učím se každý den - Mladá fronta

16. 7. 2012, číslo 06/12Zelená je dobráv příloze eko zen:Biodomy, BioreStauratér,Biojaponci a Biovodaduch jede evropoufotograf tomáš Železnýřádil S novým rollS--royce ghoStučím se každý denExkluzivní rozhovor s Billem Clintonem: Býval nejmocnějšímmužem světa a milovníkem hamburgrů. Dnes je z něj vegan,který pomáhá chudým farmářům.1ZENStylový měS íčník. v ychází S deníkem mladá fronta e 15

Zelená je dobráv příloze eko zen:Biodomy, BioreStauratér,Biojaponci a Biovodaduch jede evropoufotograf tomáš Železnýřádil S novým rollS--royce ghoSt1ZENStylový měS íčník. v ychází S deníkem mladá fronta e 15obsAhZEN MagazínStylový měsíčník.Vychází s deníkem E15Ač se ZENovému týmunepoštěstilo odletětdo teplých krajin, jakbylo původně v plánu,a fashion story s plavkaminafotila nakonec BáraPrášilová u čističkyodpadních vod v Bubenči,nálada zůstala plážováa ramena jsme sistihly na té dámskéjízdě spálit všechny.Země, která vás navždy uchvátíPoznejte s námi to opravdové MarokoŠÉFREDAKTORJan Müller, 225 276 391(mullerj@mf.cz)ZásTupKyNěŠÉFREDAKTORAKatarina Černá, l. 334(cernak@mf.cz)EDITORMilan Vidlák (vidlak@mf.cz)REDAKTORKAHana KůrováART DIREcTORSamuel KubínFOTOgRAFOvÉBára PrášilováTomáš ŽeleznýRETuŠÉřIMichal Žák, Libor Horyna,Daniel Procházka, MilanKubička, Lenka HorákováINZERcEDavid Korn (ředitel),225 347 250Markéta Herianová(Group sales manager),225 276 282, 725 512 023e-mail: prijmeni@mf.czgENERálNí řEDITElDavid HurtaMARKETINgHana Holková(ředitelka), 225 347 276Štěpánka Hejlová(Brand Manager)225 347 419DIsTRIBucEKateřina Piškulová(vedoucí) 225 276 137vyDAvATElMladá fronta a. s.Mezi Vodami 1952/9143 00 Praha 4 – ModřanyIČ: 49240315vycHáZí 16. 7. 2012TIsKáRNAEuroprint a. s.Evidenční čísloMK ČR: E 15724ISSN 1210 – 3756cITáT číslAUsvědčenímajitelůús pěšnýchkokain barůodhalilo,kde končilyšesticifernébonusyfinančníchkouzelníkůze City.Esej dopisovatelkyZENu Zuzany Cimalovéo spojených národechlondýnských na str. 30.učím se každý denExkluzivní rozhovor s Billem Clintonem: Býval nejmocnějšímmužem světa a milovníkem hamburgrů. Dnes je z něj vegan,který pomáhá chudým farmářům.OBálKAFoto: Profimedia6 de luxe Krása zkrátka nenízadarmo8 pražský chodec Tipyna skvělá místa10 rozhovor Exkluzivníinterview s Billem Clintonem16 reportáž Duch jede Evropou– zuřivý fotoreportér Tomᚎelezný osedlal Rolls-Royce24 detail Kloboučnice JolanaKotábová: Nech na hlavě28 olympiáda Londýnsképanoptikum v objektivuVeroniky Lukášové. Plus esejod londýnské dopisovatelkyZuzany Cimalové.32 můj svět, můj stylMarketingová manažerka TVPrima Denisa Schulzová34 jím, tedy jsem KateřinaHicks umí skvěle psát o svémskvělém letním salátu36 moje móda Co se má Čechučit od Itala38 fashion Kočka narozpáleném pražském betonu44 svět krásyPrvní Avon Lady – generálníředitelka kosmetickéhogigantu Beatrice Radu46 zelený ZEN Biorestauratérz paláce Roman Řezníček.Biokosmetika z rýže.Biovoda z vodovodu.A biodomy, kampošťák účty za energiiskoro nenosí56 svět podle EvySladkoslaná Provence – krajnekonečné kulinářské rozkoše60 chytré penízeBankéř Petr Vitáseko alchymii vztahů, kterése vytvářejí na golfu62 pražské čtvrtiTroja – Ve stopáchRámusáka64 prázdninyPěkně do zlatova – produkty66 na konec Fejeton JanaBílého o tom, proč jsmeztratili a zatratili mýtyVšechna vydání magazínu ZEN si můžete prohlédnout nahttp://zpravy.e15.cz/archiv-priloh/zen-magazin▼ A120003685Letovisko AgadirOchutnejte nejoblíbenější letovisko Agadir a poznejte tajuplné město Marrakéš.Ani jedno ani druhé vás nenechá v klidu a budete mít chuť se stále vracet.CK Blue Style jako jediná načeském trhu létá přímo doAgadiru, kde disponuje nejširšínabídkou ubytovacích kapacit.AGADIR – „perla marockého pobřeží”je nejoblíbenější marocké letoviskos několikakilometrovou písečnou plážía 300 dny slunečního svitu v roce.MARRAKÉŠ – drahokam umístěný v krásnépřírodě u pohoří Atlas. Město, které vás pohltínejen svou fascinující architekturou a tradičníarabskou atmosférou.Marrakéš04ZENOn-line objednávky na www.blue-style.cznebo na telefonu 226 036 036CESTUJTE S TÍM, KDO SE VYZNÁ

dE luxEHvězdný prachMódní značku Fendizaložila v roce 1918Adele Caragrande.Název Fendi všakvznikl až v roce 1925,kdy se Adele provdalaza muže jménemEdoardo Fendi. Od tédoby je synonymempro luxusní módua doplňky pro moderníměstskou ženu.Kabelku Fendi Baguettepořídíte za 41 000 Kč.Diamantová komplikacePatek Philippe představuje první věčný kalendářurčený dámskému zápěstí. Obrovský úspěch dámskéhochronografu představeného na podzim roku 2009 totižpotvrdil, že fascinující svět komplikací je čím dál přitažlivějšíi pro ženy. Dámská kolekce velkých komplikací PatekPhilippe se tak rozšiřuje o model s věčným kalendářem,který spojuje vysoké hodinářství a velmi ženský design.K dostání exkluzivně v hodinářství Carollinum za1 959 000 Kč.PodmořskázooŽelva z růžovéhozlata je součástí letníkolekce Mořský světod Boucheron. Ploutvekarety jsou osázenydiamanty, oči rozzářilyzelené smaragdya krunýř tuží růžovýkřemen.Cena 360 000 Kč.Jediná pravdaHistorie tradičnípolské vodkyvyráběné v jižníchKarpatech sahá aždo roku 1743. Dnesse tato prémiovávodka vyrábív malých destilačníchzařízeních poddohledem již šestégenerace rodinyjménem Kulak.Na světovýchvýstavách bylajiž dvakrátvyhlášenanejlepšívodkou světa.Cena za lahev(1,75 l) je2234 Kč a jek dostánív BARTIDABar & Shop,Havelská 25,Praha 1.Rodinné stříbroFrancouzská rodinná firma Christofle se proslavila stříbrnýmipředměty pro královské rodiny. Napoleon III. si u ní objednalsvé reprezentativní stříbro a významnými klienty ze zahraničíbyli například mexický císař a ruský car. Pokud se chystáteinvestovat do rodinného stříbra, můžete navštívit pražskýConcept Store Potten & Pannen, Újezd 25.Vanilková zahradaAqua Allegoria Lys Soleia od Guerlain je poctou letnípřírodě. Připomene vám exotickou zahradu s tropickýmovocem. Vůně palmových listů, citrusů a bergamoturafinovaně doplňuje vanilka a pižmo. K dostání vevybraných parfumeriích, cena 2100 Kč (125 ml).▼ A120005870BOSS StorePraha 1 Na Příkopě 6BOSS StoreLetiště Ruzyně terminál 1 odletová hala ABOSS StoreLetiště Ruzyně terminál 2 odletová hala C06ZEN

pražský chodEcsedmtipů na skvělámístaPřipravila Katarina ČernáIlustrace Veronika JirouškováStřihněte Si výStřihAntala Staška 77, Praha 4V BcD Clinic si dámy mohoudopřát šetrný způsob zpevněnípleti v oblasti krku a dekoltuza pomoci mikrojehličkovéradiofrekvence s okamžitýmefektem. Zákrok je téměřbezbolestný, ba hřejivý.masáž dušeHolušická 2, Praha 4Nechte se hýčkat ve wellnesscentru Soul Spa. Mhouřit očimůžete třeba u medové aromamasáže nebo na masážíchléčebných. Kompletníkosmetický servis a privátnísauny vám dodají zpětztracenou energii.V rytmu nádheryVoršilská 6, Praha 1Za jemného osvětlenía moderní hudby simůžete zajít na svůjoblíbený koktejl doGroove baru, kde vámmajitelé, kteří vás zdei obslouží, ochotněvymyslí drink podlevašich představ.Bar je vyhledávanýzejména pány prosvou početnoudámskou klientelu.Francouzská magieSmetanovo nábř. 18, Praha 1Vaše chuťové pohárky chtějí také na dovolenou.Pošlete je na ni do restaurace Bellevue, kde přes létohostuje gastromág Nicolas Sale. Nechte se očarovatnapříklad mušlemi svatého Jakuba a ústřicemi nebohovězí filetou ze svíčkové Charolaise.tutti Frutti nookyNG Myslbek, Ovocný trh 8,Praha 1Česká společnost Fruitisimopřipravila ovocný útokv podobě přírodníchzmrzlinových pochoutekNooky. Zchlaďte sebez výčitek svědomíz nadbytečných tukůa připomeňte si chuťdovolené přímo v centruPrahy.Želva na příKopěNa Příkopě 3, Praha 114. června otevřela Carpisa,italská značka moderních kabeleka zavazadel, svou novou zelenouprodejnu. Zabarvování vašeho šatníkudo nové sezony vám zpříjemní krátkýdoprovodný program.Zelená Se KajetánKaRadimova, Praha 6Brány zrenovovaného parku Kajetánka se12. 6. otevřely veřejnosti spolu s barokníoranžerií, jež letos slaví 400. výročí.Užít si zeleně a nasávat léto můžetena zahrádce restaurace Vila Kajetánkave znovuzrozené anglické zahradě.▼ a12000381808ZEN

RoZhovoRBillužneníjakýBylText Hana Kůrováa Natalie Kvačková SipulaFoto ProfimediaJako prezident bylproslulý svou láskouk hamburgrům. Dnesje z něj vegan. Přinedávné pražskénávštěvě americkéhoexprezidenta s nímZEN jako jediný časopisudělal rozhovor:o hrabivých bankéřích,tréninku mozku,bulharském jazzu…„Každý den se snažím naučitnové věci. Náš mozek, i kdyžse kolem třicítky začnezmenšovat, je schopen vytvářetnové neuronové sítě, jinýmislovy nové kanály pro učení, ažtéměř do sedmdesátky,“ říkápětašedesátiletý Clinton.10ZENZEN11

Billovy plusy...USA zažívaly za jeho vládyekonomický boom. Míranezaměstnanosti či podílobyvatelstva pod hranicíchudoby byly na nejnižšíúrovni posledních desetiletí.Ekonomika vytvořila za jehoéry přes 20 milionů novýchpracovních příležitostí.Podařilo se mu rovněž držetna uzdě deficit státníhorozpočtu.Snaha o mírové řešeníizraelsko-palestinskéhokonfliktu, která vedlak podepsání mírovédohody Jásirem Arafatema Jicchakem Rabinem....a minusyAféra Whitewater – Clintonbyl podezřelý, že byl sesvou ženou zapleten donezákonných transakcí firmyWhitewater Development, ježbyla vytu ne lována. Následněbyla pozornost umněodvedena prezidentovýmisexuálními skandály.Glass-Steagallův zákonod sebe oddělil komerčnía investiční banky. Jehozrušení v roce 1999 vedlok nekontrolované spekulacibank a dnešní krizi.Podpora v kampani jehoženy Hillary. Od exprezidentase čekalo mnohem víc, alesvou roli příliš nezvládl.Pomalu mu táhne na sedmdesát. Oválnoupracovnu Bíleho domu nazývalsvou kanceláří a po pravidelném jogginguse občas stavil na šťavnatý hamburger.Dnes se živí převážně veganskou stravou a přejesi, aby mu bylo znovu dvacet a měl dost času zjistit,jak je to s životem na jiných planetách. BillClinton nedávno znovu navštívil Prahu, aby zdemluvil na Energy Gas Storage Summitu 2012,pořádaném CE Group. V posledních letech hovoříhodně. Jak sám říká, nejlepší na tom, že užnení prezidentem, je, že může říkat, co se mu zachce.O posluchače nemá nouzi, ve Španělskémsále Pražského hradu mu naslouchaly na dvěstovky pečlivě vybraných hostů.Veřejné proslovy patří, vedle práce pro vlastnínadaci, k hlavním Clintonovým činnostem.I díky nim si, jak připouští ve své autobiografii,konečně vylepšil ekonomickou situaci. V roce2010 přesáhly jeho celkové výdělky 75 milionůdolarů. Bývalý americký prezident nevypadalpři vystoupení v Praze tak, jak si ho pamatujemez nesčetných fotografií. Zjevně se řídí poznáním,kterého se mu dostalo na střední škole: staršílidé výrazně prodlouží svou naději na dlouhověkost,pokud sníží množství přijímané potravy.Podstatné je ale Clintonovo charisma – jehopřítomnost má na člověka velmi uklidňující účinek.Když se vám podívá do očí, přestanete býtokamžitě nervózní.Vaše poslední návštěva v Praze proběhla zasmutných okolností, přijel jste na pohřebVáclava Havla. Předtím jste tu ale byl několi k­rát. Co se vám vybaví, když se řekne Praha?Poprvé jsem přijel do Prahy, když mi bylo 23 let.Strávil jsem tady druhý týden roku 1970 a pamatujisi na tu návštěvu velmi dobře. Když na nimyslím, vybaví se mi hluboká touha lidí po svobodě.Nemluvil jsem česky, ale mohl jsem s lidmimluvit německy. Byl jsem tehdy chudý studenta jen tak se potuloval po ulicích a potkával spoustumladých lidí jako já.Druhá návštěva, na kterou myslím, je spojenas hudbou. Když jsem přijel v roce 1994, zrovnami zemřela matka. Prezident Havel mě tehdyvzal do jazzového klubu. Kdysi jsem se skoro stalmuzikantem. Po maturitě jsem v Americe získalvíc hudebních než akademických stipendií. Vždymě fascinovalo, jak se jazz, zejména v menšíchevropských zemích, uchytil. Na konci čtyřicátýchlet a začátku padesátých nejdříve ve Skandinávii,pak se posunul na jih do střední Evropy, a dál doRumunska a Bulharska, kde jsem dokonce slyšeljeden z nejlepších jazzových koncertů v životě.Nějak jste dokázali projít různými stadii rockovéhudby až do její současné podoby, nikdy jste senevzdali Dvořáka a Smetany a udrželi i jazz jakopopulární hudební formu.A třetí věcí, která se mi vybaví, je večeře, kteroujsem měl s prezidentem Havlem a se svou dceroukrátce poté, co jsem skončil v úřadu. Bylo tov malé kavárně na břehu řeky, nepamatuji si jméno.Bylo to nádherné místo a to, co řeknu o něm,se dá vztáhnout na celé město. Staré a nové sídlív tom místě společně, stejně jako v srdcích lidí.Spousta lidí si myslí, že kvůli věrnosti ke kořenůma identitě musí odmítnout možnosti moderníhosvěta. Pravda ale je, že z dlouhodobé perspektivysi právě tu identitu a kořeny můžeme udržet,pouze pokud přijmeme realitu moderního světa,včetně zvyšující se etnické diverzity, která jenevyhnutelná, když lidé mají možnost cestovata svobodně se pohybovat napříč hranicemi.Který světový vůdce vás nejvíc inspiroval?Byl jsem si velmi blízký s Jicchakem Rabinem,s nímž jsem pracoval osm let a téměř se nám podařilodosáhnout konečného mírového uspořádánípro Izrael a Palestinu. Měl jsem Rabina rádjako málokoho. Jeho osobnost byla doslova magická.Zabil ho jeho izraelský spoluobčan, protožeJicchak Rabin chtěl budoucnost sdílených příležitostía zodpovědnosti s Palestinou. V den, kdyjsme v září 1993 podepsali mírovou dohodu v Bílémdomě, se se mnou vrátil sám zpět do domu.Podíval jsem se na něj a ptám se: „Jicchaku, pročjsi to udělal?“ Odpověděl mi: „Kvůli Arafatovijsem musel pohřbít spoustu mladých Izraelců,ale jejich děti jsou jako naše děti. Zaslouží si budoucnost.Pokud jim nedáme stát na západnímbřehu v Gaze, jednoho dne budou početnější nežmy. Pak, pokud všichni budou mít hlas, už Izraelnebude sionským státem nebo nebude demokracií.Tuto volbu si nemohu dovolit udělat, takžejim dám stát.“ Pak se usmál a dodal: „Ale předtím,než to udělám, chci z toho udělat co nejlepšíobchod.“ A za to jsem ho měl tak moc rád.Mám rád i Nelsona Mandelu. Snažím se do Afrikyzajet každý rok kolem jeho narozenin. Mandela,Gándhí a Havel jsou podle mě jediní třilidé v moderní historii, kteří vedli zcela mírovérevoluce. V naší zemi udělal pro občanská právato samé Martin Luther King. Mandela je velmizajímavý chlápek. Je velmi starý a nemůže se mochýbat. Obdivuji, že i po tom všem, čím si prošel,dokázal být skvělým přítelem a člověkem. Nikdyneztratil cit pro běžné věci v životě. Kvůli vzdálenostimezi Jižní Afrikou a USA jsme si častovolali v hodně zvláštní hodiny. Nikdy se nezapomnělzeptat na Hillary a naši dceru. Pokud volalpřed desátou večer, vždy chtěl mluvit s Chelseaa musela mu slíbit, že bude dělat úkoly do školy.Přemýšlejte o tom. Občas ti největší lidé jsou ti,kteří nikdy nezapomínají na drobné věci v životě.Jednou jsem se Mandely zeptal: „Madiba,“ cožje jeho přezdívka v jazyce Xhosa, „jsi velký muž,ale také velmi chytrý politik. Byl to dobrý politickýtah pozvat své věznitele na inau guraci, byla todobrá politika dosadit do vlády vůdce tvé stranyPrvnítenorsaxofonvyrobilbelgičanadolPhe saxv roce 1848.Já mám Jedenz roku 1861vyrobenýv Paříži. hraJePohádkově.12ZENZEN13

Díky, pane. „Nikdy jsemnečekal, že by mi někde mohliudělat tak velkou sochu,“prohlásil Clinton o téměřtříapůlmetrovém artefaktu,když sebe sama odhaloval v roce2009 v kosovské Prištině.a také vůdce opozičních stran, kteří je věznili.Řekni mi ale pravdu. Poslední den, když jsi kráčelke svobodě, jsi je přece musel nenávidět.“ Podívalse na mě a řekl: „Samozřejmě že jsem je nenáviděl.Šel jsem cestou ke svobodě a všechna tanenávist se ve mně vzdouvala. Vždyť mě fyzickyi emocionálně týrali, zničili mé manželství, neviděljsem vyrůstat své děti, ztratil nejlepší léta.Ano, nenáviděl jsem je a hrozně jsem se také bál,protože jsem tak dlouho nebyl svobodný.“ Já bylv té době ve velkém sporu s republikány v Kongresu,a on dodal: „Když jsem nasedl do autaa projížděl ven bránou, uvědomil jsem si, že budu-lije i dál nenávidět, budu dál jejich vězněm.Chtěl jsem být svobodný, a tak jsem to nechalbýt. A ty bys měl taky.“Helmut Kohl byl úžasný lídr. Podle mě možnánejdůležitějsí vůdce v Evropě po druhé světovéválce, protože podpořil znovusjednocení Německa,byl velkým zastáncem ruské demokraciea zasadil se o vznik Evropské centrální banky,která, ač nyní pod palbou, je pro Evropu pořádpřínosem.Před víc než deseti lety jste založil nadaci,která nejdřív podporovala začínající podnikatele,a pak se její záběr rozšířil na tématajako HIV, malárie a chudoba. Jaké jsou jejídalší cíle?Důvod, proč jsem založil nadaci, byl, abych zjistil,zda mohu přispět k řešení problémů, kterémě tížily jako prezidenta, v oblastech, do kterýchmohu zasáhnout i bez této funkce. Pořádmi záleží na situaci na Blízkém východě, ale užto není moje práce. Občas mluvím s přáteli z Izraelea Palestiny, snažím se pomoci, ale nemámtam již žádný vliv. Když se nám však podařilosnížit cenu generik proti AIDS z 500 dolarů na90 a dětské léky z 600 dolarů na 60, uvědomiljsem si, že díky lidem, které znám, zkušenostem,které mám, a odhodlání mohu udělat řadu dobrýchvěcí. Podíval jsem se tedy na problém dětskéobezity v USA, která ohrožuje naši budoucnost.A není problémem jen u nás. To samé jsem začaldělat i v otázce změny klimatu. Věřím, že změnaklimatu je hrozivým problémem, který má potenciálzmařit budoucnost mnoha lidí. Dokudale nenajdeme ekonomicky funkční způsob, jakse s tím vyrovnat, vždy budeme mít výmluvupro to vůbec se tím nezabývat. Se svou nadací sejednoduše snažím řešit problémy tohoto typu.Věnuji se i Clinton Global Initiative, která jednouročně pořádá setkání hlav států, korporací,filantropů či neziskových skupin z celého světa.Pokud se chtějí účastnit i následující roky, musejíudělat závazek a dodržet ho. Od roku 2005 jsmetakto zrealizovali závazky za téměř 70 miliarddolarů a můžeme zdokumentovat 400 milionůživotů, které se díky tomu hmatatelně zlepšily.To je možná to nejdůležitější, co jsem kdy v životěudělal. V následující dekádě se chci věnovatzemědělství, protože vím, jak zdvojnásobit,ztrojnásobit a možná i zčtyřnásobit příjem faremv chudých zemích. Na světě máme sedm miliardlidí, a dokonce i v USA , kde se potýkáme s obezitou,nemají lidé kvůli krizi v některých nejchudšíchoblastech dostatek jídla.Jste pořád velmi aktivní. Jak dnes vypadá váštypický den?Všichni víte, že má žena hodně cestuje, takžejsem doma většinu času sám. Den, kdy jdu dokanceláře v New Yorku a mám tam schůzkutřeba v 9 hodin, vypadá asi takto: Ráno vstanua zhruba dvě hodiny každé ráno strávím tím, žečtu a studuji základní ekonomické a společenskéudálosti. Projdu patery šestery americké noviny,nějaké blogy, které mají dobré informace, a časopisy.Jednoduše dvě hodiny denně studuju.Potom, když někde mám proslov, zřídka mluvímo minulosti. Chci mluvit o budoucnosti a dátlidem rámec, ve kterém mohou nad věcmi přemýšlet.Myslím, že by bylo špatné jezdit po světěa nevědět, co říkám, takže se musím učit. Potése snažím jít na hodinovou procházku nebo sinějak jinak zacvičit. Mám dva psy a musím dbátna to, aby byli šťastní. Pokud cestuji, čtu knihy,na to mám jinak bohužel málo času. Každý dense snažím naučit nové věci, jít někam, kde jsemnebyl. Je povzbuzující vědět, že každý z nás můžebýt aktivní a produktivní mnohem déle, než jsmesi mysleli. Dnes víme, že náš mozek, i když se kolemtřicítky začne zmenšovat, je schopen vytvářetnové neuronové sítě, jinými slovy nové kanálypro učení, až téměř do sedmdesátky. Podmínkouale je, že budeme dělat nové věci. Například jste--li osmašedesátiletý fyzik, bude pro vás lepší vzítsvou vnučku na hodiny klavíru a učit se hrát s nínež se snažit vyřešit fyzikální problém. Novýmivěcmi rozvíjíme svůj mozek, takže se je snažímdělat každý den.Jako každodenní student asi čtete i o situaciv Evropské unii. Pokud byste měl šanci seděts evropskými lídry, co byste jim řekl?Většina Řeků, lidí, kterých se ptali na ulici, říkají:„Víme, že nemáme dostatečně transparentní vládu,víme, že musíme mít poctivý příjmový systém,víme, že musíme udělat reformy. Ale pokududěláme všechny tyto věci a každého následujícíhoroku budeme chudší než rok předcházející,protože zde nejsou žádné příležitosti k růstu,proč bychom měli nést náklady s reformamispojené?“ Já jsem tedy pro víc růstu nyní a dlouhodobějšíplán šetření. Bankéři by to měli chtíttaké. Pokud budou nadále tlačit všechny, abyplatili nyní, když nemají peníze, budou si samiuzavírat budoucí možné investiční přiležitostia sami sebe ochuzovat. Doufám, že v této otázcemám jistou kredibilitu. Americký veřejný dluhvzrostl čtyřiapůlkrát předtím, než jsem se stalprezidentem. A čtyři poslední roky, kdy jsem bylprezidentem, jsme měli čtyři přebytkové rozpočtyza sebou poprvé za sedmdesát let. Když jsemúřad opustil, vrátili jsme se ke staré eknomicképolitice a znovu zdvojnásobili dluh země. Nenávidímvšechny dluhy, ale jednoduše se nelzevrátit k finanční zodpovědnosti bez toho, anižpokryjeme dluh a budeme mít prorůstovou strategii.Pokud se musíte uskromňovat a neexistuježádná soukromá ekonomická aktivita, příjmypůjdou dolů více, než lze omezit náklady, a budetev pasti. Přesně tam je Řecko, přesně tam můžeskončit Španělsko a Itálie. Všechny tyto země potřebujíreformy.Co považujete za svůj největší úspěch v úřaděprezidenta Spojených států?Nejdůležitějším úspěchem nebylo to, že Spojenéstáty měly nejdelší období ekonomické expanzev historii, ale to, že benefity z tohoto období bylyširoce sdíleny. Jedinkrát od sedmdesátých let aždo dneška příjem 20 procent nejméně vydělávajícíchstoupl percentuálně stejně jako příjem20 procent nejvíce vydělávajících. Stonásobněvíce lidí se posunulo z chudoby do střední třídyza mé administrativy než za administrativyprezidenta Reagana, kdy počet pracovních místrostl. Většina úspěchů v zahraničí spočívala vevytváření nových sítí pro spolupráci, rozšířeníNATO, vytvoření Asijsko-pacifické unie, oživeníspolupráce mezi Amerikami a závazek k zóněvolného obchodu od severu Kanady až po jihArgentiny. Vždycky jsem ale věděl, že Spojenéstáty budou mít pouze velmi krátké období jakojediná světová ekonomická, politická a vojenskávelmoc. Snažil jsem se tedy pro své děti a vnukyvybudovat svět, ve kterém budeme jednou z vedoucíchmocností, ne ta dominantní. Protoženebude existovat pouze jediná dominantní supervelmoc.Jak je to dnes s vámi a saxofonem?V době, kdy jsem odešel z Bílého domu, se mi podařilozískat nejvzácnější hudební kousek, kterýmám. První tenorsaxofon byl vyroben Belgičanemz Dinantu, který se jmenoval Adolphe Sax,v Paříži v roce 1848. Mám jeden saxofon, kterýbyl vyroben v Paříži v roce 1861 a hraje pohádkově.Já sám nyní nehraju tak často, jak jsem hrával,ale chci to v letošním roce napravit. Když měOSN požádala o práci na Haiti, jel jsem tam ráda moc se mi tam líbilo, ale ten dlouhý čas, kterýjsem tam strávil, zanechal stopu na mé hře nasaxofon a na mé golfové holi. Obojí si chci letosvynahradit, snad se to podaří.nBill a Hillary. On si čtekaždé ráno noviny a staráse o psy, aby byli šťastní,ona v pozici ministrynězahraničí řeší situaci v Sýrii.Autorka rozhovoru NatalieKvačková Sipula a B. C.14ZENZEN15

EportážDuchjedeEvropouFotograf Tomáš Železný si pohrál s novýmmodelem rolls-royce. Od Brennerskéhoprůsmyku až na Francouzskou riviéru...Text Michal KodymFoto Tomáš ŽeleznýPasso dello Stelvio. Nejvýšepoložený silniční průsmyk,i přesto nás překvapily kupysněhu. Tuhle silnici ohodnotilslavný pořad Top Gear jakonejzábavnější evropskou silnicivůbec. S rolls-roycem nám alepřišly zábavné všechny silnice.16ZENZEN17

Je to jízda, při které nicneslyšíte, a že běží motor,poznáte jen podle budíků.Jeden budík jde dokonceobráceně, tedy proti směruhodinových ručiček, a ukazuje„power“ – kolik procent sílymáte k dispozici. Jedete-linapříklad 160 km/h, stálezbývá devadesát. Focení naJochpassu (ve směru na Bormio)u stánku s občerstvením senelíbilo majiteli, turisti si všaknestěžovali (fotograf ZENuTomáš Železný na snímkunahoře).Vlevo zastávka v Provencea autor textu Michal Kodym.18ZENZEN19

Jako ve stíhačce působíinfografika, kde se promítajíúdaje o jízdě přímo načelním skle. Fotografie bylapořízena tak, že její autorpoložil malý foťák na volantvozu. Ten byl i při rychlosti160 kilometrů v hodině takstabilní, že se ani nehnul.Rolls-RoyceGhost v číslechMotor: V12, 6592 ccm,dvojité přeplňování, max.výkon 420 kW/571 k, max.kroutící moment 720 NmMaximální rychlost:omezená na 250 km/h,zrychlení z 0 na 100 km/h4,9 sRozměry: 5399 x 1948 x1550 x 3295 mm (délka xšířka x výška x rozvor)Objem kufru: 490 lPohotovostní hmotnost:2360 kgPrůměrná spotřeba:13,6 l/100 kmPřední a zadnípneumatiky: 255/45 R20a 285/40 R20Základní cena: cca5,6 milionu korun, testovanáverze cca 9 868 000 KčVidět hubeného mladého muže začátkemkvětna pobíhat po zasněženémpasu ve výšce 2000 m n. m. jen v tričkuokolo auta, budete si myslet, že je to blázen.Co však člověk neudělá pro to, aby nafotil legendárníRolls-Royce Ghost.V Mnichově na letišti, v místním hotelu, nás uvítalFrank. Dokonalý manažer od firmy vyrábějícídokonalá auta. Při ranní snídani jsme dohodliplán cesty, dostali základní instrukce a venkui klíčky. Klíčky od rolls-royce! Tak to bude jízda,pomyslel jsem si v duchu a usadil se na místo spolujezdce,zatímco náš fotograf se ujal řízení.Interiéru dominuje bílá kůže v kontrastus tmavým dřevem. Na palubní desce svítí maláobrazovka s navigací a ovládáním většiny funkcí,další dvě obrazovky jsou umístěné vzadu naopěrkách předních sedadel. Zadní sedadla jsoukromě polohovatelnosti vybavena také třemimasážními programy. Asi je budeme potřebovat.Dostali jsme sice limuzínu, která u násstojí 10 000 000 Kč, a můžeme si s ní dělat, cochceme, protože jsme vlastně lordi, bohužel setoho ale spíš děsím. Za den a půl musíme ujet965 kilometrů a ještě celý den fotit. A hlavně toani neškrábnout.Jen co jsme vyjeli na dálnici, otestovali jsmezrychlení. Při pohledu na tachometr, kterýukazoval 240 km/h, jsem byl poněkud překvapen.Klid. Naprostý klid. Jede opravdu jakoduch. Člověk přitom může poslouchat Mozarta.Audio systém tohoto auta je totiž takéfamózní.Myslím na Frankova slova. Ráno nám říkal:„Zakladatel firmy měl ve Francii kousek odSaint-Tropez malý dům, kam rád jezdíval. Protostvořil tento automobil. Cestoval vždy přesnoc z domovské továrny v Anglii až na pobřežíStředozemního moře. Jak říkal, 900 km s tímtoautomobilem není žádná vzdálenost.“Při jedné přestávce jsem zůstal u auta na odpočívadlesám, když mě obstoupila skupinkaněmeckých důchodců. Začali obhlížet vůza vyptávat se. Auto se stalo rázem centrem pozornosti.Anglicky jsem jim řekl, že jedeme nadvoudenní dovolenou. Byli poměrně udivení,ostatně to já také. A když jsem vyndal z kufruigelitku s nápisem Tesco, vypadalo to, že seo některé seniory pokusí infarkt. Již se na nicneptali a já v klidu posvačil.Mít to v malíčkuFotograf Tomáš rozhodl, že jedeme dělat fotkyna Passo dello Stelvio. „Kámen, výška, mrakya to auto, to bude něco.“ Až na to, že tambylo několik stupňů pod nulou, to stálo za to.S menšími problémy jsme našli malou silničku,která stoupala strmě nahoru, a člověk senestačil divit, kolik sněhu může být v půlcekvětna. Nahoře jsme několik hodin pobíhaliokolo auta, jezdili nahoru dolů, otvírali dveřea zase je zavírali, stáli jako modelové. Bez jídlajsem vždycky trochu hysterický, a tak koš plnýdobrot na cestu, který nám Frank slíbil, avšaknedal, zapříčinil menší hádku.Tiše jsem seděl na zadním sedadle, koukal do20ZENZEN21

I cesta může být cíl. Přijíždíme na Francouzskouriviéru, kde je rolls celkem běžný dopravní prostředek.A kdybychom věděli, jak bude vypadat sídlo Rolls-Roycenedaleko Nice, jeli a fotili bychom rychleji. Místo očekávanékanceláře jedno z nejluxusnějších míst Riviéry s bazénya jinými lákadly. Užili jsme si ho asi dvacet minut.Na druhou stranu, jízda rollsem je jízda rollsem...tmy a říkal si, jak to ten Tomáš může zvládnout.Celý den nespal, nejedl, vstával v šestráno a pojede nejméně do šesti do rána na venkovza Nice, kde máme rezervovaný hotel.Já toho schopen nebyl. Usnul jsem na tři hodiny.Probudím se a koukám, jak se řítíme skrzekrátké tunely ostrými zatáčkami pobřežnídálnicí už někde ve Francii. Tomáš nevypadávůbec unaveně, dokonce říká „koukni na to,jedu sto padesát a řídím to malíčkem i v těchzatáčkách“.Zastavujeme na čerpací stanici a tankujeme.Spotřeba je obrovská – již druhá plná nádrža ještě nejsme v cíli. Do hotelu dorážíme předsvítáním za lehkého deště. Od recepce jedemegolfovým vozítkem rozlehlým parkem řadoubungalovů. Objednáme si ještě snídani, a zachvíli už v pravidelném rytmu odfukuji a otevřenýmoknem nasávám čerstvý provensálskývzduch. Po krátkém spánku a další velice příjemnésnídani opět vyrážíme. Aspoň na recepcijsem došel pěšky, musel jsem se trochu projít.Velice překvapený vrátný není zvyklý, že místníklientela chodí pěšky. Mohu vám připravitvůz. Které auto? Ukážu na parkoviště, kterémuvévodí náš rolls. Chvíli na mě kouká, jestli sinedělám srandu. Jó, pane, život je jedno velképřekvapení.Dnes chceme otestovat na šotolině tlumičea výkon motoru. Pod kapotou pětimetrovéhoobra se ukrývá dvanáctiválec o objemu 6,6 litrua výkonu 571 koní. Na polní kamenité cestě sechová auto stejně jako na dálnici. Velkou zásluhuna tom mají speciální vzduchové měchy,které vyrovnávají nerovnosti a zamezují přenosuhluku do interiéru. Malá projížďka po francouzskémvenkově byla nejkrásnější částí cesty.Bohužel, náš čas se nachýlil a musíme do Nicerollse vrátit. Auto, o kterém snad mohu říct, žemá duši.nA12000398322ZENZEN23

dEtail[jolana kotábová]Autorka Hana Kůrovási vyzkoušela nejnovější letníkousky Jolany Kotábové.Nech na hlavěKdyž tato odvážná modistka před dvěma lety navštívila v Londýněvýstavu klobouků, řekla si, že něco takového v Praze chybí.Dnes má kloboučnický ateliér na Malé Straně.Text Hana KůrováFoto Tomáš ŽeleznýNajít ji není jen tak. Ateliérv útrobách do mu U Zelenéhočaje v Nerudově ulici postrádáatributy vyhledá va ných obchodníchprostor. Žádná vý loha, žádný vývěsníštít, dokonce ani okno na ulici. O to vícšarmu se skrývá uv nitř. Pečlivě rekonstruovanálavice po příbuzném z Vídně,okno do zahrady a všude dřevěnéhlavy s klobouky.„Nejsem kloboučnice,“ usmívá se JolanaKotábová, která si za své jméno píšeoznačení modistka, „kloboučnice děláklobouky v automatizované výrobě,mo distka naopak vše od návrhu až poposlední detail zpracovává ručně.“ Jolanamá ráda i výstižný výraz milliner, který vestředověké angličtině označoval člověka z Milána,odkud se tradičně importovaly kloboučky,krajky a další luxusní zboží. I přes desetiletí praxeJolanu k vlastnímu byznysu „nakopla“ až výstavaklobouků v Londýně před dvěma lety, organizovanáguru všech modistů Stephenem Jonesem.„Uvědomila jsem si, že v družstvu modistek sicevše děláme ručně, ale pořád se opakujeme. Teprveteď si můžu dovolit být mírně extravagantní.“A teprve nyní se opět zvedá poptávka, jejíž prudkýpokles, spolu s růstem nákladů, stál v 90. letechza pádem mnoha kloboučnických salonů.Jolaniny zákaznice se rekrutují hlavně ze staršíchdam, které nosily klobouky odjakživa, a mladégenerace. „V 50. letech byl klobouk považován zaburžoazní přežitek a stal se znakem buřičů. Lidé,„Na jeden plstěný kloboukjsou potřeba minimálněčtyři králičí kožky.“kteří jej tehdy nosili, ke mně chodíi teď. Bez klobouku se cítí jako bezšatů. Teenageři se zase dnes už nebojí,že budou vyčnívat, a na hlavu si narazícokoli,“ říká modistka, jíž ale konkurenceroste pomalu. „Tento obor seu nás už neučí. Spousta adeptek takodjíždí například do Londýna,“ vysvětlujeJolana, která sama dováží materiályz Holandska, Německa či Itálie.Výjimku tvoří plst, z níž dělá zimníklobouky. „Na plst má patent náš Tonak,vyrábí ji jako jediný a exportuje docelého světa. Jde o komplikovaný proceszpracování králičích chlupů, kterése několikrát lisují a tvarují. Na jedenklobouk jsou třeba aspoň čtyři králičí kožky.“S nošením klobouků je to prý jako s česáním pěšinky.Stejně jako ji většina dam češe napravo, takby se také klobouk měl nosit mírně posunutý doprava.Bonton pro pány je přesně opačný. Letošnímóda velí sáhnout po kloboucích sportovních,pánského střihu či malých placičkách. „Máte-lidrobný obličej, vyvarujte se klobouků naraženýchpříliš hluboko se širokou krempou, utopíte sev nich. Naopak u toho, kdo má větší obličej, budemalý klobouček vypadat směšně,“ radí modistka.Zároveň ale přiznává, že klobouky jsou nevyzpytatelné.„Občas přijde dáma, o které si, i po tolikaletech v oboru, na první pohled pomyslím, že byse kloboukům měla raději vyhýbat, a ono se nakonecukáže, že by si naopak mohla odnést kterýkoliv,co tu mám,“ říká.n24ZENZEN25

smEtáNkaDámyna BMWCzech PoloOpen 2012Kloboučky jakz Pretty WomanDruhou červnovou neděli jsme ses fotografem Tomášem Železnýmvypravili na Mezinárodní turnajBMW Czech Polo Open 2012. S pečlivě vybranoupokrývkou hlavy v podobě bíléhoholuba jsem se rozloučila raději už doma,bílé lodičky předsíň rovněž neopustily.Cesta křehkého opeřence z dílny Jane Bonddo té průtrže mračen by pro něj byla i touposlední.Zvolila jsem proto konzervativnější model,vytáhla trenčkot, holinky a deštník a vyrazilasměr Levín, kde se turnaj každý rok koná.Prvním překvapením bylo ohromné množstvíaut parkujících na louce. Co mě rovněžupoutalo, byly pestré klobouky a fascinátorypřítomných dam. Bohužel, slavnostnízahájení plynule přešlo ve vyhlášení vítězů.V předchozích dnech počasí sportu králůpřálo, a tak byl v třídenním klání odehránpotřebný počet her.Vítězem se staltým BMW. Druhémísto obsadiltým Hublot, třetív pořadí skončilodružstvo Nespresso& Eden Island Seychelles,kterému předala ceny exotickákráska a Miss Seychely SherlynFurneau, a čtvrté místo patřilotýmu J&T Banky a ABS Jets. Party pakpro mnohé skončila adrenalinovým zážitkemve snaze opustit směsí bahnaa vody prolité parkoviště. S hřejivýmpocitem ZENový týmpřekonal přírodní překážkya nechal za sebou všechny tysporťáky, za něž by jindy našestařičké volvo ihned vyměnil.nText Katarina ČernáRedaktorka ZENuKatarina Černás fascinátoremod JaneBond.A121005849NEZTRÁCÍME ČASZKOUMÁNÍM,PŮJČUJEME.S úvěrem Artesa toho dokážete mnohem víc!26ZENwww.artesa.czZEN27

olympiáda12356LON78941011171218DYNVzhůru na olympiádu. iPhone londýnskéfotografky ZENu Veroniky Lukášové vámpřináší duhovou galerii. A naše ostrovnídopisovatelka Zuzana Cimalová připojujemalý esej o tavicím kotli nad Temží…15Třicet tipů ZENové fotografky2519132614202721221628232930241. Rozhledna Orbit v olympijském areálu od Anishe Kapoora2. Futuristické protipovodňové bariéry na Temži. Projížďka po Temžis Thames Skippers – rychlejší a levnější než tradiční výletní lodě3. Tajemný hřbitov Highgate Cemetary s hroby K. Marxe a ruskéhodisidenta A. Litviněnka, Highgate4. Rychle napsat vkaz «Broukům» na zeď u slavné zebry naprotinahrávacímu studiu na Abbey Road, St. John Woods5. Klub Fabric ve východním Londýně, Smithfield Market6. Ranní procházka kolem Temže od Tate Modern k Borough Market7. Southbank Center – oáza na břehu Temže. Výstavy, divadla, bary8. Nákupní centrum One New Change architekta Jeana Nouvela, City9. Tower Bridge – výhled na celý Londýn10. Borisova kola – Boris bikes – výlet po Londýně ve vlastním tempu11. Unikátní sbírka diamantů v Natural History Museum, S. Kensington12. Monmouth coffee – nejlepší káva v Londýně, Borough Market13. Borough market – víkendový trh s rozmanitými pochoutkami14. Hitchcock v nadživotní velikosti, Hackney15. Welcome collection – fantastická výprava do světa medicínskýchkuriozit, Euston Rd.16. Imperial War Museum – tanky, V2 rocket a dalši nádhery17. Shoreditch – kde to žije. Plakát s Noelem Fieldingem, kterýo «ditch» často básnil v sérii Mighty Boosh18. Archiv Stanleyho Kubricka – návštěvu nutno předem rezervovat19. Smoked Fried Kippers, restaurace St. John, Smithfield Market20. Barbican – kulturní a rezidenční centrum v brutalistickém stylu21. Velkolepě zrenovované nádraží Kings Cross22. Park Hampstead Heath, iluze divočiny, severní Londýn23. Brick Lane, Dr. Martens a bleší trhy. Alternativní epicentrum24. Hotel Connaugh s vyhlášeným koktejlovým barem, Mayfair25. Romantické zahrady Regents park – procházka u Oxford Street26. Baker Street – bydliště A. C. Doyla, otce legendárního Sherlocka27. Royal Hospital – zde žil Sloní muž. David Lynch natáčelstejnojmenný film take zde, v opravdových reáliích, Whitechapel28. Angličané přestanou být po pár pivech netykavky29. Latimerie podivná ve sbírkách Natural History Museum,South Kensington30. Poklid u Serpentine Lake – projížďka na lodi v Hyde Parku28ZENZEN29

Známý britský komentátor A. A. Gil senedávno pokusil v článku pro NewYork Times přiblížit americkým turistůmatmosféru Londýna, města, kde vyrostla žije dodnes. Žádné město podle něj nepokulháváza svou exportovanou image tolik jakoLondýn. Carnaby Street již dávno nevyzařujepsychedelií let šedesátých, příznivci punku nekorzujíKing’s Road a homosexuální spisovateléneokupují kavárenské stolky v Bloomsbury.Po ránu vám neorosí brýle londýnská mlhaa muži v bílých kravatách již dokouřili svédoutníky před legendárními gentlemanskýmikluby na Pall Mallu. Budete potřebovat dostfantazie, abyste si představili atmosféru, kterouzažíval Bob Marley, když se v 70. letech přistěhovalna O a kley Street, a Jimi Hendrix, jenž sestal sousedem skladatele Händela, ačkoli jenv prostoru, nikoliv v čase.Nejspíš se vám nepoštěstí spatřit ikonickébowler hats, klobouky oblíbené genera cemibankéřů, jež údajně zůstaly na hlavě, i když sigentleman povyskočil. Dnešním fi nančníkůmv City už mnoho důvodů k žoviálnímu poskakovánínezbývá. Že by se drželi u ze mě, alenehrozí. Usvědčení majitelů ú s pěšných kokainbarů odhalilo, že během pauzy na oběd lze stihnoutmnohem víc než tradiční bacon-lettuce--tomato sendvič a šesticiferné bonusy končilyv dýchacím ústrojí finančních „kouzelníků“.Tudíž ve vzletech hodně vysokých.n BANKU BARCLAYS KOUPIL KATAR. KATARU PATŘÍI HARRODS. A DOKONCE I OLYMPIJSKá VESNICE.Během A. A. Gilova života se Londýn proměnilv destinaci mezinárodních přistěhovalců, guláškříženců a místo volby spíš než rodiště. Londýnje monstrózním skladištěm importovanéhumanity. Z pouhého dění v tamních ulicíchmůžete odečítat události ve světě, aniž bystev novinách otevřeli rubriku zahraničí. DemonstraceSrílančanů před Whitehallem, sídlembritské vlády, vám napoví, že s tamilskými tygryobklíčenými na severu tisíce mil vzdálenéhoCejlonu jde do tuhého. Nápor mladých Španělůna pozice kuchyňských pomocníků v londýnskýchrestauracích zase znamená katastrofálníne zaměstnanost ve Španělsku. Nemusíte aniotevírat rubriku styl, abyste pochopili nákupníchoutky Italů, v jejichž obležení se octnete, rozhodnete-lise navštívit o sobotě proslulý PortobelloMarket. Ten si oblíbila i Julia Roberts vefilmu Notting Hill.Jednotlivé národnosti si zabraly řadu londýnskýchlokalit, aby jim vdechly vlastní nezaměnitelnouatmosféru. Zatoulejte se po setměnína Edgware Road, vinoucí se od Marble Archk severu, a místní shisha bary a kebab restauracevás ošálí natolik, že si budete připadatjako na Blízkém východě. Ne nadarmo se tétoulici říká Malá Káhira, Malý Bejrút či MalýKypr. Tanci se můžete přiučit v irském centruv Hammersmithu, čtvrti zabrané londýnskýmiIry. Ban gladéšské komunity za domov pojalyBrick Lane, londýnskou obdobu ostravské Stodolní,bohatí mladí Brazilci si oblíbili NottingHill a afro-karibskou pospolitost si můžete užítpři toulkách v Brixtonu, tedy pokud se neřadítemezi ochránce šneků a nevadí vám, že se těmtotvorům slisovaným v ošatkách na zdejším trhunedostává vláha, prostor ani strava bohatá navápník. Při pohledu na dolní končetiny velkéčásti obyvatel Earls Courtu poznáte, že se jednáo oblíbenou destinaci protinožců, Australanůa Novozélanďanů. Snad jen těmto národůmnevadí nosit v mrazivém březnu flips-flops.Pozor na feng-šuejBohaté ropné mocnosti spolu svádějí bojeo centra luxusu. Nejvyšší evropský mrakodrapz dílny architekta Renza Piana je již téměř dokončen.Říká se mu Shard (Střep); možná proto,že kdyby se nějaký obr z irských bájí rozhodlpro procházku Evropou, zaryl by se mu dochodidla hned při vstupu. Ve skutečnosti všakStřep nemá ochraňovat Evropany, ale sloužitjako prostředek měkké diplomacie k ochraněKataru, státu malého, ale bohatého, který stavbufinancoval a jehož přežití v případě zhoršenívztahů se Saúdskou Arábií či Íránem závisíprávě na provázanosti se západními mocnostmi.Když se banka Barclays dostala do úzkých,Katar skoupil majoritní podíl akcií. Financovali bytový komplex na nejdražší adrese světa No 1Hyde Park a po olympiádě mu připadne olympijskávesnice. Země velikosti Středočeskéhokraje investovala do Londýna už přes desetmiliard liber a do roku 2025 by měla zásobovatenergií tři čtvrtiny britských domácností.Většina Britů si tento obrovský vliv vůbec neuvědomujea zpozorní jen ve chvíli, když sev tisku objeví fotka uličnicky parkujících členůkatarské královské rodiny: jejich dvou tyrkysovýchlamborghini, za trest obutých do žlutýchbotiček, blokujících pruh před Harrods (kterýjim taky patří).Číňané jsou dalšími dobyvateli, kteří zapichujívlaječky do londýnské mapy. Poté, co jejichvláda uvolnila pravidla pro cestování a vývozkapitálu do ciziny, se zmocnili většinového podíluve Weetabixu, což je výrobce královninýchoblíbených cereálií, a zájem mají o skupovánízavedených britských krejčovských značektypu Gieves & Hawkes. Londýn má víc čínskýchstudentů než jakékoli jiné město mimo Čínu.Čínští spotřebitelé utratí v Harrods pětinásobektoho co Američané. Loni jejich útratav Harrods vzrostla o sto procent, a proto bylyhromadně nainstalovány platební terminály,usnadňující přítok čínského renminbi. Takylondýnští realitní agenti se učí, jak na Číňany.Už vědí, že místa s negativním feng-šuej, jakojsou přízemní byty, apartmány s výtahy protihlavním dveřím a domy se spirálovým schodištěm,neobstojí. Na dračku nepůjdou ani byty večtvrtém patře nebo s číslem obsahujícím čtyřku,zatímco opačný vliv má osmička.Dobyvateli svého druhu jsou Poláci, kterých jevšude plno. Potkáte je i tam, kde byste je nečekali– třeba jako úředníky na australské ambasádě.Polski sklep není nikdy daleko, což se hodí,pokud třeba při výrobě zelňačky zatoužíte pozelí kysaném po středoevropsku. Slováci sek vám sami přihlásí svou družností. Jen Čechyby v Londýně těžko pohledal. Naše pop-up komunityse vytvoří snad jen v období hokejovéhošampionátu.Britské domorodce potkáte zřídka, ale říká se,že pravý Londýňan nikdy neviděl střídání strážípřed Buckinghamským palácem. Rozhodně jeale nerozeznáte podle jejich smyslu pro zdvořilost,protože automatickou frází „I am sorry“ sevám omluví každý, kdo zde nějakou chvíli žije,i když mu v danou chvíli jehlovým podpatkemdrtíte nárt. Ale i pověstná britská zdvořilost sinárokuje právo na občasný vrtoch, o čemž vísvé Zaha Hadid. Věhlasná architektka, kterástojí za návrhem impresivního olympijskéhobazénu ve tvaru rejnoka, se nepodívá na jedinouakci. Příčinou faux-pas je až fanatická úctaBritů k pravidlům. Podle organizátorů her nenídůvod, proč by si nemohla zakoupit lístky jakoti, kteří rejnoka nenačrtli.O tom, zda je ona anglická zdvořilost pouhýmmýtem, si můžete udělat obrázek podle následujícípříhody. Muž nabídne v metru místok sezení americké turistce, ta se začne rozplývatnad zdvořilostí Britů a lamentuje, že v NewYorku se nic takového nestává. Poté se muž přizná,že je Američan. A britská přítelkyně, kteráAmeričanku doprovází, namítne, že ona samabyla v New Yorku tolikrát zaskočena slušnostíAmeričanů, kteří ji pustili sednout. Vypadá to,že do výbavy turisty nenáleží jen náruč plnámap a pomalá chůze, ale i pozitivnější náhledna domorodce.V Londýně se vám dostane spousty příležitostívytvářet exotická přátelství. Ale jen dočasná,protože v tomhle tekutém městě je každý jakobyna chvíli, v tranzitu. Aby si splnil svůj sen,ukořistil výdělek, vystudoval, objevil taje velkoměsta,sám sebe nebo ukojil další touhy. Protožese málokdo usadí trvale, plní se společenskédiáře pozůstalých rozlučkovými večírky a telefonníseznamy v mobilu v ponurou kolekcinedostupných čísel. Díky sociálním sítím sicenadále zůstáváte v obraze, a tak víte, že Juliaúspěšně studuje psychologii v Uppsale, Rodrigose uchytil jako produkční v americkém pornoprůmyslua akrobatický bruslař René vyměnillondýnská zábradlí za ta v Ružomberoku, alechvíli trvá, než si své přátele odmyslíte z vlastnímentální mapy Londýna.Zatímco A. A. Gill popsal New York jako moudréhochlapíka, Paříž jako prostopášnou koketu,Řím jako gigola a Berlín jako zvrhlou tetu, Londýnsi vysloužil přirovnání ke staré lamentujícídámě. Městské znavené dámě, jejíž zjizvenátvář musí čelit neustálým liftingům. Cožpaksi nikdy neodpočinu od těch věčných oprav,táže se nebohá stařena? Odpočine, snad, nachvíli během olympiády, kdy bude muset ještěvíc rozevřít svou náruč a pojmout krom všechdoubledeckerů, taxíků a lamborghini vozícísoučasné národy londýnské i očekávané čtyřimiliony olympijských diváků.nAutorka Zuzana Cimalováu Royal Festival Hall,s nezaměnitelným LondonEye za zády; obé je součástíkulturní a architektonickésměsice Southbank Center.30ZENZEN31

můj svět, můj styl[Denisa schulzová]Vlk mezi malbamiMarketingová ředitelka televize Prima osciluje mezi rytím záhonů a sbíránímbot od Blahnika. Slunce jí voní po prosecu a sní o svém prvním Kokoljovi.Text Alex VyroubalFoto Tomáš ŽeleznýDenisa v lodičkách od ChristianaLouboutina a šatech od Taťány Kovaříkovév oblíbené Galeriii HavelkaProtože jsem narozená ve znamení Býka,při své víceméně virtuální práci potřebujunějakou fyzickou činnost, kdy semůžu výsledku dotknout,“ říká marketingováředitelka TV Prima Denisa Schulzová o své poněkudpřekvapivé zálibě – tato vysoká elegantníblondýna totiž nejraději pracuje na svých záhonechna chalupě v Sudetech. Představa, jak sepřezuje do holínek a rukama se zaboří do záhonu,v její oblíbené galerii Havelka, kde jsme se sešli,působí až nereálně.V Praze ji v teplákách samozřejmě nezahlédneme.Ač oděna v luxusních šatech od Taťány Kovaříkovéa botách od Christiana Louboutina, v předraženýchpražských obchodech byste ji hledalimarně. Nechce prý vyhazovat peníze zbytečně,a tak se nakupování věnuje zejména na služebníchcestách a na internetových stránkách net-eporter.com.Přiznává však jednu nevyléčitelnounemoc, a to shromažďování bot, převážně značekPrada a Blahnik, na kterou už dlouho hledá lék.Zatím se ji snaží léčit sbíráním luxusních brýlí,na kterých si velmi potrpí a které jí samozřejmězrovna zdobí tvář – v tomto případě od Diora.Doma má pak ještě různé zástupce Prady, Dieselaa nejoblíbenějších od Versace.Do zahraničí nejezdí jen kvůli práci a oblečení,ale také kvůli jídlu, které je pro ni velkou vášní.Doporučuje zejména chorvatský ostrov Hvarpro nezaměnitelný pršut a pašticadu, dalmatinskouspecialitu z jehněčího nebo hovězího masaa zeleniny, a italskou Umbrii nebo okolí Spoleta.Tam ji jako milovnici olivových olejů uchvátilo,jak místní pěstitelé v boji proti škůdcům místopesticidů vysázejí velké množství vonnýchbylin, což vytváří nezapomenutelné aroma.Na další gastronomický zážitek se Denisachystá do slunného Portugalska.Jižní země, zejména pak Itálii, neopouštíani v Praze. Není typ, který by měl nočnímůry o bramborových knedlících, ale nedá dopustitna restauraci Pagana, kde vaří praví Sicilané,paradoxně oblíbenou pro svůj klid. Aneboitalskou Aromi na Vinohradech kvůli čerstvýmrybám a mořským plodům od malých italskýchdodavatelů. Na otázku, jaká je její oblíbená italskápochoutka, odpovídá s širokým úsměvem lakonicky:„Proseco.“Co ale nasytí tuto dámu ze všeho nejvíc, jsouobrazy. „Mezi nimi se cítím jako vlk samotář,“říká s až dětským nadšením. Zatímnejkrásnější okamžik pocítila při zakoupenísvého prvního malého díla od VítaSoukupa s názvem Iris, a od té doby si životbez obrazů nedokáže představit. Její sbírku tvoříhlavně kusy od Jana Vičara, Petra Nikla, JiříhoSopka a Jiřího Surůvky. Jejím velkým snem jeVladimír Kokolja, kterého ještě nevlastní, alepod jehož dílem Les lazebnice jsme si celoudobu povídali.nParfémMademoiselleCoco – nazahradu i dooperyZapalovač Zippo – verze,která připomíná, že jezapotřebí být stále ve střehuDarovanákrabička odSacherovadortu plnádesetníků– doživotnízásoba štěstíŘádněohmatanýrodinný receptář,který je stále v permanenciSluneční dioptrické brýleDior – životní nutnostPrsten jako trofejz designovéhonewyorskéhoobchoduMoMAStarožitný vějíř –vzpomínka zapomenutéelegance32ZENZEN33

jím, tEdy jsEmCož takhledát sisalátLéto patří u velké části populace„polochemickým“ grilovačkám.Je-li však něco, co Češi umějíještě méně, je to obyčejný salát,píše gastronomická expertka ZENu.Text Kateřina HicksFoto Tomáš Železný a ShutterstockBramborový saláts rukolou......který je na snímku a kterýměla rodina Hicksova v nedělik obědu.3/4 kg brambor, nakrájet navětší kousky3 lžíce bílého vinného octa2–3 šalotky, nakrájet najemno1/2 lžičky soli1/4 lžičky čerstvě mletéhopepře1/4 hrnku (60 ml) oliv. olejesvazek rukoly, umytýBrambory vařte v osolenévodě asi 15 minut – abybyly pevné, ale nikoli tvrdé.Sceďte. V míse smíchejteocet, šalotku, sůl a pepř.Šlehejte metlou a přidávejteolej, dokud se nevytvoří hustáemulze. Přidejte ještě teplébrambory a rukolu; jemněpromíchejte. Podávejte teplénebo při pokojové teplotě.Proti létu, celkem vzato,nelze mít zásadnější námitky.Dovolená, prázdniny,slunce, seno, jahody a takvšelijak podobně, však víme. Bydlíte-livšak v domě na relativněmalebném místě nedaleko Prahyjako já, idylka má své vady. Jednakmusíte sekat na zahradě trávu.Dále člověk pomalu nemůže Kateřina Hicksvyjít na procházku, aby ho divženesmetly desítky, ba stovky sportovněnaladěných, do lycrových oblečků neonovýchbarev naditých, za vidinou kdovíčeho se ženoucíchcyklistů roztodivných tvarů a věkovýchskupin, jejichž nepřetržitý roj se naším městysemkaždý víkend prolévá. Pohyb formou prosté chůzeuž je, zdá se mi, pro dnešního městského Čechapassé, já však ve svém staromilství setrváváma na nedělní vycházku na just chodím, ač si občaskoleduji o kolizi s kolonou kol.Balkanturist jedePodobné je to i s letními rituály okolo jídla. Nazahradách mého dětství se v létě opékaly buřty,dnes se pořádají grilovačky. Přestože se považujiza Češku značně poameričtělou, tradice barbecueneboli BBQ mi k srdci nepřirostla. Jsem dosti líná,obtěžuje mě nakupování i práce kolem marinovánísyrového masa, přípravy příloh, roztápění grilua celé té mašinerie okolo, i když pozvat se samozřejměnechám ráda. Oč jednodušší je opéci si naklacku nad ohníčkem špekáček! Jak prosté, miléa tradiční (a levné) – mimochodem, moje technikahlubokého nákroje a následného pomaléhoopeku bez viditelné karbonizace je v naší rodiněbezkonkurenční a špekáčky místního řezníka výborné.A aby to bylo přece jen o trochu zdravější,ke špekáčku si dáme šopský salát – věděli jste mimochodem,že za jeho dnešní popularitou v zemíchbývalého východního bloku stojí někdejšísocialistický gigant Balkanturist? True story.Kvalitu českého BBQ hodnotit nechci, ač o nímám své pochybnosti (už jen závratné množstvínejrůznějších polochemických grilovacích směsínabízených supermarkety ve mně vzbuzuje silnouskepsi), co ale jako národ neumíme určitě, jesalát. To se mi potvrdí takřka pokaždé, když si jejobjednám v restauraci – proč to ještě vůbec dělám,ví jen sám Pánbůh, protože procento úspěšnostise dlouhodobě pohybuje pod 10 %.Salátu takřka pokaždé něco chybí nebo přebývá:zálivky bývá buď málo, nebo příliš, ingrediencíje mnoho, ale nejsou kvalitní... I tak jednoduchávěc, jako je prostý listový salát s vinegretem, bývápro řadu i nadprůměrně drahých restaurací zamezí dosažitelnosti. Co je však opravdu k vzteku,je kombinace salátového diletantismu s rádobysvětáckostí – v jednom nejmenovaném pražskémbistru jsem si nedávno dala majitelem vychválený,údajně tradiční a autentickýsalát Caesar. Nejen že nebyl připravenz natrpklého římského, alez chuťově inertního (a dost unaveného)ledového salátu, ale dresinknechutnal ani po česneku, ani poworcesteru, a salát navíc obsahovalslaninu a rajčata. Jen dobrévychování mi zabránilo optat semajitele, zda někdy zvažoval použitígooglu (či angažmá kuchaře).Kdyby se radši držel šopáku...V létě však pro salát hovoří řada důvodů. Kroměnechuti trávit v horkých dnech čas u sporáku jetu i dostupnost čerstvé zeleniny a pro leckohoi snadno pochopitelná touha vypadat přijatelněv plavkách. Takže – pár zásad, jak na to:1) kvalitní, čerstvá zelenina – u přípravy v syrovémstavu je to požadavek zásadní; 2) harmonicky sladěnéingredience, raději méně – nic mě nedokážetak otrávit jako jinak dobrý zelený salát, do něhožkdosi, nejspíš kvůli barvě, nastrouhal starou dřevnatoumrkev. Odpustila bych si i další oblíbenouingredienci českých restauratérů – levné vypeckovanéolivy z konzervy koupené v supermarketu.Když olivy, tak aspoň trochu kvalitní, ideálněkoupené na váhu ve specializovaném obchoděse středomořskými lahůdkami. Je třeba ale počítats tím, že jejich chuť bude salátu dominovat;3) správně připravená a nadávkovaná zálivka – taby měla mít konzistenci emulze, jež na zeleniněvytvoří lesklý povlak, dávkované v množství, kterénebude stékat a vytvářet louže.Ať se neunavíZejména u listových salátů je důležité, aby si zachovalykřehkost a strukturu; přemíra olejnatéhodresinku je snadno „unaví“. Proto je dobré dresinkpřidávat postupně a salát řádně promíchat,a to těsně před podáváním. Pokud je v salátu kvalitníčerstvá zelenina, dresink může být superjednoduchý– vinný ocet či citronová šťáva s olejem(třeba olivovým, ale i slunečnicovým), eventuálněšpetkou soli a cukru. Přidat lze pepř, hořčici, koření,najemno nakrájenou šalotku. Pro lehký nádechčesneku můžeme mísu vytřít rozkrojenýmstroužkem nebo jej nakrájet, vmíchat do dresinkua scedit – syrový česnek je přece jen poněkudbrutální na to, aby se v salátu ponechával.Nepatřím k těm (ženám), co si salát objednajík obědu – znám se a vím, že za hodinu dvě hobudu muset doplnit něčím výživnějším, ideálněvelkým kusem koláče nebo bublaniny. Sytivostsalátu však lze zvýšit přítomností proteinu – masa,ryby, sýra, vajec. Já (nejen v létě) miluji salátys bramborami. Mám u nich pocit, že se jednáo „skutečné jídlo“, jež obstojí samo o sobě, i kdyžmimochodem ke grilovaným masům se hodí takyskvěle – a pro nové brambory, jejichž sezona začala,je to ideální využití. Dobrou chuť. nSalátové typy a tipyŘímský salát – zřejměnejstarší pěstovaný typsalátu. Má příjemnou, ačnevýraznou chuť, protoje dobré jej kombinovats výraznými bylinkamia ostřejší zálivkou.Rukola má pikantníořechovou příchuť. Výborněse doplňuje s rajčaty,česnekem a bazalkou, protose často používá při přípravěitalských jídel.Listy polníčku nebolikozlíčku jarního majílahodnou, lehce nahořklouoříškovou chuť a přidávajíse čerstvé hlavně do salátů.Podává se také s červenouřepou.Řeřicha má příjemnoupeprnou chuť a šťiplavouvůni, připomínajícíředkvičky nebo křen. Jevhodnou přísadou různýchpomazánek a zeleninovýcha bramborových salátů.Mangold je příbuzný řepya špenátu. Listy jsou výtečnédo salátů, lze je zpracovati jako špenát.34ZENZEN35

mojE módaVeletrh Pitti Uomo ve Florencii očima P. KrálíčkaTak se hraje první ligaKdyž majitel obchodu Le Premier a autor blogu Český muž Jakub Lohniskýpoprvé přijel do Florencie na veletrh Pitti Uomo, bylo to pro něj jako nábožnézjevení. Pro ZEN píše o italské modři, kapesníčku a letních mokasínech.Foto Tomáš Železný a Pavel KrálíčekItalové se rodí se zvláštní schopnostívyvolávat svým oblečením závistivépohledy ostatních Evropanů. Mnozíz nás se je snažíme napodobit, ale výsledky nejsouvždy stoprocentní. Toužíme se tedy alespoňinspirovat. Nejlépe na Pitti Uomo.Tento veletrh se koná už od roku 1972 ve Florencii,a to v lednu a červnu. Za tu dobu se z nějstala společenská událost, kde nejdejen o byznys. Mnoho návštěvníkůžádný obchod s módounevlastní. Prostě se jenskvěle oblečou, okukujínovinky a třeba doufají,že se pak jejichfotka objeví na některémz fashionblogů. A pozor,nejsou zdalekajen z Itálie neboz Evropy. Každýmrokem roste početnávštěvníků třebaz Japonska.Já jsem poprvé vyjelna Pitti Uomo loni.Když jsem se ve Florenciizjevil ve svém nudnémčerném obleku a černých botách,uvědomil jsem si v plné nahotě,že existuje průmyslové odvětví, které jepřed námi, kluky z Česka, pečlivě ukryto. Odvětvíopravdové pánské módy. Jako když divizníhráč přijede na trénink s italskou reprezentací.Na svém prvním Pitti jsem si musel hned dojítkoupit nové kalhoty a mokasíny, abych alespoňtrochu splynul s okolím. K mému dobru budižpřipočteno, že mým posledním navštívenýmveletrhem byl Invex, kde byl oblek vrcholemelegance.Nebuď srabObléknout se co nejlépe a vyrazit na Pitti Uomoje pro nákupčí, majitele butiků a módních obchodůnebo prostě jen pro módní fanoušky mistrovstvímsvěta. Týden před konáním veletrhujsou hotely vyprodané a opozdilci platí za maloušpeluňku klidně 300 eur za noc. Na Pitti musejíbýt snad všechny velké značky. Představují setu kolekce, probíhají workshopy, hodně se pije,kouří a mudruje nad tím, co se bude nosit. Cona tom, že si pak David Beckham oblékne něcodocela jiného, než určilo Pitti, a všichni ho kopírujíjako ovce.Pánská móda není jen pro teplouše nebov lepším případě metrosexuály. Tenhlepředsudek už jsem slyšeltolikrát! Češi jsou v tomhlesrabi: když to neumím,tak to musím zesměšňovat.Podívat se nafotky z Pitti a konstatovat,že to tamje samá buzna, jenejpohodlnější.Ano, v pevnostiFortezza daBasso, kde Pittiprobíhá, je jistěřádově vyšší procentohomosexuálníchnákupčích nežna Styl a Kabo, ale o tosnad nejde. Mrzí mě, žestále hodně chlapů u násna pánské oblékání pohlížíjako na nějakou kratochvíli teplýchkluků. Chlap by měl vypadat dobře, i ten český.Nemusí pořád nosit polyesterovou košilis krátkým rukávem a hranaté boty z druhojakostníkůže.A co jsem si odvezl z letošního červnovéhoveletrhu? Hitem bylo jednoznačně zdobeníklopy u saka. Píchnout tam můžete cokoli, codokáže ozvláštnit jinak klasický kus oblečení.Třeba kytku, kterou najdete na zahradě.Na Pitti může vyrazit každý. Vstupenka stojí25 eur a nejlépe se tam dostanete, když poletítedo Milána a odtud pojedete vlakem do Florencie.V letním termínu doporučuji pohybovatse pouze v klimatizovaných pavilonech. Zimnítermín je příjemnější, ale také o špetku ménězajímavý co do oblečení návštěvníků. A hotel sizamluvte aspoň měsíc dopředu.nCo si vzítna sebe?Italská modráKdyby se spočítala spotřebamodré košilové látky nahlavu, Italové vyhrají. Alepozor, není modrá jakomodrá. Schválně, až uvidíteitalský zájezd v Česku,všímejte si barvy jejich košil.Většina z nich bude mít velmisvětle modrou barvu. Proč?Protože v jednoduchosti jesíla. Světle modrou košilizkombinujete se vším.MokasínyVzpomínáte na privatizačnídevadesátky a mokasínys ponožkami? Předsudkystranou! Mokasíny jsoufantastické boty na léto.Ty s pevnou podrážkoudokonce i k obleku. Barva?Černá. Nebo hnědá a modrýoblek. Ponožky? V létěnejsou třeba.KalhotyJednoznačně frčí chinos.Pořiďte si černé, tmavěmodré, šedé a hnědé. Díkytomu se vám otevře světněkolika desítek kombinací.Bůh je v detailech, takžepozor na šířku, u kotníku byneměla přesáhnout 21 cm.SakoPořiďte si alespoň dvěsportovní saka. Jedno tmavěmodré, druhé šedé. Zkustetmavě modré chinos, modroukošili a šedé sako. K tomudejte mokasíny v barvě tannebo cognac a do kapsičkyu saka růžový kapesníček.OblekČerný a tmavě modrý. Nicvíc nepotřebujete. Nakuptesi do zásoby kapesníčky,pár kravat a dál se nemusítestarat.36ZENZEN37

fashioNKočKa narozpálenémpražsKémbetonuFotografka Bára Prášilová,modelka Štěpánka, módníredaktorka Katarina Černáa jedno třeskutě romantickéčervnové odpoledneu čističky odpadníchvod v Bubenči...Foto Bára PrášilováStyling Katarina ČernáMake-up Eva SvobodováPlavky Calzedonia, 1599 Kč, střevíčkyse saténovou mašlí Baťa, 999 Kč,šátek SIX, 490 Kč38ZENZEN39

Plavky Calzedonia, 1599 Kč, páskové boty na klínku Baťa, 999 KčVrchní díl plavek GANT, 1399 Kč, spodní díl plavek GANT, 1399 Kč,kožené páskové sandálky Högl, 1500 Kč40ZENZEN41

Horní díl plavek Calzedonia, 800 Kč, spodní díl plavek Calzedonia, 399 Kč,hedvábný šátek, stylistčin vlastní, boty s háčkovanou aplikací Baťa, 999 KčŠátek Orsay, vrchní díl háčkovaných plavek GANT, 1999 Kč42ZENZEN43

svět krásy[Beatrice radu]Ta pravá LadyByla profesorkou fyziky v Bukurešti. Pak ale začala ženy učit o kráse,která dlí v srdci. Věřte nevěřte, ale generální ředitelka Avonu přinášímnohem víc než jen kosmetiku.Text Markéta ŽídkováFoto Jakub DavidVe zdravém těle zdravý duch, říkává se.A Beatrice Radu se podle toho zařídila.Jako pedagožka se jednoho dnerozhodla pro změnu a začala pracovat v kosmetickédivizi firmy Zepter. Pak se stala Avon Ladya britské firmě, která je největší společností nasvětě v oblasti přímého prodeje, šéfovala postupněv Rumunsku, Polsku a v Egyptě. Předlonipřistála v České republice.Jak se v Praze po dvou letech cítíte?Jako doma. Nicméně je pár věcí, po kterých semi v Rumunsku stýská. Tak třeba po čerstvémovoci, zelenině a sýrech. Nebo po tom, jak rumunštínávrháři dokážou ve svých modelechzachytit energii každé ženy. A vůbec po temperamentua duchovním životě typickém proRumuny.Co byl váš úkol jako nové ředitelky českéhoAvonu?Znovu připomenout Avon Ladies a Avon Gentlemanůmnaše hodnoty. Ekonomická krize sivybrala svou daň z naší emocionální angažovanostia já chtěla našim klientům i našim nezávislýmzástupcům říct, že život netvoří jen pragmatickévěci. Naše společnost oslavila 125 leta doprovázela ženy po celou dobu historie jejichemancipace až na úroveň, kterou si třeba před30 lety nikdo nedokázal představit. Podporujemeprevenci rakoviny prsu nebo ochranu deštnýchpralesů. Jsme něco víc než jen kosmetická firma.Avon spojuje lidi prostřednictvím krásy, protoževíme, že důležitější než to, co je na povrchu, jekrása, kterou mají lidé v srdci. Loni bylo na AvonPochodu proti rakovině prsu 10 000 lidí, letos17 000. Prodali jsme téměř 25 tisíc triček a celkovějsme už tak v Česku vybrali 76 milionů korun.Mnoho žen nechodí na preventivní prohlídkyprsu, protože je to pro ně drahé. A nám se po-Své charitativní projekty už podpořil Avon celkovou částkou přesahujícíKaždou sekunduAvon někde po4světě prodártěnkya 2řasenkyProdukty Avon seprodávají ve více nežSpolečnost Avon založilDavid McConnel v roce860 000 000 USD 1866dařilo k návštěvě screeningového centra přivéstvíce než 100 000 žen, a mnohým z nich tak zachránitživot. V projektu Avon proti domácímunásilí, jehož ambasadorkou je Daniela Peštová,zase připravujeme koncert či vydání knihy.Byla jste vy sama na začátku své kariéry AvonLady?Byla a dosud jsem Avon Lady, protože potřebámnašich zástupců mohu rozumět jenom tehdy,pokud jsem sama v jejich kůži. To, co mě v kariéřeposouvalo vpřed, byl vždycky opravdový zájemo věc. Například v Rumunsku jsme se muselidostat do venkovských oblastí, kde se nacházípolovina naší kupní síly. Mým snem bylo, aby sivšechny ženy spojovaly kosmetiku jako takovouse značkou Avon. Zpočátku tomu moji šéfovémoc nevěřili, ale my jsme to dokázali. Ještě dnesnajdete v Rumunsku ženy, které svým kosmetickýmpřípravkům obecně říkají „Avony“.Co vás zaujalo na českých zákaznicích?Jedním z rozdílů, který mě tady velmi překvapil,bylo používání přípravků péče o pokožkucelého těla. Každá žena se tady svým tělemhodně zabývá a chce zářit. Tahle touha měfascinuje.Jak vlastně Avon přemýšlí o ženách?Dnes, kdy narůstá počet žen ve vedoucíchfunkcích, společnost stále víc objevuje „ženskéhodnoty“ – empatii, toleranci, otevřenéhoducha – a integruje je do korporátního světa.Naše firma je v tomto hodně napřed, na tytohodnoty sázíme totiž od samého počátku.Proč využíváte metodu přímého prodeje?Komu jinému než příteli byste věřila při koupiněčeho, co si pustíte tak „blízko k tělu“ jakokosmetiku? Naši zástupci, Avon Ladies nebo11 100 6 000 000zemíchprostřednictvímvíce nežtakzvaných Avon Lady a Avon Gentlemanůmiliard dolarůjsou celosvětové roční tržby AvonuAvon Gentlemani, sdílejí ony hluboké lidskéhodnoty typické pro naši firmu, o kterýchjsem mluvila, a šíří je dál lidem ve svém okolí,jako majáky šíří světlo. Zajímavé je, jak rostepočet Avon Gentlemanů. Je mezi nimi třebamuž, jehož žena zemřela ve značně mladémvěku, a on se rozhodl pokračovat v její prácia stát se naším nezávislým zástupcem.A jak odpočíváte? Co vlastně v životě potřebujete?Potřebuji okamžiky klidu, kdy se vracím samak sobě, abych mohla svou energii a myšlenky,které považuji za důležité, předávat dál ostatním.A to asi potřebujeme všichni, ne? n„Jedním z rozdílů, který měv Česku velmi překvapil, bylopoužívání přípravků péčeo pokožku celého těla. Každážena se tady svým tělemhodně zabývá a chce zářit.Tahle touha mě fascinuje.“Použitá kosmetika Avon:Podkladová báze Anew,omlazující make-up Anew,omlazující tuhý pudr Anew,tužka na obočí 2v1, očnístíny Mocha Late, gelovéoční linky Super Shock,řasenka Super Shock odstínBlack, rozjasňující perly natvář, tužky na rty MysteryMauve a rtěnka Plum Pout.44ZENZEN45

profilMajitel Restaurace Pálffy Palác:„V létě musíme spotřebovatmístní ovoce, na podzimbudeme jíst marinovanéa uzené maso. Jíst rajčatav lednu, kdy jsou dovezenaz Chile, je hloupost.“„Restaurace mají kolem sebe krásný nádechpozlátka a jsou snem mnoha právníků, lékařů,byznysmenů. Ale pokud nebudete umývatnádobí, neutřete podlahu, nestrávíte dvanáctihodinovkuza barem, budete to mít v našembyznyse hodně těžké,“ varuje potenciální konkurenci.Zkušenosti jsou prostě nezbytné. „Naštěstíuž mizí restaurace, kde za vegetariánskýpokrm považovali buď smažený sýr, nebo šopskýsalát. V Česku je čím dál víc ,projedených‘lidí, kteří ocení dobrou kuchyni,“ pochvaluje sii vzrůstající úroveň místního strávníka.Česká kuchyně se podle něj nachází ve zlomovémbodě, kdy se kvalitní restaurace začnouobjevovat i mimo hlavní město, stejně jakov zahraničí. „Ve starých systémech je kulinářstvítradice, hobby. Být dobrým kuchařem jeposlání. Ve Francii, Švýcarsku či Itálii je dobrýkuchař ve společnosti velmi respektovaný.Když zrovna žije v malé vesnici, lidé se nepoza-BioŘezníčekEkoZENRoman Řezníček,ekologicky velmi vyladěnýrestauratér, ví, že nejlepšísuroviny jsou ty, které sisám vypěstuje.Text Hana KůrováRFoto Tomáš Železnýoman Řezníček se narodil v beskydskévesničce Kunčice do rodiny „kulaka“.Jeho dětství bylo ale idylické a paradoxnějej prožil s pocitem, že může dokázatvšechno. O svém úspěchu nikdy nepochyboval.Vlastnil již osm restaurací, včetně jednoho nočníhoklubu. „Na gastronomii je nádherné to, ževidíte spokojeného či nespokojeného zákazníka.Vaše práce má okamžitý výsledek, který vásmotivuje k dalšímu výkonu. A taky dostanetehned zaplaceno, ne čekáte měsíce na proplacenífaktur,“ směje se majitel restaurací U Malířůa Pálffyho palác.Po studiích na střední zemědělské škole nastoupildo legendárního JZD Slušovice. Kroměsbírání jablek a řezání větví v sadech absolvovali několik povinných pracovních pobytů mimosvůj tehdejší obor, shodou okolností v restauračníchzařízeních. Jeho první pražskou štacíbyla italská restaurace, v jejíchž vodách plavaljako „ryba velryba“, než zjistil, zač je toho loket.stavují nad tím, že musí ujet třicet kilometrů zaŽenevu. Tady to je pořád hlavně byz nys, protolidé za nejlepší kuchyní přijíždějí do Prahy, kdeje největší kupní síla,“ říká Roman Řezníček.Výjimkami jsou prý penzion V Po lích v MalýchČíčovicích a Hotel Okoř.Kromě restaurací má ještě biostatek v Luníkověnedaleko Slaného, jehož produkty používái ve svých podnicích. „Dodržovat osevnípostupy není jen fráze. Trvalo nám čtyřiroky, než jsme se naučili zvládat sezonnosttak, abychom mohli zásobovat mé restauracev Praze. Letos ale budeme mít celé léto špenát,rukolu, okurky i všechno ovoce vlastnoručněvypěstované,“ říká s neskrývanou pýchouRoman, který bezvýhradně podporujenávrat k čistým základním chutím a lokálnímsurovinám. „Jíst rajčata v lednu, kdy jsou dovezenaz Chile a rostou pod umělým osvětlením,je hloupost.“Vypadá to, že tomuto přístupu nahrává i nadcházejícígastronomický trend návratu k místníprodukci. „V létě musíme spotřebovat místníovoce, na podzim budeme jíst marinovanéa uzené maso. Je to pro naše tělo přirozené.Pokud budeme mít chuť na exotickou kuchyni,nejspíš za ní budeme víc cestovat. Když mámchuť na hranolky, výtečné paštiky či opeřence,zaručeně nejlepší bude zajet na ně do Francie.I turisté tady vyžadují hlavně degustaci českýchpotravin a českého vína.“nČeská kuchyněRomana Řezníčka«Mám rád české kachny,sladkovodní ryby, králíkanebo husu. Řídím se nejenv gastronomii heslemv jednoduchosti je krása.»Z menu restauraceU Malířů:n pečená králičí stehnana bílém víně s uzenýmibramborami 490 Kčn konfitované kachnístehno, pečené prsoa grilovaná kachníjátra s červeným zelíma domácím špekovýmknedlíkem 490 KčZ menu RestauracePálffy Palác:n candát pečený na kůžipodávaný s kapustoudušenou na slanině 490 Kčn kančí hřbet na houbovémragú s jemnými šunkovýmiknedlíčky 550 Kč46ZENZEN47

kosmEtikaEkoZENSedm bohův zrnkuJak udělal výrobce saké ze své továrny manufakturuna rýžovou biokosmetiku. A proč je Česko první zemí v Evropě,kde ženy nyní mohou mít pleť jemnou jako pravá gejša.Text Katarina ČernáJaponský znak pro rýži se dározdělit tak, že vzniknou znakydávající dohromady číslo88. Proto každý Japonec,který se dožije 88 let, slaví„věk rýže“. Rýže je dokonalýmsymbolem dlouhověkosti,protože právě díky ní oplývajíJaponci dlouhým životema krásnou pokožkou.Foto Petr Kubín a archivKdyž jsem ve wellness Rooseveltova čekalana prezidenta japonské firmy RiceForce pana Myogu, vzpomněla jsem sina jeden z filmů Akiry Kurosawy a ten pocit, kdyjsem ani za první třetinou filmu nebyla schopnáv novém záběru identifikovat hlavního hrdinu. Vechvíli, kdy mi jednatelka distribuční společnostiKomea Daniela Hátleová oznámila, že Japoncipřijdou za chvíli, zmocnila se mě po lustrem odBořka Šípka lehká panika.Nejprve jsem si všimla krásné štíhlé ženy s hustýmivlasy v elegantním uzlu a muži v dokonalepadnoucích oblecích a košilích s nažehlenými límečkybyli natolik osobití, že jsem si jejich funkcezapamatovala snadno. Česká republika je prvnízemí Evropy, do níž Japonsko začíná vyvážet svérodinné stříbro v podobě exkluzivní kosmetikyvyráběné z bílé rýže.Podle prezidenta kosmetické firmy Rice ForceMasakazu Myogy celá idea vznikla před třicetilety, kdy Japonci začali o něco méně popíjet saké:„Majitel a dnes většinový vlastník firmy tenkrátnechtěl zrušit výrobnu saké a přemýšlel o tom, cobude dělat dál a jak by bylo možné využít fermentačnítechnologie, které se po staletí při výroběsaké používají. Když se totiž podíváte na ruce todžiho,mistra vyrábějícího saké, tak ať je jakkolistarý, roky denního zacházení s rýží zanechávajíkůži jeho rukou hladkou.“Nápad vyrábět přírodní kosmetiku z bílé potravinářskérýže pomocí fermentačních technologiía laktobacilů byl natolik ojedinělý, že firma získalavelkou podporu japonské vlády. Po dvacetiletech výzkumu se na trhu objevila první péčeod Rice Force, kterou dnes používá již miliona půl Japonek. Zeptala jsem se proto marketingovéředitelky paní Kikushimy, jaké je tajemstvísametové pleti japonských žen. Podle ní mnohésouvisí právě s rýží. „Japonky se stravují jinak nežEvropanky, mají vyváženější stravu, jedí hodněrýže bohaté na minerály, ryby a zeleninu, a navícmají to štěstí, že je v Japonsku měkká voda,jež tolik nezatěžuje pleť. A kosmetika z rýže máobrovskou tradici, ale většina firem na rozdíl odRice Force využívá slupku, ne bílou rýži.“Použít k výrobě kosmetiky bílou rýži je navíc dalekosložitější a také je nutné vybrat vhodný druh.V Japonsku existují desítky druhů rýže pro různávyužití. Rice Force pracuje s rýží uruči, která mávelký podíl škrobu. Právě tento druh se používalpro výrobu saké, kde hraje důležitou roli již zmiňovanáfermentace, tedy kvašení. „Ty fermentačnítechnologie jsou velmi složitá oblast. Hodněpotravin je v Japonsku fermentovaných a japonskéfermentační technologie jsou asi nejvyspělejšína světě, takže se nabízelo uplatnit je i v kosmetice,“říká člen správní rady Kotaro Kohata.Dalším nápadem této kosmetické firmy je využitítechnologie výroby kaligrafických štětců. Pro výrobuštětců na očistný rituál se používá srst koz,které se chovají v Kumanu, což je oblast západněod Tokia bohatá na lesy. Kozí chlupy jsou jemnéa dlouhé a vyčistí pokožku do hloubky. Ta je paklépe připravena přijímat živiny z pečujících přípravků,čímž se zvyšuje jejich účinnost.n ZáPADNí VýRoBKy PůsoBí sicERycHlEJi, AlE MíVAJí VEDlEJŠí úČiNKy.Filozofií firmy je snaha o průnik západních a východníchtechnologií. „Západní výrobky působísice rychleji, ale mohou pleti způsobit potíže,a navíc mají vedlejší účinky. U východních technologiíje ten nástup pomalejší, ale nejsou tamvedlejší účinky. Náš produkt působí rychle, alenemá žádné vedlejší účinky, což je zaručeno tím,že využíváme rýži, produkt, který denně jíme,“říká Masakazu Myoga. A kdyby měl někdo přecejen nějaké potíže – za jedenáct let se objevilyjen dvě takové klientky – firma je připravena nastížnost reagovat. A je si sebou natolik jista, žezá kazníkům dodává zdarma test, jenž dokáže zlepšení stavu pokožky už po měsíci používání. nRýžová delegace. Zástupcijaponské značky RiceForce: výkonný ředitel panNumata, pan Yamashita,paní Kikushima, prezidentspolečnosti pan Myoga a člensprávní rady pan Kohata – nafotografii vlevo. Na pravémsnímku jednatelka distribučníspolečnosti Komeas. r. o. Daniela Hátleovás panem Myogou a majitelkouwellness centra IrenouOesterreicherovou.48ZENZEN49

vodovodchytré bydlENíŽivá vodaNež dokola kupovat PET lahve,možná se vyplatí investovat dosofistikovaných picíchtechnologií.Ani kapka nazmarŠvýcarská lahev SIGG se šroubovacímuzávěrem a praktickým očkem jevhodná nejen pro sportovce. Díkyintegrovanému těsnění obstojíi v těch nejnáročnějšíchsituacích.www.sigg.comDomana čerstvém vzduchuEkologické je ekonomické aneb Pasivní důmje jako auto, kterému na sto kilometrů stačí litr benzinu.EkoZENVodu bez jeduTechnologie filtračníchkonvic BRITA redukujeobsah chloru, vodníhokamene, organickýchnečistot, některých pesticidůa těžkých kovů, zároveň všakzachovává pevné částicehořčíku a vápníku.www.pottenpannen.czIontová očistaPřipojením ionizátoru ke kuchyňskébaterii proměníte svoji kohoutkovouvodu ve zdraví prospěšnou tekutinu.Nastavit lze vodu s antibakteriálnímiúčinky, kojeneckou nebo zásaditouk mytí nádobí a ovoce.www.zivavoda.czFiltr v bubliněKompaktní recyklovanáa recyklovatelná lahev navodu Bobble v designuKarima Rashida díkyuhlíkovému filtru šetřípřírodu i peníze.www.urbanlux.czText Radek PolákNFoto JRDáklady na ceny energií neustále rostou,požadavky veřejnosti na kvalitu bydleníale také. Požadavky na nízkou spotřebu,kvalitní prostředí a klid nutí developery přizpůsobovatse měnícím požadavkům veřejnosti. Šetrnébydlení není synonymem pro „králíkárny“, ježhyzdí většinu našich měst již od 60. let minuléhostoletí. Důraz na kvalitu současně neznamená jendrahé kuchyňské linky, domácí kina či nutnostmít balkon. Šetrné bydlení je synonymum pronízkoenergetické a pasivní bydlení a nabízí mnohemvíc než jen nízkou spotřebu energie a ekologickéřešení – díky svým technologiím napříkladvyšší komfort a zdravé vnitřní prostředí.Příjemné teploty po celý rok jsou v nízkoenergetickémbytě zabezpečeny díky automatickémusystému řízeného větrání. Ten navíc do místnostineustále přivádí čerstvý vzduch bez průvanua udržuje nízkou hladinu CO2. Alergici v tétosouvislosti ocení, že vzduch prochází přes prachovéči pylové filtry. Řízené větrání má i dalšívýhodu. Zabraňuje vzniku vysoké vlhkosti vzduchua s vysokou vlhkostí spojenému vzniku plísnía množení roztočů a bakterií. Průměrná rodinatotiž každý den v bytě vytvoří až 10 litrů vodníchpar. Příčinou je metabolismus člověka, vaření,mytí, praní, sprchování, sušení prádla, ale i třebafakt, že jsou v pokoji živé květiny. Vedle kvalityvzduchu, který v bytě dýcháme, je důležitý i klid.Okna s trojskly jsou proto také dostatečnou bariérouproti hluku z blízké ulice a křižovatky.Přesto nepřekvapí, že si pod nízkoenergetickýmbydlením představí většina z nás předevšímúsporu energií. Důvod je zřejmý. Ceny energií užněkolik let po sobě neustále rostou a nikdo neví,kam se vyšplhají za dalších 10 až 20 let. Vždyť jižnyní tvoří nezanedbatelnou položku domácíhorozpočtu většiny z nás. Pro srovnání: běžný důmje jako auto se spotřebou 6 l na 100 kilometrů, pasivnídům pak auto se spotřebou pouhého 1 litruna 100 kilometrů. Pokud budou ceny energií růsttak jako doposud, navýší se za dalších 40 let rodinnáúspora nákladů na energie, které se v současnostipohybují ve výši 15 tisíc korun za rok, ažna necelé 2 miliony korun.K prvním, kdo se u nás v minulosti nízkoenergetickýmbydlením začal zabývat, patříspolečnost JRD. Na počátku 21. století uvedlav život podnikatelský záměr, o němž neměl doté doby nikdo téměř ani potuchy. Trpělivosta osvěta se však JRD vyplatila. Důkazem jsounejen desítky úspěšně realizovaných a prodanýchbytových jednotek, ale i to, že nízkoenergetickébydlení bude podle expertů za další dvědesetiletí v nabídce nových bytových projektůpřevažovat.„Zkušenosti ukazují, že takový typ bydlení budeza několik málo let tím nejžádanějším. Vždyť i mysami s rodinami v nízkoenergetických bytech,které jsme vybudovali, bydlíme,“ říká Martin Svoboda,výkonný ředitel společnosti JRD.Společnost na kvalitu sází v každém detailu. Možnái proto má svoji vlastní zahradnickou školku,v níž rostou keře a stromky. Vzrostlá zeleň pakvytvoří příjemné prostředí jednotlivých projektůJRD. A není jich vůbec málo. V současnosti nabízíhned pět různých možností, kde si lze takovébyty v hlavním městě vybrat. Jedná se o Ecocityv Malešicích, Vilu Na Výsluní ve Strašnicích, BytySemmering v Prokopském údolí a luxusní Diamanticua Vilu Augustus.nPasivní a nízkoenergetickébydlení nabízí nejen úsporuenergií, ale i řízené větrání,které dovnitř neustálepřináší vzduch zvenku beznutnosti otevírat okna.50ZENZEN51

EkologiEJak držet váš důmna dietěVítejte u sousedů, kam pošťák účty za energii skoro nenosí.Nízkoenergetický dům může být životní investice– chce to ale trochu důvtipu a odvahy…Text David HorákFoto Bára Prášilová a archivStředočeské úspory. Tohotoprosluněného zástupcepasivních domů najdetev Choceradech. Byl dostavenza 10 měsíců v červnu 2010 narozloze 173,2 m 2 a jeho majitelnejvíce oceňuje instalovanésolární panely a technologiiřízené výměny vzduchus rekuperací tepla – vydýchanývzduch se na cestě ven v úzkýchkanálcích potkává s čerstvýmvzduchem a předá mu svouteplotu (či v létě chlad).Najít dům rodiny Sobotkových ve Slivencipři západním okraji Prahy není o nicsnazší než hledat jakýkoli jiný dům. Jednakpostrádá ceduli s orientačním číslem, a jednaktuto v mnoha ohledech atypickou stavbuod ostatních na pohled nic neodlišuje. Problémovšem není v novém pasivním domově Sobotkových,nýbrž v návštěvníkově utkvělé představěo drobných stavbách ze severní strany zahrnutýchzeminou.Jenže ani domy s tepelnou ztrátou do 15 kWh/m 2 za rok, tedy třikrát nižší, než jakou ze zákonasmějí mít takzvané nízkoenergetické domy,nemusejí hned vypadat jako bunkr. To potvrzujei předmětný cihlový dům se sedlovou střechoua poměrně velkými okny. „Pojďte dál, zvenku nicneuvidíte,“ potvrzuje první dojem Petr Sobotka,který se vyhnul atypickému zevnějšku i pro tentotyp domů obvyklejší dřevostavbě. „Jen škrtnetesirkou a je po baráku,“ vysvětluje své rozhodnutí.V okamžiku, kdy dodal, že zavrhl i moderní kombinovanétvárnice, bylo jasné, že tento dům skrývái pozoruhodná stavební řešení.Tak tedy – za zmíněnou vnější cihlovou zdí jepěticentimetrová mezera, po níž následuje 30 cmsilná vrstva účinnějšího šedého polystyrenu, přichycenák betonové zdi z takzvaného ztracenéhobednění, ocelovými pruty vyztužených a betonemvyplněných betonových tvárnic. Zvenkui zevnitř vlídně působící dům Sobotkových takjistá podobnost s bunkrem nakonec přece jenspojuje.Prohlídka začíná v technické místnosti pohledemna centrální zásobník tepla. Tisíc litrů topnévody v této nádrži ohřívá 8 m 2 střešních fototermickýchpanelů i v mrazu. Směrodatný pro jejichEkoZEN52ZENZEN53

Buďte pasivníBytová vila Pod Altánem,Praha-Strašnice. Celkovéorientační měsíčnínáklady za energiev devadesátimetrovémbytu vily připravovanéateliérem JRD budou pouzeve výši 734 Kč měsíčně.Školicí centrum OTAZNÍKspolečnosti Intoza v Ostravě– projekt ing. arch. RadimVáclavík. Budova sloužíjako školicí pomůcka,kde si návštěvníci mohouprohlédnout nejmodernějšítechnologie používané přivýstavbě nízkoenergetickýcha pasivních staveb.Rodinný dům Nová Paka.Jednogenerační pasivnírodinný dům mezonetovéhouspořádání je vybavenvzduchotechnickoujednotkou s rekuperacíodpadního tepla, jež odebíráenergii z akumulačnínádoby. Akumulační nádrž jenahřívána solární soustavounebo peletkovým kotlemse samočinnou dodávkoupaliva.funkci je sluneční svit, naopak teplota vzduchuna vakuem vedené „solární“ trubky nemá vliv.„Na Silvestra bylo hezky – médium v kolektorechmělo 110 stupňů,“ nechává se slyšet spokojenýmajitel. Když nesvítí slunce, posedí Sobotkoviu krbu, či přesněji krbové vložky, jíž přezdívajídruhá televize. Aby při této zábavě nezakoušelipříliš horké chvilky, bylo třeba vložku dvojitěobezdít. To splnilo účel – deset z dvanácti kilowattůvýkonu míří do vodního výměníku nadvložkou. „Místnost to nijak citelně nevytápí, alestačí, když při přikládání otevřu dvířka, to teplotav obýváku okamžitě povyskočí.“ Krb stačí dvakrátnaložit dřívím a teplota v nádrži vystoupá z 35 na85 stupňů. Pokud nesvítilo slunce ani není nikoho,kdo by zatápěl, ohřeje topnou vodu elektrickáspirála na noční proud.Topná voda pak prostřednictvím konvertoruohřívá vzduch rozváděný po domě a v další spirálei vodu pro koupelny a kuchyni. V potrubí přes dencirkuluje ohřátá voda, která je tak hned k dispozici,a není tedy nutné před mytím vodu odtáčet.Topná sezona pak končí nejpozději v březnu. A topan Sobotka, který dříve bydlel v paneláku, nenížádným otužilcem – displej na zdi ukazuje 23 °C.Teplo přitom kromě tři čtvrtě metru silných stěnzadržují i okna s trojsklem, z nichž prostřednípokrývá vrstva známá pod názvem heat mirror,což je vynález NASA, jenž dovnitř vpouští tepelnézáření, ale směrem ven je zadržuje. O studenýchnocích oknům navíc vypomáhají předokennírolety. Samotná okna splňující standardy propasivní domy jsou jen o třetinu dražší než běžnákvalitní okna. Při tak účinné izolaci nepřekvapí,že jen fototermické střešní panely v létě produkujívelké přebytky. Petr Sobotka raději než aby„zbytečnou“ energii ponechal bez povšimnutí, užplánuje, že k jejímu využití zbuduje bazén.Aby přes zimu promrzající cihlový plášť neochlazovaldům odspodu, bylo třeba izolovat do hloubky.V základové desce a podlaze je dalšího půl metrupolystyrenu. Stejně tak na půdě mezi krovystřeží teplo skoro 40 cm čedičové vaty. V taktozatepleném domě hraje významnou roli i sebemenšívnitřní tepelný zisk (svíčka 30 W, žárovka100 W, člověk 100 W, stolní PC 150 W). Zároveňale při takové míře izolace už dům prakticky nedýchá,pročež hrozí kondenzace vody ve stěnách.Je to limitní stav, kdy už by tepelným ztrátámžádná další izolace nezabránila. Čím víc je totiždům zaizolovaný, tím méně dýchá a o to víc jetřeba větrat. To takřka beze ztrát umožňuje jediněřízená výměna vzduchu s rekuperací tepla.Princip výměníku je snadný – vydýchaný vzduchse na cestě ven v úzkých kanálcích potkává s čerstvýmvzduchem a předá mu svou teplotu (či v létěchlad). Účinnost nového zařízení je překvapivých90 procent. Tato „sleva“ sice není zadarmo – ventilátoryspotřebovávají elektřinu a také filtry vyjdouna řádově stovky korun ročně; na druhoustranu to znamená skvělé klima. „Žena nebylafandou do nějakých technologií, ale rekuperaceji nadchla; i doma jsme na čerstvém vzduchu,přitom vůbec neotvíráme okna,“ pochvaluje sipan domácí, který však musí dbát na fakt, že sevzduch vyměňuje podle počtu lidí v domě. „Kdyžpřijdou hosté, stisknu tlačítko party.“ Z práce pakna stránkách hydrometeorologů sleduje údajo celkovém osvitu, aby si po odečtení ztrát spočítal,že panely na střeše jeho domu ohřívají voduvýkonem 700 W/m 2 (údaj z 20. března).Počty, které kazí radostJestliže v osmdesátých letech vykazoval průměrnýdům tepelné ztráty i více než 200 kWh/m 2 za rok, současné nové domy bez zateplenímají zhruba poloviční ztráty (110 kWh). Běžnýmzateplením a rekuperací lze tuto hodnotu ještěvýrazně snížit. Každé další omezování ztrát alevyžaduje neúměrně vyšší náklady. Například polystyrenovédesky od určité tloušťky nelze ukotvitběžným způsobem a žádají si složitější stavebnípostupy. S dokonalou izolací je pak spojená nutnostřízeného větrání, jehož návratnost je stejnědiskutabilní jako účinnost v čase. Jestliže nejvýkonnějšírekuperační jednotky v laboratorníchpodmínkách dosahují 95% účinnosti, je na místěse před jejich instalací ptát, jak účinné budou za10 let fungování v bytě, případně kolik bude státúdržba a filtry. Tou dobou totiž investice odhadem95 000 Kč do rekuperace vzduchu ve většímbytě ještě nebude dosaženými úsporami navrácená,přičemž je jisté, že znečištěný výměníkčást původního výkonu ztratí. Jenže nikdo nevío kolik. Totéž platí o fotovoltaických panelecha dalších zařízeních. Naopak jisté jsou u pasivníchdomů náklady na vnitřní prostory, jejichžčást zaberou instalované technologie. Krychlovýmetr obytného prostoru rodinného domu stojí7–10 000 korun. Rekuperace, která vyžaduje15 cm konstrukční výšky, zabere každých 7 m 2 jedenkrychlový metr prostoru.Technologie pro dosažení pasivního standardunemají univerzální použití. Výše popsanou centrálnínádrž s tunou vody do půdní vestavby vestarém činžovním domě nepovolí statik, a pokudano, její osazení prodraží ocelová konstrukce potřebnák rozložení zátěže. „Navíc vše u pasivníhodomu rozvádíte a platíte dvakrát,“ problematizujes nadsázkou vedení potrubí až ke střešním panelůmči elektrické přípojky pro rekuperační jednotkuprojektant topení Petr Vacek. Snad i protona 100 nových rodinných domů v ČR připadápouze jeden s rekuperací vzduchu.Náklady na stavbu nízkoenergetického domutaké od okamžiku, kdy skončila první fáze dotačníhoprogramu Zelená úsporám, nezmírní anižádný příspěvek. „Stojí to, spousta lidí zateplilaa na peníze čeká dodnes. Já to stihl o fous,“ hodnotísituaci novinář a kutil Ivan Brezina.Extrémně úsporným příbytkům nelze vedle jejichúctyhodných parametrů upřít schopnost těšitsvé majitele bez ohledu na návratnost investice.Mají-li se však peníze vložené do domu s cílemenergetických úspor brzy vrátit, je lepší zůstat přizemi. To u stávajícího domu znamená hlavně posouditvytápění. V případě, že běží na plyn, a kotelnení starší 20 let, pomohou termostatické hlavicea modernější prostorový termostat s možnostíprogramovat nastavení teplot vícekrát denně.Pokud ale doma hučí starý litinový kotel, jehožkomoru na uhlí kdysi jen doplnil plynový hořák,je to totéž jako jezdit do práce volhou. Podstatnýrozdíl je v regulaci, kdy u starých kotlů termostatjen zapínal a vypínal hořák. Oproti tomu dnešníkotle zvětšují nebo zmenšují plamen. Za předpokladu,že dům drží pohromadě a má komorováokna s dvojsklem, není takřka pochyb o tom, žeinvestice 150 až 180 000 Kč do nové topné soustavyse vyplatí. Za tu cenu bude obsahovat velmiúčinný kondenzační plynový kotel, který k ohřevuvyužívá i vodu ze spalin. Zatímco jiné aktuálníkotle dosahují účinnosti 91 %, kondenzační kotelpřevrací standardní výpočty naruby, když podlenich vykazuje více než stoprocentní účinnost.V okamžiku, kdy v zateplených domech z výpočtůnajednou vycházejí až překvapivě malé radiátory,stává se volba radiátoru i psychologickouhrou. „Například v takto malé místnosti by v zateplenémdomě stačil radiátor o třech článcích,“rozhlíží se již citovaný topenář Petr Vacek po svékanceláři. „Jenže to by se investor rozklepal zimou,jen by se na radiátor podíval. Proto si s tímhraji; raději přidám pár článků, aby to nějak vypadalo,a snížím teplotu topné vody,“ usmívá se.Úspora, která nebolíJen máloco za posledních 20 let zdražilo tolik jakovoda. Cenu vodného a stočného vodárny za posledníchdvacet let zvýšily o 800 procent. Nárůstvodného z 80 halířů za m 3 v roce 1990 na letošníprůměrnou hodnotu v ČR téměř 69 Kč (v Prazeje to 66 Kč) volá po protiakci. Spotřebu vody, alei energie na její ohřev, lze snížit výměnou zastaralýchtypů vodovodních baterií a sprchových hlavicza nové. Ty mají snížený průtok, který ovšemkompenzují tím, že do vody přimíchávají vzduch.Páka s vícero polohami zase pomůže zažehnatnávyk pouštět vodu pokaždé na maximum, tlačítkemna sprchové hlavici pak lze bez natahováníruky kdykoli vypnout vodu. Šetří i termostatickáarmatura, jež vodu přesně namíchá na nastavenouteplotu, čímž odpadá zdlouhavé hledání ideálníteploty pákou. Podle výrobců armatur je sestarou baterií k umytí rukou zapotřebí bezmálapět litrů vody, zatímco s novou půldruhého litru.Extrémní řešení ztělesňuje elektronická armaturaEterna finské firmy Oras za 10 000 Kč, která sena nehospodárného uživatele červeně rozbliká,popřípadě mu samočinně vypne vodu.V činžovním domě účet za vodu dramaticky snížíi vodoměry instalované v každém bytě a stoupačce.Je to jediný beztrestný způsob, jak se vypořádats obyvateli, kteří parazitují na sousedech tím,že nepřihlašují své partnery či spolubydlící, případněnechávají léta protékat splachovadlo.To byl i případ domu v Sarajevské ulici 13 ve správědomovního bytového družstva Praha 2. Podleevidence se spotřeba vody v tomto domě s dvacítkoubytů blížila ke 3000 m 3 ročně. Po instalacivodoměrů však tentýž dům už šestým rokemvystačí s 1400 m 3 , což při současných cenáchpředstavuje roční úsporu zhruba 2000 Kč na byt.„Vlastníci si opravili protékající kohoutky a staršílidé neskutečně šetří vodou – chytají vodu z pranído kbelíku a tou pak zalévají záchod,“ kroutíhlavou nad horlivostí svých sousedů předsedazmíněného družstva Jaromír Plešek. nPasivní dům rodiny Sobotkovyve Slivenci, okrajové části Prahy.n i dOMa JSME NEuSTálE Na ČERSTVéMVZduChu, PřiTOM VůbEC NEOTEVíRáME OKNa.54ZENZEN55

Svět podlE Evy: frANciESladkoslaná ProvenceEkoZENConcierge J&T Eva Klejmová tentokrát píše o tom, proč senedávným pobytem na jihu Francie projedla a trochu přejedla.Eva má práci snů.Létá po světě a testuje destinace.Její titul „concierge“ totižznamená, že se staráo dovolené movitých klientů.Za sedmerohvězdamiVydali jsme se i na výlet,během něhož jsme chtěliprojít pár okolních městeček,Baux de Provence, Gordes čiLacoste. Je to neuvěřitelné,ale v okolí je snad sedmmichelinských restaurací,převážně v hotelech Relais& Chateaux.Jednou jsem četla gurmánské revue, kdepsali, že gurmán, který se dívá na kalorie,je jako prostitutka, která se dívána hodinky. Toto přirovnání mi utkvělo v hlavě,protože jsem mu nikdy nerozuměla, anebo ten,kdo ho psal, měl o prostituci naprosto zidealizovanépředstavy. Nicméně s první částí souhlasíma upřímně přiznávám, že jsem se nedávným pobytemve Francii doslova projedla.Můj kamarád má totiž přímo v srdci Provence300 let starý statek, kam jsem se po dlouhém zvažování(asi 2 minuty) rozhodla vydat. Vzhledemk tomu, že rád vaří, nakupuje a miluje víno, bylanaše agenda jednoduchá. Hned z Marseille, kamjsem letěla díky nové přímé lince z Prahy, jsmevyrazili na drink do Aix en Provence, městečka,které pulzuje životem. Bary i restaurace jsou plné,houfy veselých studentů okupují zahrádky a lidékorzují ulicemi. O víkendu jsou tu také skvělétrhy, kde nakoupíte vše od ručně vyráběnýchlevandulových mýdel přes med, nutno dodat, žeúplně bílý a našlehaný jako sníh (nejlepší je levandulový),až po čerstvé kozí sýry a ústřice.Druhý den vyrážíme do blízkého městečka Malemortnakoupit čerstvé bagety, sýry a ovoce. Koupilijsme také králíka (lapin), kterého upravujemepodle receptu ze staré dětské kuchařky od MichaelaOliviera. Je to velmi snadný a výtečný recept,o který se s vámi prostě musím podělit. Králíkanaporcujeme a potřeme omáčkou připravenouz francouzské hořčice, strouhanky a kapky olivovéhooleje. Potřeného králíka pečeme v troubě dorůžova, na závěr podlijeme čerstvou smetanou,necháme chvilku odstát a servírujeme s čerstvoubagetou, rýží a hráškem, samozřejmě čerstvě vyloupaným,orestovaným se slaninou.Jako předkrm doporučuji artyčok. Těch mají natrhu mnoho druhů, my jsme zvolili malý pevnýViolet de Provence. Jí se tak, že si pod talíř vložítenůž tak, aby byl talíř lehce nahnutý, nalijetena něj lžičku francouzského dresinku a artyčokyv něm lehce máčíte. Teď mě napadá, že artyčokje jediné jídlo, po jehož konzumaci máte na talířivíc než předtím. Nezapomněli jsme ani na dezert– jahody se šlehačkou s rozdrobeným meringuena povrchu. To vše doplněné růžovým organickýmvínem Venus z vinařství Pinchinat, jejichžvíno lze koupit nově i v Praze, hurá… Jen doufám,že nebude stát pětkrát tolik. Tady stojí 5,70 €.S kapkou fialkyDalší den vyrážíme na oběd za Jean-LouisemCaussisem, majitelem Chateau de Cassis, kterýmajestátní sídlo předělal na překrásný hotel,odkud koukáte na pláž a město. Společné setkánízačínáme aperitivem, já na ledu podávanýmpastisem s kapkou mandlového sirupu zalitéholedovou vodou. Pohodový oběd zahajuje samotnýšéfkuchař vysvětlením celého menu. Voňavérajče plněné mozzarellou di Bufala Campanas plátkem opečeného prosciutta plněného rattatouillea salátkem jako předkrm. Následuje dorádas celerovo-bramborovou kaší a restovanouzeleninou. Pak brie a nakonec opět jahody, tentokrátv košíčku z teplého tenkého těsta, a lehceoslazená šlehačka s vanilkou z Madagaskaru.Pokud jste v Provence, nenechte si ujít víkendovýranní trh Les Halles v Avignonu. Mají otevřenodo 14 hodin a nejlepší je zajít si sem na oběd. Je tubar, kde vše, co si tu koupíte, můžete sníst a onivám k tomu nakombinují vína. Zaujalo mě suchébílé víno s kapkou organického fialkového sirupu,které lahodný mok proměnilo v úžasný výlet dodětství – vzpomínáte si na bonbony fialky?Po návratu z výletu nás čeká překvapení. Marockáhospodyně nám připravila k večeři výtečnoupastillu, tradiční berberské a marocké jídlo. Jednáse o komplikovaný masový koláč, tradičně z holubíhomasa, který kombinuje sladké a slané chuti.Je to velmi svěží kombinace vrstev těsta crep s pikantnímasovou směsí, pomalu vařenou v bujonus kořením, a křupavou vrstvou nastrouhanýcha opečených mletých mandlí se skořicí a cukrem.Sladší tečku si lze představit jen těžko. n▼ A12000406456ZEN

Na cEstě▼ a120003976Chytrá dálnicevás varujeJeden z Murphyho zákonů praví, že pokudčlověku připadá, že se všechno hrne protiněmu, jede ve špatném jízdním pruhu.Díky chytrému softwaru na dálnicíchbudete o takovém nešťastníkovivčas zpraveni.Proti prouduAsi nejznámějším případemjezdce v protisměru jeSascha Guiseppe Spataro,který v loni v květnu ujelsedmdesát kilometrů po R10z Liberce do Prahy. Zadrženbyl až v pražské čtvrtiKbely. Jak se ukázalo, bylato jízda na drogách a lécícha způsobil jí 10 dopravníchnehod.Rychlostní silnici R10 senedávno pokoušel pokořittaké řidič neznámého vozidlave směru z Prahy do MladéBoleslavi. V tomto případěse podařilo jezdci uniknouti přes využití policejníhovrtulníku, pravděpodobně sezařadil do správného směru.Letos se přihodil ještějeden podobný případ, a tona dálnici D1 směrem naBrno. Řidič stříbrné feliciei v tomto případě po několikanebezpečných manévrechdokázal novým policejnímpassatům uniknout.Jízda v protisměru načeských rychlostníchsilnicích není žádnou raritou,policie tento přestupekřeší minimálně jednouměsíčně. Jen zázrakem zatímneskončily tragicky.Štěstí měli i dva japonštícyklisté, kteří si v červnuomylem vyjeli po D1 u Rosic.Tyto provinilce naopakpolicisté po pětikilometrovéprojížďce dostihli, udělilijim pokutu a vyprovodili jek nejbližšímu exitu.Text David ŠimoníkJe krásný dubnovýden a slunečnípaprsky pomaluohřívají jarnívzduch. Stojímse svým vozemna odpočívadleu dálnice D1blízko Kroměříže.Motorvelkého off--roadu najednous ohlušujícímrachotemzařve a já vyrážímna dálnici.Neuplyne ani pětminut a přímo protisobě spatřím několik aut,bláznivě na mě blikají a troubí.Něco není v pořádku, blesklomi hlavou. Pohled doprava na šňůru autjedoucích stejným směrem jako já mi potvrdímé tušení. S hrůzou si uvědomuju, že jsemv protisměru, že se po osudové chybě řítím pošpatné straně dálnice vstříc smrti.Ten den jsem po dálnici v protisměru urazil desítkykilometrů! Ne, nejsem sebevrah ani jsemse nezbláznil. Měl jsem pouze štěstí, proháněljsem se totiž v protisměru po uzavřené dálnicia pod bedlivým dohledem policistů a expertůz Ředitelství silnic a dálnic – byl jsem „pokusnýkrálík“ při testování unikátního systému, kterýumí bleskově odhalit každé auto, které se stejnějako já dostane na dálnici do nesprávnéhosměru. Každou chvíli nám o podobných šílencíchreferují televizní noviny. Někdy se takovýincident obejde bez zranění a nehod, ale jindyza chyby druhých platí nevinní řidiči a spolucestující.Česko je patrně jedinou zemí Evropské unie,v níž provozovatel mýtného systému Kapschdovybavil infrastrukturu mýta detektorya nezbytným softwarem, který dokáže zachytitchybný pohyb vozidla a odešle varování docentra řízení dopravy v Ostravě. Varování sezároveň zobrazí řidičům na infotabulích přímou dálnice a putuje do sdělovacích prostředků,jako je populární Zelená vlna Radiožurnálu.Systém detekce vozidelPiktogram,který zobrazujevarování před autemv protisměru, není zatímmoc známý. Pokud ho řidiči natabulích u dálnice uvidí, neměliby prudce brzdit či zastavovatu krajnice. Stačí zpomalita být připraven provéstúhybný manévr.v protisměru byl prozatímzaveden na dálnicíchD1, D5 a D2.Pokud se osvědčí,počítá ŘSD s jehodalším rozšířením.Detektory chránířidiče spolehlivě užod začátku roku, alepo zkušebním provozubylo třeba otestovatjejich činnost naostro.Vraťme se ale zpětdo testovacího dnea na páteřní komunikacirepubliky.Dálniční policieve spolupráci sesilničáři vybralanejméně zatíženýúsek „déjedničky“,aby jehokrátkodobýmuzavřením nezpůsobilamotoristůmpříliš velkékomplikace. Byl jsempolicisty vybrán, abychsehrál roli zmatenéhomotoristy. Proto se krátce pouzávěře komunikace přemísťujuv doprovodu policejní eskorty na začátekuzavřeného úseku. Auta s majáčky přede mnoui za mnou, sen každého kluka, jako z Kobry 11. Dovysílačky dostávám pokyn k jízdě. Plnou rychlostía za udivených pohledů řidičů jedoucíchpo „normální“ straně letím dálnicí. Míjím prvnímýtnou bránu. Zachytila mě? Co nemůžu vidětani slyšet, je hlasitý poplach, který se právě spustilv ostravském řídicím centru. Mašinérie, kterámá ochránit nevinné řidiče a minimalizovat následkyhazardních jízd, se právě dala do pohybu.Funkčnost systému stoprocentní. Čidla, senozorya počítače inteligentní dálnice tak zase o kousekzvýšily naši bezpečnost a zminimalizovaly tennešťastný chybující „lidský faktor“.Autor je mluvčí mýtného systému MÝTO CZ.n▼ a12100613158ZEN

chytré pENíZELekce od chlapceO alchymii vztahů, které se na tenisu a při golfu vytvářejí trochu rozdílně.O hře s důchodkyní a patnáctiletým talentem. O nejdražším hřištia arizonských lidových cenách. A o tom, že na pilu tlačit netřeba…Text Petr VitásekPetr Vitásek, ředitelprivátního bankovnictvíFriedrich Wilhelm Raiffeisen.Dvanáct let pracovaljako privátní bankéřve Švýcarsku, působili v Londýně, New Yorku,Singapuru nebo Moskvě.Úspěšný odpaln Pokud vezmete klientači obchodního partnerana golf, především sebavte a užijte si hru.Při hře se lépe poznátea váš vztah se prohloubí,to je hlavní a dá se natom stavět. Detailně řešitkonkrétní obchody alemůžete i jinde. Na golfsi i byznysmeni chodípředevším odpočinout.Foto archivPři sportu se odjakživakromě uvolňováníendorfinůřešily důležité věci. Nedávnobyl zveřejněný žebříčekhandicapů vrcholných bankovníchmanažerů ve Švýcarsku,z čehož bylo jasné,kolik času tráví na golfovýchhřištích.V Anglii jsou tenisové kluby,v Indonésii gentlemanskékluby – kluby, kam sezaregistrují elity byznysua tráví tam spoustu času. Jeto určitý network, síť lidí,kteří spolu byznys dělají.V Jakartě manažeři hrají golfhodně, a v Číně teď dokoncemají golf povinně. Myslímsi, že golfu trošku škodí, žeje vnímán jako byznysovýsport. Ve starších západníchzemích, takzvaných old money,jako jsou Anglie neboprávě Švýcarsko, kde lidi pokračují v nějakétradici, se ale postupně vytvořilo mnohemširší spektrum hráčů. Asi nejdražší hřiště jev Zumikonu u Curychu a tam je těžké se dostat,musejí vás doporučit tři členové. Zároveňale existuje ve Švýcarsku síť levných hřišť, kamchodí úplně jiní lidé. Kouzlo golfu je v tom, žese tam můžete potkat s kýmkoli.V Americe je golf velmi levný, třeba v Arizonětrvá sezona celý rok a nejde o nic exkluzivního.Naopak v Dubaji je extrémně drahý, hlavněkvůli zavlažování. Tam hrají jen bohatí lidé,o čemž jsme se nedávno přesvědčili i v českýchnovinových titulcích.U nás začali kromě sportovních nadšenců hrátgolf nejprve takoví ti podnikatelé, kteří nemajíúplně dobrou pověst a kteří mu vytvořili neúplně dobrou image. Dneska už se to naštěstímění a golf hrají i lidé, které opravdu baví.Minulý týden jsem hrál s jednou důchodkynía hrála výborně. Jistou exkluzivitu ale golfbude přitahovat vždycky.Sport, kde se hodně řeší byznys, býval vždy tenis.Pan Odier, šéf nejstarší švýcarské privátníbanky Lombard Odier, nám s oblibou vykládalo svojí životní chybě. Přišel za ním chlapec,který ho žádal o 20 tisíc franků, aby se mohlzúčastnit série turnajů. Když se ho Odier zeptal,co jim může nabídnout, a smělý mladíkprohlásil, že by si u nich otevřel účet, byl zdvořileodmítnut. A tak si Roger Federer otevřelúčet u Credit Suisse.Žádná eurozónaNa golfu je úžasné to, že s někým strávíte čtyřihodiny v krásném, izolovaném prostředí. Procházítes ním tu frustraci, když se nedaří odpaly,a užíváte si ty, které se povedou. Nesoutěžítejeden proti druhému, ale proti jamce.Když vezmete obchodního partnera na tenis,honíte se ve vedru a snažíte se dát úder, kterýon už nechytí. To není moc taktické. A ještě sespotíte jako blázen.Snažím se s lidmi trávit čas tak, aby to mě i jetěšilo. Golf mi dává příležitost, jak se s nimisejít a navázat vztah. Samotný byznys ale řešímjinde. Je možné se klientů zeptat, jestlijsou se vším spokojeni, ale nezapomeňte nato, že si tam lidi chodí především odpočinouta pobavit se. Snažím se nedělat jiným, co bychsi sám nepřál od nich. Jsou lidi, kteří na golfudohadují konkrétní obchody, já tu potřebu alenemám. Nechci si kazit hru ani rozebíránímsituace v eurozóně a vývojem akcií, od tohonaopak rád na chvíli uteču.Nedovedu si ani představit, že bych zaplatildesetitisíce za vstup a pak chodil pořád najedno hřiště – je to dobré možná v případě,že chcete být členem nějaké komunity, alemě baví hrát různá hřiště a na nich potkávatrůzné lidi, od hokejistů z NHL po důchodces umělými kyčlemi. Je to především sport. Minulýtýden jsem hrál s patnáctiletým klukem,který měl handicap tři a hrál neuvěřitelně. Alejestli si někdy bude chtít otevřít účet a zavolámi, rozhodně ho nepodcením.Já mám svého privátního bankéře ve Švýcarskua moc ho nemusím. Nikdy jsem se s nímnebavil a na golf bych s ním rozhodně nešel.A kdybych trávil ve Švýcarsku víc času, asibych ho vyměnil.nMožnost výhodné hypotékyCO SLYŠÍTEVY?ZA OKNYDny otevřených dveří podrobnosti na webuBydlení 10 km od Václavského náměstí.Přesto Vás bude ráno budit zpěvem skřivan.Vyměňte městský hluk za klidné prostředípražské vilové čtvrti.Přijďte se podívat, jak vypadá pohodováatmosféra a klid uprostřed města.T E L . : 608 60 50 43 WWW.PARKMECHOLUPY.CZ▲ A121004544inzerat_ZEN_210x130mm.indd▼ A1210059011 31.05.12 11:5860ZEN

sEriál: pražské čtvrtiVe stopách RámusákaTroja je ale zvláštní čtvrť! Žije tady snad víc zvířat než lidí, víno se zde rodí užod 13. století a sekyru tu najdete ve skle.Text Alex VyroubalFoto Petr KubínKam v TrojiRestaurace: Restaurant SvatáKlára, italská restauraceTrojský vrch, restauraceLoděniceS dětmi: Zoologická zahrada,Botanická zahrada, sportovnía rodinný areál LoděniceSport: cyklostezka A2, umělýkanál s divokou vodou,sportovní areál LoděniceTo není zoo. Ta je o trochuníž. Tohle je pohled z vinicesvaté Kláry na trojský zámek.Proč si myslíte, že se Troja jmenujezrovna tak, jak se jmenuje? Odpověďse přímo nabízí. I když je její původnínázev Ovenec, který sahá až do doby kamenné,tato sedmá a zároveň osmá pražská čtvrť je skutečněpojmenovaná podle legendárního „nedobytného“města, konkrétně podle barokníhoTrojského zámku, jejž zdobí sousoší ztvárňujícíboje Titánů s antickými bohy. Samotný zámeks přilehlou zoologickou zahradou je dominantoutéto čtvrti a byl postaven burgundskýmarchitektem Jeanem Baptistem Batheym podlevzoru římsképříměstské vily.Dnes nabízí nejenexpozici českýchmalířů 19. stoletíNárodní galerie,ale také známýzahradní labyrint.Zámek jevyužíván zejménak svatebním obřadůma tak nějakasi vždy konvenovalženskýmsrdcím, když zdeMarie Tereziezřídila Ústavšlechtičen.Samotná Trojaje víceméně neobydlena,vzhledemke své rozlozeod Kobylisaž k Holešovicímmá pouhopouhé2000 obyvatel,nepočítaje v to žirafkuElišku, goriluKiburi a spoustujejich kamarádů.Zoo je téma samo o sobě, snad každý Pražan tuměl někdy rande, a možná se i pokusil o prvnípolibek v odéru opičího pavilonu. Můžemedo něj za poznáním a odpočinkem už od roku1931, kdy bylo založeno zoologem a trojskýmrezidentem Jiřím Jandou. Ale jestli jste tímtoprovařeným místem už unaveni a chcete sevyhnout tamější vřavě, vedle je klidnější Botanickázahrada s vyhledávanou japonskouscenérií, ale hlavně největší pražskou vinicí ze13. století. Pěstuje se tu na 100 odrůd vín,z nichž některé můžete ochutnat v proslulérestauraci Svatá Klára hned vedle zámku. Vezdejší kapli, kterou nechal pro svou choť Klárupostavit Václav Vojtěch, podle legendy strašilo,pak se ale ukázalo, že jen uprchlá opička v nocizvonila na zvon. Chuť po procházkách zde všakzdaleka nekončí.Pro nadšence rekreačních sportů je zde nedávnoupravená cyklostezka táhnoucí se podél Vltavyaž do Kralup nad Vltavou, kde bez hluku a zplodinaut můžete roztahovat své hrudní koše a zároveňprojet celou Prahu nebo si odpočinoutv přilehlém Sport campu Troja, případně sidopřát gurmánský zážitek v letní nekuřácké restauraciLoděnice, spojené se sportovním areálem,kde se můžete projet na bruslích i na koni.Most, nebo tunel?Nebyla by to však matka českých měst, kdybyi v této čtvrti nebyl nějaký průšvih. Od roku1977 zde stojí dnes již legendární most spojujícíTroju s Holešovicemi, místními pojmenovanýRámusák, který prošel od roku 1980 nespočtemrekonstrukcí, ale po jehož přejetí v tramvaji cítítejemné pískání v uších a silnou potřebu z nějskočit. Celý dojem vám doprovodí po oboustranách vedoucí chodník se zákazem vstupua výhled na nově budovaného náhradníka ocelového,ale vratkého Rámusáka, jenž stejně jakovelkolepý projekt Blanka stál minimálně třikrátvíc, než měl, konkrétně 1,2 miliardy, a navíc svouopravdu neuvěřitelnou krásou teď bude nadobroblažit asi nejmírumilovnější část Prahy.V samotném srdci celé Troji kromě skleněnévily developera Sekyry od architektky EvyJiřičné, stojící v pěstební oblasti a rozporus územním plánem, zpestřuje vilovou zástavbu„diplomatická čtvrť“, hranatý pokus bývaléhorežimu z roku 1988 o uvěznění zahraničníchzástupců ve skleněno-bílých klecích, vzbuzujícíparadoxně kladné emoce. Od roku 1922, kdy seTroja připojila k Praze, tu v poklidné symbiózeuprostřed parků, ale i tropického pralesa koexistujevše živé od květin a lemurů po trojskédomorodce.n▼ A120002591▲ A12000374662ZEN

ZENové práZdNiNyPěknědo zlatovaZklidňující emulze po opalování od Sensaiuleví sluncem unavené pleti a podporujedlouhotrvající opálení. K dostánív parfumerii Douglas. Cena 2100 KčZENový způsob letního lenošenívyžaduje kromě nezbytnýchbikin i kosmetickou výbavu,díky níž zdůrazníte svépřednosti a vyhnetese barvě vařenéhoraka.Terra Soleia od Guerlain,to jsou hned dva zlatavéodstíny v jednom pudru.Cena 1610 KčŠampon Bamboo UV+pomáhá uchovat zářivoubarvu. Cena 545 KčVyživující ochranný závoj Ocean Waves.www.salononline.czClassique Eau d’Etéod J. P. Gaultiera, cena 1570 Kč.Exkluzivně v MarrionnaudHydratační péče Pure Pulpod Veld’s v letní limitovanéedici. Cena 1990 KčPlážové botkyod Mel, mladší sestryMelisy, jsou k dostánív mnoha nových odstínech.www.destroystores.czNový Tangle Teezer pomůžerozčesat namáhané vlasy.www.salononline.czLak na nehty 1 Seconde Glossod Bourjois v intenzivní,zářivé červené. Cena 219 KčMinerální tvářenka LilyLolo pleť v horku nezatíží.www.heaven4skin.cz64ZENZEN65

Na koNEcHledá se:dospělý lida moudřívůdciProč jsme ztratili a zatratilimýty a co nám chybí, abyspolečnost mohla fungovat,přemýšlí ve svém pravidelnémfejetonu Jan BílýFoto Tomáš Železný66ZENVAutor se po třiceti letech emigrace v Německuv roce 2006 vrátil do Česka. Své úvahy publikujena blogu janbily.blogspot.com. Jeho poslední knihamá název Růže pro Plúta. Systemické (rodinné)konstelace jsou metodou osobního růstu, kdese z libovolných lidí („zástupců“) staví modeldotyčného systému (rodina, firma, společnost...).V takto postaveném modelu se řeší vztahovéproblémy a zkoumají hlubší souvislosti celku.současném diskurzu o společenské mizérii (nejen) v Česku michybí jakási hluboká, možná psychologická, možná že lépe „mytologická“úroveň. Co je to, co je shnilého „ve státě dánském“?Řečeno s Hamletem, který si zoufal už tenkrát... A především – co chybí,abychom na dodání téhož mohli zapracovat a věci veřejné (prosím s malýmvé!) se konečně mohly trochu navrátit do normálního fungování?Z mého „systémového“ pohledu to jsou především dvě kvality: dospělý lida moudří „stařešinové“, tedy ti, které by lid mohl pověřit stát a společnostvést a spravovat. Dospělým se člověk nestane dovršením plnoletosti, anitím, že začne vydělávat, ožení se či zplodí potomky. Dnes většina dospělýchnedospěje dokonce vůbec. Zůstáváme ve stavu trvalé puberty, kdy jepro adolescenty mnohem důležitější image než obsah. Zrovna tak, jako senáctiletí koncentrují na ten správný účes a značku tenisek a opisují od sebevzhled a chování (což je v tomto věku normální), zůstává většina lidí až dosmrti u honění se za penězi, autem a společenským postavením.To je pro fungování společnosti veliká katastrofa. Jak už slovo napovídá,je společnost založena na spolku, na polis (obec – odtud politika), tedy nacelku, kde si je každý vědom své zodpovědnosti a společenské příslušnostia úlohy. Přechod od adolescentů k dospělým „bojovníkům kmene“ sev každé společnosti děje vždy na základě fungujícího mýtu. Pokud totižnějakému řekněme dvacetiletému budeme vyprávět, že musí převzít zodpovědnost,bude nás považovat přinejmenším za nudné blbce. Vždyť nezodpovědnostje krásná. Jedině emočně silný mýtus přiměje lidi k nepohodlnémupřechodu z jedné fáze života do druhé. Mýty jsme však ztratili,a především je hlavní mýtus dnešní doby, věda, ZATRATILA. Fungujícímýty byly vědeckým racionalismem odsunuty do říše pohádek pro děti.A tak nemají dnešní polo-dospělí žádný „mytologický“ smysl života. Zbývátak (ne)smyslný konzum jako zaplňování díry, jež po smyslu zůstala.K přechodovému rituálu dospělosti patří vždy setkání se smrtí a s „temnou“stránkou naší duše všeobecně. To už věděl princ Siddharta, budoucíBuddha, který v osmnácti na vyjížďce z paláce potkal chudého, nemocnéhoa pohřeb. Bill Plotkin v knize Soulkraft nazývá tento přechod iniciací duše.Jedině smrt, konkrétně zažitá a v rámci fungujícího mýtu použitá cobykatalyzátor dospění nás promění v ty, kteří bytostně pochopí „rámec“ svéexistence. Tedy – proč tu jsme.Namísto „moudrých stařešinů“ – a samozřejmě i stařešin, moudrých žen– dnes máme na „důležitých místech“ zjedy (výraz převzat od Karla Janečka),tedy egomany, nenažrance a korupčníky. A v lidu – důchodce.Co dělá moudrého moudrým? Nikoliv informace a nikoliv věk. Je to nejprvepochopení souvislostí. Vhled do onoho jemného přediva, z něhož jeutkána nejen lidská společnost, ale celé Univerzum. Pochopení, žemy lidé tvoříme pouze malinkatou část Přírody, bez které se neobejdeme,která se ale (v horším případě) brzy obejde bez nás.Moudří vůdcové vedou společnost do souladu s přírodou,nikoliv do protikladu. Nevnímají tedy lidstvo, společnosta pokrok jako boj s divočinou, nedávajílidem vládu nad ostatními tvory, nýbržmaximálně správu, což je obrovský rozdíl.Mají tedy jakýsi nad-společenský přesah,musejí žít jednou nohou ve společnosti,druhou v „divokém lese“. Je nezbytně nutné,aby uměli hovořit se zvířaty, se stromy,rozuměli hvězdám a galaxiím, věštiliz letu ptáků a naslouchali mořským vlnám.Moudří vůdcové rozumějí mýtům a dbají najejich správné vyprávění. Jejich nejdůležitějšívlastnost najdeme u všech šamanů a také u české„chytré horákyně“: jsou ani-ani, nebo ještě lépe „jaki, tak i“. Jedině pod vedením moudrých stařešin a stařešinůje společnost schopna trvalého přežití. n▼ a1200004072 ▼ ▼ a120004174www.klokocka.cz 2

1 st Prize in the Classic CategoryGet in touch at www.tissot.chTISSOT LE LOCLE AUTOMATICCHRONOMETRKlasické pánské hodinky s automatickým strojkem certifi kovanýmCOSC, pouzdro z nerezové oceli 316L, safírové sklíčko odolnéproti poškrábání a vodotěsnost do 3 bar (30m)IN TOUCH WITH YOUR TIMEHodinky “Tissot Le Locle”, které získaly 1. cenu na Mezinárodní soutěži v měření času, zobrazují tradiční i inovativní hodnotyznačky. Toto vynikající umístnění vzdává hold lidem z Le Locle, kteří umožnili značce Tissot téměř před 160 lety začítsvou výjimečnou cestu a poskytli jí své zkušenosti a dovednosti které má dodnes. Tato cena je proto věnována všem,kteří přispěli k odborným znalostem jedinečných pro Švýcarsko.