stáhnout v PDF - České Švýcarsko

OBSAHHISTORIE A KULTURATURISTIKAAKTIVNÍ ODPOČINEKPŘÍRODAdopravazajímavostiVysvětlivkyInformaceo vstupnéma otevírací doběBezbariérový přístup7 Odkaz na mapuMěsto zakleté krásy .........................................................................................................6Toulky krajem křehkého půvabu..............................................................................8V revíru Pražského Honzy .........................................................................................10Ten, který přivedl turisty do skal ........................................................................12Skalními městy bez hranic ......................................................................................14Podivuhodný kraj pod Studencem .....................................................................16Jabloňovým údolím tam a zase zpátky ..........................................................18Kotlina jako z obrázku ................................................................................................20Vesnice k životu určená...............................................................................................22Správná trojka aneb Kdo za tím vším je..........................................................24Tam, kde je nebe klenbou chrámovou .............................................................26Ze dna rybníka k výšinám .........................................................................................28Mozkové lázně na prahu národního parku ..................................................29Než projdete Brtníky, zdřevění vám kotníky ...............................................30Zážitky z dětství se počítají dvakrát ..................................................................32Neodolatelná přitažlivost golfu ...........................................................................34Na vysoké skále vznešený hrad stojí aneb Saské perly ......................36O dobrých koncích šlukovského zámku ..........................................................37Hudba ze skal a roklí vytrysklá ..............................................................................38Dvě labské dominanty města Děčína ..............................................................40Pohádky o lidech, kteří zdobí Šluknovsko.....................................................42Dobrodružství ve voňavé říši bylin ..................................................................... 44Železnou cestou orlů – bez obav a bezpečně .............................................45Krajina z výše viděná ....................................................................................................46Rapsodie v bílém .............................................................................................................48Kde se dobře vaří ............................................................................................................50Stodolecká idyla aneb Víme, co jíme ................................................................52Zrodilo se moderní centrum Českosaského Švýcarska .........................53Velmi pohodlné toulky Saským Švýcarskem ................................................54Na pomezí dvou světů .................................................................................................56Smysluplná pouť po křížových cestách Šluknovska ..............................58Českosaské Švýcarsko – TO JEDE! ........................................................................60Lázeňská idyla s adrenalinovým přídechem ................................................62Do Saského Švýcarska mezi Labské pískovce .............................................64Mapa .........................................................................................................................................66

Ledňáček říční

HISTORIE A KULTURARumburk6Víte, že…... celý Rumburk i daleké okolínejlépe přehlédnete z kamennéAugustovy rozhledny na vrchuDymníku? A že hned vedle jeLanový park a žulový labyrintStrom života? A tušíte, žedo loretánské Svaté chýše sepo letech opět vrátily pravidelnémše? Můžete při nich rozjímatkaždé poslední úterý v měsíciod 15 hodin.Augustova rozhlednaRumburské Svaté schody, cesta lidské pokoryMěsto zakleté krásyRumburk 1 je město plné ukryté krásy. Jen je třeba si ji zasloužit,vychodit po ulicích. Kdo doopravdy chce a dokáže se dívat i skrze vrstvynaváté časem, ten tu nalezne nečekané poklady. Malinko vám napovím, kdehledat.Ze století do stoletíZcela jistě neuděláte chybu, začnete-li v muzeu. Jednak je tu stálá, pečlivěvytvořená expozice rumburské vzpoury, která vám pomůže podívat sena tuhle slavnou událost v reálném světle, najdete tu i expozici panenekze sbírky Marcely Ullmanové a především, ohromí vás zdejší betlémy.Betlémářství na Rumbursku je vyhlášené a zdejší kolekce má opravdunevyčíslitelnou hodnotu – ať už jde o rafinovaný pohyblivýKiesslichův betlém, nedostižně vyřezávaný a vybarvenýbetlém Dominika Rudolfa nebo rozsáhlý betlémWeickertových vytvořený Franzem Xaverem Schützem.A tím výčet zdaleka nekončí. V muzeu vám i poradí, kam dál,stejně jako v Městském informačním centru na náměstí.Nechte se tu vybavit velmi dobře vypravenými příručkamia vydejte se řečištěm času. Hned na náměstí nepřehlédnětejednoduchý barokní morový sloup z konce 17. stoletízasvěcený Nejsvětější Trojici, obklopený jedinečnýmsouborem soch sedmi svatých vzdávajících holdPanně Marii. Jen o nějakých padesát let mladšíje kamenný most přes Mandavu, nedávnonově osazený barokními sochami svatých JanaNepomuckého a Šebestiána. Zhruba ze stejnédoby pochází pozoruhodná kaple Stětí

RumburkHISTORIE A KULTURAsvatého Jana Křtitele, která prošla spletitou cestou a svého času bylai větrným mlýnem, než ji v šedesátých letech minulého století opravilpravoslavný kněz Andrej Kolomacký, který ji vybavil i osobitou výmalbouvčetně ikonostasu. Kapli najdete na Strážním vrchu poté, co projdetekolem všech zastavení rumburské křížové cesty. Namátkový výlet vzdálenouminulostí můžete zakončit v evangelickém kostelíku, odkud tu a tam znějívzácné jednomanuálové varhany a v přilehlé klasicistní přístavbě, jak tadyříkají – „v Domečku na Kopečku“, se koná jedna zajímavější kulturní akcenež druhá, nebo ještě u zbarokizovaného renesančního zámku, kterývšak můžete prozkoumat jen zvenčí. Do dvacátého století projděte třebaŠmilovského uličkou mezi krásnými podstávkovými domy. Doba nedávnázanechala v Rumburku nemenší skvosty – budovy bank, pošty a spořitelny,gymnázium ve stylu vídeňské secese nebo mohutný kavárenský dům CaféHenke, skutečný klenot stylu art deco se zdobnou fasádou s egyptskýmimotivy. I funkcionalistické stavby v Rumburku najdete. Tu největší perlujsem si ale nechal na konec.Schody do nebeO Rumburské loretě píšu v každých Zážitcích a rád. Ono je tam totižkaždým rokem něco nového. V naší době je až zázračné, co dokáže minitýmkolem Kláry Mágrové. Mají jasnou vizi, umějí na ni sehnat prostředky,a ještě o sobě dávají hlasitě vědět. A tak se loretánská kaple s ambitemrok od roku přibližuje víc a víc tomu, jak patrně kdysi vypadala. Poslednídokončená rekonstrukce je ale obzvláště pozoruhodná – Svaté schody,které od svého vysvěcení v roce 1770 nikdy neprošly přestavbou.Křížová cesta na zdech ambitu je teď korunována jedinečným celkem třísamostatných objektů – Vězení, tedy Posmívání se Kristovi, Svatýchschodů a Božího hrobu. Nad Svatými schody je navíc kaple Kalváries Kristem na kříži, lotry po pravici a levici, Pannou Marií, svatým Janema dušemi trpícími v očistci. Tím se Svaté schody do jisté míry stávajízcela samostatnou křížovou cestou! Ale abych vás uvedl do věci – Svatéschody symbolizují schodiště v domě Pilátově, po kterém o Velkém pátkustoupal Kristus pro rozsudek smrti. Je tu dvacet osm stupňů a na nichpadesát tři kovových křížků, které označují místa uložení relikvií, tedyostatků svatých. Na druhém, jedenáctém a osmadvacátém schodě jsouvždy dva křížky vedle sebe. To pro připomenutí, že právě tady Kristoviukápla krev z ran. Po centrálních schodech se vystupuje výhradně vkleče,obě postranní schodiště můžete ošlapat botami. Rumburské Svaté schodyjsou ale především jedinečné bohatou svitou dřevěných soch. Ve čtyřechvýklencích, obklopujících centrální schodiště, je zobrazen výjev, přiněmž Pilát Pontský pronáší „Ecce homo“ a hledí při tom na Kristazbičovaného vojáky, a o něco níže lemují symbolickou Kristovu cestudokonale řezbovaní Vysmívající se Židé. Tak takhle je to s těmiSvatými schody, jež nově vysvětil biskup litoměřický v září roku2012. Jenomže vědět, co která socha představuje, to vůbec nestačí.Člověk to prostě musí prožít. A vůbec nezáleží na tom, v co věříte činevěříte. Vstoupit do chladivého ticha loretánského ambitu, pomalukráčet pod malovanými klenbami, se zatajeným dechem pozorovatnádherný vnější plášť centrální Svaté chýše a dojít až ke Svatýmschodům, zastavit se pod nimi a vnímat tu velebnou atmosféru, kterátu navzdory vichrům času setrvává po staletí, to je zážitek naprostoodlišný od většiny toho, co nás v životě běžně potkává. A poučení?Alespoň tu a tam se zastavit a přestat spěchat. A nechat na sebe působitprazvláštní sílu vesmíru. V Rumburské loretě to jde samo.Evangelický kostelík s „Domečkem“PraktickéinformaceCokoli potřebujete zjistito Rumburku, hledejtena městském webuwww.rumburk.cz.Městské informační centrumje otevřené celoročně PO–PÁ8–17, květen–září i v SO 8–12.Kontakt: +420 412 331 171;www.icrumburk.cz.Loreta má otevřeno:listopad–březen ÚT–S0 9–16,duben–říjen ÚT–SO 10–17,vstupné 50 Kč.www.poutni-mista-sluknovsko.czMuzeum má otevřeno:celoročně ÚT–PÁ 9–15Rozhledna Dymník:říjen–březen SO, NE + svátky 10–15,duben–září denně 10–17Loreta v Rumburku7

AKTIVNÍ ODPOČINEKTradiční řemeslaTOULKY KRAJEMKŘEHKÉHO PůVABU8Krčma AJETO v LindavěCo je ještě okoloKdyž už budete v NovémBoru, byla by chyba nezajítna náměstí do tamějšíhoSklářského muzeaa neprohlédnout si ojediněloukolekci skla podávající pravdivýobraz o tradici výroby sklav oblasti Lužických hor.Otevřeno je denně kroměpondělků od 9 do 17 hodin.Více na www.glassmuseum.eu.Foukačem se tu na chvíli může státopravdu každýČeské Švýcarsko je obraz zasazený do nádhernéhoskleněného rámu. Sklářské řemeslo tu totiž má tradici takpevnou, že ji ani války, ani politické přemety nedokázalyvykořenit a ono žije dodnes. Nejvíce patrné to je,vystoupíte-li na chvíli z obrazu – třeba někde u ČeskéKamenice – a vydáte se směrem na Kamenický Šenov,Nový Bor a Lindavu.Andělská krása z výhně pekelnéAž pojedete na kole po oblíbené cyklostezce od Sloupu směrem na Cvikov,bude na vás na samém kraji Lindavy 2 už zdálky dlouhýma skleněnýmarukama (ve skutečnosti jsou to originální lampy) mávat sklářská huťAJETO. Určitě sesedněte, protože zrovna tady začíná naše sklářsképutování. A hned do krčmy. Ta vám svou pohostinnou náruč otevře v bývaléstodole, pár metrů od samotné hutě. Tady spočiňte, dejte si něco dobrého,určitě nevynechte terasu, ze které je osvěžující výhled na rybníčeks ostrůvkem a skleněnou fontánou. Potom se s důvěrou obraťte na obsluhua nechte se pozvat na prohlídku hutě s průvodcem (obvykle každoucelou hodinu). Nejlepší je přijet sem dopoledne, protože to jsou sklářiv plné práci. Až vejdete na ochoz dílny, ocitnete se ve světě umu, fortelua řemeslného mistrovství. V pěkně žhavém světě. Až vám možná mistřiskláři s dlouhými píšťalami napřaženými do ohnivých tlam pecí budoupřipadat jako samotní ďáblové. A až uvidíte některé z jejich prací, jen vásto v tomhle pocitu utvrdí. Je neskutečné, co dovedou vytvořit z něčeho takkřehkého. Přijdete-li odpoledne, zažijete zase něco jiného – dostanetese až k samotným pecím, a budete-li mít štěstí, zastihnete tu mistrakmenaře, který do pecí nakládá sklářský kmen. To je vám podivuhodnásměs písku, sody, potaše a vápencealchymisticky doplněná sloučeninounějakého kovu, který způsobí, že až sesklo v peci roztaví, bude barevné. Vidětkmenaře s lopatou u pece je zážitekz jiného světa. Mohutná oblaka prachuve ztemnělé huti, výheň vyhnaná ažk nepředstavitelným 1400 stupňům– začátek zázraku, kterývyvrcholí po půlnoci, kdyse z kmene stane tekutésklo.Až se pak vrátíte do krčmy,budete si tu moct u jednéz malých pícek za asistencemistra skláře vlastním dechemvyzkoušet, jaké to je, stvořit ze žhoucí hmotytřeba skleničku, vázičku nebo rovnou půllitr.Váš výrobek poputuje do chladicí pece a vy si hodruhý den budete moci vyzvednout a odvézt.Skleněná židle z konce 19. stoletívyrobená pro mahárádžuz Hajdarábádu

Tradiční řemeslaAKTIVNÍ ODPOČINEKSkleněná gastronomiePár kilometrů odtud, v Novém Boru 3 , zase hledejte magické slovo AJETO.Tady zdobí vyhledávanou a velmi originální restauraci. V čem je jiná? Takjednak to není žádná krmírna, ale kultivované místo, kde se zaměřujína mezinárodní kuchyni a kde vám navíc den co den (i o víkendech!)nabídnou cenově vlídné obědové menu z hotových jídel. No a hlavně –budete stolovat u prosklené stěny, za kterou kolem pecí kmitají mistři sklářia vytvářejí třeba komponenty skleněných lustrů. A budete-li tu k večeru,zastihnete u výhně buď majitele hutě, nebo studenty sklářských škol – a zasebudete mít nač se dívat. Dokonce si to můžete, po moučníku, vyzkoušetna vlastní plíce. Když k tomu přidám, že venku je prostorná terasa s dětskýmkoutkem, kde se v létě griluje a muzicíruje, že nad restaurací je muzeum, žesoučástí komplexu je i reprezentativní prodejna, kde se dá koupit jedinečnýskleněný kumšt už za tři tisíce, ale také třeba originál od uznávaných umělcůza podstatně víc, budete už asi vědět, že při skleněném putování tohle místovynechat nelze.Pouť časem po cestě ryté do sklaV Kamenickém Šenově 4 stojí důstojný klasicistní patricijský dům. Jena něm nápis Muzeum skla a opravdu tu od roku 1968 sídlí pozoruhodnáexpozice rytého a broušeného skla s doplňkovou kolekcí svítidel. Historiemuzejnictví v Kamenickém Šenově je ale mnohem starší, však tu takybudou příští rok v červnu slavit jeho 90. výročí. Tak. Mnohému by takováinformace asi stačila. Jenomže to by se ochudil o to hlavní – o fakt, že tohlemuzeum má křehkou skleněnou duši. Bude to nejspíš v lidech, na které tunarazíte. Vlídně se vás ujmou a rádi vás provedou expozicí, ukážou vámdokonalý model sklářské hutě, ohromí vás exponátem skleněné židlez konce 19. století vyrobené pro mahárádžu z Hajdarábádu,u ryteckého stroje vysvětlí, jaký že je vlastně rozdíl mezirytím a broušením skla, a půjdou s vámi po nevšední cestěčasem. Začíná někdy koncem 17. století, kdy se skleněnásurovina natolik zkvalitnila, že se do ní daly vyrývatnádherné dekory, a končí doslova včera. Budete putovatod vitríny k vitríně a bez dechu sledovat, jak se měnilymódy, tvary a síla skla, témata zdobení, a brzy zjistíte, žedo těch skleněných artefaktů jsou zároveň vryty i kusy životůlidí, kteří je vytvářeli. A přijdete-li sem o čase adventním, uvidítenevídané – každoroční vánoční výstavu sestavenou převážně z dělzdejších obyvatel. A možná tu zastihnete houf dětí, které si sem, jentak, chodí po vyučování kreslit. Prostě muzeum s duší.Restaurace AJETO v Novém BoruPraktickéinformaceAJETO Glass Lindava a Nový BorVšechny potřebné informace,otevírací doby a ceník –a dokonce i virtuální prohlídku– najdete nawww.ajetoglass.com.Muzeum skla Kamenický ŠenovTady zase vyťukejtewww.muzeumskla.cza dozvíte se, co ještě nevíte –třeba že vždycky druhý pátekv červnu je tu Muzejní noc přisvíčkách a s ukázkou sklářskéhořemesla.

HISTORIE A KULTURARevír loupežníka KaráskaHistorický selský dvůr v Seifhennersdorfu10PraktickéinformaceVětšinu užitečných faktů najdetena www.karaseks-revier.de.Karáskovo muzeum je otevřenoÚT–PÁ 9.00–12.00, 13.00–16.30a v NE 13.00–16.30.Pozor – v sobotu je zavřeno!Muzeum panenekv podstávkovém doměje otevřeno ST 10–12 a 14–18a NE 14–18.Železniční muzeum můžetenavštívit ČT 10–12 a 14–17a SO 14–17.Železniční muzeumV revíruPražského HonzyPokud to v Rumburku neznáte, může se vám raz dva přihodit, že sina jednom z kruhových objezdů spletete odbočku, a po pár stech metrechzjistíte, že už nejste v Česku. Hornolužické městečko Seifhennersdorf 5 jedoslova vmáčknuté mezi Rumburk a Varnsdorf, hranice je tu ale tak klikatá,že se člověk jedoucí po přímce náhle ocitne v Německu. Vypravit se semje rozhodně dobrý nápad, za chvíli se dozvíte proč. Nejdřív byste ale mělivědět, že se ocitnete v srdci revíru hejtmana loupežníků JanaKaráska, řečeného Pražský Honza.Kdo je Pražský HonzaSe jménem Karásek se v Seifhennersdorfu setkátedoslova na každém kroku. Nejslavnější lupič a pašerákkraje není žádná vybájená figura – narodil sev roce 1764 v Praze na Smíchově a zemřel v kobcedrážďanského vězení o pětačtyřicet let později.Vyučený truhlář a řezník si záhy začal vypomáhatdrobnými loupežemi – na Moravě, ve Slaném i třebav Chřibské. Tam ho chytili verbíři a Karásek poprvénavlékl uniformu – vojenskou. Brzy ale zběhl do Saskaa usadil se v Leutersdorfu. Šéfoval desetičlennéloupežnické bandě, která, maskovaná falešnými vousya začerněnými tvářemi, operovala na dost velkémúzemí – od Šluknovského výběžku až k Frýdlantu,od Zhořelce až po Český ráj. Na obou stranách hranicse o něm brzy začaly vyprávět legendy, které z nějHejtman loupežníkůJan Karásek

Revír loupežníka KaráskaHISTORIE A KULTURAudělaly dobrodince, jenž bohatým bral, chudým dával, miloval děti,a dokonce trestal lupiče, kteří na jarmarcích okrádali prosté lidi. Rád senechával vidět v parádní myslivecké uniformě, ovšem jen do té doby, nežbyl chycen, vězněn v Budyšíně a odsouzen. Trest smrti mu byl změněnna doživotí v drážďanském žaláři.Tady je KaráskovoV Seifhennersdorfu se vám ale navzdory tomu může snadno stát, ževyšňořeného Karáska, vyzbrojeného flintou, potkáte třeba na trhu. Jehodokonalým převtělením je totiž pan Heiner Haschke, který má celoukaráskomanii na svědomí. Na rovinu řečeno, kdyby tak bylo takovýchHeinerů víc… Když totiž chodíte po Seifhennersdorfu, nezbude vám nežobdivovat, jak dokázal historickou postavu opředenou legendami využítke zviditelnění svého městečka. Založil a dlouhá léta vedl dnes už prosluléKaráskovo muzeum. Dodnes tu, už jako důchodce, tu a tam provádí,pochopitelně v podobě Pražského Honzy. Muzeum sídlí nedaleko kostelaa najdete v něm nesčetně připomínek Karáskova působení, ale takétypické předměty denní potřeby té doby, budete procházet sednicemia ložnicemi, které jako by naši předkové opustili před pár minutami, dozvítese leccos o podstávkových domech i o životě a práci tkalců a pěstovánílnu, a dokonce si prohlédnete i desítky milionů let staré fosilie, které tubyly nalezeny při těžbě břidlice v padesátých letech minulého století. Tímale Karáskovo dominium nekončí. Máte-li s sebou kolo, čeká vás půvabnáokružní, jedenadvacet kilometrů dlouhá Karáskova cyklostezka vedoucíkolem městečka, po lukách a lesích i mezi vyšňořenými podstávkovýmidomy a domečky. Pěšky se zase můžete projít po ani ne pětikilometrovéKaráskově okružní naučné stezce a hned potom se báječně vykoupatve vedlejším dokonale udržovaném lesním koupališti, ve kterém je vodaohřívána solárními kolektory, a oddávat se tu nejrůznějším vodnímhrátkám – třeba jízdě na dvou velkých tobogánech. Hned vedle se zasemůžete projet na lodičkách po romantickém Stříbrném rybníku. A kdeJana Karáska potkáte spolehlivě? Inu, přece na vyhlášených Karáskovýchfarmářských trzích. Konají se třikrát do roka, v březnu, září a o adventu,v nádherném prostředí historického selského dvora Bulnheimscherovadomu (není-li zrovna trh, funguje tu fotogalerie a výstavní síň).Tisíce panenek a vlaky jako na dlaniKaráskovi lze na chviličku uniknout snad jen ve dvoupůvabných rodinných muzeích. Rodina Büttrichovavystavuje v Muzeu panenek více než dva tisíce panenekvšech myslitelných druhů. Tematicky uspořádanénekonečné řady hraček mají i jeden utajený, zato mocnýpůvab – nejsou to žádné skleníkové fifleny, s každou z nichsi totiž někdy někdo hrál. Železničnímu muzeu zase dalavzniknout rodina Freyových. Budete tu, stejně jako já,okouzleni modelovou železnicí na 150 čtvrerečních metrechplochy, sbírkou historických i moderních lokomotiv a vagonůi zahradní, sedmdesát metrů dlouhou modelovou tratí. Jakmileale vyjdete ven, budete opět vydáni na milost a nemilostPražskému Honzovi. Třeba na velice oblíbených Dětských dnechs Karáskem, na které pravidelně vyráží polovina Rumburkui Varnsdorfu, protože co by člověk neudělal pro rozesmáté dětské oči. Tak tovidíte. Jedno špatné odbočení, a člověk objeví, co by bylo škoda nezažít.Protestantský kostel v centruměstečkaVíte, že...… je dobré mít s sebou krajíčekkmínového chleba? KromKaráska totiž Seifhennersdorfua okolí vládnou takéQuerxové, pidimužíci z čeleditrpaslíkovitých, řádu skřítků,kteří z duše nesnášejí kmína zvuk zvonů. No a protožezvony s sebou člověk obvyklenenosí…Muzeum panenek11

HISTORIE A KULTURAOsobnostTen, který přivedlturisty do skal12Edmund Clary-AldringenSokolí hnízdo u Pravčické brány...... slouží návštěvníkům dodnes.Je vlastně dost těžké představit si, že České Švýcarsko bylo někdy bezturistů. Když tudy ve druhé polovině 18. století malíři Anton Graffa Adrian Zingg okouzleně bloudili a nazvali romantickou skalnatoukrajinu Saským Švýcarskem, byli často prvními lidmi, kteří tu krásuviděli. Turistika jako taková se rodila především během 19. stoletía jako kterákoli lidská činnost měla i ona své věrozvěsty. Pro turistikuv Českém Švýcarsku jím byl především Edmund Mořic Clary-Aldringen.Elisalex, femme fataleEdmund, narozený ve Vídni roku 1813, byl příslušník váženéhoknížecího rodu, jehož tíha na něj naplno dopadla užv osmnácti letech, kdy musel po smrti otce převzítcelé panství. To tehdy zahrnovalo lázně Teplice,Krupku, Benešov nad Ploučnicí a Bynovec. Kdyžmu bylo osmadvacet, došlo k události, která jehoživotu dala nový smysl. Oženil se s nádhernoubytostí, teprve šestnáctiletou krasavicí ElisabethAlexandrou Ficquelmont. Elisalex, jak se jíříkalo, nebyla jen výhodnou partnerkou, bylajeho osudovou láskou. Hned rok nato jí nechalv teplickém zámeckém parku zbudovat uprostředjezera romantický ostrov osázený květinamia stromy. Jeho snaha o povznesení Teplic a okolídostala nový impulz. Rodinné sídlo se stalocentrem návštěv významných lidí z celé Evropy.Edmund byl moudrý a osvícený člověk, liberální politik,který na svém panství osvobodil sedláky ještě dříve, než byla oficiálnězrušena robota, stal se c. k. komořím, tajným radou a dědičnýmčlenem panské sněmovny a byl i rytířem Řádu zlatého rouna. Jehoživot se ovšem stále nejvíce točil kolem Elisalex, neboť jinakjeho půvabné choti nikdo neřekl. Život aledokáže být nesmírně krutý. Elisalex porodiladceru a tři syny a v pouhých třiapadesátiletech, v honosném palazzo Clary v italskýchBenátkách, zemřela.Od Sokolího hnízdak Edmundově soutěsceEdmundovi se zhroutil svět. Nový smysl životapo nějakém čase nalezl právě v horečnatéma nesmírně kreativním rozvíjení turistiky. Jehobynovecké panství zahrnovalo také Hřensko.A právě v jeho okolí nalezl Edmund všechno,co hledal. Byl jednak sám vášnivým turistoua obdivovatelem krás Českého Švýcarska a jednakměl tolik odvahy a předvídavosti, aby se s vervou,

Edmund Clary-AldringenHISTORIE A KULTURAnelituje prostředků, vrhl do podnikání v oblasti dosud téměřneprobádané – totiž právě v turismu. Milníkem jeho snah se stalrok 1881. Edmund, z Benátek znalý italských reálií, pozval do Čechitalské dělníky, kteří byli v té době zdaleka nejlevnější, a pustilse do dvou odvážných projektů. Škoda, že dnes nemáme mozekpodobný tomu jeho. Prvním projektem totiž bylo zcela logické„zkolonizování“ děčínské Fudžijamy – kopce Růžáku. Tenhle čedičovýsolitér v pískovcovém moři je vidět odevšad. Jak úchvatný tedymusí být pohled z něj! Edmund tu proto nechal postavit čtrnáctmetrů vysokou dřevěnou rozhlednu a – jako moudrý podnikatel –vedle ní restauraci. Věděl navíc, že je vždycky lepší spojit kapitáls nadšením, a to nejen svým. Dal se tedy dohromady s růžovskou sekcíděčínského Horského spolku. On dodal peníze, materiál a dělníky,horalé vyznačili přístupové cesty a zpracovali vyhlídkové panorama.Dnes po rozhledně a restauraci nezbyla ani památka. V téže doběale Edmund zhodnocoval i jinou svou investici. Před několika letynechal vydláždit cestu ke klenotu kraje, k Pravčické bráně 6 . Teďtu stavěl restauraci, a ne ledajakou – byl to výletní zámeček Sokolíhnízdo, který, přilepen na skalní stěně, stojí a funguje dodnes.Edmund dal navíc vytyčit a zprovozniti panoramatickou stezku kolem skal vinoucíze z Mezní Louky 7 (nazvána byla po jehosestře – Gabrielina), takže vznikl dodnesatraktivní okruh. Pravčická brána se stalaobrovským magnetem, pánové ve fracícha dámy v krinolínách, pochopitelně s najatýmimezky a nosiči, sem putovali ve špalírech.Edmund moudře vybíral vstupné a pyšněvodil kdekterou vzácnou návštěvu nejenna Pravčickou bránu, ale také do hřenskéhoústí soutěsky řeky Kamenice. Byla tu krátkácesta končící u starého jezu. Úchvatnékulisy skalních stěn šplhajících kolmok nebi jakoby přímo z hladiny neklidné říčkyjeho návštěvníky nadchly. Edmund tu tedypostupně nechal zbudovat i mnohá zastavení,která pojmenovával po členech své rodiny. Postupně mu došlo, jakýpotenciál soutěska má. Koncem osmdesátých let Edmund povolaldvě stovky, jak jinak, italských dělníků, konkrétně barabů nebolirazičů tunelů ve skalách, nákladem sedmnácti tisíczlatých nechal vybudovat přístupové cesty,tunely, nový jez, zainvestoval i lodě a všechnopotřebné vybavení, a 4. května 1890 mohl býtslavnostně otevřen plavební úsek od té chvílezvaný Edmundova soutěska 8 .Mezi vyhlídkami na skalním masivu naprotiPravčické bráně stojí neokázalý kamenný sloup.Až kolem něj půjdete, zastavte se na chvília vzpomeňte vděčně na muže, který roku 1894zesnul v Teplicích, na muže, který dal ČeskémuŠvýcarsku punc turistického ráje.PraktickéinformaceDo areálu Pravčické brány,největší skalní brány v Evropě,se platí vstupné 75 Kč dospělí /25 Kč děti.Edmundova (Tichá) soutěskaměří 960 m, Divoká 450 m.Jízda trvá v Edmundověsoutěsce asi 20, v Divoképak 15 minut. Lodě jezdíod jara do podzimu, denněod 9 do 18 hodin (Divoká končíuž v 17). Pozor – nejezdí-lilodě, trasu nelze projít!Informace nawww.hrensko.cz/souteskyVodopád v Edmundově soutěscePlavba na lodičkách soutěskamiKamenice13

TURISTIKAVýlet k sousedům14PraktickéinformaceSpoustu zajímavých údajůobjevíte nawww.maslabskeskaly.cz,na stránkách obce Tisáwww.tisa.cz, anebo si zajdětedo informačního střediskav Tisé (čp. 205), které jeotevřené od pátku do neděle,od začátku dubna do konceříjna (dovoláte se tam takhle:+420 475 222 440).Vstup do skalního města u TiséSkalní město v OstrověSkalními městybez hranicMohutné Labe plynoucí vznešeně úchvatným kaňonem rozděluje ČeskosaskéŠvýcarsko na dvě části spojené mosty a přívozy. Pravobřežnístrana je, hlavněna českém území, známější. Ta levobřežní přitom skrývá místa, kde se člověkudech zastaví a duše pookřeje. Pojďte, vydáme se spolu na nevšední výletobrovským komplexem skalních měst propojených údolími, lesy a říčkamia budeme objevovat tajná místa a nahlížet tak trochu jinak na místa proslulá.Z Tiských stěn až na dno OstrovaZačneme v Tisé 9 , protáhlé obci, která jako by byla podhradímgigantického hradu, jehož hradby a fantaskní cimbuří se táhnoudo nedohledna. Dobrá, nejsou to hradby, jsou to Tiské stěny, ale přitroše fantazie… Tohle skalní město je jedním z nejznámějších v zemi. Jek tomu řada dobrých důvodů – na nevelké ploše je tu za skalní stěnouukryté dokonale propletené bludiště skalních věží, puklin a soutěsek,podivuhodných náměstíček a průlezů, kde každá skála má své jméno,kde z výšky shlížejí kamenní sloni, želvy, medvědi, ba i starostovéa sťatí majoři a kde člověk, ať sem přijde třeba posté, objeví vždyckyněco nového. Dětské eldorádo v Malých Tiských stěnách, kde ve zcelabezpečném a mělkém labyrintu vydrží děti v hebkém písku běhathodiny, to opravdu jinde nenajdete. Když už je člověk syt skalníschovávané, měl by se rozhlédnout po kraji. Z útesů Tiských stěn je tokrásné, ale teprve z romantické kamenné rozhledny na vrcholu stolové horyDěčínský Sněžník je to velkolepé. Je to sem z Tisé pár kilometrů, poslednídva docela krutě do kopce, ale zážitek, který člověku v každé roční době

Výlet k sousedůmTURISTIKAa za každého počasí dopřeje ochoz rozhledny, je, obávám se, nepopsatelný.Za mlhy je to koráb na moři, za soumraku elfí hrad, na podzim středobodtřeskutě barevné palety… Hnedle vedle Tiských stěn tančí na kraji lesadesítky skal ve skoro neznámém skalním městě Rájec. Těžko se hledá –vlastně tak trochu po pravé straně kopíruje silničku z Tisé do Rájce, o to jekrásnější. Člověk tu má pokaždé pocit, že je úplně prvním poutníkem,, kterýsem pronikl. Vydáme-li se ale z Tisé po červené směrem na Ostrov, čekajínás skalní města hned dvě. Tedy, to první je spíš skalní vesnice, Volskékameny se jmenuje, stojí ale určitě za prozkoumání, a druhé, Ostrovskéskály, je zase jiné, tajemnější a neokázalé, ale mystické. Ostrov je vůbecčarodějné místo, člověk si tu připadá jako na dně obřího kamennéhohrnce. A všude po obvodu jedna slavná horolezecká cesta za druhou –tady je skálolezců vyhlášený ráj. Nemáte-li stoupání dost, vydrápejte seještě na hraniční cestu a z ní na panoramatickou Hraniční vyhlídku –Grenzplatte, abyste si Ostrov prohlédli pro změnu shůry.S Herkulem do pohádkyProtože ze všech Zážitků, co už jich vyšlo, dobře víme, že tady je hranicejen bezvýznamná čára na mapě, vydáme se odvážně dolů, do údolí říčkyBělé, která o pár kilometrů dál už slyší na jméno Biela, a všude kolem násje náhle Bielatal 10 . Před nějakými sto lety to bývala proslulá rekreačnílokalita, dnes sem ale jezdí málokdo. A to je přesně šance pro nás, protožemy k zážitku nepotřebujeme pohodlné penziony a kapelyvyhrávající na tanečních terasách, námstačí to, co tu vykouzlila příroda. Kousekza Ottovým mlýnem, u parkoviště, vededoprava po můstku přes Bielou stezkado skal. Tam, v příkrém svahu, začíná Skalníulice – Felsengasse, která nás brzy dovedena jedno z nejúžasnějších míst celéhoČeskosaského Švýcarska, k ohromujícímHerkulovým sloupům. Sliboval jsem, žeztratíte dech – tak tady to bude na beton.Dvě štíhlé skalní věže vedle sebe jsouúžasné odkudkoli, ale z vyhlídky ve svahu,kdy člověk mezi nimi vidí, jak se slunce šinedoprava, k západu, a začne zlatit, nač skrzestíny dosáhne, na to nezapomenete, co živibudete. Za to ručím. A zase o něco dál tyčí seHerkulovy sloupyvysoko na skalní stěně věž z pohádky. Zespodaje naprosto impozantní, nebudete ochotnivěřit, že to není věž hradu černokněžníkova a že v nínení vězněna nebohá princezna Flambulína… Když vás stezka značenážlutým kolečkem vyvede až nahoru, romantika zůstane, ale nebude už takpohádková. Kamennou vyhlídku Bielablick tu v roce 1880 postavil jistýJ. G. Kaiser z nedalekého Rosenthalu ku potěše milostivého panstvaturismu holdujícího. Kamenným oknem uvidíte protější skalní město.Takže zase do údolí a po schodech i po žebřících nejprve na Janovuvyhlídku – Johanniswacht, ze které je vidět hrdá pevnostKönigstein jako na dlani, a pak na impozantní Saskýkámen – Sachsenstein, který je třeba zdolat po skorokolmých kovových žebřících, za což je šplhoun odměněnspektakulárním pohledem na Herkulovy sloupy i na celýhřeben Děčínského Sněžníku.Skalní labyrint v TiséTajný tipTedy, pěšky se to všechnozvládnout skoro ani nedá,na kole ano, chcete-li alepřidat ještě senzační Labyrintu Leupoldishainu, budemoudré vzít auto. Nejlépez Děčína do Bad Schandau,kolem Königsteinu (jestli honeznáte – povinnost!) do kopcůa tam na malé parkovištěu lesa, a vzhůru do labyrintuvytesaného matičkou přírodoudo obrovských plochýchpískovcových bloků. Puklinya uzounké průlezy, štěrbinya úžlabinky, dokonalé bludištěcestiček – naštěstí ne přílišrozsáhlé. Pak dolů do Bielataluk Ottomühle a po silnici do Tiséa zpět do Děčína.

TURISTIKAPod StudencemKrajina pod Studencem16Co je ještě okoloU hlavní silnice v Jetřichovicíchstojí Grieslův kříž. Na tesanécestě, kudy chodívaliobchodníci se zbožím, až kolatrakařů vyryla do skály ostrýzářez, uvidíte obraz sv. JanaNepomuckého. U mostkupřes řeku Kamenici na skálebude v nejbližší době zavěšenobnovený obraz NejsvětějšíTrojice.Rozhledna na Studenci 12Podivuhodný krajpod StudencemKdoví, čím to je, ale v oblasti Českého Švýcarska je jedna enkláva,která má zvláštní a úplně jedinečnou atmosféru. Alespoň mně, kdyžkousek za Chřibskou, Na Potocích, odbočím přes malý můstek a projeduzalesněným kopcem plným serpentin, pokaždé připadá, že vjíždímdo jiného světa. Nejspíše to má na svědomí přízračný vrchol Studenec,který jako by objímal kus země plný rozlehlých pohorských luk, lesnatýchroklí i útěšných údolí potoků a říček.Přes Jehlu a Zlatý vrchPro zdatné turisty mám obzvláště do křupava vypečený nápad, jak sedo téhle „středozemě“ dostat. To se vyrazí z českokamenickéhonáměstí a jde se po modré, pořád do kopce, až na Jehlu,čedičový ostroh vypínající se nad město s úchvatnýmivýhledy do kraje. Odtud pak přes Bratrský oltář, jednoz emocionálně a duchovně nejsilnějších míst oblasti,do obce Líska a odtud, zase do kopce, na Zlatý vrch s jindenevídanou gigantickou stěnou z čedičových sloupců, většíhobratra známých Varhan, dál do nádherného sedla podStudencem a odtud na vrchol knížete zdejších lesů – vrchuStudence, na jehož kamenných mořích se prohání stádokamzíků (máte-li obzvláštní štěstí, zahlédnete je) a z něhožmůžete díky hrdé kovové spirále rozhledny hledět svobodněa do daleka. No a sestoupíte-li dolů stříbrnými bučinami, kteréprosvícené zapadajícím sluncem vyhlížejí jako mohutné lesníchrámy, dostanete se do vísky Studený 11 . A to je místo, kteréstojí za to vidět. Než prozradím proč, vezmu ještě ohled na ty,pro které je kopcovitá cesta přes Studenec neschůdná. Ti ať volípohodlí autobusu z České Kamenice. Takže ten Studený…Socha u Bratrského oltáře

Pod StudencemTURISTIKAZnovuzrozeno. Díky!Ono nejde jen o to, že je tu mnoho jedinečných věcí k vidění. Skoro bychřekl, že rozhodující je fakt, že tu žijí lidé, kteří si svého okolí a svýchkořenů váží a jsou ochotni pro ně i mnohé udělat. Funguje tu Občanskésdružení pod Studencem v čele s paní Jitkou Tůmovou a jeho aktivita jevidět na každém kroku. Tak třeba – v bývalé hasičské zbrojnici vlastnímisilami zbudovali informační centrum a o víkendech v něm sami vlídně radínávštěvníkům obce. Úplnou novinkou je vybudování zážitkové trasy okolímobce a její přehledná mapa umístěná právě u infocentra. Až ji budeteprocházet, mějte na paměti, že drobné církevní i světské památky, kterébudete cestou obdivovat, byly renovovány a často i zachráněny právě díkyzmíněným nelhostejným lidem. Já osobně se jim vždycky, když projdu tuhlenádhernou trasu, tiše a s úctou pokloním.Zážitková trasaA co vás na zážitkové trasečeká? Můžete zvolit pěti- anebojedenáctikilometrový okruh. Pojďmese spolu vydat na ten delší. Silničkasměrem na Lipnici je od počátkusevřená už zmíněnými loukami,a i kdyby vás nečekalo už nic jiného,je to prostě krásný kus země. Jenomžečeká. Každou chvíli. Pomník padlýmv první světové válce, dva pečlivěLehmannovy pomníčkyrenovované malované kříže, Lehmannovypomníčky…, u těch se zastavme. Souvisejí totiž s rakousko-pruskou bitvoupod Studencem, která na oněch krásných lukách zuřila v létě roku 1757a barvila po tři dny trávu do nachova. Když se pak slavilo 150. výročí téhlemohutné bitvy, nechal Eduard Lehmann z Chřibské vystavět první a o třiroky později i druhý pomník. Je věru těžké, naštěstí, představit si, ženamísto poklidně se pasoucích krav tu kdysi umírali lidé jako na běžícímpásu. Po nádherném zastavení svatého archanděla Michaela sestoupátedo Hluboké rokle. To je místo, které vám uvázne v paměti na dlouho. Užsama rokle je krásná a klidná. Kdo neví, co ho tu čeká, bývá ohromen –lesní Mariánská kaple vytesaná do skalního bloku s hlubokým reliéfemPanny Marie Pomocné s Ježíškem v náručí. Byla vystavěna jako výraz díkůza záchranu před morovou nákazou v roce 1733. Na několika místechkolem kaple objevíte skalní výklenky s obrazy – a buďme za to vděčni,protože donedávna tam byly jen slepé pískovcové plochy. V Lipnici siuděláme kratičký výlet k Schiffnerovu kříži a pak už se vydáme podél potokake kamennému smírčímu kříži. Právě tady máme možnost volby – buď zpětdo Studeného, anebo do překrásného Pavlina údolí, které tu tvoří ChřibskáKamenice a kde už zase lze přejít suchou nohou po nově zbudovanýchmůstcích (když ty staré vzala děsivá síla vody při nedávné bleskovépovodni) až k Rusalčině jeskyni a rybníčku a dál, na kraj Jetřichovic, kdedoprava do lesa odbočuje neznačená cesta, místy tesaná do kamene, a užjen jít po ní je úžasný zážitek. Tesaná cesta nás vyvede do Rynartic, odkudse, vedeni modrou značkou, vrátíme na kraj Pavlina údolí a dokončímeokruh proti proudu Studeného potoka. Poslední dvě zastavení nás čekajíprávě tady – Johnova kaple z roku 1760, která byla obnovena teprve docelanedávno (a hádejte, díky komu!), se znovuobjeveným deskovým obrazemPanny Marie Pomocné od Ernsta Vatera (ano, autora slavných rynartickýchskalních trpaslíků), a pak kolem posledního z křížů do výchozího místa.PraktickéinformaceU parkoviště ve Studenémnajdete přehlednou mapus vyznačením cesty, na kteréje několik odpočinkovýchmíst a laviček, kde můžetevydechnout anebo chvílirozjímat. Cestou nenímnoho míst, kde je možnostkoupit si občerstvení. To simůžete dopřát na koupalištiv Jetřichovicích anebo zase ažve Studeném.Johnova kapleTajný tipKdyž se v Rynarticích vrátítekousek z kopce po silnici,dojdete až k Vaterovýmtrpaslíkům. Až sejdete dolůk mostku v Pavlině údolí,můžete se pokusit najít ve skálevytesaného medvěda –pravděpodobně také od ErnstaVatera.Mariánskákaple17

Srbská KameniceTURISTIKApokračuje za mostkem, ale ještě než se vydáte po kamenném schodišti,které už samo o sobě je historická památka, ke kostelu svatého Václava,udělejte pár kroků po silnici. Vyplatí se to – do skály je tu totiž díky mlynářiGünterovi už od roku 1701 vytesán úchvatný reliéf Korunování PannyMarie. A pak už vzhůru ke kostelu. Chcete-li si jej prohlédnout, povedese vám to nejspíše o některém z hojných koncertů, které se tu pořádají.A až budete scházet od kostela, dost možná vám do kroku zaduní SvatýVáclav a Srdce Ježíšovo, dva mohutné zvony, na které jsou Srbskokameničtípatřičně hrdi. Vyřezávané ukazatele vás povedou dál po stezce – kolempomníku obětem první světové války až k výhledu na Růžák a Strážištěa zase dolů do vsi, přímo k informačnímu středisku, kde od dubnado konce září pokaždé narazíte na nějakou pozoruhodnou výstavui na stálou expozici o historii a zajímavostech obce. Poslední cedule vámnabídne kratičký výlet – a jestli si chcete nechat poradit, vydejte se tam.Žlutá značka vás povede kolem přírodní rezervace Arba, mokřadní loukys pozoruhodnými rostlinami, která je na jaře kropenatá bledulemi, ažna kraj skal. Na jedné z nich je kamenné plato, vyhlídka na celé údolíSrbské Kamenice. Místo, odkud nedokážete dlouhé minuty odejít. Zejménakdyž objevíte na kraji plata uzoučké schody vysekané do skály. Sestoupíte-lipo nich, přenesete se do doby třicetileté války, do důmyslného úkrytu, zekterého je rozsáhlou puklinou vidět do kraje, a plenící švédská soldateskatáhnoucí vesnicí vás, budete-li tiší, mine bez povšimnutí. A až se budetevracet, všimněte si, že vesnice je přímo protkána podstávkovými domy, jejich tu dvaapadesát a patnáct z nich je dokonce chráněnou památkou.K Dolskému mlýnu i do Slunečního údolíSrbská Kamenice je prostě krásné místo. Nadto je to i pohodlné východiskojedinečných výletů. Třeba úpatím Růžáku nad Ferdinandovou soutěskou(kde se v letech 1878–1939 provozovaly výletní jízdy na člunech, podobnějako je tomu dodnes v soutěskách dále po proudu Kamenice, u Hřenska)až k Dolskému mlýnu, a klidně dál, až do srdce národního parku. Anebomálo známý výlet do Slunečního údolí kolem několika pevnůstek lehkéhoopevnění, jak my laici říkáme, bunkrů (některé z nich jsou o víkendechotevřené a je možné si je prohlédnout i zevnitř), idylickou cestou lukami,ze kterých nečekaně vystupují pískovcové skály. Obzvláště zajímavá je pakvýprava skoro zapomenutou kostelní stezkou v rokli Hadergrund (směremna Olešku) lemovanou třemi skalními výklenkovými kaplemi. Hned vedle jemožné tiše a s pietou postát u pomníku obětem letecké katastrofy z roku1972. Pád letadla tu tehdy zázrakem přežila jen letuška Vesna Vulovič,kterou zdejší považují tak trochu za svou – vždyť se tu podruhé narodila. Jevám to málo? Tak se vypravte směrem na Růžovou a v lese objevte Riedlůvkamenný smírčí kříž s reliéfem meče, čtvero křížky a letopočtem 1792 – tona památku loupežného morduspáchaného v těch místech na kupciRiedlovi. (Nejlépe o půlnoci,protože to se vám prý u kříže splníi to nejtajnější přání.) Nemusíteovšem jenom putovat. SrbskáKamenice láká i ke klidnémuspočinutí – s prutem v ruce.Rybník Lesní (opět směr Oleška)je vyhlášeným a oblíbenýmrybářským revírem. No a že turostou houby – tím si buďte jisti.Pevnůstka lehkého opevnění, vulgo bunkr Tak co víc chtít?Reliéf Korunování Panny MarieTajný tipU Zelené hospody je možnépronajmout si hřiště s umělýmpovrchem pro všechny míčovéhry. Stačí zavolat, telefonníčíslo najdete přímo u hřiště.Nedaleko odtud se můžetepodívat na pozoruhodnoukořenovou čističku pro patnáctrodinných domů.Dolský mlýnMalovanácedulena naučnéstezce19

TURISTIKAHinterhermsdorfVíte, že...... první dřevěná hráz sloužícík plavení dřeva z okolních lesůk Labi tu byla vybudovánakolem roku 1667? A žesoučasná, památkově chráněnáhráz pochází z roku 1931?A že skoro devadesát let se tuplavilo dřevo a zároveň se tadyvozili turisté na lodičkách,protože plavba dřeva bylazastavena až v roce 1967?Soutěska Obere SchleuseKOTLINA JAKO Z OBRÁZKUHinterhermsdorf 14 je kouzelná vesnice, mnozí dokonce tvrdí, že je tonejkrásnější ves celého Německa. Leží na samé hranici s Českem, v srdcinárodního parku Saské Švýcarsko. Většina turistů, a já nebyl výjimkou, sesem vydává kvůli proslulé divoké soutěsce Obere Schleuse. Jakmile jsemale začal sjíždět do malebného údolí, pochopil jsem, že Hinterhermsdorftoho nabízí neskonale víc.Křížem krážem vesnicí i lesemTak například už jen procházka po vsi – půvabná naučná stezka mezijedenasedmdesáti podstávkovými domy, která logicky vrcholí v jednomz nich, v Heimatstube, kde se dá zdarma projít malé muzeum s dokonalerekonstruovanou typickou světnicí lesních dělníků z konce 19. století.Já měl to štěstí, že jsem tu narazil na pana Manfreda Dittricha, nestorazdejšího turistického ruchu, který mě celou vesnicí provedl, a já vám teďmohu složit raport. Takže třeba: Lesní naučný areál se dvěma okruhy(jeden je sjízdný i s kočárkem). Je tu dětská naučná stezka, která sedá projít čtyřikrát, vždycky s jinými druhy otázek a soutěží, dětskávia ferrata, informační středisko s expozicí péče o lesi mohutné koryto, jímž se ze svahu spouštělo vytěženédřevo. Jen půldruhého kilometru pozvolného stoupánínad ves, a jste u paty rozhledny Weifberg. Kdo na nivystoupá, uvidí do daleka – především si ale uvědomí, jaknepodstatné jsou lidmi vymyšlené hranice. Jedna jedináúchvatná a nedělitelná příroda, kam se podíváte – a že todo Mikulášovic je slabá hodinka chůze!Lodí až k Hornímu splavu20Světnička rodiny lesního dělníkaMálo platné, největším tahákem je ale soutěska ObereSchleuse. Za nějakých 45 minut dojdete pohodlnýmsvažujícím se terénem až ke kotvišti výletních lodí. Ty tu jezdíuž od roku 1879 díky nápadu vrchního nadlesního, panaHermanna Schlegeho. On to byl, kdo stál u počátku značení

Soutěsky KřiniceTURISTIKAturistických cest i u provozu loděk samotných. Dodnes je to mysterióznízážitek. Zrcadelná tišina, kterou hlídají do nebe vztyčení skalní velikáni,ostrůvky a trsy travin vynořující se z vody... Od lodiček je pak možné vydatse buď nádhernou cestou nad Křinicí po modré značce, procházet skalnímitunýlky, obdivovat nejvyšší smrk Saska i klikatící se Křinici, anebo, a tojsem vyzkoušel já, zdolat svah po červené, stoupat uzoučkým schodištěmna skálu Hermannseck, prolézat pod převisy a protahovat se puklinami ažk vyhlídce Königsplatz, ze které je vidět soutěska v celé kráse. Z konečnélodiček se ale dá jet po vodě i zpátky anebo se vrátit stezkou ve svahu – topro ty, kteří si na náročný výstup úplně netroufají.Ať se práší za kočáremCestu k přístavišti v soutěsce si ovšem můžete užít i v pohodlí, nasednouthned za vsí na „osobní žebřiňák“ a nechat koně, aby vás dovezli až dolůk vodě. Na takový kočár se vejde až18 pasažérů a cesta trvá půl hodinkytam a tři čtvrtě zpátky. A nebojte se,že se budete nudit, budete totiž sedětu stolu, popíjet pivo nebo limonádua třeba i chladivý sekt... Připadá vámto jako dobrý nápad? Pak byste mělivědět, čí je. Za těmihle výlety stojírodinná firma Eschenbach. KdyžKočárem za zážitkyjsem se k Eschenbachům vypravil,zjistil jsem, že na jejich statku fungujepozoruhodné muzeum zemědělskýchnástrojů (za průvodce se platí, za samostatnou prohlídku ne). Hlava rodinysháněla často přes sto let staré exponáty, kde se dalo, až ze sběratelskéhokoníčka vybujelo zmíněné muzeum. Eschenbachovi nabízejí i půvabnéokružní jízdy idylickým okolím vesnice na kočáru taženém koňmi – buďs piknikem, tedy skvělým kotlíkovým gulášem, koláčem a kávou, anebopanoramatické s dalekými výhledy do kraje. A v zimě si tu můžete objednatvýlet na devítimístných saních – samosebou opět tažených koňmi.Vyspat se dorůžovaUž jste asi pochopili, že Hinterhermsdorf je místo, kde se dá pobýt i několikdní. Když to došlo mně, poohlížel jsem se po slušném ubytování. Dal jsemna doporučení a svěřil se do vlídné péče nově rekonstruovaného hoteluErbgericht v historické budově v samotném středu obce. Čekal mě tumoderní a světlý, velmi komfortní pokoj (kromě sedmnácti dvojlůžáků tumají i čtyři moc pěkná patrová apartmá), a protože jsem toho nachodilaž až, úlevně jsem spočinul v sauně. Tenhle hotel je rodinný, a opravdu,i atmosféra je tu vysloveně rodinná. Venku terasa s velkorysýmgrilem, pár desítek metrů fantastické koupání v rybníčkuna návsi předělaném na romantické koupadlo s pontonem,pláží, dětským hřištěm a lezeckou stěnou (všechno grátis!).A jídlo? Český kuchař, a tedy opravdické české knedlíky třebas domácím vepřovým guláškem, domácí sulc, saský tataráčekv zelném listu, úžasná soljanka se smetanovým kloboukema pohádkové pelmeně, pochopitelně vepřové koleno, „pánskýřízek“ se sázeným vejcem a cibulí a – ještě teď ho cítímna patře – právě z pece vytažený štrúdl se zmrzlinou... Pro dětispeciální jídelníček a omalovánky – a pozor, to všechno důsledněbezbariérové! A pak se řekne – venkovský hotel.PraktickéinformaceK Obere Schleuse se dostanetei z české strany – pěškypo červené z Kyjovskéhoúdolí, na kole zpočátkustejnou cestou a pakna okraj Hinterhermsdorfu,na Wettinplatz, kde se dánechat kolo a dojít asi kilometrpěšky.Místa na kočáru – k soutěskámi na výlety – si můžeteobjednat na info@pferdehofeschenbach.de.Soutěsky „jezdí“od Velikonocdo Dušiček,stejně tak kočáry s koňmi,o prázdninách denně, jinak jeno víkendech. První kočár odjíždív 10.30 a pak jede každých90 minut, naposledy v 15 hodin(poslední loďky vyjíždějív 16 hodin). Více nawww.pferdehof-eschenbach.de.Informace o hoteluErbgericht najdetena www.hotel-erbgericht.de,o všem, co souvisí s vesnicí, pakna www.hinterhermsdorf.de.Útulný hotel Erbgericht21

TURISTIKAKytliceCo je ještě okoloJak patrno z vedle uvedeného,Kytlice bohatě žijí i v zimě.Zavítáte-li sem v době sněhovénadvlády, vezměte si běžky!Nedaleký areál Polevskos pravidelně upravovanýmiokruhy pro klasický běhi bruslení je komfortnípříležitostí k nádhernýmtoulkám s prkénky na nohou.Kytlické chalupy jsou rozesety po stráníchVESNICE K ŽIVOTU URČENÁUprostřed nádherných lesů, v údolí řeky Kamenice, která je tu ještěmladičká, leží Kytlice 15 , vesnice, která nejspíše někde ukrývá velmi silnýmagnet. Kdokoli sem totiž zavítá, je jednou provždy přitahován zpátky.A stovky lidí to také udělaly, vrátily se a zůstaly tady jako spokojenímajitelé rekreačních chaloupek a chalup. V těch lesích něco prostěmusí být. Copak by se tolik herců, zpěváků, spisovatelů, divadelníkůa filmařů mýlilo? Horníček, Brodský, Řehoř, Landovský a dnes Fischerová,Obermannová, Černocká? A s nimi dalších skoro pět set chalupářů, tedystejně jako stálých obyvatel? Kdepak, oni vědí, proč se sem vracejí. Projedinečnou, neokázalou a blaženě klidnou atmosféru pospolitosti.Přehlídka radosti ze života22Kytlický masopustJá vím, tenhle časopis je určen turistům. Ty v Kytlicích rádi vidí a mají jim i conabídnout, ale... Kytlice jsou zkrátka v první řadě obec, která je nesmírněštědrá k těm, kdo tu trvale, nebo tu a tam, žijí. Je to obec určená k životu.A tak, mám-li doporučit turistovi, co zažít v Kytlicích, řeknu jen – přijeďtea buďte tu. Dívejte se, poslouchejte, nechte se pozvat mezi lidi. Riskujetesice, že už se odtud nevrátíte, ale stojí to za to. Tak podívejte – Kytlice(necelá pětistovka duší, pamatujete?) mají: tři stálé divadelní scény(loutkovou a půdní v Obecním domě a lesní pod širým nebem v části zvanéMlýny), chrámový pěvecký sbor (při barokním kostele svatého AntonínaPaduánského, mimochodem, patrona vás cestovatelů), výstavní síňs pravidelnými výstavami, jarmarky, bleší trhy, Jablkobraní, lampionovýhalloweenský průvod, varhanní koncerty (na nově opravených varhanách,na které si zdejší sami významně přispěli), Kytlický advent, Sobotní tvoření(kroužku dovedných rukou), Velikonoční těšení, soutěže o Utopence

KytliceTURISTIKAroku anebo už legendární Světové zelí v Mlýnech (sejde se i na dvacetkonkurenčních nakládaných dobrot), masopust, MDŽ, ples, pět hospods denním provozem a poctivou kuchyní... No, spěchali byste odtud?V kůži školáků za hodným vodníkemDobrá, není nám dáno tu žít, jen sem nahlédnout. Tak pojďme – třebado nově vyštafírovaného Obecního domu. Že je to bývalá škola, poznátezáhy, a budete tomu rádi. V přízemí totiž sídlí informační centrum. Aždo něj vejdete, zmocní se vás obava, že jste zapomněli žákovskou knížku.Vypadá totiž jako historická učebna. Až si necháte poradit, kudy kama co všechno v Kytlicích a okolí vidět, požádejte o dvě věci – a klidně seodvolejte na mě. Za prvé, nechte si otevřít skříň. Skrývá úchvatnou školnísbírku motýlů – pohádka. Za druhé, nechte se provést po domě, nahlédnětedo loutkového i půdního divadla, ale hlavně – do školní třídy. Jako bystese ocitli ve Svěrákově Obecné škole. Škamny, vycpaniny, pomůcky, tabule,mapy, staré třídní knihy – naprosto kouzelný zážitek. A pak se jděte projítobcí. Na hřbitůvek okolo ladovského kostela – mísí se tu jména sudetskýchNěmců se jmény současnými, neboť tohle je hřbitov plný tolerance, kterýneztratil kontinuitu. Na dětské hřiště s půvabnými dřevěnými sochami.Určitě taky k Lesnímu koupališti na Mlýnském rybníce. To je jednoz nejmalebnějších přírodních koupališť v zemi, dá se tu koupat, jezditna lodičkách, lelkovat, a tovšechno ve shodě s vodníkemŠmidrkalem, který tu tišehlídá od doby, co ho JanRyska (taky tu uvázl)vymyslel a napsal, od roku1996 dokonce v dřevěnépodobě. Anebo jen takchoďte, žasněte nad krásoupodstávkových chalupa smekejte před vůlí a úsilímjejich majitelů, neboť to onije vyrvali zkáze a udrželiŠkolní muzeum v Obecním doměv oku lahodící kráse.Do lesů i za křehkou krásouOkolí Kytlic je nesmírně přívětivé. Cesta kolem Lesního divadla líbeznýmúdolím Bělé až k Bělskému rybníku choulícímu se uprostřed lesů, anebocyklistické výpravy k Hraničnímu rybníku a dál, třeba až k sirnémuprameni pod Luží, nebo na stinné cesty po úpatí Jedlové, či ještě na Pustýzámek – to po proudu řeky. A jste-li houbaři, nemusíte si stanovovat žádnýcíl, prostě jen choďte a nechte se hostit zdejšími štědrými lesy. Jeden tipje ale velmi speciální – vydejte se po lesní silničce směrem na Chřibskoudo Krásného Pole. Tady, naproti točně autobusu, na vás čeká utěšenápodstávková chaloupka, penzion Pod Železným vrchem. Proč vás sem aleženu? Mají tady keramickou dílnu. Paní Havelková v ní tvoří kouzelnékeramické dekorace do interiérů i zahrad a velmi ráda vás uvítá, provede,a když se s ní dopředu dohodnete, nechá vás či vaše děti vyzkoušet, jaké toje, pracovat na hrnčířském kruhu, naučí vás, co je šlikr a jak že se vlastněs tou hlínou zachází, aby z ní byl třeba šnek nebo žába nebo sůva. Máte-ličas, nabídne vám i vícedenní relaxační keramický kurz. Je to zážitekintenzivní a vlídný. Já tu omamnou vůni hlíny cítím dodnes.Lesní divadlo v MlýnechPraktickéinformaceJistě chápete, že zkontrolovatpřed návštěvou Kytlic weba zjistit, co se tu právě děje,je moudré. Doporučím hneddvě stránky:www.obec-kytlice.cz nebowww.kytlice.eu. Je tamvšechno. A ještě jeden tip:www.sborkytlice.cz – toabyste nasáli atmosférujednoho z kytlických spolků.Chcete-li v keramické dílněněco víc než jen okukovat činakoupit, zkouknětewww.zeleznyvrch.unas.cz,případně volejte+420 775 371 780.Kostel svatéhoAntonínaPaduánského23

TURISTIKARozhovorSprávná trojka anebKdo za tím vším je24Víte, že...... společnost nabízí i balíčekČeskosaské Švýcarsko – Tojede!? Že se v jeho rámcimůžete vydat autobusem,parníkem, vlakem i tramvajído světa skalních měst? Žeobsahuje spoustu výletů,které si můžete sami objednata vyzkoušet na vlastní kůži?A že navíc vyhrál Grand Prix2012/2013 v kategorii Nejlepšíturistický produkt roku?KřiniceV Krásné Lípě na náměstí stojí zelený dům a v tom domě, nejsou-li zrovnav terénu, pracují tři lidé, bez kterých by turistický ruch v ČeskosaskémŠvýcarsku věru nebyl, kde je. Turistické oddělení a Destinační agenturaobecně prospěšné společnosti České Švýcarsko – tak se jmenuje jejichpracoviště v Domě Českého Švýcarska v Krásné Lípě. Za těmihle písmenyjsou ale především tři aktivní, pro svůj region hořící a velmi sympatičtílidé, kteří tvoří báječně fungující tým. Jiří Rak je mozek, Dana Štefáčkováústa a Romana Kořínková ruce. Výsledky jejich práce potkáváte doslovana každém kroku – a je samotné můžete snadno potkat také. Jirku jakoprůvodce při výletech, které pořádají, Danu třeba na veřejných akcíchspolečnosti, nebo ji zaslechnete v rádiu či zahlédnete v televizi, a Romanupředevším při čím dál oblíbenějších fotoworkshopech. Když jsem sejich ptal, co oni to vlastně dělají, shodli se na tom, že jednak pomáhajínárodnímu parku České Švýcarsko, který chrání flóru a faunu, tím, žeo tomhle nádherném koutu republiky dávají lidem vědět, propagují ho,vymýšlejí programy, akce, osazují zajímavá místa informačními tabulemi,a pak také pomáhají obcím a zdejším podnikatelům v turistickém ruchu,aby mohli vytvářet turistům a návštěvníkům čím dál lepší zázemí.Jak jste se vlastně k téhle práci dostali?Jirka: Já jsem původem Pražák, ale rodiče mě už ve dvanácti letechposlali jako přílišného hubeňoura do ozdravovny v Jetřichovicích. Strašněse mi tu zalíbilo, a když jsem se vrátil, začal jsem se pídit po mapách.V tehdejším kulturním středisku NDR v Praze jsem objevil mapu saské částitéhle oblasti, protože mi bylo jasné, že ty nádherné skály přece nemohoukončit s hranicemi. Od té doby jsem tu byl, jak to jenom šlo, a prochodiljsem českou i saskou část. Ze začátku s tátou, později s kamarádya klidně i sám. Nakonec jsem se náhodou potkal v krásnolipském kiněse zakladatelem ópéesky Markem Mrázem a nějaký čas nato jsem opustilmísto manažera v nadnárodní firmě, nechal (každý týden od pondělído pátku) rodinu v Kolovratech u Prahy a rozjel se do míst, kam jsem užčtyřicet let jezdil jako turista. A začal jsem pro turisty pracovat.Dana: To já jsem odtud, z Rumburku. Vystudovala jsem v Praze historiia učila pak na zdejší škole dějepis a občanku. Odjakživa jsme s rodiči couralipo výletech, a tak když jsem jednou v novinách objevila inzerát, že ópéeskahledá člověka na práci s veřejností a PR, šla jsem do toho. Učila jsem seod nuly, ale právě to mě bavilo. Najednou byla práce, kterou jsem dělala,za mnou vidět, byla jsem svobodnější a postupně jsem tomu úplně propadla.Romana: Já jsem taky z Rumburku a s Danou jsme kamarádky užod základky. To ona mě sem přivedla, když jsem se po otevření hranicjako celník už nechytala. Začínala jsem jako administrátor vzdělávánía postupně jsem přešla do turistiky. Mám od mala moc ráda přírodu, aleteprve díky téhle práci jsem s úžasem začala zjišťovat, že je tu daleko víckrásných míst, než jsem tušila.Na co z toho, co se vám za ta léta povedlo, jste nejvíc pyšní?Jirka: Asi na to, že jsem se mohl stát součástí tohohle regionu, něcokonkrétního pro něj a pro lidi tady dělám, že tu nejsem anonymní, naopak

RozhovorTURISTIKAže lidi oceňují, o co se snažíme, a že prestiž ópéesky je za těch deset let,co existuje, na velmi vysoké úrovni, že je to prostě zavedená a hodnotnáznačka. A taky na to, že se nám daří vybudovat v lidech vztah, že o násmluví, doporučují Českosaské Švýcarsko a hlavně – že se vracejí. A kdyžněkdo po akci, bez ohledu na to, zda Čech, Němec nebo třeba Holanďan,přijde a poděkuje, tak to zahřeje možná nejvíc.Dana: Jednak na to, že mi novináři začali věřit a spoléhat na mě, že užje nemusím prosit, aby o nás psali, ale že se na mě sami obracejí a chtějío nás psát. A že mi věří i zdejší. Možná největší satisfakci jsem ale zažila,když jsem dostala na starost infopanely. Najednou jsem to byla já, kdorozhodoval, kde bude taková cedule stát a co na ní bude napsáno – takžeto šlo od paniky k ohromné spokojenosti. Až mě to dojímá, když někdy jduokolo a vidím, že si to lidi čtou, že je jim to k užitku.Romana: Pro mě to jsou jednoznačně fotoworkshopy s Vaškem Sojkoua Petrem Juračkou. Starám se o ně už několik let, mám na starosti úplněvšechno, snažím se jejich účastníky rozmazlovat a hlavně – jsem pořádu toho, vstávám s nimi a vidím tu úchvatnou krajinu z fantastických míst,a i když s nimi nefotím, mám všechny ty obrázky v duši. A pak taky dalšíprogramy, třeba výlety do skal z akce České Švýcarsko – to jede!Děláte celou škálu programů, akcí, výletů – proč je to lepší s vámi, nežna vlastní pěst?Všichni: No protože my všechno připravíme, vymyslíme a zorganizujemea těm, kdo jdou s námi, pak už jen stačí přijít včas a mít dobré boty. Je to,jako kdyby vás třeba po Barceloně provázel člověk, který se tam narodila žije tam. My prostě za ta léta víme, kam jít, co vynechat, čím jet, aby i tadoprava byla zážitek, a známe místa, která běžný turista neobjeví…Vypadáte naprosto spokojeně – chybí vám vlastně něco?Všichni: Možná bychom mezi sebe potřebovali dalšího člověka,kreativního nadšence, někoho s otevřenou myslí a chutí dělat nové věci.Byla by to taková transfúze nové krve, nakoplo by nás to zase někam výš.JirkaNejoblíbenější místo: Skály kolem Zeughausu v oblasti Velký Zschand,která sousedí s našimi Křídelními stěnami a Pravčickou bránou.Co ho ještě těší: Cestování – hlavně naše nádherné severovýchodní horyod Hřenska přes Ještěd, Jizerky, Sněžku po Adršpašské skály a Kladsko,a pak Slovensko, každotýdenní návraty k rodině.Přání: Aby hranice zmizely doopravdy, i v srdcích lidí, aby informaceproudily, aby byla lépe provázaná doprava. A jedno tajné – abychom někdychodili po starých stezkách, které dnes zarůstají zapomenuty ve skalách.DanaNejoblíbenější místo: Jetřichovické vyhlídky.Co ji ještě těší: Rodina, synův hokej, cestování, historie, nordic walking(s Romanou).Přání: Aby konečně všichni, kdo tu žijí, pochopili, že národní park jeobrovská šance, že je to plynový, a ne brzdový pedál.RomanaNejoblíbenější místo: Dolský mlýn.Co ji ještě těší: Nový dům, rodina, přátelé, sjezdové lyžování, nordicwalking (s Danou).Přání: Aby se vždycky někde našly peníze na to, co děláme, aby se to nikdyRůžovský vrch – dominanta krajinyPraktickéinformaceInformace o všech programech,akcích a o obecně prospěšnéspolečnosti České Švýcarskonajdete nawww.ceskesvycarsko.cz.nezastavilo. D+R+J 201325

TURISTIKAOybin – výlet k sousedůmPraktickéinformaceZážitky a nabídky výletůs průvodcem v okolí Oybinui jinde objevíte nawww.ceskesvycarsko.cz. Prozajímavost ale probrouzdejtei www.oybin.cz,www.soeg-zittau.de.Hrad a klášter Oybin, sen každého romantikaTam, kde je nebeklenbou chrámovouNevím o romantičtějším místě. Zborcený hrad a klášter Oybin 16 v horách,které mají dvě jména – na jihu Lužické, na severu Žitavské, v Horní Lužici,na dohled od českých hranic, to je místo tak mystické, že jeho kouzlufascinovaně propadl dokonce král romantických malířů Caspar DavidFriedrich. Jeho obrazy zříceniny katedrály zbavené klenby a střechy stályna počátku záchrany místa, které nevidět znamená ochudit se o jedenz největších zážitků souladu přírody a architektury.Parním vlakem s Jirkou Rakem26Kamenná palice KelchsteinJsou chvíle, kdy se na cesty rád vydávám sám, a jsou jiné, kdy se rád přidámk někomu, kdo ví, jak takovou cestu vyšperkovat a vyladit. Tentokrátvšem doporučuji, aby si u obecně prospěšné společnosti České Švýcarskozabukovali tenhle úžasný výlet, a na nádraží v Rybništi nastoupilido komfortního vlaku „trilex“ a rozjeli se směr Varnsdorf, Žitava spolus Jirkou Rakem. On má totiž, jak vyplývá z rozhovoru, který jste právědočetli, nejen načteno, ale především nachozeno. Tak, jsme ve vlaku,který na cestě z Rybniště do Liberce projede územím tří států. Jirkanás ale vypakuje už v tom druhém, v saské Žitavě, a ještě předtím náspřipraví na zásadní technický přemet v čase. Z moderního „trilexu“ totižna žitavském nádraží přesedneme do historických vagonků úzkokolejnéželeznice Zittauer Schmalspurbahn (funguje nepřetržitě už od roku1890), tažených vílou mého dětství, parní lokomotivou. Řeknu vám, sedětv dřevěném jídelním voze, zakusovat bratwurst a lokat pivo, dívat se, jakse krajina vynořuje z oblaků šedé páry a zase v nich mizí, tu a tam vyjít

Oybin – výlet k sousedůmTURISTIKAna plošinku mimo vagon a nechat si párou i proudícím vzduchem čechratvlasy – to je zážitek, který už není moc k mání. Vystupuje se na nádražíčkuv Kurort Oybin, které vypadá jako budova z modelové železnice. Jirka užrázuje půvabným městečkem vzhůru a vede nás do horského kostela. Jehointeriér vyrazí dech – je vystavěn jako divadlo se stupňovitými lavicemia korunuje ho nádherný malovaný strop. Pak nahoru, Rytířskou soutěskouna Oybin. „Přes Oybin vedla stará obchodní cesta z Prahy do Zhořelce a KarelIV. tu nechal na základech skalního hrádku vystavět mohutný strážní hrada později i klášter celestinů s nádherným gotickým chrámem nesoucímcharakter práce pražské stavební školy Petra Parléře,“ vypráví Jirka, anižzpomalí. Za chvíli jsme nahoře a okouzleni bloudíme někdejšími místnostmihradu, prohlížíme pozoruhodnou expozici o jeho dějinách, žasnemenad dalekými výhledy a se zatajeným dechem vcházíme kolem slavnéhoKnihovního okna do chrámu. Na jaře 1577 ho požár vzniklý po úderublesku připravil o střechu, klenba se zhroutila. Síla toho místa je naprostomimořádná, protože novou klenbu tvoří samotné nebe. Úžasná šmolkovámodř, tu a tam oblačné fresky a kamenné stěny vzlínající vzhůru jako rucevztažené k modlitbě. Člověk tu ztichne a pocítí sílu vesmíru. Když se pak díváz někdejší chrámové věže, dnes rozhledny, do krajiny, ale i dolů, do míst,kde kdysi stály lavice a mniši tu kutnami stírali prach z dlažby, je pocitjedinečnosti velmi intenzivní. Bloudění po vrcholu Oybinu je nádherné.Horský hřbitůvek, který slouží od středověku dodnes, skalní vyhlídky,kamenná cisterna, zbytky hradeb – úžasné místo.Po hřebeni k Čertovu mlýnuVýlet se mění v túru. Z Oybinu dolů, lázeňskýmměstečkem k úpatí protějšího hřebene a vzhůru skalnístezkou až na vrchol svahu a ještě výš, po příkrýchschodech a žebřících na špici Ostrého kamene– Scharfensteinu. Už ve středověku tu bývalapozorovatelna – a není divu. Z téhle skalní věže jevidět kol dokola, celé Žitavské hory, Oybin, Hvozd,Luž, ba i Ještěd, Jizerské hory a Krkonoše. Cestadál vede po hřebeni až ke skalnímu útvaru Töpfer,podivuhodné bráně obrů se schůdky vedoucími ažna vyhlídkovou plošinu. Hřeben nás pak vede dál,než začne klesat a v prudkém sestupu nás dovededo údolí k Čertovu mlýnu, kde nás Jiří zase pěkně naskládádo vagonků úzkokolejky a odveze do výchozího místa.Kamenné palice, Hvozd nebo dům plný motýlůPokud se tu přece jen ocitnete sami, anebo dorazítez české strany hraničními stezkami třeba z Krompachu,prozkoumejte i širší okolí Oybinu. Hned nad ním se na krajilesa tyčí rudé kamenné palice Kelchstein, podivuhodnéskalní útvary. Úžasná je i dvouhlavá hora Hvozd(Hochwald) s kamennou rozhlednou na jednoma turistickou chatou na druhém vrcholu. Dobré jezajet i do městečka Jonsdorf, proslulého Motýlímdomem s třiceti druhy motýlů, tropickými teráriia akvárii. Výhoda je, že právě do Jonsdorfu vedejedna z větví úzkokolejky, takže i odtud semůžete vracet v oblacích starodávné páry.Jen nebe je klenbou zborcenékatedrályTajný tipPokud jste milovníci šlapek,tedy samosebou těchu horských kol, určitě vyhledejtestránky www.mtbadventure.cz!Tady nejenže vám půjčí kvalitníhorské kolo, ale předevšímvám nabídnou, abyste sena cyklovýlet či vícedennícyklovýpravu vydali s nimi.Protáhnou vás málo známýmitrasami Českého Švýcarskai Lužických hor, přizpůsobínáročnost i délku trasy vašimschopnostem a odhodlánía ještě vás nechají vybrat, cobyste nejradši chtěli vidět.Samozřejmostí je i zajištěníubytování, pozoruhodnostípak pobytové cyklobalíčkyna míru.27

TURISTIKARybništěZe dna rybníkak výšinám28Jedlová se zrcadlí na hladiněVelkého rybníkaPraktickéinformaceCokoli o historii i současnostiobce najdete nawww.obecrybniste.cz.Kompletní a aktuálníinformace o dopravě nejenv okolí Rybniště zase nawww.ceskesvycarsko.cz/cs/jizdni-rady.Secesní kostel v RybništiPokud budete hledat místo, kde si v širokém sedle podává ruku ČeskéŠvýcarsko hlídané Širokým vrchem a Lužické hory střežené Plešivcema Žulovcem, doputujete bezesporu do Rybniště 17 .Pěšky, vlakem, autobusem, vždycky z RybništěTahle půvabná vesnice dělá svému jménu čest, obklopují ji totiž třivýznamné vodní plochy – Školní rybník, ve kterém se dá idylicky rybařit,Velký rybník, vůbec největší vodní plocha na Děčínsku, obklopenáprokvetlými loukami a skýtající hnízdiště desítkám druhů vodních ptáků,a vodní nádrž Chřibská, důležitá zásobárna pitné vody rozlévající sev lese na úpatí Malého Stožce. Ostatně i samo srdce obce vyrostlo na dněvysušeného rybníka, který dnes připomíná už jen nádherná lipová alej.Do Rybniště ale stojí za to vyrazit nejen kvůli vodě. Už třeba dosti raritnísecesní kostel svatého Josefa z přelomu desátých let minulého století,doslova zářící barvami, je unikum. Rybniště je ale především úchvatnýmvýchodištěm do obou krajinných celků. A nejde jen o geografickou polohu,ale i o dopravní komfort. Totiž, na rybnišťské nádražíčko přijíždějí vlaky zeŠluknovského výběžku, z Rumburku i Varnsdorfu, a pokračují dál do Čech,třeba do Doks nebo do Kolína. Zmíněnými vlaky se ale dostanete i dál, aždo Saska k atraktivním turistickým cílům, třeba na tajemný Oybin, o kterémsi přečtete, otočíte-li o stránku zpět.. Podstatné je, že z vlaku tu můžetepřestoupit na turistické autobusy, třeba na ten, který vás protáhne úplněcelým Českým Švýcarskem – až do Jetřichovic, Hřenska a Děčína. Zkrátka,turistický dopravní uzel.Umrlčí stezkou na Karlovu výšinuNo a teď k těm výletům. Je vlastně jedno, na kterou stranu se vydáte, jestlido Lužických hor, po žluté na Malý Stožec nebo po červené na Jedlovoua Tolštejn anebo do přírodní rezervace k Velkému rybníku a na Světlíks nádherným větrným mlýnem, anebo opačným směrem, třebaspo zelené do Chřibské, ale především a hlavně –po červené vzhůru na hřbet Širokého vrchu.Až tudy půjdete, vzpomeňte, že tahleprastará kupecká cesta sloužívala i jakoumrlčí stezka, že tudy lidé nosili nebožtíkydo Chřibské k pohřbu. Nejlépe vám topřipomene Farská kaple s malebnou studánkou.Tady se smutný průvod zastavoval,odpočívalo se, pilo, rozjímaloa mysl se obracela k Bohu. A pakdál až na nádhernou Karlovu výšinu,málo známou, ale úžasnou vyhlídku naDoubici hovící si v údolí, na Růžák i pyšnépískovce Českosaského Švýcarska.A ještě dál, třeba po Köglerově stezcedo Kyjova nebo po zelené do užzmíněné Doubice.

DoubiceTURISTIKAMozkové lázněna prahunárodního parkuDoubice 18 je jednou z nejkouzelnějších obcí Českého Švýcarska. Má tohned několik důvodů. Tak především ojedinělý, protože živoucí souborklenotů lidové architektury, podstávkových domů. Ať tu zaklepetena kterékoli dveře, otevře vám člověk, který po léta o svůj dům pečuje,šlechtí ho, ale v pokoře k tomu, co budovali ti, kteří nás předešli. Ovšempozor, nejsou to žádní umanutí kutilové – vesnice žije bohatým a veselýmspolkovým životem. A až vám tu někdo, třeba v jedné z pěti hospod, začnevykládat, že v Doubici jsou mozkové lázně, nemávejte rukou a zůstaňte tupár dní. Obě hemisféry vám budou hlasitě děkovat. A vydejte se i do okolí,protože to je další důvod zdejšího kouzla. Třeba na výlet po žluté Úzkýmischody až na Tokání anebo na výpravu proti času, do bývalé Zadní Doubicev Kyjovském údolí říčky Křinice, za velebným šumem křídel černých čápů.Anebo vyrazte na kole... Nedaleko je i úžasné koupání s přírodní písčitoui travnatou pláží u Kyjovské přehrádky. A ještě jedna nepřehlédnutelnárarita! Největší české srocení mohutných dřevěných soch (316!) – zábavnípark u Staré hospody, ze kterého budete své ratolesti dostávat jen stěží.V Doubici se prostě dobře žije, dobře pije, dobře jí – a taky dobře bydlí.Tak trochu jiný standard Doubických chalupTak třeba v Doubickýchchalupách. To je opravdu velminetradiční rodinný penzion.Tři chalupy na slunné strániobklopené nádherně udržovanouhektarovou zahradou, která mávysloveně relaxační charakter,s ohništěm, místy na grilování,trávníkem... Sedm apartmánůmá tu nesmírnou výhodu, že jsouDoubické chalupydvouložnicové, a tedy opravdujako dělané pro rodinnou dovolenou. Nadto je tu hlavním zákonem čistotaa to je, jak známo, základ útulnosti. Přitom charakter interiérů je opravduchalupářský – menší okna, převládající dřevo, jako byste byli u někohona návštěvě na chalupě. Ovšem tedy u někoho, kdo si při tom všem potrpína komfort. Pan Petřík, majitel penzionu, rád říká, že to není než standard,ovšem někde v Tyrolsku, dodává. A skutečně – velkorysost těchpohodlných místností člověk ocení v celku i v detailu... Anebo dalšívěc – jste tu v srpnu, a počasí se vám snaží namluvit, že je listopad.A vy najednou zjistíte, že podlaha hřeje! Temperuje se tu,kdykoli je třeba. Proto je také tak skvělé vydat se sem na jaře,na podzim anebo i v zimě a objevovat České Švýcarsko neboLužické hory v době jejich největšího půvabu. K dispozici jekolárna, pár kol vám dokonce i půjčí, na zahradě je stolnítenis, badminton – a to je ještě necelých sto metrů odtudk dispozici veřejné hřiště s umělým povrchem... Je vám tomálo? Dobrá, přidám pohodlné a prostorné postele.DoubicePraktickéinformaceVeškeré informace o Doubickýchchalupách hledejtena www.doubickechalupy.eu.O Doubici, jejím životěi okolí se nejvíc dozvítena www.doubice.cz.Úzké schody29

TURISTIKABrtníky30PraktickéinformaceDo Ametystu se dovolátetakhle: +420 733 548 023,a doklikáte takto:www.galerieametyst.cz.Ametystové geody ohromí každéhoKrajina kolem Brtníků se ráda choulí do mlžných cárůNež projdete Brtníky,zdřevění vám kotníkyVesnička Brtníky 19 , část Starých Křečan, jako by tvořila hranici meziČeským Švýcarskem a Šluknovskem a z obojího měla to nejhezčí. Najdetetu skvosty lidové architektury, drobné památky, křížovou cestu, nádhernévýhledy, okolí je doslova prošito krásnými cestami za atraktivními cíli,nedaleko odtud mráz tvoří úchvatné ledopády a k tomu všemu teďuprostřed obce září zbrusu nový polodrahokam Ametyst.O krásně umanutém BrtníkoviAmetyst je nově otevřené centrum turistikyspojené s galerií. Než nahlédneme dovnitř,musím vám ale prozradit, kdo siho vymyslel a vyvzdoroval. Tojméno budete nejspíš znát,protože Zdeněk Patzelt je nejenbývalým ředitelem národníhoparku České Švýcarsko, alepředevším jedním z nejznámějšíchseveročeských fotografů, kterýuž dlouhá léta kouzelně mapuje tynejkrásnější scenerie okolní krajiny.Má za sebou spoustu výstav a ceněnýchknížek, od fotografických po průvodce, a žije a tvořív Brtníkách. Svoji vesnici miluje, a to tak, že velmi aktivně. Co to znamená?Inu, že mu to nedá a nedbaje času ani nákladů neustále někde něco

BrtníkyTURISTIKAzkrášluje a upravuje, ba těžkou techniku objednává a s její pomocí vracído původní podoby třeba pomníčky i větší stavby nalezené v pangejtecha rumištích, zatvrzele odmítá jakkoli rezignovat a zakládá iniciativy, kteréjednou křísí slávu zdejší křížové cesty, jindy vymýšlejí, jak pozdvihnoutzájem turistů o Brtníky anebo třeba jak naložit s pokladem nalezenýmv Kopci. K tomu se ale ještě dostaneme. Teď, když už víme, kdo si Ametystvymyslel a stvořil ho z budovy bývalé samoobsluhy, můžeme dál.Kameny z celého světa a fotky, které berou dechAmetyst už z dálky hlásá, že je v něm i informační středisko. To v Brtníkáchdosti zásadně chybělo, protože takhle významné východiště turistickýchtras ho potřebuje jako hladový polévku. Nechci vás podceňovat, ale projistotu předkládám stručný manuál. Vystupte z toho, čím jste přijeli, a prvníkroky směřujte do „ametystového íčka“. Můžete mít nakrásně do puntíkunaplánovanou trasu, ale tady vám prostě poradí zdejší věci znalí odbornícina zážitky. I kdybyste si měli odnést jen tip, že tu a tu trasu je lepší jít tíma tím směrem, že stojí za to se tamhle vyšplhat, protože výhled odtamtudje k nezaplacení, vyplatí se to. To ovšem platí pro většinu íček. Čím je tohlevýjimečné? Tak předně, je otevřené denně, po celý rok!. Krom klasickéhovybavení literaturou, suvenýry, pohledy, doporučenými trasami, mapami,drobným občerstvením a vlídným slovem vás okamžitě obklopí úchvatnéexempláře kamenů z celého světa. Přes metr vysoké ametystové geody,které vypadají jako kapličky plné barvených, světlem hrajících krystalů,jsou kupříkladu z Brazílie, ale najdete tu i nejkrásnější kameny tuzemské,včetně neskutečně barevných achátů, o kterých Zdeněk říká, že jsounejkrásnější na světě, a velmi zajímavou kolekci kamenů z nejbližšího okolí.Nebudete ochotni věřit, že ty nádherné zelené olivíny a skvostné azuritynašel autor expozice „támhle u lesa“. Abyste rozuměli, Zdeněk je vzdělánímgeolog, takže se tu můžete nejen rozhlížet a číst si cedulky, ale taky s nímo „šutrech“ klábosit, co čas dovolí. Nadto si můžete dosti pozoruhodnékousky i koupit – třeba lesklou červenou brtnickou žulu. Jakmile zvedneteoči o něco výš, objevíte Zdeňkovu druhou zálibu – fotografii. Jeho snímkyjsou vážně jedinečné, často i mnoho dní za rozbřesků vyčekané. I ty jsouke koupi a vězte, že se na stěně obýváku vyjímají skvěle. Já osobně bychvám doporučil ještě jednu investici – některou ze Zdeňkových knížek. Jsouplné nádherné přírody ve všech formách. A krásně umanutý Brtník vám jijistě rád i podepíše.Poklady, kam se podívášA kam vás z Ametystu nejspíše pošlou? Na oběd ke Krkovičkovi nebodo skvělé hospůdky U Oty v Kopci, určitě na Křížový vrch, kde k barokníkapli Nejsvětější Trojice vede široká cesta lemovaná třinácti výklenkovýmikaplemi křížové cesty. Pochopitelně do Kyjovského údolí a k Brtnickémupotoku. Dají se tu udělat nádherné okruhy – třeba přes Velký pruský tábora Brtnický hrádek, jistě i na Zlodějku, prastarou cestu vedoucí po hřebenido Mikulášovic a ještě dál až do Saska, k Zelenému kříži, k pramenůmMandavy, na Plešný vrch, na Vlčí horu, k obelisku v Horních Brtníkáchanebo na tajné místo s luxusními výhledy nad nádražím… A jak je to s tímpokladem? V části zvané Kopec byl nedávno v jedné utěšené chalupěopravdu nalezen poklad – na osm stovek skleněných diapozitivů fotografaJohanna Webera z Kopce. Tak držte palce, ať to Kopečtí a Brtničtí vymyslítak, abyste si je mohli prohlédnout i vy. Vidíte, já vám už v titulku říkal, žese nachodíte...Brtnický potokVíte, že...... se v Ametystu doptátei na přímo idylické bydlení?K dispozici jsou tři chalupy,jedna pohlednější než druhá.Hned naproti Ametystuje ta největší, se třináctilůžky ve čtyřech pokojích(mimochodem, právě tadytrvale bydlí zmiňovaný Brtník),na kraji vesnice druhá,menší, se zhruba devíti lůžkya naprostým soukromím, a třetív sousední Vlčí Hoře, malápodstávková chaloupka, kterése říká Bella vista, protoževzhledem k výhledům z místa,kde stojí, se ani jinak jmenovatnemůže. Ostatně, podívejte sena www.brtniky.cznebo www.vlcihora.cz.Velký pruský tábor31

aktivní odpočinekKam s dětmi32PraktickéinformaceCokoli chcete věděto Domě ČeskéhoŠvýcarska, najdete nawww.ceskesvycarsko.cz,i tady je otevřeno po celý rok.Rafty objednávejteprostřednictvím stránekwww.zahranice.com.Rafty na LabiDům Českého Švýcarska v Krásné LípěZážitky z dětství sepočítají dvakrátZnáte to. Co zažijete v dětství, to vám z paměti nevymizí, a čím je topodivuhodnější, tím častěji na to v životě vzpomínáte. A protože je dostilogické, že s sebou na dovolenou do Českosaského Švýcarska vezmetei svoje ratolesti, mám speciálně pro ně tři neobvyklé zážitky, o které bysteje neměli ochudit.Jízda na hřbetě vodního hadaNa lodičkách už vaše děti asi byly, i parníkem se nejspíš svezly, ale cotakhle raft? Žádný strach, nejde o divokou řeku, jde o vlídného, silného,ale klidného vodního tvora – o řeku Labe, která se zvolna vine úchvatnýmkaňonem. Možná namítnete, že jet raftem po Labi 20 je nuda k uzoufání.Chyba lávky! Je to naprosto strhující zážitek. A nejenkvůli těm fascinujícím kulisám. Jen vy sami si totižv bezpečném raftu určujete, jak rychle pojedete, jestlibudete makat jako šílenci nebo se necháte jen unášetproudem. Jen si to představte: míjíte mohutné, protiproudu se sveřepě deroucí nákladní čluny, na březíchse míhají bobři a zvědavě po vás pokukují, v korunáchstromů velebně přistávají volavky a kormoráni a ze skalna vás každou chvíli shlíží jiná kamenná tvář. Panoramaskalních stěn se mění za každou zátočinou, po stěnáchse píďalkovitě sunou horolezci – a vy, důležití a strašnědospělí, svíráte pádlo, smíte ho nořit do vody a připadátesi nejmíň jako Jack Sparrow. A kam se vydat? I to je na vás– můžete jen z Děčína (ale třeba také až od ústeckéhoStřekova) do Hřenska, spíše ale až do saské Schmilky.Nejoblíbenější trasa ovšem končí až v Bad Schandau. Takovou cestuujedete za nějakých pět šest hodin, a to ještě stihnete v Dolním Žlebu

aktivní odpočinekGolf JanovGOLF DRESSCODE aneb V čemv Janově na golfNa golfovém hřišti Janov jezakázáno hrát v modrýchdžínsech. Hráči musejí mítitričko s límečkem, případně se„stojáčkem“, nebo rolák.Na janovském hřišti si můžete zahrát i v kiltuNeodolatelnápřitažlivost golfuJak tak jezdím po Českém Švýcarsku a zkouším pro vás na vlastní kůžinejrůznější zážitky, dostal jsem se už několikrát na golfové hřiště v Janově 23.Neumím si představit, že je někde na téhle planetě jiné golfové hřiště s taknádhernou a spektakulární kulisou. Na jedné straně monumentální Růžák,důstojná Jedlová a za dobré viditelnosti i lužický Klíč, na straně druhédefilé saských stolových hor, na severu pak Křídelní stěny a v bezlistémobdobí dokonce Pravčická brána se Sokolím hnízdem, na jihu zalesněnýhřeben, ze kterého k nebi ční věž arnoltického kostela a ještě o kousekdál mysteriózní Děčínský Sněžník jako na dlani… Pokaždé jsem si říkal,musí být nádherné tady hrát, ale to není nic pro mě, nepatřím tak říkajícdo rodiny.Předsudky jsou k ničemuGolf je sport, který obestírá spousta předsudků, výhradněovšem u těch, kteří ho nehrají. A předsudky jsou vždyckyk ničemu. A tak jsem to zkusil a zavolal manažerovi zdejšíhogolfového klubu panu Jaroslavu Novotnému – a byl jsemztracen. Teď, po své první golfové zkušenosti, prohlašuji se všídůrazností – vykašlete se na předsudky a přijeďte do Janovavzít golfovou hůl poprvé v životě do ruky. A je jedno, jestlivám je pět, třicet nebo osmdesát. Golf je totiž možná vůbecnejdemokratičtější sport, jaký lidstvo vymyslelo. Každýtu má šanci, protože systém hendykepů umožní hrátzačátečníkovi se skvělým hráčem, a jejich hra může34

Golf Janovaktivní odpočinekbýt klidně úplně vyrovnaná! Navíc je to sport svrchovaně gentlemanský,koneckonců jeho britská tradice je tak důstojná, půvabná a svůdná, žestojí za to nechat si o ní vyprávět. Přesně to jsem taky udělal, když jsemonoho mlhavého zářijového rána postával, opřen o „devítku železo“,na „fairwayi“, sledoval, jak se z mlžných cárů dere slunce a zlatí okolníkopce, a dozvídal se spoustu věcí o historii golfu, o jeho pravidlech,o názvosloví, o druzích holí a především – o onom kouzelném golfovémgentlemanství.Skutečný golfista nepodvádíV desateru zdejšího klubu je nádherná sentence: „Golf je hrou cti – hraješ-lijinak, nepoznáš nikdy to pravé uspokojení ze hry. Zvykne-li si gentlemanpoužívat kleště na cukr, buď si jist, že je použije, i když je u stolu sám.“ Nořekněte, není to krásný návod, jak přistupovat nejen ke golfu, ale k celémuživotu? Jak jsem tak poslouchal ta slova o sportu, který jsem zatím znal jenz televize, v jednom kuse na mě dotíraly vnitřní pochybnosti. Poslouchat,to by ti tedy šlo, ale za chvíli tě postaví na odpaliště a tvá nešikovnost těznemožní jednou provždy. A vida – další kouzlo. Když jsem pak skutečněstál na odpališti a křečovitě se snažil napodobit pohyby mého průvodceve snaze koordinovat své tělo a donutit je, aby si uvědomovalo několikpokynů zároveň, došlo mi najednou, že ono proslulé golfové „nic to nechce,jen hrát lehce“ je svatá pravda. „Je to podobné, jako když kosíte trávu…,“proniklo ušima do mého zmateného mozku, který na to zareagoval, vybavilsi pohyby s kosou ve vysoké trávě a tak trochu nezávisle na mém vědomídal pokyn tělu, které provedlo pohyb, a míček – světe, div se – odletělv dál. Možná už jste někdy slyšeli o golfovém orgasmu, já ho v tu chvíliprožil. Podobné pocity jsem pak zaznamenal i na greenu. Míček, který jena jen vaší zásluhou měkce sklouzne do jamky, to je úplně nová zkušenost –vítězství nad vlastní neobratností.Jediné, co vám hrozí, je, že golfu propadneteGolf je z pohledu totálního kandrdase triumf koordinace. Co všechnoje třeba dodržet, aby se odehrál zázrak letu míčku v kýženém směrua v patřičné vzdálenosti… A moje tělo to pomalu začalo chápat, alepohříchu nezávisle na mně samotném. Je zbytečné psát dál – zkuste si to.Přijeďte sem třeba jen na pár hodin. Absolvujete to, co já, a nakonec siještě zahrajete pár jamek. Budete s posvátnou bázní našlapovatna heboučké greeny, brouzdat vysokým „rafem“,budete přitom krásně mlčet, anebo zjistíte, žesi vlastně máte co říct s člověkem, kterého vidítepoprvé v životě, a když se vám povede rána, zažijeteomamný pocit, který se nedá srovnat s ničím jiným.A ta burácející symfonie přírody všude kolem…Já z Janova odjížděl přesvědčen, že není důležité,kolik mám na účtu ani s kým se znám a koneckoncůani jaké značky jsou věci, ve kterých jsem odehrálsvou první jamku v životě. Odjížděl jsem nadosmrti„chycen“. A večer, před spaním, jsem se přistihl, jaksi v pyžamu zkouším ten podivný povolený golfovýpostoj, kdy se tělo stává biomechanickým strojema překvapí duši, která v něm přebývá…PraktickéinformaceAktivity na golfovém hřištiv Janově objednávejtev Nord Bohemia Golfu:+420 602 445 651, informacena www.golfjanov.cz.Doporučujeme absolvovat:a) miniakademii = základníkurz (8 hodin) pro začínajícíhráče na získání místní hernízpůsobilosti; cena (2000 Kč)zahrnuje cvičitele, vstupna hřiště a půjčení holía kurz je organizována pro 2a maximálně pro 5 osobb) trénink = činnost určenáhráčem po dohodě s cvičitelem,může se jednat o tréninkna DR, hřišti nebo o výukupravidel; trvá 25–50 minuta cena se pohybuje mezi250–450 Kč.Golfová akademie35

HISTORIE A KULTURAZámek Weesenstein a pevnost KönigsteinNa vysoké skálevznešený hrad stojíaneb Saské perly36Zámek WeesensteinPraktickéinformaceCo potřebujete věděto Weesensteinu, dozvíte se nawww.schloss-weesenstein.de,o Königsteinu zase nawww.festung-koenigstein.de– obě stránky mají i českou verzi.Tajný tipV žádném případě, ažbudete na Weesensteinu,nezapomeňte na svůj žaludek!Zámecký pivovar nabízí pivovařené podle renesančníchzvyklostí, je tu skvělávenkovská restaurace a kavárnas vybraným sortimentemdezertů.Na Königstein se můžetevypravit kdykoli po celý rok, alefajnšmekři vědí, že úžasné je too adventu, kdy tu probíhá velmiromantický historický vánočnítrh, jaký jinde nezažijete!Pohádkový zámek narubyJeden z nejimpozantnějších saských hradních a zámeckých komplexů,opravdu pohádkově vypadající Weesenstein 24 , je pozoruhodnýmmysteriem, které vážně stojí za to poznat. Je to totiž zámek doslova naruby.Leží sotva 30 kilometrů od českých hranic, západně od Pirny, kousekod dálnice do Drážďan, v půvabném údolí říčky Müglitz. Jeho utajenýmsrdcem je mohutná žulová skála a všechno, co tu uvidíte, je jinak, než čekáte.Spletitá říše schodišť vám vyrazí dech, už proto, že třeba stáje jsou tu v pátémpatře, zatímco panské komnaty se vzácnými dobovými tapetami (jednyz posledních v Sasku, kde ještě můžete vidět originální interiéry, původníšlechtickou bytovou kulturu) jsou o podlaží níž než sklepy, do kterých se tuchodí nahoru, taneční síň je na půdě... Všechno to ale má dobrý důvod –zámek byl totiž budován odshora dolů! Začalo se hradem na skále a postupněse dostavovalo, až byla celá skála „obalena“ nádherným architektonickýmcelkem, který, přestože vznikal řadu století a najdeme tu prvky snad všechstavebních slohů od gotiky po neoklasicismus, působí jednolitě a nesmírněvznešeně. Prohlídka interiérů je cestou saskou minulostí, zdejší tapety jsoujedinečné, zámecká zahrada přechází z neoklasicistní zimní zahrady přesbarokní francouzskou po rozsáhlý anglický park. Příjemným luxusem je českýaudioprůvodce, který si při vstupu půjčíte – a jste dokonale v obraze.Pevnost v oblacíchNa stolové hoře omývané Labem stával už v polovině 13. století českýhrad, neboť tohle území bylo za krále Václava I. i mnohá další léta součástíKrálovství českého. Teprve koncem 16. století se hrad změnil na nedobytnoupevnost Königstein 25, teď už saskou. Postupem času pevnost mohutněla,takže dnes je to jedna z největších horských pevností v Evropě. Je fascinujícíprocházet těmi přísnými zdmi, dívat se daleko do kraje, zažívat na zdejšíchnádvořích trhy a slavnosti – například když v červnu zaútočí švédská vojskaanebo když v červenci vypukne Festung Aktiv, tedy velmi akční outdoorovésportování – a prohlížet si nesmírně zajímavé expozice pevnosti se sluchátkyčeského audioprůvodce na uších, nahlížet do nejhlubší vrtané studnyv Sasku, procházet kasematy a sklepeními, po hradbách kolem bašt...A že se ještě vracím k těm sluchátkům, půvabnou novinkou je speciálníaudioprůvodce pro děti, které takprocházejí pevností s úsměvema třeba i písničkou na rtech a zkoušejíodpovídat na otázky – třeba kolik vojákůmuselo spát na jedné cimře nebo pročtu asi potřebovali tak hlubokou studnu– a ve sluchátkách jim s odpověďmipomáhají jejich vrstevníci Max a Marie.Děti se formou hry dozvědí spoustu věcía hlavně – ani na chvíli se nenudí!Pevnost Königstein

Šluknovský zámekHISTORIE A KULTURAO dobrých koncíchŠlukNovského zámkuJsou místa, kam se člověk rád vrací. Pro mě je jedním z takových místšluknovský zámek 26. Proč? Protože mám rád dobré konce. Možná si ještěvybavíte článek z loňských Zážitků, kde jsem líčil mohutný požár, kterýna zámku vypukl v roce 1986 a zničil vlastně všechno od druhého patra výš,a to včetně střechy, i jedenadvacetiletou obdivuhodnou snahu o navrácenílesku a snad i slávy jednomu z klenotů saské renesance na území Česka.V roce 2008 byl zámek znovu otevřen a krom historické expozice poskytujepovznášející důkaz toho, že řemesla v dnešní době ještě nevymřela, žedodnes existují fortelní a nadaní řemeslní kumštýři, kteří dokážou vyrobitkazetový strop, křesla, lustry, skvostné vykládané podlahy, doslova zestřípků slepit původní kachlová kamna... Dodnes ve mně zůstal pocithrdosti, že žiju v době, kdy tohle ještě někdo umí. A tak jsem se vypravildo Šluknova po roce znovu. A musím podat zprávu o tom, že dobrý koneckoncem vůbec není, protože zámek žije bohatým životem, rozšiřuje svéexpozice, zmnožuje kulturní akce a lidé si do něj nacházejí cestu víc a víc.Na slavnosti, na půdu i mezi vysloužilce a fořtyVypravit se sem můžete, praktickykdy vás napadne, protože vyjmavánočních svátků, Silvestraa Nového roku je tady otevřenodenně. Už jenom blížit se k tédokonale souměrné a malebnébudově je zážitek. A co dál? Přece– projít se přilehlou zámeckouzahradou, vejít do klenutévstupní síně, dát si tu v cukrárněZámecké slavnostiU Dlaska nepochopitelně dobrývětrník, nahlédnout do zdejšíhodobře vedeného informačního střediska, nechat se provést expozicízámku, vystoupat až na ohromující půdu a zúčastnit se tu nějakéhokoncertu nebo divadelního představení, vypít čaj v půdní zámeckéčajovně anebo si vyčíhat termín noční prohlídky při svíčkách a stát seběhem ní součástí některé z pohádek či pověstí, či ještě lépe – vypravitse na velkolepé Zámecké slavnosti plné dobových kostýmů, řemeseli zábavy. A jak se rozšířily expozice? Inu zásadně, neboť dvě zcela novépřibyly. Ta první je expozicí Svazu c. k. vojenských vysloužilců zemí Korunyčeské - ŠLUKNOVSKO, VOJENŠTÍ VYSLOUŽILCI A VELKÁ VÁLKA. Uvidítev ní vysloužileckou uniformu, přenosnou polní písárnu a spoustu dalšíchsbírkových předmětů, dozvíte se, že spolek vysloužilců vlastně nahrazovalvzájemnou pojišťovnu, a zjistíte, že za expozicí stojí Klub vojenské historie,který krom jiného po Šluknovském výběžku vyhledává a rekonstruujepomníčky padlým z první světové války. A druhá expozice? MUZEUMLESNICTVÍ. To je zase výsledek dlouholeté spolupráce zámku a sousednístřední lesnické školy. Najdete tu pozoruhodnou rekonstrukci pracovnyfořta, nejrůznější dobové lesnické a myslivecké nástroje a pomůcky, aletřeba také místnost věnovanou meteorologickým přístrojům. Jak říkám,šluknovský zámek rozkvétá a je moc fajn být tu a tam při tom.Šluknovský zámekPraktickéinformacePotřebné informace najdetena www.mesto-sluknov.cz.Oblíbené Zámecké slavnosti sekonají vždy poslední červnovýpátek a sobotu.Zámecká zahradaInteriér zámku37

ZAJÍMAVOSTIHudební České Švýcarsko38PraktickéinformaceO festivalu v Srbské Kamenici– www.festivalsrbska.cz;,o Chřibském kulturním létěna www.chribska.cz.Pokud chcete průběžnéa aktuální informaceo kultuře na Děčínskuv osobnějším balení, zajděte sina sympatickou stránku www.facebook.com/Decinsko.Víte, že...... obecně prospěšnáspolečnost ČeskéŠvýcarsko vydalapozoruhodnouvýpravnou knížkuJaroslava Holoubkas nádhernýmifotografiemi ZdeňkaPatzelta České Švýcarsko– Krajina inspirace,která mapuje právěkumštýřskou stránku téhlevýjimečné krajiny?Zaposlouchejte se do krajiny skal a roklíHudba ze skal a roklívytryskláNevím, jestli se vám to taky někdy stává. Jdu krajinou a najednou slyšímhudbu. Nebylo by na tom nic divného, kdyby někde nějaká hrála. Alenehraje. A stejně ji slyším. Možná je to tím, že jsme odkojeni filmy, a kdyžse před námi začne odvíjet krajina, podvědomě slyšíme filmovou hudbu,která má umocnit nebo rozjitřit naše city a pocity. Chodím-li ale po ČeskémŠvýcarsku, slyším hudbu skoro vždycky. Ona tu totiž je – zakletá a spící meziskalami, v lesních roklích i na povětrných lukách, vynořuje se z mlh, vstáváse sluncem a uléhá se stíny do vodních tůní. A byla tu odjakživa.Kráčeli krajinou a slyšeli hudbu...Říkává se, že lidská duše je sama o sobě krajinou. Jaká tam asi hraje hudba?Nejspíše v každé jiná. Tomuhle třináctiletému chlapci, synovi lesmistraz Chřibské 27 , měkce zpívají housle v údolí Chřibské Kamenice, vznešeněburácejí trubky mezi skalami u Tokánía velebně vzlíná zpěv mnohahlavéhosboru při pohledu do krajiny z vrcholuSpravedlnosti. Žije tu už pátým rokema okolní krajině zcela propadl. Bude z níčerpat po celý život. Stane se otcemmoderní opery, proslaví se v Praze,Londýně, Paříži i ve Vídni, kde roku1778 zemře, ale už nikdy mu z pamětinevymizí tiché zvonění rozkvetlýchprstnatců na Marschnerově louce.Jmenuje se Christoph WillibaldGluck. Anebo tenhle mladík, který setajně plíží ospalým náměstím ČeskéKamenice 28 do kostela svatéhoJakuba Většího, aby tam vyběhlKostel svatého Jakuba Většího v České Kamenici

Hudební České ŠvýcarskoZAJÍMAVOSTIna kúr a slastně zabořil ruce do kláves varhan, místo aby se vzdělávalv němčině, protože kvůli tomu ho sem tatík poslal – dobrý český řezníkpřece musí umět německy, vždyť se píše rok 1856. A on si místo toho lajdápo okolních kopcích a sumíruje nějaké skladbičky! A jak se jmenuje tennezdvořák? Inu Dvořák. Antonín. Anebo tenhle nosatý mladík ve fráčkupodle francouzské módy, který se prochází s mladou Južou Thunovoupo zahradách děčínského zámku, v kapse žmoulá zbrusu nový valčík protuhle půvabnou dívenku a společně se dívají na důstojné Labe, jak se líněvine mezi dominantami skalních velikánů v ohromujícím pískovcovémkaňonu. Fryderyk Chopin. A mladý muž se vzletně uvázaným šátkem,který běží s roztaženýma rukama a vlasy plnými větru po hřebeni meziJetřichovickými vyhlídkami vstříc letícím valkýrám... Richard Wagner.A co ty desítky nadaných skladatelů, kteří v téhle Bohem vlídně nahlíženéenklávě žijí, tvoří na objednávku i z čirého pnutí a vkládají do černých stopmezi pěti linkami celou tuhle krajinu i lidi, kteří v ní žijí? Augustin Stradal,Johann Christoph Kridel, Thaddeus Palme, Anton Rössler... Anebo KarlFerdinand Pohl z Chřibské, virtuos na skleněnou harmoniku, pozoruhodnýnástroj, který jeho otec zdokonalil a vyráběl. České Švýcarsko je prostěkrásně znělé a velmi inspirující. A je tomu tak až do našich dnů. SkladatelMiloš Bok prožil dětství a dospívání obklopen nejmalebnějšími z chalupv Kamenické Stráni, do školy chodil v Růžové, krajinu hltal očima i ušima– z Pastevního vrchu – a už v osmnácti letech tu napsal své opus magnum– Missu Solemnis. I oratoria Skřítkové z Křinického údolí a připravovanáApokalypsa v Kamenické Stráni, jak o tom svědčí jejich názvy, mají kořenyprávě tady.... a ta hudba dodnes zníMy máme dnes dvě možnosti. Bloudit těmi krásnými místy a naslouchatjejich melodiím vlastníma ušima anebo vplout do bohatého koncertníhoživota současného Českého Švýcarska. Tak třeba v Srbské Kamenici 13 ,v kostele svatého Václava, se už bezmála dvacet let pořádá mezinárodníhudební festival. Každou srpnovou sobotu, a často také v září, můžetebýt součástí výjimečných koncertů klasické hudby v nádherném barokníminteriéru. Za tímhle festivalem stojí sóloklarinetista Orchestru Národníhodivadla v Praze Tomáš Čistecký, a už jen to je zárukou nejen vytříbenédramaturgie, ale i vynikajícího interpretačního obsazení koncertů, kteréčasto stavějí na souzvuku varhan s lidským hlasem nebosólovým nástrojem, můžeme sem ale zajít i na zajímavákomorní tělesa. Podobně tradiční je i festival Chřibskékulturní léto, který zahrnuje zajímavé koncerty, z nichžněkteré bývají věnovány i zdejší tradici výroby skleněnýchharmonik, i koncertní mše ve zdejším kostele svatého Jiří,ale také související akce – besedy, výstavy, přednášky, cestupohádkovým lesem pro děti a samozřejmě prohlídky zdejšíchlouby– muzea Tadeáše Haenkeho. Jen tak mimochodem,víte vy vůbec, že v Jiříkově 29 , konkrétně v jeho částiFilipov, stojí od roku 1885 úchvatná novorománská bazilikaminor Panny Marie Pomocnice křesťanů postavená na paměťzázračného uzdravení těžce nemocné tkadleny? Pokud ne,zajeďte se tam podívat. A nejlépe o prázdninách, protožeto tam probíhá mezinárodní varhanní festival Arte Musicas brilantními interprety na ojedinělém nástroji. A přidáme-li jednotlivékoncerty leckde po Českém Švýcarsku, možností je mnohem víc.Skleněná harmonikaCo je ještě okoloAbychom nezapomnělina velmi slibně se rozvíjejícímezinárodní hudební festivalLípa Musica – ten zasahujei do námi mapované oblasti,konkrétně na děčínský zámek,do zmíněné filipovské bazilikyi do divadla v Novém Borua saského Großschönau čiŽitavy. Opět pozoruhodnádramaturgie a interpreti! Vícena www.lipamusica.cz.Chřibské kulturní léto39

HISTORIE A KULTURADěčín40PraktickéinformaceVeškeré informace o děnína děčínském zámku hledejtena www.zamekdecin.cz.Provozní dobu Městskéknihovny, jakož i nabídkupořádaných akcímáte přehledně nawww.dcknihovna.cz. A jednaužitečná rada – v knihovněi informačním centru můžetezaplatit kartou!Cokoli pak chcete věděto informačním centrua turistických lákadlech Děčínavůbec, najdete na zbrusunovém a komfortním webuwww.idecin.cz.Zámecké komnatyDěčínské nábřeží se zámkem v době, kdy knihovna ještě nestálaDvě labské dominantyměsta DěčínaDěčín 30 je největším městem Českosaského Švýcarska, píšu ukázněnědo záhlaví tohohle článku a snažím se držet zpátky. Nejsem totiž objektivní,tohle město miluju od narození. Má podmanivou, i když ne pro každéhohned zjevnou krásu, je to skvělý parťák pro život i vlídný hostitel. Protentokrát se nechme pozvat do dvou jeho významných budov stojícíchna opačných pólech časové osy.Zámek do zahrad oděnýThunovský zámek tyčící se na skále nad hladinou Labe je prostě krásný.Kdyby to byl člověk, dostal by možná vyznamenání za útrapy, kterýmimusel projít ve dvacátém století. Dnes už je ale zase v perfektní formě.Rok co rok se rozšiřuje prostor, do něhož tu lze nahlédnout, vyhlídkovéokruhy se mění a košatí. K „Zámeckým interiérům“ a „Baroknímuokruhu“ přibývá zbrusu nový, situovaný především do nově opravenéhojižního křídla zámku a věnovaný přelomu 19. a 20. století, tedy doběJaroslava a Franze z Thunů. Ať si vyberete kterýkoli, budete okouzleni.Hádejte, který okruh popisuju teď: Po barokním mostě vás průvodce vezmedo barokní konírny s výstavou kočárů a dál do nádherné barokní Růžovézahrady s úchvatnou salou terrenou, barokním glorietem a teprvenedávno zpřístupněnou krytou chodbou na pilířových arkádáchdo barokního kostela Povýšení svatého Kříže s kaplí Panny MarieSněžné... Hm, to bylo snadné. Tak těžší otázku: Kdo všechno vásmůže po zámku provázet? Upřímně řečeno, podle toho, kolik vámje. Nejlepší to máte, jste-li děti. Těch čtyř- až šestiletých se totižzmocní komtesa Klára a vydá se s nimi (vezme i rodiče, budou-liškemrat) „Po stopách zámeckých dětí“, tedy na zcela netradičníhravou prohlídku zámeckých komnat. Těch o něco větších se dokonceujme sám černý rytíř Zikmund z Vartenberka, který děti protáhnei místy, kam se jinak návštěvníci zámku vůbec nedostanou – třebasklepeními a parkánem. A jste-li tu v čase vánočním, provedou vás zámkem

DěčínHISTORIE A KULTURAsamotní Jaroslav Thun s manželkou – jen se nesmíte k smrti vyděsit, kdyžvám tu a tam pod nohama proletí dva sígři, hraběcí vnoučci, pro které sena zámku připravuje vánoční překvapení. Jedna novinka na děčínskémzámku je ale hodna obzvláštní pozornosti, neboť se bude dotýkat všech,kdo budou zámek byť jen míjet. Po velmi dlouhé době otevírají se totiž jižnízámecké terasovité zahrady. Ano, ty slavné zahrady, ve kterých vůbecpoprvé v zemích kontinentální Evropy vykvetla slavná viktorie královská(stalo se to roku 1852, tedy přesně padesát let poté, co ji rodák z nedalekéChřibské Tadeáš Haenke v amazonských pralesích objevil). Tyhle zahradyjsou jednoduše úchvatné. Nabízejí zcela nové, volně přístupné korzo, zekterého se otevírají nečekané a vlastně už zapomenuté pohledy na zámek.Když stojíte u barokního skvostu, čajového pavilonu, a díváte se přeskašnu se zurčícími vodotrysky vzhůru k zahradnickému domku, zámeckévinici, obloukovému mostu nebo zámecké věži, můžete si spokojeně říci, žepřesně takhle se na své sídlo kdysi dívali i mnozí Thunové – a po nich pakdlouhá léta nikdo.Vyhlídkový dům plný slov a příběhůJen o kousek dál, za ocelovýmTyršovým mostem na nábřežíLabe, si zase můžete dopřátpohledy, které dřív nemohlzažít nikdo. Teprve od roku2012 tu totiž stojí nová,architektonicky pozoruhodnáMěstská knihovna. Ať sena ni díváte odkudkoli, je vámjasné, že to není ledasjakýdům. Trio architektů ŠantavýNová Městská knihovna– Svátková – Šedina ji pojalojako obrovský regál s knihami. Tak jen račte dál. Je to dům světla, důmprůhledů skrze jména literárních velikánů, dům knih a kultury vůbec. Ažúplně dole najdeme velkorysé turistické informační centrum, které vámkromě klasických služeb podobných zařízení nabídne třeba i výbornoukávu ze zdejší pražírny a posezení na kryté terase s výhledem na vodu.Mimochodem – výhledy jsou vůbec jedním z největších taháků knihovny,kromě knih a ostatních služeb samozřejmě. Tak třeba balkon u půjčovnyje místo, kam usednout, vzít si sem něco k pití, časopis nebo knížku,upíjet, učítat a dívat se na Labe, na most, na bílá křídlarestaurace na Pastýřské stěně..., to je jednodušeřečeno letní nirvána. A to jsme ještě nebyli na střeše,kde rozlehlá terasa nabízí pohledy ještě výstavnější,nadto panoramatické. Úplná bomba je ale dětskéoddělení. Nejde v pravém smyslu slova o knihovnu,je to vlastně naprosto univerzální hrací a tvořivýprostor, ve kterém se děti nadšeně stávají samysebou, malují, hrají divadlo, pobíhají a třebai spí. A to si představte, že knihovna máotevřeno od devíti ráno do osmi do večera,a dokonce i o víkendech. Zajít si sem třebajen tak projet majly, zabrouzdat si po síti(to se dá samosebou udělat i v infocentru),poslechnout si koncert nebo si jen takchvíli číst, to je vážně báječný nápad.Víte, že...... město Děčín zřídilo dvěturistická parkoviště, nakterá vás spolehlivě navedousměrovky? Na levém břehu je toVajer, na pravém pak parkovištěAtlantik na nábřeží předMěstskou knihovnou. Z obouparkovišť se budete moci vydatna tematické výletní okruhy poměstě, jejichž mapu naleznetena místě v infocentru.Růžová zahradaTajný tipMožná to budete považovatza nepřípadné, ale já vímsvé. Jsou zkrátka chvíle, kdyje dobré vědět, že Městskáknihovna v Děčíně provozujei veřejné záchodky, odděleněod knihovních prostor, takžečlověk nemusí nedůstojněpředstírat, že si jde půjčitknihu, aby mohl...41

aktivní odpočinekVarnsdorfské speciality42Víte, že...... varnsdorfské farmářskétrhy se konají každou třetísobotu v měsíci a že třikrát doroka mají bohatý doprovodnýprogram? Veškeré informaceo nich i o dalších bohulibýchaktivitách MAS Šluknovskonajdete nawww.mas-sluknovsko.cz.Farmářské trhy ve VarnsdorfuLokál pivovaru Kocour zdobí měděná varnaPohádky o lidech,kteří zdobíŠluknovskoO MAS, tedy místních akčních skupinách, jsem nevěděl vlastně nic. Dokudjsem se ovšem ve Varnsdorfu nesetkal s Evou Hamplovou, předsedkyníMAS Šluknovsko. Nechme stranou definice – podle mě je MAS Šluknovskoprostě parta nadšených lidí, kterým není jedno, co se děje u nich v regionu,vymýšlejí projekty rozvoje oblasti, především v rámci Programu rozvojevenkova, získávají na ně evropské peníze a pak pustí mezi lidi výzvu:řekněte nám o svých nápadech, když budou v souladu s tím, co chcemepro region my, dostanete od nás příspěvek. Je až neskutečné, co všechnouž podpořili – od oprav a záchrany sakrálních objektů přes dětskáhřiště po nejrůznější lokální podnikatelské projekty. Tak třeba, zasazujíse o návrat ovocnářství na Šluknovsko. Není to úžasné? Organizujífarmářské trhy před varnsdorfskou Střelnicí. Anebo – viděli, že projektTolštejnské panství má obrovský potenciál, ale není rozvíjen, tak se houjali. Znáte tuhle úžasnou hru, ve které máte pas a putujete po panství,získáváte razítka a slevy a můžete se stát třeba i členem rytířské družinyAlbrechta Berky z Dubé a nechat se pasovat na slavných Tolštejnskýchslavnostech? Ne? Tak rychle vyfasovat pas a vzhůru za dobrodružstvím. Teďse ale pojďme podívat na dva projekty, které mají certifikát regionálníhoproduktu Českého Švýcarska a oba jsou podporovány MAS Šluknovsko.O Kocourovi v půllitrechO pivovaru Kocour 31 nepíšu v Zážitcích poprvé a má to své dobré důvody.Já jsem prostě fanda lidí, kteří své nápady dotahují do konce. A kdykolido bývalé keramičky na okraji Varnsdorfu přijedu, vidím, že to, o čem sepřed rokem jen mluvilo, už funguje. Vrchní Kocour Josef Šusta ale nespína vavřínech a zase mě zahrnuje novými a novými nápady. Tenhle pivovarje v mnohém jiný. Vaří se tu více než 30 druhů piva podle receptur z celéhosvěta. Typicky českého tu mnoho nenajdete, zato ochutnáte piva belgická,

Varnsdorfské specialityaktivní odpočinekirská, novozélandská, americká, japonská... A to všechno pěkně z tamějšíchsurovin a často i pod dohledem sládka z té které země. K tomu vymazlenéspeciály a hlavně filozofie piva jako dokonalého partnera jídla. Kdyžpřijdete do kocouří restaurace, překvapí vás totiž nejen nádherná měděnávarnička, mnohohlavá pípa s kdejakou pivní dobrotou, pozoruhodnýjídelníček plný pivovarských gulášů, křehkých řízků, křupavých kolen,báječných žebírek a poctivých kachen se zelím, ale především to, že vámtu poradí, jaké pivo si ke kterému jídlu dát. Pokud ale přijdete jen na pivo,vymyslí vám na fleku systém, jak toho ze zdejší produkce ochutnat co nejvíca mít z toho co nejskvělejší pivařský zážitek. Jestli můžu poradit, svěřtese jim do péče. Ochutnáte extra hořký Quaterback nebo Kubík, hořkýSumeček, legendární Samuraj, svrchně kvašená piva - třeba ve stylu stouts kávovými tóny, nebo bavorské pšeničné pivo typu weizen, světlé pale alez anglických chmelů i stále oblíbenější piva s ovocnou příchutí. No, myslím,že Kocour vás prostě svou škálou zaskočí. A chystají tu úžasnou věc – budetu možné i přespat, a to dokonce v železničním spacím voze!O králi Větrníku a princezně KremroliPříběh téhle cukrárny je dost neuvěřitelný. Syn montéra z varnsdorfskéhoTOSu František Dlask se narodil v Argentině, vyrůstal ve Venezuele,na praxi po dokončení hotelovky byl na Kanárech i v Mexiku, aby senakonec odhodlal jít za svým snem a otevřít si vlastní cukrárnu. Aniv Buenos Aires, ani v Caracasu, ale ve Varnsdorfu. Rozhodl se pro českoucukrářskou klasiku, ale ani jedna výrobna v okolí mu nedokázala dodattypické zákusky takové, aby mu chutnaly. A tak začal péct sám. Zvolilzajímavý systém – dokud mu výrobek nechutnal, nepustil ho na pult. Touhlebohužel dosti vzácnou cestou začaly vznikat nejlepší větrníky na světě(za tuhle pravdu jsem ochoten podstoupit souboj!), nepochopitelně dobrékremrole, které se nerozpadají, ale křupou, špičky vysoké jako Matterhorn,kokosky, punčáky... Kdykoli k Dlaskům vejdu, přeřadí mi slinné žlázyna čtyřku. Postupně přibyly i lokální speciality – borůvkový řez a dort tetyAlenky podle rodinného receptu, oba ohodnocené certifikátem výrobkuČeskosaského Švýcarska, a hlavně – dezerty z celého světa. To se cukrářDlask začetl do některé ze světových kuchařek a postupně došel k ideálníreceptuře. A tak si tu dnes koupíte kanadskýcarrot cake, irský stout cake z černého piva(pochopitelně Kocoura), americký pekanovýpie nebo sametové italské tiramisu... K tomuzmrzlinu vlastní výroby z opravdickýchsurovin, z žádných instantních prášků, alez čerstvého mléka, šlehačky a ovoce, luskuvanilky nebo hebké čokolády, nověpak i drtivě osvěživé ledové čaje, zasetady vařené, plus pečlivě vybíranoukávu. Budete-li ve „Vanďáku“, anebove Šluknově, kde má firma Dlask 32na zámku svou filiálku, zajděte siosladit život, neboť tady platí:Dlask – mlask!PraktickéinformaceDobrá rada – 8. a 9. 6. 2013se vypravte na Tolštejnskéslavnosti! Jejich termínpro rok 2014 i veškeré dalšípodrobnosti o Tolštejnskémpanství najdete nawww.tolstejnskepanstvi.cz.Cokoli potřebujete věděto pivovaru Kocour, najdetena www.pivovar-kocour.cz.Určitě se sem podívejte,abyste nepropásliněkterou z pivovarských akcí,třeba legendární Kocouří kouř!Začne-li vás honit mlsná,klikněte na www.cafe.dlask.cz.František Dlask, mistr cukrářskýEvropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí.Strategický plán LEADER43

TRADIČNÍ ŘEMESLAMade in České ŠvýcarkoDobrodružstvíve voňavé říši bylin44Mýdlárna RubensPraktickéinformaceInformace o mýdlárněi e-shop najdetena www.mydlarnarubens.cz.A pamatujte – jakmilejednou navštívíte Mýdlárnuv Růžové, máte doživotněna e-shopu možnost nakupovatza velkoobchodní ceny. Však sena to v mýdlárně zeptejte!Cokoli potřebujete věděto Nobilis Tilia (včetně e-shopu),najdete na www.nobilis.cz.A jeden tajný tip – budete-li mítv nohách nějaký ten kilometr,zeptejte se tu na speciálníhřejivé, uvolňující a masážníoleje, krémy nebo gely. Jsoufakt skvělé, vyzkoušel jsem jena vlastní nohy.Čajový klub Nobilis TiliaUsměvavá mýdlárnaNa kraji vesnice Růžová 33 stojí voňavý dům plný úsměvů. Na dveřích nápis,pod ním zvonek. Stačí ho zmáčknout, a začnou se dít divy. Ať přijdete kdykolia v kolika lidech chcete (otevírací doba je tu „ZA SVĚTLA“), budete vlídněa s úsměvem uvítáni. Paní Hrachovcová nebo její maminka, neboť je to podnikryze rodinný, vás uvedou do světa podomácku vyráběného mýdla. Ukážouvám, jak se dá mýdlo uvařit v obyčejném hrnci, nechají vás očichat a osahat,co vás napadne, budou vám vyprávět o tom, jak kdysi našly na půdě sešiteks prastarým návodem na výrobu mýdla, a možná se s vámi podělí i o „růžovskýzázrak“, tedy vlastní cestu od prvního hrnce mýdla k prosperující firmě, kterámá své předváděcí centrum, prodejnu i skvěle zavedený e-shop. Provedou váspo zahradě a nechají hádat jména bylin, vaše děti zaměstnají rytím značekdo mýdla a pak vás zavedou mezi své výrobky a budou vám o nich kouzelněvyprávět. Ocitnete se ve světě produktů, z nichž většina je zcela původních,už od samotného nápadu, který někdy vznikne i náhodou anebo ho přinesounávštěvníci odněkud ze světa nebo pochází z babiččina deníčku. Kroměmýdel a výrobků ze soli z Mrtvého moře – třeba v mikrovlnce nahřívatelnýchúlevných bylinných pásů se solí – tu najdete i tuhé šampony anebo olejíčkyna mazání... O sortiment ale vlastně nejde – jde o ten zážitek a o filozofiizdejších bylinkových víl, které mají doopravdy největší radost z toho, když setu někomu líbí, přestane spěchat, dá se s nimi do řeči, odpočine si a především– odejde s úsměvem a bude mít chuť se zase někdy vrátit.Oáza klidu, kde se dějí zázrakyBudete-li chtít pokračovat ve výletu za klidem a léčivou vůní, rozjeďte sedo Vlčí Hory 34 a zajděte do firmy Nobilis Tilia. Návštěva tohohle místaje, věřte, skutečným balzámem na nervy. Mají vám tu rozsáhlou bylinnouzahradu, kterou vás nechají bloumat a číst si cedulky nebo se tam vypravís vámi a budou vám vyprávět o světě léčivých bylin. Vaše děti si budouhrát na pískovišti, vy budete sedět v relaxační zóně, meditovat anebo,klidně spolu s dětmi, procházet zdejší senzorium – třeba bosonohouterapii, anebo se vypravíte na malý výlet kolem tří pečlivě udržovanýchrybníčků. Ve zdejším čajovém klubu si pak objednáte třeba speciálnísměs bylinného čaje, zalistujete v knížkách z příruční knihovny(jsou, jak jinak, o bylinkách) a zajdete si do vzorkové prodejnynakoupit neuvěřitelně rozsáhlou škálu certifikované přírodníkosmetiky (včetně pozoruhodných přípravků pro děti – třebapro alergiky a exematiky), která se vyrábí doslova za dveřmi.A budete-li poblíž delší dobu, můžete si tu objednat některýz kurzů, který vychází z krásné filozofie lidí v Nobilis Tilia– třeba o fytoterapii a botanice, o antroposofickébotanice, o poznávání a pěstování léčivek,o permakultuře, ale taky se tu třeba můžetenaučit, jak pěkně postaru kosit trávu. A budete-litu v červnu, nenechte si ujít Svatojánské slavnosti,ekologický festival plný hudby, tance, krásného slovai lokálních jídel a nápojů.

S HUDYsportem do skalaktivní odpočinekŽeleznou cestou orlů– bez obav a bezpečněPokud nejste nadšenými a zkušenýmihorolezci, kteří se bez lana do skalnevydají, možná mi budete rozumět.Vždycky když tyhle elegantní šplhavcevidím, zmocní se mě závist a mámna sebe vztek, že bych tohle nikdynedokázal. Tedy, bývalo tomu takdo doby, než mi kamarád vysvětlil,co jsou to takzvané zajištěné cesty,po italsku via ferrata. To jsou,povídal kamarád, cesty ve skalácha náročném horském terénu, kteréjsou chytře vybaveny jisticímifixními lany, železnými stupačkami,žebříky, řetězy, kramlemi, lávkamia všelijakými čepy, které i člověkurelativně nešikovnému umožnídostat se tam, kam jen orli létajía horolezci šplhají. Tak jsem to zkusil a byl to, věřte,naprosto fascinující zážitek! To se prosím vlastně vznášíte nad krajinou, cítíteteplo skal, a vidíte nekonečně daleko a máte intenzivní pocit, že vám mezilopatkami raší křídla. Něco naprosto výjimečného. „Železná cesta“ samao sobě ovšem nestačí. Člověk se sem, do těch nebetyčných výšek, k vrcholkůmskalních stěn, může vydat jen tehdy, když se na to dobře, ale tedy sakra dobře,vyzbrojí.Pro výbavu do půjčovny HUDY HřenskoNo a já mám pro vás výborný tip, jak to udělat v Českosaském Švýcarsku, kde jetakových via ferrat hned několik, a mimořádně atraktivních – většina v Saskua jedna úplně nová i v Česku. To se prostě a jednoduše vydáte do Hřenska 35 ,kde celoročně funguje PŮJČOVNA A PRODEJNA OUTDOOROVÉHO VYBAVENÍHUDY. Tady vám půjčí, nač si vzpomenete, a dokonce i poradí, nač sinevzpomenete. Od téhle sezony tu mají i úplnou novinku, a hlavně kvůli nítu jsme: půjčují vybavení na zajištěné cesty (via ferrata). A co si tu člověkmůže půjčit, aby se mohl vydat na adrenalinový výlet vysoko do kolmýchstěn, bezpečně zajištěn k ocelovému lanu, do míst, kde velmi pravděpodobněo hodně překročí hranice svých dosavadních možností? Celotělové úvazky,helmy a via ferrata sety. K zápůjčce viaferratovéhovybavení navíc dostanete kartičku „Pravidlabezpečného pohybu na zajištěných cestách“a z ní zjistíte, co ještě nevíte. Tak nezapomeňte– nejdřív do Hřenska do HUDY a pak už vzhůrudo skal! A pokud se nechystáte na via ferrata, alejen tak s dětmi na výlet do skal, půjčte si v HUDYlegendární dětskou sedačku Deuter. V té bude vašedítě v bezpečí, ať se vydáte kamkoli, a ještě si tovysloveně užije.PraktickéinformaceHUDYsport najdetena adrese Hřensko 131a všechny informace získátena hrensko@hudy.cz, případněna telefonu +420 412 554 086.Otevřeno majíod 1. 3. do 31. 10. a to:PO–ČT 9.00–17.30PÁ 9.00–19.00SO 9.00–18.00NE 10.00–17.00a od 1. 11. do 28. 2.PO–SO 9.00–16.30NE 10.00-16.30www.hudy.czPřehled zajištěnýchcest (via ferrata)v okolíBeuthenfall, Häntzschelstiege,obtížnost B (Saské Švýcarsko)Jonsdorf, Nonnensteig,obtížnost C,D (Lužické hory)Oybin, Alpingrat, obtížnost C,D(Lužické hory)Dresden, Kurt und GeorgLöwinger Steig, obtížnost C,D(Drážďany)Dresden, Sachsenstiege,obtížnost E (Drážďany)Děčín, Pastýřská stěna,obtížnost B,C – připravuje se(České Švýcarsko)45

TURISTIKAVyhlídky46Víte, že...... Labský kaňon můžetepohodlně projet na koleči na bruslích po nověvybudované cyklostezce(pro informace vizwww.labska-cyklostezka.cz)a dojet vlastně až k Severnímumoři?Pastýřská stěnaNechte své oči plout Labským kaňonemKrajina z výše viděnáKřídel nemajíce, toužíme po pohledu ptačím. Proto stoupáme na vrcholya hledíme dolů. V tom božském pohledu je vždycky i něco ďábelského, mísíse tu zpupnost s pokorou. Ale takový je přece lidský život. A tak se dívejmea nechme duši zpívat.Labe a jeho skalní svitaLabský kaňon, chvílemi až tři sta metrů hluboká soutěska lemovanálesnatými stráněmi, skalními stěnami i nejroztodivnějšími pískovcovýmiútvary, je místo tak krásné, až srdce usedá. Pojďme ho hltat očimaz labských vyhlídek. Začít bychom měli v Děčíně, a to přímo naprotizámku, kde se na 160 metrů vysoké Pastýřské stěně 36 bělostně třpytínapodobenina středověkého hradu z roku 1905. Už od počátku tu bylarestaurace, a je tu dodnes. A moc dobrá. Od nepaměti (tedy přesněji– od mé nepaměti) se jí říká Nebíčko, i když už se dnes jmenuje prostěRestaurace Na Pastýřské stěně. To něžné slovo ale dokonale vystihujepohled z nově opravené vyhlídkové terasy – je to vážně pohled nebeský.Druhým zastavením je vyhlídka Bohemia na protějším břehu Labe a hnedpak kopec Kvádrberk. Tady už v roce 1879 vybudoval stavitel Carl Hönigz popudu Zkrášlovacího spolku děčínského půlkruhovou terasu se zábradlíma v jejím středu šest metrů vysoký pískovcový obelisk, to všechno na počeststříbrné svatby císaře Františka Josefa I. s císařovnou Alžbětou. Takželogicky – Císařská vyhlídka, kterýžto název dokonce Jeho císařská Milostsama nejmilostivěji schváliti ráčila (aniž tu kdy byla). My tu ale jsmea omámeně hledíme na Děčín a daleko za něj. A to jsme prosím teprvena začátku zhruba jedenáctikilometrové výpravy po labských vyhlídkách.Jdeme po hřebeni po červené, a už je tu další, Sněžnická vyhlídka. Jaknázev prozrazuje, ze skalního plata je mezi stromy vidět stolová horaDěčínský Sněžník. A o kousek dál pískovcový pavilon Labská stráž vystavěnýv roce 1890 týmž Hönigem z popudu téhož spolku. Peníze na něj se tehdyopatřovaly koncerty, divadly a přednáškami snad všech děčínských spolků.

VyhlídkyTURISTIKAOdtud už je fascinující výhled na Růžový hřeben, kam ostatně směřujemetaké. Další panoramatickou zastávkou je Spálenisko, které nám dopřeje zasese po chvíli nadechnout doširoka otevřenýma očima, a pak už – pro mnohénejkrásnější, protože na obě strany otevřená – široká, zábradlím obehnanáa nad kaňonem se tyčící Růžová vyhlídka. Spektakulární řeka i skalnídivadlo kolem. A to nás nejpodivuhodnější vyhlídka ještě čeká. Belvedér 37. Vysoko, jakoby přímo nad hladinou Labe se pnoucí skála, na ní obrovskávyhlídková terasa zakončená salou terrenou, vytesanou přímo do skalníhobloku. Už na počátku 18. století se tu konaly koncerty – a tu a tam se konajídodnes. Výhledy jsou jednoduše nepopsatelné. Nadto – pod Belvedérembyly do skály vytesány schody, po nichž lze sestoupat 180 výškových metrůaž na dno kaňonu, a je-li kdo hodně dobře plicně vybaven, může si to dáti opačně. Rozumnější je ale vrátit se přes Labskou stráň, a to nejspíšedobrodiním autobusu.Tolštejnské scenerieByly doby, kdystředověký,mnohou věžíježatý hradTolštejn 38 ,postavenýv gotickém slohukoncem 13. století,skýtal nejednomuloupeživému rytířidokonalý přehledo kraji na pomezíČeského ŠvýcarskaTolštejna Lužických hor.Dodnes je úžasné vystoupat sem z Jiřetína pod Jedlovou, třebaže z hraduzbyly jen ruiny. Za námahu jsme totiž odměněni jednak péčí restaurace,která tu dopřává příjemné odpočinutí znaveným turistům, ale hlavněvýhledy z vyhlídky na ostrohu, na němž – přinejmenším představovat si tomůžeme – stávala věž ze všech nejvyšší. Výhledy jsou to krásné, umocněnéhistorickými souvislostmi, leč nedá nám to, protože našemu výhleduna straně západní vytrvale brání hora s romantickou rozhlednou na lesníčupřině. Jedlová 39 . Pojďme tam. Třetí nejvyšší vrchol Lužických hor zdobíkamenná, třiadvacet metrů vysoká šachová věž už od roku 1891. Výhledz ochozu rozhledny je dokonale panoramatický – a úžasný. Šluknovskývýběžek v celém svém drsném a syrovém půvabu, ČeskosaskéŠvýcarsko a saské stolové hory, dokonalá galerie živlovéeroze, Lužické hory v jejich štětinaté lesnaté kráse,pitoreskní a neopakovatelné České středohoří. Račtesi přát něco víc? A to ještě Jedlová nabízí mnohé dalšípočitky i zážitky. Tak kupříkladu budova u rozhledny,stejně stará jako věž, skrývá vlídnou restauraci a hnednaproti je Sportovní centrum (o zimních radovánkáchčtěte o stránku dál) s lanovým centrem, kde můžete,vybaveni výzbrojí a zaškoleni instruktorem, pokračovatvysoko nad zemí v pokusech o napodobení ptáků a pořádněsi načechrat adrenalin. Anebo si tu můžete půjčit terénníkoloběžku, případně sjezdovou tříkolovou káru a řítit sedolů po svazích či po pozvolných cestách po úbočí hory.Rozhledna JedlováPraktickéinformaceRozhledna i restauracena Jedlové hoře jsou otevřenydenně, cokoli o nich včetnějídelníčku je k mánína www.jedlova.cz.Kompletní nabídku jedlovskýchsportovních a souvisejícíchaktivit pak hledejtena www.sport-jedlova.cz.Jedlovské káry47

přírodaZima v Českém Švýcarsku48Tajné tipyJedlová, jak už jste pochopili,je hora, kterou zima obzvláštěmiluje. Když už nebudete vědětco, vydejte se ji poznat po staru– obuti jen do sněžnic. Jeto zcela mimořádný zážitek.Na www.cottage.cz, respektivena +420 736 224 222 simůžete domluvit nejenzapůjčení sněžnic, alei poskytnutí průvodce!Chcete-li poznat ČeskéŠvýcarsko v nejvlídnějšízimní náladě, přijeďteo adventu. Zdánlivě spícívesnice a městečka ožívajískromnými oslavamipovznášejícího očekávánía leckde vás potěší vánočnívýstava, varhanní koncert nebojesličkové divadlo.Dlouhý důl a Václavská stěnaRapsodie v bílémČeské Švýcarsko je v zimě tak nádherné, že nepřijet sem je chyba, za kterouby ve škole byla pětka. Podtržená. Ty křehké chvíle, kdy krajina poztrácíbarvy a pod příkrovem sněhu zbude k vidění jen to podstatné, to, copřetrvá, ta jinovatkou oděná rána, větrem žíhané nebe, dny, kdy sluncezlatí, ale nehřeje, a hvězdnaté noci, za kterých měsíc hladí třpytící sestráně, to je doba, kdy cudná krajina vypráví příběhy. A kdo je moudrý,naslouchá.Klidné smíření s krajinouMáte-li v sobě touhu po klidu, vyjděte si jen tak, pěšky. Vlastně kamkoli.Chcete tip? Kyjovské údolí 40 , kterým se v zimě plouží ospalá Křinicea v kdekteré postranní úžlabině se předvádějí ledopády a sněhovébaldachýny zdobí větve smrků i nerovnosti skal. Anebo, pro ty odvážnější,Jetřichovické vyhlídky 41 . Kráčet po hřbetě spícího draka a dopřávatsi luxus dalekých výhledů, které laskavě nabízí mrazivý vzduch – cose tomu vyrovná? Případně zdolat Gabrielinu stezku podél mrazemojíněných skal, kolem Homole, která je tentokrát opravdu z cukru,až k Pravčické bráně, jež má v zimě krásně zachmuřenoua zamyšlenou tvář, anebo úplně obyčejná procházka mezipodstávkovými domky zachumlanými do sněhové duchny, skorokdekoli. Prostě jenom tak jděte a počkejte si na myšlenky, které si váspo pár kilometrech v té sněhové spoustě samy najdou…Ze svahu i po hřebeni z JedlovéMáte-li v sobě touhu po neklidu, po dynamice a pohybu, vezměte lyžea vydejte se na kopec. Až vás vlek vyveze na Jedlovou, pochopíte, že tohlevám ani Alpy nenabídnou – sjíždět dolů a mít pod sebou ten prazvláštnípískovcový kvádr, do kterého voda a vítr za miliony let filigránsky vyhloubilyreliéf Českosaského Švýcarska, a hned vedle útěšné panorama Lužických hor

Zima v Českém Švýcarskupřírodavyšňořených v bělostném hermelínu. A nakonec,ono poobědvat ve vyhřátém hostinci s výhledemna romanticky bílou zbytnělou šachovou věž zdejšírozhledny, taky není k zahození. Hlavní ale je, že třikilometry sjezdovek všech tří náročností na dvouk sobě nakloněných svazích nabízejí opravdu báječnýlyžařský zážitek, doplněný o komfort nejlepšíhovečerního osvětlení v republice – ve zdejšímdokonale bílém světle si budete připadat i pozděv noci jako o polednách. Navíc nový snowparks jedinečnou šňůrou šestnácti snowboardových překážek v řadě (!), dětskáškolička, půjčovna lyží i vybavení a skibus z parkoviště k lanovce – jednodušeparáda. O pár kilometrů dál, v Horním Podluží 42 , si přijdou na svéhlavně rodiny s dětmi. Zdejší široký a pozvolný svah s moderním zázemíma příjemnou restaurací U Vleku je pro začátečníky jako dělaný. Že jstepropadli spíš důstojnosti jízdy zasněženou krajinou na lyžích běžeckých?Pak je tu pro vás teprve ráj. Začít musíme zase na Jedlové 39 , ve středobodulyžování celé oblasti. Sedm kilometrů nádherných udržovaných traspovětšinou po hřebenech, na Tolštejn nebo Křížovou horu, či zase lesyna úpatí samotné Jedlové, k tomu areál pro bruslení... A to vás ještěnedaleko odtud, v běžeckém areálu Polevsko, čekají další frézované tratěs okruhy od tří do devíti kilometrů, na kterých se střídá intimita lesníchscenerií s dalekými výhledy do Lužických hor. A na Děčínském Sněžníkudalší kilometry běžeckých tratí se zase trochu jinou atmosférou náhorníplošiny majestátní stolové hory, kde si člověk tu a tam připadá jako kdesiv hlubokých norských lesích. Máte-li ovšem raději, když vaše lyže něžně prznípanenskou sněhovou pláň, vydejte se třeba do okolí Lipové 43 , odkud sedá po nedotčených lukách dojet až do sousedního Saska a vplout do pečlivěudržovaného běžeckého areálu v okolí Sohlandu 44. Libo-li ještě většíadrenalin? Žádný problém – v JV Ranči 45 na kraji Rybniště vám nabídnouskijöring. Umožní vám zapřáhnout se za koně, pádit loukou ozlomkrka nechat vítr, aby vám šlehal tváře ledovými metlami.V pokorném obdivuMáte-li v sobě touhu po krystalické kráse, po vrcholném kumštusochařky Přírody, zajeďte si do Brtníků. Vlídným terénem dojdetev několikakilometrovém okruhu k mistrovským dílům spojení živlů,k proslulým brtnickým ledopádům 46 . Voda tu, podpírána zemí, mrazivýmdechem vzduchu změní skupenství a strne v roztodivných a těžkouvěřitelných tvarech s tak podivuhodnými barvami, že budete mít tu a tampocit, že uvnitř těch ledových stalaktitů, stalagmitů i stalagnátů hoříoranžové sloupce ohně. U gigantické Opony oněmíte úžasem nad dokonalostízimního divadla, mezi mrazivýmipostavičkami Betlému anebotváří v tvář velkému Ledovémusloupu na chvíli podlehnetedojmu, že tohle se přece musíodehrávat jen ve vaší fantazii.A až se budete lesnatým údolímvracet do sedla pod Vlčí horou,budete už vědět, že kdo nevidělbrtnické ledopády, nemůžeříct, že zná České Švýcarskove všech jeho podobách.JedlováSkiareál JedlováPraktickéinformaceSportovní areál Jedlová –všechno, co potřebujetevědět o zimníchradovánkách, najdetena www.sport-jedlova.cz.Kompletní nabídku všechzimních aktivit pak hledejte(a najdete)na www.ceskesvycarsko.cz/cs/zima-v-ceskem-svycarsku.Brtnické ledopády49

aktivní odpočinekGastronomieKde se dobře vaří50Restaurace Starý klubPraktickéinformaceNabídku Starého klubu včetněmnoha gastronomickýchi kulturních akcí najdetena www.staryklub.cz.A abych nezapomněl – otevřenotu mají denně bez výjimekpo celý rok, už od deseti ráno!Nabídka restaurací i penzionůNa Vyhlídce a Nad soutěskamije k dispozici nawww.penzionnavyhlidce.eu.A jeden tajný tip navíc.Z některých pokojů oboupenzionů je vidět Pravčickábrána – a toho se jinde nežv Mezné vážně nedočkáte!Penzion Na VyhlídceMáte chuť zakousnout sklářskou pec?V České Kamenici, v těsném sousedstvípoutní kaple Narození Panny Marie,stojí nádherný barokníVrchnostenský špitál. Dnes setu ovšem léčí především chuťk jídlu, sídlí tu totiž vyhlášenárestaurace Starý klub 47 .V nádherném interiéru, který kryjevzácný původní zákopový trámovýstrop, se stavuju pokaždé, kdykoli mácesta vede těmito končinami. Je to totiž velmi komplexní zážitek. Uvnitřje útulno, v chladných měsících, ale i za nevlídných letních dní tu plápolákrb, ve velkém, ale nějakým zvláštním kouzlem velmi komorním sálepoletují úsměvy personálu. A je-li opravdu teplo, sedávám na venkovníterase, která se tu a tam mění v letní kino, koncertní pódium, a začátkemroku dokonce v dějiště nefalšované zabijačky. Vždycky mě nadchne, jakvlídní jsou tu k dětem. Dětský koutek, připravené stolní hry, ale takésamostatná stránka v menu s vynalézavými jídly – třeba taková krupicovákaše... Hm, rád se nad ní zase stávám malým klukem. Filozofie kuchyně mivelmi konvenuje – česká kuchyně s moderním šmrncem. Právem pyšní jsoutu na svou svíčkovou, úžasně křupavé vepřové koleno na prkýnku, poctivýgulášek, ale také na sklářskou pec – pozoruhodnou zapékanou směss játry. Proslulé jsou i víkendové akce se zvěřinou ze zdejších lesů. Vůbec,na suroviny se tu velmi dbá. Polotovary tu nenajdete, dáte-li si knedlík,bude domácí. Nejen z úcty k majitelům (jmenují se Hruškovi) tradičněkončím skvělou horkou hruškou v karamelu.Pašerácká kapsa plná krásných výhledůPenzion Na Vyhlídce ve vesničce Mezná 48 leží na tak krásném místě, ažsrdce usedá. Kdykoli vysupím strašlivých pět set metrů ze dna soutěsekKamenice, s ulehčením usednu na terasu zdejší restaurace a dopřávám silahůdky pohledové i gastronomické. Kolem si děti hrají na dětském hřištis vyřezávanými sochami, lidé se tu sluní a dívají se do kaňonu řeky a všichnise něčím krmí. Není divu. Česká kuchyně, kterou tu podávají, stojía padá s naprosto čerstvými a kvalitními surovinami. Můžete situ dát klidně i hranolky a smažený sýr, protože i takovému jídlutu věnují náležitou pozornost. Já jsem si vypěstoval závislostna zdejší proslulé pašerácké kapse z vepřové kýty, pikantnímgulášku na černém pivu, na neskutečné přesnídávkové česnečcei výborném cordon bleu se speciální doma dělanou omáčkou.A jejich bifteky... Ty zkrátka musíte ochutnat. Přiznám se, že odtudmálokdy odejdu po svých, většinou si tu vezmu pokoj a relaxuju.A když není místo na Vyhlídce, je určitě ve vedlejším sesterskémpenzionu Nad soutěskami. Oba mají wifinu zdarma, půjčují tu kola,dětské cestovní postýlky, dětské cestovní krosny, a v noci, kdyje tu božský klid, civím z okna na dvacetihlavé stádo laní, kolemkterých důležitě kluše mladý jelínek. Když přidám, že se odtud dá vyrážetna nádherné okruhové výlety do národního parku a že se téhle oblasti říkávzdušné lázně, pochopíte asi mou náklonnost k tomuhle místu.

Gastronomieaktivní odpočinekPanenko z terasy, dobře vím, která jsiKyjovské údolí je jedno z nejkrásnějších míst Českosaského Švýcarska.Miluju ho po celý rok, ale vůbec nejkrásnější je na jaře, kdy se krajinavyšňoří všemi odstíny zelené, a na podzim, kdy nosí rudou, žlutoua hnědou. Dáte-li si poradit, je mimořádně příjemné ubytovat se v penzionuKyjovská terasa 49 a podnikat odtud výlety. Majitelé vám rádi poradí,kam a kudy. Je to taková rodinná náruč, tenhle penzion, navíc je důsledněnekuřácký. Spát v tom krystalickém tichu je božské. Ale probouzet se, ještělepší. To totiž čeká snídaně. Opulentní výběr, ale já většinou stejně skončímu domácích vajíček od kyjovských slepiček. Zdejší restaurace vypadá jakosednice rodinné chalupy. Vaří tu skvěle. Klasická česká kuchyně s poctivousvíčkovou, gulášem, kuřetem po staročesku, hojně oblíbenou panenkoubratří Tesaříků, úžasnými fazolemi (kde si je dneska dáte), škálouvegetariánských jídel – třeba křehkými pórkovými špalíčky s omáčkouz modrého sýra, ale hlavně skvělými steaky ze zdejších býčků, tedy masazvířat z přirozené pastvy. Z těch je ostatně i zbrusu nová specialita – hovězílíčka s vídeňským knedlíkem. Pro ty, co už nevědí co by, tu zase majítřeba delikátní kachní prsíčka na švestkové omáčce se šťouchanýmibramborami. Nejpozoruhodnějšíale je, že se tu dlouhodoběvěnují celiatikůma mají v nabídce řadubezlepkových specialit. Jás lepkem problém nemám,ale houbařovým ragů senacpu pokaždé. Mně osobně setu zkrátka bydlí a jí jako u maminky.Žijte a debužírujte jako na zámkuKdyž si hrabě Kinský nechal v roce 1748 vystavět v Rynarticích loveckýzámeček, věděl, co dělá. To místo je naprosto kouzelné. Později tu lesníspráva ustájila koně, inu, jiná doba jiné zvyky. Dnes zámeček září jasněčervenou fasádou do kraje a působí, alespoň na mě, jako magnet. HotelZámeček 50 prostě nedokážete minout. Ať už se posadíte do interiéru,a budete si připadat jako na zámku, nebo ven na terasu, a to obzvláštědoporučuju, odkud jsou opravdu jedinečné výhledy, anebo se rozhodneteněkolik dní tu zůstat. Byl jsem tu jednou s invalidním kamarádem a žaslijsme. Nejenže tu měli bezbariérovou toaletu a vstup do restaurace, alenabídli nám i bezbariérový pokoj! Hotel je klidný a komfortní. Je tubazén, sauna, pára, ping-pong, šipky..., co vás napadne.V restauraci vás ale klidně a rádi přivítají, i když jdetejen tak okolo. A pochutnáte si, vsaďte se. Máte chuť jenna něco lehkého? Velmi dobré saláty nebo jídla z ryb –třeba zámecký pstruh na víně se zeleninou – vás jistěuspokojí. Jedním z hitů je i typická kulajda. Já, přiznámse, miluju jejich svíčkovou, ta je vážně vyhlášená. Českákuchyně je tu velmi nápaditá, moc mi chutnají i zdejšíúpravy králíka (na víně, na česneku) a hlavně křehkéjehněčí (á la bažant, po srbsku). A nedat si tu palačinkyči štrúdl je hrubá chyba. Podstatné je ale i to, že vás tu rádividí a vyjdou vstříc právě té vaší chuti. Tak se tu stavte,dopřejte si dobré jídlo a k tomu grátis platinový výhled.Penzion Kyjovská terasaPraktickéinformaceVšechno, co chcete věděto Kyjovské terase, si přečtetena www.kyjovskaterasa.cz.A chcete-li radu, vymodletesi na paní domu pohankovéplacičky, jsou jedinečné.Hotel Zámeček hledejtena www.hotel-zamecek.cz.A tajný tip? Vyběhnětena Křížový vrch hnedza hotelem – do královstvílilií, odkud je vidět celéČeskosaské Švýcarsko. Anebose vydejte do Pavlina údolí,do Studeného, do Jetřichovic,na Tokání, do Chřibské – tadyjste prostě uprostřed všeho, costojí za vidění.Hotel Zámeček v Rynarticích51

aktivní odpočinekGastronomieStodolecká idylaaneb Víme, co jíme52Usedlost Na StodolciVíte, že...... v penzionu Na Stodolci senejen dobře jí, ale také pije?Poručte si tu vychlazenéhovarnsdorfského Kocoura,pravou domácí citronádu,stodolecký ledový čaj neboúplnou novinku – čerstvouzázvorovou limonádu –a uvidíte. A nezapomeňte si dátpanáka Grešíkovy děčínskéjeřabinky – kudy teče, tudy léčí,a ještě je to esence zdejšíchlesů a alejí. A víte vůbec, kdomá adresu www.nastodolci.cz?Vlídné prostředí, poctivá kuchyněUsedlost Na StodolciChřibská č.p. 40tel.:+420 602 321 828Nejlíp chutná po pořádném výletě, to je známá věc. Mám pro vás obzvláštělákavý tip: zajeďte si do Chřibské. Z náměstí se vydejte po proudu ChřibskéKamenice značenou cestou až na silničku, kterou lemují domky Dolní Chřibské.Za ní odbočuje přes říčku (u Společenského domu) úplně nově značená cesta,která byla ještě donedávna známá jen místním.Klikatá, převážně dlážděná cesta protkávákrásné podstávkové domy a je vážně půvabná.Dovede vás až k Usedlosti Na Stodolci 51 .Ještě než si ho prohlédneme, řekneme si,kam vede cesta dál – přes nejkrásnějšílouku Českého Švýcarska (fakt, dostalaza to cenu!) až do Studeného, kde siuž budete (díky dvoustraně 16–17)perfektně vědět rady.Skvělá krmě ze surovin od sousedůTeď jsme ale na Stodolci. Je to vlídný a pohledný penzion se širokým zázemím.V jedné ze stodol sídlí Café Tyjátr, kde si můžete dát kávu a něco sladkéhoa občas si tu vychutnat i koncert nebo divadelní představení, v ohraděpobíhají koně i poníci, na kterých se můžete vy i vaše děti projet, pod nohamase motají koťata, na slunci se vyhřívá pes, děti jsou tu u vyjevení z ovcí a koz– zkrátka venkov v té nejmalebnější podobě. Nás ale především zajímá, jakse tu vaří. Leccos už naznačí, že zdejší restaurace se v aktuálním Maurerověvýběru Grand restaurant objevila na 25. místě, čímž porazila dlouhouřadu gastronomických zařízení zvučných jmen v Praze i Brně, a zároveň tubyla vyhodnocena jako 4. nejlevnější z TOP 100. Ankety…, máte možnáchuť mávnout rukou, ale nedělejte to. Čekají vás totiž opravdu příjemnápřekvapení. Útulnost, úsměv a vlídné přijetí, velkorysý dětský koutek, krb,čisto – a z kuchyně vůně, až se hlava motá. Jídelníček není jen výčtem jídel,on s vámi přímo mluví. Vypráví o tom, že se tu vaří výhradně z čerstvýcha převážně z lokálních surovin, prozradí vám, že křehké jehněčí a hovězí jez bio farmy v Lipové, čerství pstruzi od pana Pšeničky, brambory a sezonnízelenina zase od pana Růžičky, kozí sýr z vedlejší vsi, med od souseda…A jídla? Poctivá, nápaditá a současným trendům uzpůsobená česká kuchyně(mnoho jídel tu nosí prestižní značku Czech Specials). Lidsky řečeno, mněosobně tu ukrutně chutná. Vážně. Většinou si poručím zdejší nepochopitelnědobré jehněčí kolínko se špenátem a domácími bramborovými špalíčky(to maso je jako dort) anebo hovězí líčka s domácí bramborovou kaší(pohádka), případně kachnu z domácího chovu pečenou s červeným zelíma bramborovým knedlíkem (takhle má podle mě chutnat kachna). Odejítod stolu, aniž by si člověk vyšperkoval den stodoleckými domácímilívanečky tří chutí (jsou kynuté,nadýchané a hříšně dobré), seneodpouští. A okolo svatéhoMartina se sem každoročněvydávám na podle měnejlepší svatomartinskouhusu v Česku. Tak se tuna podzim třeba potkáme…

Centrum Českosaského Švýcarskaaktivní odpočinekZrodilo semoderní centrumČeskosaskéhoŠvýcarskaKřinické náměstí v Krásné Lípě 52 se za posledních šest let proměnilok nepoznání. Začalo to stavbou Domu Českého Švýcarska, potom sepřevléklo do nového kabátu náměstí samo a teď je přerod dokončenuzavřením prostoru novým Aparthotelem Lípa. Kdo tu nebyl deset leta pamatuje si Krásnou Lípu jako ospalé a ošuntělé hnízdo, tomu dozajistaspadne brada. K dovršení všeho je nový hotel architektonicky pozoruhodnoubudovou, která příjemně ladí s rekonstruovanými objekty, jakými jsou třebavedlejší relaxačně-sportovní hostel Lípa s relax centrem (zvaný Továrna)či památkově chráněný penzion Lípa, a harmonicky dotváří celek náměstí.Autorem projektu je renomovaný ateliér Patrika Hoffmana, který kromějiného navrhl i novou poštovnu na Sněžce. Fasáda je tvořena dřevěnýmilamelami, takže všechny tři budovy, tvořící komplex hotelu, působí přessvou masivnost lehce a vzdušně. Navíc tu vznikl nový veřejný prostor,nevelká piazzetta mezi budovami. Když jsem se byl podívat v hotelu ještěpřed jeho otevřením, viděl jsem zajímavou věc – tenhle hotel, přestože mákapacitu třicet tři apartmánů, bude mít docela intimní charakter. Vedleklasických hotelových pokojů tu totiž mají i moderní rodinné privátníubytování ve studiích a apartmánech, bude tu příjemná restaurace,velkorysý parking, půjčovna a úschovna kol, kočárků, sněžnic a dalšíhosportovního vybavení a dokonce dětský koutek. Kdo by si to byl před párlety pomyslel, že se může malé opomíjené město tak rychle stát skutečněpulzujícím centrem celého Českého Švýcarska.Dejte si do těla podle libostiSamozřejmě, že být takovým centrem znamená uspokojovat nároky turistů,nejen pokud jde o bydlení a jídlo. Krásná Lípa už ale disponuje takovýmzázemím, že to v klidu zvládá. Abychom ještě chvíli zůstali u požitků těla, brzyse na náměstí jedna z měšťanských budov změní v Křinický pivovar s lokálem.Ten obnoví ve městě po mnoha desetiletích právo várečné, a místní i turisté setak mohou těšit na krásnolipské ležáky i příležitostné speciály. Žaludek jsmetu tedy uspokojili, v pivovaru ale chystají i nejrůznější akce pro potěchu duše.Ta se každopádně může po libosti pást na okolní úchvatné přírodě, a námzbývá už jen touha těla po aktivním odpočinku. Na takové touhy je KrásnáLípa připravena dokonale. Velkorysý a velmi dobře vybavený členitý Sportovníareál Českého Švýcarska s několika hřišti (včetně krytých tenisových dvorců)s různými povrchy i určením – je tu například hřiště na beachvolejbal –nabízí i desetimetrovou lezeckou stěnu, dětský hrad a lanovku, prolézačky,skluzavky, ale také altánek s posezením a grilem. Jen kousek odtud je pakuž zmiňovaná Továrna, multifunkční relaxační středisko s dobře vybavenýmfitness centrem, spinningem, masážemi, horizontálním soláriem i saunou.A to je tu za rohem ještě kulturní dům s kinem, rekreační rybník Cimrák, velkýměstský park a začíná tu Köglerova naučná stezka... Krásná Lípa je na vásprostě připravená po všech stránkách.Křinické náměstí v Krásné LípěPraktickéinformaceVšechno o městě Krásná Lípa,včetně sportovních nabídek,najdete na www.krasnalipa.cz.Sportovní areál ČeskéhoŠvýcarska je otevřendenně po celý rok. Volejte+420 608 522 871.Masáže, saunu, solárko i fitkov relaxcentru objednávejtepřímo na telefonu+420 723 925 380.Moderní, pohodlné a stylovéubytování pak rezervujtena www.lipa-resort.cz,+420 412 331 262.Aparthotel LípaSportovní areál Českého Švýcarska53

DOPRAVATuristická doprava v Sasku54PraktickéinformaceVeškeré varianty výletů, jízdnířády i ceníky, všechno najdetena www.ovps.de nebowww.vvo-online.de (ty jsoui česky).Skalní most na BasteiTramvají proti proudu KřiniceVelmi pohodlnétoulky SaskýmŠvýcarskemJe to divné, ale ani za čtyřiadvacet let svobodyse mnozí z nás nezbavili divného pocitu, mají-lipřekročit hranice. Ty jsou přitom čím dál vícuž jen čárou v mapě – bloudíte-li přírodou,český smrk od saského prostě nerozeznáte. Jistě, jeWanderbusy OVPStu jazyková bariéra, jiná měna – ale také úchvatná místa, strhující výlety,neskutečné výhledy a příslovečná vlídnost a pohostinnost. Je škoda, bahloupost půlit si zážitky jen proto, že některé pokračují na saskou stranu.Zejména když vám teď prozradím báječný trik, který vás zbaví většinystarostí.Stačí si vybrat cíl a nasednoutMáte jediný úkol – dorazit do Bad Schandau 53, Königsteinu 25,Pirny nebo Sebnitzu 54 a vybrat si, kam se chcete vydat. Všechnoostatní zařídí OVPS, místní dopravce, který disponuje úžasnousítí autobusových linek, cyklobusů, lodních výletů, přívozů, aletaké jednou zcela výjimečnou tramvajovou tratí. Žádné blouděnípo okreskách a plahočení se od parkovišť – prostě se rozhodnete,nasednete a jedete. Ten systém mě fascinuje už dlouho –představte si autobusy, které ve všední dny vozí děti do školya lidi do práce, a jakmile nastane víkend nebo nějaký svátek,převléknou se do svátečního a stanou se z nich wanderbusy,které lidem z celé Evropy pyšně ukazují, co všechno je v Saském Švýcarskuk vidění. Můžete se s nimi podívat třeba k nejstaršímu turistickému mostuv Evropě, na úchvatnou skalní baštu Bastei 55, nebo do údolí Bielatalk Herkulovým sloupům, do půvabného Hinterhermsdorfu 14 , odkud

Šetrná doprava v SaskuDOPRAVAse můžete vydat do soutěsky Obere Schleuse, do muzea umělých květinv Sebnitzu, ke stolovým horám, na Pfaffenstein, Papststein, Zschirnsteinei Lilienstein... A máte-li s sebou kolo, zase to není problém – čeká vás sedmlinek cyklobusů. Anebo jinak – je tu přece Labe, to velebné a mohutné Labe,tak proč jezdit jen po silnicích? Výletní loď OVPS vás nalodí a nechá vás vnímatkrásu Labského kaňonu mezi Hřenskem, Schmilkou a Bad Schandau. Každástanice je totiž skvělým výchozím bodem k příjemnému putování po oboubřezích řeky. Já to tak dělám už léta a věřte, je to pohoda k pohledání.Tajný tipNa historickou tramvajKirnitzschtalbahna na lanovky v Drážďanechplatí níže uvedená jízdenkajako padesátiprocentní sleva.Se starou slečnou do KravínaNejvětší atrakcí OVPS ale byla, je a určitě i bude „stará slečnana kolejích“, jak jí Sasové něžně říkají, tramvaj, která vászaveze doprostřed skal, přímo do srdce národního parkuSaské Švýcarsko. Tramvají už jste určitě jeli, ale do skal?Důstojné žluté vozy Kirnitzschtalbahn 56 vyjíždějí z BadSchandau a sledují romantickou říčku Křinici, která tu slyšína jméno Kirnitzsch, líbezným údolím, lesy a loukami ažk Lichtenhainskému vodopádu. A tak to v tomhle údolí chodíuž od roku 1898! Však také některé vozy mají už značnouhistorickou hodnotu – ty ovšem vyjíždějí jen při zahájenísezony, o slavnostech a svátcích. Vy se ale nejspíše svezetenovým vozem, který při každém zavření dveří vlídně zabzučía brzy vám dopřeje výhledy velmi netramvajové. Vystoupitmůžete kdekoli – z většiny stanic vedou do lesů a skal turistické trasys přehledným značením. Já, když dovolíte, doporučím výlet, který prostěmiluju. To se dojede až na konečnou, a když se člověk dosyta vynadívána úzkou strž, kterou se dolů řítí voda, vydá se, veden červeným kolečkemv bílém poli, nahoru lesem ke zdejší „Pravčické“, ke Kravínu. Tedy, abystenemysleli, je to Kravín kamenný, Kuhstall 57 , skalní brána pod mohutnýmmasivem, na který se dá vystoupat po uzounkých „schodech do nebe“. Aťshora nebo z plata za branou, vždycky vás čekají daleké výhledy na protějšískalní hřebeny. Kolem Kuhstallu se dá bloumat hodiny. Jsou tu zákoutía skalní pukliny, slavný Schneiderloch – jeskyně ústící do skalní stěny,je tu ale také příjemná restaurace, a kdo chce, může se odtud vrátitk tramvaji a jet zpátky. Tam a zpátky je to slabých pět kilometrů a ujdouto i batolata. Jestli jste ale milovníci krásy, sejdete od Kuhstallu příkrousoutěskou a přes lesnaté údolí vystoupáte skoro až na Malý Winterberg,odkud vede romantická traverzová skalní stezka se strhujícími výhledy,která vás dovede ke skalnímu bloku Frienstein s přírodní pískovcovoujeskyní Idagrotte, jednomu z nejkrásnějších míst celého Saského ŠvýcarskaOdtud pak sestoupáte, kam jinam než k tramvaji – tentokrát na zastávkuBeuthenfall. Věřte mi,je to naprostá bomba,tenhle výlet. Užívám hoalespoň jednou ročněproti trudnomyslnosti.Čili, jak vidno, kdo sebojí za hranice, připravíse o velkou porci krásy,a úplně zbytečně. Kašletena obavy a svěřte sedo péče saských řidičů,jsou fajn.Cyklobus přepraví vás i vaše kolaKuhstallVíte, že...... je možné zakoupit celodenníjízdenku REGIONetLabe-Elbe (německy Elbe--Labe-Ticket)?. Ta platí v celémÚsteckém kraji a na německéstraně v oblasti působnostispolečnosti VekehrsverbundOberelbe. Platí vždy jedenden a je velmi výhodná. Lzeji použít na vlaky i autobusyv uvedených oblastecha dále např. i na tramvajea ostatní městskou dopravuv Drážďanech a Mostě, na MHDv Ústí, Děčíně, Teplicích,Pirně, Míšni a všech ostatníchměstech.55

HISTORIE A KULTURAMikulášoviceNA POMEZÍDVOU SVĚTů56Kostel sv. MikulášeVíte že...... na výlet se z Mikulášovicmůžete vydat napříkladpo Zlodějské cestě, která jenově značená a dovede vásaž na romantickou rozhlednuTanečnice anebo k odbočcena její mladší sestřičkuWeifberg, odkud je to už jenkousek do Hinterhermsdorfua na lodičky do soutěskyObere Schleuse? A že vydat sesměrem na Dolní Poustevnu,Lobendavu, Lipovoua Velký Šenov anebozase Brtníky a Vlčíhoru je způsob,jak poznat krajinuplnou tajemstvía neokázaléhopůvabu?Hlavní oltář v kostelesv. MikulášeSvatého Mikuláše bělostný chrámPomezí jsou vždycky krásná. Mají totižněco z obou území, která oddělují nebospojují. Mikulášovice 58 jsou jednounohou v Českosaském Švýcarsku a druhouve Šluknovském výběžku. Končinaroztodivných skal a hlubokých roklí tupřechází v mírně zvlněnou lesnatouzadumanou zemi, sveřepou a krásnědrsnou, krajinu čaroděje Krabata,potulných alchymistů i obrovských křížův polích. A právě Mikulášovice jsouvýchodištěm cest na obě strany. Bylo byale hloupé utíkat odtud ještě dříve, nežse člověk mohl seznámit s tím, co je tujedinečné a pozoruhodné.Kostel svatého Mikuláše, patrona města, je největší v oblasti. Byl vystavěnpro tři tisíce farníků a musel to tedy být chrám tak prostorný, aby pojalalespoň osm set hlav. Když se v polovině 18. století stavěl, měl mít plochýtrámový strop, ale stavitel Hans Jacob Wähner se ohradil, že nebudestavět salaš, a prosadil valenou klenbu s lunetami. Ať už do kostelanahlédnete jen skrze mříž anebo budete mít to štěstí a budete se mociprojít až k oltáři, ohromí vás, stejně jako mě, jeho čistě bílá výmalba (a bylotomu tak už od jeho počátku) i velmi dobrý stav, v jakém kostel je. Však tutaky páter Václav Horniak v devadesátých letech den co den po sedm letšplhal po lešení a škrábal a štukoval a maloval – i v osmi vrstvách. Kostelje katolický, ale nepostrádá ani vliv protestantské chrámové architektury,která byla všude kolem – jen zvedněte hlavu a podívejte se na balkonypo obou stranách! Měly samosebou hlavně zvýšit kapacitu kostela, ale i takje to poučný důkaz o smiřitelnosti a smiřování. Až budete stát pod klenboutéhle pozdně barokní stavby plné rokokových detailů, všimněte sijedné zvláštnosti. Přímo naproti řezbované kazatelně je umístěnmohutný krucifix. Před ním, na zvláštním závěsu, visí malýtlapatý křížek. Uhodnete, nač byl? Pokud ano, budetemožná první, není to totiž jasné. Podle jedné z teorií tobyla pomůcka pro faráře, aby věděl, do jakého bodu má přikázání upírat zrak. Podívejte se i na vzácnou relikviářovouskříňku s ostatky svaté Gaudencie, na oltářní obraz svatéhoMikuláše od Jana Lukáše Krackera a na úžasné varhanyz roku 1901 (ty barokní poničil požár a jeho hašení). Je tovzácný nástroj křišťálového zvuku, opravený docela nedávno.V nejbližší době by ho už měly rozeznívat i ruce mistrůvarhaníků na chystaných koncertech. Co je ale na kostelenejpodstatnější – že to není mrtvá památka, že žije. Až sibudete prohlížet přes osmdesát let staré procesní vlajky,budete stát před důkazem takového tvrzení.

MikulášoviceHISTORIE A KULTURAObnovená tradiceVelké vlajky totižpatřily zdejšímVelikonočnímjezdcům. Tenhlespolek byl založen roku1844 a Velikonoce coVelikonoce vyjíždělna své bohulibé jízdy.Tradici přerušilaaž druhá světováválka, od té doby užmikulášovičtí jezdcinevyjeli. V lužickýcha saských městechVelikonoční jezdcia vesnicích se tradiceobnovila, tady ne. Tedy aždonedávna. To Roman Klinger, jehož pradědeček vedl spolek až do jehozákazu nacisty, oprášil, co skrývala půda jejich domu – koňské postroje,podsedlové deky, sedla a dvanáct spolkových šerp – a pustil se do práce.A tak mohli v roce 2010 mikulášovičtí Velikonoční jezdci zase vyjet.V tmavých oblecích, s vysokými cylindry, zdobeni černozlatými šerpami,doprovázeni kapelou a pěšími zpěváky s dochovaným spolkovým zpěvníkemv rukou. Jede se okruh středem města, zastavuje se a zpívá. Je Velikonočníneděle a slavnostně odění heroldi na koních ohlašují dobrou zprávu,neboť Kristus vstal z mrtvých. Nádherná a jedinečná stará tradice s kořenyv pohanském vítání jara ožila. Pravda, koně si museli vypůjčit leckdepo Čechách, i jezdci byli přespolní (třeba z westernových nebo rodeo rančů)a bylo jich jen osm, ale pozdvižení v obci stálo za to. Každý to chtěl vidět.O rok později koní přibylo a v roce 2012 jakbysmet. Zájem je obrovský,Mikulášovice se o Velikonoční neděli mění na tábor lidu. Není divu, je topovznášející zážitek. Tak přece jen jsme ještě všichni nepřišli o paměť(a o rozum).Zázraky, kam se podívášHned naproti kostelu si všimněte bývalé hvězdárny (které se snad začínáblýskat na časy) a pak se vydejte k trojboké kapli Nejsvětější Trojicenad Mikulášovicemi. Bývala výstavní, krásná a slavná. Putovalak ní procesí. Pak se ve víru normalizace někomu zalíbilyžulové zárubně a vylomil je i s dveřmi. Vnitřek kaple vzalza své, dnes je pustý. Tedy... Nedávno se tu odehrálzázrak. Jednoho dne ve výklencích, do tédoby osiřelých, visely dva obrazy. Podle tvaru,tematiky i stylu obrazy původní. Odnesenya prozkoumány ukázaly se být skutečně původemz 18. století. Zázrak? Proč ne. Není jediný.V dolních Mikulášovicích zase někdo začal uklízethaldu sutě a všiml si, že kameny jsou opracovanéa jeden nese letopočet 1724. Dnes na tom místěstojí nově vysvěcená kaple, kterou si místnípamatují ještě z šedesátých let. Že jsou za těmizázraky lidé, tušíte. A nelhostejný člověk, to jeten nejkrásnější druh zázraku.Letecký pohled na MikulášovicePraktickéinformaceNávštěvu Mikulášovic jenejlepší začít ve zdejšíminformačním střediskuuprostřed městečka.V téže budově se zastavteve Skloluxusu, půvabné dílněmalířů skla, kde si můžete samivyzkoušet, jaké to je, nanášetbarvy na křehkou krásu.Užitečný vám bude i webwww.mikulasovice.cz.Trojboká kapleNejsvětějšíTrojice57

HISTORIE A KULTURAKřížové cestyPraktickéinformaceChcete-li se vybavit zasvěcenýmprůvodcem, pátrejtepo informačních střediscíchanebo třeba v Rumburskéloretě po česko-německébrožurce Křížové cestyŠluknovska od Ivy Jaburkovéa Kláry Mágrové. Najdete tamvšechna fakta, která budetepotřebovat. V loretě si navícmůžete prohlédnout výstavuo křížových cestách sesituačními plány a dobovýmifotografiemi.Socha Kristaz Getsemanskézahradyna Annaberguu LobendavyKřížová cesta v Jiřetíně pod JedlovouSmysluplná pouťpo křížových cestáchŠluknovskaNějak jsme se, jak léta jdou, změnili, my lidé. Čím dál víc nás zajímá užjenom to, co se týká nás samotných, to, co máme nebo mít chceme. Coje za našimi ploty, jako by nebyla naše věc. A poděkovat neumíme. Anidodržet slib. No řekněte sami, kdo má ještě dneska potřebu postavitvlastními silami a za vlastní peníze něco někde u cesty nebo v lese.Třeba z vděku, z pokory nebo jen tak pro radost. Kdyby takhle byli bývaliuvažovali naši předkové, nikdy bychom dnes nemohli na temeni kopceza vsí užasnout nad kamennými zastaveními křížových cest.Příběhy víry, furiantství i splněných slibůVe Šluknovském výběžku je křížových cest čtrnáct. Na tak nevelké územíje to ohromující číslo a nikde jinde v zemi nic podobného není. Čím to?Podíváte-li se na nějakou starou mapu, dojde vám to. Kus katolickézemě vklíněný do protestantského prostředí. A křížové cesty jako hlasitépřitakání víře otců. A potom ovšem ještě to naše krásné furiantství, kterédnes pohříchu ústí spíš v jalovou závist. Tehdy bylo často vědomí, žesousední obec křížovou cestu má, a my ne, přímým popudem k započetívýstavby. Hezky to dokumentují dodnes tradovaná slova krásnolipskékuchařky paní Apolonie Schleitnerové, která roku 1856 po návratu zesvěcení křížové cesty ve Velkém Šenově pronesla: „A proč by nemohlabýt křížová cesta i v Krásné Lípě?“ Za některými zdejšími křížovýmicestami jsou ale ukryty i silné lidské příběhy. Třeba hned za tou nejstarší,šluknovskou. Koncem čtyřicátých let osmnáctého století putovalkrajem za prací pivovarský tovaryš Anton Drösel. Když ho nohy zanesly

Křížové cestyHISTORIE A KULTURAke Šluknovu, usadil se u novotou vonící sochy svatého Prokopa a jeho zrakyspočinuly na kopci s prostým dřevěným křížem, kolem něhož se pásly ovcea krávy. „Najdu-li v tomhle městě práci a usadím se tu, postavím na tomhlevršku křížovou cestu,“ řekl. A protože našel, co hledal, udělal, jak slíbil.Jeho úsilí bylo tak nezištné, že o tom nikomu, ba ani své manželce, nicneřekl. Teprve když ho pastýři přistihli při kopání a donesli novopečenépaní Dröselové senzační zprávu o tom, jak její muž hledá poklad, šels pravdou ven. O původu křížové cesty na Annabergu nad Lobendavouse zase vypráví, že jeden lobendavský obchodník při pochůzkách Saskemnarazil na houf dětí, které za sebou na provázku táhly sochu svaté Anny.Sochu od nich koupil a věnoval ji rodné obci. Ta ji slavnostně umístilado kaple na vrchu Jáchym, aniž kdo mohl tušit, že se tam světici nebudelíbit. Několikrát záhadně zmizela a objevila se na nedalekém Annabergu,kde zároveň vytryskl i pramen zázračné vody. Lidé pokorně přijali vyšší vůlia vystavěli tu poutní kapli a křížovou cestu. A na vedlejším Jáchymu projistotu také, to ale až skoro o sto let později.Jsme vůbec schopni unést dědictví předků?Vystavět křížovou cestu bylo pro ty, kdo nás předešli, prestiží a pokornýmčinem. Pro nás by mělo být povinností postarat se, ať už věříme v cokoli,aby symbolické stavby připomínající poslední cestu Kristovu nezmizelyv haldách rumu anebo, ještě hůř, v podezdívkách plotů. Daří se to sestřídavými úspěchy. Jedna z cest, ta fukovská, vzala za své i s vesnicí přiradostném budování nového pořádku v roce 1960 a dnes po ní zbyly jennepatrné stopy. Ta na Jáchymu byla zdevastována ve stejné době, její stopyjsou jen o něco patrnější. Podobně dopadla i krásnolipská, která v agóniičeká na akt lidského milosrdenství. Jiné křížové cesty jsou zachoványve velmi reprezentativní a často i restaurované podobě – třeba ta nejstarší,šluknovská, anebo ta nejnavštěvovanější, jiřetínská. Nedá se nic dělat– je to na nás, neboť člověk si zaslouží být ctěn teprve tehdy, ctí-li sámsvé kořeny a tradice svých předků. Křížové cesty Šluknovska lze navštívitjednotlivě při pobytu v tom kterém místě. Je ale také možné vydat sena malou privátní pouť od jedné ke druhé. Já to udělal, a tak vím, jak silnýzážitek to je. Chce to v první řadě vědět, kam se vydat. Tak tedy – pěkněod jihu na sever: Jiřetín pod Jedlovou, Krásná Lípa, Varnsdorf, Rumburk,Brtníky, Staré Křečany, Jiříkov, Vilémov, Velký Šenov, Království, Šluknov,Annaberg, Jáchym, Fukov . Pak je dobré vědět, že křížové cesty mívajípovětšinou čtrnáct zastavení s ustáleným obsahem vyprávějícím Ježíšůvpříběh od odsouzení po ukřižování, přičemž poslední je Kristův hrob.Hodí se i informace, že někdy je cesta doplněna o další stavby – předevšímGetsemanskou zahradu se sochami odpočívajících apoštolů, ale takéo studánky a umělé jeskyně, to se pak jedná o takzvanou pašijovou cestu.A pak už je na každém poutníkovi, co si z cesty odnese, jak mocně na nějzapůsobí to které místo a co mu budou vyprávětstromy, které bývalyvysazoványzároveň sestavbami,protožestromy majíbýt svědkynašich činů.Poničená křížová cesta v Krásné LípěTajný tipRozhodnete-li se jít v mýchstopách a podniknout pouťpo všech křížových cestáchŠluknovského výběžku,přibalím vám na cestu otázku:je náhoda, že jich je právěčtrnáct? Nemá každá z nichsama o sobě být jednímvelkým zastavením? A kterápak přísluší ke které události?A do které je zaklet Kristůvhrob? A... Mysterium začíná.Kaple Kalvárie a Boží hrob z křížovécesty ve ŠlunkověKřížová cesta a kaplesv. Jana Křtitele v Rumburku59

DOPRAVAŠetrná doprava – autobusem – parníkem – vlakem – tramvajíPraktickéinformaceInformace o provozuturistických autobusů,parníků i vlaků po celémregionu najdete nahttp://www.ceskesvycarsko.cz/cs/jizdni-rady.Vlakem, lodí nebo autobusem, krásné je to pokaždéČeskosaské Švýcarsko– TO JEDE!Bývaly doby, kdy se k telefonu muselo dojít a někdy i dojet. A bývaly takydoby, kdy jezdit na dovolenou vlakem nebo autobusem bylo normální.Mí rodiče kupříkladu jaktěživo neměli auto, pročež měli chalupu třista kilometrů daleko. Půl dne ve vlaku a šestnáct kilometrů z nádražína kolech, která s námi jezdila v zavazadlovém voze. Celý život! Bylo todobrodružství, které jsem miloval. Když o tom tak přemýšlím, možná právětohle nám dneska chybí. Ty přirozené zážitky sdílené s ostatními lidmi,nedeformované vlastní leností a neodbytným osamělým komfortem.Přidáte-li k tomu, že tak nádherný kout země, jakým Českosaské Švýcarskoje, by věru neměl být zaplynováván štrúdly aut, vyjde vám jednoduchývýsledek. Jezděme hromadně a šetrně!Je tolik cest a tolik způsobů, jak po nich dát se véztNaštěstí je to velmi jednoduché – škála dopravních příležitostí je značnáa pořád houstne. Takže, jak to udělat, aby člověkviděl všechno a nechal se vozit?Začněme prostředkem, kterýmzase tak často nejezdíme– lodí. Jmenuje sePoseidon a brázdí Labez Děčína do Hřenska,Bad Schandau, ale i dál,až do Drážďan. To vámje něco tak jiného... Jáosobně, pokud vydržím,60

DOPRAVAstojím na horní palubě a užívám si velebný pohyb lodi, která po proududocela uhání, a nechávám oči bloumat po skalních stěnách, které důstojněstráží řečiště Velké řeky, jak se Labi od nepaměti říkalo. Labský kaňon. Tonedojme jedině mrtvého. Kdo vystoupí ve Hřensku, může si vybírat – buďněmecký historický červený autobus směr Mezní Louka, anebo turistickouautobusovou linku národního parku České Švýcarsko, kterou provozujeDopravní podnik města Děčína. To je teprve paráda. Nasednout se dá užv Děčíně a ze Hřenska se pak jede vzhůru na Mezní Louku, do Vysoké Lípy,Jetřichovic, Rynartic, Chřibské, Rybniště, Doubice, Kyjova a Krásné Lípy.Prostě dokonalá výšivka v té nejatraktivnější krajině. Kdekoli vystoupíte,můžete chodit celé dny – a až se vrátíte, zase tu bude autobus a odveze vásdál. Tak k čemu auto? Vždyť je to tak banální...Mně stačí, když slyším, jak ty pražce drncajA to jsme se ještě nevydali na nádraží... Nevím jak vy, ale já se ve vlakuvětšinou cítím tak nějak svátečně. Spojení slavnostního bubnování pražcůa virtuózního koncertu přírody za okny prostě nenahradí žádný jiný druhdopravy. Tady ctěné pozornosti čtenářově doporučím dvě tratě. Začněmetřeba legendární jednaosmdesátkou (ajznboňáci vědí), trasou takpůvabnou, že ji snad navrhoval nějaký malíř. Děčín – Benešov nad Ploučnicí– Česká Kamenice – Kytlice – Jedlová – Rybniště – Krásná Lípa – Rumburk.Fantazie. No a když už jsme v Rumburku, jen přeběhneme na turistickývlak Českého Švýcarska a nádherně se drkotáme dál směr Staré Křečany– Panský nebo Krásná Lípa – Panský, a dále na Brtníky, do Mikulášovica třeba až do Dolní Poustevny, pěkně po pomyslné hranici mezi ČeskosaskýmŠvýcarskem a Šluknovskem. Kdo tohle absolvuje, dokáže si udělat přesnoupředstavu, jak nepředstavitelně hezky tu je. A ani u toho nemusí nadávat„na toho vola, kterej se učil řídit ve cvokárně“, abych to napsal hodně slušně.Na kole nocí černou jako térAle dost agitace, já myslím, že teď už by vás ani nenapadlo smrdětve zdejších lesích ukašlaným výfukem. Dalekopřirozenější přece je vydat se do lesů a skalna kole. Tedy, můžete sami, o tom žádná, trasje tu jak naseto. Jenomže... Já mám pro vás tip.Pojeďte v noci! No, sami ne, to by nedopadlo dobře,ale s průvodcem. Cestovní kancelář Enthusiaorganizuje úžasné noční cyklovýlety národnímparkem. To prosím jedete a malujete svět kolem sebena černý papír kuželem světla čelovky. Bizarnístíny, krajina tušená, vnímaná sluchemNoční cyklovýleta čichem – jiná realita. Anebo raději nočníjízda na kole Děčínem? Mimořádný zážitekkorunovaný „dojezdovým drinkem“. A když už si budete tenhle nočníadrenalin na www.enthusia.cz (v sekci cyklozájezdy)objednávat,mrkněte se i na další nabídku, protože tahle cestovka je vážně dostiinvenční. Vícedenní cyklovýlety po nádherné Labské cyklostezce,třeba až z Prahy do Drážďan (převýšení asi dvacet centimetrů, tedypodle mého odhadu), do historických center Pirny nebo Míšně anebodo srdce národního parku České Švýcarsko – a vždycky komfortníubytování, báječné jídlo a nabitý program. A jestli se vám omrzelokolo, co zkusit elektrokolo, dvojkolo nebo inlajny? Cokoli z toho vámv Enthusii půjčí a vybaví vás i tou zmiňovanou čelovkou. Berete?Turistický autobusVíte, že...... na lednovém veletrhucestovního ruchu GOa REGIONTOUR v Brně sevítězem kategorie Nejlepšíturistický produkt staltým České Švýcarsko o. p. s.s produktem ČeskosaskéŠvýcarsko – To jede! anebBusem, parníkem, vlakemi tramvají do světa skalníchměst? Jedná se o ucelenounabídku zážitkových programůpro veřejnost s využitímvšech typů turistickédopravy a s propojenímna nejatraktivnější místaČeskosaského Švýcarska:• Autobusem za výhledy zestolových hor• Parníkem Labským kaňonemdo skalního města• Parním vlakem do skalníhohradu• Tramvají do skalLabská cyklostezka 5961

aktivní odpočinekBad Schandau62PraktickéinformacePokud pojedete autem,zaparkujete nejspíše na nábřežíLabe, kousek od centra.Návštěvu Bad Schandau jeale tak jako tak dobré začítv jednom ze dvou informačníchsředisek – buď v Haus des Gastesna náměstí anebo v novémčesko-německém v budověnádraží na druhém břehu Labe.Od nádraží (kde je parkovištězdarma) se do centra pohodlněpřepravíte přívozem. A budete-lichtít další informace,jděte na stránkywww.bad-schandau.de(město), případněwww.toskanaworld.net(Toskana Therme)či www.lanu.de(NationalparkZentrum).Hrázděné domky v PostelwitzBad Schandau – půvabné městečko v náručí řekyLázeňská idylas adrenalinovýmpřídechemAž se vás někdo bude ptát, kde je srdce Saského Švýcarska, řekněte – v BadSchandau 53 . A pokud jste tu sami ještě nebyli, udělejte si sem výlet.Tohle lázeňské městečko je prostě návykové. Ať už se budete procházetcentrem nebo některou z malebných okrajových čtvrtí, budete mít takovýten zvláštní pocit klidu a pohody a budete se, sami nebudete vědět proč,v jednom kuse usmívat. Alespoň já to tady tak mám pokaždé. Prohlídkunejstarších saských lázní začněte nejlépe v centru a třeba hned Muzeemměsta Bad Schandau. Nechte na sebe působit útulnost a maloměstskýkolorit náměstíčka, podívejte se tu třeba do zajímavého kostela svatéhoJana, projděte si botanickou zahradu, a určitě se vypravte do Postelwitzu,kde se, přilepeny ke skále na slunečné straně labského údolí, krčí nádhernězachovalé hrázděné domečky přetékající květinami, anebo naproti přes řekudo čtvrti Krippen, kde ve středověku bydleli rybáři, lodníci, obchodnícii romantičtí malíři a dnes je tam třeba Muzeum Friedricha Gottloba Kellera,vynálezce moderního způsobu výroby papíru. Určitě ale nezapomeňtena „žandavskou Eifelovku“, tedy padesát metrů vysoký historický osobnívýtah, který vás vyveze na skály na náhorní plošinu, do čtvrti Ostrau. Jeto impozantní stavba opřená o skálus věžičkou na vrcholu – to prostěnepřehlédnete. Výtah nechal v roce 1904postavit místní hoteliér Rudolf Sendig,aby usnadnil svým hostům přístupdo dřevěných vilek vystavěných právěv Ostrau. Kromě půvabných Sendigovýchvilek vás tu především čeká úchvatnávyhlídka do celého Labského kaňonu.Bad Schandau je samozřejmě i ideálnímŽandavská eifelovka

Bad Schandauaktivní odpočinekvýchozím místem pro výlety do celého Saského Švýcarska – ať už vyrazítepěšky nebo nasednete na autobus či tramvaj (o té čtěte na str. 55–56).Za všechny cíle jmenuju alespoň Schrammsteiny, fantastické skalní útvarys jedinečnou skalní vyhlídkou Schrammsteinaussicht. No a protožeje Bad Schandau skalami doslova obklíčené, je samozřejmé, že jsou tui vyhlášené a velmi atraktivní horolezecké terény. Pokud tedy máte chuťnechat si v žilách kolovat trochu více adrenalinu, zajděte si na náměstído Haus des Gastes, infocentra a půjčovny sportovního vybavení. Půjčívám tu kolo či elektrokolo, ale také výstroj – kupříkladu pás na lezení,batoh anebo outdoorové boty. Navíc si tu můžete objednat profesionálníhoprůvodce, který se na některou stěnu vypraví s vámi. Ale teď zpátkyke dvěma největším tahákům Bad Schandau.Relaxace v království tekutého zvukuNejspíš jste už zažili koupání na nejrůznějších místech. To, co vás čekáv Toskana Therme, velkorysém komplexu bazénů, saun a wellness aktivit, jsteale nejspíš ještě nezažili. Na téhle „krajině relaxace“ je zajímavé už jen to, žekdyž jdete náhodou kolem nebo třeba jedete na kole po Labské cyklostezcea dostanete chuť se vykoupat, aniž máte s sebou, co je k tomu třeba, tadyvás vybaví plavkami i ručníkem a můžete vejít. Přes den si užijete venkovníslunění, plážový bar, hřiště na beach volejbal, saunovou zahradu, ve všechbazénech jsou masážní trysky, pamatováno je i na děti... To hlavní alepřichází večer. O víkendu tu mají otevřeno až do půlnoci, za úplňku dokonceaž do jedné z rána. A teď si to představte: spočíváte v termální 35 °C tepléslané termálnívodě a jste obklopeni tekutým barevným zvukem. Jedinečnýsystém Liquid Sound způsobí, že slyšíte hudbu dokonale i pod vodoua světelné mámení plné barev váspřenese až kamsi zpátky do matčinydělohy. Je to povznášející, úlevné,fascinující... Promiňte, nechal jsemse unést, ale jsem prostě vodní tvor.K tomu nehmotné obrazy promítanédo mlhy a panoramatická projekcev kupoli – tohle je zkrátka zážitek,který zaměstná všechny vaše smyslya rozmazlí vaše tělo tak, že se vámToskana Thermeodtud nebude chtít.Dotýkejte se, prosím!Je-li Bad Schandau opravdu srdcem Saského Švýcarska, bylo by divné, kdybytu nebyla expozice národního parku, přesněji řečeno NationalparkZentrum.Jste-li tu s dětmi, je to povinnost. Pokud ne, stejně se zajděte podívatdo velkorysé interaktivní expozice, kde se na všechno nejen může, alemusí sahat, kde budete na každém kroku objevovat tajemství přírody,která začíná hned za okny tohoto vpravdě kouzelného domu. Vlastně užv něm – vždyť ho od přízemí do druhého patra vyplňuje gigantický modelpískovcového masivu. Budete pohlceni hrou – vyzkoušíte si na vlastníruce, jak těžké je najít v přírodě rovnováhu, budete bloudit nočníkrajinou obklopeni hlasy zvířat a uhadovat, kdo na vás právě ze tmy volá,zaposloucháte se do hudby, která se zrodila ve skalách, zjistíte, jak vznikalazdejší pozoruhodná lidová architektura, na interaktivních modelech, sekterými můžete manipulovat a pozorovat je, se pozvolna naučíte chápat,jaké jsou zákonitosti přírody Českosaského Švýcarska, uvidíte filmy...,a to všechno v důsledně dvojjazyčném německo-českém provedení, takžerozumět budete všemu.NationalparkZentrumTajný tipPod schody budovyNationalparkZentra se dobřerozhlédněte po dlažbě.Možná tunajdete rysístopu. Ta váspak povedena nábřeží a dálcelým městečkemaž k historickému výtahua k rysímu výběhu, který jeumístěn u jeho horní stanice.Zejména pro děti je velkýmzážitkem, když tu skutečněvystopují živé rysy ostrovidy.Expozice národního parkuSaské Švýcarsko63

aktivní odpočinekPozvánka do SaskaDo Saského Švýcarskamezi Labské pískovce64CarolafelsenPraktickéinformaceVšechno potřebné o saskékrajině, turistických,volnočasových, relaxačníchi ubytovacích nabídkáchse dozvíte na jedinémpřehledném místě:www.saechsische-schweiz.de.Víte, že...... už zmíněná Malířskástezka – Malerweg, po kterémůžete putovat ve šlépějíchZingga, Graffa, Friedrichaa mnohých dalších tehdejšíchi pozdějších malířů, je dlouhásto dvanáct kilometrů? A ževede po obou březích Labe?Vydat se na ni můžete třeba zesaského městečka Pirna a pakšlapat několik dní a dojít ažněkam ke Hřensku a zase sev mohutném okruhu vrátit.Přesvědčte se sami nawww.malerweg.de.Už jste se konečně rozhodli, že se vydáte do Saského Švýcarska? Tak sláva– máte dvě stě let zpoždění... Rozeklaná a romantická krajina Labskýchpískovců je pozůstatkem někdejšího moře z geologického období křídya třeba takový Caspar David Friedrich, král německých romantických malířů,ji začal poznávat tak zhruba před těmi dvěma stovkami let. Moře tu sice dnesnenajdete, to dávno ustoupilo, ale to, co tu zanechalo, je prostě nádherné.Cesta jako malovanáPokud chcete navštívit opravdu všechna nejkrásnější místa SaskéhoŠvýcarska, vydejte se po slavné Malířské cestě, kterou vyšlapali umělcis vytříbeným citem pro divokost a krásu. A je docela možné, že i vy tusáhnete po tužce, nebo přinejmenším po foťáku, neboť i amatérskáfotografie se tady díky jedinečným sceneriím stává velmi rychle uměleckýmdílem. V každém případě tu máte šanci prožít jisté déja vu – některá skalníseskupení vám totiž budou bezesporu povědomá. To proto, že je znátez obrazů, které spoluvytvářely dějiny umění. K prvním malířům, kteří seodvážili do dříve nepoznaného světa skal, patřili v roce 1764 Švýcaři AdrianZingg a Anton Graff. Bizarní tvary a nálady krajiny jim natolik připomínalydomovinu, že brzy pokřtili Labské pískovce jménem Saské Švýcarsko.Jejich skici a obrazy zlákaly mnohé, aby se vydali do stejných míst. A tak sev Saském Švýcarsku zrodila turistika.Připlout jako KolumbusDo Saského Švýcarska můžetepřicestovat mnoha způsoby,nejkrásnějším z nich alebezesporu je připlout na parníkuplavební společnosti SächsischeDampfschiffahrt, která disponujecelosvětově největší a nejstaršíLiliensteinflotilou kolesových parníků. Vydejte sena výlet do Drážďan, projděte je křížem krážem, a pak se naloďte. Labe tu,cestou ze Saského Švýcarska, prochází obzvláště krásnou, sytě zelenoupříbřežní krajinou, vine se mezi majestátními horami a ohromujícímiskalními stěnami. Budete míjet malebné obce, romantické hrady a zámky,v hlavě vám bude vířit čas, a vy se propadnete do světa místních pověstía legend. Připlout sem ale samozřejmě můžete i po proudu, neméněpůvabným úsekem z Děčína nebo Hřenska. Celá oblast nabízí nekonečnémnožství způsobů, jak prožít dovolenou aktivně. Na lezce tu, v kolébcefree climbingu, čeká více než jedenáct set skal se zhruba osmnácti tisícilezeckými cestami. Lezecké kurzy, jak pro začátečníky, tak i pro pokročilé,jsou běžnou součástí celoroční nabídky. A pro ty, kteří raději pevně stojínohama na zemi, je zase k dispozici na čtyři sta padesát kilometrůznačených turistických cest národním parkem i spousta strhujícíchcyklotras. Opravdu srdečně jsou vítáni i všichni milovníci wellness, malebnélázeňské a rekreační vesnice a městečka jsou pro ně bez nadsázky rájem.Takhle vám to řeknu – můžete tu prožít jedinečnou zážitkovou dovolenouv krajině, která v Evropě jen těžko nachází konkurenci.

Legenda K MAPĚInformačnístřediskaDům Českého ŠvýcarskaInformační středisko a expoziceČeského ŠvýcarskaKřinické nám. 10, Krásná LípaTel.: +420 412 383 413Na Tokání – SaulaDolní Chřibská 284, Dolní ChřibskáTel.: +420 412 384 031Jetřichovice407 16 Jetřichovice (u autobusové zastávky)Tel.: +420 777 819 916Hřensko (budova OÚ)Hřensko 82, 407 17Tel.: +420 412 554 286Pravčická bránaHřensko 82 (areál Pravčické brány)Tel.: +420 412 554 286Česká Kamenicenáměstí Míru 73Tel.: +420 412 554 033MikulášoviceMikulášovice 1007Tel.: +420 739 432 734Děčín (budova knihovny)Karla Čapka 3Tel.: +420 412 532 227Šluknov (budova zámku)Zámecká 642Tel.: +420 412 332 711RumburkLužické náměstí 104Tel.: +420 412 331 171Jiřetín pod JedlovouNáměstí Jiřího 300Tel.:+420 412 379 336VarnsdorfOtáhalova 1260Tel.: +420 412 370 859Informační střediskav Saském ŠvýcarskuBad SchandauNationalparkZentrum Bad SchandauDresdner Str. 2 B, D-01814 Bad SchandauTel.: +49(0)35022 50240Bad SchandauTourist-Service im Haus des GastesMarkt 12, Bad SchandauTel.: +49(0)35022 90030Königstein(Haus des Gastes Königstein)Schreiberberg 2, D-01824 KönigsteinTel.: +49(0)35021 64607PirnaTouristService im Canaletto-HausAm Markt 1/2, D-01796 PirnaTel.: +49(0)3501 46570č. Místo str. č. Místo str.1 Rumburk 6 B7 31 Pivovar Kocour 42 C82 Lindava 8 F8 32 Cukrárna Dlask 43 C83 Nový Bor 9 F7 33 Růžová 44 D44 Kamenický Šenov 9 E6 34 Vlčí Hora 44 C65 Seifhennersdorf 10 C8 35 Hřensko 45 D36 Pravčická brána 13 D4 36 Pastýřská stěna 46 E37 Mezní Louka 13 D4 37 Belvedér 47 D38 Edmundova soutěska 13 D4 38 Tolštejn 47 D89 Tisá 14 E1 39 Jedlová 47 D710 Bielatal 15 D1 40 Kyjovské údolí 48 C611 Studený 16 D6 41 Jetřichovické vyhlídky 48 D512 Rozhledna na Studenci 16 D6 42 Horní Podluží 49 D713 Srbská Kamenice 18 E5 43 Lipová 49 A514 Hinterhermsdorf 20 C5 44 Sohland 49 A615 Kytlice 22 E7 45 JV Ranč 49 C716 Oybin 26 B8 46 Brtnické ledopády 49 C617 Rybniště 28 D7 47 Starý klub 50 E518 Doubice 29 C6 48 Na Vyhlídce – Mezná 50 D419 Brtníky 30 B6 49 Kyjovská terasa 51 C620 Rafty na Labi 32 E3 50 Hotel Zámeček 51 D621 Dům Českého Švýcarska 33 C7 51 Penzion Na Stodolci 52 D622 Zoo Děčín 33 E3 52 Krásná Lípa 53 C723 Golf Janov 34 D4 53 Bad Schandau 54 C224 Weesenstein 36 E1 54 Sebnitz 54 B425 Königstein 36 C1 55 Bastei 54 B126 Šluknovský zámek 37 A1 56 Kirnitzschtalbahn 55 C227 Chřibská 38 D6 57 Kuhstall 55 C328 Česká Kamenice 38 E5 58 Mikulášovice 56 B529 Jiříkov 39 B7 59 Labská cyklostezka 61 D330 Děčín 40 E3 Křížové cesty 58

1 2 3 4ASeverníBNárodní parkSaské Švýcarsko5554PirnaWeessensteinC25565357Národní parkSaské ŠvýcarskoKirnitzschD1037358236Mezná3348MeznLouka759MaxiãkyEOstrov9Tisá24Weessenstein2236 2030D8FLibouchecÚstí nad Labem20 kmFranad

5 6 7 844Kleinwelka4326Království29581419Brtníky46Křinice403449Kyjov21521Křinice31516Oybin10 km32íNárodní parkČeské Švýcarsko18451742415011Studen˘512739 38Studenec 737121347281543nti‰kovPlouãnicíSloupv âechách2Lindava

Půjčovna a prodejnaoutdoorového vybavení• Hřensko 131 • Tel.: +420 412 554 086 • E-mail: hrensko@hudy.czwww.hudy.czObecně prospěšná společnost České ŠvýcarskoKřinické nám. 1161/10, 407 46 Krásná LípaTelefon: +420 412 383 413E-mail: informace@ceskesvycarsko.czwww.ceskesvycarsko.czVydavatel: České Švýcarsko, o. p. s., Krásná Lípa 2013Autor textů: Rostislav KřivánekFotografie: Z. Patzelt, V. Sojka, R. Křivánek, J. Stejskal, T. Fúsek, M. Rak, J. Laštůvka, I. Šafus,J. Šťastný, K. Pech, E. Sedláček, R.Sedmík, S. Dittrich, R. Döring, T. John, Zámek Děčín,Nadace Hasse-Stiftung při Správě NP SS a archiv ČŠ o.p.s.Grafické zpracování, produkce a tisk: NOESIS s.r.o.NeprodejnéISBN: 978-80-87248-29-4Zakladatelé obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko: