádí standardním způsobem,zpravidla přímo do vzorkovnic (Mattas 2009).27

U vrtů se standardně sleduje hladina podzemní vody a její jakost. Pro měřeníhladiny ve vrtech se používá Rangova (též frankfurtská) píšťala - na konec pásmaupevněná píšťala, která má na vnější ploše drážky vzdálené po 10 mm a upravené tak,aby tvořily mističky. Při ponořování dolního konce píšťaly pod hladinu je z nívytlačován vzduch a píšťala vydává zvuk. Hloubku ponoření píšťaly lze po jejímvytažení z vrtu snadno určit z počtu mističek zaplněných vodou. Improvizovaně lzepolohu hladiny ve vrtu nebo ve studni určit s pomocí tzv. plopru - na pásmu nebo šňůřeupevněného vhodného předmětu pohárkovitého tvaru, který se spouští trhavýmpohybem nahoru a dolů a který po dotyku hladiny a nadzvednutí vydává pleskavý zvuk(odtud je také název). Dále se pro zjišťování vydatnosti vrtu, ale i kvality vodyprovádějí tzv. čerpací zkoušky. Metodika těchto zkoušek závisí na složitostihydropedologických podmínek území a na stanoveném cíli průzkumu (Sovadina 2009).Pro odběr vzorků vody se používá standardních vzorkovačů.4.7. Měření vodního stavuVodní stav je základním hydrologickým údajem. Udává se jako výška hladinyv toku nebo nádrži nad nulou vodočtu, obvykle v metrech. Vodní stavy se sledují vevodočetných a vodoměrných stanicích. Pro měření vodních stavů se velmi častovyužívají limnigrafy, umožňující kontinuální záznam vodních stavů. Vodočet nebolimnigrafická stanice (Příloha 4) by měli být umístěny v přímém úseku s proudícívodou bez vzdutí, pokud možno se stabilním, za všech, i extrémních, průtoků dobředefinovatelným profilem (Mattas 2009).Vodočet (Příloha 4) je měřidlo ve formě dnes zpravidla kovové smaltové latěs obvykle, dvou centimetrovým dělením, upevněné k podkladu (např. dlažba břehu,nábřežní zeď…). Podle uspořádání rozeznáváme vodočty svislé (na nábřežníchzdech…) a svahové (na skloněném upraveném břehu. Často se užívají dělené vodočty,složené z několika dílů (např. svislá nejnižší část, pak svahový vodočet na svahu). Nulavodočtu musí být níže než nejnižší známá, nebo očekávaná hladina toku.U limnigrafu je pohyb hladiny vhodným způsobem přenášen na záznamovézařízení. U klasických plovákových limnigrafů (Příloha 4) se záznam provádí obvyklepisátkem na registrační pásku navinutou na bubnu, otáčeným hodinovým strojem.V současné době se stále více využívá jiných principů, jako jsou např. změnytlaku v ponořeném snímači, změny talku vzduchu, který zvolna vybublává podhladinou, měření pomocí odrazu ultrazvuku od vodní hladiny. Tyto metody jednak28

dovolují záznam v digitální podobě, a jednak umožňují automatický přenos dat dodispečinků. V některých případech se používají i speciální jednoúčelové vodočty prostanovení kulminačních vodních stavů při povodních (Mattas 2009).4.8. Měření průtokuPrůtok lze určit buď měřením, nebo ze známého vodního stavu na základěměrné (konsumpční) křivky. Hlavní metody měření průtoků jsou standardizoványnormami ISO a ČSN-ISO. Řadu údajů lze také najít například v Water MeasurementManual, nebo i v různých učebnicích či příručkách hydrauliky a hydrologie.4.8.1. Hydrometrické stanovení průtokuHydrometrické stanovení průtoku je základní metodou pro určení průtokův říční síti. Na základě hydrometrického měření se zhotovují měrné křivky, kterévyjadřují vztah mezi vodním stavem a průtokem. Pro hydrometrická měření se používávrtulí různé konstrukce (Příloha 5). V Evropě jsou nejběžnější typy odvozené odWoltmannovy vrtule, tedy s horizontální osou a šroubovicovým propelerem. Otáčejícíse osa vrtule spíná kontakt, který ovládá počitadlo otáček. Moderní vrtule zpravidladávají jeden impuls na každou otáčku, starší typy dávaly impuls po 10, 20, 25 nebo 50otáčkách. Ze známého počtu otáček se pak z kalibrační rovnice vypočítává rychlostproudění (Mattas 2009). Bližší informace o hydrometrické metodě např. ve Hrádek2008.4.8.2. Přímé stanovení průtokuS rozvojem měřící techniky se stále více, uplatňují zařízení dovolující příméměření či spolehlivý odhad střední průřezové rychlosti. V zásadě lze využít principuindukčního měření nebo měření ultrazvukového.Indukční princip je běžný pro měření průtoků v potrubích, u nás není používanýpro měření průtoků. Podmínky a požadavky na jeho užití jsou stanoveny normou ISO9213:1992 Measurement of total discharge in open channels – Electromagnetic methodusing a full-channel-width coil (Mattas 2009).Ultrazvukové měření je již na rozdíl od předchozí metody poměrně rozšířené.Ultrazvukové měření využívá Dopplerova principu, nebo principu superpozice, tj.rychlost ultrazvuku procházejícího šikmo korytem se vektorově sčítá s rychlostí vodyv korytě, takže při měření dvěma směry (po a proti toku) zařízení může vyhodnotitpřímo rychlost vody. Zpravidla se měří v jedné výškové úrovni. Procesor zařízení pak29

z rychlosti změřené v dané výšce nad dnem na základě kalibrace vyhodnocuje středníprofilovou rychlost a průtok podle příslušného vodního stavu. Data se ukládají dopaměti, nebo se přímo odesílají do dispečinku (Mattas 2009).4.8.3. Měření průtoku pomocí přelivů, žlabů a otvorůMěrné přelivy, žlaby a výtok otvorem se často využívá především pro měřeníprůtoků na menších vodních tocích a tudíž i pro menší průtoky.Z měrných přelivů se nejčastěji používají měrné přelivy (Příloha 5) s ostrouhranou a to: pravoúhlé přelivy s (Ponceletův), nebo bez boční kontrakce (Bazinův),lichoběžníkové přelivy (Cipolettiho), dále pak trojúhelníkové přelivy s vrcholovýmúhlem 90°(Thomsonův) pro přesnější stanovení malých průtoků se používají přelivys ostřejším úhlem (Hrádek 2008, Mattas 2009).Z měrných žlabů se nejčastěji užívá žlabů Parshalových, Venturiho a SANIIRI(Příloha 5). Jejich využití je např. v čističkách odpadních vod, závlahových kanálech,drenážích apod. Využívají definovaného zúžení průřezu žlabu se vznikem kritickéhoproudění nebo vodního skoku. Předpokladem pro přesné měření je jeho perfektníprovedení a přesné dodržení normou uvedených rozměrů. V normách se lze téždozvědět údaje o tom, pro jaký rozsah průtoků je vhodná normovaná velikost (Mattas2009).Výtok malým ostrohranným otvorem lze s výhodou požít pro poměrně přesnáměření zejména malých průtoků, výtok např. pod uzávěrem (stavidlem apod.) lzenaopak použít i pro určení velkých průtoků, ale s menší přesností. Bližší informace veskriptech z hydrauliky apod.4.8.4. Další metody měření průtokuDalšími metodami, které se využívají pro stanovení průtoků, někdy i velmispecifických, jsou objemové a váhové metody, indikátorové metody, určení průtokůchemickým (směšovacím) způsobem, pomocí nejrůznějších sond atd.Existuje celá řada metod, jak méně či více přesněji, zjistit daný průtok, ty kteréjsou pro tuto práci méně významné jsou zde jen vyjmenovány, pro bližší informace otěchto metodách je třeba nahlédnout do odborné literatury např. Hrádek 2008, Němec1965, dále pak skripta hydrauliky a hydrologie a řada dalších.30

4.9. Další měřené charakteristikyDo této kapitoly jsou zahrnuty veličiny, které nejsou z pohledu této bakalářsképráce tolik významné, ale nelze je opomenout.4.9.1. Měření slunečního svituPro stanovení slunečního svitu se používá Campbell-Stokesova heliografu(Příloha 6). Tento heliograf je vlastně skleněná koule působící jako spojná čočka, kterásoustřeďuje sluneční paprsky na papírovou registrační pásku, do této pásky se pakvypálí stopa. Vyčíslování se provádí s přesností na 0,1 hodiny (Mattas 2009).4.9.2. Měření větruU větru se zjišťuje jeho směr a rychlost. Standardně se určuje ve výšce 10 m nadzemí, v některých případech (např. teplotní a ledové jevy v tocích a nádržích) i v jiných(zpravidla 2 m nad hladinou vody nebo terénem). Nejjednodušším zařízením je větrnákorouhev Wildova typu. Směr větru (tj. odkud vane) se odečítá podle polohy směrovkyna větrné růžici, rychlost větru se určuje podle výchylky plechové destičky o váze 200g a velikosti 300x150 mm volně zavěšené na vodorovné ose spojené se směrovkou.Výchylka destičky se odečítá na Beaufortově čtvrtkruhové stupnici. Přesnější stanovenívětru lze provést pomocí miskového anamometru (Příloha 6), jeho podstatou je tří nebočtyřramenný kříž s miskami polokulového tvaru na koncích ramen, upevněný na svisléose. Otáčky se převádějí na stupnici, která udává buď okamžitou rychlost větru, nebo seotáčky načítají za daný čas. Princip miskového anemometru se používá též proanemografy, které zapisují okamžitý směr a rychlost větru (Mattas 2009).4.9.3. Měření tlaku vzduchuTlak vzduchu se měří rtuťovými staničními barometry (Příloha 6) několikarůzných systémů (založeny na Torricelliho pokusu), nebo aneroidy (Příloha 6). Uaneroidů změna tlaku vyvolává deformaci vakuové krabice a deformace tlakoměrnéhoprvku se mechanicky přenášejí na ukazatel. Barografy, které zapisují průběh lokálníhotlaku v čase, jsou vždy na bázi aneroidů. Nejnověji používanými přístroji pro měřenítlaku vzduchu jsou speciální snímače absolutního tlaku, dávající elektrický výstupnísignál. Tento signál je pak přenesen do měřící ústředny, kde je zapsán do paměti.31

5. Experimentální povodíDefinice experimentálních povodí je značně nejednotná. V minulosti seproblémem definice malých povodí zabývali různí hydrologové. Avšak snaha vedla jenk některým definicím nejednotného rázu. Především byla v šedesátých letech minuléhostoletí hydrology ujednána gentlemanská dohoda, která vznikla na základě celosvětovéspolupráce hydrologů nazvané Mezinárodní hydrologická dekáda v letech 1965 – 1974,že za malá povodí budou považována povodí menší 100 km 2 . Dolní hranice u malýchpovodí definována nebyla. V sedmdesátých letech minulého století nastoupil trendzmenšování malých povodí, za extrémní ukázku experimentálních povodí se pakpovažuje povodí s plochou určenou průmětem koruny stromu na povrch terénu, kterévychází z Čermákových pokusů (Bálek 2005).Rozvoj systematických pozorování ve vybraných povodích světa začal přibližněpřed sto lety a jeho cílem bylo získat více údajů o hydrologickém cyklu. Dnes setakováto vybraná povodí označují různými názvy například tzv. reprezentativní povodítj. povodí, které má reprezentovat hydrologický režim v určité oblasti, experimentálnípovodí tj. povodí které je zaměřeno na získávání nových poznatků, předemplánovanými metodami, nebo všeobecně jako výzkumná povodí, resp. malá povodí.Základní cíl však je u všech typů povodí stejný, a to prohloubení poznatků ohydrologickém cyklu (Holko 2006).Další možný pohled na tuto problematiku uvádí Pacl 2006. Experimentálnípovodí slouží především k řešení problémů tvorby a průběhu odtoku, pomocí cílenýchexperimentů, zatím co reprezentativní typ povodí je povodí, u kterého jsou jak režimodtoku, tak fyzicko-geografické vlastnosti dostatečně objasněné, takže poznatky z nichzískané slouží především při aplikaci na jiné povodí, vykazující podobné vlastnosti, alenejsou podložené dostatečnými měřeními (Pacl 2006).Tato práce vychází z Holkova tvrzení, že reprezentativní, experimentální, ale ivýzkumná resp. malá povodí mají stejný základní cíl, a to prohloubení poznatků ohydrologickém cyklu. Tudíž jsou zde zahrnuta povodí spíše reprezentativní (např.experimentální povodí Volyňky), ale i povodí ryze experimentální, na kterých jsoukonkrétně aplikovány určité výzkumy (např. Beskydské experimentální povodí).Oddělit tyto dva typy povodí by bylo i značně obtížné, jelikož nezřídka kdy jsou nareprezentativních a malých povodích prováděny experimenty, které by toto povodí,32

podle většiny výše uvedených definic, řadily spíše do experimentálních povodí. Protovšechny povodí zde popisovaná budou nazývány termínem experimentální povodí.5.1. Experimentální povodí VolyňkyV této kapitole bude popisováno experimentální povodí Volyňky. Jedná se ojedno z nejstarších experimentálních povodí v České republice.Pro založení tohoto povodí byl proveden v srpnu roku 1962 průzkum v oblastiŠumavy a Novohradských hor. Pozornost byla zaměřena především na ty oblasti, kterézůstaly nejméně dotčeny umělými vodohospodářskými a technickými zásahy, a kdetedy bylo možné sledovat hydrometeorologické jevy v podstatě bez zřetele k působeníantropogenních činitelů. Tomuto účelu nejvíce vyhovovalo povodí Volyňky, uzavřenéprofilem Nemětice o ploše 383,201 km 2 (Bálek 1964). Ústav pro hydrodynamiku AVČR započal v roce 1964, na vybrané lokalitě, experimentální hydrologický výzkum.Cílem bylo získat reprezentativní data pro vodohospodářsky významný šumavskýregion. V roce 1965 byla v rámci projektu UNESCO založena Mezinárodníhydrologická dekáda (IHD 1965 – 1974). Povodí Volyňky bylo zahrnuto docelosvětové soustavy sledovaných povodí (Tesař 2006).Celé experimentální povodí Volyňky bylo pro účely hydrologické dekády(IHD) složeno ze 4 subpovodí: povodí Spůlka (104,172 km 2 ), povodí Horní Volyňka(81,034 km 2 ), povodí Dolní Volyňka (122,404 km 2 ) a povodí Peklov (75,591 km 2 ). Poskončení IHD (1965 – 1974) přešla pozorovací síť do správy ČHMU, kde byla vezredukované formě provozována do devadesátých let minulého století. Po ukončeníIHD byla v roce 1975 vytvořena, Ústavem pro hydrodynamiku AV ČR, dvě párovávrcholová experimentální povodí, Liz (0,999 km 2 ) a Albrechtec (1,612 km 2 ) tytopovodí jsou ve zmodernizované podobě provozována do dnes (Tesař 2006).Experimentální povodí Volyňky (Příloha 7) slouží, ke sledování utváření odtokuz povodí s jeho zvětšující se plochou (0,999 – 383,201 km 2 ), snižující se nadmořskouvýškou (1362 – 423,06m n. m.), měnícím se vegetačním pokryvem a zvětšující seintenzitou lidské činnosti (Tesař 2006).5.1.1. Experimentální povodí Volyňka – IHD 1965 - 1974Experimentální povodí Volyňky je situováno ve Vimperské vrchovině, napomyslném trojúhelníku obcí Volyně, Vimperk a Vacov. Hydrologické pořadí tohotopovodí je 1-08-02-041. Plocha celého zájmového území (tvořeného 4 subpovodími viz.kap. 5.1) je 383,201 km 2 . Sklon povodí a průměrná nadmořská výška tab. 2. Pokryv33

povodí je vzhledem k velké rozloze celého povodí jen těžko definovatelný, dá se všakříci, že zde nalezneme od lesů, přes pastviny až po ornou půdu. Na povodí byloinstalováno 10 ombrografických stanic, 1 stanice meteorologická a 2 stanicelimnigrafické (Bálek 1964).Tab. 2: Povodí Volyňky IHDPlocha [km2] Sklon % Prům.Výška [m n.m.]Volyňka 383,201 12,6 725Horní Volyňka 81,034 12,4 880Dolní Volyňka 122,404 12,8 615Spůlka 104,172 12,4 805Peklov 75,591 11,9 6105.1.2. Experimentální povodí Liz a AlbrechtecTato dvě párová vrcholová povodí (Příloha 7) jsou situována v CHKO Šumavana hranici národního parku Šumava. Tato experimentální území jsou součástí jižní částiVimperské vrchoviny, která přechází do horského pásma Šumavy. Rozloha povodí je1,612 km 2 (Albrechtec) a 0,999 km 2 (Liz), sklon povodí je 13,2% (Albrechtec) a 16,6%(Liz) a průměrná výška je 1001m n. m. (Albrechtec) a 942m n. m. (Liz). Obě povodí senacházejí ve stejných přírodních podmínkách, jejich plocha je tvořena převáženě lesnímporostem různé věkové struktury. Základem hydrologického výzkumu na povodích Liza Albrechtec je od roku 1975 soustavné měření srážek, odtoků, teploty a vlhkostivzduchu, rychlosti a směru větru. Od roku 1983 se měří tenzometrické tlaky v půdnímprofilu a globální radiace a od roku 2000 zásoba vody v půdě pomocí integračníchvlhkoměrů, dále pak v uzávěrových profilech je měřena poloha hladiny na měrnémpřepadu ultrazvukovým hladinoměrem. V roce 2005 bylo na povodí Liz instalováno vesmrkovém porostu měření mízního toku pomocí metody THB (Čermák 2004). Na plošepovodí Liz a Albrechtec je instalováno 9 srážkoměrů, plně automatizovanámeteorologická stanice, která je doplněna monitorovacím a vzorkovacím systémemoblačné a mlžné depozice. Na povodí Liz je umístěno 10 stanovišť, na nichž se měřídynamika půdní vody, a také zařízení pro kvantifikaci podkorunových srážek a stokupo kmeni, a to ve smrkovém a v bukovém porostu (Tesař 2006). Povodí Liz je takésoučástí celoevropské sítě reprezentativních povodí ERB a celostátní sítě GEOMON.5.2 Experimentální povodí v Jizerských horáchHydrologická základna v Jizerských horách (Příloha 8) byla založena ČHMÚv roce 1982, hlavním impulsem založení experimentální základny v Jizerských horáchbyla dramatická situace vyvolaná devastací lesních porostů vlivem škodlivých exhalací.34

Důvodem vzniku experimentálních povodí v Jizerských horách bylo, ale i upřesněníinformací o srážkách a odtocích pro vodohospodářská využití toků a zejména obavaz dramatických změn vodního režimu. Základnu tvoří 7 malých povodí ve vrcholovéoblasti Jizerských hor v CHKO Jizerské hory na rozvodí řek Labe a Odry. Nadmořskávýška povodí se pohybuje mezi 700 – 1100 m n. m. Lesní porostní plocha tvoří 95-99%plochy povodí. V roce 1980 byla převládající biocenóza smrkové porosty staré a mladé,s malým zastoupením středního věku, poškozené kyselými dešti, mrazem a hmyzímiškůdci. V období 1983 – 1993 bylo cca. 60-80% ploch povodí odlesněno. Volné plochybyly postupně znovu zalesňovány více odolnými dřevinami a smrkem. Přístrojovávybavenost jednotlivých povodí se v průběhu času měnila. Do roku 1989 byla měřícísíť obsluhována dobrovolnými pozorovateli. Od roku 1990 je stabilní a obsluhaprofesionální. V roce 1996 byl klasický monitorovací systém nahrazenautomatizovanou technikou a monitoring byl rozšířen o klimatická pozorování, teplotua vlhkost půdy a podkorunové srážky. Na povodích je standardně monitorována teplotavzduchu, srážky, sněhové charakteristiky, průtoky a také je zde prováděn monitoringjakosti povrchových vod (Kulasová 2006).5.2.1. UhlířskáExperimentální povodí Uhlířská se nachází na vodním toku Černá Nisa (Příloha8). Hydrologické pořadí tohoto toku je 2-04-07-016. Měření na tomto povodí bylozapočato v roce 1982 a trvá do dnes. Plocha povodí je 1,87 km 2 , sklon údolnice je 2,3% a průměrná nadmořská výška je 817m n. m. Plocha povodí byla v osmdesátýchletech minulého století z 50% odlesněna, v současné době probíhá postupné zalesnění.Na povodí je instalována 1 limnigrafická stanice, 5 srážkoměrů, 5 sněhoměrnýchprofilů, 1 klimatologická stanice a 1 automatická sněhoměrná stanice. Na povodíUhlířská kromě ČHMU provádí měření i VÚV T.G.M., ČGÚ a ČVUT (Kulasová2006). Povodí Uhlířská je také součástí celoevropské sítě reprezentativních povodíERB a celostátní sítě GEOMON.5.2.2. Blatný rybníkExperimentální povodí Blatného rybníka (Příloha 8) se nachází na vodním tokuBlatný potok, který se pod hrází nádrže Josefův důl vlévá do Kamenice (hydrologicképořadí 1-05-01-058). Měření na tomto povodí bylo započato v roce 1988 a trvá do dnes.Plocha povodí je 4,56 km 2 , sklon údolnice je 2,4% a průměrná nadmořská výška je819m n. m. Plocha povodí je z velké části tvořena lesním pokryvem různé věkové35

struktury. Na povodí je instalována 1 limnigrafická stanice, 3 srážkoměry a jsou zde 4sněhoměrné profily.5.2.3. KristiánovExperimentální povodí Kristiánov se nachází na vodním toku Kamenice(Příloha 8). Hydrologické pořadí tohoto toku je 1-05-01-058. Měření na tomto povodíbylo započato v roce 1988 a trvá do dnes. Plocha povodí je 6,62 km 2 , sklon údolnice je6,4% a průměrná nadmořská výška je 903m n. m. Porost na povodí je podobný porostuna povodích Blatný rybník a Uhlířská. Na tomto povodí je instalována 1 limnigrafickástanice, 3 srážkoměry a jsou zde 4 sněhoměrné profily.5.2.4. JezdeckáExperimentální povodí Jezdecká se nachází na vodním toku Černá Desná(Příloha 8). Hydrologické pořadí tohoto toku je 1-05-01-065. Toto povodí je situovánonad přehradou Souš v CHKO Jizerské hory. Měření na tomto povodí bylo započatov roce 1982 a trvá do dnes. Plocha povodí je 4,75 km 2 , sklon údolnice 3,9% a průměrnánadmořská výška je 901m n. m. Pokryv povodí je tvořen holinami po devastaci lesníchporostů vlivem škodlivých exhalací. Na tomto povodí je instalována 1 limnigrafickástanice, 3 srážkoměry, je zde 6 sněhoměrných profilů a 1 klimatologická stanice.Povodí Jezdecká je také součástí celoevropské sítě reprezentativních povodí ERB.5.2.5. JizerkaExperimentální povodí Jizerka se nachází na vodním toku Jizerka (Příloha 8).Hydrologické pořadí tohoto toku je 1-05-01-020. Povodí Jizerka je situováno při státníhranici s Polskem v CHKO Jizerské hory. Měření na tomto povodí bylo započatov roce 1986 a trvá do dnes. Plocha povodí je 10,6 km 2 , sklon údolnice 1,1% a průměrnánadmořská výška je 913m n. m. Na území povodí se nachází značné množství rašelinišťa horských luk. Na povodí je nainstalována 1 limnigrafická stanice, 4 srážkoměry, jsouzde 3 sněhoměrné profily a 1 klimatologická stanice.5.2.6. Smědava I.Experimentální povodí Smědava I. se nachází na vodním toku Bílá Smědá(Příloha 8). Tento tok se vlévá pod Smědavskou horou (1084 m) a Jizerou (1122 m) doSmědé. Hydrologické číslo toku Smědá je 2-04-10-001. Měření na tomto povodí bylozapočato v roce 1986 a trvá do dnes. Povodí Bílé Smědé je tvořeno mladým lesnímporostem horského typu. Plocha povodí je 3,72 km 2 , sklon údolnice 6% a průměrná36

nadmořská výška je 996m n. m. Na povodí je nainstalována 1 limnigrafická stanice, 2srážkoměry a je zde také 1 sněhoměrný profil.5.2.7. Smědava II.Experimentální povodí Smědava II. se nachází na vodním toku Černá Smědá(Příloha 8). Tento tok se vlévá pod Plochým vrchem (939 m) u horské chaty Smědavado toku Smědé. Hydrologické číslo toku Smědá je 2-04-10-001. Měření na tomtopovodí bylo započato v roce 1986 a trvá do dnes. Povodí Černé Smědé je tvořenopodobnou lesní strukturou jako experimentální povodí Smědava I. Plocha povodí je4,74 km 2 , sklon údolnice 3% a průměrná nadmořská výška je 903m n. m. Na povodí jenainstalována 1 limnigrafická stanice, 2 srážkoměry a je zde také 1 sněhoměrný profil.5.3 Experimentální povodí ModravaExperimentální povodí Modrava (Příloha 9) se nachází v Národním parkuŠumava, kde bylo založeno v roce 1998 po kůrovcové kalamitě. Byla zde vytipována třimalá povodí situovaná v blízkosti Modravy, která se od sebe navzájem lišíekosystémem. Jednotlivá povodí se rozkládají na plochách s odumřelým smrkovýmlesem (Modrava 1), plocha s lesem po znovu osázení vykácených odumřelých stromů,dnes 10ti leté stromy (Modrava 2) a na ploše se zdravým lesem (Modrava 3).Modravská povodí byla vybudována Katedrou vodního hospodářství a Katedroubiotechnických úprav krajiny Fakulty lesnické a enviromentální (v současnosti oběkatedry spadají pod Fakultu životního prostředí) ČZU v roce 1998 v rámci výzkumnýchaktivit grantového projektu VaV 620/6/97 „Obnova biodiverzity a stability lesníchekosystémů v pásmu přirozeného rozšíření smrku na území NP Šumava“ (Pavlásek2006).Hlavním cílem nově vybudovaných experimentálních povodí byl popishydrologické funkce lesních ekosystémů a vliv lesních porostů na vybrané komponentyhydrologického cyklu. Detailně je studován srážko-odtokový proces zaznamenanýv různém časovém měřítku (Pavlásek 2006).Katedra vodního hospodářství a enviromentálního modelování vybudovalav roce 2008 další experimentální povodí a to povodí Pastoušky (Příloha 9), které bylovybudováno v blízkosti stejnojmenné meteorologické stanice v roce 2006.37

5.3.1. Modrava 1Experimentální povodí Modrava 1 je situováno v pramenné oblasti Roklanskéhopotoka, který má hydrologické pořadí 1-08-01-006, nachází se 1,5km od vrcholuVelkého Roklanu na hranici a Bavorskem a 1 km jižně od Roklanské hájenky. Lokalitaje také označována místním názvem „V koutě“ a je severně exponovaná. Plocha povodíje 0,1 km 2 , sklon povodí 9% a průměrná nadmořská výška je 1243m n. m. Pokůrovcové kalamitě zůstal na tomto povodí stojící odumřelý smrkový les (Příloha 9),který podléhal větrným kalamitám. V současné době je na povodí travní porost a navhodných lokalitách se uchytily nové semenáčky. Na Modravě 1 jsou monitoroványsrážky, průtok a teplota vzduchu (KVHEM 2009).Od roku 2002 provádí na povodí Modrava 1 monitoring teploty vzduchu, půdy atenzometrických tlaků ing. Miroslav Tesař, CSc. z Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR,v.v.i. (Pavlásek 2009).5.3.2. Modrava 2Experimentální povodí Modrava 2 se nachází na severním svahu MaléMokrůvky v pramenné oblasti Ptačího potoka (hydrologické pořadí 1-08-01-002), jesituováno 5km jižně od Filipovi Huti na hranici s Bavorskem. Místní název lokality je„Medvědí doupě“. Plocha povodí je 0,16 km 2 , sklon povodí 21% a průměrnánadmořská výška je 1263m n. m. Po kůrovcové kalamitě byla v této lokalitě povolenatěžba napadeného smrkového porostu. Po těžbě byla paseka zalesněna smrkem ačástečně jeřábem a klenem (Příloha 9). Na povodí Modrava 2 jsou rovněž sledoványsrážky, průtok, teplota vzduchu a od roku 2006 základní charakteristiky sněhovépokrývky (výška sněhu a objemová hmotnost sněhu), které byly v roce 2007 rozšířenyo kvantitativní charakteristiky sněhu (KVHEM 2009).Od roku 2002 provádí na povodí Modrava 2 monitoring teploty vzduchu, půdy atenzometrických tlaků ing. Miroslav Tesař, CSc. z Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR,v.v.i. (Pavlásek 2009).5.3.3. Modrava 3Experimentální povodí Modrava 3 se nachází na severním svahu Vysokéhostolce 4 km jihovýchodně od obce Kvilda pod lesní cestou vedoucí z Kvildy doBorových Lad zvané „Vlasatá cesta“. Povodí je vybudováno na vodním toku, který jepravostranným přítokem Teplé Vltavy (jeho hydrologické pořadí je 1-06-01-007).Plocha povodí je 0,07 km 2 , sklon povodí 21% a průměrná nadmořská výška je 1181m38

n. m. Na povodí převládá smrkový porost ve věku 150 let s příměsí buku (110–150 let),(Příloha 9). Jedná se o lokalitu, která nebyla zasažena kůrovcovou kalamitou. NaModravě 3 jsou monitorovány srážky, průtok a teplota vzduchu (KVHEM 2009).Od roku 2002 provádí na povodí Modrava 3 monitoring teploty vzduchu, půdy atenzometrických tlaků ing. Miroslav Tesař, CSc. z Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR,v.v.i. (Pavlásek 2009).5.3.4. PastouškaPovodí se nachází v pramenné oblasti Němčického potoka, hydrologického čísla1-10-03-027, 600 m jižně od obce Horní Němčice na Klatovsku. Plocha povodí je 1,6km 2 , sklon povodí je 20% a průměrná nadmořská výška 780m n. m. Vegetačnímpokryvem je na 95% území hospodářský les se zastoupením všech věkových tříd(Příloha 9). Převažující dřevinou je smrk ztepilý s příměsí jedle bělokoré. Na povodí jeměřen průtok pomocí 18m dlouhé měrné trati, která je na začátku opatřená vývařištěma na konci stupněm o výšce 0,5m. Další měřené charakteristiky pro toto povodí jsouměřeny v meteorologické stanici Pastouška (KVHEM 2009).5.4 Beskydská experimentální povodíV listopadu 1927 byla započata třicetiletá měření srážek a odtoků ve dvoureprezentativních povodích s velkým rozdílem v pokrytí lesem, s následujícímilesnickými obnovami. Základem prací bylo změřit denní, měsíční a roční srážkovéúhrny v moravskoslezských Beskydech, tvořících část povodí Odry, v letech 1952 až1960, na 42 reprezentativních místech. V roce 1953 bylo zahájeno měření na dvoumalých, plně lesnatých experimentálních povodích s důvodem ověřit přibývání vodyv lesnickém hospodaření. Beskydská experimentální povodí jsou ve správěVýzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i. pobočka ve Strnadech.Povodí jsou situována v CHKO Beskydy, poblíž vodní nádrže Šance (Červík) a u obceTrojanovice poblíž Frenštátu pod Radhoštěm (M.Ráztoka). V tomto experimentálnímcelku bylo v historii vybudováno několik malých povodí (např. povodí Kamenitý,povodí Zimný) v současnosti se na těchto dvou povodích již měření neprovádí. Dalšímilokalitami (Příloha 10) v tomto experimentálním celku jsou tzv. experimentální povodíČervík a Malá Ráztoka (Bíba 2006). Od 1. listopadu 1987 jsou prvky vodní bilanceměřeny i v reprezentativním povodí U vodárny, které se nachází v Hrubém Jeseníku.Toto povodí bylo do kapitoly „Beskydské experimentální povodí“ zahrnuto kvůli39

stejnému správci, a to Výzkumnému ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.pobočka ve Strnadech.Lesnicko-hydrologickému výzkumu v Beskydech byly uloženy tyto úkoly: (1)stanovit, jakými lesnicko-hospodářskými opatřeními lze účelově posilovat zdroje pitnéa užitkové vody, (2) měřit, zaznamenávat a vyhodnocovat data vybraných prvkůsrážkově-odtokového procesu k prostudování vodní bilance v malých lesnatýchpovodích, (3) využíváním poznatků o opakovaných, kulminacích a trváníchprůtokových vln více chránit lesní půdy před poškozováním zrychlenou erozí (Bíba2006).5.4.1 Malá povodí Kamenitý a ZimnýOd 1. ledna 1956 byly měřeny srážky a odtoky v malém povodí Kamenitý, totopovodí se nachází na levém přítoku do bystřiny Lomná (hydrologické pořadí 2-03-03-008) pod obcí Horní Lomná u Jablunkova. Povodí má rozlohu 0,924 km 2 , sklon povodíje 48,8% a průměrná nadmořská výška je 766m n. m. Povodí je pokryto (v době trváníměření) 72% lesem a 28% zaujímala enkláva. Na povodí Kamenitý dnem 31. prosince1960 bylo měření ukončeno (Bíba 2006).Od 1. ledna 1957 do 31. prosince 1959 se měřilo také v povodí Zimný na levémpřítoku bystřiny Mohelnice (hydrologické pořadí 2-03-01-047) v obci Krásná. Povodíse rozkládá na 3,725 km 2 , sklon povodí je 40,9% a průměrná nadmořská výška je 977m n.m. Pokryv na tomto povodí byl v době měření z 98,6% tvořen lesy a zbytekpřipadá na lesní cesty. Měření bylo ukončeno z důvodů odběrů vody do frýdeckéhovodovodu nad měrným profilem (Bíba 2006).5.4.2. ČervíkOd 1. listopadu 1953 byla uskutečňována klimatická a hydrologická měření naexperimentálním povodí Červík (Příloha 10), je levostranným přítokem říčky Ostravice(hydrologické pořadí 2-03-01-007). V současnosti potok ústí do vodárenské nádržeŠance ve Starých Hamrech v CHKO Beskydy. Toto povodí reprezentuje tzv. Zadníhory v Beskydech. Plocha povodí 1,85 km 2 , sklon povodí je 30,4% a průměrnánadmořská výška 801m n. m. Pro účel výzkumu bylo rozděleno na levé podpovodíČervík-A a pravé podpovodí Červík-B. Povodí byla plně lesnatá se smrkovými porosty.Do konce roku 1994 bylo na podpovodí Červík-A plošně smýceno 95% porostů aobnovováno smrkem s 10 % zastoupením buku. Podpovodí Červík-B bylo po celoudobu téměř bez mýcení, kvůli možnosti porovnání odtokového režimu s podpovodím40

Červík-A. Na povodí jsou standardně měřeny srážky, teplota vzduchu a vody, sněhovésrážky, průtok a vlhkost vzduchu (Bíba 2006). Pro měření je nejčastěji využívánosystému firmy Fiedler-Mágr. Povodí je také součástí sítě malých povodí GEOMON.5.4.3. Malá RáztokaStejně jako u povodí Červík je začátek měření, na experimentálním povodí MaláRáztoka (Příloha 10), datován 1. listopadem 1953, kdy byla uskutečněna prvníklimatologická a hydrologická měření, která probíhají do dnes. Povodí Malá Ráztoka senachází v pramenné větvi bystřiny Lomné (hydrologické pořadí 2-03-03-008) u obceTrojanovice v CHKO Beskydy. Povodí Malá Ráztoka reprezentuje přední hory Beskyd.Plocha povodí je 2,076 km 2 , sklon povodí je 48,6% a průměrná nadmořská výška je842m n. m. Porost povodí je značně ovlivněn imisemi z Ostravska, před kterými se tutolokalitu nepodařilo uchránit. Dosud bylo obnoveno více než 80% jeho plochy převážněsmrkem. Na povodí jsou standardně měřeny srážky, teplota vzduchu a vody, sněhovésrážky, průtok a vlhkost vzduchu (Bíba 2006). Pro měření je zde opět v nejvícepřípadech použito systému firmy Fiedler-Mágr.5.4.4. U vodárny (Hrubý Jeseník)Reprezentativní povodí U vodárny (Příloha 10) se nachází na toku Šumnéhopotoka, který se vlévá do říčky Bělá (hydrologické pořadí 2-04-04-067) nedaleko městaJeseník. Měření zde bylo zahájeno v roce 1987. Plocha povodí je 1,45 km 2 , sklonpovodí je 13,3% a průměrná nadmořská výška je 747m n. m. Plocha povodí je téměřvýhradně tvořena lesním porostem. Na povodí jsou standardně měřeny srážky, průtok,teplota vody a vzduchu, výška sněhu a vlhkost vzduchu. Pro měření většiny veličin jezde opět nejčastěji využíváno systému firmy Fiedler-Mágr.5.5 Experimentální povodí VÚMOPExperimentální povodí byla zakládána, Výzkumným ústavem meliorací aochrany půdy, v.v.i. (VÚMOP), již od 70. let minulého století. Uplatňovala se vědomásnaha vybudovat několik reprezentivních povodí, v nichž by bylo možné dlouhodoběsledovat hydrologický režim a uskutečňovat experimenty k řešení problému vodníhohospodářství zemědělsky využívané krajiny. V síti povodí VÚMOP jsou sledovánapovodí jako celek, ale i jejich dílčí součásti, v souladu s trendem výzkumu vnořenýchpovodí. Postupem času převážil komplexní pohled na provoz malých povodí pro účelyvýzkumu. Do pozadí ustoupily zemědělské aspekty vodního hospodářství krajiny a41

yly zdůrazněny aspekty ochrany přírody. Povodňové situace v letech 1996-97 a 2002zvýšily zájem o procesy v povodí a obnažily potřebu kvalifikovaně posuzovat vlivvodohospodářských opatření na odtokový režim, a to nejen na povodích spravovanýchVÚMOP. V současné době je základním cílem na povodí VÚMOP kvantifikacehydrologické bilance, srážkoodtokových vztahů a mechanismu tvorby odtoku a jakostivod v podmínkách převážně zemědělsky využívaných malých povodí v parovinných apahorkatinných oblastech ČR (Doležal 2006).Současným požadavkům na komplexnost a podrobnost monitoringuhydrologických procesů v malých povodích nejvíce odpovídá provozv experimentálních povodích Cerhovického potoka, Černičí, Kopaninského potoka,Dehtáře, Žejbra a Němčického potoka (Příloha 11). Vedle těchto hlavních povodí jetřeba se také zmínit několika dalších významných lokalitách (viz. kap. 5.5.1).5.5.1. Výzkumné plochy VÚMOP menšího významuJedním z pokusných povodí, které v historii bylo provozováno VÚMOP, jepovodí Ovesná Lhota. Toto povodí bylo vybudováno na bezejmenném přítokuŽebrákovského potoka nad obcí Ovesná Lhota u Světlé nad Sázavou, bylo provozovánov letech 1975-1991. Byly zde získány 15-leté řady hydrologických a agrochemickýchměření za účelem vyhodnocení vlivu odvodnění na množství a jakost vod. Pozorováníbylo v letech 1992-94 postupně ukončeno, stavební a měrné objekty zlikvidovány(Doležal 2006).V letech 1996-99 byla sledována povodí toků Čížina a Zátoráček v povodíOpavy. Zde byly analyzovány odtokové poměry a byla navržena nápravná opatření poextrémní srážce v roce 1996. Bylo popsáno poškození hlavních hydromelioračníchzařízení i drenážního detailu rýhovou erozí (Doležal 2006).Dalším, v současnosti však sledovaným územím, je pokusná plocha Valečov uHavlíčkova Brodu a přilehlé povodí bezejmenného potoka, spadajícího do povodíSázavy. Zde probíhá monitoring od roku 2000. Předmětem výzkumu je technologiepěstování, hnojení a závlahy brambor a jejich vliv na vyplavování dusičnanů.Monitoruje se jakost drenážních a povrchových vod (Doležal 2006).Pokusná plocha Mělník-Neuberk byla vybudována v roce 2003 a sloužívýzkumu nových metod a režimů závlah včetně závlah odpadními vodami a výzkumuvyplavování škodlivých látek z půdy do podzemních vod. Pokusná plocha je42

v nenasycené zóně hydrologicky samostatná, bez horizontálního odtoku (Doležal2006).Dále jsou VÚMOPem využívány rozsáhlé datové soubory z bývalýchzávlahářských pokusných stanic v Polabí, zejména stanice Tišice u Mělníka v povodíKošťáleckého potoka.5.5.2. Cerhovický potokExperimentální plocha Záluží-Cerhovice (Příloha 11) v povodí Cerhovickéhopotoka (hydrologické pořadí 1-11-04-034) byla založena v letech 1973-1974 provýzkum funkce drenážních filtrů. V roce 1977 bylo měření rozšířeno o obecnějizáměrný výzkum úpravy odtokových poměrů odvodňovacími zařízeními v malémpovodí a vlivu zemědělské činnosti na jakost podzemních vod. Plocha povodí byla 8,98km 2 , výstavba dálnice v roce 1994 si vyžádala zmenšení plochy povodí na 7,36 km 2 .Průměrná nadmořská výška 481m n. m. Porost povodí je tvořen z 61 % lesem, 21%travními porosty a 18% ornou půdou. Standardně jsou na povodí měřeny srážky,teploty, průtoky a drenážní odtoky (Doležal 2006).5.5.3. ČerničíExperimentální povodí Černičí (Příloha 11), (hydrologické pořadí 1-09-02-105)u Čechtic bylo založeno v roce 1990 jako typické malé povodí bez významnýchbodových zdrojů znečištění. Plocha povodí je 1,34 km 2 , průměrná nadmořská výška496m n. m. a sklon povodí je 7,8%. Porost je z 68% tvořen ornou půdou. Původnímúčelem byl monitoring erozního smyvu a odnosu půdy spolu s hodnocením plošnéhoznečištění vod zemědělskou výrobou. Povodí bylo také využíváno pro kalibraci modelůpohybů půdní vody a půdních roztoků, analyzován byl i chemizmus povrchové,podzemní a drenážní vody a hydrologie drenážního odtoku. Na povodí jsou standardněměřeny srážky, teploty vody a půdy, výpar a radiace (Doležal 2006).5.5.4. Kopaninský potokExperimentální povodí Kopaninského potoka (Příloha 11), (Hydrologicképořadí 1-09-02-031) bylo založeno v roce 1985, původně pro výzkum regulačnídrenáže na lučních stanovištích. Povodí se nachází mezi Humpolcem a Pelhřimovem.Jeho plocha je 6,69 km 2 , sklon povodí je 2,6% a průměrná nadmořská výška 523m n.m. Od roku 1992 je systematicky sledována jakost vody nejen v hlavním toku, ale takéna cca. 17 přítocích, což umožňuje rozlišit funkci jednotlivých lokalit a jejich podíl na43

odnosu dusíku. Zvláštní význam je přikládán infiltračním oblastem povodí. Výsledkyšetření slouží pro stanovení vlivu zatravnění na jakost vod a pro návrh rozsahuzatravnění potřebného k zajištění vyhovující jakosti vody (Doležal 2006). Na povodíjsou standardně měřeny srážky, průtok, teplota vody a vzduchu, výpar, výška aobjemová hmotnost sněhu, radiace a vlhkost vzduchu. Dále pak také rychlost a směrvětru, hladina podzemní vody a kvalita vody.5.5.5. ŽejbroExperimentální plocha Žejbro (Příloha 11), (hydrologické pořadí 1-03-03-069 až 075a)je tvořen ze 7 podpodvodí: Hesinský potok, Ranský potok, Dolský potok, Kotelskýpotok, Žejbro (I), Mrákotínský potok, Žejbro (II). Exp. plocha Žejbro se nacházív povodí Novohradky. Plocha Žejbra je 48,3 km 2 a průměrná nadmořská výška 516m n.m. Žejbro je z 63% tvořeno ornou půdou. Výzkum zde byl zahájen v roce 1981 zaúčelem monitoringu průtoků před chystanou stavbou velkoplošného odvodnění.V uzávěrovém profilu uceleného povodí Žejbra je měření průtoku zajišťováno ČHMÚ.V posledním desetiletí byl monitoring soustředěn na dvě dílčí povodí Dolského aKotelského potoka. Povodí Dolského potoka (hydrologické pořadí 1-03-03-071) je4,78 km 2 velké a průměrná nadmořská výška 566 m n. m. Povodí Kotelského potoka(hydrologické pořadí 1-03-03-072) je 3,21 km 2 velké a průměrná nadmořská výška551m n. m. Doslský a Kotelský potok je tvořen z 68% respektive 76% ornou půdou.Závěrové profily Dolského a Kotelského potoka jsou monitorovány limnigrafickýmistanicemi VÚMOP, dále jsou na povodí monitorovány srážky, teplota vody a vzduchu(Doležal 2006).5.5.6. Němčický potokMonitoring na experimentálním povodí Němčického potoka (Příloha 11),(hydrologické pořadí 4-15-02-078) byl zahájen v roce 2005. Povodí se nachází narozhraní Drahanské vrchoviny a Moravského krasu v okrese Blansko u obce Němčice.Plocha povodí je 3,52 km 2 , sklon povodí je 7,1% a průměrná nadmořská výška je 606mn. m. Porost je tvořen z 54,8% zemědělskou půdou a z 37,8% lesem. Monitoring bylzahájen ve spolupráci s Mendelovou zemědělskou a lesnickou univerzitou v Brně(Doležal 2006). Standardně jsou na povodí měřeny srážky, průtok a teplota vzduchu.44

5.5.7. DehtářeExperimentální povodí Dehtáře u Pelhřimova bylo vybudováno v 70. letech 20.století. Není v něm vyvinuta stálá vodoteč. Pozorování probíhalo v letech 1976-1985 abylo zaměřeno na změnu vodního režimu travních porostů odvodněných drenáží.Monitoring na povodí byl obnoven v roce 2002 k výzkumu tvorby jakosti drenážních apodzemních vod (Doležal 2006). Plocha povodí je 0,58 km 2 , sklon povodí je 6% aprůměrná nadmořská výška je 524m n. m. Plocha povodí je dnes zatravněna a sloužík extenzivnímu pastevnímu využití. V povodí jsou měřeny srážky, průtok, teplota vodya vzduchu, výška a objemová hmotnost sněhu, výpar, radiace, vlhkost vzduchu ahladina podzemní vody.5.6 Experimentální povodí Jihočeské univerzity v Českých BudějovicíchJihočeská univerzita v Českých Budějovicích v současnosti zaštiťuje provoz naněkolika dílčích experimentálních plochách (Příloha 12). Všechny tyto lokality jsousituovány v oblasti Lipenské přehrady.Od roku 1999 jsou provozovány, Laboratoří aplikované ekologie, spadající podZemědělskou fakultu JČU, 3 malá povodí (Mlýnský, Horský a Bukový potok)pracovníky JČU je tato oblast označována jako „ZaLipno“. Všechna povodí se nacházína pravém břehu Lipenské přehrady v oblasti Svatotomášské hornatiny a náleží dopovodí Dunaje. Oblast pravého břehu Lipenské přehrady, kde jsou situována sledovanámodelová povodí, představuje v současnosti jedinečné území pro ověření konceptuholistického posuzování funkčních aspektů krajiny založeného na principu Riplovaekologického ETR (energie-transport-reakce) modelu. Zaměření výzkumu na těchtopovodích jsou následovná Analýza hospodaření v krajině, vodní látkové a energetickébilance, krajinný pokryv (vegetace, fytocenologie, biodiverzita), bentos a ichtyofauna,dálkový průzkum země. Na povodích se sledují mimo jiné sražkoodtokové procesy,které se dají doplňovat o data získaná na stanici Svatý Tomáš (ČHMÚ) pro povodíHorského a Bukového potoka a ze stanice Pasečná pro povodí Mlýnského potoka(Procházka 2001).Další lokalitou, kde JČU od roku 2005 znovu obnovila monitoringhydrometeorologických charakteristik je experimentální lokalita Jenín u obce Rybníkpoblíž Dolního Dvořiště. V této lokalitě se nacházejí dvě experimentálnímikropovodíčka, a to Jenín 1 a Jenín 2. Poslední sledovanou lokalitou je mikropovodíOstřice – SO2 u obce Horní Planá, kde monitoring probíhá od roku 2006. Na povodí45

Ostřice bylo v minulosti JČU provozováno více měření, ale reprezentativní výsledkyjsou z uzávěrového profilu SO2. Výzkum jak v exp. povodí Jenín tak i na Ostřici jezaměřen zejména na sledování kvality drenážních vod především s ohledem na obsahdusíkatých látek.5.6.1. Mlýnský potokExperimentální povodí Mlýnského potoka (Příloha 12), (hydrologické pořadí 4-04-02-001) je provozováno JČU od roku 1999 do současnosti. Povodí je situováno napravém břehu Lipenské přehrady poblíž obce Přední Výtoň jedná se o tok, který spadádo povodí Dunaje. Plocha povodí je 2,13 km 2 a průměrná nadmořská výška 834m n. m.Povodí je tvořeno pastvinami. V povodí jsou měřeny srážky, průtok, teplota vody avzduchu, vlhkost vzduchu, výpar (pouze výpočtem) a od roku 2008 je zde měřena iradiace.5.6.2. Horský potokExperimentální povodí Horského potoka (Příloha 12), (hydrologické pořadí 4-04-02-002 a 004) je provozováno JČU od roku 1999 do současnosti. Povodí jesituováno na pravém břehu Lipenské přehrady poblíž obce Přední Výtoň jedná se o tok,který spadá do povodí Dunaje. Plocha povodí je 2,06 km 2 a průměrná nadmořská výška926m n. m. Plochu povodí tvoří les, mokřad a louka. Na povodí jsou měřeny srážky,průtok, teplota vody a vzduchu, výška sněhu, vlhkost vzduchu, výpar (pouze výpočtem)a od roku 2008 i radiace. Měření srážek a výšky sněhu jsou měřeny ČHMU.5.6.3. Bukový potokExperimentální povodí Bukového potoka (Příloha 12), (hydrologické pořadí 4-04-02-003) je provozováno JČU od roku 1999 do současnosti. Povodí je situováno napravém břehu Lipenské přehrady poblíž obce Přední Výtoň, jedná se o sousední povodípro povodí Horského potoka, tento tok rovněž spadá do povodí Dunaje. Plocha povodíje 2,21km 2 a průměrná nadmořská výška 916m n. m. Porost povodí tvoří smrkový les.Na povodí jsou měřeny průtok, teplota vody a od roku 2007 i teplota vzduchu.5.6.4. Povodí JenínExperimentální povodí Jenín (Příloha 12) je, jak bylo již zmíněno v kapitole 5.6,tvořeno 2 mikropovdími (Jenín 1 a Jenín 2). Povodí potoka bylo v letech 1980-1990provozováno VÚMOP za účelem monitoringu jakosti vody, tato pozorování byla poroce 1990 zastavena, JČU obnovila provoz v roce 2005. Obě mikropovodí leží na46

Jenínském potoce, který je pravostranným přítokem potoka Rybnického (hydrologicképořadí 1-06-01-138) u obce Rybník v blízkosti Lipenské přehrady. Rozloha povodí je0,468 km 2 (Jenín 1) a 0,552 km 2 (Jenín 2), sklon povodí je 10,3% (Jenín 1) a 12%(Jenín 2), průměrná nadmořská výška je 729m n. m. (Jenín 1) a 742m n. m. (Jenín 2).Porost obou povodí je tvořen pastvinami. V obou případech se jedná o povodízatrubněných drenážních systémů, na těchto povodíčkách jsou standardně měřenysrážky a průtok (Jenín 1) a na povodí Jenín 2 pak průtok, teplota vody toku a v drenáži,teplota půdy, vlhkost půdy a výška hladiny podzemní vody. Od roku 2009 jsou pak napovodí Jenín 2 měřeny vlhkost vzduchu, radiace a teplota vzduchu.5.6.5. Povodí Ostřice – SO2Experimentální povodí Ostřice (Příloha 12) je situováno na levém břehuLipenské přehrady mezi obcemi Horní Planá a Hodňovem. Mikropovodí Ostřice – SO2leží v povodí bystřiny Ostřice (hydrologické pořadí 1-06-01-080). Jedná se o povodítvořené trubními drenážemi, které ústí do Ostřice. Měření zde probíhají od roku 2006.Plocha povodí je 0,108 km 2 , sklon povodí je 16% a průměrná nadmořská výška je793m n. m. Porost povodí je tvořen pastvinami. Na povodí jsou měřeny jen srážky aprůtok.5.7 Povodí sítě GEOMONSíť malých lesních povodí GEOMON je monitorována od roku 1994. Tytopovodí sítě GEOMON jsou rozmístěny na území České republiky tak, že postihujírůzné krajinné typy (většina povodí leží v chráněných oblastech) a oblasti s různouúrovní regionální imisní zátěže a tedy s různým stupněm degradace lesů. Povodívelikostí desítek až nižších stovek hektarů jsou lokalizována v oblasti Šumavy (povodíLiz a Spálenec), Slavkovského lesa (povodí Lysina a Pluhův bor), Krušných hor(povodí Jezeří), Jizerských hor (povodí Uhlířská), Krkonoš (povodí Modrý potok),Orlických hor (U dvou louček), Beskyd (povodí Červík), Českomoravské vrchoviny(povodí Anenský potok, Salačova Lhota a Loukov), Železných horách (povodíPolomka) a jedno povodí je v dosahu pražské aglomerace v Benešovské pahorkatině(povodí Lesní potok), (Fottová 1998).V síti GEOMON je monitoring zaměřen především na zjišťování chemickýchprvků ve vodě, ale v této síti probíhá celá řada projektů od klasického měřeníhydrometeorologických charakteristik až po monitoring potočního bentosu v povodí.47

Bohužel pro velkou vytíženost Rndr. Daniely Fottové, se během tvorby tétobakalářské práce nepodařilo zjistit více podrobností o povodích GEOMON. Výjimkouje povodí Lesního potoka a povodí Liz a Červík, které jsou pod správou Ústavu prohydrodynamiku AV ČR, v.v.i., respektive Výzkumného ústavu lesního hospodářství amyslivosti, v.v.i. Na povodí Liz a Červík však také nebyly zjištěny charakteristikyzkoumané Českou geologickou službou.5.7.1. Lesní potokExperimentální povodí Lesního potoka bylo založeno v roce 1993 a monitoringstále trvá. Toto povodí je situováno na pomezí okresů Praha-východ a Kolín, poblížobce Vyžlovka. Povodí je provozováno Českou geologickou službou. Plochu povodítvoří smíšený les. Plocha povodí je 0,765 km 2 a průměrná nadmořská výška je 453m n.m. Na povodí jsou standardně měřeny srážky, průtok, teplota vzduchu, vlhkostvzduchu, výška hladiny podzemní vody. Další výzkum prováděný na povodí jezkoumání chemismu a složení půd a horninového podloží.5.7.2. Povodí Liz a AlbrechtecO těchto povodí nebyly zjištěny z pohledu České geologické služby žádnépodrobnosti (viz. kap. 5.7).Bližší informace o těchto povodí viz. kap. 5.1.2 (Liz) a kap. 5.4.2.48

6. Databáze experimentálních povodí ČR6.1 MetodikaJako odrazový bod pro tuto práci sloužil časopis Journal of Hydrology andHydromechanics, ve kterém byli některé povodí uvedeny a stručně popsány. Nazákladě informací v tomto časopise byly vybrány veličiny nejčastěji měřené nauvedených povodích, další měřené veličiny byly v průběhu tvorby databázedoplňovány. Pro zjištění dalších experimentálních povodí byly po konzultaci s vedoucíbakalářské práce oslovovány organizace zabývající se studiem srážko-odtokovéhorežimu. Posledním způsobem vyhledávání povodí bylo samostatné vyhledávání nainternetu. Pro zjištění podrobnějších informací o povodí jak z výše uvedenéhočasopisu, tak i z ostatních povodí byl rozeslán vytvořený dotazník (Příloha 13).Metodika tvorby databáze se soustředila na zjištění základních fyzickogeografickýchúdajů o jednotlivých povodích. Dále byla zaměřena na zjištění měřenýchhydrometeorologických charakteristik na daných experimentálních povodích a napřístroje, kterými jsou tyto charakteristiky měřeny.Pro získání těchto údajů byl vytvořen dotazník (Příloha 13), který byl rozeslánsprávcům jednotlivých povodí. Tento dotazník byl doplněn v zaslaném e-mailuvysvětlujícím textem. V dotazníku byl ponechán prostor pro možnost vyplnění dalšíchinformací dle uvážení správců povodí.6.2 VýsledkyDatabáze experimentálních povodí v České republice je vytvořena ve formětabulky. V první části jsou řazeny fyzicko-geografické údaje a v části druhé jsou údajehydrometeorologického charakteru. Údaje týkající se fyzicko-geografickýchcharakteristik jsou řazeny od nejzákladnějších (název povodí) až po údaje obtížnějizjistitelné (průměrný sklon povodí). Údaje hydrometeorologického charakteru jsouřazeny od nejběžněji měřených charakteristik (průtok, srážky) až po charakteristikyméně časté (objemová hmotnost sněhu, výška hladiny podzemní vody). Povodí jsouřazena v kroku prvním abecedně a to podle názvu experimentální lokality (např.Experimentální povodí Jizerské hory, atd.), či zaštiťující organizace (např. povodíVÚMOP, atd.). V kroku druhém tj. kroku, ve kterém jde o určení pořadí jednotlivých49

povodí větších experimentálních lokalit, jsou řazeny povodí opět dle abecedníhopořádku.Fyzicko-geografické charakteristiky uvedené v databázi jsou: (1) název, (2)lokalita, (3) měření od-do, (4) pokryv, (5) plocha povodí, (6) nadmořské výšky, (7)sklon povodí, (8) délka údolnice. Hydrometeorologické charakteristiky uvedenév databázi: (1) průtok, (2) srážky, (3) teplota: vzduchu, vody, půdy, (4) vlhkost vzduchua půdy, (5) vlhkost půdy, (6) výpar, (7) radiace, (8) výška a objem sněhu, (9) výškahladiny podzemní vody, (10) směr a rychlost větru. Typ přístroje, kterým se danáveličina měří, je uveden v příslušném políčku.Databáze je vytvořena pro budoucí snazší orientaci, při hledání informacítýkajících se experimentálních povodí. Bohužel se nepodařilo zjistit u všech povodíveškeré potřebné údaje, které by scelili tuto databázi. V budoucnu by tato databázemohla být doplněna a tím by poskytla dostatečné informace pro zběžnou orientaci vproblému experimentálních povodí a případně odrazový bod pro případné další práce.50

7. ZávěrBakalářská práce se skládá ze 4 částí: (1) Hydrometeorologické charakteristiky,(2) Způsoby měření (monitoring), (3) Experimentální povodí, (4) Databáze –experimentálních povodí ČR.První část se zaměřuje na stručnou a obecnou definici jednotlivýchhydrometeorologických charakteristik, které je důležité vysvětlit pro snazší orientaciv hydrologické terminologii. Vysvětlované charakteristiky jsou zde doplněnynázornými příklady praktického využití.V druhé části je čtenář seznámen s možnými způsoby monitoringu jednotlivýchhydrometeorologických charakteristik. Jsou zde rámcově popsány jak starší technologiehydrometeorologického monitoringu, tak i technologie moderní. Jednotlivé textytýkající se přístrojů využívaných v monitoringu jsou doplněny ukázky jednotlivýchměřících přístrojů, které jsou do práce vneseny formou příloh.Třetí částí, asi nejpodstatnější pro textovou část bakalářské práce, je část týkajícísamotných experimentálních povodí. Jsou zde popsány jednotlivé souhrnnéexperimentální lokality. Všechny popsané lokality jsou využitelné pro hydrologickývýzkum, avšak každá lokalita má jiné prvotní zaměření. Nejobvyklejší měřenéhydrometeorologické charakteristiky na experimentálních povodích v ČR jsou průtok,srážky, teplotní charakteristiky, oproti tomu méně časté jsou radiace, výška hladinypodzemní vody atd. Z pohledu hydrologie a klimatologie jsou asi nejcennějšímilokalitami: Experimentální povodí v Jizerských horách a Experimentální povodíVolyňky, jelikož na těchto povodí je monitoring provozován již po delší dobu a řadyměřených charakteristik jsou zde již poměrně dlouhé. Dalšími experimentálnímilokalitami, které jsou nejcennější pro své přínosy pro hydrologii a klimatologii, jsoupovodí vysokých škol ČZU v Praze (Modrava, Pastouška) a JČU v ČeskýchBudějovicích (Jenín, „ZaLipno“, Ostřice) a ČVUT (Uhlířská) u povodí spravovanýchvysokými školami se však zpravidla jedná o měření poměrně mladé a tudíž není takcenné jako u povodí s dlouhými hydrologickými řadami. Dalšími popisovanýmipovodími jsou povodí pod záštitou VÚMOP, tyto povodí jsou vybudována předevšímpro pozorování srážko-odtokového procesu v zemědělsky využívaných lokalitách.Experimentální povodí zaštiťované VÚLHM Strnady jsou založena pro pozorováníutváření srážko-odtokového režimu v lesních porostech. Poslední skupinou povodí,51

která je popisována v této práci jsou povodí patřící do sítě GEOMON. Síť GEOMONnemá za prioritní výzkum měření hydrometeorologických charakteristik, ale jezaměřena na monitoring chemického složení vod v tocích a s tím souvisejícíchvýzkumů. Dále zde mimo jiné proběhli v minulosti projekty zaměřené na monitoringbentických společenstev.Čtvrtá část je databáze, která shrnuje jednotlivá experimentální povodí popsanáv části předchozí, a to po stránce fyzicko-geografické, hydrometeorologické a měřičskévybavenosti. Nejzajímavějšími informacemi do budoucna, které jsou uvedenév databázi, jsou informace týkající se fyzicko-geografických údajů a měřenýchcharakteristik, bohužel se nepodařilo jednotně zjistit měřičské způsoby. Databáze, taképřináší snahu sjednotit některá povodí do experimentálních lokalit, to je nejpatrnější napovodí JČU.52

8. Seznam literatury1. BÁLEK J. 1964: Holeček J. Výzkumné a representativní povodí Ústavu prohydrodynamiku ČSAV na Volyňce. Československá akademie věd – Ústavpro hydrodynamiku, Praha 1964.2. BÁLEK J. 2005: Hydrologie malého povodí 2005. Malá povodí jako trvalýzdroj informací, str. 1–5. Ustav pro hydrodynamiku AV ČR 2005.3. ČERMÁK J., Naděždina N. 2005: Hydrologie malého povodí 2005.Přístrojové metody měření transpiračního proudu a architektury kořenovýchsystémů dřevin, str. 37-44. Ústav pro hydrodynamiku AV ČR 2005.4. ČHMÚ 2005 [online]: Atlas podnebí Česka. Vystaveno 2005 [cit.17.12.2009]. Dostupné z http://www.atlaspodnebi.cz/.5. DINGMAN, L. S., 2002: Physical hydrology. Prentice Hall, 646 s.6. DOLEŽAL F., Kulhavý Z., Kvítek T., Soukup M., Čmelík M., Fučík P.,Novák P., Peterková J., Pilná E., Pražák P., Tippl M., Uhlířová J., Zavadil J.2006: Journal of Hydrology and Hydromechanics. Vol. 54, No.2, str. 137-150. Institute of Hydrology, SAS, Institute of Hydromechanics AV ČR2006.7. FOTTOVÁ D. 1998 [online]. Výzkum transportních procesů v povodídotčeném náhlými změnami odtokových poměrů (Jizerské hory) – vybranékapitoly. Vystaveno 2009 [cit. 20.4.2009]. Dostupné zhttp://cecwi.fsv.cvut.cz/.8. HAVLÍČEK a kol., 1986: Agrometeorologie. Státní zemědělskénakladatelství, Praha.9. HOLKO L. 2006: Journal of Hydrology and Hydromechanics. Vol. 54,No.2, str. 81-82. Institute of Hydrology, SAS, Institute of HydromechanicsAV ČR 2006.10. HRÁDEK F., Kuřík P., 2008: Hydrologie. Skriptum ČZU.11. JANEČEK M. a kol., 2002: Ochrana zemědělské půdy před erozí. ISVnakladatelství, Praha 2002.12. KLABZUBA J., 2002: Aplikovaná meteorologie a klimatologie, V. díl,Bilance tepla na aktivním povrchu, teploty půdy, vzduchu a vody. SkriptumČZU, 46 s. Praha.53

13. KLABZUBA J., Kožnarová V. 2004: Aplikovaná meteorologie aklimatologie. VI. díl – Voda v atmosféře, výpar, vlhkost vzduchu, půdy amateriálu. Skriptum ČZU 40s. Praha.14. KULASOVÁ A., Pobříslová J., Jirák J., Hancvencl R., Bubeníčková L.,Bercha Š. 2006. Journal of Hydrology and Hydromechanics. Vol. 54, No.2,str. 163-182. Institute of Hydrology, SAS, Institute of Hydromechanics AVČR 2006.15. KVHEM 2009 [online]. Vystaveno 2009 [cit. 24.3.2009]. Dostupné zhttp://klobouk.fsv.cvut.cz/~kvhem/.16. MATTAS D. 2009 [online]. Vystaveno 2009 [cit. 13.3.2009]. Dostupné zhttp://hydraulika.fsv.cvut.cz/predmety/hemm/.17. NAVAJO 2009 [online]. Vystaveno 2009 [cit. 8.12.2008]. Dostupné zwww.navajo.cz.18. NĚMEC J., 1965. Hydrologie. Státní zemědělské nakladatelství, Praha.19. PACL J. 2006: Journal of Hydrology and Hydromechanics. Vol. 54, No.2,str.83-95. Institute of Hydrology, SAS, Institute of Hydromechanics AV ČR2006.20. PAVLÁSEK J., Máca P., Ředinová J. 2006: Journal of Hydrology andHydromechanics. Vol. 54, No.2, str. 207-216. Institute of Hydrology, SAS,Institute of Hydromechanics AV ČR 2006.21. PAVLÁSEK J., Tesař M., Máca P., Ředinová J., Klose Z., Hanková R.2009: International Workshop on Status and Perspectives of Hydrology inSmall Basins. Guslar-Hahnenklee, Federál Republic of Germany, 30 March– 2 April 2009. Str. 197-200.22. PROCHÁZKA J., Wotavová K., Kučera Z., Pechar L. 2001: Funkce povodív pramenné oblasti – Hydrologická a hydrochemická chrakteristika tříodlišných malých povodí. – Ekotrend, zborník z mezinárodní konferencepořádané k 10. výročí založení JU, České Budějovice, 28. -29. 3. 2001, str.34.23. SOBÍŠEK B., a kol. 1993: Meteorologický slovník výkladovýterminologický. Academia, Praha 1993.24. SOUKUPOVÁ J., 2007: Atmosférické procesy (základy meteorologie aklimatologie). Skriptum ČZU.54

25. SOVADINA L. 2009 [online]. Vystaveno 2009 [cit. 17. 3. 2009]. Dostupnéz http://www.hyges.cz/.26. ŠINDELÁŘ R., Kovaříček P., Vlášková M., Hůla J., Kroulík M. 2008[online]. Agritech science. Vystaveno 2008 [cit. 17. 3. 2009]. Dostupné zhttp://www.agritech.cz/.27. TESAŘ M., Balek J., Šír M. 2006. Journal of Hydrology andHydromechanics. Vol. 54, No.2, str. 137-150. Institute of Hydrology, SAS,Institute of Hydromechanics AV ČR 2006.55

9. Přílohy56

Příloha 1: Přístroje na měření srážkových charakteristikstandardní srážkoměrváhový srážkoměrtotalizátorombrometrsněhoměrná lať

Příloha 2: Přístroje na měření teplotních a vlhkostních charakteristikstaniční teploměrextrémní teploměrypůdní teploměraspirační psychrometrAugustův psychrometr

Příloha 3: Přístroje na měření výparových a infiltračních charakteristikvýparoměr EWMplovoucí výparoměrinfiltrační válceinfiltrometr

Příloha 4: Přístroje na měření vodního stavu a průtokuvodočet (svislý)plovákový limnigrafrtuťový limnigraflimnigrafická stanice 1 s vodočtemLimnigrafická stanice 2 s vodočtem

Příloha 5: Přístroje pro stanovení průtokukompletní souprava vrtule Ott – C2Vrtule Ott – C2Ponceletův měrný přelivBazinův měrný přelivThomsonův měrný přeliv

Příloha 6: Přístroje na určení větrných, slunečních a tlakových charakteristikmiskový anemometrrtuťový barometraneroid

Příloha 7: Experimentální povodí VolyňkyFyzickogeografická mapa povodí Liz a Albrechtec se schématickým zakreslením říční a lesní sítě. MS –automatický meteorologický systém pro gradientové měření, 1 až 10 – stanoviště pro sledování vodníhorežimu půd, LA – uzávěrový profil povodí Albrechtec, LL – uzávěrový profil povodí Liz

Příloha 8: Experimentální povodí v Jizerských horáchMapa experimentálních povodí v Jizerských horáchČerná NisaBlatný rybníkKameniceČerná Desná

Příloha 8: Experimentální povodí v Jizerských horáchČerná SmědáBílá smědáJizerka

Příloha 9: Experimentální povodí ModravaLokalizace experimentálních povodí Modrava (KVHEM)Lokalizace experimentálního povodí Pastouška (KVHEM)Povodí Modrava 1 Povodí Modrava 2 Povodí Modrava 3 Pastouška

Příloha 10: Beskydská experimentální povodíBeskydská experimentální povodíUkázky z povodí Červík a Malá RáztokaU vodárny (Jeseník)

Příloha 11: Experimentální povodí VÚMOPExperimentální povodí VUMOPExperimentální povodí Cerhovického potoka (VUMOP)

Příloha 11: Experimentální povodí VÚMOPExperimentální povodí Černičí (VUMOP)Experimentální povodí Kopaninského potoka (VUMOP)

Příloha 11: Experimentální povodí VÚMOPExperimentální povodí Žejbro (VUMOP)Experimentální povodí Němčického potoka

Příloha 12: Experimentální povodí Jihočeské univerzity v Českých BudějovicíchLokalizace experimentálních ploch Jihočeské univerzity v Českých BudějovicíchExperimentální povodí Mlýnského, Horského a Bukového potoka (JČU)

Příloha 12: Experimentální povodí Jihočeské univerzity v Českých BudějovicíchExperimentální povodí Jenín 1 a 2 (JČU)Experimentální povodí Ostřice – SO2 (JČU)

Příloha 13: DotazníkExperimentální povodí ……………………………Charakteristiky povodíNázev povodí:Organizace:Kontaktní osoba (e-mail) :Měření od-do(rok):Pokryv:Plocha povodí: km 2Min.nadmořská výška:Max.nadmořská výška:Délka údolnice:m n.m.m n.m.kmPrůměrný sklon svahu:Měřené hydrometeorologické charakteristikyCharakteristikyPřístrojPrůtok … …Srážky … …Výška sněhuTeplota vodyTeplota vzduchuobjem.hmot.sněhuVýparRadiaceVlhkost vzduchu………